* PERRIN,
CPL 0 0 44 Bi
Je de api
dis jo
ENS Hs rie
ANCIENNE SH LOT tan
n STEHT: a dej ir L
CH FN fern REINE AA EAN à Hl
4 Ken íd bad VAR PPR KLUK ZA RUE
V PRE: BANN n
N AJ ue
juin
1444014 ej sáhl joy p
HERE Vo 147
{7 M: van!
PTS)
HSE ai
RTE
RÉAL Jen
Nahe € 56 a ait
M
(He! HU ati li
Lai fr HR Are RE LUFT Hinter
výr A TN ist BE PAPA EURER TEEN EN CHAT P
an 10 HU AS DU OUI APE ER Een es 10 N BASE qe pis
CRE ré W AU BU pra she pen MU Wej > Dan fr vk Loin avr aha À
VA Hu ný “ln ih Tea TEE ragen FER AVENIR
el 16 + a pme RTS pe En
NE
Bach » HAE in
BALL HN és an là LA
HR RARE)
At DIS
ju 4
win dlho 0}
N Pl
2 | i
ji toi) ký
MET
pre Fur ph rut
fr
RE ANT S
BE Be
jb HAT
VENEN EHRT HAUT ei +
nd OE
* u M i \
Hu > # ea
a k
an M
14
fi Su Ai RE %
er
KA
PRED
stěny
rt b
tha sr
jal brk
EM
= os
Bite ee =
ný AA NE
a
UFER REICH ANNE DAY, rat
| VELCÍ Worry
RESORT A NN 1 Kan erinole DA fe su ; Ê
EAN KTORÉ NAEH AT rer, MY CHR CT (PEN va PI m
» RU HUIT TR MEURT JR OL RE fl
+ Al
CAE RUN ra à Hi L z LA
SON
idee
314000 PT NOT NET 40h
dh
une dioda
SR ARON sr Haan
# „ A ik»
i Je NE TNA TDK U HEN ET PATES SORT ER
+1 AE En VÍ BORA KSM AA br it dl (OA UE POUND MEET qu ca BERLERTEN
A D trs) M 1) PAST à
GAS Du ar] AA MAO ET TE TELE) 130 eat? M RES ES À
Hier 144 AIS ATEN {fer Hana, i Fe
“44 NTRIE MT OMSREN v r
3 EM TR AI Matko HU DD
ie rte Z) VAE: MOH 94: PAZ PRREPEKV EL, dents A
ph sr PNA A TOUS pri PORTE RENTE Son Ku ‚a
UFER KLAGEN ai jh TEE prie AUD a \
HOUR DEDRA 143 re Hz i I N Ki Bin nedá ny 4 si
PORC TEE i ba an jan ER K
fl IHN, u EIERN ER HARTEN ein si Hay Ban À pp dus AE
LD DEE N DEEE te Al A AA? eh nd Et ALTEN CURRENT
PLENTEEN EIS EN aaa ME HN et ří nie LE EE rn
CNRS EDEN INT mt (ie latines DH
#+ MANDAT
be“ Rent pate IRRE RU
vál:
H A TE
hi DETTE Li Je Dra ht
i FAURE M aa HU jp ent LOUE
HAN M HAE Badia
hb iv HUE DIE Ha DE none
I FAURE N 3 LERFÜESH ARBEITE FUN ER! Nero k u n nabo. at nn: U
p ik) ste
ARTE ta NN: i RITES NN EN ATR de
Mat ME RU AE TEE je TERRA LES mail
M tnt ni PEL qu RARE hi HN TRE HAUTE EAN
v Heat Nr Ran JRK, A Kama! HT RU PES tel Lac oby LT i KLH:
v AR y ARE tag AIM AIN MATINS rs LR arte Ft UV
Ne MIS hr EHER {potins ete) 5
a +
14 Then [LA RATE an tuant
LH ji) ra) rate
LUE IKT Pos tých preje
iR nt Deut ja Es HAN ELA RA) il HESAUPARERUES Hi HET are Nun Ks Re Wan 14
ME Tr Ne " Mi i ' try 4 p blba, en
I TAAS TNT ORAL OKO ŘEKU BT Nana tit SRH Kur ji HE HIHI OA EN
ne o din (Hi Steht
DE ET
1 Daš HA AE
NH int, ven IRAK
eg
HUE RUE 1 ils RUES pt s zu ñ los
ti ú jh 4 434
HE net ji TA 4 NE sh) 4 1H) pus SEA M 9
m pa Abu tar Der u AH ang pi
| jl "ie lt tent RATE UN
jou eng N NER el Pysky
fi PAZ BLA TÁ TAB je
spot te #48 HUE Vod 89 00b Pi OBA
a vd fil )
N a jn dete
À un Bod
en ‘4 . M hlav AN HATUI
arte (hl We AIM I, £ A LUE 1 HE KU MENU) M ARES: mM M
ana! PPL V BY ASV entr PO PALIO TEN i y Her
k CU HINTER K RON GT ICT PO MOT TA
jé «140
Sa um
HR
Již todo Je LA) UT SI EE tan fe
DIS OR VT RUE NE Tedy Joea
has ahnen. jev: site dir
AJ et N
2) il He r Vide APN Aue!
KOSA AR TE ADELA ji
LA eu HUE “
N n
S AMAVMÝ
(VEN
NICE
ei
der e5 87 50e 4
M PRO AOL THU
RUE
QUOTE
Hi 3
+ aby
Su BAHR:
At 14
rag
Ha
ové
davy
Nan
v)
EU ED
HT el
Ra
j AR 1 à Arr
Ira nn
EIER EIN APTE hd es
PETE) LETERT NAN
re! 13) Het
LATTES
DETET
M ‚Y
E el, “
A AHA ár yd FRA HE
CONTRE
AH Je bn u aaa SRN 31184 H Yan eh l
V báje un Kir, ři
à HUF | A Krach Winter DENT RTE
j 6 i tn RB JA De psa la ii ji POV CRT Monte CHATS
MU ei à hd ) ROUEN
le AN Aa jl MJ L RES nel 19544 Ära a RN M byl Haren en
in 1 delta M DUREE A une tan il
Hana
1:
Hr hp o n
ill ala IR
kb jn AL il IH
NE ATLUN 4 ilıdıa, He al EH die
ASTRA 4 aan I»
OCD HU ME neo LU tere
SET LAPS EN ht j +1
i » SAT A l Fr Fute SE
à
INRA EAN
SAR On
CESR CODEN
RES in „l
aa
ih
Haare,
à!
nel
LME HAAES)s
VSRR ren
AE EARTENE MS:
Ph
1 te
DEREN no }
APR RES
bah 1
4
N Ha vyr ja
n NA
THA u bí AT údů di
4 HE TEEN
Far 1 1 ] ; \
ae dro 13140 ve 3 i \ In f
AR ’ 4 4 i } [; À N V n) i k ji jj al Diane 11488
oa) rule À Art! | f PK i NEA lahm A dut épris A
HET ONE 0
SANT PMAIERRTE
PROROKŮ
RE DRE IS EDEN
CHR
BR NE,
v ela
BA! an N
ARE
Ar 3 #
au an.
EN ÿ 10
EKO, NE Haan bad dny
ind) zstonsdnádě
dee
mn “
TEL dlýnjdk aj u
(c Vyd EE vid 0
| n A) ji BAUR, i ER PTE TT ED Ye
LM RUEIL EDOTES TER SERIE EUR
Bi RER MCE
Hd AUF! à r H
LA
l FA hr ‘#4
LEE Zu Fre PN
day bu ne
4
| 44349 à LPC TMTNEELI
| MAT Přibl ee Le MU burn SATA
| À er don fois ER SE) P
jtm eg Keane) CRETE TENTE 4
OTV
a
jr i n jd vá
+ JANA
ATEN VEZ AR S
LE fr,
706 LNA 3444 nt Ge A
\ PRIETEE LEUTEN
LEE ER DEI
COTE PETER
URLS
SV aa Al úv
n sov
FAR
a a
REEL FEN
ref
s vd dalas avi
EINE
“ var
Popa "8 ol Ga ae AS dř aaa nike: vite fa
BEE FR ET KK al a ur 2
BUEEFTELFRSTLINCHESTERTIRLEN MEER Re eine
zob dbá d A8)
EHRE ETAT)
Kerr DATE
#
POS Mi, u
by
Had vání
Ahrens
18
ONCE EP
V va, arm salles
LYON
CU PTE TEEN ji
de EN SRE ND à VÝR EŠSDUI AC 25144 tbotnel nt ICE He,
LA V900 AN 5 JH) M 3 593 Gad sl V 2444 Ma Artec) Zb je
1 HAIE FIELEN Ba
TEEN)
Om oh Dents
vitae | dílo 14 ADS eat en
MILLE
2 m ský 3 Be LEN
anne ji sa IK aan
CAR dě V tofu be
UOTE
PRE
KRK Fr
RSOREHEL HALTET
rn EM ir Tree h
v À PARA “ts Mi
an. ee m che re PES OPOP VANY ee HE a A
> _
eig 2 er A
M
o : ly RS ur Ze M E A k v
BEER. 0 o s
M =P
a DA 5
AC; ze Lem an) R RW oi ibson: [RZ boom k U:
7
„
LIBRARY
THE NEW YORK BOTANICAL GARDEN
BRONX, NEW YORK 10488
POP PT EE V MOS"
SB en Enr RS UE I n Eee
B DA O BV OA ARE MAN 0 BOT DS SCA a A ATA HL VE" OP
(VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ ČESKÉ
SPOLEČNOSTI NAUK.
TŘÍDA
| MATHEMATICKO- PŘÍRODOVĚDECKÁ.
| SITZUNGSBERICHTE
DER KGL. BOHMISCHEN
(GESELLSCHAF T DER
| WISSENSCHAF TEN.
s k MATHEMATISCH-
| NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.
VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ ČESKÉ
SPOLEČNOSTI NAUK
TŘÍDA
MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1912.
OBSAHUJE 20 ROZPRAV SE 22 TABULKAMI
A 67 OBRAZCI V TEXTU.
V PRAZE 1913,
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.
V KOMISI U FRANTIŠKA ŘIVNÁČE.
SITZUNGSBERICHTE
DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN
GESELLSCHAFT DER
WISSENSCHAFTEN
MATHEMATISCH-
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,
JAHRGANG 1912. BRN
ENTHÄLT 20 AUFSÄTZE MIT 22 TAFELN
UND 67 TEXTFIGUREN,
PRAG 1913.
© VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
IN KOMMISSION BEI FR. RIVNÄC:
BDÍ
SO
Seznam přednášek
v sezeních třídy mathematicko-přírodovědecké.
Dne 19. ledna:
)
„ J. SLAVIK: Histologie zažívacího ústrojí Diestrameny.
FR. RAMBOUSEK: Cytologické poměry slinných žláz larvy Chi-
ronoma.
Dr. R..Hac & K. VŠETIČKA: Acidimetrie fosformolybdenanu
ammonateho.
Dne 9. února:
. PRoF. Dr. J. MILBAUER: Drobnosti chemické. Ser. 3.
. Dr. Ant. BROŽEK: O proměnlivosti raka Palaemonetes varians
z Kodaně.
. Dr. BŘET. ZAHÁLKA: Křídový útvar v západním -Povltaví
ZA STO ML LE MIT EN AN
Dne 23. února:
. PROF. Dr. L. ČELAKOVSKÝ O některých heteromorfosách u hub.
. PROF. Dr. V. JANDA: Regenerace pohlavních orgánů u Crio-
drila.
. Dr. B. ČEJKA: Enchytraeidae ruské polární výpravy. I.
„ Jos. ROHLENA: Šestý příspěvek ku floře Černohorské,
Übersicht der Vorträge
in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen Classe.
os
o
DE
Den 19 Februar:
. J. SLavík: Histologie des Verdauungsapparates von Diestra-
mena.
. FR. RAMBOUSEK: Cytologische Verhältnisse der Speicheldrüsen
der Chironomus-Larve.
. Dr. R. Hac & VSETICKA. Acidimetrie des phosphormolybdaen-
saueren Ammoniums,
Den 9. Februar:
. PROF. Dr. J. MILBAUER: Chemische Miscellen. 3. Serie.
. Dr. Art. BROZEK. Variabilität des Palaemonetes varians aus
Kopenhagen.
. DR. BŘET. ZAHÁLKA: Kreideformation im westlichen Moldau-
gebiet. Zone III. IV. und V.
Den 23. Februar:
. PROF. Dr. L. ČELAKOVSKÝ: Über einige Heteromorphosen bei den
Pilzen.
. PROF. Dr. V. JANDA: Die Regeneration der Geschlechtsorgane
bei Criodrilus.
Dr. B. ČEjka: Die Enchytraeiden der russischen Polarexpedi-
tion. II.
. Jos. ROHLENA: Sechster Beitrag zur Flora Montenegros.
VI Seznam přednášek.
Dne 15. března:
1. VL. JAVŮREK: O histolegické struktuře a exkreční činnosti Mal-
pighických .žlaz některých Coleopter.
2. PROF. ČENĚK ZAHÁLKA: Geologické poměry Středohoří.
ère 22. března:
1. K. KavixAaA: Monografie českých rašeliníků.
2. Pror: DR. FR.. SLAVÍK: O výskytu zlata. u Roudného.
Dr. B. JEZEK. O apophyllitu z Bludova na Moravě a monazitu
u Velkého Kříže ve Slezsku.
O6)
Dne 26. dubna:
1. Pror. Dr. Axt. Sroc: O chování se modře indigové na živou
protoplasmu.
2. J. VESELÝ: Studie ovogeneticke. Část I.
Dne 14. června:
1. PROF. DR. Fr. VEJDOVSKÝ: O osudech mitochondrií u včely.
2. PROF. Dr. J. MILBAUER: Tri poznámky z anorganické chemie.
3. Dr. VL. HerınricH: Theorie periodických pohybů typu °: v aste-
voidním problemu těles.
4. Dr. K. Sure: Monografie rodu Trioza. MI.
3. IxG. FR. RogEr: Vztahy mezí množinami prvočísel.
6. PROF. Dr. Em. SEKERA: Biologické poznámky o sladkovodních
Nemertinech.
Dne 28. cervna:
Dv. RADA Dr. J. HoRrBACZEWSKI. Experimentalni příspěvky k se-
znání aetiologie Pellagry. I.
Dne 25. října:
PROF. Dr. J. MiLBAUER: Dodatky k novým studiím o miniu a soů-
bor výsledků.
BŽ
spa
Verzeichnis der Vortráge. VARI!
Den 15. März:
VL. JAVÜREK: Über die histologische Struktur und Exkretions-
tätigkeit der Malpighischen Drüsen bei einigen Coleopteren.
PRor. V. ZAHÁLKA: Die geologischen Verhältnisse des böhm.
Mittelgebirges.
Den 22. März:
K. Kavına: Monographie der böhmischen Sphagnaceen.
. PRoF. Dr. Fr. SLavík: Über das Goldvorkommen bei Roudný.
DR. B. Ježek: Über Apophyllit von Bludau in Mähren und Mo-
nazit von Gross-Krosse in Schlesien.
Den 26. April:
. PRoF. Dr. Axt. StoLc: Über das Verhalten des Indigoblaus
im lebendigen Protoplasma.
„ J. VESELÝ: Ovogenetische Studien. L
Den 14. Juni:
. PROF. DR. FR. VEjDovský: Über das Schicksal der Mitochondrien
bei der Biene.
. PROF. Dr. J. MILBAvUER: Drei Bemerkungen aus der anorgani-
schen Chemie.
Dr. VL. HErxRicH: Theorie der periodischen Bewegungen des
Typus °’/s im asteroiden Körperproblen.
Dr. K. Surc: Monographie generis Trioza III.
Ins. Fr. RogEr: Beziehungen zwischen den Primzahlmengen.
PROF. Dr. Em. SEKERA: Beiträge zur Lebensweise der Süss-
wassernemertinen.
Den 28. Juni:
HOFRAT DR. J. HORBACZEWSKT: Experimentelle Beiträge zur Kennt-
nis der Aetiologie der Pellagra. I.
Den 25. Oktober:
PROF. DR. J. MILBAUER: Zusätze zu den neuen Studien über das
Minium und Zusammenfassung der Resultate.
AGB
u
er a
Bee KK Re
o ne
à p
r- ; »
* +
7 |
> as vání EINER LTE:
' n bí : 85
> i zart ZPA
EEE
i 4 | RES | 3 2
“ 4
tsi nb
P re, A
FA TEL 1% rh 1 2 PERS
k = = č dk a as DANSE
- AR í $ .
: H k L i 2 2 N i ji
= Ä Fa i ; > ý - + 2 vera
a: s
4 Ň où LÉ
4 i i c RCE CT:
Le N OM: 2 41% FRI j { 1 R
F 2 3
n à f SE ar
j poh
à = vo EDC
À irre : + i Lu: Er) $
sy ‘ VEC: 5 i E i
le U
SOLE
Eliza
Are:
ls če ASP: Lo BE
JE
Fünîter Beitrag zur Flora von Montenegro.
(Aus dem botanischen Institute der böhmischen Universitát in Prag.)
Von Josef Rohlena, Prag.
Vorgelegt in der Sitzung am 15. Dezember 1911.
Seit der Zeit, wo mein »Vierter Beitrag zur
Flora von Montenegro« erschienen ist,*) habe ich
noch drei weitere botanische Forschungsreisen in dieses, flo-
ristisch hochinteressante Land unternommen und zwar in den
Jahren 1904, 1905 und 1906. Einige Novitäten und interes-
sante Funde von diesen Reisen habe ich in den »Ungar.
botan. Blättern« 1907, No. 5/7, in Fedde's »Reper-
toriume« 1906 III. und in der »Allgem. botan. Zeit-
sehrift« 1907 No. 5. publiziert.**)
In der vorliegenden Abhandlung erscheint bereits der
grössere Teil des gesammelten Materials — mit Ausnahme
einiger kritischer Familien, welche ich später zu publizieren
gedenke — bearbeitet.
Ausserdem haben mir die Herren: A. Kaspar (Bürger-
schullehrer Prag-Smichov), K. Kınpr, Dr. E. JANCHEN und
„ Dr. GINZBERGER (Wien), welche in der Umgegend von C e-
tinje, Njeguš und auf dem Berge Lovčen gesammelt
3 haben, ihr von dort stammendes Pflanzenmaterial freund-
> lichst zur Verfügung gestellt. Eine kleinere Sendung erhielt
„ich auch von Herrn VukKčEvré (Bar in Montenegro). Ferner
LU
*) Sitzungsberichte der kön. böhm. Gesellsch. d. Wissensch.
Prag 1904. XX XVIII.
**) Vergl. auch »Repertorium« VI. 1909. pp. 225—241.
Sitzber. die kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 I. Josef Rohlena:
sandte mir der getreue Begleiter auf meinen Wanderungen
durch Montenegro, Krsto Prjovié aus Njegus alljährlich
das, was er in der Umgegend von Njegus und auf dem
Lovčen gesammelt hat.
Pejovié ist nur ein einfacher Landmann, hat aber
schon eine ganze Reihe schöner Entdeckungen gemacht und
sich durch seinen Sammeleifer um die Flora seines Heimat-
landes nicht geringe Verdienste erworben. Es wäre zu wün-
schen, wenn auch unter der Intelligenz Montenegros jemand
sich fände, der der heimischen Flora seine Aufmerksamkeit
schenken würde.
Da ich mir die phytogeographische Schilderung der von
mir bereisten Gegenden für eine spätere Zeit vorbehalte, so will
ich hier nur einen kurzen Überblick über die von mir unter-
nommenen Reisen geben. Mitte Juli 1904 begab ich mich von
dem hercegovinischen Städtchen Trebinje aus in das Tal
der Trebinjéica, wo vordem im J. 1873 auch PANTOCSEK
botanisiert hat. Von Viljuša in Montenegro (ca 920 m)
aus, wo ich mein Lager aufschlug, durchstreifte ich die ganze
Umgebung in allen Richtungen.
Hier ist alles lauter Karst in vollkommenster Entwicke-
lung, voll von Löchern, schüsselförmigen »Dolinen« und Hü-
geln. Ich habe namentlich nachstehende Lokalitäten durch-
forscht: Velja Snjeznica (1252 m), Babjak (1197 m),
(in der Karte heisst es irrtümlich »Bobjak«), Pitomobrdo,
Savıno brdo, Božurevo brdo (in der Karte irrtüm-
lich Brožurevo), Viljuševa osoja (in der Karte fälsch-
lich osova) u. a.
Von Viljuša begab ich mich in östlicher Richtung
über Rudine nikšičke nach Nikšič, wobei ich das
Nikšičko polje (ca 650 m) nur flüchtig durchstreifte.
Von NikSi« wanderte ich auf den Berg Vojnik (1999 m),
wo ich an dessen südlichem Abhange meinen Lagerplatz ober-
halb des Dorfes Jasen aufschlug. Von hier aus begab ich
mich über Jasenovo polje und Tri poljane nach
Mokro, von wo aus ich den Vojnik wiederum von der
westlichen Seite aus bestieg. Nach einem kurzen Aufenthalte
in dem Städtehen Šavniki (977 m), wo ich schon im J. 1901
botanisiert hatte, verfügte ich mich zu dem kleinen See »P o-
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 3
ščensko jezero« (ca 1064 m) und von da aus über
Ivicaplanina nach Bukovica (1368 m.). Hier bestieg
ich den Höhenzug Ranisava, welcher schon zu den Vor-
bergen des majestätischen Durmitorgebirges gehört. Nach
einem kurzen Aufenthalte in Pašina Voda ging ich nach
Žabljak (ca 1515 m), wo ich mit Herrn Dr. BuriAk, Pro-
fessor an der landwirtschaftlichen Akademie in Tábor, der
sich bereits auf seiner dritten Reise nach Montenegro zu my-
kologischen Zwecken befand, zusammentraf. Gemeinschaft-
lieh durchforschten wir die Umgebung von Zabljak, wobei
wir von einigen Seiten her den Durmitor und zahlreiche
Seen (Crno jezero, Barno jez, Zmijino, Škrčko,
Srablje jezero) besuchten. Über Nadgorje gelangten
wir auf den Mali und VelkiStulac (ca 2104 m).
Nach Umgehung des Durmitor von der Ost- und Sud-
seite, liessen wir uns auf dem Dobri do (1656 m) nieder,
um dort auf den Abhängen des Berges Sedlo (2226 m),
dann auf den Bozkije und Komarske grede zu
botanisieren. Von hier aus begaben wir uns über Nikolin
do und Borkoviéiin das Kloster Piva. Wir hatten
zwar die Absicht, noch das benachbarteMagli@gebirge
zu besteigen, aber einesteils die vorgeschrittene Zeit (Einde
August), einesteils die Ungunst der Witterung zwangen uns
auf dem kürzesten Wege über Ravno nach dem hercego-
vinischen Städtehen Gacko zu eilen, von wo aus wir auch
Hause zurückkehrten.
Im nächsten Jahre 1905 traf ich — wieder in der Mitte
des Monats Juli — in Gacko ein, um die im Vorjahre ge-
plante Expedition auf das Magliégebirge zu realisieren.
Diesmal war ich allein.
Vorerst quartierte ich mich in dem Kloster Piva
ein, welches in einem tiefen Tale des Flüsschens Sinjac
liegt und von allen Seiten von hohen Bergen umgeben ist.
Länger als zwei Wochen durchstreifte ich die ganze Umge-
bung, wobei ich die Ledenica planina (1944 m), Za-
kamen (1245 m), Bozur planina (ca 1700 m) und
den Sarınik (ca 1200 m) bestieg.
Sodann strebte ich meinem eigentlichen Reiseziele —
dem Maglič — zu und zwar durch den prachtvollen Ca-
4 I. Josef Rohlena:
non des Flusses Pıva. Meinen ersten Standplatz nahm ich
in Mratinje, von wo aus ich auf das mächtige Gebirgs-
massiv des Maglié (2468 m) — welches in vieler Bezie-
hung an den Durmitor erinnert — aufstieg. Nach Betretung
zahlreicher Gipfel schlug ich eine südliche Richtung längs
des Oštrikuk, Smrekovacund Stubica ein und ge-
langte wieder nach Ravno, so dass ich das ganze Maglič-
gebirge ringsherum kennen gelernt hatte und — Ende Au-
gust 1905 — meine fünfte Reise beendigen konnte.
Im nächstfolgenden J. 1906 machte ich mich wiederum in
der Hälfte des Monats Juli über CetinjeundPodgorica
auf den Weg, um die Gebirgsgegend an der montenegr.-
albanesischen Grenze zu durchforschen. Mein Hauptziel war
das Gebirge am jenseitigen Ufer des Flusses Lim.
Ich lenkte daher meine Schritte in raschem Tempo über
die Kuéka planina, welche bereits von Pantocsek,
Panèié, Szyszylowicz, Baldaceı und Horák bo-
tanisch erforscht ist, dann über den Kom Kuckiı (2488 m)
und Kom Vasojevickı (2460 m) nach dem Tale des
Flusses Peru@ica und nach Andrijevica (797 m),
wo ich bereits im J. 1903 länger als 1 Monat zugebracht hatte.
Etwa 4 Wochen hindurch botanisierte ich auf den be-
nachbarten Bergen: Balj,*) Jerinjaglava (ca 1548 m),
Sjekirica (1988), Žoljevica (1380).
Von Andrijevica begab ich mich wieder auf den
Kom Vasojeviéki, um dessen Nordseite kennen zu ler-
nen. Hier traf ich Herrn Dr. MrAzex, Profess. der Zoologie
an der Prager Universität und in dessen Gesellschaft schlug
ich den Weg durch das Taratal nach Podgorica ein.
Von da aus verfügten wir uns an den Skutarisee (Ska-
darsko jezero) und über Rijeka nach Cetinje, wo unsere
Reisetour ihren Abschluss fand.
Ich erfülle eine angenehme Pflicht, wenn ich für die
mir zu Teil gewordenen Subventionen auf meine Studienrei-
*) Auf der Karte ist die Höhe des Balj mit 1200 m angege-
ben, allein nach meiner Schätzung ist dieser Berg wenigstens
1500 m hoch.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 5
sen der löbl. böhmischen Kaiser Franz-Josef
Akademie in Prag und dem löbl. Vereine »Svatobor«
hiemit meinen geziemenden Dank ausspreche.
Nicht minder zu Dank verpflichtet bin ich dem hohen
königl. Ministerium in Cetinje, welches mir ein angelegentli-
ches Empfehlungsschreiben ausfertigen liess, das mir überall
sehr zustatten kam, so das ich nicht nur bei allen Be-
hörden, sondern auch bei der gesammten Bevölkerung des
Landes freundlich aufgenommen und allseitig unterstützt
worden bin.
Der Aufenthalt unter den einfachen, gutmütigen »Ju-
naken« der Crna Gora, welche mir überall bereitwilligst
Untterkunft gewährten und ihre bescheidenen Lebensbe-
dürfnisse herzlich gern mit mir teilten, wird mir zeitlebens
in bester Erinnerung bleiben. Ich habe unter diesen guten
Leuten während meiner sechs Reisen fast ein ganzes Jahr
meines Lebens verbracht und kann daher sagen, dass es auf
dem ganzen Erdenrunde wohl kein zweites Land geben
dürfte, wo dem Fremdling eine so freundschaftliche Auf-
nahme zu Teil werden würde, wie in Montenegro.
Ich kann schliesslich nicht umhin, dem hochgeehrten
Herrn Univ. Prof. Dr. Jos. VELEnovskY in Prag für die mir
von ihm erteilte Bewilligung, meine Arbeit in dem ihm unter-
stehenden bot. Institute ausführen zu dürfen, wo mir nicht nur
die Bibliothek und die Sammlungen des genannten Institutes
sondern auch das reiche balkanische Privatherbar des Herren
Professors zur Verfügung standen, und er selbst mir seine
wertvollen Ratschläge zukommen liess, meinen verbindlich-
sten Dank auszusprechen.
Auch dem Herrn Dr. K. Vanpas, Professor an der böhm.
techn. Hochschule in Brünn, welcher sich schon seit vielen
Jahren mit dem Studium der Balkanflora *) beschäftigt,
dann dem Herrn Dr. Orro GintL in den Königl. Weinbergen
und meinem lieben Freunde, Herrn Univers.-Prof. Dr. K.
*) Siehe sein Werk: »Reliquiae Formanekianae« Enu-
meratio critica plantarum vascularium, quas itineribus in Haemo
peninsula et in Asia minore factis collegit Dr. E. FORMÁNEK. —
Brünn 1909.
6 I. Josef Rohlena:
Donmin, bin ich für die vielseitige Unterstützung bei meiner
Arbeit zu bestem Danke verpflichtet.
Mein innigster Dank gilt auch denjenigen Herren Mo-
nographen, die mir einige kritische Gattungen — wie es Jetzt
allgemein nicht nur üblich, sondern auch nötig ist — gefällig
bestimmt oder revidiert haben. Ihre Namen sind bei den be-
treffenden Gattungen angeführt.
Ich benützte auch bei dieser Arbeit die reichen Sammlun-
gen des Musealherbariums in Prag, wobei mir Herr Kustos
Dr. Epvın Baver bereitwillig entgegen kam.
Diejenigen Arten oder Formen, welche mir aus Monte-
negro bisher unbekannt waren, oder welche besonders wichtig
sind, sind fett gedruckt. Ich bemerke dazu, dass bei der
grossen Zerstreuung der Literatur über die montenegr. Flora
das Übersehen einiger schon anderswo publizierten Arten ganz
gut möglich ist.
Ranunculaceae Juss
Clematis Vitalba L. — Dobrsko selo bei Cetinje (leg. Kašpar), um
Viljuša, Borkovici (distr. Piva), Šavniki, Goransko, oberh.
des Klost. Piva; auf dem Berge Balj nächst Andrijevica
noch in der Höhe 1450 m!
C. Flammula L. var. maritima Koch Syn. I. p. 2. (= al Flam. var.
lanceolata Vis.).
In Gebüschen bei Podgorica mit der typisch. Form häufig.
C. Viticella L. — Unter dem Krstac bei Njeguši (Kr. Pejovié).
Pulsatilla vulgaris Mill. — Crkvica (leg. Kr. Pejovié).
Anemone apennina L. — Savnik oberh. Njeguši (Kr. Pejovié), Ce-
tinje (Vukčevié), Čekanje und Dubovik zwischen Cetinje und
Njegusi (leg. Ginzberger, Kindt).
A. baldensis L. — Oberh. des Valoviti do auf dem Durmitor, Voj-
nik, Maglié.
A. narcissiflora L. — nn ou des Magliégebirges.
A. hepatica L. — In Bergwäldern unter dem Durmitor, auf dem
B. Balj náchst Andrijevica, um Šavniki und bei Crkvica (leg.
Kr. Pejov).
Thalietrum aguilegifolium L. — Viljuša, Klost. Piva, Vojnik, Le-
denica, Goransko, Klost. Piva, Balj náchst Andrijevica, Dur-
mitor bis über 2000 m!, Krstac bei Njeguši (leg. Kindt).
Th. simplex L. var. glanduligerum Rour. III. Beitr. p. 14. — Gras-
plátze oberhalb des Klost. Piva, Blatište auf dem B. Lovčen
(leg. Kašpar).
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
=]
Ficaria verna Huds. subsp. calthaefolia Rehb. — Dubovik zwischen
Njeguši und Cetinje, ca 750 m (leg. Ginzberg.), bei Cetinje
(leg. Kindt).
Ranunculus millefoliatus Vahl. — Cekanje zwischen Cetinje und
Njeguši (leg. Kindt).
R. aconitifolius L. subsp. platanifolius. (L.) — In schattigen Wäl-
dern der Ledenica plan; auch im Peručica-Tale unter dem
Kom und auf dem B. Balj náchst Andrijevica.
R. serbicus Vis. (Velen. Fl. bulg. I. 10.) — Nasse Stellen der alpinen
Region; Balj, Piševo und Sekirica plan., ca 1400—1700 m.
Bisher nur in den nordöstlichen Gebirgen.
R. acris L. — Mokra plan. im Komgebiete, ca 1500 m.
R. velutinus Ten. — Im Piva-Tale bei Mratinje. Eine seltene
Pflanze!
R. bulbosus L. — Bei Cetinje (leg. Kaspar).
R. sardous Cr. — Um Savniki, Klost. Piva, Mratinje unter dem
Maglé.
— — var. Pančiéii Baldacci. — Bei Cetinje (leg. Kašpar).
R. arvensis L. — Um Njeguši.
R. illyricus L. — Stirovnik (leg. Kašpar), Krstac, Ivanov brijeg
und Lopotna strana bei Njegusi (leg. Pejovié, Kindt), Balj
náchst Andrijevica, Varda unter der Ledenica plan. und Bo-
žur plan. oberh. Borkoviéi (distr. Piva), Peručica unter dem
Kom — bis über 1600 m!
R. polyanthemos L. — Nasse Wiesen bei Njegusi.
R. nemorosus DC. — Barno jezero unter dem Durmitor.
— — f. multiflorus DC.
Auf grasigen Stellen unter dem Berge Kom im Peručica-
Tale. Die Pflanze ist höher (bis über 70 em), sehr reichblütig, die
Blätter sind mehr geteilt.
Habituell erinnert diese Form an À. polyanthemos L., die
Früchte haben jedoch einen langen Schnabel und die unteren Blät-
ter sind nur dreizählig.
Bei den böhmischen Exemplaren des R. nemorosus DC. ist
der Stengel unten, sowie die Blattstiele kurz anliegend behaart.
Nur ausnahmsweise kommen auch Formen vor (Karlüv Tyn,
Herb. VELENOVSKÝ), wo der Stengel unten abstehend behaart ist.
Dagegen ist bei allen Exemplaren dieser Art, welche ich in
Montenegro gesammelt habe, der untere Teil des Stengels, sowie
die Blattstiele mit abstehenden oder rückwärts gerichteten Haaren
bedeckt.
R. paueistamineus Tausch. — In Tümpeln bei dem Klost. Piva;
auch auf dem B. Lovcen.
Nigella damascena L. — Bei Cetinje (Vukčevié).
N. arvensis L. — Auf Feldern um Andrijevica.
8 I. Josef Rohlena:
Helleborus odorus W. K. — Viljusa (seltener als die Var. multi-
fidus), Kl. Piva, Abhánge des B. Vojnik.
— — b) multifidus Vis. — Um Viljuša an der hercegovinischen
Grenze sehr háufig.
Trollius europaeus L. — Wiesen bei Bukovica unter dem Dur-
mitor; auch auf dem Magliégebirge.
— — f. medius Wender. (Rohl. IV. Beitr. 17.) — Auf dem Maglié
gegen Mratinje.
Caltha palustris L. b) laeta (Schott. Nym. Kotschy). — Sekirica,
Balj, Pisevo nächst Andrijevica.
Aquilegia vulgaris L. var. glanduloso-pilosa Schur. — Magliépla-
nina.
A. nigricans Baumg. — Auf den nordlich. Abhángen des Kom Va-
sojeviéki, ca 1800 m.
Aconitum bosniacum Beck (Fl. v. Südb. VI. 342. Tab. X.) Auf
dem Gebirge Ranisava (Durmitor) und Balj (Andrijevica).
Unsere Pflanze stimmt mit der Originaldiagnose überein,
ausgenommen den Umstand, dass der Blütenstand drüsig behaart
ist (BECK L. c. »panicula patentim pilosa«). Als ich aber die Exsic-
cate von Fiala*) und Vandas,**) sowie die Originalpflanzen ver-
glichen hatte, so gelangte ich zu der Erkenntnis, dass auch diese
Pflanzen im Blütenstande + drüsig behaart sind und es also nötig
ist, die Diagnose in diesem Sinne zu vervollständigen.
A. Pantocsekianum Dec. BaLD. — In den Gebirgen verbreitet:
Durmitor, Ledenica plan., Vojnik, Bozur plan., Peručica un-
ter dem Kom und Ranisava.
A. Anthora L. Auf den Abhángen des Gebirges Maglé oberhalb
Mratinje. Für Montenegro neu (vergl. Gürke, Plantae europ.
II. 453).
Delphinium fissum W. K. — Auf sonnigen, grasigen und steinigen
Bergabhängen; Varda und Ljut oberh. des Klost. Piva, Go-
ransko, Borkovici (distr. Piva); Jerinja glava bei Andrije-
vica, Savnik oberh. Njegusi, bis über 1500 m.
Actaea spicata L. — In Bergwäldern und Karstschluchten; Do-
bri do auf dem Durmitor, Bukovica unter dem Durmitor,
Ravno (Distr. Piva), Balj und Jerinja glava bei Andrijevica,
Vojnik, Borkoviéi, Viljuša.
Berberidaceae Vent.
Berberis vulgaris L. — In den Gebirgen Vojnik und Maglié.
Nymphaeaceae DC.
Nuphar luteum L. — Barno und Zmijino jezero unter dem Dur-
*) Treskavica plan. VIII. 1891.
**) Preslica plan. VII. 1889.
Fůnfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 9
mitor, Poščensko jezero bei Savniki, Vukomirsko jezero im
Komgebiete.
Papaveraceae DC.
Papaver Rhoeas L. — Sinjac bei dem Klost. Piva.
Chelidonium majus L. — Im Piva-Tale unter Goransko, bei Ulcinj
und Plavnica, Krstac bei Njeguši.
- Die Pflanze kommt hier nicht häufig vor.
Pumariaceae DE.
Fumaria officinalis L. — Zabljak unter dem Durmitor, Sinjac bei
dem Klost. Piva, Krstac bei Njegusi.
F. capreolata L. — Zwischen Krstac und Cattaro (leg. Pejov.).
Corydalis ochroleuca Koch. — Crvena greda auf dem Durmitor,
Balj nächst Andrijevica, Kloster Piva, Božur plan. (distr.
Piva).
— — var. longibracteosa Rohl. I. Beitr. pag. 7. — Auf dem Berge
Vjetrnik (distr. Bratonožiéi), ca 1100 m; auch auf dem Lov-
čen (leg. Kr. Pejovié).
C. solida S. Sm. b) densiflora Boiss. — In der Gipfelregion des
Kom Vasojeviéki, ca 2400 m!
Cruciferae Juss.
Barbarea bracteosa Guss. — An nassen Stellen der alpinen Region;
Vališnica, Valoviti do und Savin kuk auf dem Durmitor,
Maglié, Vojnik, Lovčen (Kr. Pejovió), Han drndarski unter
dem Kom.
B. vulgaris R. Br. — Njeguško polje.
Turritis glabra L. — Balj und Jerinja glava bei Andrijevica,
zwischen Nikšié und Jasenovo polje unter dem Vojnik, Po-
ščensko jezero bei Šavniki, bei dem Klost. Piva.
Arabis muralis Bertol. — Zwischen Njeguši und Cetinje (Ginzber-
ger, Kindt), Vojnik, Ledenica, Kom Vasojeviéki, Borkoviéi
(distr. Piva).
A. ciliata R. Br. — do im Durmitorgebirge, Ledenica plan.,
Abhánge des Kom Kučki gegen Carine; Zeletin (IV. Beitr.
p. 21. als A. vochinensis Spr.).
A. alpestris Schleich. — Auf den Gebirgen Ledenica, Maglié (distr.
Piva) und Sjekirica plan.
A. Turrita L. a) typica Beck Fl. N. Ö. p. 457. — Mratinje unter
dem Maglié, Lovčen (leg. Kašpar), Krstac bei Njegusi (Pe-
jov.);
— — b) lasiocarpa Üchtr. — Seljani nächst Vir, Bostur auf dem
Lovčen (leg. Kašpar).
Die Schôtchen sind dicht sternhaarig.
10 I. Josef Rohlena:
A. alpina L. — Štirovnik (Lovčen) leg. Kr. Pejovié; Vojnik, Le-
denica, Maglié.
A. hirsuta Scop. — Magliégebirge, Crvena greda auf dem Dur-
mitor.
— — subsp. sagittata DC. — Šavnik, Cetinje (Vukčevié).
— — subsp. bosniaca Beck. — Valoviti do auf dem Durmitor.
Sie ist wahrscheinlich mit der A. hirs. b) sudetica Tausch
identisch. (Vergl. Murbeck Beitr. p. 168., Rohlena IV. Beitr. z. Fl.
Mont. p. 20.)
Roripa lippizensis DC. — Črtov do unter der Ledenica plan., Po-
ščensko jezero bei Savniki, Maglié, Krstac bei Njeguši (leg.
Kindt), Kunji do bei Njeguši (Pejovié).
R. palustris Bess. — Jezero Vukomirsko im Komgebiete, Ljut
oberhalb des Klost. Piva.
R. silvestris Bess. — Nasse Stellen auf dem Lovčen; Krstac und
Gornje polje bei Njeguši.
Cardamine impatiens L. — Balj nächst Andrijevica, Lovčen (leg.
Kašpar), Šavniki.
C. bulbifera (L.) Cr. — Mirkovi dolovi bei Njeguši; Peručica unter
dem Kom, Jerinja glava und Balj náchst Andrijevica, um
Klost. Piva, Abhánge des Magliégebirges.
— — £. grandiflora O. E. Schulz Monogr. Card. p. 361. — In Karst-
schluchten auf den Abhángen des B. Lovčen.
Eine schöne grossblütige Form! Die Kronblátter sind bis
22 mm lang (Schulz ]. e.... bis 18 mm). Ausserdem sind die Blätt-
chen breiter, tief eingeschnitten-gezähnt, manche oft doppelt säge-
zähnig.
— — f. pilosa (Wiaisb.) O. E. Schulz 1. ce. 365. — Im Tara-Tale bei
Matosevo.
Der Stengel ist unten dieht und kurz behaart; bei unserer
Pflanze sind die Blättehen unterseits kahl.
C. enneaphylla R. Br. — In Wäldern bei Bukovica unter dem Dur-
mitor, Zakamen oberh. des Klost. Piva, Maglié.
C. graeca L. — Cekliéi bei Njeguši (leg. Pejov.).
C. hirsuta LU. — Kralje bei Andrijevica (IV. Beitr. pag. 22. als
C. silvatica Lk.).
C. glauca Spr. — Čekanje und Mali Šavnik bei Njeguši (Pejov.),
Jezerski vrh (leg. Kašpar), Klost. Piva, Maglié, Vojnik, Va-
lisnica, Valoviti do und Savin kuk auf dem Durmitor.
Sehr variabel; die Pflanzen der tiefen, finsteren und feuchten
Karstlöcher haben häufig breite und dünne Blattabschnitte; da-
gegen haben die Formen der trockenen Standorte und Kalkfelsen
(namentlich in den höheren Lagen) die Blattsegmente dick und
{leischig, fast so, wie bei mancher Art von Sedum. Es handelt sich
da offenbar um xerophile Formen.
— — f. longirostris Rohl. Mag. botan. Lap. 1907. p. 151. — A typo
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. lí
differt rostro valde elongato (ca 44% mm longo). — Lov-
čen; Hercegovina (m. Čvrstenica) leg. Prof. Vandas.
— — var. scutariensis Rohl. in Fedde Repert. III. 1906. p. 145.
A typo differt floribus et foliis minoribus, foliorum inferio-
rum foliolis lateralibus petiolulatis (sed non semper!), siliguis
multo minoribus 10—11 mm longis 1 mm latis (in typo longitudi-
nem usque 37 mm et latitudinem usque 25 mm attingunt;'!) stylo
2 mm longo tenuissimo; seminibus 1 mm longis, 0-75 mm latis.
Felsen bei Boljeviéi und Godinje bei Vir, ca 100 m.
Habitueli erinnert sie an die Var. kopaonikensis (Pané.) Pan-
tocs., welche jedoch 4—8paarige (unsere 1-3) Blätter hat. Die kurz-
gestielten Seitenblättchen ?) der unteren Blätter weisen auf C. Plu-
mieri Vill. hin, mit der unsere Pflanze aber nichts zu tun hat,
Das auffallendste Merkmal sind sehr kleine und schmale Schöt-
chen mit dünnem Schnabel.
C. maritima Portenschl. — Drusici distr. Ljesanska. (I. Beitr. p. 8.
als C. thalictroides All.)
Die Samen sind bis 6—7 mm lang und mehr als 2% mm breit.
C. maritima Portenschl. var. (vel. subsp.) Cardamine maglicensis
Rohl., in Fedde Repert. III. (1906) p. 145.
Caule vix vel haud flexuoso, ramis erecto-patulis (nec diva-
ricatis) unacum foliis breviter densissime puberulis foliolis lati-
oribus crenato-dentatis, pedicellis brevioribus, floriferis ca 3 mm
fructiferis ca 5—6 mm long. erecto-patulis vel subadpressis, flori-
bus in omnibus partibus minoribus 4—6 mm longis, siliguis brevi-
oribus angustioribusque 20—26 mm long., 1,8 mm lat. (in typo 22—44
long. 2,5 mm lat.); stylo breviore ca 1,5—2 mm (in typo 2,5—6 mm)
longo.
In rupestribus et lapidosis sub monte Maglié in valle flumi-
nis Piva prope Mratinje, ca 600—800 m.
Von der typischen Pflanze, welche ich in Montenegro (am
Strande bei Bar und Uleinj) häufig gesammelt habe, unterscheidet
sie sich hauptsächlich durch kleinere Blüten, schmälere und kür-
zere Schôtchen mit kürzerem Schnabel und durch dichte und kurze
Behaarung.
Bei der typischen Pflanze kommt zwar auch eine + behaarte
Form (var. pilosa O. E. Schulz) vor, aber diese hat nie eine so
dichte und kurze Behaarung, sondern lángere und unregelmássig
zerstreute Trichome. Durch das letztere Merkmal, sowie durch die
Blattform weist unsere Pflanze nicht wenig auf Cardamine Fialae
Fritsch hin, welche auch ein Karstbewohner ist, mit der sie aber
nichts zu tun hat. Dass es sich hier nicht um eine Pflanze mit ver-
kümmerten Blüten handelt, beweist der Umstand, dass sie in der
1) Teste cl. O. E. Schulz.
2) Dieses Merkmal scheint mir nur zufállig zu sein.
12 I. Josef Rohlena:
Gegend so häufig vorkommt, dass es mir möglich war, dieselbe für
die Tauschanstalt des Herrn Prof. Sagorski zu sammeln.
Hesperis glutinosa Vis. — Zwischen Krstac und Cattaro (leg. Pe-
Jovic.) Leider fehlt mir die Angabe der Höhe üb. d. Meere:
diese seltene Pflanze war mir bisher aus Montenegro nicht
bekannt.
H. dinaria Beck. — Auf dem B. Balj nächst Andrijevica, Crvena
greda auf dem Durmitor.
Alliaria officinalis Andrz..— Bostur auf dem Lovčen (Kašpar),
Klost. Piva.
Erysimum helveticum DC. — Mühle bei Krstac (leg. Kindt).
E. odoratum Ehrh. — Varda oberh. des Klost. Piva.
— — b) carniolicum Doll. — Piševo und Balj nächst Andrijevica;
Pirlitor bei Žabljak.
Conringia orientalis Andrz. — Borkoviéi (distr. Piva).
Chamaeplium officinale Wallr. — Viljusa, Šavnik, Žabljak, Nje-
guši, Kloster Piva u. s. w. gemein.
Diplotaxis tenuifolia (L.) DC. — An Mauern um Bar.
Sinapis arvensis L. — Bei Njeguši, Viljuša, Šavniki.
Lunaria pachyrrhiza Bor». (Ö. B. Z. 1891 pag. 442), HALÁcsy Consp.
Fl. gr. I. 82). In Gebüschen des Mediterran-Gebietes bei Bar, Vir
und Boljeviéi. Hieher gehören meine früheren Angaben der L. am-
nua L. von Vir und Bar, sowie der L. rediviva L. von Boljeviéi.
Die letztere wáchst in Montenegro im Kom- und Durmitor-Gebiete.
Von Lunaria annua unterscheidet sie sich hauptsächlich
durch die aufgedunsenen Wurzelfasern (»fibris radicis tuberoso-
inerassatis«),, dann durch Schoten, welche elliptisch-lanzettlich,
häufig gegen die beiden Enden zu verschmälert sind.
Vermöge der Form der Früchte steht diese Pflanze zwischen
L. annua und rediviva, Ja manchmal nähert sie sich der letzteren,
doch durch den Schnitt der Blätter erinnert sie an die Verwandt-
schaft mit L. annua. Die unteren und mittleren Blätter sind in der
Regel gegenständig.
Berteroa mutabilis DC. — Zabljak unter dem Durmitor (hier nur
selten), Savniki, Viljuša.
B. incana DC. (Alyssum inc. L., Farsetia inc. R. Br.) var. tricho-
carpa Rohl. Mag. bot. Lap. 1907 pag. 151. Siliculae extus prae-
ter pubem stellatam pilis longis, intus pilis stellatis tectae.
Bei Konjuhe im Peručica-Tale (Baldacci 1898) und bei An-
drijevica nur diese Varietät. Hieher gehören auch alle Exempl. aus
Bulgarien und Macedonien, welche ich im Herbare des Herrn
Prof. VELENOVSKÝ gesehen habe. Daraus folgere ich, dass es sich
hier nicht um eine unbedeutende Form handelt, sondern dass unsere
Pflanze als eine geographische Varietät oder Rasse angesehen
werden kann. Ein ähnliches Beispiel, dass nur eine andere Art der
Behaarung ein Merkmal für eine geographisch abgetrennte Rasse
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 13
sein kann, zeigt uns das Chaerophyllum brevipilum Mure. Es ist
nicht ohne Interesse, dass unsere Varietät in der Behaarung der
Schötehen mit der balkanischen B. stricta B. H. ganz überein-
stimmt. Aber diese ist von unserer Pflanze durch die eiförmigen
und fast flach zusammengedrückten Schôtchen weit verschieden.
Kernera saxatalis Rehb. — Vališnica do und Valoviti do auf dem
Durmitor, Maglié.
Draba verna L. — Banjani, Crkvice (leg. Pejovié.)
— — b) spathulata (Lang.) — Krstac bei Njeguši (leg. Kindt.)
D. lasiocarpa Roch. b) bosniaca Beck. — Štirovnik (leg. Vier-
happer.)
D. muralis L. — Zakamen oberh. des Klost. Piva.
Alyssum corymbosum (Gris.) Boiss. — Durmitor (II. Beitr. pag.
16. als A. gemonense), Ledenica, Maglic, Vojnik, Ljut oberh.
des Klost. Piva.
A. calycinum L. — Um Njegusi, Šavniki und Kloster Piva verbrei-
tet.
— — var. perdurans Ullep. Ö. B. Z. 1887. pag. 46.
Dürre Stellen bei Bratonožiéi nördlich von Podgorica. Eine
auffallende Form! Die Wurzel ist holzig und dick, der Stengel
niederliegend, die Blätter sind grösser, breiter und an der Spitze
ganz stumpf, der Blütenstand ist gedrängt. In Ungarn wurde sie
von Ullepitsch bei Kniesen (Zipser Komitat) beobachtet. Wahr-
scheinlich eine perennierende Form.
A. argenteum Vitm. (A. murale W. K.) — Kalkfelsen bei Borkovici
(distr. Piva), Ljut unter der Ledenica plan.
Peltaria alliacea Jaca. — Viljuša, Vojnik (ca 1500 m).
— — F. brevipedicellata Rohl. (III. Beitr. pag. 17.) — Pjesivci auf
der Katunska nahija (Pejov.), im Piva-Tale unter Goransko
und Mratinje. Die Früchte sind gewöhnlich länger als breit,
am Grunde keilig verschmälert; seltener sind dieselben fast
kreisrund und am Grunde abgerundet.
Biseutella laevigata L. var. montenegrina Rohl. (III. Beitr. p. 17.
als subsp.)
— Vališnica auf dem Durmitor.
Es ist eine Form mit grösseren Früchten, derben (manchmal
fast lederigen) und schütter borstig-behaarten Blättern; oft
sind auch die Kronblättehen schmäler; allein dieses Merk-
mal scheint nicht konstant zu sein.
B. cichoriifolia Lois. — Auf dem Wege zwischen Goransko und
Klost. Piva.
Eine Form mit fast ganzrandigen Bláttern, von welchen die
oberen nur wenig stengelumfassend oder fast mit abgerunde-
tem Grunde sitzend sind (= f. paucidentata). Die Pflanze ist
auch in der Kultur konstant geblieben.
14 I. Josef Rohlena:
Isatis finctoria L. — Krstac bei Njeguši, Varda oberh. des Klost.
Piva. Formen mit kahlen oder behaarten Schötchen wachsen
beisammen (an /satis canescens Vis?).
— — b) praecox (Kit.) Koch Syn I. 81. — Bei Mratinje unter dem
Maglié.
Iberis sempervirens L. — Vališnica und Savin kuk auf dem Dur-
mitor, Ledenica, Vojnik, Maglié, Štirovnik (leg. Pejovié.)
— — var. rosea Boiss. Fl. or. I. 333. — Bogojeva glava oberh. Nje-
gusi und Maglié.
Thlaspi arvense L. — Viljuša, Njegusi.
Thl. perfoliatum L. —. Auf dem Lovčen.
Thl. praecox Wulf. — Bajce bei Cetinje, ca 800 m (leg. Ginzberger).
Aethionema saxatile Br. — Viljuša, Vojnik, Peručica unter dem
Kom, Šavniki, Ledenica, Borkovici (distr. Piva), Goransko,
Klost. Piva.
Cardaria draba Dsv. — Bei Njeguši.
Lepidium graminifolium L. — Bei Bar.
L. campestre Br. — Gornje polje bei Njeguši (leg. Kr. Pejovié.).
Hutchinsia petraea R. Br. — Njeguši (Kr. Pejov.), Cetinje (Kindt.).
H. alpina R. Br. — Oberh. des Vališnica do und Valoviti do und am
Savin kuk im Durmitorgebirge — in den hochsten Lagen.
— — b) brevicaulis (Hoppe.) — Maglié, Durmitor.
Bunias Erucago L. — Längs der Strasse von Krstac nach Njeguši.
— — var. aspera RETZ. (Observ. II. 21.) Bajce bei Cetinje (leg.
Kaspar). Die Blätter sind lang-keilförmig, ungeteilt, bloss we-
nig gezahnt, fast kahl und haben erhabenere Nerven.
Neslia paniculata Dsv. — Im Getreide bei Borkoviéi (distr. Piva),
ca 1300 m, Klost. Piva.
Malcolmia serbica Pančié. — Krstac bei Njegusi (Pejovié, Kindt,
Janchen.).
Cistineae DC)
Cistus villosus L. f. corsicus (Lois.) Grosser. — Am Wege zwischen
Bar und Ulcinj.
— — F. tauricus (Presl) Grosser. — Mit dem vorigen.
C. salvifolius L. — Zwischen Bar und Ulcinj.
Helianthemum nitidum Clem. f. glaucescens (Murb.) Janch. — Se-
kirica planina, ca 1800 M. .
H. hirsutum (Thuill.) Mérat f. litorale (Willk.) Janch. — Krstac bei
Njeguši (leg. Janchen). Zwischen Zabljak und Nedajno; auch
bei Bar und Ulcinj, aber nicht ganz typisch (Übergänge zu
der Form obscurum (Pers.) Janch.
H. salicifolium (L.) Mill. — Podgorica, Ulcinj.
H. canum (L.) Baumg. f. vineale (Wild.) Syme subf. virescens
(Ten.) Janchen.
*) Revidiert von H. Dr. E. JANCHEN, Wien.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 15
Zwischen Šavniki und Bukovica.
— — — subf. candidissimum (Ten.) Janch. — Auf dem Berge Gra-
diště (Sinjavina plan.); auf dem Balj nächst Andrijevica mit
Anklángen zu der Form scardicum (Gris.) Grosser.
H. alpestre (Jaca.) DC. f. glabratum Dunal. — Jablan vrh (Sinja-
vina planina), Vojnik, Kom Vasojevicki.
Fumana thymifolia (L.) Verlot. f. glutinosa (L.) Burnat. — Ulcinj,
F. ericoides (Cavan.) Pau. — Am Strande bei Ulcinj.
F. nudifolia (Lam.) Janch. — Kloster Piva, Podgorica, Ulcinj,
Farmaki. Auch am Krstac bei Njegusi.
Tuberaria guttata (L.) Fourreau. — Bar, Podgorica, Farmaki.
Droseraceae DC.
Parnassia palustris L. — Auf Alpenmatten verbreitet: Mokro plan.
(distr. Kuéi), Dudmitor, Poščensko jezero nächst Savniki,
Kom, Maglié, Bradavac obrh. Konjuhe, an der albanes.
Grenze.
Resedaceae DC.
Reseda phyteuma L. — Gornje polje bei Njeguši, Savniki.
Polygaleae Juss.
Polygala vulgaris (L.) Schk. — In Gebirgen: Ranisava (Durmi-
tor), Vojnik, Borkovici (distr. Piva) und Varda unter der
Ledenica.
P. alpestris Rehb. — Valoviti do auf dem Durmitor, Vojnik, Lede-
nica, Maglié.
P. major Jaca. var. azurea Pant. — Piševo bei Andrijevica, Zaka-
men oberh. des Klost. Piva.
Ca yophylleae Juss:
Agrostemma githago L. — Im Getreide um Viljuša. Nikšié, Savniki,
Goransko u. s. w. verbreitet.
A. coronaria L. — Savniki, Viljusa, Balj und Jerinja glava bei
Andrij., Borkoviéi (distr. Piva)), Klost. Piva, Ljut unter der
Ledenica, Medun nördlich von Podgorica, südl. Abhänge des
B. Vojnik obrh. Jasenovo polje.
Silene venosa (Gilib.) Asch. — Viljuša.
— — var. balcanica Velen. — Božur. plan. (distr. Piva), Balj nächst
Andrijevica, Vojnik. (In meinem IV. Beitr. pag. 28. soll statt
»var. orbelica«, var. balcanica stehen.)
S. alpina Thom. — Gipfelregion des Durmitorgebirges (Savin kuk,
über dem Valoviti und Vališnica do). An Schneefeldern im
Felsschutt mit Linaria alpina.
S. saxifraga L. — Valoviti do auf dem Durmitor, Poščensko jezero
16 I. Josef Rohlena:
bei Šavniki, Maglié, Vojnik, Ledenica, Božur plan. (distr. Pi-
va); Lovčen (leg. Kašpar.).
S. acaulis L. — Sekirica plan. oberh. des Valoviti do und am Sa-
vin Kuk im Durmitorgebirge.
S. Reichenbachii Vis. — Zanovetni brijeg und Bogojev do bei
Njegusi. (leg. Kr. Pejov.)
. otites Sm. — Savniki, Bukovica unter dem Durmitor, Črtov do
unter der Ledenica plan., Krstac bei Njeguši.
. nutans L. b) livida (Willd.) — Krstac bei Njeguši. Ledenica
plan.
. italica (L.) — Pers. — Krstac bei Njeguši.
. gallica L. — Im Getreide bei Mratinje unter dem Maglié.
. paradoxa L. — Waldränder und Gebüsche bei dem Klost. Piva,
bei Borkovici (distr. Piva) und um Mratinje im Piva-Tale.
Sendtneri Boiss. — Alpenmatten der Maglié- Ledenica-, und
Božur planina.
S. multicaulis Guss. (S. Kitaibelii Vis.) — Štirovnik (leg. Vierhap-
per), Kom, Ledenica, Maglié, bis über 2000 m!
n mm m u
S. parnassica Boiss. et Spr. (= S. serbica Adamovié et Vierhap-
per = 8. fruticulosa Rohl. olim, non Sieh.)
In Gebirgen des Komgebietes; auch im Limtale bei Andrije-
vica.
Adamovié und Vierhapper haben das Hauptgewicht auf die
Länge des Kelches, Karpophors und der Kapsel gelegt. Die übri-
gen Merkmale, namentlich die hervorragenden Nägel der Kron-
blätter haben auch für S. parnassica Geltung. Die Autoren zi-
tieren ausser der, von Adamovié gesammelten Pflanze aus Ser-
bien (Radman Kamen, Treska) die Exsikkate Baldaccis aus Alba-
nien und Montenegro und Szyszylowiez, ebenfalls aus Monte-
negro. Ich habe nicht nur eine beträchtliche Anzahl der Exsikkate
Baldaceis gesehen, sondern auch Gelegenheit gehabt, diese Art
auf dem Originalfundorte zu beobachten, wo ich, von der Existenz
dieser neuen Art schon wissend, tausende von Exemplaren in le-
bendem Zustande einer genauen Beobachtung unterziehen konnte,
deren Ergebnisse ich nachstehends zusammenfasse: Die Länge
des Kelchs, Karpophors und der Kapsel unterliegt bedeutenden
Variationen. Am häufigsten kommen folgende Dimensionen vor:
Der Kelch (Kch) 14-15 mm, das Karpophor (Kph) 11-12 mm.
Kapsel (Kps) 8—10 mm; an robusten Individuen oder an Blüten
der Hauptachse (!): Keh 15—16%, Kph 13—14, Kps. 12 mm. Diese
Dimensionen würden am ehesten jenen entsprechen, welche
Adam. und Vierh. für Silene serbica (Kch 14-18, Kph 13—14, Kps
8—11 mm) angeben. Aber schwächere Individuen, oder die Blüten
an den Nebenzweigen (!) weisen viel mindere Dimensionen auf:
Kch 9-12, Kph 9-10, Kps. 7. Diese Dimensionen beziehen sich
nicht nur auf sehr zahlreiche, von mir auf dem Originalstand-
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 1
=]
orte gesammelte Pflanzen, sondern auch auf die Originalexem-
plare Baldaceis.
Die Exemplare von S. parnassica, welche Orphanides bei
Trikala in Griechenland (Achaia) gesammelt hat und Boissier in
seiner Flora orient. I. pag. 652. zitiert, können als Originalexem-
plare angesehen werden. Bei denselben kommen folgende Dimen-
sionen vor: Kleh 12-13, Kph 9-10, Kps. 8% mm.
An einer Pflanze, die Sintenis in Thessalien (Iter thess. 1896.
Nro 816.) sammelte, beträgt die Länge des Klchs 12 mm, Kph. und
Kps. sind nicht entwickelt, da die Pflanze von einem Pilze be-
fallen ist.
Pflanzen, welche FORMÁNEK in Macedonien und in Grie-
chenland gesammelt hat, (VANDAS Religuiae Formanekianae pag.
71.) weisen nach gefälliger Mitteilung des Herrn Prof. VANDAS
folgende Dimensionen auf: Keh 10-12, Kph 6 (!) —12, Kps. 8-9
mm.
Aus diesen Angaben geht hervor, dass die Dimensionen
auch an den macedonischen und griechischen Pflanzen stark va-
rileren und dass dieselben von denen, die ich oben angegeben
habe, nicht sonderlich abweichen.
Ein ähnliche Variabilität zeigen auch andere verwandte
Arten; so hat S. pindicola den Kelch 16—25 em lang. Ich bin des-
halb überzeugt, dass S. serbica bloss ein Extrem der S. parnassica
vorstellt und mit ihr identisch ist.
Visearia vulgaris Roehl. — Voralpenwiesen bei Borkoviéi und
Zakamen oberh. des Klost. Piva; auch auf dem B. Balj
nächst Andrijevica.
Saponaria officinalis L. — Bei Savniki, Mratinje unter dem
Maglié und um das Klost. Piva; Viljuša, Vojnik.
S. bellidifolia Sm. — Oberh. des Klost. Piva; Borkovici (distr.
Piva), Abhänge des Gebirges Maglié gegen Mratinje.
Melandryum nemorale (Heuff.) A. Br. — Balj und Pisevo nächst
Andrijevica.
M. pratense Roehl. — Viljuša, Klost. Piva.
Drypis spinosa L. a) Linneana Murb. Wettst. — Im Felsschutt
auf dem Maglié; Lovčen (Kr. Pejov.).
Tunica saxifraga (L.) Scop. — Auch um Viljuša, Savniki, auf
dem Vojnik, Ledenica u. s. w. gemein.
T. illyriea (L.) Fisch. et Mey. — Steinige Abhänge des B. Jerin-
ja glava bei Andrijevica, ca 1200 m.
Dianthus cruentus Gris. — Kloster Piva, Zakamen unter der Le-
denica plan.
D. tristis Velen. — In der alpinen Region verbreitet: Ranisava,
Durmitor, Ledenica, Maglic.
D. integer Vis. — Dobri do und Mali Stulae in dem Durmitor-
gebirge; besonders häufig auf dem Maglié, über 2000 m.
D]
<
18 E Josef Rohlena:
D. inodorus L. — Donja Krivača, Kunji do und Zanovetni brijeg
bei Njeguši (Form mit rauhem Stengel), leg. Kašpar; Bor-
kovici (distr. Piva), Mratinje unter dem Maglié, Sekirica,
Andrijevica, Viljuša.
— — var. brevicalyx Beck. — In den höchsten Lagen der Ge-
birge: Durmitor, Ledenica, Maglié, Vojnik: Štirovnik (leg.
Vierhapper.)
D. atrorubens All. — Bukovica, Kunji do und Gornje polje bei
Njegusi (leg. Pejovié), Velki Bostur auf dem Lovčen (leg.
Kaspar), Krstac njeguski (leg. Ginzb.). Hieher gehört auch
die Pflanze von Sustaš bei Bar, welche Baldaccí als D. li-
burnicus Bartl ausgegeben hat.
. deltoides L. — Savniki, Božur plan. (distr. Piva), KL Piva.
D
D. armeria L. — Poščensko jezero bei Šavniki, Klost. Piva,
Vojnik.
D. armeriastrum Wolfn. — Jerinja glava bei Andrijevica, Kl.
Piva, Gornje polje bei Njeguši.
D. Knappii Asch. et J. — Karstwiesen und Gebüsche bei Vil-
Jusa an der hercegov. Grenze sehr häufig. In Montenegro
selten; zuerst von Pančié bei Grahovo gesammelt.
D. tergestinus Rchb. — Krstac bei Njeguši (leg. Pejov.)
D. dalmaticus Cel. — Zanovetni brijeg bei Njegusi, Podgorica,
Vojnik, Rudine nikšičke, Borkovici (distr. Piva) und Bar.
D. dalmaticus X Nicolai Rohl. im Mag. bot. Lap. 1907 p. 152.
(D. Nicolai X dalmaticus Rohl. in sch.) — D. Kasparii
Rohl.*)
Mit den Eltern unter dem Berge Vojnik. Eine sehr schöne
Mittelform! Durch die plötzlich zugespitzten, fast abgestutzten
oder ausgerandeten Kelchschuppen (mit angesetzter Spitze) dann
durch den gefärbten Kelch weist sie auf D. Nicolai hin; durch die
grösseren, rosa gefärbten und eingeschnittenen Kronblättchen
erinnert sie wieder an D. dalmaticus.
D. Nicolai Beck et Szysz. Plantae per Cernagoram et in Alba-
mianlectaer 2. 922.365, Tabs i dak
Peljev brijeg bei Njeguši (leg. Pejov.), Abhänge des B.
Vojnik oberh. Jasenovo polje ca 1200 m.
Cerastium grandiflorum W. K. Valoviti do auf dem Durmitor,
Maglié, Vojnik, Poščensko jezero nächst Savniki, Torinje
auf dem Lovčen, Stirovnik (leg. Kašpar).
C. moesiacum Friv. — Božur plan. (distr. Piva), — Mokro (distr.
Kuéi), Peruciea unter dem Kom.
*) Nacn meinem Freunde Herrn Kaspar, Fachlehrer in Prag-
Smíchov, der im Jahre 1905 in der Umgebung von Cetinje, Nje-
guši und auf dem Lovčen botanisierte und einige schöne Ent-
deckungen machte.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 19
C. lanigerum Ulem. var. durmitoreum Rohl. (IV. Beitr. p. 31.) —
Gipfelregion des Berges Lovčen.
C. campanulatum Viv. — Krstac bei Njegusi (leg. Kindt und
Pejovié.)
C. silvaticum W. K. — Maghé planina.
C. rectum Friv. — Zakamen oberh. des Klost. Piva, Peručica
unter dem Kom, Balj und Jerinja glava nächst Andri-
jevica.
C. brachypetalum Desp. b) tauricum (Sprene.)'— Belveder bei
Cetinje (Kindt.)
C. semidecandrum U. — Golo brdo bei Njeguši (Ginzb.)
C. trigynum Vil. — Oberhalb Valoviti do auf dem Durmitor,
Maglic.
C. arvense L. var. Beckianum Handel-Mazz. A. Stadlm. —
Grasige und steinige Abhánge des Berges Maglié, über2000 m.
Meine Pflanze stimmt gut mit der Beschreibung in Ó. B. Z.
1905 p. 433 überein: Pflanzen von trockenen und sonnigen Stellen
haben starre und »juniperusartige« Blätter, im Schatten wach-
sen Formen mit breiteren, aber doch starren Blättern.
C. strictum U. Sp. plant. I., welches von vielen Autoren als eine
Varietät zu dem C. arvense gestellt wird, ist eine rätselhafte
Pflanze und bezieht sich vielleicht auf Arenaria gracilis Kit.
C: strietum Haenke (Posp. Fl. v. Küsten]. I. 434.) et auct. plur.
steht vielleicht unserer Pflanze sehr nahe, aber sie ist
drüsenlos; dagegen ist unsere Pflanze oben sehr reich drü-
sie behaart, bis klebrig. Es ist auch nicht ausgeschlossen,
dass die Var. Beckianum mit C. arvense var. Villarsii Ť.
viscidulum Gremli (Rouy et Foucard Flore de France III.
p. 203.) identisch sei; leider habe ich keine Exsiccate von
demselbem gesehen.
Spergula arvensis L. — Mratinje im Pivatale, Kralje bei An-
drijevica.
Malachium aguaticum (L.) Fries. — An dem Bache oberhalb Mra-
tinje gegen Maglié.
Stellaria media L. — Auch um Šavniki und Bar verbreitet.
St. nemorum L. — Abhänge des B. Vojnik, Maglié.
St. holostea L. — Savniki, Kloster Piva, Mratinje.
— — b) orientalis Velen. Flora bulg. Supplem. I. 52. — Varda
oberhalb des Klost. Piva.
St. graminea L. — Mali Savnik und bei der Windmühle auf dem
Lovčen (Kašpar).
Moenchia mantica (L.) Bartl. — Krnovo zwischen Šavniki und
Nikšié, Kralje bei Andrijevica, MatiSevo im Taratale, Klos“
Piva, Goransko.
Sagina Linnaei Presl. — Vališnica auf dem Durmitor, Maglié.
S. procumbens L. — Zwischen Cetinje und Njegusi (leg. Kindt.),
auch am Lovčen (Pejovié.).
20 o L Josef Rohlena:
Alsine verna Wahl — Štirovnik (leg. Janchen und Kašpar), Voj-
nik, Maglié, Ledenica, Kloster Piva.
— — b) Gerardi Wahl. — In den höchsten Lagen des Durmitors.
Sie bildet hier niedrige und dichte Rasen wie Sagina Lin-
naei Presl.
— — c) rhodopea Velen. Fl. bulg. Suppl. I. 53. — Ledenica plan.
A. bosniaca Beck. — Borkovici (distr. Piva). Goransko, Klost. Piva,
Maglié, Varda unter der Ledenica plan. Savniki.
A. graminifolia Gmel. a) glaberrima Vis. — Poščensko jezero bei
Savniki, Sekirica, Ledenica, Vojnik, Maglié; auch auf dem
Štirovnik (leg. Vierhapper, Kašpar).
— — b) semiglabra Vis. (Arenaria clandestina Portensch.) — Va-
loviti auf dem Durmitor, Ledenica, Lovčen (Kašp.).
Auf den Abhángen des Maglié oberh. Mratinje sammelte ich
eine habituell sehr abweichende Form; sie hat einen bis 30 cm
hohen, von der Mitte an verästelten und vielblätigen Stengel (bis
über 30 Blüten). Die typische Pflanze hat gewöhnlich nur 2-6 Blü-
ten und ist 5—15 em hoch: der Stengel ist nicht verästelt. Weil aber
bei unserer Pflanze manche Blüten nicht regelmässig entwickelt
sind (die Staubgefässe, Staubbeutel oder Kronbláttchen verkům-
mern), so meine ich, dass es sich hier nur um eine abnormale Pflan-
ze handelt.
Arenaria serpyllifolia L. — Auch um Šavniki, Klost. Piva, Viljuša
u. s. w. verbreitet.
— — b) leptoclados (Guss.). — Am Krstac bei Njeguši.
Va ra.
Savin kuk auf dem Durmitor, Kom. Vasojevicki, Maglié, bis
über 2200 m.
A. graeilis W. K. — Dobri do auf dem Durmitor, Maglié.
Moehrincia trinervia (L.) Clairv. — Vojnik, Klost. Piva, Varda.
M. muscosa L. — Klost. Piva, Vojnik, Bukovica.
Lineae DC.
Linum /lavum L. — Jerinja glava und Žoljevica bei Andrijevica,
Peručica unter dem Kom, Šavniki, Zakamen oberh. des Klost.
Piva, Borkoviéi (distr. Piva).
— — subsp. capitatum Kit. — Alpenmatten: Vojnik, Maglié, Lede-
nica, Valoviti do auf dem Durmitor.
L. hologynum Rehb. — Ledenica plan.
Eine seltene Pflanze; in Monten. bisher nar im Komgebiete
beobachtet. :
L. angustifelium Huds. — Dobrsko selo zwischen Cetinje und
Rijeka (leg. Kašpar).
L. tennifolium L. — Cetinje (leg. Kašp.), Njegusi, Rudine nikšičke,
Viljuša, Mratinje im Pivatale, Šavniki.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 21
L. catharticum L.— Am Vojnik, Maglié, Črtov do unter der Lede-
nica plan., Kloster Piva u. s. w. verbreitet.
L. laece Scop. — Auf den Gebirgen Maglié, Ranisava und Durmitor
(Dobri do). Die Přlanze von dem letzteren Standorte hat brei-
tere, stumpfe und nur wenig die Hälfte der Kapsel überra-
gende Kelchblättchen, wodurch sie sich dem Linum perenne
nähert, von welchem sie sich jedoch durch den armblütigen
(5—6) Stengel, durch die grösseren und länger gestielten
Kapseln und durch die in den Achseln der oberen Blätter sich
befindenden sterilen Ästchen unterscheidet.
Malvaceae R. Br.
Althaea officinalis L. — Im feuchten Gebiischen bei Plavnica am
Skadarsko jezero.
A. hirsuta L. — Rudine nikšiéke.
Abutilen Avicennae Gaertn. — Plavnica.
Lavatera thuringiaca L. var. dinarica Beck Flora v. Bosn. VIL.
185. — Plavnica, Bogetiéi (forma minus tomentosa), Njeguši
(leg. Sagorski), Varda oberh. des Klost. Piva — bis über
1200 m.
— — var. protensa Beck FI. N. Ö. 536. —
Jerinja glava bei Andrijevica, Viljuša, Šavniki, Ljut und
Varda oberhalb des Klosters Piva.
Malva moschata L. — Mali Šavnik oberh. Njeguši, Barno jezero
unter dem Durmitor, Ranisava.
M. silvestris L. — Viljuša, Kloster Piva.
— — var. hispidula Beck Fl. N. Ó. 538. — Krstac bei Njeguši, (leg.
Ginzberger).
— — var. ambigua Guss. (Pospíchal F]. v. Küsten]. II. 18.) — Kr-
novo zwischen Nikšié und Šavniki, Bajce und Cetinje (leg.
Kašp.).
Unsere Pflanze ist mit den von Untj bei Pola gesammelten
Pflanzen übereinstimmend, aber die Blüten sind etwas kleiner.
Riliacese Juss
Tilia platuphylla Scop. — Vojnik, Viljuša und Kloster Piva.
T. cordata Mill. — Košarica bei Njegusi, Žoljevica bei Andri-
jevica.
T. argentea Dsf. — Borkovici (distr. Piva.), ca 1300 m, Zanovetni
brijeg bei Njeguši. 3
Hypericineae DC.
Hypericum barbatum Jacq. — Mali Bostur auf dem Lovčen (leg.
Kašpar), Vojnik, Ranisava, Ledenica, Varda, Peručica unter
dem Kom, Balj náchst Andrijevica.
29 : I. Josef Rohlena:
Am Štirovnik (in der Gipfelregion) sammelte H. Dr. Vier-
happer eine Form, welche durch fast unpunktierte Blätter und důn-
nere Stengel an die Var. trichanthemum Boiss. erinnert; allein
diese soll auch breitere Blätter und längere Kelchfransen haben,
was bei unserer Pflanze nicht vorkommt. Wahrscheinlich eine
Mittelform.
— — var. pindicolum Hausskn. (Hal. Fr. gr. I. 278.) — Auf schat-
tigen Stellen des Berges Vojnik.
H. hirsutum L. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica, im
Pivatale unterhalb Goransko und am Krstae bei Njeguši.
H. quadrangulum L. var. immaculatum Murb. — Vojnik, Rani-
sava, Peručica unter dem Kom, Balj nächst Andrijevica,
Mratinje im Pivatale, Borkoviéi (distr. Piva).
H. perforatum 1L. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica, um
Viljuša, Šavniki, Goransko, Klost. Piva u. s. w. verbreitet.
H. montanum L. — Im Pivatale bei Mratinje unter dem Maglié.
H. Rickeri Vill. subsp. alpigenum Kit. Linnaea 1863. pag. 550. —
Auf grasigen und steinigen Stellen in der alpinen Region;
Maglié u. Vojnik. Hieher gehören auch meine früheren Anga-
ben bezüglich des typ. H. Richeri Vill.
H. alpigenum wird von „verschiedenen Autoren verschieden
aufgefasst; manchmal als selbständige Art, manchmal bloss als
Varietät des AH. Richeri, manchmal endlich als Synonym mit der
letztgenannten Art. Bei Vergleichung eines sehr reichhaltigen Ma-
terials gelange ich zu der Ansicht, dass zwischen dem typischen 4.
Richeri aus den Westalpen und den Pflanzen vom Balkan nur
geringfügige Unterschiede vorhanden sind, welche darin bestehen,
dass das H. alpigenum die Fimbern an den Kelchzähnen ganz
kurz, fast nur so gross, wie kleine Zähnchen hat, obzwar auch dieses
Merkmal nicht konstant ist. So habe ich auf dem Vojnik Exem-
plare gesammelt, welche so lange Kelchfimbern haben, dass ein
Unterschied von den westeuropäischen Pflanzen nicht wahrnehm-
bar ist; ja ich fand auch ein Exemplar, welches die Abnormität auf-
weist, dass die Fimbern sich auch an dem obersten Blätterpaar
zeigen. Durch die kurzen Kelchfimbern weist das A. alpigenum
auf das H. umbellatum Kerner (Ö. B. Z. 68. p. 244.) hin, aber dieses
hat schmälere, lanzettliche Kelchzipfel.
H. androsaemifolium Vill. (Kerner Fl. austro-hung. 518.) ge-
hört auch hieher und ist nur durch etwas grössere Blüten ver-
schieden. Diesen Umstand erwähnt übrigens schon Kitaibel | c.,
indem er sagt: »Flores magni, eo majores, quo altius in alpem
ascendunt.«
Acerineae DC.
Acer monspessulanum L. — Viljuša, Rudine niksicke, Njegusi
(Ginzb.), Belveder bei Cetinje (Kindt); auch im Pivatale bei
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 23
Sinjac náchst dem Kloster Piva und bei Borkoviéi (distr.
Piva).
A. campestre L. — Um Viljuša, Šavniki, Klost. Piva u. s. w. gemein.
— — var. suberosum (Dumort). — Bei dem Klost. Piva.
A. pseudoplatanus L. — Um Andrijevica nicht selten.
- A. obtusatum Kit. — In Voralpenwäldern des nordwestlichen Teiles
Montenegros verbreitet: Klost. Piva, Borkovidi, Varda, bis
über 1300 m.
A. Heldreichii Orph. b) macropterum (Vis.) Pax. — Božur plan.
(distr. Piva), Maglié.
A. tataricum L. — Rudine nikšiéke.
A. italumě) Lauth subsp. hyrcanum (Fisch. et Mey) Pax var. para-
doxum Bornm. et Sint. — Bei Viljuša an der hercegovinischen
Grenze, ca 1000 m.
— — — var. euhyrcanum*) Gf. Schwerin. — In Wäldern bei Savniki
und auf dem Berge Zakamen oberhalb des Klosters Piva.
A. platanoides*) L. var. typicum Pax. — Im Piva-Tale nächst dem
Kloster Piva.
Geraniaceae DC.
Geranium macrorhizon L. — Kucka planina sehr häufig, auch ober-
halb des Klost. Piva (Varda), ca 1200 m.
G. sanguineum U. — Balj nächst Andrijevica, Viljuša, Vojnik, Ru-
dine nikšiéke, um Klost. Piva u. s. w. gemein.
G. silvaticum L. — Oberhalb Vališnica auf dem Durmitor, Rani-
sava, Maglé, Kraljevo tora (Sandž. Novi Pazar, leg. Pejov).
— — b) alpestre Schur. (Verl. Beck F1 v. Bosn. VII. 185.) — Lede-
nica plan., Vališnica auf dem Durmitor.
G. bohemicum L. — An grasigen und buschigen Stellen oberhalb des
Klosters Piva (Ljut, Varda) und auf dem Berge Balj und Je-
rinja glava bei Andrijevica, ca 1000—1400 m.
G. reflexum L. Auch auf den nordwestlichen Gebirgen (Durmitor,
Ledenica, Vojnik u. s. w.) verbreitet; dagegen ist das Vor-
kommen dieser Pflanze auch auf dem Berge Lovčen (Sti-
rovnik) höchst interessant.
G. phaeum L. Auf den Hutweiden »Ravno« (distr. Piva). Viljusa,
Jerinja glava und Balj bei Andrijevica, Mratinje unter dem
Maglié und um Klost. Piva. Nach meiner Beobachtung kommt
es in Montenegro viel seltener als die vorige Art vor und
wurde vielleicht oft mit ihr verwechselt.
G. columbinum L. — Auch bei Savniki, Kloster Piva u. s. w. ver-
breitet.
G. dissectum L. — Kloster Piva, Vrbica bei Goransko, nicht häufig.
*) Revidiert von H. Prof. F. Pax.
24 I. Josef Rohlena:
G. rotundifolium L. — Goransko, Savniki, Zoljevica bei Andri-
jevica.
G. pusillum L. — Um das Klost. Piva und bei Goransko.
G. lucidum L. — Jerinja glava und Balj bei Andrijevica, Viljusa,
Klost. Piva, Vojnik, Ljut und Varda unter der Ledenica plan.
u. s. w. verbreitet.
G. Robertianum L. — Auch um Šavniki, Klost. Piva, Viljuša u. s. w.
gemein.
G. brutium Gasp. — Auch auf dem Berge Balj nächst Andrijevica,
ca 1450 m! bei Cetinje (leg. Vukčevié), Njeguši, Trešnja ober-
halb Njegusi (leg. Kr. Pejovié).
G. molle L. — Bei dem Kloster Piva selten.
G. pyrenaicum L. — Zabljak unter dem Durmitor, Črtov do
und Varda unter der Ledenica plan., Njegusi, Bostur auf
dem Lovčen (leg. Kašpar.).
G. purpureum Vill. — Rudine nikšičke, Poščensko jezero bei
Šavniki, Podgorica.
Die Kelchblättchen an unseren Pflanzen haben eine sehr
kurze Spitze (%—% mm). Die typische Pflanze hat gewöhnlich
eine vielmal längere Spitze an den Kelchblättchen.
Erodium cicutarium L’ Her. — Um Viljusa verbreitet.
Balsamineae A. Rich.
Impatiens noli tangere L. — Im Lim- und Zlorječitale bei Am-
drijevica.
Oxalideae DC.
Oxalis acetosella L. — Krivačko ždrijelo oberh. Njeguši (leg. Pe-
jov), Gornja Krivača (leg. Kašpar), bei dem Klost. Piva,
Mratinje gegen Maglié, Sekirica, Štit.
Rutaceae Juss.
Ruta divaricata Ten. — Um Njegusi (Zalazi, Duge, Bogojeva gla-
va), leg. Pejov., westliche Abhänge des B. Lovčen (leg. Kaš-
par), um Viljuša.
— — f. latisecta.
Foliis multo majoribus, laciniis latiusculis usque 6 cm lon-
gis et 12 mm latis late oblongis apice plus obtusis discolo-
ribus subtus insigniter glauco-caesiis. — Bei Drušiéi (Lje-
Sanka nahija.)
Haplophyllum patavinum L. — Rudine nikšiéke.
Celastrineae R.Br.
Evonymus verrucosa Scop. — Bogojeva glava bei Njegusi (Kaš-
par), Šavniki, Lovčen (f. puberula Beck.)
— — b) latifolia Beck. — Ljut bei Njeguši.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 25
E. vulgaris Mill. — Savniki.
— — b) bulgarica Velen. Fl. bulg. suppl. I. 62. — unter dem
Berge Žoljevica nächst Andrijevica, Sariënik-Berg bei Go-
ransko.
Rhamneae R.Br.
Rhamnus Sagorskii Bornm. — Zanovetni brijeg und Zalazi bei
Njegusi, westliche Abhänge des B. Jezerski vrh (leg. Kašpar.)
Rh. saxatilis L. — Vojnik, Ranisava, Dobri do auf dem Dur-
mitor.
Rh. fallax Boiss. — In Gebirgen verbreitet: Vojnik, Durmitor,
Ranisava, Jezerski vrh (Lovčen), Jerinja glava und Balj
nächst Andrijevica, Zakamen unter der Ledenica pl., Mag-
lié; auch bei Šavniki; Belveder bei Cetinje (leg. Kindt.).
Rh. cathartica L. — Klost. Piva, Šavniki, Poščensko jezero bei
Šavniki, Borkoviéi, und Božur plan. (distr. Piva), Mratinje
im Pivatale.
Rh. rupestris Scop. — Zwischen Cetinje und Rijeka (leg. Kas-
par), Mratinje im Pivatale, Mali Savnik oberh. Njegusi (leg.
Kašp.), Krstac bei Njeguši (Pejov.), Rudine niksicke, Je-
rinja glava bei Andrijevica.
Zizyphus vulgaris Lam. — Donja Zeta bei Podgorica.
Paliurus australis Gaertn. — Rudine nikšiéke, Hügel nördlich
von Nikšié!
TerebinthaceaeJuss.
Pistacia terebinthus L. — Zwischen Cetinje und Rijeka (leg. Ka-
špar.); bei Ulcinj, Bar, Podgorica.
— lentiscus L. — Am Strande bei Ulcinj.
Rhus cotinus L. — Šavniki, auf dem B. Vojnik bis úber 1600 m,
Borkoviéi (distr. Piva), Sinjac oberhalb des Klost. Piva.
Aémpelidede HB. UK
Vitis vinifera L. — In Vrbica bei Goransko und bei dem Kloster
Piva am Ufer der Piva verwildert.
Granateae Don.
Punica granatum L. — Krstac njeguški, an der Grenze, ca 800—
900 m. (leg. Ginzb.)
Cucurbitaceae Juss.
Bryonia dioica Jaca. — In Hecken um Viljuša, Poščensko jezero
náchst Šavniki; auch um Andrijevica.
26 I. Josef Rohlena:
Oenotheraceae Saint Lager.
Epilobium angustifolium L. — Auf dem Berge Balj nächst And-
rijevica, Viljusa, Borkovici (distr. Piva), Bukovica unter
dem Durmitor, Ranisava, Trešnja am Lovčen. Es kommt
hier aber nicht häufig vor.
E. gemmascens CAMey. — Im Taratale bei Role
Ein hôchst interessanter Fund, da diese orientalische Art
auf der Balkan-Halbinsel bisher nur von Griechenland bekannt ist.
(Vandas, Reliquiae Formanekianae, Halácsy, Fl. Graeca.)
E. rosmarinifolium Hke. — Krstac bei Njeguši, Mratinje unter
dem Maglié.
E. hirsutum L. — Nikšié, Jasenovo polje unter dem Vojnik,
Andrijevica, Kloster Piva, Mratinje im Pivatale.
E. ebseurum Schreb. — Zabrgje bei Andrejevica.
E. palustre L. — Poščensko jezero bei Savniki, Barno jezero und
Bukovica unter dem Durmitor, Sekirica und Balj náchst
Andrijevica; auf dem Magliégebirge.
E. montanum LU. — Bukovica bei Njegusi, Ledenica plan., Klost.
Piva, Šavniki.
E. parviflorum Schreb. — Um Klost. Piva häufig, Mratinje unter
dem Maglié.
E. roseum Schreb. — Mratirje unter dem Maglié, Savnikı.
Circaea intermedia Ehrh. — Matoševo im Taratale; Brda.
Da das Yorkommen dieser Art nicht nur für Montenegro,
sondern auch für die Balkanhalbinsel sehr interessant ist, so
hab ich meine Pflanze mit besonderer Sorgfältigkeit verklichen;
ich bin jedoch überzeugt, dass dieselbe mit der mitteleuropaeischen
Pflanze indentisch ist.
Sie erinnert habituell an C. lutetiana. obzwar die Exemp-
lare von Tara in allen Teilen kleiner sind; da aber die Bracteen
vorhanden sind, so weist sie wieder auf C. alpina hin. Von dieser
unterscheidet sich unsere Pflanze durch grössere :Blätter und
Blüten und durch ein viel grösseres Hypanthium.
C. lutetiana L. — »Ljeskova rupa« bei Njeguši (leg. Kr. Pejovié),
Andrijevica, Abhánge des B. Maglié gegen Mratinje.
Callbitriconmence li ké
Callitriche verna L. — In Tümpeln am Stirni do.
C. stagnalis Scop. — Bei Spuž, Danilovgrad und auf dem Lov-
čen.
Die Pflanzen vom Lovčen und von Bar (Rohl. IV. Beitr. pag.
49.) haben viel breitere, fast kreisrunde und in den Blattstiel rasch
zusammengezogene Blätter. Ähnliche Pflanzen sah ich auch von
Cattaro in Dalmatien.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2
-I
Lythrarieae Juss.
Lythrum salicaria L. — Nikšié (sehr háufig), Konjuhe im Peru-
čicatale, Mratinje im Pivatale.
Peplis portula L. — Nasse Stellen auf dem B. Balj náchst Andri-
jevica; auch bei Danilovgrad.
Pamrariscinene Des.
Tamarix africana Poir. — In Gebüschen bei Bar.
Paroniehrenae:.
Scleranthus annuus L. — Viljuša, Berg Balj nächst Andrijevica,
Kloster Piva, Zakamen und Ledenica planina.
Auf den Gebirgen besonders um die Sennen (Kolibe).
häufig.
Sc. uncinatus Schur. — Bei der Windmühle auf dem Lovčen
(leg. Kašpar), Kom Vasojevicki, Sekirica plan.
Paronychia Kapela (Hacq.) Kern. — Viljusa, Krstac bei Njeguši
(leg. Kindt, Ginzb.) Stirovnik (leg. Kašpar, Vierhapper),
— — var. Durmitorea Rohl. (III. Beitr. p. 30.) — Auch oberh.
Valoviti do auf dem Durmitor.
Herniaria incana L. — Um Viljusa, Klost. Piva, Goransko.
H. hirsuta L. — Jerinja glava und Balj bei Andrijevica, Kon-
Jube im Peručicatale, Andrijevica.
H. glabra L. — Viljuša, Klost. Piva.
— — var. scabrescens Roem. — Viljuša, Savniki, Lovčen (leg.
Kašp.) Bei der Pflanze vom Lovčen sind nur die oberen
Blätter am Rande gewimpert; es handelt sich also um eine
Übergangsform zur typ. Pflanze.
PFortula@ace.ae.
Portulaca oleracea L. — Wüste Stellen bei Podgorica.
Papilionaceae.
Genista sericea Wulf. — Krstac, Zanovetni brijeg, Bogojeva glava
und Duge bei Njeguši (leg. Pejovié, Grinzb. und Janchen).
G. triangularis W. — Felsige Abstürze oberhalb Mratinje im Piva-
tale.
G. silvestris Scop. a) innocua (Vis.) Asch. Gr. — Auf der Lješanska
nahija. Asch. und Grábner führen aus Montenegro nur die
folgende an.
— — var. dalmatica Bartl. — Felsen bei Borkovici (distr. Piva).
Oft mit deutlichen Übergängen zu der vorigen.
28 I. Josef Rohlena:
G. timctoria L. — Feuchte Wiesen und Gebüsche bei Plavnica.
— — var. ovata (W. K.) — Jerinja glava bei Andrijevica, Ljut o-
berh. des Klost. Piva, B. Kozel im Komgebiete, ca 1200—1900 m.
G. sagittalis L. — Berg Balj nächst Andrijevica, Borko-
viéi (distr. Piva), Zakamen unter der Ledenica plan.
Cytisus ramentaceus Sieb. — Im wärmeren Teile Montenegro’s ver-
breitet; um Viljusa, Rudine nikšičke und Niksie häufig;
allein das Vorkommen dieser Art im Pivatale unter Goran-
sko ist sehr interessant. Es ist der nördlichste (mir bekannte)
Standort in Montenegro.
C. austriacus L. — Balj ud Jerinja glava nächst Andrijevica, Pe-
ručica unter dem Kom, ca 800—1500 m.
C. hirsutus L. a) genuinus Briquet. — Ledenica, Varda, Božur plan.
(distr. Piva), Bjelice (auf der Katunska nahija).
— — b) alpestris (Schur.). — Mit dem Typus auf der Božur plan.
C. procumbens Spach. — Ledenica planina, ca 1600—1800 m.
C. decumbens Spach. — Jerinja glava, Žoljevica und Sekirica plan.
(TV. Beitr. p. 36. als C. procumbens; auch in der Gipfelregion
des Berges Balj náchst Andrijevica.
Ononis spinescens Ledeb. (Haläcsy Consp. fl. gr. L 349.) —
Im Limtale bei Andrijevica, Poščensko jezero náchst Šavniki,
Mratinje im Pivatale; auch bei Podgorica, Spuž und Danilovgrad.
(Rohl. I. Beitr. pag. 14. als O. arvensis (L.) Sm.)
Von ©. procurrens Wallr. erkennt man sie dadurch, dass sie
nicht kriechend, sodern aufrecht oder aufsteigend und reichlicher
dornig ist, und dass die Blüten gewöhnlich zu zwei stehen (nur
an schwachen Pflanzen oder an den unteren oder seitlichen Ästen
stehen auch die Blüten einzeln).
Von O. hircina unterscheidet sie sich dadurch, dass sie mehr
dornig ist und kleinere Nebenblätter hat.
Halascy 1. c. gibt an, dass die Krone kahl sei; allein die Kro-
nen unserer sowie der bosnischen (Dörfl. Herb. norm. 4511. ad
Alinpašin most, leg. Maly) sind kurz behaart oder auch drüsig.
Medicago minima Grufberg. — Bei Njeguši und Šavniki.
Oft mit Übergängen zu der Var. mollissima Koch.
M. rigidula Desr. — Bei Njegusi.
M. litoralis Rohde. — Die Pflanzen, die ich im Jahre 1900 u. 1905 am
Meeres Ufer bei Bar und Ulcinj sammelte (I. Beitr. pag. 14.,
IV. Beitr. p. 37.), gehören wegen der langen Dornen zu der
Var. longiseta DC.
M. prostrata Jacq. — Borkovici (distr. Piva), Lovčen.
— — b) declinata (Kit.) Urban. Jerinja glava bei Andrijevica,
ca 1200 m.
M. lupulina L. var. glandulosa Neilr. — Auch um Viljuša und
Klost. Piva verbreitet.
— — var. vulgaris Koch. — Mali Šavnik bei Njeguši.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegre. 20
—
M. sativa L. var. vulgaris Urb. — Blatiště auf dem Lovčen (leg.
Kašpar).
M. falcata L. — Savniki, Borkovici, Kost. Piva.
— — var. glandulosa Koch. — Krstac bei Njegusi (leg. Pejovié
und Ginzb.).
Eine sehr schöne Pflanze! Die Hülsen sind mehr gewunden
und drüsig behaart, die Blüten werden (beim Trocknen) orange-
gelb (wie bei der Form aureiflora Bab.) und die Kelche sowie die
Blütenstiele sind oft drüsig behaart (wie bei der Form viscosa
Echb.).
Melilotus alba Desr. — Bei dem Klost. Piva und um Mratinje nicht
selten.
M. officinalis Desr. — Mit der vorigen; auch bei Savniki.
Trifolium pseudobadium Velen. — Barno jezero unter dem Durmi-
tor, Pisevo bei Andrijevica, ca 1600 m.
T. nigrescens Savi f. prostratum Hausskn. — Um Viljuša an der
montenegrisch-hercegovinischen Grenze ca 1000 m.
T. montanum L. — Auf trockenen Grasplátzen ziemlich verbreitet:
Borkoviéi (distr. Piva), ca 1400 m, um Viljuša und Šavniki,
Goransko und Kloster Piva; auch am Lovčen, Krstac bei
Njegusi.
T. resupinatum L. — Cetinjsko polje (leg. Kašpar).
— — var. majus Boiss. (= T. suaveolens Wild.) — Krstac bei Nje-
guši. Die Pflanze ist in allen Teilen grösser, der Stengel ist
dick, hohl und gestreift. Die Blütenstandsstiele sind viel
(bis doppelt) länger als die Blätter.
. fragiferum LU. — Nasse Stellen bei Mratinje unter dem Maglié,
um das Kloster Piva, bei Podgorica und Medun.
. arvense L. — Um Savniki verbreitet.
. dalmaticum Vis. — Noch um Goransko (distr. Piva), ca 1200 m.
. incarnatum L. var. Molinerii DC. — Gornja Krivaéa oberhalb
Njeguši, Kralje nächst Andrijevica (f. roseum Rouy).
. repens L. var. minus Bald. (Iter montenegr. sextum 1898. n. 183.)
— Gebirge Kostié, distr. Kuéi (leg. Bald.).
Durch die sehr kleinen, verkehrtherzförmigen Bláttchen, den
niedrigen Stengel und die kurzen Blütenstandstiele erinnert diese
Form an T. rep. var. Orphanideum Boiss., doch sind die Blüten weiss
(und nicht rosa). Ausserdem sind die Kelchzähne viel kurzer als
die Kelchrôhre.
T. pratense L. f. heterophyllum Lej. et Court in Asch. Gr. Syn.
VIII. 552. — Nieguši, Andrijevica, Bukovica und Barno je-
zero unter dem Durmitor.
Die unteren Blátter sind kleiner als die oberen und haben
breit-verkehrt herzförmige Bláttchen, die der oberen sind lánglich
elliptisch und nicht ausgerandet.
— — B. nivale Koch f. minus Rouy et Fouc. (Asch. Gr. L c. 558.)
S a ES
30 1. Josef Rohlena:
Auf Alpenmatten der Lukavica und Maglié planina.
Die Blättchen sind wie bei der vorigen Form, aber die Pflanze
ist im oberen Teile (besonders an den Nebenblättern) dichter be-
haart; die Köpfchen sind sitzend und die Blüten rosa. Von der
Rasse nivale Koch unterscheidet es sich durch viel kleinere Köpf-
chen und Blättchen.
T. noricum Wulf. — Gipfelregion des Gebirges Maglié und Lede-
niea.
T, medium L. — An grasigen und buschigen Stellen um Viljusa
und bei dem Kloster Piva.
— — subsp. pseudomedium (Hausskn.). Velen. (T. medium subsp.
balcanicum Velen.) — In lichten Wäldern oberhalb Savniki,
auf dem Berge Balj (nächst Andrijevica) und auf dem Ge-
birge Bozur (distr. Piva).
T. patulum Tausch. — Am Krstac nächst Njegusi.
T. Pignantii Fauché et Chaub. — Buschige Lehnen bei Borkoviéi
(distr. Piva) und Njeguši, ca 1000-1400 m.
T. alpestre L. — Savniki, Berg Balj nächst Andrijevica, Žabljak
unter dem Durmitor, Božur und Varda oberhalb des Klosters
Piva
T. angustifolium L. — Karstwiesen bei Njegusi, ca 1000 m.
T. purpureum Lois. — Auf Felsen und in Gebüschen bei Medun
nächst Podgorica.
T. ochroleucum Huds. — Goransko, Kloster Piva und Varda is
Piva), Abhänge des Berges Vojnik gegen Jasenovo polje,
Barno jezero unter dem Durmitor und Viljuša, ca 700—1400 m.
T. pannonicum L. — Wiesen unter dem Gebirge Ranisava im Dur-
mitorgebiete.
T. Velenovskýi Vandas. — In der subalpinen Region ziemlich ver-
breitet: Berg Balj und Jerinja glava náchst Andrijevica,
Barno jezero unter dem Durmitor, im Distrikt Piva beson-
ders häufig: so Varda, Ljut, Ledenica, Božur. — Es kommt
oft massenhaft vor und bildet wegen der schönen goldgelben '
Farbe der Blüten wirklich eine prächtige Zierde der subalp.
Wiesen.
Anthyllis montana L. subsp. Jacquini Rehb. (A. Jaca. Kerner.) —
Gipfelregion des Berges Lovčen (Stirovnik), Vojnik, Lede-
nica plan., Božur plan. (distr. Piva), 1600—1990 m.
A. aurea Weld. — Abhánge des Berges Vojnik; auch auf dem
Lovčen.
A. vulneraria L. subsp. vulgaris Koch. — Auf den Bergen Balj und
Jerinja glava náchst Andrijevica.
Der Kelch ist abstehend behaart und die Blüten sind im
trockenen Zustande etwas blutrot.
— — — f. monocephala (Gilib) Asch. Gr. Synopsis VI. 2. 625.
Gipfelregion des Gebirges Maglic.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 31
Beck (Fi. von Bosnien VIII. p. 164.) führt aus dem Maglié
auch A. alpestris Kit. an. Unsere Pflanze gehört doch zu der Rasse
vulgaris, da die Spreite der Fahne viel kürzer als ihr Nagel ist.
A. Dillenii Schult. subsp. tricolor Vukot. var. erythrosepala (Vu-
kot.). Asch. Gr. Syn. VI. 2. 6333. — Krstac und Pračiste bei
Njegusi.
-— cubsp. pulchella Vis. var. scardica (Wettst.) A. Gr. L c. —
Gipfelregion des Kom Kučki.
= — Zsubsp pulchella Vis. var. Visianii Asch. Gr. L c. — Tres-
njevo ždrijelo oberhalb Njegusi; Jezerski vrh am Lovčen
(leg. Horäk).
Doryenium herbaceum Vill. a) genuinum A. Gr. Syn. VL 2. 661. —
Buschige Abhänge des Berges Balj- und Jerinja glava bei
Andrijevica, Ranisava im Durmitorgebirge; am Krstac
nächst Njegusi sammelte ich unter den normalen Pflanzen
auch eine verkahlende Form, welche schon etwas an die Var.
illyricum erinnert, aber die Kelchzähne sind wie bei der
typischen Pflanze.
— — b) illyricum Beck. FI. Sůdb. Here. VIII. 73. — Um Porgorica
und Plavnica verbreitet.
Diese interessante Varietät ist durch sehr spärliche Behaa-
rung, kleinere Köpfchen und ganz kurze Kelchzähne ausgezeich-
net. Bei Podgorica fand ich auch eine ziemlich häufig verbreitete
Form, deren Blättchen der unteren und mittleren Blätter ver-
kehrt-herzförmig, an der Spitze ausgerandet und in der Ausran-
dung mit einer Spitze versehen sind = f. heterophyllum.
D. suffruticosum Vill. subsp. germanicum Burnat. —
Kloster Piva, Viljusa, Zakamen oberhalb des Klosters Piva,
Jezerski vrh am Lovčen, Krstac bei Njegusi; hieher gehören
auch alle meine früheren Angaben des D. suffruticosum Vill.
Lotus corniculatus L. var. arvensis Ser. in DC. Prodr. (L. corn.
v. vulgaris Koch.) — Um das Kloster Piva und bei Podgo-
rica.
— — var. hirsutus Koch. — Krstac bei Njegusi, im Perucica-Tale
bei Andrijevica; Borkovici (distr. Piva.)
Asch. u. Graeb. in Synops. VI. 2. 679. bemerken gut, dass
diese Abart schwer charakterisiert werden kann, obwohl sie sehr
auffallend ist. Mir scheint ein Merkmal besonders gut zu sein
und zwar, dass die Blüten auch im trockenen Zustande eine
goldgelbe oder orangengelbe Farbe haben, während die Pflan-
zen von Mitteleuropa durch Trocknen grün oder braun werden.
Robinia pseudacacia L. — In der letzteren Zeit vielfach angepflanzt,
so z. B. auch bei dem Kloster Piva. Wird aber an ungeschütz-
ten Orten durch die »Bora« vernichtet.
Colutea arborescens L. — Buschige Lehnen bei Borkoviéi (distr.
Piva), bis úber 1200 m; ein ganz isolierter Standort.
DZ E. Josef Rohlena:
Astragalus angustifolius Lam. — Gipielregion des Berges Lov-
čen (leg. Kašpar, Vierhapper und Krsto Pejovié.)
Obzwar Ascherson und Graebner in ihrer Synopsis (VL IL Abt.
p. 802.) die dalmatinischen und montenegrinischen Pflanzen
von A. angustif. sondern und dieselben als A. sirimicus Ten. (= A.
genargenteus Moris) anführen, so halte ich mich doch an die An-
gaben Visianis (Fl. dalm. III. 310.) und Becks, welche diese Pflan-
ze als A. angustifolius ansehen.
Es steht mir ein reichliches Vergleichungsmaterial aus Mon-
tenegro, Dalmatien, Griechenland und Macedonien zur Verfügung.
Meinen Pflanzen am ähnlisten sind Exsiccate, welehe unter dem
Namen A. angustif. Halácsy im nördlichen Epirus im J. 1893.
gesammelt hat.
Der dornige Mittelstreif ist 3-4 cm, die Blättehen sind
4-5 mm lang, länglich lineal, an der Spitze gewöhnlich stumpflich
oder nur unbedeutend zugespitzt (nur wenn sie eingerollt sind,
so scheinen sie spitzig zu sein.) Andere in Griechenland von
Heldreich*) und von Orphanides**) gesammelten Pflanzen sind
zwar darin abweichend, dass sie in allen Teilen zarter sind und
dass der Mittelstreif sehr dünn, kaum 2 em lang ist, dann dass
die Blättchen nur 2-3 mm lang und %—1 mm breit sind. Da die
Blättehen eingerollt sind, so scheinen sie spitzig zu sein. Auch
die Blüten sind kleiner, aber es kommt mir vor, dass diese Exempla-
re nur Standortsformen der hohen Lagen bilden.
Bei weiterer Vergleichung einer italienischen Pflanze 4.
sirinicus Ten.***) und einer anderen, von Martelli (in mte Genar-
gentu, iter sardoum 1898) gesammelten Pflanze finde ich, dass
auch diese mit unseren in den vegetativen Organen auffallend
übereinstimmen.
Der dornige Mittelstreif ist zwar etwas stärker und 4-4%
cm lang, die Blättchen sind 3—4 (—5) mm lang und 1-2 mm breit,
stumpf oder wenig zugespitzt. Es scheint mir bloss, dass bei 4.
sirinicus die Hülsen etwas grösser und dichter behaart sind.
Leider besitze ich von A. angust. kein genügendes Material in
fruchtendem Zustande zur Vergleichung, so dass es mir nicht
möglich ist auch bezüglich der Frucht ein Urteil auszusprechen.
Betreffs der Blütenteile werden (A. Gr. Synops. L c.) fol-
gende Unterschiede angegeben:
A. angustifol.: Fahne breit keilförmig, allmählich in den Na-
gel verschmälert, 13 em lang, 65 mm breit, Flügel ebenso
lang.
*) »In monte Taygeto, regio alpina versus cacumen« leg.
Heldreich sub n. 1422.
**) In mte Malevo, Laconiae.
***) In mte Serino, prov. Potenza leg. Rigo. Dörfler. Herb.
norm. n. 3834.
>
11
+
Fi
i
»
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 33
A. sirinicus: Fahne breit, plötzlich in den Nagel verschmálert,
ausgerandet, 15 cm lang, 7—8 mm breit und länger als
die Flügel.
Diese Merkmale sind aber nicht richtig. So ist bei A. an-
gustifol. aus Griechenland (Haläcsy, Epirus) die Fahne 2 cm
lang, fast 1 cm breit, ausgerandet und allmählich in den Nagel
verschmálert, die Flügel sind viel kürzer (ca 15 em.) Den Blüten-
merkmalen zufolge würde diese Pflanze vielmehr zum 4. siri-
nicus gehören, obzwar, wie schon oben bemerkt worden ist, alle
übrigen Merkmale wiederum dem 4. angust. entsprechen. Ähn-
| lich verhält es sich mit meinen Pflanzen: Die Fahne ist fast 2
cm lang, ca 7 mm breit, allmählich verschmálert, ausgerandet
und die Flügel sind kürzer.
Aus dem Angeführten scheint mir hervorzugehen, dass die
vermeintlichen Unterschiede in den Blütenorganen zwischen 4.
engust. und A. sirinicus entweder nicht richtig angegeben oder
nicht konstant sind. Meiner Ansicht nach ist der italinische
A. sirinicus von dem 4. angustifol. nicht spezifisch verschieden.
Entschieden sind aber meine Pflanzen mit dem balkanischen A.
angustifol. identisch oder doch wenigstens demselben sehr nahe
stehend.
A. depressus L — Popratni do bei Njeguëi.
A. glycyphyllus L. var. bosniacus Beck. — Kloster Piva, Viljuša,
ca 700—1190 m.
A. glycyphylloides DC. var. serbicus Beck. — Alpenwiesen „Za-
kamen« oberhalb des Klosters Piva; buschige Lehnen des
Berges Balj náchst Andrijevica, ca 1100—1400 m.
A. Fialae Degen Ö.B.Z. 1900. p. 242. Jerinja glava bei Andri-
jevica. —
Die Früchte sind walzlich und gegen die Spitze zu rasch ver-
schmälert ca 13 mm lang und 3-4 mm breit, und mit einem, ca
2 mm langen Schnabel versehen; die Samen sind länglich, in
der Mitte an einer Seite nierenförmig ausgeschnitten, kahl, glatt,
glanzlos und von gelbgrüner Farbe.
A. vesicarius L. subsp. Pastelianus (Poll) — Ledenica und
Božurplanina (distr. Piva), Gipfelregion des Berges Lovčen;
hier eine Form, die schon der Var. hercegovinus Beck nahe
steht. s
A. purpureus La m. subsp. Gremlii Burn. FL alp. marit. — Dur-
mitor oberhalb Vališnica, Bijela Voda und Groblje im Kom-
gebiete, ca 1900—2200 m.
Oxytropis campestris DC. var. dinarica Murb. —
Im der Gipfelregion der Hochgebirge (Kom, Jablan, Durmi-
tor, Maglié) verbreitet.
Die Länge der Bracteen ist veränderlich; es kommen nicht
selten Pflanzen vor, an denen die Bracteen nicht nur den
3
34 L. Josef Rohlena:
ganzen Kelch (mit den Zähnen), sondern sogar die ganze Blüte
überragen. Ein konstanteres Merkmal sind die lang abstehend
weissbehaarten Bracteen und Früchte.
Coronilla Emerus L. subsp. emeroides (Bois.) Wohlf. — Im Piva-
tale von Savniki bis nach Mratinje; hieher gehören auch
meine früheren Angaben von C. Emerus L.
C. varia L. — Um das Kloster Piva verbreitet.
Hippocrepis comosa L. — Krstac bei Njeguši. (leg. Kr. Pejovié.)
Für Montenegro wurde auch H. glauca Ten. angegeben und
zwar von Pančié (Elenchus) aus dem Durmitorgebirge und von
Baldacei (Altre Notizze p. 61.) aus dem Komgebiete. Diese Anga-
ben notieren auch Asch. u. Gr. (Syn. VI. 2. 863.), jedoch mit der Be-
merkung, dass die Zugehörigkeit der Pflanzen des südöstlichen
Gebietes etwas zweifelhaft sei. Deswegen untersuchte ich
mein ganzes Material von vielen Standorten (Kom, Peručica, Ze-
letin, Sekirica, Durmitor, Bjelasica, Jablan vrh, Javorje) sehr
eingehend und kam zu der Überzeugung, dass alle Pflanzen, also
auch von den Standorten, wo H. glauca vorkommen soll, mit der
H. comosa vollkommen übereinstimmen. Bei der H. glauca sind
die Einschnürungen der Früchte undeutlich, die Blütenstände län-
zer gestielt und die Blumenblätter nur wenig länger als der Kelch.
Onobrychis*) arenaria (Kit.) DC. — Bei Šavniki.
O laconica Orph. (O. sativa Rohl. IV. Beitr. pag. 42.) — In der al-
pinen Region der Javorje — und Ledenica planina.
Diese Art kommt in Gebirgen von Griechenland bis Mit-
telbosnien vor. (Siehe Dr. Handel-Maz. Ö. B. Z. 1909. Nro. 10. u.
folg.)
. alba (W. K.) Desv. — Auf dem Berge Zarisnik bei Goransko.
. ocellata Beck. — DreZnica nächst Nikšié, um Negusi häufig (To-
rinje, Bogojeva glava, Zanovetni brijeg, leg. Kašpar.); bei
Podgorica. Zwischen dieser und der folgenden Art kommen
häufige Mittelformen vor.
O. oxyodonta Boiss. — Abhánge des Berges Balj oberhalb Andri-
jevica.
O. montana Lam. et. DC. — In Gebirgen häufig: Štirni do, Konjsk, ©
Ranisava, Maglié, Kom, Durmitor, Ledenica.
Vicia montenegrina Rohlena in Fedde Repert. III. 146. p. 1907.
(Asch. Gr. Syn. VI. 2. 922.) — à
Zakamen oberhalb des Klosters Piva, Savniki und im
Peručicatale am Fusse des Berges Kom, ca 1000—1400 m.
In der Tracht ist sie der W. cassubica L. ähnlich und er-
kennt man sie durch Folgendes: Die Blátter sind ohne
Wickelranke und endigen mit einem Blättchen. Die ganze
So
*) Die Gattung Onobrychis hat Freiherr v. HAnDEL-MAZ-
ZETTI revidiert.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 35
Pflanze ist fast vollständig kahl, die Blättehen sind am Ran-
de knorpelig gezáhnt u. s. w.
V. cassubica L. a) typica Posp. — Im Peručicatale unter dem Kom.
— — b) pauciflora Domin f. stenophylla Domin in Fedde Repert.
I. 1906. p. 12. — In Gebüschen um Boljeviéi, ca 100 m.
V. silvatica L. — In Gebüschen an den Abhängen des Berges Jerin-
ja glava bei Andrijevica, ca 1000-1400 m.
V. onobrychioides L. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica:
auch auf der Božur planina (distr. Piva).
V. dumetorum L. — Auf buschigen Lehnen des Berges Balj im
Limtale.
V. cracca L. — Um Šavniki, Kloster Piva und Njeguši (Ginzb.);
am Durmitor sammelte ich eine niedrige, armblütige Form,
deren Blätter nur 4-5 Paare von Blättchen haben; durch
die verhältnismässig grösseren Nebenblätter erinnert sie
etwas an V. Galloprovincialis.
— — Subsp. Galloprovincialis Poir. p. sp. (W. Gerardi All.) — Auf
dem Berge Balj im Limtale.
V. tenuifolia Roth. — In der Umgebung von Goransko (Borkoviéi,
Ljut, Kloster Piva) ziemlich häufig; im Limtale bei Andri-
jevica sammelte ich eine Form, welche durch die sehr schma-
len (bloss 1%-—2 mm.) und bis 3 em langen, gegen die Spitze
zu verschmälerten Blättchen an die var. stenophylla Boiss. er-
innert, diese hat jedoch noch viel schmälere Bláttchen. Aus-
serdem hat unsere Pflanze etwas grössere Blüten (bis über
15 em.).
Sehr schmale Blättchen hat zwar auch V. dalmatica Kern,
aber mit dieser hat unsere Pflanze nichts zu tun.
V. varia Host. var. malisorica m.*) (V. malisorica Rhl. in sch.)
A typo differt foliis angustissimis acutis paucijugis, flo-
ribus minoribus, leguminibus minoribus (7—8 mm latis, 20
mm longis) (1)—2 spermis.
In Gebüschen an der albanesischen Grenze bei Podgorica,
ca 50 m.
Es ist keine Zwergform, sondern eine ganz gut entwik-
kelte Pflanze; der Stengel ist kletternd und bis 80 cm hoch,
die Trauben haben 6-12 Blüten. Von der typischen Pflanze
unterscheidet sie sich durch viel schmälere Blättchen, klei-
nere Blüten und durch kleinere Hülsen, in denen nur 2 (1)
Samen entwickelt sind.
V.villosa Roth var. Boissieri Heldr. Sart. ist unserer Pflan-
ze durch die kleineren, viel schmäleren Blättehen und die
kleineren Blüten habituell ähnlich, aber sie ist durch die
ganz abweichende Form der Kelchzähne sofort zu unter-
scheiden.
*) Nach dem albanesischen Stamme »Malisori«.
36 1. Josef Rohlena:
Schmale Blättchen hat auch Vicia dalmatica Kern. (Fl. ex-
sicc. austrohungar. 1209), aber diese hat sehr lang gestielte
Blütenstände und einen ganz anderen Kelch. ©
V. ochroleuca Spr. subsp. dinara (Borb.) Maly. (= V. ochra und
albescens Sag.) var nigropunctata (Sag. sub. V. albescente
Ö.-B.-Z. 1904.) Krstac bei Njeguši (leg. Kr. Pejovié), Lovčen
leg. Kašpar).
Das Schiffchen der Blumenkrone ist an der Spitze schwärz-
lich gefärbt. Ausserdem sind alle Blättchen an unserem
reichlichen Materiale stets sehr schmal (1%—2 mm) und fast li-
neal (= f. angustana.) Die typ. Planze (siehe Beschreibung) hat
die grösseren Blättchen fast elliptisch mit stark gebogenen
Rändern.
V. grandiflora Scop. var. Scopoliana Koch. — Im Pivatale bei dem
Kloster Piva und bei Mratinje. Dobrsko selo nächst Cetinje.
Die Exemplare vom Pivatale erinnern schon an die var. ser-
rata (Pant. pr. sp.) Ronl. IV. Beitr. p. 43., da einige Blättehen
an den unteren Blättern etwas eingeschnitten sind. Dieser
Umstand unterstützt meine Meinung, dass V. serrata Pant.
bloss eine Varietät von V. grandiflora ist.
V. eordata Wulf. — Cetinjsko polje (leg. Kašpar).
V. pannonica Crantz var. typica Beck.
Im Limtale bei Andrijevica.
Die Blüten sind fast reinweiss, durch das Trocknen werden
sie blass-grůnlich-gelb und die Fahne ist grünlich gestreift.
V. tetrasperma Moench. var. liocarpa Rouy. — Ledenica planina.
Lens esculenta Moench. (Ervum lens L.) — Um Savniki und auf
der Lješanska nahıja angebaut und nicht selten verwildert.
Lathyrus aphaca L. b) affinis (Guss.) Cess. — Krstac bei Njegusi.
Die meisten Blütenstandsstiele tragen 2 Blüten und nur
wenige sind einblütig, aber trotzdem gehört unsere Pflanze nicht
zu dem LZ. floribundus Velen. Fl. bulg. 156., da die letztgenannte
Art ganz andere Samen hat. Deswegen scheint es mir unrichtig zu
sein, den L. floribundus bloss als eine Varietát des L. Aphaca L. ©
anzusehen (Conf. A. Gr. Syn. VL 1023).
L. tuberosus L. — Um das Kloster Piva, bei Mratinje unter dem
Maglié, Ivanova korita am Lovčen (leg. Kašpar).
L. pratensis L. a) typicus Pospichal Fl. Kůstenl. — Savniki, Klo-
ster Piva, Ledenica plan., Lovčen.
— — b) pubescens Rehb. — Um Njegusi nicht selten.
L. latifolius L. a) megalanthus Asch. Gr. Syn. VL p. 1011. — Barno
jezero unter dem Durmitor, Kloster Piva, Bukovica bei Nje-
guši, Savniki, Lovčen (leg. Kašpar).
— — b) brachypterus Beck. — Im Peručicatale unter dem Kom.
Die Blättehen sind sehr breit und stumpf, die Nebenblátter
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 37
sehr gross, die Flügel des Blattstieles breiter als die des Stengels.
(Asch. Gr, Syn. VI. p. 1012.)
L. vernus Bernh. (Orobus vernus L.) — Bukovica unter dem Dur-
mitor, Varda oberhalb des Klosters Piva, Abhánge des Ma-
ghé gegen Mratinje.
L. Venetus (Clus.) Rouy. (Orobus variegatus Ten.) —
Jerinja glava und Žoljevica bei Andrijevica, um das Kloster
Piva, Dobrsko selo bei Cetinje, Krstac bei Njegusi (leg. Kindt).
— — var. acutifolius m. (O. variegatus Ten. v. acutifolius Rohl.)
A typo differt foliolis angustioribus, ovato-lanceolatis vel
lanceolatis in apicem longe protractis.
Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica.
Durch die Form der Blättchen ist diese merkwürdige Varie-
tät dem L. vernus sehr ähnlich; sie unterscheidet sich aber durch
die kleineren Blüten und durch die Früchte, welche mit Drüsen
dicht bedeckt sind.
An der typ. Pflanze sind die Bláttchen breit oval, sehr kurz
zugespitzt und 1%mal so lang, als breit; bei unserer Pflanze sind
sie lang und allmählich gegen die Spitze zu verschmälert und ver-
hältnissmässig schmäler, (2)—3mal länger als breit.
Von Siebenbürgen wurde zwar auch eine Form mit ellipti-
schen bis eiförmig lanzettlichen Blättchen (var. Banaticus Heuf-
fel) beschrieben, aber diese ist oberwärts behaart und die Früchte
sind kahl; unsere Pflanze ist kahl und die Früchte sind dicht drü-
sig-punktiert wie die typische Pflanze.
L. niger Bernh. var. longipes (Rohl. I. Beitr. p. 18. sub. Orobo).
In Karstwáldern um Viljuša an der monten.-herze-
gov. Grenze; auch im Pivatale bei Mratinje.
— — var, protensus Rohl. (Asch. Gr. Syn. VI. z. 1053.)
Alle Blättchen lineal-lanzettlich, 3—6mal länger als breit.
Blätter mit vielen (bis 11) Paaren von Bláttchen. Mittelstreif
der Blätter am Grunde geflügelt.
Karstwälder bei Njeguši, ca 1000 m.
L. filiformis J. Gay. var. Nicolai (Rohl. III. Beitr. p. 26.). — Kelch-
zähne ganz kahl, nicht bewimpert.
Bozur planina oberhalb Borkovici (disr, Piva), ca 1600 bis
1700 m.
L, pannonicus (Jacq.) Garcke subsp. versicolor (Gmel.). — Krstac
bei Njeguši, Balj und Jerinja glava bei Andrijevica.
Die Pflanze von Njegusi hat sehr schmale Blättchen, die E-
xemplare von Balj erinnern schon an die Var. rumelicus Velen.
Rosaceae.
Prunus Avium L. — In Wäldern um Viljuša und Savniki.
P. spinosa L. — Um Viljuša, Savniki, Klost. Piva sehr häufig.
P. mahaleb L. — Bei Njegusi, ca 850 m (leg. Ginzb.).
38 I. Josef Rohlena:
Filipendula hexapetala Gil. — Trockene Grasplátze: bei Goransko,
Danilovgrad, Andrijevica, Jerinja glava, Balj, Vilujša, Ce-
tinje (leg. Vukčevié), Kunji do bei Njeguši (leg. Pejovié).
Spiraea aruncus L. — Bukovica unter dem Durmitor, Abhánge
des Maglié gegen Mratinje, Zakamen unter der Ledenica
plan., Tresnja bei Njegusi (leg. Pejov.), Lovčen.
Sp. media Schmidt. a) mollis C. Koch u. Bouche. (Schneider Il-
lustr. Handb. d. Laubholzk. p. 457.) —
Jerinja glava bei Andrijevica mit der Var. oblongifolia W.
K., Ljut oberhalb des Klost. Piva, ca. 1200—1400 m.
Unsere Exemplare unterscheiden sich von der var. oblongifo-
lia nicht nur durch die reichliche Behaarung der Blätter, jungen
Zweige und Blütenstiele (vergl. Schneider 1. c.), sondern auch da-
durch, dass auch die Kelche und Fruchtknoten auf ihrer ganzen
Fläche (nicht bloss auf der Bauchseite) dicht behaart sind. Durch
dieses Merkmal weist unsere Pflanze auf Spiraea mollis W. K.
hin, aber von Bastardursprung ist sie nicht, da ich Sp. mollis auf
den angegebenen Standorten nicht angetroffen habe. Übrigens un-
terscheidet sie sich — abgesehen von der Behaarung — von den
kahlen Formen nicht. Diese Form kommt aucht in Bulgarien vor.
(Herbar. Velenovsky.)
— — b) oblongifolia (W. K.) Dippel. — Pirlitor bei Zabljak im
Taratale.
Fragaria elatior Ehrh. — Ljut oberh. des Klost. Piva.
Dryas octopetala L. — Auch in den Gebirgen Maglié, Ledenica,
Vojnik verbreitet.
Rubus idaeus L. — Crno jezero unter dem Durmitor.
Agrimonia eupatoria L. — Auch um Viljuša verbreitet.
Aremonia agrimonioides Neck. — Auf den Abhángen des B. Balj
náchst Andrijevica, um Goransko und Klost. Piva.
Alchemilla vulgaris L. var. glabra Poir. — In den Hochgebirgen
Maglié und Durmitor.
— — var. subsericea Gaud. — Velje Osoje bei Njeguši.
A. arvensis Scop. — Steinige Stellen am Ufer der Piva unter
Goransko.
A. alpina L. — In Hochgebirgen: Vojnik, Maglié, Ledenica, Božur
plan.; aber auch bei Mratinje in Pivatale, ca 600 m.
Sanguisorba officinalis L. — Auf Wiesen um Žabljak unter dem
Durmitor und bei Nikšié und Viljuša.
Poterium sanguisorba L. — Viljuša, Nikšié.
P. polygamum W. K. — Njeguši, Šavniki, Borkoviéi (distr. Piva).
Geum urbanum L. — Um Viljuša, Šavniki, Klost. Piva, am Vojnik
verbreitet und háufig.
— — var. glandulosum Murb. Beitr. 132. — Lopotna strana bei
Njegusi.
Geum molle Vis. Paně. — Stit, Sekirica, Balj (nächst Andrijevica),
5 -
Ranisava und Barno jezero (náchst Durmitor).
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 39
Ascherson und Grábner in ihrer Synopsis VL pag. 880. fiih-
ren diese Art als Rasse des G. Aleppicum Jaca. an und bemerken,
dass es sich durch den Einfluss der Kultur dem G. Alep. nähert.
Ich kultiviere G. molle schon einige Jahre im botan. Garten und
es hat sich als konstant erwiesen. Üppigere Individuen (auch in
der Natur!) weisen manchmal die Abweichung auf, dass die End-
abschnitte der bodenständigen Blätter tief dreilappig oder auch
dreizählig sind, so dass neben einem Endblättchen ein Paar gros-
ser und 1—2 Paare kleiner Seitenlappen vorhanden sind. Infolge
dessen praesentiert sich das Blatt als unpaarig-fiederteilig wie bei
G. urbanum.
Doch hat diese Abweichung eher einen morphologischen als
einen systematischen Charakter.
Allein die Mehrzahl der Autoren sieht es als besondere Art
an, was ich als berechtigt erklären muss.
G. molle unterscheidet sich von G. Alepp. dadurch, dass die
Kelchbláttehen, Blütenstiele und oberen Blätter drůsig und dass
längere, steife Haare nur an dem unteren Teile des Stengels vorhan-
den sind. Den hauptsächlichsten Unterschied sehe ich aber darin,
dass sowohl die stengel- als auch die bodenständigen Blätter sehr
steif (fast wie bei G. montanum und G. bulgaricum) und stark an-
gedrückt behaart, was die Gestalt und den Schnitt anbelangt,
den von ihnen unterstützten Blättern ähnlich und nicht bedeutend
kleiner sind. Der Stengel ist meistenteils einfach, und wenn er ver-
zweigt ist, so sind die Äste zur Zeit der Fruchtreife aufrecht.
Dagegen ist G. Aleppicum drüsenlos, die steifen Haare kom-
men gewöhnlich auf der ganzen Länge des Stengels vor, die Blät-
ter sind von dünnerer Substanz und weniger haarig. Die Neben-
blätter sind bedeutend stumpfer gezähnt und von den Blättern
auffallend verschieden. Der Stengel pflegt häufiger verzweigt zu
sein und die Stengelzweige sind zur Zeit der Fruchtreife auffal-
lend abstehend.
Potentilla*) speciosa Willd. — Dobri do am Durmitor, Berg Balj
nächst Andrijevica.
— — var. elatior f. concolor Th. Wolf Monogr. pag. 86.
Stirovnik und Jezerski vrh am Lovčen.
P. Clusiana Jaca. — Gipfelregion des Gebirges Maglé, bis über
2.200 m.
P. caulescens L. f. persicina Th. Wolf Monogr. 5. der Gatt.
Potentilla p. 108.
Petalis persicinis, staminibus et stylis plerumaue rubicun-
dis. (Wolf in litt) Auf Felsen bei Poščensko jezero nächst Šav-
niki; an felsigen Ufern des Flusses Piva unterhalb Goransko.
*) Revidiert von H. Dr. Th. Wolf, Dresden und geordnet
nach seiner musterhaften Monographie.
40 I. Josef Rohlena:
P. canescens Bess. var. typica Beck. — Abhánge des Gebirges
Maglié gegen Mratinje, Berg Balj nächst Andrijevica,
— — — f, oligodonta Wolf in Asch. Gr. Syn. L c. —
Um Andrijevica und Borkoviéi (distr. Piva), ca 900—1200 m.
— — — f. virescens Boiss. — In der Umgebung des Klosters Piva,
— — var. inciso-serrata Th. Wolï Monogr. 273.
Auf dem Berge Jerinja glava nächst Andrijevica.
P. argentea L. var. typica Beck. — Gebirge Maglié, Ledenica, var-
da (oberhalb des Klosters Piva in der Form latisecta F.
Sauter), bis über 1500 m.
— — — F. angustisecta F. Sauter. — Um das Kloster Piva, ca
700 m.
— — var. pseudocalabra Th. Wolf Monogr. p. 266. —
Berg Balj nächst Andrijevica, Borkovici oberhalb des Klo-
sters Piva. nf
P. argentea X canescens. — Bei Mratinje unter dem Maglič.
F. recta L. var balcanica Th. Wolf. — Abhänge des Berges Vojnik,
ca 1400 m; um Andrijevica, ca 900 m.*).
— — — f. viridis Th. Wolf. — Felsige Abstürze des Durmitors
gegen Zabljak, Berg Vojnik, ca 1400-1700 m; auf der Lede-
nica planina in einer sehr breitblättrigen Form, die etwas an
die P montenegrina Pant. erinnert.
— — — f. hirsutior Th. Wolf. — Ledenica planina oberhalb
»Črtov do«.
— — var. obscura Koch. — In der Umgebung des Klosters Piva
häufig, ea 700—1200 m: Abhänge des Berges Vojnik, ca 1500 m
p. (eine Form, die durch sehr dichte, lange und meist ab-
sehende Behaarung der Var. leucotricha Borb. sehr nahe
steht).
— — var. sulphurea Lam. (P. recta v. pallida Lehm.) — Grasige
und buschige Stellen bei Andrijevica.
P. kirta L. var. pedata Koch. — Abhänge des Berges Lovcen, Za-
novetni brijeg und Mali Savnik bei Njegusi; auch um das
Kloster Piva, ca 700—1200 m.
P. montenegrina Pantocs. — In der Gipfelregion des Gebirges
Vojnik, bis über 1900 m.
P. aurea L. — Hutweiden auf den Gebirgen Magli@ und Lede-
niea. -
*) Im Peručicatale unter dem Kom sammelte ich eine Form,
die (nach Wolf briefl.) mit der transsilvanischen Var. tuberosa (J.
Wolff) A. Gr. — besonders im Blattschnitt — eine sehr grosseÄhn-
lichkeit hat. Das Vorkommen einer transsilvanischen Pflanze in
den Gebirgen Montenegros ist zwar sehr möglich (vergl. Festuca
Poreii, Hackel), doch ist die Pflanze nicht vollständig gesam-
melt worden und daher die Bestimmung fraglich.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 41
P. ternata C. Koch. (P. chrysocraspeda Lehm.) — Am Gipfel der
Sekirica plan. bis fast 2000 m.
P. opaca L. var. subalpina Th. Wolf (Vergl. Wolf Monogr. der
Gatt. Potent. p. 573.) — Auch auf der Ledenica plenine,
bis über 1600 m.
P. alpestris Hall. f, var. typica Th. Wolf. — Magliégebirge, Bijela
voda im Komgebiete, ca 1800—2200 m.
— — var. tridentina Th. Wolf. — Gipfelregion des Durmitor.
— — var. stricticaulis Th. Wolf. — Mit der vorigen.
F. superaurea alpestris. Th. W. — Unter den Eltern am Durmiter.
P. australis Krasan f. pygmaea Kraš. — Auf dem Berge Lovčen,
bis über 1600 m. Diese Art wurde hier zuerst von Bornmüller
entdeckt.
P. Tommasiniana F. Schultz. — Mratinje unter dem Maglié, Je-
rinja glava bei Andrijevica, Goransko (distr. Piva), ca
700—1500 m! Die Form quinata Th. W. kommt oft mit der
typ. Pflanze vor. (Vergl. Rohl. IV. Beitr. pag. 46.)
P. micrantha Ram. — Krstae bei Njegusi,
P. Tormentilla Neck. var. typica. Th. W. — Am Poščensko jezero
nächst Savniki.
Comarum palustre L. — Sumpfige Wiesen bei dem Barno je-
zero unter dem Durmitor ca 1550 m. Geographisch ein höchst
interessanter Fund!
Crataegus monogyna Jaca. — Um Njegusi, Viljusa, Kloster Piva.
Cotoneaster vulgaris Lindl. — B. Balj nächst Andrijevica.
C. tomentosus Lindl. — Viljusa, Duge, Mali Savnik oberh. Nje-
guši und Čiste strane auf dem Lovcen (Pejov.), Borkovici
(distr. Piva), Maglic.
Pirus communis L. — In Wäldern um Viljuša, Savniki, Borko-
viéi, Mratinje.
P. malus L. — Wie der vorige.
P. amygdaliformis Vill. — In Gebüschen bei Viljuša.
Sorbus aucuparia L. — In Wäldern um das KI. Piva und bei
Mratinje. |
— — var. glabrata Wimm, Grab. — Valisnica auf dem Durmitor-
gebirge.
Eine Form mit tief eingeschnittenen, oft doppeltgesägten
Blättchen (= f. incisa).
S. chamaemespilus Crantz. — Auf dem B. Ranisava im Durmitor-
gebirge und auf dem Maglié.
S. Mougeoti Soy. Will. — Borkovici und Klost. Piva.
S. torminalis Crantz. — Berg Varda oberh. des Klost. Piva. |
Aria nivea Host. f. cyclophylla Beck. — Velki Krš bei Andri-
jevica.
42 I. Josef Rohlena:
Crassulaceae.
Sedum cepaea L. — Kalkfelsen bei Andrijevica und zwar auf den
Bergen Balj und Žoljevica ca 1000 m.
S. telephium L. —Um Viljuša, Klost. Piva und Šavniki.
S. atratum L. — In höchsten Lagen der Alpenregion: Maglié, Le-
denica, Sekirica, Štit, Bijela voda im Komgebiete.
S. album L. — Jerinja glava bei Andrijevica, im Pivatale unter-
halb Goransko, Črtov do auf der Ledenica plan., ca 800 bis
1500 m.
— — var. brevifolium Boiss. (S. athoum DC.) — Auf dem Gebirge
Vojnik und oberhalb der Bijela voda im Komgebiete, ca.
1500 m.
S. dasyphyllum L. — Stit auf der Sekirica plan., unter dem DB.
Zoljevica bei Andrijevica, Klost. Piva, Črtov do unter der
Ledenica plan., Jasenovo polje unter dem Vojnik.
S. acre L. — Auf den Gebirgen Jerinja glava und Sekirica bei
Andrijevica.
— — var. (vel subsp.?) neglectum (Ten.). — Bei Cetinje (leg. Vuk-
čevié), Mali Bostur auf dem Lovčen (leg. Kašpar), Krstac
bei Njegusi.
Einige Autoren (Parlatore, Bertoloni) ziehen diese Pflanze
mit dem typischen S. acre zusammen, andere (Visiani, Boissier,
Haläcsy, Vandas) differenzieren sie von letzterem. Meiner Be-
obachtung zufolge kommt in Montenegro in den Gebirgslagen
das typische S. acre vor, welches mit den böhmischen Pflanzen
übereinstimmt. Dagegen unterscheiden sich die Pflanzen der war-
men Karstfelsen der Umgebung von Njegusi und Cetinje auffal-
lend; sie haben die Blätter länglich oder bloss die untersten läng-
lich-eiförmig, auch sind sie perennierend (nicht abfallend), in
trockenem Zustande weiss und membranartig. Die typischen
Pflanzen aus Böhmen haben viel kürzere, eiförmige Blätter, von
denen die unteren zur Fruchtzeit abfallen.
S. boloniense Lois. — Savnik, Ranisava, Klost. Piva, Vojnik, Vil-
juša, Krivača oberh. Njegusi (leg. Kašpar), Lovčen.
S. glaucum W. K. — Rudine nikšičke, Balj und Sekirica nächst
Andrijevica, um das Klost. Piva, Cetinje, Krstac bei Nje-
guši, auch am Lovčen (leg. KaSp.). Scheint im ganzen Gebiete
verbreitet zu sein.
S. magellense Ten. — Ledenica plan., Maglié, auch oberh. Mra-
tinje im Pivatale.
S. anopetalum DC. — Viljuša, Ledenica plan., Šavniki; Kunji do,
Krstac und Krivača bei Njeguši, Cetinje, Jezerski vrh am
Lovčen (leg. Kašpar).
— — f. eandidum m. (S. ochroleucum Chaix f. candidum Rohl. in
sch.) — Petalis (praeter carinam viridem) candidis (nee
ochroleucis). — Auf dem Gebirge Durmitor; auch bei dem
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 43
Kloster Piva. Die Kronblätter sind rein weiss, beim Trocknen
werden sie nur wenig gelb.
Sempervivum Schlehani Schott (S. blandum Schott nach Beck.).
Sekirica, Balj und Jerinja glava bei Andrijevica, Maglié.
S. patens Gris. var. glabrum Beck. — Goransko, Maglié, Seki-
rica, Balj.
Grossularieae.
Ribes alpinum L. — Ivanov laz oberhalb Njeguši, Ranisava, Dur-
mitor (Vališnica do), Maglié, Zakamen oberhalb des Klo-
sters Piva.
R. grossularia L. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica,
Varda oberhalb des Klosters Piva.
Saxifragaceae.
Saxifraga tridactylites L. — Varda unterhalb der Ledenica plan.,
Kom Kucki, bis über 2200 m.
S. Blavii Engl. — Vališnica und Valoviti do auf dem Durmitor,
Kom Kučki und Vasojevički; Lovčen.
S. rotundifolia L. — Viljuša, Vojnik, Durmitor, Maglié, Klost.
Piva, Ledenica, Gornja Krivača oberhalb Njeguši u. S. w.
verbreitet.
S. glabella Bertol — In den höchsten Lagen der Gebirge: Maglié,
Durmitor, Kom.
S. prenja Beck. — Valoviti do auf dem Durmitor; auch im Maglié-
gebirge.
Auf dem Durmitor wurde sie schon von Baldacei gefunden.
S. aizoides L. — Auf dem Felsschutt der Hochgebirge: Maglié,
Kom Kucki und Vasojevicki, Groblje unter dem Maglié
Kučki.
S. aizoon Jacq. — In Gebirgen verbreitet: Ceklici und Kapa bei
Njeguši (leg. Pejov.), Vojnik, Ledenica. Maglié.
Einige Exemplare von Maglié haben statt der sterilen Blatt-
rosetten lang (bis 20 em) kriechende und schůtter beblätterte Aus-
läufer.
S. caesia L. var. glandulosissima Engl. — Maglié- und Bioceplanina.
(distr. Piva). Auf der bosnischen Seite des Gebirges wurde
sie schon von Beck und Murbeck gefunden. |
S. Rocheliana Sternb. var. coriophylla (Gris.). — In der Gipfelre-
gion des Gebirges Maglié.
— — var. grandis m. (S. coriophylla Gris. v. grandis Rohl. in sch.)
— Corollae petalis duplo majoribus, ca 15 X 8 mm.
Auf dem Berge Zeletin náchst Andrijevica.
— — var. Bubakii Rohl. III. Beitr. p. 30. (S. corioph. b) Bubakii
Rohl.). — Valoviti do auf dem Durmitor.
44 E. Josef Rohlena:
S. Federici Augusti Bias. a) typica Podp. (Verhandl. zool.-bot. Ge-
sell. Wien 1902. p. 256.); S. porophylla Rohl. IV. Beitr., non
Bertol. — Lovčen und Velje osoje oberhalb Njeguši.
b) stenophylla (Boiss. Fl. or. II. 802. nom. nudum). Podp. l.
c. — Kom, Sekirica plan. (Rohl. IV. Beitr. p. 51. sub. S. Feder.
Aug. typ.).
Die Varietát typica ist habituell der italienischen 8. poro-
phylla Bert. sehr ähnlich. Die Blätter sind zungenförmig bis spa-
telig, stumpf, oder nur sehr kurz bespitzt. Baldacci (Contributto
alla Conose. d. Fl. mont. alb. 1900. p. 21. und Rivista della coll. bot.
alb. 1901. p. 21.) führt nicht nur S. Feder. Aug., sondern auch 8.
Grisebachii Deg. Dörfl. als Synonym zur 8. porophylla an. Meiner
Ansicht nach ist dies nicht richtig, da S. Grisebachii (vergl. Ex-
sice. von Bierbach in Macedonien, Treska-Schlucht) viel stattli-
cher ist, vielmals grössere Rosettenblätter und sehr kleine
Kronblätter hat. (Siehe Deg. Dörfl. Beitr. z. Fl. Alb. und Maced.
p. 21.)
Die Kelchzipfel werden für S. porophylla als »latiuseulae-lan-
ceolatae« (Bert.) oder »acuminatae-ovatae« (Podp. L c.) und für
S. Fed. Aug. »ovatae-obtusiusculae« angegeben. Dieses Merkmal
scheint mir aber nicht so wichtig zu sein, da ich an meinem sehr
reichlichen Materiale beobachtete, dass auch in Montenegro For-
men mit spitzen Kelchzipfeln vorkommen.
Die Var. stenophylla hat sehr schmale, linealische oder li-
neal-lanzettliche und etwas zugespitzte Blätter und ist habituell
auffallend verschieden. Ich fand auf dem Standorte keine Über-
gänge zu der breitblättrigen Form. In anderen Merkmalen ist sie
mit der Var. typ. übereinstimmend. Meiner Ansicht nach bedarf
die ganze Verwandtschaft noch weiteren Studiums, namentlich,
was die Blütenfarbe anbelangt. Die balkanische S, Fed. Aug. hat
trůbpurpurn und die italienische*) S. porophylla hell-fleischrot
gefärbte Kronblätter. Dagegen schreibt Engler, welcher beide
Arten zusammenzieht, in seiner Monogr. der Gatt. Sax, p. 257., dass
die Blütenfarbe veränderlich sei. In diesem Falle wäre unsere
Pflanze (die bleitbláttrige Form) wirklich mit der S. poroph. iden-
tisch. Wenn aber die italienisch. Pflanzen in der Farbe konstant sind,
dann müssen wir die balkanische Pflanze — wenn nicht als eine Art
— doch als eine Unterart bezeichnen.
S. oppositifolia L. b) meridionalis Terraciano. — Gipfelregion des
Durmitorgebirges, oberhalb der Vališnica úber 2300 m.
S. exarata Vill. — Oberhalb Valoviti do auf dem Durmitor.
S. granulata L. b) graeca (Boiss.). — DBanjani (Crkvice), leg.
Pejovié.
*) Vergl. Exsice. Rigo, iter ital. quint. 1899 n. 23. auch Berto-
loni (Fl. ital. IV. 461. sagt: »corolla ex albo pallidissime carnea.«
Fůnfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 45
Umbellatae.
Laserpitium marginatum W. K. var. Gaudinii Mor. — Maglié
Borkoviéi (distr. Piva), Klost. Piva, Zakamen unter der Le-
denica, Balj nächst Andrijevica, Ranisava, Durmitor.
L. siler L. — Auf steinigen, grasigen und sonnigen Bergabhängen
oft ganze Formation bildend: Maglié, Goransko, Zakamen
unter der Ledenica, Peručica unter dem Kom; auch auf dem
Lovcen.
Orlaya grandiflora Hoffm. (typica!). — Um Viljuša an der herce-
govinischen Grenze, Varda oberhalb des Klost. Piva; Mra-
tinje unter dem Maglié. Bei den Pflanzen von Viljuša sind
auch die obersten Blätter mit den übrigen Stengelblättern
conform (d. h. 2-3mal geteilt) wie bei der ©. daucorlaya
Murb., aber die Sekundärrippen haben zwei Reihen von
Stacheln. —
Cauealis daucoides L. — Bei Viljuša, Šavniki und auf der Je-
rinja glava bei Andrijevica; auch am Ufer der Piva unter
Goransko.
Daueus carota LU. — Auch um Njegusi, Viljuša, Kloster Piva usw.
D. setulosus Guss. — Steinige Stellen bei Podgorica.
Terilis anthriscus Gmel. — In Hecken bei Njeguši.
T. helvetica Gmel. — Zwischen Cetinje und Rijeka (leg. Kašpar).
Peueedanum aegopodioides Vandas. (Sitzungsber. böhm. Ges.
Wiss. 1888. p. 449, Velen. Fl. bule. I. 203.) — Viruëa dol im
Komgebiete, Andrijevica.
Diese interessante Pflanze, weiche habituell dem Aegopodium
Podagraria sehr ähnlich ist, wächst in den subalpinen Regionen an
Bächen, sowie in Gebüschen nasser Stellen und ist wahrscheinlich
auf der Balkanhalbinsel weit verbreitet; es ist schon von Bosnien,
Serbien, Bulgarien, Griechenland und Macedonien bekannt.
P. alsaticum L. — Sumpfwiesen bei Plavnica.
P. austriacum Koch. — Buschige Lehnen oberhalb des Klosters
Privas
P. cervaria L. — Auf dürren, grasigen Stellen bei Viljuša, auf
Lehnen des B. Vojnik, bei Borkoviéi (distr. Piva), Goransko
und Klost. Piva.
P: longifolium W. K. Je. III. t. 251! —
Krstac bei Njegusi (leg. Pejovié.)
In Reichenbach's Iconographie 21. tab. 111. ist nicht nur
die Abbildung, sondern auch die Beschreibung unrichtig. Rei-
chenbach schreibt: ».... a P. officinale recedit foliorum parti-
tionibus brevioribus«. W. u. K. beschreiben diese Art folgender-
massen: .... »fololis.... foliorum radicalium subsesqui-pollica-
ribus, superiorum 3-pollicaribus longioribusve.«
P. Petteri Vis. — Um Goransko nicht häufig.
— — b) coriaceum Rchb. — Nikšičko polje sehr häufig, Krnovo,
Šavniki, Zakamen oberh. des Klost. Piva.
46 I. Josef Rohlena:
P. Neumayeri Rchb. f. (Taeniopetalum Neum. Vis. FL dalm. III
49.) — Steinige und grasige Lehnen bei Borkoviéi (distr.
Piva). Ein anderer Standort in Montenegro ist mir nicht be-
kannt.
P. Schottii Bess. b) petraeum Noe. — Auf Wiesen und steinigen
Stellen: Njeguši, Šavniki, Žabljak unter dem Durmitor, Zaka-
men unter der Ledenica plan., Goransko.
Pastinaca sativa L. — Šavniki, Bar; (hier sammelte sie K. Pe-
jovié im December in voller Blüte).
— — b) opaca (Bernh.) — Mratinje, Andrijevica.
Opopanax chironium Koch. — Felsen bei dem Poščensko jezero
nächst Savniki: in Gebüschen bei Sinjac nächst dem Klost.
Piva.
Heracleum sibiricum L. — Karstwiesen bei Viljusa; auch bei dem
Poščensko jezero nächst Šavniki; auf dem nördlichen Ab-
hange des B. Jerinja glava bei Andrijevica sammelte ich
häufig eine Form mit braunrot gefärbten Blüten (= f. co-
loratum.)
A. Pollinianum Bertol. — Crvena greda und Valoviti do auf dem
Durmitor, Magliégebirge.
Selinum carvifolia L. — Fette Wiesen bei Mratinje im Pivatale. —
In Montenegro selten; zuerst bei Danilovgrad von Pandie
gesammelt.
Tordylium maximum L. — Am Fusse des Berges Balj nächst
Andrijevica, (in meinem IV. Beitr. pag. 52. soll statt »An
Ufern des Tara-Flusses«, ... »des Lim — Flusses« — stehen);
Mratinje im Pivatale, Borkovici (distr. Piva), Viljusa, Cu-
lice und Zanjev do . .. bei Njeguši, Cetinje (leg. Vukčevié.)
Angelica silvestris L. — Poščensko jezero nächst Šavniki, Barno
jezero unter dem Durmitor.
A. Pan£icii Vandas. — In Gebüschen bei Savniki.
Silaus virescens Gris. — Fette Wiesen auf den Gebirgen: Varda,
Zakamen und Ljut oberh. des Klost. Piva. Šarišnik bei Go-
ransko, Balj und Piševo náchst Andrijevica.
Ferulago galbanifera Koch. — Borkovici (distr. Piva), Vojnik.
F. silvatica Bess. b) macrocarpa Borb. Ó. B. Z. 1880. p. 287. — Šav-
niki, Ravno, westlich von Goransko; ob hieher auch meine
früheren Angaben von F. silvatica gehören, kann ich nicht
mit Sicherheit entscheiden, da ich damals die Pflanze im
Fruchtzustande nicht gesammelt habe.
Cnidium apioides Spr. subsp. orientale (Boiss. pro sp.) —
Rudine nikšičke; um Njeguši häufig: Košarica, Goli hrt, Ljut,
Mali Šavnik. Auch bei dem Klost. Piva.
Diese Pflanze unterscheidet sich von On. apioides Spr. durch
folgendes: Die Blätter, namentlich die unteren, sind im Umrisse
dreieckig (bei Cnidium apioides lánglich) und die Blattabschnitte
breiter und derber.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 47
Aber die zwei letztgenannten Merkmale sind nicht konstant,
denn es kommen auch Formen vor (namentlich im Schatten), bei
denen die Blattabschnitte zwar breit, jedoch dünn sind; umgekehrt
hat manchmal auch Cnid. apioides breitere Blattabschnitte. Eine
derartige Form habe ich in meinem IV. Beitr. pag. 52. als Cnid.
apioides f. umbrosum bezeichnet. Die Blätter sind im Umrisse
länglich wie bei der typ. Form, doch sind die Abschnitte viel
breiter und stumpfer, fast wie bei Cnid. orientale. Wahrscheinlich
eine Mittelform.
Es ist also ganz berechtigt, wenn man Cnidium orientale als
eine Rase von Un. apioides Spr. betrachtet. (Vergleiche Haläcsy
Consp. Fl. Graecae I. 648.)
Libanotis montana Cr. — Mali Savnik und Košarica bei Njeguëi
häufig; auch unter dem Maglic.
— — var. athamantoides (Koch Syn. 2. ed. pag. 326.) — Bei Ně-
guši (Kr. Pejovié); auf den Abhängen des Gebirges Maglié
oberhalb Mratinje.
Sie ist von der Lib. montana Cr. nur durch die kahlen oder
fast kahlen Früchte verschieden; auch pflegen die Doldenstrahlen
fast kahl zu sein. Einen anderen Unterschied kann ich nicht
finden und deswegen scheint es mir berechtigt zu sein, sie bloss
als eine Varietät zu betrachten. Die typische Form kommt hier
auch vor, so wie die Form mit geteilten Hüllblättehen (Ammi
daucifolium Scop.)
Ptyehotis verticillata Dub. — Um Podgorica häufig an Wegen.
steinigen und buschigen Stellen.
Portenschlagia ramosissima Vis. — Oberhalb der Mühle am Kr-
stae nächst Njeguši; wurde hier schon von Baldacci ge-
sammelt.
Athamanta Matthioli Wulf. b) Haynaldi Borb. Üchtr. — Stirovnik
auf dem Lovcen (leg. Kašpar), Krstac Njeguski, Ranisava
im Durmitorgebirge, Božur plan. (distr. Piva).
Foeniculum vulgare Mill. — Bei Podgorica, Medun, Uble.
Seseli rigidum W. K. — Felsen bei dem Poščensko jezero nächst
Savniki, Mratinje unter dem Maglié, Žoljevica bei Andrije-
vica, Šarišnik bei Goronsko.
S. Tommasinii Rehb. — Bei Borkovici (distr. Piva.) Nach Po-
spichal sind die Blüten rôtlich-weiss, bei unserer Pflanze
sind sie nur in der Jugend etwas rötlich, später reinweiss.
S. varium Trev. — Savniki, Njeguši, Jerinja glava bei Andrije-
vica. Die Pflanzen von den schattigen und feuchten Karst-
schluchten sind habituell auffallend verschieden: der Sten-
gel ist viel höher, die Blätter sind viel grösser, die Blattab-
schnitte länger und dünner (fast fadenförmig) und die Dol-
denstrahlen sehrd verlängert (= f. umbrosum).
— — var. longicarpum Roll. in Fedde Repert. III. (1906,) p. 146. —
48 I. josef Rohlena:
Fructibus majoribus ca 59mm longis et 15 mm latis line-
ari-oblongis, pedicella duplo vel subduplo superantibus.
Bei der typischen Pflanze sind die Früchte mehr elliptisch,
ca 25—3 mm lang und 15 mm breit.
Buschige Felsen bel Viljuša an der hercegov. Grenze; auch
am Krstae bei Njegusi.
S. globiferum Vis. — Dubovicki krši und Krstac bei Njepusi.
Visiani schreibt in seiner »Flora dalmatica«, dass die Blü-
ten weiss sind. An unseren, reichlich gesammelten Pflanzen, sind
die Kronblätter grünlichweiss und am Rande beiderseits (innen
und von aussen) rötlich gefärbt. Ich habe diese Pflanze zuerst als
eine forma coloratum m. bezeichnet. Dann fand ich aber im Her-
bar des böhmischen Museums zwei Exemplare dieser Art, welche
bei Cattaro in Dalmatien von Pichler gesammelt und von Visi-
ani selbst als S. globiferum bestimmt worden sind. Diese Pflanzen
haben dasselbe Blüteneolorit wie die unsrigen. Ich bemerke, dass
es sich hier nicht um eine zufällige Färbung in der Jugend, son-
dern um ein konstantes Colorit handelt. Es ist hier eine zwei-
fache Möglichkeit vorhanden: Entweder ist Visianis Diagnose,
was die Blütenfarbe anbelangt, unrichtig oder es kommen wirk-
lich zwei Formen vor. Ich erlaube mir die Erforscher der dalma-
tinischen Flora auf diesen Umstand aufmerksam zu machen.
Oenanthe [istulosa L. — Nasse Stellen bei Niksic.
Oe. media Gris. — Nasse Stellen bei Plavnica, Gornje Blato, Dani-
lovgrad und Andrijevica.
Physocaulis nodosus Tausch. — Mali Savnik bei Njeguši (leg.
Pejovié); auch um Viljusa, ca 900-1100 m.
Chaerophyllum coloratum L. — Cetinje (leg. Vukčevié), Krstac
bei Nieguši, ca 6009-800 m (leg. Ginzb.), TreSnja und GornJa
Krivaca oberh. Njeguši (leg. Pejovié), Jerinja zlava und
Balj nächst Andrijevica, bis über 1400 n Šavnik, Viljuša,
Klost. Piva und Goransko.
Ch. aureum L. — Fette Wiesen unter der Ranisava plan. im
Durmitorgebiete, Jerinja glava bei Andrijevica, Peručica
unter den Kom, Varda unter der Ledenica planina bis
über 1400 m.
Ch. aromaticum L. var. brevipilum Murb. — Trešnja oberh. Nje-
gusi (leg. Pejov.), Klost. Piva, Viljuša.
Ch. bulbosum L. — Trešnja und Savniki oberh. Njeguši, (leg. Kaš-
par), Bostur auf dem Lovčen, Viljuša, Konjuhe im Peručica-
tale.
Anthriseus silvestris Hoffmann. — Mratinje unter dem Maglic.
— — b) nemorosa Spreng. — Nördliche Abhänge des B. Maglié.
Scandix macrorrhyncha C. A. M. —
Auf den Bergen Jerinja glava und Balj náchst Andrijevica
auch bei Goraňsko (distr. Piva). —
re 5
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 49
Sie unterscheidet sich von der Sc. Pecten Veneris, welche
hier auch vorkommt, durch folgende Merkmale: Die ganze Pflan-
ze ist kleiner, die Hüllblättchen sind schmal und ganzrandig, die
Früchte viel kleiner (mit dem Schnabel ca 3—3% cm lang), der
Schnabel ist nur wenig zusammengedrückt, in der oberen Hälfte
fast cylindrisch.
Bunium montanum Koch. — In der Umgebung von Njegusi häu-
fig: Golo brdo (leg. Ginzb.), Stirovnik in der Gipfelregion,
über 1600 m (leg. Viehapper), Gornja Krivača (leg. Pejovié),
Bostur auf dem Lovčen (leg. Kaspar); auch am Črtov do
unter der Ledenica plan. und um Viljusa an der hercegov.
. Grenze.
B. alpinum W. K. — Auf Felschutt und an Schneefeldern der
Hochgebirge, oft mit Linaria alpina, Poa caenisia, Valeria-
na Bertiscea u. a. vergesellschaftet; Lovéen, Maghé, Dur-
mitor, Kom, Jerinja glava und Balj, bis úber 2400 m.
Biasolettia tuberosa Koch. — Jezerski vrh am Lovčen.
Aegopodium podagraria L. — Jerinja glava bei Andrijevica.
Pimpinella peregrina L. — Wüste Stellen bei Podgorica.
P. Tragium Vill. var. (oder subsp.) hercegovina (Vandas.) —
Maglié planina, Črtov do unter ‘der Ledenica planina, Vališ-
nica auf dem Durmitor. Es ist eine Varietät ode eine Rasse der
vielgestaltigen Pimpinella Tragium; der Stengel ist höher und
fast kahl, die Grundblätter sind bis 6-paarig, die Blättchen länger
gestielt (der Stiel manchmal über 1 cm lang) tief eingeschnitten,
öfter nachmals gefiedert.
P. saxifraga L. — Auf trockenen Wiesen: Savniki, Klost. Piva, Žabl-
jak unter dem Durmitor.
— — var. erythrantha Beck (Flora von Bosn. VII. 203.). Auf dem
Gebirge Maglic.
Ausser den von Beck (1. c.) angeführten Merkmalen kenn-
zeichnet sich diese schöne Gebirgsvarietät noch durch folgendes:
Der Stengel ist gewöhnlich niedriger, die Äste sind straffer, die
Blättehen derber und deren Zähne schärfer, stechend, die Dolden-
strahlen ärmer (6-10), kürzer (wenig über 1 cm lang) und be-
sonders zur Fruchtzeit zusammengezogen, die Früchte etwas grös-
ser. Ausserdem ist der Stengel manchmal fast kahl.
Es ist zweifellos, dass sie sich durch die mehr eingeschnit-
tenen Blättchen und durch die geringere Zahl der Strahlen der
Pimp. alpestris Spreng. nähert, welehe jedoch ganz kahl ist und
nur 5-7 Doldenstrahlen besitzt.
Durch die Gefälligkeit des Herrn Prof. von Beck war es
mir ermöglicht, diese, sowie auch andere kritische Pflanzen in
seinem Herbarium zu studieren, wofür ich ihm hiemit meinen
verbindlichsten Dank ausspreche.
Pamčiéia serbica Vis. — Alpenwiesen auf dem Maglic.
50 I. Josef Rohlena:
Crithmum maritimum L. — Am Meeresufer bei Bar.
Sium latifolium L. — In Gewässern und Gräben bei Plav-
nica.
Trinia glauca (L.) Dumort a) Jacquini (DC) Wolff Monogr. (Tr.
vulgaris Koch. — Lokanske grede bei Njeguši (leg. Pejovié),
Carine unter dem Kom.
Hieher gehören die Pflanzen von den Gebirgen Zeletin, Se-
kirica und Bjelasica, welche ich in meinem »Vierten Beitr. z Fl. v.
Mont.« 54. als T. Kitaibelii M. B. publizierte Es handelt sich hier
um eine stattliche Form, bei welcher auch die Hüllechenblättchen
vorhanden sind.
— — b) carniolica (Kern.) Wolff 1. c. (=: Trinia bosniaca Rohl.
olim, non Beck.) Ledenica Maglié, bis über 2200 m.
— — var. durmitorea Rohl. in Fedde Repert. III. !1906) p. 146 sub.
Tr. vulgari DC.
Fructibus typo duplo vel subduplo majoribus, ca 5 mm lon-
gis et 15—2 mm latis oblongis (nee subrotundis), stylis et stylo-
podio cum typo congruentibus.
In graminosis montis Durmitor loco »Valoviti doc, ca
2000 m. .
Die typische Pflanze hat 2,5—3 mm lange und fast rundliche
Früchte.
Die Var. elatior Gaud. (vidi specim. orig.!), welche auch lán-
gere (ca. 44,5 mm) Früchte hat, ist durch das konisch verlän-
gerte Stylopodium gut zu unterscheiden.
Bupleurum junceum L. a) Wettsteinii Wolf Monogr. p. 81. — In
Karstwäldchen bei Viljuša; auch um Medun nördlich von
Podgorica.
B. subovatum Link a) eusubovatum Wolf Monogr. f. genuinum
Brig. (= B. protractum Hoffgg.). — Um Njegusi selten.
B. aristatum Bartl. — Bajce bei Cetinje (leg. Kašpar), Grašina bei
Njeguši (leg. Pejovié); auch um Viljusa und auf den Abhán-
gen des Berges Jerinja glava bei Andrijevica.
B. exaltatum M. B. b) Sibthorpianum (Sm.) Wolf. — Katunska na-
hija: Lastva, Njeguši.
— — ec) orbelicum (Velen.) Wolf. — Auf Bergwiesen verbreitet;
Balj náchst Andrijevica, Ranisava und Bukovica unter dem
Durmitor, Božur plan. (distr. Piva), Varda unter der Lede-
nica plan., Kom, Sinjavina plan.
B. Karglii Vis. f. strictum Wolf. Monogr. p. 74. — Kalkfelsen bei
Andrijevica (selten!), Viljuša, Savniki, Borkoviéi (distr.
Piva), Uble nördlich von Podgorica; auch auf dem Lovčen-
gebirge (Stirovnik), bis über 1400 m! (leg. Vierhapper und
Kašpar).
— — f. patulum Wolff. Monogr. I. c. — Am Krstac nächst Njeguši.
B. ranuculoides L. v. humile (Gaud.) Brig. (B. angulosum Rehb.)
Grasige Abhänge des Gebirges Maglié, in oberer Region.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 51
Aethusa cynapium L. — Um Andrijevica.
Conium maculatum L. — In Hecken bei Viljusa; auch am Krstac
bei Njegusi.
Smyrnium perfoliatum L. — In Gebüschen und an Waldrändern
der wärmeren Region verbreitet; Savniki, Goransko, Klost.
Piva (sehr häufig!), Borkoviéi (distr. Piva), Ljut unter der
Ledenica plan., Viljusa, Krstac und Žanjev do bei Njeguši.
Hladnikia golaka Rehb. — Crvena greda und Valoviti do auf dem
Durmitor, Vojnik, Ledenica, Peručica unter dem Kom..
Physospermum aguilegiaefolium All. — Grasige und lichte Stellen
in Hainen bei Andrijevica: Jerinja glava, Zabrgje, Balj, ca.
1000—1200 m. :
Bifora radians M. B. — Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1000 m.
Eryngium amethystinum L. — Jasenovo polje unter dem Vojnik,
Viljuša, Podgorica, Savniki und Krstac bei Njeguši.
E. eampestre L. — Am Ufer der Zlorječica bei Andrijevica; auch
bei Podgorica und Njeguši.
E. palmatum Vis. Paně. — Viljuša, Vojnik, Savniki, Goransko,
Klost. Piva.
E. alpinum L. — Ranisava im Durmitorgebirge.
Sanicula europaea L. —Balj nächst Andrijevica, Ljut unter der
Ledenica plan., Klost. Piva, Cetinje (leg. Kašpar); auch auf
dem Lovcen.
Araliaceae.
Hedera helix L. — Um Viljuša, Ulcinj, Šavniki, Vir verbreitet;
bei Andrijevica viel seltener.
Corneae.
Cornus sanguinea L. — Um Viljuša, Šavniki, Goransko, Klost.
Piva und Mratinje verbreitet.
C. mas L. — Wie die vorige; auch bei Andrijevica.
Caprifoliaceae.
Viburnum opulus L. — Vrbica nächst Goransko, ca. 700 m.
V. lantana L. — Goransko, Kloster Piva, ca. 700—1000 m.
— — var. discolor (Huter.). — Krstac bei Njegusi (Kindt, Sagor-
ski, Ginzb.), Štirovnik ca. 1400 m (leg. Vierhapper); Niksig
Viliuša, Jasenovo polje am Fusse des B. Vojnik.
— — var. glabrescens Wiiesb. (V. viride Kern.) — Im Magliége-
birge.
Eine, was die Behaarung anbelangt, variable Pflanze.
L. Josef Rohlena:
O1
DÍ
Die Pflanzen von Maglié haben dünne, beiderseits grüne,
scheinbar kahle Blätter, deren Behaarung erst unter der Lupe er-
kennbar ist. Diese Haare sind an der Oberseite neben zahlreichen
einfachen und gespaltenen auch minder zahlreiche Sternhaare
(3—8strahlig) = f. glabrescens Wiesb. Die Pflanze aus Piva (aus
einer niedrigeren Lage, ca. 600-800 m) hat dünne, dichter (na-
mentlich an der Unterseite) behaarte Blätter. Die Haare sind
sternförmig, 6—8strahlig, an der Unterseite rostfarbig; die Unter-
seite der Blätter ist zumeist grau, die Oberseite dunkelgrün. Diese
Form entspricht am meisten den Pflanzen aus Böhmen (=f. ty-
pica).
Eine weitere Form stammt von Njegusi, Vojnik und aus
der Hercegovina (leg. prof. Vandas), aus warmen Lagen. Dieselbe
hat kleinere, an der Spitze stumpfe, sehr steife, fast lederartige,
oben dunkelgrüne, ziemlich schütter sternhaarige Blätter. Auf der
Unterseite sind die Blätter grau, in der Jugend rein weiss filzig.
Die Triehome sind sehr dicht, sternförmig, kurzarmig (bis 20strah-
lig) = f. discolor (Huter).
Meiner Ansicht nach sind die Formen viridis und discolor
zwei Extreme, und zwar die erstere aus hochgelegenen schattigen
(feuchten) Wäldern, die letztere aus dem Kalkkarste; demnach ist
die letztere Form eine xerophile.
Ähnliche Formen beobachtete ich auch bei anderen Sträu-
chern, z. B. bei Lonicera Xylosteum, Sorbus Aria, Berberis vulý.,
Evonymus europaeus, welche in warmen Karstgegenden steife, le-
derartige Blätter haben, während dieselben in höheren, feuchteren
und kühleren Lagen weiche Blätter besitzen.
Sambueus nigra L. — Jasenovo polje unter dem Vojnik, Kloster
Piva, ca. 700—1200 m.
S. Ebulus L. — Berg Balj nächst Andrijevica, Viljuša, Klost. Piva,
Barno jezero unter dem Durmitor, ca. 700—1559 m.
Diese Pflanze wird hier als ein Mittel gegen Wanzen“) an-
gewendet.
Adoxa moschatellina LE. — Abhänge des B. Durmitor, gegen
Zabljak, bis über 2000 m.
Lonicera etrusca Santi. — Hügel bei Podgorica, ca 50 m.
L. caprifolium L. — Viljusa, Bar, Goransko, Balj und Jerinja gla-
va nächst Andrijevica, Peručica-Tal unter dem Kom, Mra-
tinje gegen Maglıc.
L. xylosteum L. — Viljuša, Klost. Piva, Pirlitor bei Žabljak.
— — f. elliptica Beck. — Zanovetni brijeg bei Njegusi, Savnik,
Liut oberhalb des Klost. Piva; auf letzterem Standorte be-
obachtete ich nieht selten, dass die Blätter oft zu dreien in
Wirteln stehen.
*) aber ohne Erfolg!!
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 53
L. «oerulea L. — In Bergwäldern: Ranisava, Durmitor, Maglié,
Zakamen unter der Ledenica plan.
L. alpigena L. — Vojnik, Zakamen obrh. des Klost. Piva, Balj und
Jerinja glava bei Andrijevica.
— — var. glandulifera Freyn. (Conf. ROHLENA in Mag. bot. Lap.
1907. p. 156 und Vandas: »Reliquiae Formänekianae« Brün
1909., pag. 253. — Jerinja glava und Balj nächst Andrijevica,
Zakamen.
Rubiaceae.
Galium Cruciata L. Scop. — Auch um Viljuša, Savniki u. s. w. ver-
breitet; auf dem Lovčen (leg. Kašpar).
G. rotundifolium L. — Sekirica plan., Balj nächst Andrijevica,
bis über 1800 m.
G. pedemontanum All. — Konjuhe im Peručica-Tale, Balj, Jerinja
glava und Piševo bei Andrijevica, Goransko, Varda oberh.
des Klost. Piva, bis úber 1600 m.
G. boreale L. — Auf Wiesen bei Žabljak unter dem Durmitor, Bor-
kovici, distr. Piva, Ivica plan. oberh. Šavniki, bis über
1600 m. Hier eine Form, welche einen stark behaarten Sten-
gel hat; auch die Blätter sind auf der unteren Seite (die obe-
ren beiderseits) — behaart.
G. parisiense L. kommt in Montenegro in folgenden Formen vor:
1. subsp. G. divaricatum (Lam.). Auf trockenen steinigen
und grasigen Stellen bei Savniki, Viljusa, Borkoviči (Piva).
2. subsp. G. anglicum (Hups.) a) leiocarpum Tausch.
Ljesanska nahija. Donja Zeta, Podgorica, Bar, Ulcinj.
— — b) trichocarpum Tausch. Hieher gehören die Pflanzen von
Bar, Uleinj und Godinje, welcke in meinem ersten Beitr. pag.
23. als G. tenellum JORD. angeführt sind.
G. Áparine L. — Um Klost. Piva, Njeguši, Savniki gemein.
— — b) spurium L. f. Vaillantii DC. — Krstac bei Njegusi (leg.
Kr. Pejovié).
G. Schultesi West. — In Wáldern der subalp. Region; Šavniki, Za-
kamen oberh. des Klost. Piva, Jerinja glava bei Andrijevica
und bei Matoševo im Taratale, ca. 700—1400 m.
G. verum L. — Auf dem B. Balj náchst Andrijevica und Klost.
Piva, auf den Abhängen.des B. Vojnik verbreitet, ca 700 bis
1400 m.
G. palustre L. — Wiesen unter der Ranisava plan., ca 1500 m.
G. lucidum AN. — Golo brdo bei Njeguši, ca 1274 m (leg. Ginzb.),
Jerinja glava bei Andrijevica, Boljeviéi bei Vir, ca 100 m
Vojnik, ca 1700 m, Maglié ca 2200 m.
(Hier eine niedrige Form, die dem G. anisophyllum sehr
ähnlich ist). Konjsko plan. (1901. sub G. ochroleuco Kit.), Dobri do
auf dem Durmitor.
Fr
54 I. Josef Rohlena:
Die Pflanzen von dürren Standorten haben bis auf den mitt-
leren, starken und glänzenden Nerven umgerollte Blätter (= f.
corrudaefolium Vill.); Pflanzen die im Schatten aufwuchsen, ha-
ben weniger umgerollte oder fast flache Blätter und der mittlere
Nerv (auf der unteren Seite) ist schwächer und weniger glänzend.
Beide Formen sind habituell ziemlich verschieden.
— — f. tenuifolium DC. (Beck. Fl. Bosn. 154). Felsen oberh. des
Klost. Piva.
Eine Form mit fast fadenförmigen Blättern.
Eine ganz sonderbare Form habe ich im Walde am Fusse des
Berges Jerinja glava bei Andrijevica gesammelt. Diese Form
macht einen ganz abweichenden Eindruck. Der Stengel ist hoch
(bis 80 cm), die Rispe gross, ausgespreitzt. Die Blüten- und Frucht-
stielchen sind bedeutend länger (3-5 mm) und spreizend, die Blät-
ter schwächer eingerollt oder (an den Seitenästchen) flach und am
Rande fast glatt.
Der Mittelnerv der Blätter ist nur von ganz kurzen glän-
zenden Seitenstreifen eingefasst und dadurch weniger glänzend;
manchmal fehlen die Seitenstreifen gänzlich (= var. dumeto-
rum.)
Durch die flachen Blátter (besonders an den Seitenástchen)
und die längeren Blüten- und Fruchtstiele erinnert zwar diese
Pflanze an @. erectum Huds., aber die glänzenden Seitenstreifen
des Mittelnerven weisen auf die Verwandtschaft mit dem G. luci-
dum hin. Ausserdem hat G. erectum seine schmale und aufrechte
Rispe und viel breitere Blätter. Sehr nahe steht auch G. corrudae-
folium Vill subsp. truniacum Ronniger (Dörfler Herb. norm. n.
5079), welche auch längere, wenig eingerollte Blätter, einen locke-
ren Blütenstand und länger gestielte Blüten hat, es sind jedoch
die Rispenäste aufrecht, die Blütenstiele ca 3 mm lang, nicht
spreizend und die Blüten etwas grösser und von gelblicher Farbe.
Gal. ochroleucum Kit. ist auch habituell ähnlich, aber die
Blüten sind gelb, die Rispe schmäler, die Äste nicht abstehend und
die Blätter viel schmäler.
G. purpureum L. — Viljuša, Vojnik, Savniki, Goransko, Varda
und Zakamen oberh des Klost. Piva (660—1400 m).
— — f. luteo-viride. Corollis lutescenti-viridibus nee purpureis.
Mit der typischen Form auf dem Berge Balj nächst Andri-
jevica sehr häufig, ca 1400 m.
Durch die Blütenfarbe entspricht diese Form dem sehr ver-
wandten G. apiculatum S. S., welches jedoch durch stumpfe Kro-
nenzipfel, kürzer gestielte Blüten und breitere Blätter leicht er-
kennbar ist. Ich verglich die Pflanze gleich auf dem Standorte
mit der typischen Form, konnte aber keinen anderen Unterschied
finden.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 55
G. mollugo L. — Viljuša, Šavniki, ca 700—1000 m.
— — var. latifolium Leers f. pubescens (Schrad.) — Krstac bei
Něguši.
G. aureum Vis. — Auf Kalkfelsen bei Konjuhe im Peručica-Tale,
Šavniki, Goransko, Kloster Piva, Njeguši-Krstac, Varda und
Zakamen (distr. Piva), ca 700—1200 m.
G. anisophyllum Vill — Gipfelregion der Hochgebirge: Vojnik,
Ledenica, Maglié u. s. w, verbreitet, bis úber 2300 m.
G. tureieum Velen. Fl. bule. I. 231. —
Jerinja glava und Zabrgje nächst Andrijevica, ca 800 bis
1900 m.
Es ist einem schmalblättrigen G. Schultesi oder aristatum
ähnlich, aber die Kronzipfel sind kurzbespitzt.
Sherardia arvensis L. — Auch um Viljuša, Savniki, Klost. Piva u.
S. w. gemein.
Rubia tinctorum L. — Poščensko jezero bei Savniki, unter dem
B. Zoljevica kei Andrijevica.
Asperula odorata L. — In Bergwäldern: Jerinja glava und Balj
bei Andrijevica, Savniki, Bukovica unter dem Durmitor,
Klost. Piva, Mratinje gegen Maglié, 700—1400 m.
A. taurina L. — B. Balj nächst Andrijevica, Savniki, Mratinje im
Pıva-Tale, Klost. Piva, ca 800-1200 m.
A. scutellaris Vis. — Jezerski vrh (leg. Kašpar), Krstac bei Nje-
guši, im Piva-Tale unter Goransko und Mratinje.
A. eynanchia L. b) montana Kit. — Auf Wiesen bei Zabljak unter
dem Durmitor.
Valerianeae.
Valeriana officinalis L. — Im Walde bei Šavniki.
— — angustifolia (Tausch.) — Borkoviéi (distr. Piva), Klost.
Piva, Ljut und Črtov do unter der Ledenica plan., Zano-
vetni brijeg und Lovčen oberh. Njeguši (leg. Pejovié), Krstac.
V
V. tuberosa L. — Krstac bei Njeguši (leg. Kindt), Duge und Velje
Osoje bei Njeguši (leg. Pejovié), Ledenica plan.
V. montana L. — Vališnica do und Valoviti do auf dem Durmitor,
Božur plan. und Ledenica plan. (distr. Piva), Maglié.
V. Bertiscea Panè. Elench. 42. — Im Felsschutt an den Schneefel-
dern auf dem Magliégebirge, ca 1800—2.200 m. Pančié |. c.
sagt: »caule ad geniculas verrucoloso . . .«; dies ist aber
nicht richtig. Halácsy Fl. gr. I. 745. corrigiert diese Angabe
mit den zutreffenden Worten: » . . . caule ad foliorum in-
sertionem papillari-hirto«.
Bei unserer Pflanze sind alle Blätter ungeteilt und fast ganz-
56 I. Josef Rohlena:
randig, nur das oberste Blattpaar hat einige Zähne (= f.
integrifolia.”)
V. dioica L. b) simplicifolia Rehb. — Barno jezero unter dem Dur-
mitor (nur diese Form.) N
Valerianella locusta (L.) Betcke (= V. olitoria Poll.) — Varda
oberh. des K]. Piva.
V. dentata Poll. var. leiocarpa Rchb. — Bei Njeguši (leg. Kr. Pe-
jovié).
Compositae.
Bidens fripartitus L. — Poščensko jezero nächst Šavniki.
Doronicum Columnae Ten. — In der Gipfelregion des Gebirges
Kom; am Vojnik, Lovčen (Stirovnik) und unter der Crvena
Greda im Durmitorgebirge.
D. austriacum Jaca. — In Hochwäldern bei Žabljak unter dem
Durmitor; auch auf Abhängen des Gebirg. Maglie gegen
Mratinje (forma ligulis magnis, ca. 40—45 mm longis).
Senecio Othonae M. B. — In Gebüschen auf den Gebirgen: Vojnik,
Korita rovačka, Balj (Vasojevici). Alle drei Standorte sind
von einander entfernt und zwar von dem Berge Vojnik zu
den Korita rov. in der Luftlinie 22 km und von Korita zu
dem Berge Balj fast 50 km.
Ar. geogr.: Kaukasus, Armen., Pers., Macedon., Serb.,
Bulgar.
S. vulgaris L. — Auch um Viljuša, Andrijevica und Šavniki ver-
breitet.
S. rupestris W. K. — Viljuša, Rudine nikšičke, Šavniki; Črtov do
unter der Ledenica planina.
— — f. pallida Rohl. Mag. botan. Lapok 1907. 157.
Eine Form mit weisslichen Randblüten.
Valoviti do auf dem Durmitor sehr häufig, ca 2000 m.
S. erucifolius L. — Bei dem Kloster Piva. Diese Art scheint in
Monten. selten vorzukommen; sie wurde bisher nur von
Pančié unter dem Berge Velika Jastrebica angegeben.
S. erraticus Bertol. — Nasse Wiesen bei Plavnica an dem Ska-
dersko jezero.
S. Jacobaea L. — Um Andrijevica nicht selten; auch bei Borkovici,
Savniki und Kloster Piva.
— — var. brachyglossus (Opic) Domin (IV. Beitr. z. Fl. v. Böhm.,
pag. 36.). — Mratinje unter dem Maglié.
*) Pančié I. c. sagt:.... foliis rosularibus ae infimis caulinis
longe petiolatis integris . . . mediis lyrato pinnatipartitis, supre-
mis pinnatisectis aut integris« . .
1
N
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
S. viscosus L. — Jerinja glava, Balj unter PiSevo nächst Andri-
jevica, ca. 1000—1400 m.
S. silvatieus L. — Mit dem vorigen auf dem Berge Jerinja glava.
S. nemorensis L. amp]. (Koch.)
a) Jacquinianus (Rehb. sp.). — Im Bergwäldern: Vojnik,
Bukovica gegen Ranisava, Zabljak unter dem Durmitor,
Balj und Jerinja glava nächst Andrijevica. Auf dem letzte-
ren Standorte sammelte ich dieht behaarte Pflanzen mit
etwas gestielten Blättern — also einen offenbaren Übergang
zu dem folgenden.
b) Fuchsii (Gmel. sp.). — Bergwälder am Zakamen ober-
halb des Klosters Piva und auf dem Vojnik.
S. Visianii Pap. — Bogojeva glava bei Njegusi (leg. Kr. Pejovié),
Cekanje zwischen Njegusi und Cetinje (leg. Ginzberger),
Rupe zvěrinačke und Vučje rupe auf dem Lovčen (Kaspar);
auch in den nördlichen Hochgebirgen: Valoviti do und Va-
lısnica auf dem Durmitor und in der Gipfelregion des Ge-
birges Ranisava, Vojnik.
S. subalpinus Koch. — Nasse Bergwiesen auf dem Balj nächst
Andrijevica; auch auf dem Magliégebirge.
S. lanatus Scop. — Ledenica planina.
Anthemis austriaca Jacq. — Bei Goransko, Borkoviéi und Kloster
Piva; bei Cetinje (leg. Kašpar).
A. tinctoria L. — Jerinja glava und im Lim-Tale bei Andrijevica,
ca. 900—1200 m; Konjuhe im Peručica-Tale, Varda oberhalb
des Klosters Piva.
A. Triumfetti DC. — Vojnik, Varda (distr. Piva); Piševo und Je-
rinja glava (in der Gipfelregion).
Diese Pflanze wird oft als eine Varietät von der A. austri-
aca oder von der A. tinctoria angegeben. Meiner Ansicht nach
ist dies unrichtig, da sie von beiden — ausser anderem — dadurch
verschieden ist, dass der Kelchsaum an den Blüten stets vorhan-
den und mindestens halb so lang ist als die Achänen.
A. Triumfetti DC. var. nigrescens m.
Anthodii squamis lanceolatis apice protractis, margine late
fuscoatris.
In der alpinen Region auf der Sekirica planina.
Ich halte diese Pflanze für eine alpine Form von der Anth.
Triumfetti, mit der sie in den úbrigen Merkmalen übereinstimmt.
Durch die Form der Hüllblättehen erinnert sie an A. ri-
gescens Wild. (= A. macrantha Heuffel), aber diese hat viel grös-
sere Knopfchen.
A. cotula L. — Auf Feldern um Andrijevica.
A. incrassata Lois. — Bioce nördlich von Podgorica. Hieher gehört
wahrscheinlich auch die Pflanze von Podgorica, die ich in
De i
I. Josef Rohlena:
©
OC
meinem »Ersten Beitr.« pag. 24. als A. peregrina L. publi-
zlert habe.
A. arvensis L. — Velki Bostur auf dem Lovčen (Kašpar), Zano-
vetni brijeg oberhalb Njeguši (Kr. Pejovié); auch um Bar
und Andrijevica.
Achillea Clavennae L. — In Gebirgen verbreitet; Vojnik, Rani-
sava.
— — var. megapetala Ullep. (Ö. B. Z. 1884 pag. 220), Valoviti do
auf dem Durmitor.
Die Köpfchen sind grösser, und die breiteren Strahlblüten
viel länger als der Hüllkelch.
A. ageratifolia S. S. — Auf felsigen Ufern des Flusses Piva bei Go-
ransko und bei Mratinje.
A. Fraasii Schultz. — Auch in der Gipfelregion des Berges Balj
nächst Andrijevica sehr häufig (vergl. Rohl. IV. Beitr.
pag. 59.).
A. abrotanoides Vis. — Balj nächst Andrijevica, Vojnik, Crkvica
auf dem Lovčen (Kaspar); auch oberhalb Mratinje gegen
Maglic.
A. crithmifolia W. K. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica.
A. lingulata Kit. — Alpenweiden auf der Bjelasica planina.
A. tanacetifolia All. (A. distans W. K.) — Alpenwiesen »Carine«
unter dem Kom; auch im Peručica-Tale oberhalb Konjuhe.
(Hier wurde sie schon von Pantocsek und Horäk gesammelt.)
A. millefolium L. f. tubiflora Rohl. (Vierter Beitr. z. Fl. v Mont.
pag. 59. sub A. crithmifolia W. K .) — NjegusSi.
— — var. pannonica (Scheele). — Krstac bei Njegusi.
A. stricta Schleich. — Hutweiden am Krnovo zwischen Savniki
und Niksic.
Diese Art war mir vom montenegrischen Gebiete bisher un-
bekannt; im Komgebiete sammelte sie Szyszylowiez (in silva Tre-
vetlika), aber dieser Standort liegt schon in Albanien.
Tanacetum vulgare L. — Am Gipfel des Berges Jerinja glava
nächst Andrijevica sehr häufig, ca. 1400 m.
Chrysanthemum larvatum Gris. — Kom Vasojevicki, Vojnik
Chr. corymbosum L. — Sekirica plan. Jerinja glava, Viljusa,
Vojnik, Savniki, Košarica bei Njegusi; auch um das Kloster
Piva.
Chr. macrophyllum W. K. — In schattigen Bergwäldern verbrei-
tet: Jerinja glava und Balj bei Andrijevica, Peručica unter
dem Kom, um das Kloster Piva, Borkovici und Ravno (distr.
Piva).
Ohr. cinerariaefolium Vis. — Lokanska greda bei Njeguši; Krstae
(Ginzberger.)
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 59
Chr. Leucanthemum U. — Um Viljusa, Goransko, Savniki verbrei-
tet; auf dem Berge Lovcen in der Form hispidum Bönn.
— — subsp. montanum (Koch). — Peručica, Njeguši. Die Achae-
nen der randständigen Blüten sind mit einem Krönchen ver-
sehen. |
— — — var. heterophyllum Koch. — Auf den Gebirgen Durmitor,
Maglié und Vojnik.
Chr. Parthenium Bernh. — Im Tale der Drcka rijeka unter dem
Kom.
Mir ist kein anderer Fundort im Gebiete bekannt.
Matricaria trichophylla Boiss. — Balj und Jerinja glava bei An-
drijevica, Urešnja und Bukovica nächst Njeguši, Pašina
Veda und Bukovica unter dem Durmitor, Varda oberhalb des
Klosters Piva.
Artemisia petrosa (Baumg. sub Absinthio.)
Syn.: A. eriantha Ten., A. Baumgartenii Bess., A. Villarsii
Gr. G. In der Gipfelregion des Gebirges Durmitor, bis úber
2200 m.
Von diesem Gebirge führt Pančié (Elench. pag. 47.) A. Mu-
tellina Vill. an. Da Pančié bezüglich seiner Pflanze bemerkt: »re-
cedit foliis bracteantibus linearioblongis, integris«<, so meine ich,
dass sie auch zur A. petrosa gehört.
A. Mutellina ist sehr weit abweichend, teils durch den haarigen
Blütenboden und durch viel längere Blütenstiele, teils durch
die Infloreszenz; ausserdem sind die Stengelblätter immer
gestielt und fingerig-fiederspaltig.
Unsere Pflanze hat den Blütenboden entweder ganz kahl o-
der nur unbedeutend behaart, die Stengelblätter sind nicht deutlich
gestielt, die unteren sind manchmal vorn 2-3-spaltig, die oberen
sowie die Brakteen lineal und ungeteilt, seltener auch fiederspal-
tig. Sehr selten sind alle Blätter samt den Brakteen fiederspal-
tig. Diese Form erinnert habituell an A. nitida Bertol.*) welche
aber an dem steifhaarigen Blütenboden und an den überhängen-
den und kürzer gestielten Köpfchen erkannt wird.
Auch die Länge der Köpfchenstiele variiert: die oberen
Köpfchen sind stets nur ganz kurz gestielt, die mittleren und un-
teren dagegen haben den Stiel etwa so lang als das Köpfchen; nur
ausnahmsweise ist er 3—4—5mal so lang. Ein derartiges Exemplar
erinnert dann allerdings sehr an A. Mutellina und dies hat wohl
Pančié dazu verleitet, dass er die Pflanze für A. Mutellina hielt.
A. absinthium U. — Bei Zabljak am Fusse des Berges Durmitor;
Zakamen und Kloster Piva.
*) Nach der gefälligen Mitteilung des Hrn. Prof. Velenov-
ský kommt A. petrosa auch in Bulgarien vor, und zwar auf dem
Gebirge Rilo. (Vergl. Velenovsky Flora bulgarica I. 274.)
60 E. Josef Rohlena:
A. vulgaris L. — Viljuša, Nikšié, Vojnik, Kloster Piva, Brda
SW
A. annua L. — Auch nördlich von Podgorica.
A. camphorata Vil. — In wärmeren Lagen verbreitet: Radulice
unter dem Lovcen, Vojnik, Borkoviéi, Mratinje, Zakamen,
Kloster Piva, Viljusa, Balj u. s. w.
Helichrysum italicum Guss. — Bei Dubovik nächst Cetinje, ca.
750 m.
Gnaphalium dioicum L. (= Gn. dioicum L. var. australe Gris.) —
Magliégebirge, Barno jezero unter dem Durmitor.
Gn. uliginosum Ju. — Um Andrijevica, Kloster Piva und an dem
Vojnik. :
Gn. Hoppeanum Koch. — Kom Kucki und Vasojevički, Maglié,
Ledenica, Vališnica auf dem Durmitor.
Gn. norvegicum Gunn. — Auf dem Balj.
Gn. supinum L. — Bijela voda im Komgebiete, Sekirica, Maglié,
Durmitor. In den höchsten Lagen kommt sehr häufig eine
einköpfige Form, die aber weder mit der Form acaule Beck.
Fl. N. Ö. 1177, noch mit der F. pusillum (Halácsy Fl. graeca)
identisch ist, da der Stengel nicht verkürzt, sondern normal
entwickelt ist.
Gn. silvaticum L. — Maglié, Barno jezero (unter dem Durmitor);
auch in der Gipfelregion des Gebirges Sekirica planina. Die
Pflanze von dem letzteren Standorte hat einen niedrigeren,
(kaum 10 em) oft niederliegenden Stengel und eine mehr ge-
drungene Köpfchenähre, wodurch sie der Form alpestre
Brügg. entspricht. Allein diese hat auch schwarz-braun be-
randete Hüllschuppen; bei unserer Pflanze sind dieselben
hellbraun berandet wie bei der typ. Form. Wahrscheinlich
eine Übergangsform.
—- — var. stramineum Murb. — Mali Savnik nächst Njeguši (leg.
Pejovié.)
Die Pflanze ist nich typisch, da die Hüllblättehen schwach
braun gefärbt sind; bei der typ. Form sind sie strehgelb.
Gnaphalium Roeseri Boiss. Heldr. subsp. Pichleri (Murb. pro sp.) —
In der Gipfelregion des Berges Vojnik, ea 1950 M; auf den
nördlichen Abhängen des Berges Kom Vasojeviéki, ca.
1900—2200 M.
Diese Pflanze wird verschieden aufgefasst. Huter hat sie (Ö.
B. Z. 1870, pag. 385) zuerst als neue Art bezeichnet und Gnaph.
Pichleri Huter benannt, allerdings ohne Diagnose. Derselbe
Autor hat jedoch diese auf dem Berge Lovčen gesammelte Pflanze
späterhin (Ö. B. Z. 1905, pag. 475) mit dem griechischen Gnaphalium
Roeseri B. H. identifiziert.
Murbeck (Beitr. zur Kentniss der Flora von Südbosn. und
der Hercegov. pag. 106) hat die Pflanze dann einem neuen
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 61
Studium unterzogen, dieselbe richtig als in die Verwandtchaft des
Gn. Roeseri gehörig verwiesen und sie unter Beibehaltung des Na-
mens G. Pichleri abermals zur Art erhoben. Baldacei (Contri-
butto alle conoscenza FI. monten. pag. 27) stellt sie gar als Syno-
nym zu Gn. Hoppeanum Koch. var. Roeseri B. H. hin.
Boissier (Fl. or. III. 227) zieht Gm. Roeseri mit dem Gm.
Hoppeanum zusammen. Wenn er aber sagt: »...acheniis adpresse
sericeis... achenii pappum biserialem simulant...«, so ist es klar,
dass ihm bei seiner Vergleichung das echte mitteleurop. Gn. Hopp.
nicht vorlag.
Diesen Fehler hat aber Haläcsy (Fl. Graeca II. 33) verbessert.
Kneueker und Gross (Allgem. bot. Zeit. 1900 Nro. 11 u. folg.)
weisen auf Grund eines sehr reichlichen Materials auf die grosse
Variabilität der Form und Dimensionen der Blätter sowie der Zahl
der Köpfchen hin und gelangen zu dem Schlusse, dass diese Pflanze
als Varietät des G. Roeseri angesehen werden sollte.
Ich selber hatte Gelegenheit auf meinen Reisen diese Pflanze
auf verschiedenen Standorten zu beobachten und ein reichliches
Herbarmaterial, welches von Vandas in der Hercegovina, Kneu-
cker, Kašpar und Horák in Montenegro gesammlet worden
ist, schliesslich auch schöne Exemplare des Gn. Roeseri vom Par-
nass (leg. Guiceiardi) zu vergleichen und fasse meine Beobachtun-
gen folgendermassen zusammen:
Die Exemplare von Vojnik, Lovčen, aus der Umgebung von
Cetinje und aus der Hercegovina sind von dem griechischen Gm.
Roses. habituell auffallend verschieden, denn der Stengel ist bis
15 cm hoch, die Blätter haben eine Länge von ca 11 cm und eine
Breite von bloss 2-4 mm; sie verschmälern sich von der breitesten
Stelle beiderseits hin sehr allmählich; die Köpfchen sind von-
einander entfernt und die unteren langgestielt, die Köpfchenstiele
manchmal viel länger als das Köpfchen selbst, die Köpfchen bis
8 mm lang.
Dagegen hat Gn. Roeseri einen sehr niedrigen Stengel (höchs-
tens 5 em) mit zusammengedrängten oder wenig voneinander ent-
fernten kleineren (etwa 4 mm grosen) Köpfchen, welche auf ganz
kurzen Stielen sitzen. Die Blätter sind höchstens 4 cm lang, aber
bei dieser geringen Länge ebenso breit wie bei dem Ga. Pichleri
ind verschmálern sich gegen die Spitze zu plötzlich.
Die Unterschiede sind zwar nur im vegetativen Systeme
vorhanden, aber die Pflanzen sind habituell von einander sehr
leicht erkennbar, so dass man sie ganz gut als verschiedene Arten
erklären könnte, wenn nur zwischen ihnen keine Übergänge vor-
kommen würden.
Allein auf dem Berge Kom fin der Höhe von 2006-2300 m)
— also in einer alpinen Region — habe ich zwischen dem typischen
Gn. Pichleri Formen gefunden, welche sich von dem G. Raeseri fast
sar nicht unterscheiden lassen.
F
62 E. Josef Rohlena:
Von diesen Úbergangsformen sind viele niedrig (ca. 5 em),
mit gehäuften, kurzgestielten, kleineren Köpfchen (ca. 5 mm), mit
kürzeren und bei einer Breite von 2—4 mm rascher zugespitzten
Blättern. Vom Gnaph. Roeseri sind in Griechenland bisher nur
zwei Standorte bekannt und zwar nur in der alpinen Region (m.
Parnassus und Taygetos). Es bleibt also noch festzustellen, ob es
dort nicht etwa auch in niedrigeren Regionen vorkommt und ob
es dort ein stabiler Typus ist.
Auf Grund aller angeführten Momente gelangte ich zu der
Überzeugung, dass Gn. Pichleri eine Rasse (oder Varietät?) der
niedrigeren und wärmeren Lagen von dem, dem Hochgebirge an-
gehörenden, G. Roeseri ist.
Filago germanica L. — Goransko (distr. Piva), Andrijevica und
Konjuhe im Peručica-Tale.
— — b) canescens Jord. — Abhänge des Berges Vojnik und bei
Njegusi.
F. arvensis L. — Um Andrijevica.
Aster alpinus L. — Kom Kucki. (Hier zuerst von Horák be-
obachtet.)
Solidago virgaurea L. — Um das Kloster Piva und Savniki, Vil-
juša verbreitet.
— — I. vestita Hal. (Consp. F1. gr. II. 17.) — Magliégebirge.
Es ist eine niedrige dicht behaarte Hochgebirgsform mit ge-
drungener Rispe.
Erigeron acer L. — Ljut und Zakamen oberhalb des Klosters Piva;
Savniki; auch um Njeguši: Duge, Bogojev do.
E. canadensis L. — Ceklin bei Njeguši (Kašpar).
Bellidiastrum Michelii Cass. — In Gebirgen: Maglié, Ledenica
und Vojnik in der Gipfelregion.
Telekia speciosa Baume. — In Hochwäldern auf dem Balj, Maglié,
Vojnik; auch um Savniki.
Inula Helenium L. — In Gebüschen bei dem Kloster Piva.
I. ensifolia L. — Viljuša, Rudine nikšičke, Vojnik, Borkoviči (distr.
Piva) und Crvena greda auf dem Durmitor.
T. conyza DC. — Jasenovo polje unter dem Vojnik, Kunji do, Pe-
trov do und Krstac bei Njegusi, Vjetrnik (distr. Bratono-
žiéi), an dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica, Rudine
nikSicke. .
I. ensifolia X salicina (I. stricta Tausch.). — Bogojeva glava bei
Njegusi (leg. Krsto Pejovié).
Unsere Pflanze stellt eine schöne, intermediäre Form vor.
Habituell ist sie zwar mehr der T. salicina ähnlich, aber von dieser
unterscheidet sie sich dadurch, dass die Blätter am Grunde abge-
rundet (und nicht herzförmig) sind, die Nervatnr der Blätter
erinnert an /. ensifolia.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 63
Da ich die Pflanze nicht selber sammelte, weiss ich nicht, ob
die vermutlichen Eltern in der Nähe wuchsen, aber aus der Um-
gebung von Njeguši habe ich I. salicina v. latifolia Posp. (an DC?),
I. ensifolia und I. spiraeifolia. Ich halte jedoch dafür, dass die
letztere Art nicht beteiligt ist, denn diese hat kleinere und zahl-
reichere Köpfchen und ihr Einfluss wäre auch in dieser Richtung
an dem Bastarde ersichtlich. Unsere Pflanze hat gewöhnlich 133
Köpfchen und diese sind an dem Hauptstengel so gross, wie bei
I. salicina; an den Seitenästen sind sie zwar etwas kleiner, allein
dies fällt nicht in’s Gewicht.
Der Einfluss der I. ensifolia zeigt sich einesteils durch die
Nervatur (ausser dem Mittelnerven sind beiderseits noch 122 pa-
rallele Seitennerven vorhanden); ferner dadurch, dass die Blätter
am Rande lange, seidenartige, angedrückte Haare haben.
I. spiraeifolia L. f. dentata m. (= I. squarrosa L. f. dentata m.) —
Folia argutius dentata (in planta typica sunt folia minute
denticulata.) — Cum typo ad Njeguši.
I. spiraeifolia L. i. simplex Rohl. in Mag. bot. Lap. 1907. 157. (= Inu-
la squarrosa L. f. simplex Rohl.) — Bei Mratinje (distr. Piva)
mit der typischen Form. Caule mono vel bicephalo.
Es ist keine Zwergform, da sie ganz normal entwickelt und
über 50 em. hoch ist; auf dem Standorte war sie so häufig, wie
die typische Form.
I. spiraeifolia L. var. scaberrima Rohl. IV. Beitr. pag. 60. sub. I.
squarrosa L. — Abhänge des B. Lovčen.
I. salicina L. var. latifolia DC. — Njegusi, auf dem Berge Žolje-
vica náchst Andrijevica, Kloster Piva und auf dem Lovčen.
I. oculus Christi L. Jerinja glava und Balj nächst Andrijev..
Konjuhe, um Viljuša, Nikšié, Šavniki, Goransko, Kloster
Piva, Ljut (oberhalb des Klost. Piva), Mali Savnik und Kunji
do bei Njeguši (leg. Kašpar), Cetinje u. s. w.
I. britannica L. — Podgorica, Viljuša und Nikšié; Bjelice und Du-
bovik bei Njeguši. Die Pflanze von letzterem Standorte bil-
det eine niedrige Form mit 1-2 Köpfchen.
— — var. mierocephala mihi.
Capitulis multo minoribus, acheniis glabris vel subglabris.
In Gebüschen bei Han Garančié im Tale des Flusses Tara.
Die typische Form hat viel grössere Köpfchen und dicht behaarte
Früchte.
Pulicaria dysenterica G. — Andrijevica, Konjuhe im Peručica-
Tale, Mratinje im Piva-Tale.
P. vulgaris G. — Nasse Stellen um Plavnica am Skadarsko jezero.
Eupatorium cannabinum L. — Um Andrijevica, Šavniki und Mra-
tinje verbreitet; auch am Krstac bei Njeguši.
— — var. indivisum DC. — Bajce zwischen Cetinje und Njeguši,
dann bei Bar mit der typischen Form.
64 I. Josef Rohlena:
Adenostyles albida Cass. — Borkoviéi (distr. Piva), Ledenica, Ma-
ghé, Vojnik, Lovčen und Goli hrt oberhalb Njegusi (leg.
Pejov.).
Homogyne alpina (L.) Cass. — In den höchsten Lagen des Maglié-
gebirges.
Tussilago Farfara L. — Viljuša, Vojnik, Kloster Piva, Bukovica
bei Njeguši. 6
Petasites officinalis Mönch. var. adriaticus m. (Petasites adriaticus
Rohl."in"sch.) =
Thyrso (in planta hermaphr.) ovato vel. ovato-oblongo
composito, pedicellis capitulorum ramosis, 3-5 capitula ge-
rentibus, superioribus tantum simplieibus unifloris, floribus pal-
lideochroleueis.
Habitat ad Bar, ca 50-1009 m.
Die typische Form hat zwar bei der zweigeschlechtigen
Pflanze auch einen eiförmigen Blütenstrauss, aber die Ästchen
des Blütenstandes sind einfach, seltener 2 Köpfchen tragend. Bloss
die weiblichen Pflanzen haben ästige Köpfchenstiele, der Blüten-
strauss ist aber verlängert (= f. subfoemineus DC. Prod. V. 206.)
Bei der typischen Form sind gewöhnlich die Hüllen sowie die
Schuppen röthlich gefärbt; bei unserer Pflanze sind sie grün.
Eine andere Farbennuance hat Petasites offic. var. fallax
Uechtr.; bei diesem sind die Blüten blassrosa oder weiss, aber die
Blätter sind unterseits stark filzig. Bei unserer Pflanze sind die
Blätter nur in der Jugend dünnfilzig, später fast kahl.
Eine ähnliche Blütenfärbung wie unsere Pflanze hat auch
Petasites Kablikianus, welcher unlängst auch in Bosnien von
Maly gefunden wurde. Mit diesem hat unsere Pflanze aber nichts
zu tun, da die Narben der zweigeschlechtigen Blüten kurz und ei-
formig sind,
Durch den zusammengesetzten Blütenstrauss erinnert unsere
Pflanze habituell an Pet. albus Gärtn., aber die Blatt- und Narben-
form weist auf P. officinalis hin.
Gelbliche Blüten hat auch der orientalische Pet. ochroleu-
cus Boiss. Huet. (Diagn. II. 3. p. 5.). Boissier zieht ihn jedoch in
seiner Flora orient. III. 377. mit Pet. officinalis zusammen.
Leider kann ich auch nach den Exsiccaten (Sintenis Iter o-
rient. 1892. Nro. 3845.) nicht entscheiden, in welcher Beziehung P.
ochroleucus zu unserer Pflanze steht, da ich nur weibliche Exem-
plare gesehen habe.
Cichorium intybus L. — Um Viljusa, Niksie, Njegus, Bar und
Kloster Piva verbreitet; auch auf dem Berge Stirovnik noch
in der Höhe 1300 m von Vierhapper beobachtet.
Lapsana communis L. — Gornja Krivača bei Njegusi, auf den Ab-
hängen des Berges Vojnik und auch in der Umgebung des
Klost. Piva verbreitet:
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 65
Mulgedium sonchifolium Vis. Panč. — Quellige Stellen auf dem
Gebirgskamme Piševo nächst Andrijevica, ca 1600 m.
Ein sehr interessanter Fund! Es ist (nach Adamovic) nur
aus Serbien, Altserbien, Bulgarien und Rumaenien bekannt.
M. alpinum Less. — Dobri do auf dem Durmitorgebirge und im
Walde bei Bukovica gegen Ranisava.
M. Pančiéii Vis. — Maglič, Ranisava, Bukovica.
Sonchus laevis L. f. triangularis Wallr. — Bei Njegusi (leg. Kr.
Pejovié.)
S. arvensis L. — Auf Feldern um Viljuša.
S. uliginosus M. B. — Bergabhänge oberbalb Njegusi, Poščensko
jezero, Ranisava, Kloster Piva, Mratinje unter dem Maglié.
S. asper L. — In der Umgebung des Klosters Piva.
Lactuca sagittata W. K. var. rostrata Velen. (Sitzungsber. der kö-
nigl. böhm. Gesell. der Wissensch. 1899. XL.) — Jasenovo polje
auf den Abhängen des Berges Vojnik und bei dem Poščen-
sko jezero nächst Šavnik, ca 1000-1200 m.
L. quercina L. rostrata Velen. l. c. — Rudine nikšiéke und Mirkov
do bei Njeguši. Unsere Pflanzen sind mit den aus Bulgarien
stammenden identisch. Es ist sehr interessant, dass diese bei-
den Lactuca-Arten von den mittel-europ. durch dieselben
Merkmale verschieden sind. Velenovsky sagt: »Plan-
tae bulgaricae possident omnino achaenia nigricantia rostro
aequilongo terminata. Plantae Europae mediae autem ha-
bent achaenia magis fusca longiora rostro dimidio breviori
terminata.«
L. sativa L. — In Šavniki cultiviert.
L. muralis L. — Gornja Krivača oberhalb Njeguši; auch um Klo-
ster Piva verbreitet.
L. viminea Presl. — Podgorica, unter dem Berge Žoljevica nächst
Andrijevica, Mratinje, Viljuša, Kloster Piva.
L. saligna L. — Ceklin (leg. Kašpar), Rudine nikšiéke.
L. scariola L. — Sinjac bei dem Kloster Piva, Viljuša, Njegusi,
Savniki.
L. perennis L. — Borkoviéi (distr. Piva.)
Chondrilla juncea L. — Um Nikšié, Andrijevica, Konjuhe (im Pe-
ručica-Tale), Podgorica; Abhánge des Berges Ločen und um
Kloster Piva.
*) Taraxacum alpinum (Hoppe) Koch. — Kom Kučki und Vasoje-
viéki, Peručica unter dem Kom (Übergang zu T. pindicolum),
Maglié, Korita rovačka, Durmitor (Vališnica, Savin kuk), ca
1700—2400 m.
— — b) pindicolum Bald. — Sekirica, Zeletin, ca 1700—1900 m.
*) Die Gattung Taraxacum hat Freiherr v. HANDEL-MAZETTI
(Wien) bearbeitet.
DI
66 E. Josef Rohlena:
T. Hoppeanum Gris. — Andrijevica.
T. laevigatum (W.) DC. — Zwischen Bar und Ulcinj, Njeguši (hier
eine Form, die schon dem T, obliguum nahe steht), Cetinjsko
polje (Ginzberger).
T. paludosum (Scop.) Schlechter. — Podgorica, Njeguško polje, Ul-
cinj. Auf beiden letzgenannten Standorten sammelte ich zahl-
reiche Úbergánge zu dem T. vulgare.
T. vulgare (Lam.) Schrk. — Krstac, Njeguško polje.
Prenanthes purpurea L. — In Bergwáldern: Balj und Jerinja glava
bei Andrijevica, Zakamen oberhalb des Klosters Piva, Mag-
lié gegen Mratinje, Šavniki, Vojnik, Bukovica und Lovčen
(leg. Kašpar).
Picridium macrophyllum (Vis. Panč.) — Borkovici (distr. Piva.)
Ficris hispidissima (Bartl.) Koch. (P. lacimiata Schk.) — Medun
nordlich von Podgorica, Borkoviéi (distr. Piva) und bei
Ceklin (leg. Kašpar); am Krstac bei Njeguši.
P. spinulosa Bert. — Bar, Lopotni do und Trešnja bei Njegusi;
Mratinje unter dem Maglié, Barno jezero unter dem Durmi-
tor, Žabljak, Kloster Piva, Vojnik, Viljuša, Šavnik und Bor-
koviéi (distr. Piva.)
Scolymus hispanicus L. — Vratnica bie Njeguši (Kr. Pejovié).
Hypochoeris radicata L. — Auf einer Wiese bei Podgorica; auch
auf dem Berge Balj und auf der Sekirica plan. nächst An-
drijevica.
H. maculata L. — Auf Bergwiesen verbreitet: Ravno und Varda
(distr. Piva), Krnovo zwischen Savniki und Nikšié, Viljuša;
auch auf dem Durmitorgebirge.
Es kommen nicht selten auch stark verästelte Formen vor.
H. maculata L. subsp. Pelivanovici Petrovié in Velen. Fl. bulg. I.
361. — In der Gipfelregion des Kom, Durmitor und auf dem
Balj nächst Andrijevica (hier sehr häufig und auf dem Stand-
orte ohne H. maculata ca 1400 — über 2200 m.
Wenn die Pflanze typisch (»nach der Originaldiagnose«) ent-
wickelt ist, und zwar mit kahlen, bloss am Rande und an den Mit-
telnerven borstig behaarten, etwas zugespitzten Blättern, mit dem
bloss unter den Köpichen verdickten und behaarten, sonst kahlen,
niedrigen Stengel und mit den sehr behaarten Hůllbláttchen, so
ist sie von der H. maculata auffallend verschieden und ähnelt
sehr der Hyp. uniflora Vill.
Allein ich habe beobachtet, dass alle hier erwähnten Merk-
male mehr oder weniger variieren, namentlich die Verdiekung
des Stengels kommt auch an der H. maculata nicht selten vor.
Das konstante Merkmal scheint mir der einköpfige Stengel
zu sein, aber derselbe ist nicht immer niedrig (10-20 cm),
sondern auch über 40 em hoch.
Auf Grund dieser Beobachtung scheint es mir richtiger zu
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 67
sein, H. Pelivanovici als eine Rasse von der H. maculata zu be-
trachten.
Leontodon crispus Vill. (L. saxatilis Rehb.) —
Kunji do bei Njegusi, Stirovnik (leg. Kašpar, Ginzberger,
Vierhapper), um Viljusa, am Vojnik, auf der Ledenica planina und
auf dem Durmitor- und Magliégebirge.
L. crispus Vill. (L. saxatilis Rchb.) subsp. asper (W. K. pro sp.) —
Podgorica, Bar; Velki Mikuliéi distr. Primorje (leg. Baldacei
1898 Nro 84. als L. crisp.) Ich habe ein reichliches Material der
Untersuchung unterzogen und gelange auf dieser Grundlage zu
der Ansicht, dass L. asper bloss als Rasse des L. crispus, angese-
hen werden kann. Er ist mehr im östlichen Balkan und im Orient
verbreitet. In Montenegro kommen noch beide Rassen und zwi-
schen ihnen zahlreiche Übergänge vor. Das einzige zuverlässige
Charaktermerkmal ist das, dass die äusseren Hüllblätter am Ran-
de dicht kämmig gewimpert sind und dass die ganze Pflanze mehr
rauhhaarig ist, während bei dem typischen L. crispus die äusseren
Hüllblätter am Rande von einfachen, anliegenden oder unregel-
mässig abstehenden Haaren bedeckt sind. Andere Unterschiede,
welche angegeben werden, wie die Verästlung des Stengels, die
Länge der mittleren Früchte sind entweder unrichtig oder unbe-
ständig. (Vergl. Halácsy Consp. Fl. gr. II. 187.)
L. autumnalis L. — Kruševiéi bei Savniki.
L. taraxaci (Vil.) Lois. b) illyricus Maly Z.-B.-G. — In den höchsten
Lagen des Komgebietes, 2000—2460 m.
Crepis viscidula Froel. — In Gebirgen verbreitet:
Sekirica plan., Carine unter dem Kom, Crvena stiena
auf dem Durmitor, Ranisava, Maglié, Vojnik und Ljut ober-
halb des Kiosters Piva.
Cr. montana Tausch. — Ranisava oberhalb Bukovica.
Cr. Columnae Froel. — Vališnica und Valoviti do im Durmitor-
gebirge, Ledenica, Ranisava, Vojnik und Maglic.
Die Pflanzen von dem letztgenannten Standorte haben
grössere Köpfchen, stark drüsenhaarige Hüllblättehen und
aussen feuerroth gefärbte Blüten, wodurch sie an Cr. aurea
Cass. erinnern.
— — var. elatior Gris. ap. Pantocs. — Auf dem Berge Balj nächst
Andrijevica.
Cr. Chondrilloides Jaca. — Šarišnik bei Goransko (distr. Piva).
Cr. Blavii Ascherson (= Mulgedium Blavii Aschers.). — Verglei-
che Stadlmann in Ó. B. Z. 1908 Nro 1. und Rajko
Justin in Ó. B. Z. 1911 Nro 7/8.
Diese interssante Art kommt in Montenegro in zwei For-
men vor:
a) adenophylia Rohl. in IV. Beitr. pag. 66. sub Cr. rigida
W. K. — Bei Borkoviéi (distr. Piva). Auch bei Gacko in der
68 I. Josef Rohlena:
Hercegovina. Sie stellt die typische von Ascherson und
später von Stadlman beschriebene Form dar. Die von
Hrn. Rajko Justin auf dem Berge Rakitovié in Istrien
gesammelten Pflanzen sind mit meinen ganz übereinstim-
mend.
b) viscosissima Rohl. 1. c. sub Or. rigida W. K. — Bei
Viljuša. Bei dieser Form ist auch die ganze Inflorescenz dicht
drüsig behaart.
Cr. biennis L. — Um Šavniki.
— — var. lodomeriensis (Bess.). — Šavniki und Barno jezero
(unter dem Durmitor).
Cr. rhoeadifolia M. B. — Cetinje, Gornje polje bei Njeguši, Goran-
sko und bei dem Kloster Piva.
Cr. foetida L. — Um Viljuša und Šavniki.
Cr. Nicaeensis Balb. var. adenantha (Vis.). — Oberhalb Njegusi
häufig; auch um Viljusa.
Cr. dinarica Beck. — Alpenmatten auf dem Maglié-, Bozur-, Voj-
nik-, Kom- und Ledenicagebirge.
Cr. grandiflora Tausch.
Auf den Gebirgen Balj und Sekirica oberhalb Andrije-
vica und auf dem Fusse des Berges Kom Vasojevicki im
Peručicatale.
Auf den genannten Fundorten sammelte ich Pflanzen, wel-
che von denen der Sudeten und Karpathen durchaus nicht diffe-
renziert sind. Im westlichen Teile Montenegros (Vojnik, Piva,
Durmitor) fand ich aber Pflanzen, welche auffallend kleinere
Köpfchen haben und weniger drüsig, Ja manchmal fast kahl sind.
Namentlich die schwarzen Haare an den Köpfchen fehlen manch-
mal gänzlich. Diese Form habe ich zuerst”) als Varietät montene-
grina beschrieben. Später habe ich die Meinung”*) ausgesprochen,
dass es sich da um eine geographische Rasse handle. Da ich aber
jetzt sowohl Übergangsformen als auch typische Pflanzen beisam-
men vorfinde, so halte ich die Cr. montenegrina wieder für eine
Varietät.
— — £. subcrucinata Froel. DC. Prodr. — Selten mit dem Typus
Die unteren Blätter sind schrottsägeförmig und deren Ab-
schnitte lineal-lanzettlich.
Cr. setosa Hall. £. — Um Viljuša, Savniki, Goransko und Kloster
Piva verbreitet.
Cr. neglecta L. — Dobrsko selo zwischen Rijeka und Cetinje
(leg. Kašpar).
*) Sitzungsberichte der königl. böhm. Ges. d. Wissenseh. II.
OL 1903. XVII.
**) Mag. botan. lap. 1907. pag. 158.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 69
Tragopogon balcanicus Velen. Fl. bule. I. 355. — Auf steinigen und
grasigen Lehnen des Berges Balj, und Jerinja glava ober-
halb Andrijevica, ca 1000—1400 m.
Hieher gehören auch meine früheren Angaben des Tra-
gop. crocifolius.
T. pratensis L. — Auf dem Berge Balj und Andrijevica.
Scorzonera rosea W. K. — Alpenwiesen auf dem Maglié-, Balj-,
und Bozurgebirge.
Sc. hispanica L.*) var. glastifolia (Willd.) Wallr. — In Gebirgen
verbreitet: Carine unter dem Kom, Božur plan. und Zaka-
men (distr. Piva), Vojnik, Ranisava und Savniki (gegen I-
viea planina).
Sc. villosa Scop. — Felsritzen am Wege von Nikšié nach Jasenovo
polje; auch am Krstac nächst Njeguši.
Sc. hirsuta L. — Um Podgorica, Vir, Farmaki; (hieher gehören
auch die Angaben der Sc. villosa in meinem III. und IV.
Beitr.).
Hieraeium”*) Hoppeanum Schult.
Ssp. macranthum Ten. a) genuinum 2. glandulosum.
a) striatum et b) exstriatum N. P. Lastva Kčevska.
Ssp. multisetum a) genuinum N. P. — Auf dem Gebirge
Maglié.
b) polyadenium N. P. — Um das Kloster Piva.
H. pilosella L. subsp. trichosoma 1. longipilum N. P. — Gras-
plátze um Andrijevica.
— — subsp. trichadenium a genuinum 2. angustius N. P. — Mit
dem vorigen.
H. hypeuryum N. P. = Hoppeanum-pilosella.
Ssp. hypeuryum N. P. g) breviglandulum Rohl. et Zahn
in Fedde, Repertorium VI. (1909) pag. 225. — Bergwiesen auf
dem Balj nä:hst Andrijevica, ca 1200-1400 m.
Ssp. lamprocomum N. P. — Im Lim-Tale bei Berane (Sandžak
Novi Pazar).
— — — b) stenophylloides Rohl. et Zahn I. e. pag. 225. — Alpen-
triften auf dem Maglié, bis über 2000 m.
H. cymosum L.
Ssp. viridans N. P. — Balj nächst Andrijevica, Savniki,
Peručica unter dem Kom, Crno jezero unter dem Durmitor,
Božur plan. (distr. Piva).
— — Ssp. sabinum a) genuinum N. P. — Črtov do und Varda
oberhalb des Klosters Piva. Njeguši, Ledenica- und Maglié-
planina.
*) Vergleiche: Domin, »Kritische Studien« in Beiheften z. Bo-
tan. Centralbl. XXVI (910), Abt. II. p. 259 u. f.
**) Die Gattung Hieracium ist von K. Zahm bearbeitet.
(0 I. Josef Rohlena:
H. cymosum L. subsp. sabinum g) laxisabinum N. P. — Njegusi,
Štirni do, Valoviti do auf dem Durmitor.
— — Ssp. xanthophyllum N. P. — Velki Štulac im Durmitorge-
biete.
— — Ssp. pulveratum N. P. — DBukovica unter dem Durmitor |
und bei Andrijevica. |
H. rubellum (Koch) Zahn. = cymosum-aurantiaticum. |
Ssp. erythrodes N. P. a) genuinum N. P. — Velki Štulac im
Durmitorgebiete.
— — g) holosericeum N. P. — Auf dem Gebirge Durmitor
(floribus fulvis apice tantum purpureis).
— — Ssp. rubrisabinum N. P. — Magliéplanina.
— — Ssp. xanthophyllogenes Zahn, Oesterr. bot. Zeitschr. (1906.)
pag. 272. — Sekirica planina und Balj nächst Andrijevica.
H. Bauhini Schult. (magyaricum N. P.)
— — a) Ssp. Besserianum Spreng — Am Berge Vojnik.
— — b) Ssp. podgoricae Rohl. et Zahn IL. c. 225. — Um Podgorica,
ca 50 m.
— — c) Ssp. heothinum a) genuinum N. P. b) subepilosiceps Roll.
et Zahn |. c. 226. — Um Danilovgrad.
— — d) Ssp. magyaricum a) genuinum 1. normale N. P. — Bei
Boljeviéi und Njegusi.
— — e) Ssp. adenocymum N. P. 1. normale Rohl. et Zahn I. c. 226.
— Balj nächst Andrijevica, Danilovgrad, Boljevici.
— — — 2, pilosiceps Rohl. et Zahn ]. c. 226. — Bei Andrijevica.
— — f) Ssp. cattarense N. P. — Ledenica plan. (distr. Piva), Bo-
stur auf dem Lovcen, ca 1600 m.
var. montanum Rohl. et Zahn. — Mali Savnik bei Nje-
guši. A subsp. cattarensi differt capitulis basi sparsim floc-
cosis, stolonibus sparsim pilosis.
— — ©) Ssp. substoloniferum N. P. — Mokro plan. (distr. Kuči),
Bogojev do bei Njegusi.
— — h) Ssp. fastigiatum Tsh. — Božur plan. (distr. Piva).
— — 1) Ssp. adenocymoides Roll. et Zahn |. c. 226. — Gornja Kri-
vača oberhalb Njeguši.
H. bracchiatum Bertol. — Bauhini < pilosella.
Ssp. bavaricum 1. polyadenium N. P. — Um Andrijevica.
Ssp. bracchitiforme N. P. Gornja Krivača oberhalb Nje-
guši (leg. Kašpar).
H. umbelliferum N. P. = Bauhini-cymosum.
Ssp. filistolonum Rohl. et Zahn 1. c. 226. — Bergwiesen auf
dem Balj nächst Andrijevica.
— — Ssp. njeguschiense Rohl. et Zahn I. c. 227. — Gornja Krivača
oberhalb Njegusi.
A. bupleuroides Gmel. Ssp. Schenkii Grisebach.
a) genuinum 1. normale N. P. — Auf dem Gebirge Maglié
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. Th
oft mit der Form stylosum (floribus tubulosis abbre-
viatis stylosis).
H. bupleuroides Gmel. Ssp. pseudoschenkii Rohl. et Zahn (e grege
Crinifolium N. P.) L c. 227. — Auf dem Gebirge Ranisava.
H. villosum L.
Ssp. villosissimum Naeg. 1. normale N. P. — Božur plan.
(distr. Piva), Durmitor.
— — Ssp. villosum N. P. a) genuinum 1. normale a) verum N. P.
Bjelasica planina.
— — — — 4 stenobasis N. P. — Javorje plan., Vojnik, Ranisava,
Korita rovačka (forma ligulis manifeste ciliatis).
H. villosiceps N. P.
Ssp. sericotrichum b) decrescens 1. normale N. P. — Auf dem
Maglié.
— — Ssp. villosiceps 1. normale N. P. — Ranisava.
H. glabratum Hoppe = villosum-glaucum.
Ssp. glabratum (Hoppe) N. P. a) genuinum N. P. — Rani-
sava, Durmitor.
— — Ssp. glabratiforme Murr (= H. nudum A. Kern.). — Kom
Vasojevički, Durmitor, Maglié.
H glanduliferum Hoppe.
Ssp. piliferum a) genuinum 4. calvifolium N. P. — Vališnica
do auf dem Durmitor.
H. silvaticum L.
Ssp. gentile Jord. d) genuinum b) pilifolium Zahn. — Um
Andrijevica.
— — Ssp. bifidiforme Zahn a) genuinum 2) subeffloccosum Zahn
Hierac. d. Schweiz p. 227. — Kom Vasojevicki, Črtov do un-
ter der Ledenica plan., Zakamen oberhalb des Klost. Piva,
Vojnik.
— — Ssp. pleiophyllogenes Zahn. — Andrijevica, Zakamen ober-
halb des Klost. Piva.
H. bifidum Kit. = silvaticum — glaucum.
Ssp. bifidum (Kit.) Zahn. — Balj náchst Andrijevica, Vojnik.
Ssp. pseudopraecox Zahn f. alpestre (1-2 cephala). — Kom
Kucki.
Ssp. caesiiflorum Alma. «) genuinum 1. normale a) verum.
Zahn. — Vuči do auf dem Lovčen, Vališnica do auf dem
Durmitor.
— — — — 0) vernale Zahn Hierac. d. Schweiz p. 250. — Veliki
Krs bei Andrijevica, Vališnica auf dem DIU (forma
1—2 cephala, capitulis subfloccosis.)
— — — — d) alpigenum Zahn 1. c. — Vojnik, Vališnica und Valo-
viti do auf dem Durmitor.
— — — naevibifidum N. P. — Vališnica auf dem Durmitor.
— — Ssp. incisifolium Zahn a) genuinum Hierac. der Schweiz p.
H.
F:
H.
HH:
I. Josef Rohlena:
251. — Kom Vasojevički, Ranisava (f. alpestris 1—2-ce-
phala.)
bifidum Kit. subsp. incisifolium Zahn 8) subglandulosum Zahn
L e. — Vališnica auf dem Durmitor.
— Ssp. basicuneatum Zahn. — Vuči do, Goli hrt und Rupe zveri-
načke auf dem Lovcen (auf f. alpestris, 1—2-cephala.)
— Ssp. cardiobasis Zahn B)subglandulosum Zahn, Hier. d. Schw.
— Žabljak unter dem Durmitor.
Neilreichii A. Kern = bifidum-villosum.
Ssp. ranisavae Rohl. et Zahn 1. c. 227. — Ranisava.
pallescens W. K.
Ssp. Trachselianum Christ. — Maglié, Valoviti do auf dem
Durmitor, Ranisava. |
subspeciosum Naeg. = glaucum-villosum-silvaticum.
Ssp. oxyodon Fr. 5) pseudorupestre N. P. b) latifolium, foliis
radicalibus supra saepe subpilosis, interioribus lance-
olatis, exterioribus interdum subovato-lanceolatis. — Va-
lisnica auf dem Durmitor.
psammogenes Zahn = bifidum incisum.
Ssp. psammogenes Zahn f. subsenile Zahn. — Vojnik.
— Ssp. senile A. Kerner. — Črtov do unter der Ledenica pla-
nina.
— — — f. glabrescens Zahn I. c. 228. — Ledenica plan.
— Ssp. monobrachion Deg. et Zahn. — Maglic.
— Ssp. oreites 2) subglabrum Zahn b) submaculatum Zahn in
Fedde, Repert. VI. (1909) 228. — Korita rovačka, Kom
Kucki und Vasojevicki.
. transsilvanicum Heuff.
Ssp. transsilvanicum P) pleiophyllum (Schur) 2. brevipilum
Zahn, Reichenb. Icon. XIX. 2. p. 99. — Sekirica plan., Kom
Vasojevički, Durmitor. (Bosnia: Sušica leg. Vandas).
— — 1) normale a) verum Zahn 1. c. — Han drndarski unter
dem Kom.
praecurrens Vukot. = transsilvanicum-silvaticum.
Ssp. praecurrens Vukot. a) genuinum 1) normale Zahn,
Reichb. Ic. XIX 2. p. 104. — Valoviti do auf dem Durmi-
tor.
— — j) crepidifrons Zahn 1. c. — Mit dem vorigen.
trebevicianum K. Maly = transsilvanicum-bifidum.
Ssp. glaucinoides Zahn 2) subpilosum Zahn, in Reichb. Icon.
XIX. 2. p. 102. — Andrijevica, auf dem Berge Žoljevica,
Han drndarski unter dem Kom.
Ssp. subpleiophyllum Zahn, Reichb. Ic. XIX. 2. p. 101, b) mi-
nutidens Rohl. et Zahn Fedde Repert. VI. (1909) 228. —
Poščensko jezero bei Šavniki.
Ssp. obliguifidum Rohl. et Zahn I. c. 228. — Mali Šavnik hei
Njeguši (leg. Kašpar.)
Fůnfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 73
H. trebevicianum K. Maly Ssp. paucifidum Rohl. et Zahn. I. c. 229.
—Nordliche Abhänge des Kom Vasojevicki.
H. imcisiceps Rohl. et. Zahn = transsilvanicum-bifidum) > vil-
losum.
Ssp. incisiceps Rohl. et Zahn I. c. 229. — Auf dem Gebirge
Vojnik.
H. pannosum Boiss. Ssp. pannosum Boiss. — Sekirica plan. und Je-
rinja glava bei Andrijevica.
— — Ssp. mokragorae N. P. — Auf Felsen bei Poščensko jezero
nächst Savniki.
— — Ssp. parnassi Fries. — Auf dem Berge Balj nächst Andrije-
vica.
— — Ssp. chloripedunculum Rohl. et Zahn ]. c. 230. Auf dem Berge
Stirovnik (Lovčen), leg. Kašpar.
H. gymnocephalum Gris.
Ssp. gymnocephalum Gris. — Stirni do (Piperska Luka-
vica.)
— — Ssp. orieni A. Kerner 1) normale Zahn Reichb. Ic. XIX. 2.
p. 114. — In Gebirgen verbreitet: Maglié, Vojnik, Kom,
Durmitor.
H. Černyi Rohl. et. Zahn 1. c. 230. = gymnocephalum-pannosum.
Im Gebirgen: Javorje plan., Korita rovačka.
— — b) valisnicae Rohl. et Zahn I. c. 231. —
Valoviti do und Valisnica im Durmitor Gebirge.
H. Waldsteinii Tausch.
"Ssp. plumulosum A. Kern. b) plumulosum 1) normale Zahn.
— Krstac njeguški; auf Felsen oberhalb des Klosters Piva
(ordines axium 3—4!)
— — Ssp. suborieni Zahn, in Rchb. Icon. XIX. 2. p. 110., a ge-
nuinum (I. c. descriptum). — Stirni do auf der Piperska
Lukavica, Sinjavina oberhalb Kolašin.
— — — b) lovčenicum Rohl. et Zahn 1. c. 231. — Rupe zvěrinačke
auf dem Berge Lovčen; auf Felsen bei Matoševo im Tara-
Tale.
— — — 2) pilosipedunculum Rohl. et Zahn I. c. 232. — Auf dem
Berge Balj náchst Andrijevica.
— — — a) oligocephalum Rohl. et Zahn I. c. 232. — Auf dem Dur-
mitor.
— — Ssp. Delpinoi Bald. — Felsen unterhab Goraňsko gegen das
Kloster Piva. (Folia subleviter lacteo-tomentoso-pellita.)
— — Ssp. sublanifolium Zahn, Reichb. Ic. XIX. 2. p. 111. — Krstac
bei Njegusi, Lastva Kčevska.
H. Güntheri Beckii Zahn, Reichb. Ic. XIX. 2. p. 116. = gymno-
cephalum-villosum.
*) Nach dem besten Kenner der »Crna Gora (= Monte-
negro), Herrn Stadtrat Dr. Vratislav Černý, in Prag.
74 I. Josef Rohlena:
Ssp. Guntheri Beckii Zahn ]. c., tab. 91. — Im Durmitorge-
birge. Caules 1—2, rarissime 3—4-cephali, rami semper
monocephal.
Inter ssp. orieni et ssp. villosum intermedium.
H. Scheppigianum Freyn. == gymnocephalum-villosum-glaucum,
(vel. bupleuroides) sive orieni-glabratum vel orieni-scorzo-
nerifolium.
Ssp. Scheppigianum Freyn. — Dobri do auf dem Durmitor.
— — — b) achyrophoroides Rohl. et Zahn I. c. 232. — Crvena greda
im Durmitorgebirge.
H. humile Jacg.
Ssp. sarajevense G. Beck. — In Felsritzen: Maglié, Vališnica
und Valoviti do auf dem Durmitor, Vojnik, Ranisava,
Poščensko jezero nächst Savniki.)
H. prenanthoides Vill.
Ssp. bupleurifolium Tsch. «) spicatum All. — Zakamen ober-
halb des Klosters Piva.
— — — 9) subpetiolatum b) glaucescens Zahn, Hier. d. Schweiz.
— In Bergwäldern bei Bukovica gegen Ranisava.
— — — b) bupleurifolium (Tausch.) — Balj und Jerinja glava
bei Andrijevica.
— — Ssp. valdefoliatum Zahn, Herb. mus. Sarajev. — Fedde Re-
pert. VI. (1909) 233. — Bukovica unter dem Durmitor.
— — Ssp. bupleurifolioides Zahn, Hier. d. Schweiz 2. subviolascens
Rohl. et Zahn I. c. 233. — Bukovica unter dem Durmitor.
— — Ssp. strictissimum b) strictum Fries. — Stirni do auf der
Piperska Lukavica.
— — Ssp. violascens Borb. — Ljut oberhalb des Klosters Piva.
H. iuranum Fr. = prenanthoides-silvaticum.
Ssp. eichoriaceum A. T. — Bukovica unter dem Durmitor.
Ssp. iuranum (Fr.) Zahn var. mollissimum Rohl. et Zahn L. c.
p.: 234. — Mit dem vorigen.
bukovicae Rohl. et Zahn I. c. 234 — prenanthoides-transsilva-
nicum. — In Bergwáldern bei Bukovica gegen Ranisava.
calophyllum Üchtr. — prenanthoides-gymnocephalum.
Ssp. calophyllum Üchtr. — Im Vojnikgebirge.
calophylloides Rohl. et Zahn I. c. 234 = prenanthoides > gym-
nocephalum. — Štirni do unter der Lola pianina.
laevigatum Willd.
Ssp. lancidens Zahn. — Poščensko jezero nächst Savniki.
sublanosum Deg. et Zahn = laevigatum < Waldsteinii.
Ssp. sublanosum Deg. et Zahn. (laevigatum < plumulosum).
— Auf Felsen oberhalb des Klosters Piva.
H. umbellatum L.
Ssp. umbellatum var. monticola Jord. — Auf einer Wald-
wiese bei Bukovica unter dem Durmitor.
N ak m RB
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 75
H. sabaudum L.
Ssp. nemorivagum Jord. — Bei Andrijevica.
H. racemosum W. K.
Ssp. barbatum Tsch. — Um das Kloster Piva und unter Go-
raňsko.
— — — var. stiriacum A. Kern. — Mit dem vorigen.
— — Ssp. italicum Fr. — Vuči do und Goli hrt auf dem Lovčen.
H. latifolium Spr. = racemosum-umbellatum.
Ssp. congestifolium Vukot. — Bei dem Kloster Piva.
H. Hellwegeri M. et Z. = racemosum-latifolium.
Ssp. Hellwegeri M. et Z. — Um das Kloster Piva. [Sarajevo,
leg. Maly.]
H. stupposum Rchb. fil.
Ssp. stupposum N. P. a) genuinum 1. normale N. P. — Je-
rinja glava bei Andrijevica, Njeguši, zwischen Bogetiéi und
Niksic, Viljuša und Mratinje unter dem Maglič.
— — — — 2, calvicaule N. P. — Veruša dol. (Hoc loco etiam multi-
caule, caulibus usque ad basin valde squarroso-ramosis,
polycephalis.)
— — — — £f.2, b) multifolium Rohl. et Zahn L. c. 235. — Bei Njeguši.
— — Ssp. substupposum Rohl. et Zahn I. c. 235. — Vuči do auf dem
Lovčen.
H. macrodontoides Zahn = stupposum-silvaticum; H. melanotri-
chum A. Kern).
Ssp. macrodontoides Zahn. — Rudine nikšiéke, Lovčen.
— — Ssp. pseudomacrodon Rohl. et Zahn 1. ec. 236. — Liut ober-
halb des Klosters Piva.
— — — var. b) epilosiceps Rohl. et Zahn I. c. 236. — Valaé im Lov-
cengebirge.
A. macrodon N. P. = stupposum-bifidum Zahn (stupposum-silva-
item NP).
Ssp. macrodon N. P. var. mratinjense Rohl. et Zahn 1. c. 236.
— Mratinje unter dem Maglié.
H. adenothyrsum Sagor. et Zahn — stupposum > Tommasinii.
Ssp. adenothyrsum Sag. et Zahn. (macrodontoides Zahn in
sched. nonnulis), a) genuinum Zahn, pedunculis involueris-
que epilosis (sed dense glandulosis). — Auf dem Balj nächst
Andrijevica; Krstac bei Njeguši (Sagorski).
— — — — b) pilosiceps Rohl. et Zahn 1. c. 236. — Bei dem Kloster
Piva.
— — Ssp. baljense Rohl. et Zahn 1. c. 237. — Auf dem Berge Bal;
náchst Anrijevica; im Peručica-Tale unter dem Kom.
H. pseudotommasinii Rohl. et Zahn 1. c. 237 — stupposum-Tomma-
sinii.
Ssp. pseudotommasinii Rohl. et Zahn. — Gornje polje und
Mali Šavnik bei Njeguši.
(6 E. Josef Rohlena:
H pseudotommasinii Rohl. et Zahn 2. calvescens Rohl. et Zahn]. c.
238. — Savniki, Mali Šavnik bei Njeguši.
— — Ssp. vardense Rohl. et Zahn 1. c. 238. — Auf dem Berge Varda
oberhalb des Klosters Piva.
— — Ssp. stupposiceps Rohl. et Zahn I. c. 239. — Um Šavniki.
— — — var. glaucifolium Rohl. et Zahn L. c. 239. — Mratinje unter
dem Maglié.
H. crnagorae Zahn = racemosum < stupposum.
Um das Kloster Piva.
H. Tommasinii Rehb. fil. = racemosum-stupposum.
Ssp. Tommasinii Rchb. fil. — Bei dem Kloster Piva.
H. albanicum Freyn. — stupposum-gymnocephalum (orieni).
Ssp. albanicum Freyn. — Borkovici (distr. Piva).
Ssp. pivae Rohl. et Zahn 1. c. 239. — Um das Kloster Piva.
H. Schlosseri Rehb. fil. = Tommasinii-Waldsteinii Zahn.
Ssp. Schlosseri Rehb. fil. — Mali Šavnik und Goli hrt auf dem
Berge Lovcen.
Ab H. sublanifolio Zahn folis multo minus pilosis viridibus
subglaucescentibus etc. differt.
H. Naegelianum Pan.
Ssp. Naegelianum Panc. — Auf dem Maglié.
Ssp. maglicense Zahn. — Mit dem vorigen.
H. coloriscapum Rohl. et Zahn 1. c. 240. — Naegelianum-gymno-
cephalum.
Auf dem Gebirge Durmitor (in der Gipfelregion).
H. mirificissimum Rohl. et Zahn 1. c. 240. — Naegelianum-Guen-
theri Beckii.
Auf dem Magliégebirge.
Echinops banaticus Roch. — Auf der Lješanska nahjja.
E. Ritro L. v. ruthenicus M. B. — Starac ceklinski, Krstac bei
Njeguši unweit der Mühle (leg. Kindt).
Carlina acanthifolia All. — Jerinja glava und Balj nächst Andri-
jevica, Jasenovo polje am Vojnik, Kloster Piva, Goraňsko,
Borkoviči, Peručica unter dem Kom.
C. aggregata Willd. (C. simplex W. K.) — Durmitor, Štulac, Bor-
kovici (distr. Piva), Zakamen oberhalb des Klosters Piva und
Vojnik.
Hieher gehören auch meine früheren Angaben der C. acaulis
L. b) caulescens (Lam.).
C. vulgaris L. — Šavniki, Bajce bei Cetinje, Njeguši, Andrijevica,
Vojnik, Starac ceklinski (hier eine Úbergangsform zu der
folgenden).
— — b) longifolia Rchb. — Mratinje gegen Maglié, Borkoviéi
(distr. Piva), oberhalb des Klosters Piva (hier auch eine
Form, die durch buchtig gezähnte Blätter an die C. vul-
garis erinnern); auch in der Gipfelregion des Berges Balj bei
Andrijevica sehr häufig; Sekirica, Piševo. Meiner Beobach-
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 77
tung nach kommt hier die Var. longifolia in höheren, die
typische C. vulgaris in niedrigeren Lagen vor.
Lappa major G. — Um Viljusa, Kloster Piva, Andrijevica, Barno
jezero und Žabljak unter dem Durmitor (hier eine Form mit
kleineren Köpfchen).
L. minor DC. var. glabrescens Velen. — Niksicko polje.
Hülle ist fast ganz ohne Spinnwebe.
L. macrosperma Wallr. — In Gebüschen bei dem Han Garančié
„im Tara-Tale, ca 1100 m.
Mir ist kein anderer Standort in Monten. bekannt; diese Art
scheint auf der Balkanhalbinsel selten vorzukommen, in der
Hercegovina wurde sie von Murbeck gefunden.
Onopordon acanthium L. — Viljuša, Rudine nikšičke, Bukovica
bei Njegusi.
Chamaepeuce stricta DC. — Krstac bei Njegusi, bei Rijeka
(leg. Kašpar), Rudine nikšiéke und Cetinje (leg. Janchen).
Kentrophyilum lanatum DC. — Rudine nikšičke, Dobrsko selo zwi-
schen Cetinje und Rijeka (leg. Kašpar).
Cirsium acaule All. — Magliégebirge, Kloster Piva, Lovčen (leg.
Vierhapper).
C. candelabrum Gris. — Um Savniki und Andrijevica.
C. lanceolatum (L.) Hill. — Bei Podgorica, Viljuša, Kloster Piva,
Cetinje, Konjuhe im Peručicatale und Žabljak unter dem
Durmitor) verbreitet.
— — var. hypoleucum DC. (= C. lanc. var. nemorale Rchb.) —
Mit der typ. Pflanze um Njeguši: Krstac, Starac cekliňski.
— — — f. seminudum Schz. Bip. — Njegusko polje.
Eine Form mit nur kurz herablaufenden Blättern.
C. erisithales Scop. — Zakamen oberhalb des Klosters Piva, Velki
Štulac und Dobri do im Durmitorgebirge, Vojnik.
C
. rivulare Scop. — Bukovica und Barno jezero unter dem Dur-
mitor.
C. palustre X rivulare f. superrivulare. — Unter den Eltern am
Barno jezero.
C. palustre Scop. — Barno jezero unter dem Durmitor.
Mir ist kein anderer Standort im Gebiete bekannt; ca 1550 m.
C. arvense Scop. — Um das Kloster Piva verbreitet.
— — f. vestitum W. Gr. — Krstac bei Njeguši (leg. Vierhapper).
C. heterophyllum All. — Zabljak unter dem Durmitor.
C. appendiculatum Gris. var. Pantocsekii Rohl. (IV. Beitr. p. 62.)
— Carine unter dem Kom Kučki.
Carduus nutans L. — KoSarica bei Njeguši.
C. crispus L. — Bei dem Kloster Piva.
C. acanthoides L. — Um Viljuša gemein; Magliégebirge (forma
capitulis basi violaceis = f. coloratus).
C. personata Jaca. — Sekirica plan., Zakamen oberhalb des Klost.
Piva und auf dem Magliégebirge.
78 I. Josef Rohlena:
C. candicans W. K. — Bergwiesen auf dem Balj auf der Jerinja
glava und Sekirica plan. häufig; Viljuša, Crvena greda auf
dem Durmitor, Savnik, Vojnik, BoZur plan. (distr. Piva),
Kloster Piva, Cekliéi (leg. Kr. Pejovié), Uble, nördlich von
Podgorica.
Amphoriearpus Neumayeri Vis. — Lovéen (Jezerski vrh), leg.
Kašpar; felsige Ufer des Flusses Piva unter Goraňsko; Ab-
hänge des Maglié gegen Mratinje.
— — var. b) Velezensis Murs. (Beitr. 100.). Dobri do unter dem
Durmitor, Felsen oberhalb Poščensko jezero nächst Savniki,
auf felsigen Ufern des Moračaflusses bei dem Kloster Piva.
In der Blůtenfarbe finde ich keinen Unterschied (siehe
Mure. L. c.), weil auch die typ. Pflanze mit weissen Blüten
vorkommt. Da Murpeck keine reifen Früchte von dieser Va-
rietät gesehen hat, so habe ich sie verglichen; ich konnte je-
doch keinen Unterschied finden. Das beste Merkmal sind
die breiten, stumpfen und am Rande nicht umgerollten
Blätter. 7
Serratula cetinjensis Rohl. Vierter Beitr. p. 63. Rohl. (IV. Beitr. 63.)
(Syn. Serratula radiata M. B. var. cetinjensis Rohl. I. c.) —
Košarica bei Njeguši, um Niksie.
S. tinctoria L. — Barno jezero unter dem Durmitor.
Kommt in Monten. nur selten vor; von Bukovica führt sie
Pančié an.
Crupina vulgaris Cass. — Im Lim-Tale, dann auf dem Berge Balj
und Žoljevica nächst Andrijevica; auch um Borkoviéi
(distr. Piva).
Xeranthemum cylindraceum S. S. — Goransko (distr. Piva).
Dipsaceae.
Sueeisa pratensis Mnch. var. glabrata Peterm. — An einem Bache
unter dem B. Zoljeviea nächst Andrij. und am Barno jezero
im Durmitorgebiete.
Cephalaria leucantha Schrad. — Ceklin und Zalazi bei Njegusi
(leg. Kaspar); auch um Podgorica und Viljusa verbreitet.
Scabiosa graminifolia L. — Jezerski vrh (leg. Kašpar), Grahovo
(leg. Pejovié), Dobri do im Durmitorgebirge.
Dipsacus silvestris Huds. — Nikšičko polje.
D. laciniatus L. — Konjuhe im Peručicatale, Andrijevica, Šavniki,
Kloster Piva.
— — var. Pejovicii.”) — Um Bar (leg. Pejovié).
Capitulis minoribus (sub anth. ca 25X25 em.), involueri phyl-
*) Nach meinem Führer und eifrigen Sammler, Krsto Po-
pov Pejovié (Njeguši).
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 79
lis angustioribus, nonnullis capitulo longioribus, paleis in
euspidem subito attenuatis margine setis longis et rigidis
tectis.
Ambrosiaceae.
Xanthium italicum Mor. — Bei Šavniki.
X. strumarium L. — Bei Mratinje im Piva-Tale, bei Plavnica und
um Andrijevica.
X. spinosum L. — Um Viljusa, Nikšié, Podgorica, Goluboviči und
Ljesko polje (südlich von Podgorica), Bioče im Morača-Tale
und Ljeva Rijeka im Tara-Tale.
Campanulaceae.
Campanula lingulata W. K. — Čekliéi Zanovetni brijeg und Kunji
do bei Njeguši; Krstac (Ginzb.).
— — var. cichoracea S. S. (C. capitata Sims.) — Borkoviéi (distr.
Piva), Goraňsko, Vojnik.
»Caulibus ramosis, faseiculis florum axillaribus et termina-
libus; forma typica habet caulem simplicem et capitula ter-
minalia.« (Haläcsy Fl. graeca II. 256.)
C. moesiaca Velenovský (Flora bulgarica Suppl. I. 184). — Auf
feuchten Wiesen der alpinen und subalp. Region verbreitet.
C. foliosa Ten. — Sekirica planina, Kozel im Komgebiete.
C. Trachelium L. — Savniki, Peručica am Fusse des Kom und im
Tara-Tale bei Han Garančié.
— — f. urticifolia Schmidt. — Mali Savnik oberhalb Njegusi.
C. bononiensis L. — Abhänge des Berges Lovčen, Zalazi und Kunji
do bei Njegusi, Viljusa, Borkovici, Goransko und Kloster
Piva.
— — Í. simplex DC. — Im Bergwalde auf der Jerinja glava nächst
Andrijevica sehr häufig.
C. trichocalicina Ten. — In schattigen und feuchten Wäldern der
subalp. und alp. Region verbreitet; Savniki, Zakamen, ober-
halb des Klost. Piva, Borkoviéi (distr. Piva), Balj nächst
Andrijevica, und im Magliégebirge.
C. pyramidalis L. — In lichten Laubwäldern und auf Felsen um
Viljusa, Podgorica und Njeguši; im Tara-Tale bei dem Han
Garančié. |
C. persicifolia L. — Um Njeguši und Šavniki, am Lovčen, auf dem
B. Balj und Jerinja glava bei Andrijevica (hier bis 1200 m
aufsteigend), auch bei Zabljak unter dem Durmitor.
C. rapunculus L. f. hirta Peterm. — Um Viljusa, Cetinje und auf
den südlichen Abhángen des B. Vojnik; auch bei dem Kloster
Piva.
PTE o a
80 I. Josef Rohiena:
C. rapunculoides L. — Bei Šavniki.
Kommt in Monten. viel seltener als die vorige Art vor.
C. ramosissima S. S. (C. Lorei Poll.) — Zalazi und Krstae bei Nje-
guši (Kr. Pejovié).
C. patula L. — In Bergwáldern und auf Alpenwiesen verbreitet;
um Šavniki, auf der Sekirica plan., im Peručica-Tale unter
dem Kom, Bijela voda im Komgebiete, Durmitor. Auf dem
B. Varda oberhalb des Kl. Piva sammelte ich eine Schatten-
form, die durch dünne und lange Rispenäste an die C.
sphaerothrix Gris. erinnert.
C. sphaerotrix Gris. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica.
Mir ist kein anderer Standort dieser ostbalkanischen Art in
Monten. bekannt.
C. glomerata L. — Auf Bergwiesen und auf Waldrändern der al-
pinen und subalpinen Region; Štavna, Carine und Peručica
am Fusse des Kom, um Andrijevica, auf dem B. Balj und
Jerinja glava. Auf der Božur. plan. (distr. Piva) sammelte
ich häufig eine sehr stark behaarte Form, die sich schon der
Form farinosa nähert.
— — f. longifolia Wallr. — Mokro distr. Kuči, Črtov do unter der
Ledenica plan., Lastva Kčevska.
— — f. viridis Rehb. (C. aggregata Nocca Balb. Fl.) — Sekirica
plan., Varda oberhalb des Kl. Piva, Balj und Jerinja glava.
— — var. glabra Bluff. — Ranisava, Durmitor und Maglic.
— — f. pedunculata.
Florum fasciculi laterales pedunculis nudis (ebracteatis, e-
foliosis) %#—4 em longis suffulti. Borkoviéi distr. Piva, ca
140 M.
Eine habituell sehr auffallende Form, bei der nur die 0-
beren (1—2) Blütenköpfchen sitzend und die übrigen + lang ge-
stielt sind. Es ist keine »forma pulata« oder »f. ramosac; es kom-
men zwar nicht selten abnormale Formen mit — verästeltem Sten-
gel vor, aber bei diesen haben die Äste in den Blattachseln wieder
sitzende Blütenköpfchen.
Specularia Speculum (L.) DC. — Felsen am Krstac ca 600-900 m.
(Ginzb.); im Piva-Tale bei Mratinje.
— — var. pubescens DO. — Bei Njegusi.
— var. cordata Vis. sub Campanula. — Krstac bei Njegusi. Eine
Form, deren Stengelblätter am Grunde breit herzförmig und
stengelumfassend sind.
Phyteuma spicatum L. subsp. coeruleum R. Schulz Monogr. 70. var.
coerulescens Bogenh. —
Im Walde bei Žabljak am Fusse des Durmitor.
Ph. spicatum L. subsp. coeruleum R. Sch. var. coerulescens R. Sch.
f. rhombifolium mihi.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
oo
r
Foliis basalibus basi non cordatis, ut in typo, sed rotundatis
vel subito attenuatis, ambitu rhombeis, caulinis omnibus an-
guste lanceolatis vel lineari-lanceolatis.
An Ufern des Barno jezero unter dem Berge Durmitor, ca
1500—1600 m. R. Schulz in seiner musterhaften Monographie
(pag. 121.) hat zwei Formen aufgestellt, und zwar:
1. f. cordatum R. Schulz. Lobi sinus foliorum inferiorum
approximati interdum imbricati;
2. £. divaricatum R. Schulz. Lobi sinus foliorum inferiorum
divaricati.
Unsere Přlanze ist von beiden Formen auffallend © ver-
schieden.
Ph. orbiculare L. subsp. flexuosum R. Sch. Monogr. 121.
Auf alpinen Hutweiden verbreitet: Kom Kučki und Vasoje-
vički, Sinjavina, Maglié und Durmitor (Valoviti do).
Ph. pseudoorbiculare Pantocsek, Adnot. pag. 53., non R. Schulz, Mo-
nogr. pag. 130.
Syn.: Phyteuma obtusifolium Freyn Ö. B. Z. 1897. pag. 56.*)
Habitat in alpinis graminosis montis Kom Kucki (locus
classicus), Kom Vasojevicki, Sekirica planina, 1600--2200 m.
Freyn L c. charakterisiert die Unterschiede zwischen sei-
nem Ph. obtusifolium und Ph. pseudoorbiculare mit diesen Worten:
»Zunächst verwandt ist das ebenfalls kahle Ph. pseudoorbiculure
Pant. Dieses unterscheidet sich nach der Beschreibung
durch schmälere, eilanzettliche, nicht herzförmige Stengelblätter,
fast kreisrunde, nicht herzförmige und nur schwach gezähnte
Brakteen, sowie durch kahle (nicht gewimperte) schmal-lineale
Kelchzipfel.
Allein diese Merkmale sind nicht konstant; bei der Verglei-
chung reichlichen Materials sehe ich, dass in der Gestaltung der
Blätter kein Unterschied vorhanden ist. Die untersten Blätter
sind gestielt, die weiteren mittels einer abgerundeten Basis an-
sitzend und die obersten sind herzförmig-halbumfassend und da-
bei an der Basis gesägt.
Freyn sagt zwar, dass bei Phyt. pseudoorb. die Blätter ei-
lanzettlich seien, aber solche Blätter kommen bei seinem Ph.
obtusifolium ebenfalls vor.
Pantocsek führt für die oberen Stengelblätter folgende
Dimensionen an: 16-27 mm Länge, 10—12 mm Breite; an den von
mir gesammelten Exemplaren sind diese Verhältnisse: 16—22 mm
Länge, 8—15 mm Breite.
An Ph. obtusifol. vom Originalstandorte habe ich folgende
Dimensionen gefunden: 15-35 Länge, 8—15 Breite.
*) Ich sah die Exsiecata von dem Originalstandorte (in m.
Vlasié, leg. Beck, Brandis).
6
89 I. Josef Rohlena:
Es ist daraus zu ersehen, dass auch in dieser Beziehung kein
wesentlicher Unterschied vorhanden ist; die Blätter sind bei beiden
Pflanzen 1%—2%mal länger als breite Manchmal sind sie vorn
stark abgestumpft, seltener nach vorn lanzettlich verschmälert.
Die Brakteen sind bei beiden Pflanzen meistenteils an der
Basis herzförmig, am Rande + gesägt und entweder stumpf
oder in eine kurze Spitze auslaufend. Die Kelchzähne sind ent-
weder kahl oder von zerstreuten, hyalinen Haaren bewimpert.
Auch durch die Form unterscheiden sie sieh nicht. Freyn gibt
zwar an, dass sie bei Ph. obtusif. dreieckig-lanzettlich sind, Pan-
tocsek aber sagt: »segmentis (calyeis) anguste lnearibus«; al-
lein bei genauer Durchsicht des zahlreichen Materials beider Pflan-
zen finde ich wiederum keinen Unterschied. Die Kelchzähne sind
meistenteils aus breiterer dreieckiger Basis lineal-lanzettlich. Auf
Grund dieser Vergleichungen bin ich überzeugt, dass Ph. obtusi-
folium Freyn mit Ph. pseudoorbiculare Pant. identisch ist. Der
letztere Name hat allerdings die Priorität.
Eine weitere Frage ist die, was die Pflanze ist, die R.
Sehulz in seiner Monographie pag. 150. unter dem Namen Ph.
pseudoorbiculare beschreibt.
Schulz zitiert die von Pantocsek aufgestellte Diagnose
nicht, sondern beschreibt bloss die von Pančié auf dem Original-
standorte gesammelten Pflanzen, wobei er hinzufügt: . . . »und
es ist anzunehmen, dass sie mit Ph. pseudoorbiculare
Pant. rdentisch suınd ...<
Ich gebe die Unterschiede der Diagnosen Schulzs und
Pantocsek's.
Schulz: Pantocsek:
Stengel fast aufrecht, etwas ... caule adscendente, stricto . .
gekrümmt, oder hin und her
gebogen.)
Grundblätter länglich bis ... foliis radicalibus cordato-
elliptisch. ovatis.
Die oberen (Stengelblätter) ... (foliis) superioribus ovato-
eiförmig-lanzettlich bis schmal lanceolatis 16—27 mm. longis,
lanzettlich“). 10—12 mm. latis.
Aus diesen Differenzen in den Diagnosen ist ersichtlich, dass.
Ph. pseudoorb., wie es Schulz beschreibt, mit Pantocseks
Pflanze nicht identisch ist. Schulz selbst gibt diese Möglichkeit
zu, indem er sagt: »Im Falle, dass Ph. orbiculare tatsächlich am
M. Kom existiert, möchte ich fast annehmen, dass Ph. pseudoorb.
- Pant. und Ph. orbiculare var. cordatum Paně. (Elench. p. 62. non
*) Diese Merkmale erinnern an Ph. orbiculare subsp. flexu-
osum, welches auf dem Standorte auch vorkommt.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 83
exsice.!) mit Ph. obtusifolium Freyn zu identifizieren, und
dass die hier beschriebenen Pflanzen Bastarde sind.«
Und dieser »Fall« ist hier faktisch vorhanden. Obzwar Pan-
tocsek anführt, dass er Ph. orbiculare auf dem Kom vergebens
gesucht hat, habe ich es dort aufgefunden.*) Daraus ziehe ich den
Schluss, dass das in Schulz’s Monographie beschriebene Ph. pseudo-
orbiculare entweder eine Úbergangsform zu Ph. orbiculare oder
ein Bastard zwischen Ph. pseudoorbiculare und orbiculare subsp.
flexuosum ist. Ich benenne es Phyteuma Pančičii.
Podanthum canescens W. K. f. laevis. (Phyteuma canescens f. lae-
vis.) Caule glabro et laevi, foliis glabris solum subtus ad ner-
vos pilis solitariis hyalinis simplicibus praeditis.
Auf den Abhängen des Berges Lovčen (Kr. Pejovié).
Diese Varietät ist nicht identisch mit P. salicifolium A. DC.
welches zwar auch kahl ist, jedoch einen ästigen Stengel
und schmälere Blätter hat. Die Blätter unserer Pflanze
sind so breit oder noch breiter als jene der typischen
Pflanze.
P. limonifolium S. S. — Krstac bei Njeguši (Ginzberger).
P. (Phyteuma) limonifolium S. S. f. heterophyllum.
Foliis radicalibus et caulinis infimis oblongo-ellipticis vel
lanceolato-elliptieis, apice abtusis duplo vel subduplo longi-
oribus ac latis, superioribus et mediis ut in typo.
Bei Njegusi mit der typischen Form.
Bei der typischen Pflanze sind die grundständigen sowie die
' stengelständigen Blätter lanzettlich oder lineal-lanzettlich
und von den übrigen nicht auffallend verschieden.
Jasione supina Sieb. (Jas. orbiculata Gris.) — Alpine Hutweiden
auf der Mokro plan. (distr. Kuči), Balj, Piševo und Sekirica
bei Andrijevica.
Edraianthus tenuifolius**) (W.K.) DC. — Im Lovčengebirge und in
der Umgebung von Njeguši (Lazarev štit, Zanovetni brijeg,
Torinje, Bogojev do, Kunji do, Kapa u. s. w.) verbreitet; Bel-
veder bei Cetinje (leg. Kašpar), Golo brdo (leg. Ginzberger),
Podgorica, Rudine nikšiéke.
E. graminifolius (L.) DC. — In der alpinen und subalp. Region
háufig. Sekirica, Zeletin, Jerinja glava (auch bei Andrije-
vica herabgeflösst) Bradavac (oberhalb Konjuhe an der al-
banes. Grenze), Kom, Bjelasica, Javorje, Sinjavina, Durmi-
tor, Ranisava, Ledenica, Piperska Lukavica, Korita rovačka,
Vojnik, Božur und Maglié. ©
— — f. Ginzbergeri Lindberg. — Podgorica, Njegusi (Kapa, To-
rinje, Krstac).
*) Aber nur die Subsp. flexuosum R. Schulz.
**) Die Gattung Edraianthus ist von E. Janchen Wien)
bearbeitet. :
84 1. Josef Rohlena:
— — f, Baldacii Janch.*) — Lovčen, Stirovnik, Krstac.
Die zwei letztgenannten Formen gehören den wärmeren
Lagen an.
E. serpyllifolius (Vis.) DC. — In Hochgebirgen: Maglié, Ledenica.
— — £. pilosulus Beck. — Vojnik, Durmitor.
Vacciniaceae.
Vaccinium Myrtillus L. — In Gebirgen verbreitet: Vojnik, Krno-
vo (zwischen Šavnik und Nikšié), Ledenica u. s. w.
V. Vitis idaea L. — Barno jezero unter dem Durmitor, ca 1500 bis
1600 m. Scheint im Gebiete selten vorzukommen, da mir kein
anderer Standort bekannt ist.
Pyrolaceae.
Pyrola secunda U. — Im Hochwalde auf dem Magliégebirge.
Ericaceae.
Arctostaphylos Uva ursi Sprg. — In Hochgebirgen: Maglié, Vališ-
nica und Valoviti do auf dem Durmitor háufig.
A. alpina Sprg. — Magliégebirge.
Monotropa hypopitys L. — In Wäldern auf dem Lovčengebirge.
Oleaceae.
Phillyrea media L. — Bioče im Morača-Tale nordlich von Pod-
gorica.
Ligustrum vulgare L. — Um Nikšié und Kloster Piva verbreitet.
Fraxinus ornus L. — Šavniki, Viljuša, Vojnik, Kloster Piva, Go-
ransko, Borkovici (distr. Piva), ca 1300 m!, Jerinja glava bei
Andrijevica.
Fr. excelsior L. — Andrijevica, Viljuša, Goransko, Jerinja glava,
Kloster Piva.
Syringa vulgaris L. — Kloster Piva.
Olea europaea L. — Auch um Nikšié, aber seltener.
Asclepiadeae.
Vincetoxieum Huteri Vis. et Aschers. — Belveder bei Cetinje (leg.
Kindl).
Periploca graeca var. vestita mihi. — Caulibus, foliis et eorum pe-
dicellis + puberulis.
*) Vergl: E. Janchen »Die Edraianthus-Arten der
Balkanländer« in den Mitteil. des Naturwiss. Vereins Univer. Wien
VIII. 1910.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 85
Bei Plavnica an Ufern des Skadarsko blato.
Eine ähnliche Form hat auch Baldacci in Albanien ge-
sammelt.
Lentibularieae.
Pinguicula leptoceras Rchb. — (Pin. vulg. b) alpicola Rohl. IV.
Beitr. 79. non Rehb.) — Kom Vasojevički und Kučki, Javorje
plan., Ranisava. (Determ. Schindler, ca 1800—2400 m.)
Primulaceae:
Lysimachia Nummularia L. — Petrov do bei Njegusi (Kr. Pejo-
vié), um Kloster Piva verbreitet.
L. punctata L. — Dubovik zwischen Njegusi und Cetinje.
Anagallis arvensis L. b) coerulea (Schreb.) — Um Borkovéi (disir.
Piva), Klost. Piva und auf den südl. Abhängen des B. Vojnik,
ca 600—1400 m.
Primula acaulis Jacq. — Bei Njeguši (leg. Kr. Pejovié), Dubovik
zwischen Njegusi und Cetinje, ca 750 m (leg. Ginzb.).
P. intricata Gr. G. — Magliégebirge.
P. Columnae Ten. — Golo brdo bei Njegusi, ca 1274 m (leg. Kindt).
Centunculus minimus L. — Auf nassen Stellen bei Bar.
Androsace villosa L. — Gipfelregion der Hochgebirge: Durmitor,
Maglié, Ledenica.
Plumbagineae..
Armeria canescens Host. — Trešnja und Zanovetni brijeg oberhalb
Njeguši (leg. Kr. Pejovié), Ledenica plan., Božur plan. (distr.
Piva), Krstac bei Njegusi (leg. Kindt, Ginzb.), Varda oberh.
des Klost. Piva. Hier eine Form mit kleineren Köpfchen (ca
15 em) und schmáleren Bláttern; durch diese Merkmale erin-
nert sie an A. dalmatica Beck; allein diese hat weisse Blüten,
was bei unserer Pflanze nicht vorkommt. Wahrscheinlich
eine Mittelform.
— — var. majellensis (Boiss.) — In den höchsten Lagen der Ge-
birge: Vojnik, Durmitor, Maglié.
— — — f. dasypoda Murb. — Vališnica auf dem Durmitor.
— — var. majellensis (Boiss.) f. dasyphylla Rohl., in Fedde Re-
pert. III. (1906) p. 148. — Caule glaberrimo, foliis ad margi-
nem et nervos ciliatis.
In herbidis alpinis montis Durmitor, ca 2000 m.
Es ist eine analoge Form der A. majellensis Boiss. f. dasy-
poda Murb. (Beitr. z. Fl. v. Südbosn., p. 51), welche jedoch kahle
Blätter, aber einen im unteren Teile behaarten Blütenschaft be-
sitzt.
Plumbago europaea L. — Valaé rupe unter dem Berge Lovčen (leg.
Pejovié).
86 I. Josef Rohlena:
Globularieae.
Globularia cordifolia L. — Crvena greda und Valoviti do auf dem
Durmitor, Borkoviéi (distr. Piva), Ledenica plan., Krstac und
Golo brdo bei Njeguši (bei Njeguši (leg. Ginzb.); auf dem B.
Vojnik seltener als die folgende.
— — var. bellidifolia Ten. — Krstac bei Njeguši, Borkoviči, Lede-
nica, Črtov do, Viljuša, Vojnik, Rudine nikšičke, oft mit den
Übergangsformen zu der Gl. cordifolia L.
G. Willkommii Nym. — Sůdliche Abhánge des B. Vojnik und bei
Viljuša, ca 1000—1300 m.
Plantasıneae
Plantago lanceolata L. — Um Viljuša, Savniki, Klost. Piva, Nje-
gušl u. s. w. verbreitet.
— — var. desertorum Velen. F1. bulg. I. 485. — Auf dürren Stellen
bei Podgorica, Njeguši, Nikšié; auch bei Cetinje (leg. Kašpar).
Diese schöne Varietät ist gewöhnlich niedriger, der Stengel
dünner, die Blätter sind (besonders in der Jugend) auffallend
weiss-wollig behaart und die blasse Ähre ist kurz, oft fast kugelig.
Sie scheint eine Übergangsform zu der Pl. lanata Host. zu
sein.
— — subsp. altissima L. — Auf salzhaltigen Orten bei Nikšié. Un-
sere Pflanze hat kurze Ahren (ca 2 cm).
Mir ist kein anderer Standort im Gebiete bekannt.
P. argentea Chaix. — Torinje und Bogojeva glava oberh. Njegusi
(Pejovié), Stirovnik (leg. Vierhapper), Savniki, Peručica
unter dem Kom, Borkoviéi (distr. Piva) und Črtov do unter
der Ledenica.
Die Pflanzen von Torinje sind auffallend gross (bis 60 em
hoch), die Ähre bis 3 em lang, die Blätter bis 14 mm breit; dagegen
sammelte mein Führer Kr. Pejovié auf Davidov do im Lovčen-
gebirge sehr häufig (!) eine zierliche Form, welche einen dünnen,
schlaffen und kaum 10 em hohen Stengel, viel kleinere (ca 5 mm)
Ahrchen und schmälere (2—4 mm) Blätter hat und habituell an
Pl. montana erinnert (f. gracilis).
P. media L. — Jasenovo polje unter dem Vojnik.
P. major L. — Kloster Piva, Ljut und Zakamen unter der Ledenica
plan., Viljuša.
— — var. asiatica Beck. — Gornje polje bei Njeguši. (Pejovié).
P. reniformis Beck. — Ranisava (im Durmitorgebirge), Ledenica,
Maglic.
P. montana Lam. — Gipfelregion des Magliégebirges.
— — var. angustifolia Hal. et Bald. — Mit der vorigen.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 87
P. carinata Schrad. — Savniki, Viljusa, Vojnik, Borkovici, um
Njegusi (Krstac, Zanovetni brijeg, Trešnja u. s. w.).
Bei Borkoviéi sammelte ich eine Form, die durch die +
flachen, nur an der Spitze dreikantigen Blätter zu dem Pl. serpen-
tina einen Übergang macht.
— — f, humilis Jan (Haläcsy Consp. fl. gr. III. 29.). — Makovica
auf dem Lovcen.
Die grosse Variabilität dieser Art hat Visiani (Fl. dalm.
II. p. 4.) gründlich besprochen. Ich kann dazu noch bemerken, dass
der Stengel gewöhnlich angedrückt, seltener unten abste-
hend behaart oder manchmal im unteren Teile kahl und glatt ist.
Gentianaceae.
Limnanthemum nymphaeoides Link. — Skadarsko jezero, bei Plav-
nica.
Menyanthes trifoliata L. — Crno jezero im Durmitorgebiete,
Poščensko jezero náchst Šavniki.
Chlora serotina Koch. (Blackstonia serotina Beck.) — Obod bei Ri-
jeka, auch bei Njeguši.
Microcala filiformis Link et Hoffmsg. (Gentiana filif. L., Cicen-
dia fil. Delarb.) — Auf nassen grasigen Stellen bei Topolica
náchst Bar (Antivari). Ein anderer Fundort im Gebiete ist
mir nicht bekannt.
Gentiana lutea L. b) symphyandra Murb. — Magliégebirge, Peru-
čica unter dem Kom.
G. eruciata L. — In der subalp. und alpinen Region verbreitet:
Balj, Jerinja glava, Sekirica, Viljuša, Goransko, Vojnik, Mra-
tinje, Kloster Piva; Bukovica und Krstac bei Njeguši.
G. asclepiadea L. — Alpine und subalpine Wiesen: Sekirica plan.,
Maglié gegen Mratinje, Balj nächst Andrijevica, Vojnik, Bu-
kovica gegen Ranisava, Durmitor, Kloster Piva, Zakamen
und Varda (oberhalb des Klost. Piva) u. s. w.
G. campestris L. var. laevicalyx m. (Gentiana laevicalyx Rohl. in
sch.)
A typo differt floribus minoribus (ca 12-15 mm) calycis la-
einiis angustioribus acutioribus, margine laevibus.
Habitu G. tenellae Rottb. similis, quae autem calycis laci-
niis liberis dignoscitur.
In der Gipfelregion des »Savin kuk« im Durmitorgebirge,
ca 2400 m.
Eine merkwürdige Pflanze, über welche ich mir kein defini-
tives Urteil abzugeben erlaube, weil es mir trotz eifrigen Suchens
nicht gelingen wollte, mehr als ein einziges Exemplar zu finden.
Die Pflanze wächst auf Hutweiden und da ich sie bereits
in der Hälfte des Monats August fand, so waren damals die Hut-
weiden schon ganz kahl. Wahrscheinlich gehört hieher auch G.
38 I. Josef Rohlena:
campestris L., welche Pančié (Elench. plant. 65.) vom Durmitor
(jugo Sljeme) angibt. Darauf, dass die Blüten kleiner sind und das
Pflänzchen ganz niedrig ist, würde ich kein Gewicht legen, weil
ich eben wenig Material besitze, aber der Umstand, dass die Kelch-
blätter ganz glatt sind, führt mich auf den Gedanken, dass es sich
hier um einen ausgezeichneten Fund handelt, da dieses Merkmal
bei G. campestris konstant ist.
— G. lutescens Velen. Fl. bulg. I. 383. f. flore violaceo.
Grasige Stellen in der Gipfelregion des Berges Jerinja glava
nächst Andrijevica, ca 1500 m.
G. crispata Vis. — In Alpentriften verbreitet: Maglié, Ledenica
plan., Ranisava, Crno und Barno jezero, Durmitor.
G. acaulis L. — Maglié planina.
Unsere Pflanze gehört zu der typ. Form und nicht zu der Var.
dinarica Beck.
G. angulosa M. B. — Vojnik, Ledenica, Maglié, Durmitor.
G. utriculosa L. — Jerinja glava und Balj náchst Andrijevica,
Vojnik, Maglié Ledenica und Durmitor.
Kleine verkümmerte Pflanzen sind gewöhnlich nur 1blü-
tig und ähneln habituell sehr der G. verna, welche mit ihr
oft vergesellschaftet vorkommt; allein man erkennt sie nach
der gelben, dünnen und einjährigen Wurzel und daran, dass
die nichtblühenden Blattrosetten fehlen.
Beck und Szysz. beschreiben eine ähnliche Form (var montene-
grina),*) aber diese hat einen fast ungeflügelten Kelch, was
bei unserer Pflanze nicht vorkommt.
Erythraea pulchella Sw. (E. ramosissima Pers.) —
Grasplátze bei Andrijevica, Drušiéi und Podgorica.
— — subsp. tenuiflora Horn.
Um Podgorica, Vir und Plavnica.
Das Verhältnis zwischen E. pulchella und E. tenuiflora
scheint mir bisher nicht genau genug praezisiert zu sein. Die
Mehrzahl der Autoren hält sie für Arten, aber schon Ross (Her-
bar. siculum n. 264. 1900), dann A dr. Fiori und Beguinot (F1.
analitica d’Italia, II. p. 359.) sehen die E. tenuiflora als eine Varie-
tät der E. pulchella an, ja Parlatore (FL ital. VI. p. 735.) führt
sie sogar als ein Synonym der E. pulch. an. Boissier (FL or. IV. p.
68) sagt bezüglich der E. tenuifl.:....»an a E. ramosissima sat et
semper distincta? Specimina quaedam in herbariis inter eas du-
bia
Ähnlich äussert sich auch Halacs y. (Fl. gr. II. 298.): »Speci-
mina typica (E. tenuiflorae) cymis densis et foliis approximatis a
E. pulch. facile dignoscuntur, attamen occurrunt formae cymis la-
xioribus, quae saltem in herbariis dubiae manent.«
*) »pygmaea, caule simplici, unifloro, calycis lobis vix a-
Vas
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 39
Dagegen erwärmt sich Freyn (F1. v.Südistrien p.141) für
die Ansicht, dass es sich hier um zwei selbständige Arten handle.
Ihm zufolge zeichnet sich E. tenuiflora durch folgende Merk-
male aus:
»Blüten in vielblütigen Büscheln, welche fast schirmförmig
angeordnet sind, kurz gestielt. Kelchzipfel so lang wie die Röhre
der oben geöffneten Blüte (später kürzer). Die Kapsel so lang oder
selbst kürzer als der Kelch.« — Auf das letzterwähnte Merkmal
legt Freyn ein besonderes Gewicht und sagt: durch letzteres
Merkmal von allen europäischen Arten der Sektion Eu-Erythraea
Gris. verschieden.
Wenn alle angeführten Merkmale entwickelt sind, so ist
E. tenuifl. von E. pulch. gut unterschieden. Aber dies ist eben nicht
immer der Fall. So z. B. hat die Form longepedunculata Guss.
(Fiori, Beguin. |. c.) die unteren Blüten mit bis 12—25 mm langem
Stiele, die Form divaricata Pospíchal (Fl. v. Küstenlande Ii. 475.)
und f. laxiflora (Fiori 1. c.) haben einen ähnlichen Blütenstand
wie E. pulchella.
Aber auch die Länge der Kapsel ist kein entscheidendes
Merkmal. Ich habe an einem sehr reichhaltigen, von Dr. Domin
bei VSetat in Böhmen gesammelten Material von E. pulchella, wo
ganz gewiss nicht die Rede davon sein kann, dass an diesem Stand-
orte auch E. tenuifl. vorgekommen wäre, gefunden, dass die weit-
aus überwiegende Mehrzahl der Pflanzen Kapseln hat, die nicht
länger als der Kelch, aber auch kürzer als derselbe sind (= f. longi-
calyx). Im Herbar des Museums des Kgr. Böhmen befinden sich
von Loser in Istrien gesammelte und als E. pulch. bestimmte Pflan-
zen, welche jedoch durch den dichten, straussförmigen Blüten-
stand, die fadenförmige Kronenröhre und die kurz gestielten Blü-
ten mit E. tenuiflora übereinstimmen, aber die Kapseln sind viel
länger als die Kelchzipfel wie bei E. pulch.
Eine ähnliche Pflanze sammelte auch Baldacciin Albanien
(Iter alb. alt. 1894 n. 149.). Der Blütenstand ist dicht, die Kronen-
röhren sind fädlich, die Blüten kurz gestielt — wie bei E. tenuifl.,
aber die Kelche der meisten Blüten sind sehr kurz, manch-
mal kürzer als die Hälfte des Kelches. So kurze Kelche hat. z. B.
E. Centaurium. Dieser Umstand könnte dazu verleiten, diese
Pflanze abermals als eine neue Ferm zu halten, z. B. als forma
brevicalyx. Da jedoch an manchen Blüten die Kelche so lang sind
als die Kapseln, so halte ich die Pflanze bloss für eine abnormale
Erscheinung. Aber gerade dieser Umstand spricht dafür, dass auf
dieses Kennzeichen kein grosses Gewicht gelegt werden kann.
Eine sonderbare Pflanze habe ich auch unter Exsiceaten
Wallroths aus Thüringen gesehen. Unter normal entwickelten
Exemplaren von E. pulch. befindet sich 1 Stück, welches vollkom-
men mit E. tenuifl. übereinstimmt. Der Standort ist leider nicht
näher angegeben. Auch aus Böhmen sind mir ähnliche Fälle vor-
‘90 I. Josef Rohlena:
gekommen. So hat Hampel im bôhm. Mittelgebirge eine Pflanze
gesammelt, welche, was den dichten, straussförmigen Blütenstand
und die meisten kurz gestielten Blüten, dann die Kapseln, die so
lang oder kürzer als der Kelch sind, anbelangt, mit der E. tenuifl.
übereinstimmt. Es haben jedoch einige Blüten, namentlich die o-
beren, eine um % längere Kapsel als der Kelch — also wieder
wie bei E. pulch.
Bei den letzterwähnten, von Wallroth und Hampel ge-
sammelten Pflanzen ist zwar die Möglichkeit nicht ausgeschlossen,
dass sie mit Pflanzen aus dem Süden Europas vermengt worden
sind, was bei den älteren Sammlern keine Seltenheit ist, aber bei
den oben erwähnten, von Dr. Domin bei VSetat gesammelten
Pflanzen ist jeder Zweifel ausgeschlossen und so haben wir ein Bei-
spiel, dass auch die mitteleuropaeische E. pulch. so variiert, dass sie
sich der südeurop. E. tenuifl. nähert.
Nach Pospíchal (Fl. v. Kůstenlande 1. c.) überragen bei E.
ten. die Kelchzipfel die Blütenknospe und sind dieselben nur we-
nig kürzer als die aufgeblühte Kronröhre. Bezüglich der E. pulch.
führt er an, dass die Kelchzipfel die Blütenknospe nicht über-
ragen. Ich habe in häufigen Fällen gesehen, dass auch dies ein
unzuverlässiges Kennzeichen ist, weil bei beiden Arten die Kelch-
zipfel über die Blütenknospe hinuasragen.
Adr. Fioriund Beguinot(Fl.it.]1.e.) geben noch für die K,
tenuifl. als Merkmal an, dass die Kronröhre viel enger, fast fa-
denförmig (d. h mehr eingeschnürt) als bei E. pulch. ist.
Dies ist zwar in den allermeisten Fällen richtig, dennoch aber habe
ich Exemplare von E. pulch. aus Ungarn (Neusiedlersee, leg. 25. 8.
1899 Krebs) gesehen, an welchen die Kronröhre sehr dünn ist (we-
niger als # mm.), obzwar die übrigen Merkmale mit jenen der E.
pulch. übereinstimmen.
Ganz typisch entwickelte und der Diagnose der E. tenuifl. am
besten entsprechende Pflanzen, die von der E. pulch. choa auf
den ersten Blick erkennbar sind, habe ich aus Spanien gesehen.
Aus dem Gesagten schöpfe ich die Ueberzeugung, dass die E.
tenuifl. mit der E. pulch.. durch Übergansformen verbunden ist
und dass es deswegen richtig ist, dieselbe als eine südliche Rasse
anzusehen.
E. Centaurium Pers. — Abhänge des Berges Vojnik; Andri-
jevica; Zalazi und Grašina unter dem Berge Lovčen; Kr-
stac bei Njeguši.
E. Centaurium L. var. dalmatica Borb. (Botan. Centralblatt. 1894.
HD 164)
Auf steinigen Grasplätzen bei Podgorica sehr häufig in der
Gesellschaft von Erythraea maritima P., ca 20—50 m.
»Folia angustiora (illis E. uliginosae similia) oblongo-line-
aria, inflorescentia dense compacta, flores subminores« (Borb. 1.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 91
e.) Unsere Pflanze stimmt mit dieser Beschreibung gut überein,
aber die Blüten sind weisslich (= f. pallidiflora m.)
Freyn (Flora von Südistrien p. 140) hat zwar auch eine
Form pallens beschrieben, aber diese unterscheidet sich von der
typischen E. Centaurium nurdurch die Blütenfarbe. Ich sammelte
sie auch bei Farmaki nächst Podgorica.
Eine dichte Inflorescenz hat auch E. Centaurium var. compac-
ta Boiss; aber diese hat breite Blätter wie die typische Pflanze.
E. spicata Pers. — Nasse Stellen um Plavnica am Skadarsko blato.
Im Gebiete selten; sie wurde zuerst von Pančié bei Vir be-
obachtet.
Convolvulaceae.
Cuseuta europaea L. (C. major DC.) — Um Viljuša auf Vicia
cracca, bei Poščensko jezero náchst Šavniki und auf der
Crvena greda im Durmitorgebirge (auf Corydalis ochro-
leuca); hier fand ich auch einige Blüten mit 3 Griffeln.
C. alba Presl.— Krstae bei Njeguši (auf Asperula scutellaris), am
Stirovnik (Lovčen, leg. Vierhapper); Varda oberhalb des
Klosters Piva (auf Teucrium).
C. epithymum (L.) Murr. — Bei dem Kloster Piva (auf Thymus),
um Borkoviéi und Goransko (distr. Piva, auf Galium luci-
dum und purpureum), am Lovčen (auf Peucedanum lon-
gifol.).
Convolvulus silvaticus W. K. — Mratinje, Jerinja glava bei Andri-
jevica, Konjuhe im Peručica-Tale, Bar (= C. sepium Rohl.
insIT.Beitr. 4, non L).
C. cantabricus L. — Dobrsko selo bei Cetinje (leg. Kašpar).
C. arvensis L. — Auch um Viljuša und Kloster Piva gemein.
Borragineae.
Asperugo procumbens L. — Um Šavniki nicht selten.
Echinospermum lappula Lehm. — Rudine nikšičke.
Anchusa microcalyx Vis. — Um Savniki nicht häufig, ca 800 m.
A. italica Retz. — Zwischen Medun und Podgorica.
A. officinalis L. — Um Viljuša häufig.
A. Barrelieri DC. — In Gebüschen der subalp. Region: Ljut und
Varda oberhalb des Klosters Piva, Božur plan. (distr. Piva).
Symphytum bulbosum Schimp. — Wiesen bei Bar.
S. tuberosum L. — Krstac bei Njeguši (leg. Kindt, Ginzb.).
Cerinthe minor L. var. tubereulata Rohl., in Fedde, Repertorium
III. 1906.), pag. 146. (Cerinthe lamprosperma Murb.
b)tubereulata Rohl. in sch.
Corollae laciniis ut in Cer. lamprosperma Murb. purpureis,
nuceulis brunneis vel atris, apice saepissime magis protractis, haud
vel paulo lueidis, tuberculatis et rugulosis.
09 I. Josef Rohlena:
Bei dem Kloster Piva nächst Goransko, ca 800 m, bei Rijeka
(leg. Horák).
Die typische C. minor L. hat anders gefärbte Corollen und
ganz glatte, glanzlose Karpelle. Cerinthe lamprosperma Murb.,
welche auch im montenegrinischen Karste vorkommt, hat glänzen-
de und ganz glatte Karpelle.
Es ist zweifellos, dass diese Varietät zwischen C. minor und
C. lamprosperma steht.
C. lamprosperma Murb. — Krstac bei Njegusi, ca 600-900 m (leg.
Ginzb., Kindt); südliche Abhänge des B. Vojnik, ca 1000 bis
1200 m.
Die Pflanze von Njeguši stimmt ganz gut mit Murbeck’s
Beschreibung überein; die Corollenzipfel sind bräunlich bis violett
gefärbt, die Teilfrüchte sind kleiner, dunkel-, bis schwarzbraun
und glänzend. Dagegen ist die Pflanze von Vojnik nicht so ty-
pisch ausgeprägt. Die Blüten sind zwar so gefärbt, wie bei der er-
steren Pflanze, aber die Teilfrüchte sind etwas grösser, schon fast
so gross, wie bei ©. minor und glänzen nur schwach. Deswegen
meine ich, dass (C. lamprosperma noch weiterer Beobachtung
bedarf.
Echium vulgare L. — Um Savniki, Klost. Piva und Goransko
häufig.
E. altissimum Jaca. — Dobrsko selo bei Cetinje (leg. Kašpar), Pod-
gorica, Rudine nikšičke und Viljuša; Brda.
Pulmonaria officinalis L. — In Wäldern um das Klost. Piva.
Lithospermum officinale L. — In Hecken und Gebüschen im Lim-
und Zlorječica-Tale bei Andrijevica; um Viljuša, Šavniki,
Goransko, Kloster Piva; Ljut oberhalb des Klost. Piva, Mal-
Bostur auf dem Lovčen (leg. Kašpar).
L. purpureo-coeruleum L. — Vojnik, Viljuša, Andrijevica, Goran-
sko, Ljut oberhalb des Klost. Piva und auch im Piva-Tale.
L. arvense L. — Um Viljuša, Šavniki, Kloster Piva u. s. w. gemein.
L. incrassatum Guss. (Vis. Fl. dalm. II. 245., tab. XXIII.) — Bei der
Windmühle oberhalb Njeguši (leg. Kašpar), Krstac, Mali
Savnik nächst Njeguši (leg. Pejovié, Ginzberger); auch auf
dem Berge Balj nächst Andrijevica, ca 900—1400 m. Diese Art
war mir bisher aus Montenegro nicht bekannt.
Moltkia petraea Rehb. — Ceklin (leg. Kašpar), Dobri do im Dur-
mitorgebirge, ca 1600—1800 m, felsige Ufer der Piva unter Go-
ransko, ca 660 m.
Myosotis aspera V elen. Sitzber. der königl. böhm. Gesell. der Wis-
senschaften Prag 1902. XXVII.
Montenegro: bei Njeguši (leg. Ginzberg., Kindt, Kr. Pe-
jovié), ca 1000 m.
Albania: m. Mitčikeli distr. Janina (leg. Baldacci) 1896.
Nro. 40.
Fiinfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 03
Diese schöne Myosotis-Art steht zwischen d. M. silvatica und
M. intermedia. Von der ersten unterscheidet sie sich hauptsáchlich
durch viel längere Fruchtstiele und von der zweiten durch viel
grössere Blüten und die ausdauernde Wurzel.
M. silvatica Hoff. — Varda oberhalb des Klosters Piva, Lede-
nica plan.
— — subsp. alpestris (Schmidt). — Valoviti do und Savin kuk im
Durmitorgebirge. Die Pflanze von dem letzteren Standorte
ist etwas abweichend: sie ist in allen Teilen fast kahl, der
Stengel ist langniedergestreckt und erst im oberen Teile auf-
steigend (wie bei Linaria alpina, mit der sie im Felsschutt
wächst), die unteren Blätter sind spatelig mit besonders lan-
sem Stiele — f. prorepens. (Rohl. in Mag. botan. Lap. 1907.
160.)
— — subs. suaveolens W. K. — Durmitor, Maglié, Njegusi, Cetinje
(leg. Kindt), Stirovnik (leg. Vierhapper), Golo brdo (leg.
Kindt).
M. hispida Schlecht. — Krstac bei Njegusi, ca 600-900 m (leg.
Ginzberger).
Omphalodes verna Mnch. — In Karstschluchten bei Njegusi; auch
bei Belveder nächst Cetinje (leg. Kindt, Ginzberger), ca 700
bis 1000 m.
Ein anderer Standort im Gebiete ist mir nicht bekannt.
Cynoglossum Columnae Ten. — Krstac bei Njegusi, Cetinje, Bar,
Sutorman-Pass und Kokoti auf der Lješanska nahija.
C. pictum Ait. — Um Podgorica und Danilovgrad nicht selten.
C. nebrodense Guss. — Auf dem Gebirge Ranisava (im Durmitor-
gebiete), in oberem Teile des Tales Peručica unter dem Kom,
bei Andrijevica und auf dem Gebirge Sekirica, ca 800 bis
1600 m.
C. officinale L. — Bei Njeguši, Danilovgrad und Andrijevica.
Solanaceae.
Datura stramonium L. — Bei Viljuša, Goransko, Nikšié und um das
Kloster Piva verbreitet.
Hyoseyamus niger L. — Mit der vorigen.
Solanum nigrum L. — Viljusa, Kloster Piva, Goransko und Šav-
niki.
S. dulcamara L. — Košarica bei Njeguši, Kloster Piva, Poščensko
jezero náchst Šavniki.
Serophulariaceae.
Serophularia alata Gilib. — Im Zlorječica-Tale bei Andrijevica.
S. canina L. — Krstac bei Njeguši (leg. Ginzberger), Savniki, Vil-
Jusa.
04 I. Josef Rohlena:
S. bosniaca Beck. — Mali Šavnik und Golo brdo oberhalb Njegusi
(leg. Kašpar, Ginzberger), Jerinja glava bei Andrijevica,
Vojnik, Maglié und oberhalb des Klosters Piva.
S. Scopolii Hoppe. — Barno jezero und Bukovica unter dem Dur-
mitor, Ranisava, Črtov do unter der Ledenica plan., Piševo
náchst Andrijevica.
— — b) balcanica Velen. Fl. bulg. I. 421. — Groblje im Komgebiete.
S. heterophylla Willd. — Jerinja glava bei Andrijevica; Valoviti
do, Dobri do und Vališnica auf dem Durmitor, Maglié pla-
nina; auch auf dem Lovčen.
S. nodosa L. — Um das Kloster Piva und Šavniki nicht selten.
Digitalis ambigua Murray. — Viljuša, Šavniki, Balj náchst Andri-
jevica, Kloster Piva, Goransko, Zakamen oberhalb des Kl.
Piva, Pirlitor nächst Žabljak.
D. ferruginea L. — Im Walde bei Sinjac oberhalb des KI. Piva;
Sekirica und Balj náchst Andrijevica.
— — f. pallida mihi.
Corollapallideviridilutescensnecferugineo-
reticulata. — Sekirica planina, Berg Balj nächst Andrije-
vica mit der typ. Form, ca 1400—1800 m.
Bel der typischen Form ist die Blumenkrone innen rost-
farbig und braunpurpurn gezeichnet; bei unserer Pflanze
aber ist sie hell-gelblichgrün mit grünen Adern.
D. laevigata W. K. — Mratinje im Piva-Tale, Andrijevica, Sinja-
vina plan.
D. lanata Ehrh. — Prijepolje (Sandž. Novi Pazar), leg. Kr. Pejovié.
Aus Montenegro ist mir diese Art nicht bekannt.
Linaria elatine Mill. — Krstac bei Njeguši, Uble (distr. Kuči.)
— — b) lasiopoda Vis. — Im Piva-Tale unter Goransko; Uble
(distr. Kuči.)
Diese Varietät wird nicht selten als eine eigene Art ange-
führt. Die Pflanzen vom letzteren Standorte haben kahle so-
wie behaarte Blütenstiele und bilden einen Übergang zur
typischen Form.
. spuria Mill. — Tresnja oberhalb Njegusi (Kr. Pejovié.)
. commutata Bernh. — Bei Spuž; ca 50 m.
A L. elatine dignoseitur seminibus tubereulatis (nee reticu-
lato-foveolatis) et capsula coriacea.
L. alpina L. — Auf Felsschutt am Kom Kučki und Durmitor.
L. peloponnesiaca Boiss. Heldr. — Krstac und Bukovica bei Nje-
guši (leg. Pejovié, Vierhapper), Jerinja glava bei Andrije-
vica, Šavniki Borkoviči, Klost. Piva, Ledenica und Varda
(distr. Piva.) Auf dem letzteren Standorte habe ich viele
Exemplare mit reinweissen Blüten beobachtet (= f. albida.)
Rohl. in Mag. bot. Lap. 1907. 159.
Sig
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 95:
Bei Savniki beobachtete ich unter den normalen, schmal-
blättrigen Pflanzen auch eine Form mit auffallend breiten,
(bis über 6 mm.), lanzettlichen und gewöhnlich 3nervigen
Blättern. Da sie in anderen Merkmalen mit der typischen.
Pflanze übereinstimmt, so meine ich, dass es sich hier nicht
um einen Bastard, sondern um eine breitblättrige Form (= Í.
latifolia) handelt.
L. vulgaris Mill. — Um Savniki, Viljusa, Borkoviči (distr. Piva)
und KI. Piva verbreitet; bei Njegusi kommt häufig unter den
typ. Pflanzen auch die ganz kahle Form vor.
— — var. glandulosa Lej. — Mit der typ. Form bei Savniki.
Der Stengel (auch im Blütenstande) dicht und kurz drüsig-
behaart.
L. minor Dsf. — Bukovica und Krstac bei Njegusi, Njegusko
polje, Savniki, Kloster Piva.
L. litoralis W. — Savniki, Krstac bei Njeguši.
Veronica beccabunga L. — Auf dem Abhange des B. Balj nächst
Andrijevica; am Bache bei Mratinje unter dem Maglié.
V. anagallis L. — Savniki.
V. latifolia L. — In Bergwäldern: Balj und Jerinja glava bei An-
drijevica, Šavniki, Zakamen oberhalb des Kl. Piva, Mratinje
im Piva-Tale. :
V. officinalis L. — Lovčen (leg. Kašpar), Vojnik, Goransko, Balj,
nächst Andrijevica, Bukovica gegen Ranisava.
V. aphylla L. — Gipfelregion des Maglié; auch Valoviti do und
Savin kuk im Durmitorgebirge.
V. chamaedrys L. var. pilosa (Schmidt.) Beck Fl. N. Ö. 1052. —
Jerinja glava bei Andrijevica mit der Form Sternbergii
Celak. Durch die reichlichere graue Behaarung auffallend.
— — var. lamiifolia Hayne. — Borkovici (distr. Piva.).
V. serpillifolia L. — Auch auf der Ledenica — und Maglié plan.
In höheren Lagen kommt oft eine niedrige, reichlich
drüsig behaarte Form vor, welche einen ganz kurzen Blü-
tenstand und straffe Blütenstiele hat.
V. spicata L. — Borkoviéi (distr. Piva), Goransko, Viljuša
Kloster Piva.
— — f. sauamosa Presl. — Jasenovo polje am Vojnik.
V. Jacauini Baumg. subsp. orbicutata A. Kern. ©. B. Z. 1873.
pag. 372.; M aly Ó. B. Z. 1907. n. 4. 5.
Syn.: Veron. multifida Rohlena olim, non L.
V. multifida b) diversifolia Pantocs.
Peručicatal unter dem Kom, Ledenica plan., Maglié plan.,
Varda oberhalb des Klosters Piva, Lovčen und Krstac bei
' Njeguši.
Die Pflanze ist sehr variabel und meiner Ansicht nach
nicht spezifisch von der V. Jacquini, (V. multifida Aut. non. L.)
verschieden.
96 I. Josef Rohlena:
Die Kapsel ist gewöhnlich kahl, fast rundlich, oben ab-
gestutzt oder nur seicht ausgerandet, aber nicht selten auch el-
liptisch und so tief ausgerandet, wie bei der typ. W. Jacquini;
der Kelch ist gewöhnlich kahl, aber nicht selten so behaart wie
bei der V. Jacquini. Auch bei der V. Jacquini kommen Formen
mit kahlem Kelche und mit kahler Kapsel vor. Sehr charakte-
ristisch sind (siehe Maly und Pantocsek L. c.) die fast stets
ganzrandigen und schmallinealisch bis linealisch - lanzettlichen
oberen Blätter der sterilen Sprosse und der Gipfeltriebe;
wenn dieselben vorhanden sind, so ist die Pflanze leicht erkennbar.
V. Jacquini Baumg. (multifida Aut. non L.). — Jerinja glava und
Balj nächst Andrijevica.
— — f/. anomala Maly Ö. B. Z. 1907 n. 4. 5. — Božur plan. (distr.
Piva.) Die Pflanze hat kahle Früchte wie W. Jacq. subsp.
orbiculata, jedoch ist sle sehr stark behaart wie die var.
valida Velen. <
V. Jacquini Baumg. var. valida Velen. Suppl. fl. bulg. I. p, 214, sub,
V. multifida L.; Rohlena IV. Beitr. z. Fl. Monten. p. 74. —
Auf dem Berge Balj náchst Andrijevica eine Form mit
einfach geteilten oder gespaltenen Blättern und sehr brei-
ten (4-6 mm) ganzrandigen seltener mit 1-2 Zähnen ver-
sehenen Blattabschnitten — f. robusta m.
V. satureioides Vis. — In der Gipfelregion der Gebirge: Ranisava,
Durmitor und Ledenica.
V. alpina L. — Gipfelregion des Gebirges Maglic, bis über 2200 m.
Unsere Pflanze gehört zu der typischen Form und nicht
zu der bulgarischen Var. Musalae Velen. Fl. bulg. suppl. p.
215.
V. verna L. — Oberhalb des Klost. Piva (ca 1400 m).
V. Tournefortii Gmel. — Um Savniki.
V. Teucrium L. — Borkovici, Božur plan. (distr. Piva.)
Antirrhinum Orontium L. — Andrijevica, Kloster Piva (selten),
Goransko, Šavniki, Mratinje im Piva Tale.
Euphrasia hirtella Jord. — Barno jezero unter dem Durmitor
und auf dem Gebirge Maglié, ca. 1600—2100 m.
E. Rostkoviana Hayne. — Poščensko jezero nächst Šavniki, auf
den Bergen Balj und Jerinja glava náchst Andrijevica, ca
1000—1400 m; auch bei Mratinje unter dem Maglié, ca 600 až
800 m.
Die Pflanzen von Mratinje haben stumpfere Blátter, lán-
gere Internodien und sind im unteren Teile unverzweigt und
dadurch bilden sie schon einen Úbergang zu der E. montana.
Jedoch diese blüht (nach Wettstein) vom April bis zum
Anfang Juli: ich traf sie noch den 10. August in voller
Blüte.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 97
E. pectinata Ten. — Podgorica, Rijeka, Milušina pečina (Katun-
ska nahija), Mratinje im Pivatale.
E. tatarica Fisch. — Um Andrijevica häufig, nicht nur in unteren
Lagen 700-800 m, sondern auch auf den Bergen Jerinja
glava und Balj, bis über 1400 m; Varda und Bozur pla-
nina (distr. Piva), ca 1000-1600 m, auch auf dem Berge Voj-
mik ca. 1400 m.
Meiner Ansicht nach ist E. tatarica von der E. pectinata
nicht specifisch verschieden.
E. liburnica Wettst. — Um Njeguëi häufig (leg. Pejovié, Sagorski);
auf dem Berge Štirovnik (Lovčen) leg. Vierhapper, auch um
Viljuša.
E. salisburgensis Funk.*) — Bergregion: Berg Jerinja glava bei
Andrijevica, im Taratale bei Han Garančié, Ranisava, Dur-
mitor, Dobri do, Maglié; auch im Pivatale bei dem Kloster
Piva; ca 700 bis über 2300 m.
Auf dem Dobri do sammelte ich unter den normalen Pflan-
zen sehr häufig eine Form, an der die mittleren und oberen Blätter
lanzettlich oder lineal-lanzettlich sind und eine verlängerte End-
spitze haben, so dass sie in der Blattform der E. iliyrica Wettst.
ähnlich ist; da aber die Krone an unserer Pflanze weiss ist (nur die
Oberlippe ist etwas bläulich gefärbt), wie an der typ. E. salisbur-
gensis, so halte ich sie für eine Mittelform.
E.illyrica Wettst. — Im Karstgebiete bei der Milušina pečina (Ka-
tunska nahija), ca 1000 m.
E. dinarica Beck. — Lovčen (leg. Vierhapper).
Odontides lutea Rehb. — Trešnja bei Njegusi, Poščensko jezero
náchst Šavniki und bei dem Kloster Piva.
O. rubra Gilib. b) serotina (Rchb.) — Am Fusse des Berges Jerinja
glava bei Andrijevica und bei Mratinje im Pivatale.
O. glutinosa (M. B.) sub. Euphrasia Bth. — Velen. Florae bulg. sup-
© plem. I. 217. Steinige Abhänge des Berges Jerinja glava ober-
halb Andrijevica, ca 1200 M.
Ein sehr interessanter Fund. Sie gehört (nach Velenov-
ský L c. pag. 311.) zu den subkaukasischen (armenischen)
Pflanzen, welche noch im östlichen Teile der Balkanhalbin-'
sel häufig sind.
Melampyrum nemorosum L. — Bei Mratinje unter, dem Maglié in
ungeheurer Menge!
— — b) subalpinum Jur. — Savniki, Kloster Piva, Abhänge des B.
Maglié.
*) Bei der Revision des Materials der Gatttung Kuphrasia
aus Böhmen fand ich im Herbare meines Freundes, des Herrn
Prof. Dr. K. Domin auch ganz typische E. salisburgensis vom
Berge Rehhorn (Riesengebirge), wo sie Domin am 95. VIII. 1901
=
{
98 I. Josef Rohlena:
M. silvaticum L. — Barno jezero im Durmitorgebiete; auch bei An-
drijevica. Es kommt in Monten. nur selten vor.
M. barbatum W. K. — Borkoviéi (distr. Piva), Sinjac bei dem Klo-
ster Piva, Krstae bei Njegusi.
M. pratense L. b) commutatum Tausch. — Auf dem Berge Jerinja
glava bei Andrijevica, ca 1000 m. Ein anderer Standort ist
mir im Gebiete nicht bekannt.
M. fimbriatum V a n das Ó. B. Z. 1889. p. 52. — Viljuša, Rudine nik-
Sicke ca 1000 m.
Hieher gehört auch eine Pflanze, die ich 1901 bei Čevo
(distr. Katunska) sammelte und in meinem III. Beitr. pag. 49.
als M. pseudobarbatum Schur publizierte.
Es kann kein Zweifel darüber herrschen, dass diese Pflanze
in vieler Beziehung inmitten zwischen M. barbatum und arvense
steht, obzwar nicht wohl angenommen werden kann, dass man es
mit einem Bastard zu tun hat. Ich habe die Pflanze auf den
erwähnten Standorten in grosser Menge angetroffen, aber es
wuchs in der Nähe bloss M. barbatum. Von der letzterwähnten Art
unterscheidet sich unsere Pflanze durch das violette Kolorit des
Blütenstandes, durch die längeren, bis zur Hälfte der Kronröhre
reichenden Kelchzähne, sowie dadurch, das der Kelch und die Achse
der Infloreszenz bloss durch kurze, krause Härchen rauh ist. Der
Kelch pflest manchmal ganz kahl zu sein, während bei M. barbatum
diese Pflanzenteile von hyalinen Härchen bedeckt sind. Von M.
arvense unterscheidet sich unsere Pflanze durch den kürzeren
Kelch, dann durch gelbe Blüten. Nur die Unterlippe wird später
rötlich. \
Der reife Same hat dieselbe Farbe wie bei M. barbatum, nur
ist er um % kleiner und auch dünner.
Orobancheae.
Lathraea sauamaria L. — Zwischen Cetinje und Rijeka, ca 700 m.
(leg. Ginzberger.) Ein anderer Standort ist mir in Monte-
negro nicht bekannt.
Acanthaceae.
Acanthus longifolius Host. — Cetinjsko polje, ca 600—700 m (leg.
Ginzber.), Goransko, Viljuša.
selbst gefunden hat. Meines Wissens wurde dieser vom phyto-
geographischen Standpunkte aus, sehr wichtige Standort bisher
nicht publiziert.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 99
Verbenaceae.
Vitex agnus castus L. — In Gebüschen an Ufern des Skadarsko
jezero.
Verbena officinalis L. — Um Viljuša, Savniki und Kloster Piva
gemein.
Labiatae.
Teucrium montanum L. — Vojnik, Kapa bei Njegusi, Velki Bostur
und Mali Šavnik auf dem Lovčen (leg. Kašpar), Crvena
greda Valoviti do und Vališnica auf dem Durmitor, Oberhalb
des Klost. Piva, Maglic, Sekirica.
T. chamaedrys L. — Um Viljuša und Kloster Piva gemein; Jezer-
ski vrh, Krivača und Mirkovi dolovi oberhalb Njegusi (leg.
Kašpar).
T. polium U. var. purpurascens Vis. — Um Viljuša, Šavniki, Pod-
gorica u. s. w. verbreitet;
— — var. vulgare Koch Syn. II. 663. — Diese weissblůtige Form
kommt im Gebiete viel seltener vor; in Menge hat sie K a-
Spar bei Cetinje beobachtet; bei Šavniki sammelte ich
nebst den rotblůtigen Pflanzen auch solche. deren Blüten
entweder ganz weiss sind oder rötliche Seitenlippen haben.
T. Arduini L. — Krstac bei Njegusi (leg. Ginzb.); Rudine nikšiéke,
Pošéensko jezero nächst Savniki.
T. scordioides Schreb. — Plavnica. (Bei Rijeka sammelte es Pan-
tocsek.) — Scheint in Monten. selten zu sein.
Ajuga genevensis L. — Bei Viljusa nicht häufig.
A. reptans L. — Bijela voda im Komgebirge, ca. 1900 m.
A. Chamaepitys Schreb. — Im Morača-Tale bei Bioče.
Salvia offieinalis L. — Bei Viljusa und Savniki nicht häufig; viel
seltener kommt sie noch bei dem Kloster Piva auf felsigen
Ufern der Piva und unter Borkoviéi vor.
Im südlichen und wärmeren Teile ist sie überall gemein.
S. glutinosa L. — Viljuša, Kloster Piva, Savniki, Andrijevica, Balj;
Goli hrt bei Njegusi (leg. Pejovié).
S. sclarea L. — Zwischen Krstac und Cattaro (leg. Pejovié).
S. silvestris Li. — Nikšié, Poščensko jezero nächst Savniki.
S. verticillata L. — Auch um Viljuša, Klost. Piva, Borkoviéi u. s. w.
gemein.
S. verbenaca L. — Konjuhe im Peručica-Tale auf »Kalkinseln«.
(Siehe Rohl. IV. Beitr. 7.)
S. amplexicaulis Lam. — Mratinje unter dem Maglié, Borkoviéi,
Varda und Sinjac nächst dem Kl. Piva; auch bei Andrijevica
nicht selten.
S. Bertolonii Vis. — Blatiště auf dem Lovčen (leg. Kašpar). Koša-
rica bei Njeguši (leg. Kr. Pejovié), Borkovici (distr. Piva),
100 I. Josef Rohlena:
Savniki, Viljusa, Klost. Piva. Hieher gehört höchst wahr-
scheinlich auch meine frühere Angabe der S. prat. v. par-
viflora Cel.
Resmarinus officinalis L. — Auf Felsen bei Boljeviéi nächst Vir.
Seutellaria altissima L. — Mali Savnik und Rupe zvěrinačke ober-
halb Njegusi (leg. Kašpar) Savniki, Klost. Piva (häufig).
Sc. galericulata L. — Poščensko jezero nächst Šavniki, Barno jezero
im Durmitorgebirge.
Se. alpina L. — Im Verusa-Tale, ca. 1150 m.
Brunella vulgaris L. — Um Viljusa Njegusi und Kl. Piva ver-
breitet.
B. laciniala L. — Viljusa, Vojnik, Savniki, Borkoviéi (distr. Piva),
Goraňsko, Črtov do unter der Ledenica plan. (ca 1400 m), Pi-
ševo bei Andrijevica (ca 1600 m).
Gewöhnlich sind die Blüten gelblich-weiss, die blaublütigen
Formen sind viel seltener.
— — f. integrifolia Godr. -— Borkoviči.
Melittis Melissophyllum L. — Viljuša, Savniki, Brezovnik bei Nik-
Sic, Klost. Piva, Mratinje unter dem Maglié und Krstae bei
Njegusi.
Lamium maculatum L. — Črtov do unter der Ledenica plan., Bor-
koviéi (distr. Piva). *
Galeobdolon luteum Huds. — Ledenica plan.
— — var. montanum Pers. Ljut oberhalb des Plosters Piva und
auf dem Gebirge Božur (Piva). Hier auch eine Form mit sehr
tief (bis %—%) eingeschnittenen Blättern (f. ineisum).
Galeopsis versicolor Curt. — Konjuhe im Peručica-Tale, Borko-
viéi (distr. Piva), Mratinje im Piva-Tale.
G. ladanum L. var. intermedium (Vill.) Beck Fl. N. Ö. 1015. —
Zabljak und Barno jezero unter dem Durmitor, Savniki, Vil-
juša, Mali Šavnik und Polje bei Njegusi (leg. Kr. Pejovié).
Betonica officinalis L. — Um Viljusa, Andrijevica und Kl. Piva;
— — var. cernagorae Beck et Szysz. — Oberhalb des Klost. Piva.
— — f, flore albo. — Auf den Bergen Jerinja glava und Balj nächst
Andrijevica (ea 1000-1500 m) beobachtete ich sehr häufig
diese weissblütige Form; (auf dem Balj sah ich die typ.
Pflanze nicht!)
— -- f. danica (Mil.) Beck Fl. v. N. Ö. p. 1013. — In Karstschluchten
bei Njeguši (leg. Pejovié).
Es ist eine Form mit langen Kelchzähnen (diese erreichen
%—% Länge des Kelches). Ausserdem nähert sich unsere Pflanze
durch die oberen schmal lineal-lanzettlichen und dureh die unte-
ren sehr lang gestielten Blätter der Form serotina Host.
Eine bemerkenswerte Form fand ich sehr reichlich auf der
Ledenica planina, auf dem Maglié und Durmitor (1600-2000 m),
welche vollständig kahle Kelche hat (calycibus extus glaberri-
mis = f. glabricalyx m.).
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 101
B. alopecurus L. — Cekanje bei Njegusi (leg. Ginzberger), Sav-
niki, Božur plan., Maglié, Zakamen oberhalb des Klosters
Piva, Peručica unter dem Kom, Valoviti do auf dem Durmi-
tor, Vojnik, Bukovica bei Njegusi.
Manche von meinen Exsiceaten entsprechen zwar durch die
walzliche, lockerblütige Scheinähre, durch die 2lappige Oberlippe
der Blumenkronröhre und durch den weniger netzaderigen Kelch
der B. Jacquini G. G., aber die angeführten Merkmale sind sehr
unbeständig und variabel und stimme ich mit Beck (in FL v. N. ©.
p. 1013.) überein, dass B. Jacquini nur als eine Form angesehen
werden kann. (Vergleiche auch Mur b. Beitr. p. 64.)
Stachys alpina L. subsp. dinarica Murb. — Magliéplan., Božur und
Varda (distr. Piva), Žabljak unter dem Durmitor, Carine um-
ter dem Kom, Piševo oberhalb Andrijevica.
Auf der Sekirica planina (ca 1900 m) fand ich unter der ty-
pischen St. dinarica auch eine Form, die sich durch die reichliche
drüsige Behaarung, durch die schärfer gesägten und tiefer herz-
förmigen Blätter der typischen St. alpina nähert, jedoch durch die
Form der Früchte sie mit der St. dinarica übereinstimt; wahr-
scheinlich eine Übergangsform (= f. intereedens). Die typische St.
alpina fand ich bisher in Montenegro nicht.
St. germanica L. — Bei Andrijevica.
— — var. dasyanlha Hire. — Viljuša, Savniki, Jasenovo polje am
Fusse des B. Vojnik.
St. silvatica L. — Kloster Piva, Mratinje im Piva-Tale.
St. annua L. — Viljuša, Podgorica, Savniki, Mratinje unter dem
Maglie, Njegusko polje; auch am Valoviti do im Durmitor-
gebirge, bis über 1950 m!
— — var. adenoealyx (Koch). Vandas Reliquiae Formanekianae
pag. 466. Bei Bar; auch um Dragovoljiéi und Bogetiéi nächst
Nikšié. Die Kelche haben nebst den sitzenden auch gestielte
Drüsen.
St. palustris L. — Kloster Piva; auch bei Mratinje unter dem
Maglié.
St. menthaefelia Vis. — Košarica und Krstac bei Njegusi (leg.
Pejovié, Vierhapper), Cetinje (leg. Kašpar), Medun nordl. von
Podgorica.
St. labiosa Bert. — Njegusi, Golo brdo obrh. Njegusi (900—1200 m),
1 Ginzberger.
St. orientalis Wahl. (S. obligua W. K., S. pauciflora Vis.) — Ab-
hänge des Gebirg. Sekirica; auch im Durmitorgebirge, ca
1600—2000 m.
Leonurus cardiaca L. — Nikšié, Viljusa, Goransko, Kloster Piva.
Ballota nigra L. b) alba (L.) — Kloster Piva, Njeguši.
B. rupestris Vis. — Medun, Podgorica, Goransko, Klost. Piva.
102 I. Josef Rohlena:
Marrubium candidissimum L. — Viljuša, Rudine nikšičke, Šavniki,
Goransko, Ljut oberh. des Klost. Piva (ca 1300 m), zwischen
Cetinje und Njegusi (leg. Kašpar), Golo brdo bei Njegusi .
(leg. Ginzberger).
Sideritis purpurea Talb. — Cetinje; Tuzi (Sandž. Novi Pazar, leg.
Pejovié).
S. montana L. — Um Viljuša nicht háufig.
Nepeta pannonáca L. — Borkoviéi, Klost. Piva, Zakamen und Črtov
do unter der Ledenica plan., Žabljak unter dem Durmitor,
Andrijevica, Mali Šavnik, Krstac bei Njeguši (leg. Ginzber-
ger); Milusina pečina und Bajce (Rohlena II. Beitr. pag.
10. als N. nuda L.).
— — var. grandiflora Velen. — Borkovici (distr. Piva), Peručica
unter dem Kom.
Eine Form mit auffallend grösseren Blüten.
N. cataria L. — Krivaca oberh. Njegusi, Klost. Piva, am Fusse
des B. Balj nächst Andrijevica (ca 900 m).
Glechoma hirsuta W. K. f. longidens Rohl. IV. Beitr. 78. — Pro-
valje auf dem B. Balj nächst Andrijevica, ca 1000 m.
Hyssopus officinalis L. subsp. pilifer Gris. ap. Pantocs. Adnot. 61.
pro var.; Murb. Beitr. 59. —
Kokoti (IV. Beitr. als H. offic.), Goransko, Zarisnik bei Go-
ransko, Kloster Piva, Borkoviéi, distr. Piva, Abhänge des
Berges Vojnik gegen Jasenovo polje, ca 200—1400 m; auch
Bjelice nächst Njegusi.
Melissa officinalis L. — Um Viljuša und Klost. Piva und bei An-
drijevica.
Calamintha clinopodium Benth. — Viljuša, Vojnik, Klost. Piva;
am Krstac bei Njeguši eine Form, die schon der Var. lanci-
folium Murbeck nahe steht.
— — var. parviflorum Rohl. III. Beitr. 51. (Satureia vulg. (L.)
Fritsch var. parvifl. Rohl. in sch.) — Crvena greda auf dem
Durmitor, auch bei dem Kloster Piva.
C. grandiflora Mönch. — Rudine nikšiéke, Vojnik, Šavniki, Koša-
rica und Krivača oberh. Njeguši (leg. Kašpar), oberh. des
Klost. Piva (ca 1500 m) und auf dem Berge Balj náchst An-
drijevica.
C. officinalis Mnch. — Am Waldrande bei dem Kl. Piva.
C. alpina Lam. — Gipfelregion der Ledenica plan.; auf dem Lovčen
(leg. Pejovié).
C. Acinos Clairv. — Krstac bei Njeguši, (leg. Kindt), Šavniki.
— — b) villosa Benth. — Jezerski vrh (leg. Kašpar), Golo brdo bei
Njegusi ca 1274 m (leg. Ginzberger), nicht ganz typisch.
C. patavina Host. — Mirkovi dolovi und am alten Wege zwischen
Njeguši und Cetinje (leg. Kašpar), Štirovnik (leg. Vierhapper).
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 103
Mieromeria dalmatica Bnth. (Calamintha origanifolia Vis.) —
Felsige Abstürze unter dem Krstac (zwischen Negusi und
Cataro), ca 700 m.
M. croatica Schloss. Vukot. — Maglié, Vojnik, Durmitor (Valoviti
do, Dobri do) ca 1800—2200 m.
Sehr interessant ist, dass ich diese Gebirgspflanze auch in
niedrigerer Lage, auf felsigen Ufern des Flusses Piva bei Goran-
sko (ca 660m) gefunden habe. Esist zwar nicht ausgeschlossen, dass
sie von den Bergen herabgeschwemmt wurde; jedoch habe ich sie
hier in Menge beobachtet. Ausserdem ist sie noch durch die sehr
schmalen, pfriemlichen und längeren Kelchzähne verschieden (var.
longidens).
M. rupestris Benth. — Auf dem Berge Vojnik und auf felsigen
Ufern des Flusses Piva bei Goransko und Mratinje.
M. parviflora Rehb. — Viljusa, Krstac bei Njegusi, 600—900 m (leg.
Ginzberger), Krivača unter dem Lovčen (leg. Kašpar).
M. Juliana Benth. — Krstac bei Njegusi, ca 600—900 m (leg. Ginz-
berger). .
Origanum vulgare L. — Um Viljuša, Goransko, Klost. Piva, Mra-
tinje und auf Abhángen des Maglié und Vojnik gemein.
— — var. latebracteatum Beck. — Krstac bei Njeguši (leg. Vier-
happer).
Mentha longifolia L. a) var. genuina A. Br. — In feuchten Ge-
büschen bei Mratinje unter dem Maglié.
— — b) mollissima Borkh. — Auch um Viljusa, Šavniki, Klost.
Piva und am Vojnik verbreitet; im wärmeren Teile Monte-
negro's kommt sie sehr häufig vor.
M. austriaca Jaca. — Poščensko jezero bei Savniki. Scheint im Ge-
biete selten zu sein; ich beobachtete sie noch im Durmitor-
gebirge.
Lycopus europaeus L. — Poščensko jezero bei Šavniki.
L. exaltatus L. — Am Bache bei dem Kl]. Piva. Ein anderer Stand-
ort ist mir in Monten. nicht bekannt.
Pulegium vulgare Mill. — Um Podgorica, Viljuša und Nikšié ver-
breitet.
Chenopodiaceae.
Chenopodiam Bonus Henricus L. — Lovčen und Krivača oberhalb
Njegusi.
Ch. Vulvaria L. — In Mratinje unter dem Maglié; auch bei Šavnik.
Ch. Botrys L. — Kralje bei Andrijevica.
Ch. hybridum L. — Viljuša, Goraňsko (bei den Kloster), Mratinje
und Šavniki.
Ch. polyspermum L. — Um Andrijevica, Kloster Piva, Mratinje
und Šavniki. |
104 I. Josef Rohlena:
Ch. album L. — Bei Viljuša und Savniki.
— — b) opulifolium (Schrad.) — Um Viljuša und Savniki.
Atriplex patulum L. — Um Viljuša verbreitet; auch bei Borkoviéi
(distr. Piva) und Andrijevica.
A. hortense L. — In Šavniki verwildert.
Kochia scoparia (L.) Schrad. — In Kralje bei Andrijevica gebaut
und oft verwildert.
A maranthaceae.
Polyenemum arvense L. b) majus (A. Br.) — Kralje bei Andrije-
vica, Borkoviéi (distr. Piva) und Goraňsko.
Amaranthus retroflexus L. — Um Viljusa und Nikšié nicht selten.
Polygonaceae.
Polygonum aviculare L. — Um Kloster Piva und Goraňsko ge-
mein.
P. Bistorta L. — Bergwiesen der Ledenica planina.
P. Fagopyrum L. — An Ufern der Piva unter Goraňsko verwildert.
P. lapathifolium L. (Ait.) var. tomentosum Schrk. — An einem Ba-
che bei Mratinje gegen Maglic.
P. Persicaria L. — Mit dem vorigen; auch bei Bar.
— — var. longeciliata (Opic.) — Kunji do bei Njeguši (leg. Pe-
jovié). Eine Form mit schmalen, fast lineallanzettlichen
Blättern.
— — var. bitense F. Schultz in Pospíchal Fl. v. Küstenl. I. 386.
— Bei Bar.
Durch die langen (bis 35 em!), schmalen Scheinähren erin-
nert diese Form an P. mite Schrk; dieses hat jedoch unter-
brochene Scheinähren.
P. Convolvulus L. — Mratinje, Viljuša, Šavniki und auf den Ab-
hángen des B. Vojnik.
P. dumetorum L. var. convolvuloides m.
Bjelice und Dubovik bei Njeguši mit der typischen Form
(leg. K. Pejovié).
A typo ditfert tructibus striato-toveolans,
haud vel parum lueidis (ut in Polyg. Convolvulo L.)
Eine merkwůrdige Pflanze, weiche den Eindruck eines Ba-
stardes zwischen P. dumetorum und P. Convolvulus macht. Ich
neige mich aber der Ansicht zu, dass es sich hier um eine Varietät
von Polyg. dumetorum handelt, da nur ein einziges Merkmal beide
Arten verbindet. Ich glaube, dass es nicht unrichtig ist, wenn man
voraussetzt, dass ein Bastard auch in den übrigen Merkmalen eine
ıntermediiäre Form aufweisen würde. Polyg. Convolvulus wächst
zwar auch um Njegusi, da ich aber die Pflanze nicht selber ge-
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 105
sammelt habe, konnte ich nicht sicherstellen, ob beide Arten an dem
Fundorte beisammen vorkommen.
Diese Varietät unterscheidet sich von der typischen Pflanze .
durch die punktierten, fast gar nicht glänzenden Früchte (wie bei
P.Convolvulus). Bei der typ. Form sind die Früchte glatt und stark
glänzend. In den übrigen Merkmalen ist sie mit P. dumet. überein-
stimmend.
P. Convolvulus hat ungeflügelte Perigonzipfel und einen
meist am Boden niedergestreckten, nur hin und her gewundenen
(seltener etwas windenden) Stengel. Bei unserer Pflanze sind die
Perigonzipfel breit geflügelt und der Stengel windend wie bei
der typ. Pflanze.
Bei P. Convolvulus sind gewöhnlich die Blätter sowie der
Stengel körnig rauh und bei P. dumet. ganz glatt. Unsere
Přlanze ist auch etwas rauh, aber nicht so sehr, wie bei der ersteren
Art. Dies würde zwar auch auf einen Bastardursprung hinweisen,
ich habe aber gefunden, dass dieses Merkmal auch bei der typ.
Pflanze nicht konstant ist. Ich sah auch ein typisches Polygon.
dumetorum, welches ebenso rauh war, wie Pol. Convolvulus.
Ich bekam die Pflanze auch im Fruchtzustande. Die Samen
waren gut entwickelt. Ich habe sie im botan. Garten ausgesät; alle
keimten und entwickelten sich zu ungewöhnlich üppigen Pflanzen,
welche jedoch nur wenig Blüten und unreife Samen hervorbrachten
Oxyria digyna Campd. — Gipfelregion des Gebirges Maglié.
In Monten. wurde sie bisher nur auf dem Kom von Baldac-
ci gesammelt.
Rumex pratensis M. K. — Um Savniki nicht häufig.
Früher wurde er in Monten. auf dem B. Lovčen von Bal-
dacei beobachtet.
X. conglomeratus Murr. — Um Savniki nicht selten.
R. sanguineus L. — In Gebüschen um das Kloster Piva und bei
Mratinje gegen Maglié ca. 700-800 m.
R. crispus L. — Um Viljuša und Kloster Piva.
R. obtusifolius L., a) silvester (Wallr.) — An Waldrándern náchst
Šavniki.
R. arifolius All. — Valoviti do im Durmitorgebirge. In Monte-
negro selten; auf dem Komgebirge zuerst von Pantocsek
gesammelt.
R. Acetosa L. — Waldwiesen der Ledenica planina; auch bei
Viluša.
R. Acetosella L. — Viljuša, Lovčen oberhalb Njegusi.
R. pulcher L. — Um Viljuša verbreitet.
R. scutatus L. — Im Felsschutt auf dem Maglié; Felsen bei dem
Poščensko jezero; auch am Ufer des Baches bei Šavniki,
(ca 870 m!); wahrscheinlich von den Bergen herabge-
schwemmt.
106 I. Josef Rohlena:
R. scutatus L. f. pubescens.
Syn.: Rumex aetnensis Presl del. Prag. pag. 68.
Rumex pubescens C. Koch in Linnaea XXIL pag. 211.
Tota planta scabrescenti-pubescens.
In der Gipfelregion des Berges Lovčen (leg. Pejovié.).
Rumex aetnensis wurde (DC. Prodr. XIV. pag. 70.) folgender-
massen beschrieben: »Viridis, puberulus, foliis infimis
vel omnibus cordato-vel reniformi-orbiculatis, obtussismis,
sinubus lateralibus nullis, racemo subsimplici; herba saepe
nana (digitali vel spithamacea).
Die angegebenen Unterschiede in der Blattform sind nicht
konstant.
Ich sah die Exsiccate von dem Originalstandorte (In regione
deserta montis Aetnae solo vulcanico 8500, leg. P. Gabl.
Strobl) und fand, dass die nierenförmigen oder kreisrunden
Blátter nur an den verkůmmerten Exemplaren vorkommen:
die Blätter an den höheren Exemplaren sind so, wie bei der
typ. Form.
Von Bertoloni wurde R. aetnensis als Synonym zum R.
scutatus gestellt.
C. Koch hat seinen R. pubescens aus dem Orient beschrieben
und sagt, dass er sich von dem R. scutatus nur durch die
Behaarung unterscheidet.
Thymeleae.
Thymelaea passerina (L.) Coss. — Poščensko jezero nächst Šav-
niki, Andrijevica, Mratinje unter dem Maglié.
— — f. pilifera Rohl. (Dritter Beitr. p. 54, Lygia pass. Fas. f. pi-
lifera Rohl. in sch.) — Rudine nik&iéke, häufige.
Daphne Mezereum L. — Im Walde auf dem Berge Balj nächst
Andrijevica, auf den Abhängen des Maglié gegen Mratinje
und in Bergwäldern oberhalb des Klosters Piva.
D. Blagayana Frey. — Crno jezero unter dem Berge Durmitor.
An dem Riblje jezero wurde diese interessante Art von
Pančié (Elench. pag. 82) gefunden.
In Montenegro ist mir kein anderer Standort bekannt.
Santalaceae.
Thesium alpinum L. — Grasige Alpentriften der Gebirge: Ljut
und Ledenica (oberhalb des Klost. Piva), Dobri do und Barno
jezero im Durmitorgebiete und auf der Jerinja glava nächst
Andrijevica.
Th. divaricatum Jan. — Tresnja und Zalazi bei Njeguši.
. dl
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 107
Th. intermedium Schrad. — Borkoviéi (distr. Piva), Peručica unter
dem Kom, ca. 1000—1400 m.
Es scheint in Monten. selten vorzukommen; ein anderer
Standort ist mir nicht bekannt.
Th. auriculatum Vandas. (Sitzungsberichte der königl. böhm.
Gesell. der Wissensch. in Prag 1890, pag. 279.) — Valoviti
do und Dobri do im Durmitorgebirge, Poščensko jezero
nächst Šavniki; auch auf dem Maglié, ca. 1000—2000 m.
Eine ausgezeichnete Art, die durch die drüsenförmigen,
zwischen den Blütenhüllblättehen sich befindlichen Anhäng-
sel leicht erkennbar ist.
Solehe Anhängsel hat auch Th. Kernerianum Simk. (Enum.
pl. trans. p. 478), welches jedoch weit verschieden ist; der
Stengel ist sehr kurz, die Früchte vielmals grösser u. s. w.
Ich hatte Gelegenheit, diese seltene Art im Herbar. des
Herrn Prof. Velenovsky und im Herb. des böhm. Museums
zu vergleichen‘).
Th. Parnassi DC. — An Grasplätzen in Hochgebirgen verbreitet:
Ledenica, Vojnik, Maglié, Lovčen; ca. 1600 bis über 2200 m.
Th. Vandasii Rohl. (An Th. divaricatum Jan. X Th. ramosum
Hay.?)
Synon.: Th. divaricatum Jan. b) Vandasii Rohl. in sched.
Perenne, radice lignosa, multicauli, estolonosa, caulbus
sat rigidibus ca 20 cm. altis, erectis vel ascendentibus a medio
ramosis, ramis erecto-patulis racemosis, ramulis subunifloris (ut
in Th. ramoso) sed hinc inde 2-3 floris (ut in Th. divaricato), fo-
lis lineari-lanceolatis uni-vel subtrinerviis unacum bracteis, brac-
teolis, ramis et ramulis asperulo-scabris, (ut in Th. ramoso), brac-
teis et bracteolis aliis fructu brevioribus (ut in Th. divaricato),
ahis eum aequantibus, bractea media plerumque eu m multo su-
perante (ut in Th. ramoso), nuce ellipsoidea, pedicello suo 2-3 plo
longiore, perigonio fructus 'involuto nuce du plo breviore.
Bei Viljuša, an der hercegov. Grenze, ca. 100 m.
Ich halte dafůr, dass es sich hier entweder um einen Misch-
ling oder um eine Mittelform zwischen dem Th. divaricatum und
Th. ramosum handelt. Die vermutlichen Eltern habe ich zwar an
demselben Standorte nicht gesehen, aber beide können hier wohl
wachsen. Durch die rauhen Blätter, den Stengel und die Zweige
sowie die Form des Blütenstandes erinnert es an Th. ramosum,
durch die kurzen Brakteen, die holzige Wurzel und den stattli-
chen Stengel nähert es sich wieder Th. divaricatum.
Das Th. ramosum ist überhaupt viel zarter, nicht selten nie-
derliegend, die Wurzel dünn, so dass es wie eine einjährige Pflan-
*) Transsilvania: in mte Piatra mare pr. Rosenau et ad Kö-
nigsstein pr. Zernesti leg. 1890 prof. Paul (Pragae.)
108 I. Josef Rohlena:
ze aussieht. Das Th. divar. ist heller grün, gewöhnlich + bereift,
der Stengel, die Ästehen sowie die Blätter sind am Rande glatt
(nur ausnahmsweise pflegen die Deckblätter am Rande etwas rauh
zu sein) und der Blütenstand ist mehr verzweigt.
Das Th. humifusum (Duby) DC. Pr. 14. p. 643. ist noch mehr
verschieden, besonders durch den dünnen, niederliegenden Sten-
gel, durch die gewöhnlich wagrecht abstehenden Fruchtstiele
LAS AVE
Für den Bastardursprung spricht auch der Umstand, dass
die Früchte selten ausgebildet sind. Und eben dort, wo die Früch-
te verkůmmern, erscheinen die Brakteen auffallend lang (wie bei
Th. ram.)
Bemerkenswert ist auch das Merkmal, dass die Pflanze viel
rauher ist, als dies bei den beiden vermutlichen Eltern vorkemmit.
Es wurde zwar von Th. ramosum auch eine Varietät »aspe-
rulum« (DC. Prodr. XIV. p. 664.) beschrieben und zwar mit Wor-
ten, welche auch auf unsere Pflanze passen: »... totum ad
foliorum margines, ramos, ramulos et bracteas
asperulo-seabrum.« Weil jedoch von der Länge der Brakte-
en und der Art und Weise des Blütenstandes nichts erwähnt wird,
kann wohl von der Identität mit unserer Pflanze keine Rede sein.
Dagegen aber erinnert sie durch die starke Rauhigkeit auï-
fallend an Th. bulgaricum V elen.*), dessen Originalexemplare
mir zur Vergleichung vorliegen. Dieses ist aber viel abweichender,
da die Blüten an den Zweigen fast sitzend und die Brakteen sehr
lang und den Blättern ähnlich sind.
Arıstolochieae.
Aristolochia pallida Willd. — Auf dem B. Zoljevica nächst An-
drijevica (ca. 1350 m), bei Viljusa und zwischen Cetinje und
Rijeka (leg. Ginzberger).
A. clematitis L. — Im Limtale bei Andrijevica selten.
Asarum europaeum L. — Auf dem Berge Balj nächst Andrijevica:
in Wäldern oberhalb des Klosters Piva; Ledenica planina.
— — var. intermedium C. A. Meyer.
Synon.: A. ibericum Stev. in litt., A. europ. var. caucasicum
Duch. in DC. Prodr. XV. p. 423.
In Karstschluchten bei Viljusa an der hercegov. Grenze
ca. 1000 m.
Diese interessante Varietät kommt nach meiner Beobachtung
in Montenegro nur in dem wärmeren Teile des Landes, d. h. im ei-
genen Karste vor, während die typische Form erst in subalpinen,
feuchteren und höheren Lagen verbreitet ist. Es ist auch interes-
*) Flora bulgarica I. p. 498.
a
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 109
sant, dass dieselbe Form, die mit den aus dem Kaukasus stammen-
den Exsiceaten identisch ist, auch in Tirol von Domin aufgefun-
den wurde. Domin hat sie näher studiert”) und fand in der Blüte
keinen Unterschied. Dieser soll nur darin liegen, dass die Blätter
mehr dreieckig, nicht so stumpf, sondern in eine Spitze + ausgezo-
gen sind und dass sie dadurch sehr an das As. canadense L. erin-
nern.
Bei Njegusi sammeite ich häufig eine Form mit einem deut-
lich offenen Blattwinkel, die Domin (l. c.) forma patens nennt.
Domin beobachtete auch, dass die Primärblätter und die
Jüngsten Blätter von dem typischen As. europaeum oft spitz
sind und darum meint er, dass die in eine Spitze vorgezogenen
Blätter — vom phylogenetischen Standpunkte aus — als die ur-
sprünglichere Form betrachtet werden können und dass die Var.
intermedium uns eine atavıstische Form vorstellt.
Empetrum nigrum L. — Gipfelregion des Durmitors oberhalb der
Valšnica, bis über 2200 m.
Euphorbiaceae.
Mercurialis ovata Sternb. et Hoppe. — Pirlitor bei Žabljak (leg. Pe-
jovié), Balj náchst Andrijevica, Viljuša, Šavnik und Goraň-
sko (bei dem Klost.); auf dem letztgenannten Standorte sam-
melte ich nebst den typischen Pflanzen auch eine Form,
welche durch schmale (aber sitzende!) Blätter an die W. pe-
rennis erinnert. In Bosnien beobachtete ähnliche Formen
auch K. Maly.
M. perennis L. — Šavnik, Balj (nächst Andrijevica).
Euphorbia spinosa L. — Um Viljusa an der hercegovinischen
Grenze.
Sie ist im südlichen und wärmeren Teile Montenegros ver-
breitet. Im nördlichen Teile traf ich sie häufig nur auf Felsen im
Tale des Flusses Piva bei Mratinje. Aber diese Pflanze ist we-
sentlich verschieden.
Die Trugdolden sind bloss 1 (—3)strahlig und tragen ge-
wöhnlieh nur 1 Cyathium, die Strahlen sind kürzer als die Vor-
blätter.
Durch diese Merkmale erinnert sie an B. glabriflora Vis.,
welche jedoch das Cyathium innen kahl hat, was bei unserer
Pflanze nicht vorkommt. |
Unsere Pflanze ist keine Zwergform oder »forma putata«;
sie war auf dem Standorte sehr häufig. Meiner Ansicht nach stellt
*) Vergleiche Domin: »Einige Bemerkungen über Asarum
europaeum L. v.caucasicum Duch in »Pycckiů BorTanuueóckiů >KYPHAlp.«
— W911: pag. 19.
110 I. Josef Rohlena:
sie einen Übergang zur E. glabriflora Vis. dar. Ich nenne sie f. in-
tercedens.
E. filicina Portenschl. (E. imperatifolia Vis. F. dalm. III. 227.) —
Bjelice bei Njeguši (Kr. Pejovié).
Ein sehr wichtiger Fund. Diese in Dalmatien und der Her-
cegovina sehr selten vorkommende Art gehört zwar durch die
Drüsenform in die Verwandtschaft der E. Esula, jedoch ist sie ha-
bituell der E. amygdaloides L. sehr ähnlich. (Vergl. auch Vis. L c.)
Von dieser unterscheidet sie sich dadurch, dass sie in allen Teilen
kahl ist, die Blätter konform (bei der E. amygd. dagegen die un-
teren Bl. auffallend grösser), die Drüsen nur undeutlich zweihör-
nie und die Involucralblátter frei sind.
E. palustris L. — Sumpfige Ufer des Skutarisees bei Plavnica.
E. montenegrina (Bald.) Maly.
Syn. E. epithymoides L. v. serratifolia Rohl. ILI. Beitr. pag.
55. — Abhänge des Berges Balj nächst Andrijevica; Jablan
vrh oberhalb Kolašin; Stirni do, ca. 1000—1800 m.
Diese interessante Euphorbia stimmt habituell sowie in der
Blattform mit der E. verrucosa Lmk. überein, hat aber grössere
Kapseln mit fadenförmig verlängerten Warzen, wie E. epithymoi-
des L. und E. polychroma Kern.
Baldacei hat sie als eine Varietät von E. verrucosa ange-
führt. Mir schien das abweichende Merkmal der Früchte sehr wich-
tig zu sein und deswegen habe ich sie als eine Varietät zur K.
epithymoides gestellt.
Jedenfalls bedarf diese Pflanze noch weiterer Beobachtung,
um entscheiden zu können, ob man sie als selbständige Art oder
als Rasse der E. verrucosa betrachten soll.
E.polychroma Kern. (E.epithymoides Jacq.) Rohlena im I. und
IV. Beitr, zur Flora von Montenegro — non L.)
In Wäldern oberhalb Boljevici gegen Sutorman.
Die Blätter und Vorblätter sind gewöhnlich ganzrandig, sel-
tener vorne + gezáhnt oder kleingesägt (= f. dentieulata). Solche
Formen sah ich auch aus Ungarn, Mähren und Niederösterreich.
E. capitulata Rehb. — In den höchsten Spitzen des Men und Voj-
nikgebirges.
E. stricta L. — Zwischen Goraňsko und Kloster Piva.
K. helioscopia L. — Mali Savnik, Kunji do und Bjelice bei Njeguši.
E. Wulfenii Hpe. — Auf Felsen bei Dobrsko selo zwischen Cetinje
und Rijeka.
E. amygdaloides L. — Im Maglié — Sekirica — und Ranisavage-
birge.
E. Esula L. — Krstae und Grabojev vrh bei Njeguši.
Auf dem Magliégebirge, unter Gerölle in der Gesellschaft
von Limaria alpina und Poa cenisia, sammelte ich eine merkwür-
dige Form, welche durch Folgendes auffallend verschieden ist:
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 14
Der Wurzelstock sowie der untere Teil des Stengels unter dem
Gerölle lang kriechend, die Blätter sind dieklich, sehr steif und
am Rande ganz glatt, gewöhnlich sehr stumpf oder abgestutzt, die
sterilen Ästehen fehlen (ich habe ca 40 Individuen mitgebracht
und am keinem ist ein einziges Âstchen entwickelt), die Zahl der
Strahlen ist viel geringer (3)—5—(6), diese sind auch kürzer und
nur einmal gabelig, die seitenständigen Strahlen sind nur aus-
nahmsweise vorhanden, die Hörner der Drüsen sind gewöhnlich
kürzer und stumpfer.
Dureh die steiflichen, dieklichen Blätter, durch den weit
kriechenden Wurzelstock und am Grunde niederliegenden Stengel
erinnert diese Form an K. saxatilis Jaca. und E. Kerneri Huter;
aber diese sind weit verschieden.
Etwas näher steht schon E. Tommasiniana Bertol. und E. va-
riabilis Cesati, aber bei diesen sind die Blätter am Grunde am
breitesten und gegen die Spitze hin verschmälert. Ich betrachte
diese Pflanze als eine hochalpine Rasse der E. esula L. (= E.
maglicensis m.).
E. Cyparissias L. — Krstae und Čekliéi bei Njeguši; auch bei dem
Kloster Piva und Goraňsko verbreitet.
E. graeca Boiss. (E. dalmatica Vis.) — Abhänge des B. Žoljevica
gegen Andrijevica; Bjelice, Kunji do und Mali Šavnik bei
Njeguši.
E. falcata L. — Trešnja und Krstac bei Njeguši; um Viljuša, Go-
ransko und Kloster Piva.
E. myrsinites L. — Balj nächst Andrijevica, Ledenica plan., Krstae
bei Njeguši (leg. Kindt).
E. lathyris L. — Krstac bei Njeguši, ca 950 m (leg. Ginzberger).
A mentaceae.
Quereus Cerris L. — Um Viljuša, Šavniki und Njeguši; auch im
Piva-Tale zwischen Borkoviéi und Goraňsko.
Ou. macedonica DC. — Uble distr. Kuči (ca 500 m); auch in Brato-
nožiéi.
Qu. lanuginosa (Lam.) Thuill. — Um Borkoviéi (distr. Piva), ca
1400 m.
Qu. Ilex L. — Donja Zeta südlich von Podgorica.
Ein wichtiger Fund. Ich sah diese Art nur am Strande bei
Vir und Uleinj.
Qu. conferta Kit. — Um Boljevici nächst Vir.
Corylus Avellana L. var. schizochlamys (Spach). —
Im Peručicatale und bei Savniki.
Fruchtbecher länger als die Nuss, seine Zähne eingeschnit-
tengezähnt.
C. Colurna L. — Dubovik zwischen Njeguši und Cetinje.
112 I. Josef Rohlena:
"Carpinus duinensis Scop. — Im wärmeren Teile Montenegro's ver-
breitet; isolierte Standorte sind noch im Piva-Tale unter Go-
ransko und bei Mratinje unter dem Maglié.
Ostrya carpinifolia Scop. — Um Njegusi (leg. Ginzberger).
Salix purpurea L. f. Lambertiana (Sm.) Wimm. Sal. europ. 32.
— Bei Savnik und Bar.
Blätter fast sitzend, oft gegenständig und bis 16 mm breit.
S. pentandra L. — Barno jezero unter dem Durmitor, Poščensko
jezero náchst Šavniki.
. fragilis L. — An einem Bache unter Sekirica plan. nächst And-
rijevica.
S. silesiaca Willd. — Jablan vrh auf der Sinjavina; Ranisava
im Durmitorgebiete.
(Von der Sinjavina plan. wurde von Pantocsek 8.
Weigeliana W. angegeben).
ča
S. cinerea L. — Poščensko jezero bei Šavniki.
S. caprea L. — In Bergwäldern verbreitet: Lovčen, Njegusi, Mra-
tinje (gegen Maglié), im Jelovica-Tale, Ranisava (im Dur-
mitorgebiete), Varda oberhalb des Klosters Piva.
S. incana Schrk. — Im Lovčengebirge von Kr. Pejovié gesam-
melt. Dieser Standort ist mir zwar auffallend, da aber alle An-
gaben dieses Sammlers sich bisher immer als zuverlässig
erwiesen haben, so ist auch in diesem Falle kein Grund zu
Zweifeln vorhanden.
S. retusa L. — In der Gipelregion der Gebirge häufig; auch auf
dem Vojnik und Maglic.
Populus fremula L. — In Bergwäldern oberhalb des Klosters
Piva.
P. nigra L. — Bei Borkoviéi distr. Piva.
Betula verrucosa Ehrh. — Im Bergwalde Zakamen oberhalb des
Klost. Piva.
B. alba L. — Viljuša, Vojnik, Ledenica, Zakamen (distr. Piva)
LUS AW
Ulmaceae.
Ulmus scabra Mill. (U. montana W.) — Im Bergwäldern oberhalb
des Klosters Piva.
Moraceae.
Ficus Carica L. — Um Nikšié; auch bei dem Kloster Piva im Piva-
Tale ein Strauch verwildert; vor Zeiten wurde sie hier kul-
tiviert.
Urticaceae.
Cannabis sativa L. — Bei Goraňsko und Bukovica angebaut.
Urtiea urens L. — An Mauern bei dem Kloster Piva.
Füniter Beitrag zur Flora von Montenegro. 113
U. dioica L. — In Hecken und Gebüschen bei Viljusa und Go-
ransko.
Parietaria diffusa M. K. — Um Njegusi.
— — b) brevipetiolata Boiss. — Um Bar.
Conifereae.
Taxus baccata L. — Lovčen, Vojnik und oberhalb Šavniki.
Abies alba Mill. — Hochwálder im Gebirge Maglié; Zavodiště (Le-
denica planina.)
Pinus Peuce Gris. — Diese Art kommt in Montenegro in Hochge-
birgen am rechten Ufer der Flüsse: Peručica, Zlorječica
und Lim vor. (Vergleiche Allg. botan. Zeitschr. 1907.)
P. leucodermis Ant. — Lovčen (leg. Adamovié und Pejovié).
P. nigra Arn. — Ledenica plan., Magliégebirge; auch in der Um-
gebung von Andrijevica.
P. silvestris L. — Ledenica plan., Maglié, Hasanac plan., auf dem
Berge Zeletin oberhalb des Dorfes Cecuni (bei Andrijevica).
Juniperus Oxycedrus L. a) rufescens Link. — Im Tale des Flusses
Piva unter Goraňsko und Borkoviéi; geographisch ein sehr
wichtiger Standort!
J. Sabina L. — Smrekovae und Oštri kuk im Magliégebirge; ober-
halb Mratinje; Visitor nächst Andrijevica.
Der Volksname ist »Somina«.
Colchicaceae.
Tofieldia calyculata Wahl. — Auf den Alpenmatten des Gebirges
Maglié und Bioče. Von der bosnischen Seite des Maglié-Ge-
birges wurde sie schon von Beck angeführt..
Veratrum nigrum L. — Jasenovo polje am Fusse des Berges Voj-
nik, Lehnen oberhalb Savniki.
V. album L. var. bosniacum Beck. — Auf dem Maglié- und Bioče-
gebirge.
Colchicum autumnále L. — Hutweiden auf dem Durmitor, ca 2000
Meter; am 10. August schon in voller Blüte.
Liliaceae.
Asphodelus microcarpus Salzm. Viv. — Jasenovo polje am Fusse
des Berges Vojnik; Gornje Blato am Skadarsko jezero. Hier
eine Form mit einfachem, traubigem Blütenstande (wie bei
A. albus) — f. simplex.
Asphodeline Liburnica Rehb. — Žolbine bei Cetinje, auch am Wege
von Goraňsko gegen Kloster Piva.
In den Diagnosen wird oft angegeben, dass A. lutea am
Rande glatte Blätter hat; ich habe ein reichliches Material von ver-
8
114 i I. Josef Rohlena:
schiedenen Ländern durchgesehen und erkenne, dass die Blätter,
namentlich die oberen, oft fast so rauh sind als bei A. Liburnica.
Anthericum liliago L. — Čista strana bei Njeguši (leg. Kr. Pejo-
vie), ca 1000 m. |
A. ramosum L. — Im Tale der Peručica unter dem Kom; Viljuša,
Goraňsko, Borkoviéi; auf sonnigen und buschigen Lehnen
des Berges Lovčen.
— — / simplex Klinggr. — Mit der typischen Form oft sehr häufig,
so bei dem Kloster Piva und auf den Abhángen des Maglié-
gebirges gegen Mratinje.
Gagea arvensis Dumort. — Bei Njeguši (leg. Pejovié).
Allium sphaerocephalum L. — Jerinja glava bei Andrijevica; Varda
und Borkoviéi (distr. Piva); Felsen am Poščensko jezero
nächst Savniki, Viljuša, Jasenovo polje am Fusse des Berges
Vojnik. 3
A. margaritaceum S. S. — Felsen oberhalb Njegusi; südliche Ab-
dachungen des Berges Vojnik; Bogeticı im Zetatale.
— — f, laxiflorum Rohlena III. Beitr. p. 57. — Bei Njeguši.
A. schoenoprasum L. b) sibiricum (L.) Garke. —
Gipfelregion des Gebirges Maglié; auf der bosnischen
Seite dieses Gebirges wurde es schon von Beck beobachtet.
A. paniculatum L. b) fuscum Boiss. —
Steinige Abdachungen des Gebirges Maglié gegen Mratinje.
A. flavum L. var. typicum Reg. — Borkoviéi (distr. Piva); um Vil-
juša an der hercegovinischen Grenze; Mravljanik náchst Nje-
guši; auch bei Savniki.
— — var. minus Boiss. — Grasige und steinige Plátze zwischen
Goraňsko und Kloster Piva; um Viljuša meist háufiger als
die typische Pflanze.
Die Pflanze ist in allen Teilen kleiner, der Stengel viel dünner
und nicht selten aufsteigend oder etwas hin- und hergebogen.
Asch. und Graeb. vereinigen diese Form mit der Var. Web-
bii Clem. Aber diese hat eine sehr kurze Hülle des Blütenstandes;
bei unserer Pflanze ist sie immer viemals länger als der Blüten-
stand. Deshalb meine ich, das die montenegrinische Pflanze der
Var. nebrodense Reg., welche ebenfalls eine lange Hülle besitzt, sehr
nahe verwandt ist.
A. flavum L. f. Guicciardi Boiss. — Mali Savnik oberhalb Njegusi.
Es ist eine Form von der Var. minus Boiss. mit blassen oder
etwas strohgelben, manchmal fast durchscheinenden Blüten.
A. carinatum L. — Sekirica planina; Gipfelregion des Berges Voj-
nik und oberhalb Njeguši.
— — var. parviflorum Beck. — In der alpinen Region der Gebirge
Vojnik und Maglié; auch auf der Jerinja glava bei Andrije-
vica.
— — var. montenegrinum Beck. — Vojnik und Carine unter dem
Kom.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 115
A. carinatum L. var. capsuliferum Koch (== A. pulchellum Don.) —
Am Fusse des Berges Vojnik, ca 1000—1200 M; auch auf dem
Berge Ljut oberhalb des Klosters Piva.
Die Blüten sind klein wie bei der Var. parviflorum, mit der
es hier vergesellschaftet wächst.
Es unterscheidet sich dadurch, dass der dichtere Blütenstand
keine Brutzwiebeln hat. Ich sammelte aber auch Übergangsformen
und deswegen muss ich der Ansicht beipflichten, dass A. pulchel-
lam Don. bloss eine Varietät des A. carinatum ist.
Meiner Beobachtung nach wachsen die zwiebeltragenden For-
men dieser Art in der alpinen und die Formen ohne Zwiebeln in
der subalpinen Region.
A. globosum Red. (A. saxatile M. B.)
Jezerski vrh (Lovčen) und Gojanove grede oberhalb Nje-
guši; Dobri do in dem Durmitorgebirge; auf dem Maglié und
im Taratale bei dem Han Garančié.
A. montanum Schmidt b) glaucum (Schrad.) A. Gr. Syn.
Auf Alpentriften des Gebirges Maglié.
Lilium Martagon LU. — In Bergwäldern ziemlich verbreitet; Balj
und Jerinja glava náchst Andrijevica, Šavnik, Viljuša, Bor-
kovici und in Wäldern bei dem Kloster Piva häufig.
— — À. hirsutum (Mill) Beck. — Goli hrt und Rupe zvěrinačke bei
Njeguši (leg. Kašpar).
— — f. polyphyllum Rohl. Auch in der Umgebung von Njeguši.
Ich kultiviere diese Form schon 6 Jahre und sie scheint
konstant zu sein. Der Wirtel trägt bis 19 Blätter.
Seilla bifolia L. — Bei Dubovik nächst Cetinje, ca 750 m (leg. Ginz-
berger); am Lovčen (leg. Pejovié).
S. pratensis W. K. — Krstac bei Njegusi, oberhalb der Mühle
(leg. Ginzberger, Kindt); am Lovčen (leg. Pejovié).
Fritillaria neglecta Parl. (F. gracilis [Ebel] Asch. Gr.) — Ivanov-
laz und Krstac bei Njeguši (leg. Kindt). Auch im Durmitor-
gebirge.
Ornithesalum Kochii Parl. Um Viljuša und auf dem Lovčen
(leg. Kašpar.)
O. tenuifolium Guss. — Krstac (leg. Kindt), Mokro und Carine im
Kompgebiete, Ledenica.
Muscari botryoides Mill. — Mali Savnik bei Njeguši; Čekanje zwi-
schen Njeguši und Cetinje (leg. Kindt).
M. comosum Mill. — Krstac bei Njeguši (ca 600—700 m) (leg. Ginz-
berger).
Asparagus tenuifolius Lam. — In Hecken und Gebüschen zwischen
Nikšié und Jasenovo polje (gegen Vojnik).
Convallaria majalis L. — Bergwälder im Peručica-Tale, auf dem
Magliégebirge und bei Bukovica unter dem Durmitor.
116 E. Josef Rohlena:
Streptopus amplexifolius DC. — In Wäldern bei Bukovica unter
dem Durmitor, ca 1400—1500 m. Mir ist kein anderer Fundort
in Montenegro bekannt; diese Art scheint auf der Balkanhalb-
insel selten vorzukommen; sie ist nur von Bosnien, Serbien
und Bulgarien bekannt.
Polygonatum officinale All. — Viljuša an der hercegov. Grenze,
Zakamen oberhalb des Klosters Piva.
P. verticillatum All. — Berg Balj nächst Andrijevica, Bukovica,
Ranisava, Zakamen (distr. Piva), Durmitor und Vojnik.
P. multiflorum All. — Zakamen oberhalb des Klosters Piva.
Majanthemum bifolium F. W. Schmidt. — Im Magliégebirge gegen
Mratinje, ca 900—1200 m.
Paris guadrifolia L. — In schattigen Wäldern, besonders in tiefen
Karstschluchten; hier oft sehr grosse Exemplare; Lovčen,
Sekirica, Bukovica (Ranisava), Šavnik, Maglié gegen Mra-
tinje und um Kloster Piva.
Amaryllideae.
Galanthus nivalis L. — In A sch. Gr. Synopsis III. pag. 346 lesen
wir, dass dis Art im Gebiete der Mediterranflora fehlt. Meiner
Beobachtung nach ist sie in Montenegro um Bar, Ulcinj, Vir
und Podgorica verbreitet. Alle diese Standorte sind im Ge-
biete der Mediterranflora. Bar (Antivari) und Ulcinj (Dul-
cigno) liegen am adriatischen Meere.*) (Vergl. Rohl. in
Sitzungsber. der königl. böhm. Gesell. Prag 1904. XX XVIII.)
Dioscoreaceae.
Tamus communis L. — Borkoviéi (distr. Piva), Jasenovo polje am
Fusse des Berges Vojnik; Kněz do (bei Njeguši).
Erideae
Crocus Tommasinianus Herb. — Bei Njegusi und Dubovik (leg. Pe-
jovié und Ginzberger); auch bei Zolbine nächst Cetinje.
C. dalmaticus Vis. — Auf dem Lovčen (leg. Pejovié).
Romulea bulbocodium Seb. Maur. — Dürre Grasplätze bei Bar.
Gewöhnlich ist die Pflanze nur 1blütig. Dagegen sammelte
ich bei Uleinj eine Form, die immer 3—4 Blüten hat. Ich kulti-
viere sie schon 6 Jahre und sie scheint konstant zu sein.
*) Die von den letztgenannten Standorten stammenden Pflan-
zen kultiviere ich schon 9 Jahre im Prager böhm. botan. Garten
und es ist sehr interessant, dass dieselben jedes Jahr um 3—4 Wo-
chen früher blühen (auch Mitte Jäner!) als die hiesigen Schnee-
glockchen.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 117
Iris bosniaca Beck. — Jerinja glava und Balj nächst Andrijevica.
Ich habe hier gelb- sowie blaublütige Formen gesehen.
Gladiolus paluster Gaud. — Grabojev vrh und Duge bei Cekliéi
(leg. Pejovié); Krstac bei Njegusi (leg. Kindt). (700-800 m.)
G. illyrieus Koch. — In einem Weingarten bei Bar.
In Montenegro zuerst von Baldacei entdeckt.
Orchideae.
Orchis morio L. — Donja Krivača und Lovčen bei Njeguši (leg. Kr.
Pejovié); Krstae (leg. Kindt).
O. morio L. f. nana Chenev. — Bei Njegusi (leg. Pejovié).
Die Pflanze ist niedrig (ca 8—15 cm hoch), der Blütenstand
wenigblütig, die Blüten sind kleiner, die Blätter schmäler.
Durch diese Merkmale erinnert diese Form an ©. picta Lois.;
aber bei dieser ist der Sporn stärker gebogen und fast so
lang wie der Fruchtknoten; bei unserer Pflanze ist der Sporn
so lang, wie bei der typ. Form.
O. ustulata L. — Auf Bergwiesen unter dem Kom gegen das Peru-
čica-Tal; auf der Jerinja glava (Andrijevica) und auf dem
Magliégebirge; Gipfelregion des B. Vojnik; Varda oberhalb
des Klosters Piva.
O. tridentata Scop. — Krstac bei Njegusi (leg. Kindt), Lovčen; in
meinem dritten Beitr. (Böhm. G. Wiss. 1903 XVII. 56.) ist diese
Art irrtümlich auch von Bukovica unter dem Durmi-
tor angegeben; es soll richtig »Bukovica bei Njeguši« stehen.
Ersterer Standort liegt in der montanen Region und hier
wächst sie nicht.
— — var. commutata Rehb. — Donja Krivača bei Njegusi (leg.
Pejovié).
O. provincialis Balb. b) pauciflora (Ten.) Lindl. — Krstac (leg.
Kindt) und Gornja Krivaéa bei Njeguši (leg. Pejovié).
O. quadripunctata Cyr. — Zwischen Cetinje und Njegusi (leg.
Kindt).
O. maculata L. subsp. macrostachys (Ten.) A. Gr. — Feuchte Berg-
wiesen bei Bukovica (Durmitor); Jerinja glava bei Andri-
jevica, Varda oberhalb des Klosters Piva und Maglié gegen
Mratinje. Für Monten. neu; in A. Gr. Synopsis ist sie nicht
angeführt.
O. sambucina L. — Auf dem B. Zeletin nächst Andrijevica.
O. militaris L. — Grasige Stellen auf dem Berge Lovčen, nicht
háufig.
O. laxiflora Lam. — Im meinem vierten Beitr. pag. 88. wurde in-
folge eines Druckfehlers der Fundort »Mosor bei Podgorica«
in der Höhe von 2000 m angegeben; es soll riehtig nur 200 m
stehen, da diese Art in Monten. nur im Gebiete der Medi-
terranflora vorkommt.
118 I. Josef Rohlena:
Himantoglossum hircinum Spreng. subsp. calcaratum Beck. — Ab-
hänge des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, ca 1000 m.
Anacamptis pyramidalis Rich. — Gornja und Donja Krivača bei
Njeguši; auch bei Cetinje.
Coelogiossum viride Hartm. — Alpine und subalpine Wiesen und
Hutweiden; Durmitor, Maglic, Božur (Piva) und Carine un-
ter dem Kom. Bei dieser Art beobachtete ich, dass der Sporn
sehr oft fehlt.
C. viride Hartm. var. bracteatum Richter. — Tresnja bei Njegusi,
Bukovica unter dem Berge Durmitor, Vojnik.
C. viride Hartm. var. lancifolium. (Platanthera viridis Lind]. var.
lancifolia m.) Foliis duobus infimis obovato-lanceolatis ad
basis longe attenuatis medio ca 13 mm latis, 55—65 mm longis,
duobus superioribus anguste lineari-lanceolatis 50—70 mm
longis; bracteis ut in var. bracteato Richt. flores superan-
tibus. — Ledenica planina, distr. Piva.
Diese Form ist durch viel schmälere Blätter, welche 4—5mal
länger als breit sind, sehr auffallend. Bei der typ. Pflanze
sind die unteren Bl. nur zweimal (selten 3mal) länger als
breit. Es ist eine analoge Form der Platanthera montana
Rehb. var. lancifolia Rohl. (Dritter Beitr. pag. 88).
Nigritella nigra (L.) Rehb. — Hutweiden auf dem Gebirge Maglié
bis in die Gipfelregion; in Hochgebirgen Montenegro's úber-
all verbreitet. A |
Gymnadenia conopea R. Br. — Abhänge des B. Lovčen (Kopite,
Donja Krivaëa): Varda oberhalb des Klosters Piva.
Plataathera bifolia Rehb. (Pl. solstitialis Bönn.) — Krstac bei Nje-
guši (leg. Kindt).
Pl. chlorantha Rchb. (P. montana Rchb.) — Djevojatki do bei
Njegusi |
Eine spornlose Form (von Andrijevica) kultiviere ich
durch 6 Jahre und sie ist konstant geblieben.
Epipactis latifolia AU. — Šavnik, Kloster Piva; Jerinja glava und
Balj náchst Andrijevica.
E. atropurpurea Raf. (= E. rubiginosa Crantz — E. atrorubens
- Schult.) f. viridiflora Sanio. — Abhänge des Gebirges Maglié
gegen Mratinje.
Cephalanthera rubra Rich. — Jevik, Krivačko osoje (leg. Pejovic);
Jerinje glava náchst Andrijevica.
C. alba Simonk. (Ceph. pallens Rich.) — Trešnja, Lovčen und Za-
novetni brijeg bei Njegusi (leg. Pejovié); südliche Abhänge
des B. Vojnik.
C. longifolia (Huds.) Fritsch. — Steinige und buschige Bergab-
hänge oberhalb Mratinje gegen Masglic.
Mir ist kein anderer Standort in Monten. bekannt.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 119
Limodorum abortivum Swartz. (Serapias ab. Scop., Jonorchis abor.
Beck) f. brevicornu Rohl. in Asch. Gr. Syn. III. 880.
Im Walde auf dem nördl. Abhange des B. Lovčen (leg. Pe-
jovié). A Fe ú
Perigonblätter breiter, stumpfer, Sporn kegelförmig, gerade,
nur halb so lang als der Fruchtknoten.
Listera ovata R. Br. — Mali Šavnik bei Njeguši (leg. Pejovic);
Varda oberhalb des Klost. Piva; am B. Balj nächst Andri-
jevica.
Neottia nidus avis Rich. — Im Buchenwalde am Berge Jerinja
glava bei Andrijevica, bei dem Crno jezero am Fusse des
Berges Durmitor und GraSina im Lovčengebirge.
Coralliorhiza innata Br. — Grašina im Lovčengebirge.
Potamogetoneae.
Potamogeton natans L. — In einem Tümpel (Lokva) nächst Stubica
südlich von dem Magliégebirge; am Fusse des Berges Voj-
nik, ca 1200—1300 m!
P. pusillus L. — In einer »Lokva« unter dem Berge Durmitor gegen
Štulac.
Aus dieser Gegend wurde von Pantocsek P. compressus L.
angegeben. Ich konnte hier diese Art nicht finden.
P. perfoliatus L. — Valovito jezero in Durmitorgebirge.
P. crispus L. — Poščensko jezero bei Šavniki.
P. crispus L. var. longifolius Fieb. — In Gewássern bei Plavnica
und in dem Poščensko jezero náchst Šavniki. Durch die viel
schmäleren (nur 2-3 mm br.) Blätter erinnert diese Form
im nichtblühenden Zustande an P. obtusifolius, von welchem
sich diese Form durch die am Rande kleingesägten Blätter
unterscheidet.
P. gramineus L. b. heterophyllus Fries. — Trnovicko jezero im
Magliégebirge.
Najadeae.
Najas marina L. — Im Skadarsko jezero bei Žabljak (leg. Prof.
Mräzek); auch bei Plavnica!!
Sie wurde auch aus dem Durmitorgebiete (»in palustribus
sub m. Durmitor versus Stulac«) von Pančié angegeben;
in Asch. Synopsis wird sie aber für Montenegro nicht an-
geführt.
Juncagineae.
Triglochin palustre L. — Sumpfige Wiesen bei Andrijevica. Sie
scheint in Montenegro nur selten vorzukommen und zwar nur
in der montanen Region.
120 I. Josef Rohlena:
Alismaceae.
Alisma plantago L. — An Tümpeln bei Nikšié und Šavniki; auch
auf der Ledenica planina; Lovčen.
— — b) lanceolatum With. — Insel Vranina mit der typischen
Form.
Juncaceae.
Juncus glaucus Ehrh. — Im Magliégebirge.
J. effusus L. b) compactus Beck. — Bei Bukovica unter dem Berge
Durmitor.
J. alpinus Vill. a) genuinus Buch. Monogr. — Barno jezero unter
dem Durmitor.
J. compressus Jaca. a) typicus. — Bei Šavniki und Mratinje (un-
ter dem Maglié).
J. compressus Jaca. b) viridiflorus Asch. Gr. Syn. IL. 2. 432. — Auf
nassen Stellen bei Plavnica sehr häufig. Es ist eine Form
mit grünen Perigonblättehen und mehr lockerblütigem Blü-
tenstande.
J. anceps De Laharpe. — Hieher gehören Pflanzen von Bar, Uleinj
und Vir, die ich in meinem II. Beitr. pag. 18. als J. acutiflo-
rus Ehrh. publiziert habe.
J. articulatus L. — Um Nikšié, Mratinje, Savnik.
J. bufonius L. — Jezera (distr. Kuči), Mratinje, Kloster Piva, Poš-
čensko jezero nächst Šavniki u. s. w.
Luzula nemorosa E. Mey. b) cuprina Asch. Gr. Syn. II. 2. 503. — Bei
Bukovica unter dem Durmitor.
L. silvatica Gaud. — In Bergwäldern ziemlich verbreitet; Maglié,
Ljut oberhalb des Klost. Piva und auf dem Berge Balj nächst
Andrijevica.
L. spicata DC. — Hutweiden in der Gipfelregion des Magliégebirges.
L. campestris DC. var. vulgaris Gaud. — In der subalpinen und al-
pinen Region verbreitet: Ledenica plan., Matoševo im Tara-
Thale, um Andrijevica, Sekirica, Zeletin, Balj, Maglié u. s. w.
L. campestris DC. v. multiflora Čel.
Sie ist in der niedrigeren und wärmeren Region (Njeguši,
Matosevo im Taratale, Podgorica, Vir, Ulcinj, Bar, Danilov-
grad, Boljeviéi, Andrijeviea) verbreitet. An sehr dürren
Standorten hat sie einen am Grunde zwiebelartig verdickten
Stengel. Diese Form habe ich früher in meinem II. u. III.
Beitrage als L. camp. var. bulbosa Buch. publiziert. Nach
Buchenau (Ö. B. Z. 1898 p. 218. und Engler's »Pflanzen-
reich« IV. p. 36.) kann man solehe Formen nicht als eine Va-
rietät, sondern nur als Standortsformen betrachten. Trotz-
dem ist diese Form nicht ohne Interesse, da sie auf den er-
wähnten Standorten massenhaft vorkommt.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. žá
Cyperaceae.)
Cyperus /lavescens L. — Nasse Wiesen bei Bar.
Scirpus setaceus L. b) elathratus (Asch. Gr. Syn. II. 2. 307.). —
Am Ufer der Zlorječica bei Andrijevica, ca 800 m. Unsere
Pflanze neigt schon zu der Form pseudoclathratus Schramm hin
und ist habituell dem Seirpus cernuus Vahl. (S. Savii Seb. Maur.)
ähnlich, aber dieser hat fein punktierte Früchte, (bei unserer
Pflanze sind sie scharf längsrippig).
S. Tabernaemontani Gmel. (Schoenoplectus Tabern. Pala) var. lon-
gispieulosus m.
Spiculis multo majoribus, oblongis (15—20 mm longis), lon-
gius pedicellatis.
Plavnica am Seutarisee.
Es ist zwar auch eine Varietát major Custer in Gaud. Fl.
Helv. VI. 336. bekannt, aber diese ist grasgrün, während
unsere Pflanze graugrün gefärbt ist. Ausserdem wird in der
Beschreibung über die Grösse der Ährchen nichts gesagt.
Habituell ähnelt unsere Pflanze auch dem 8. lacustris b)
thracicus Velen. Suppl. fl. bulg., welcher in der Mitte zwi-
schen dem S. lacustris und Tabern. steht. Aber er hat 3 Nar-
ben, während unsere Pflanze in der Form der Frucht, so
wie in der Zahl der Narben mit dem typ. S. Tabern. überein-
stimmt.
S. acicularis L. — Bei Plavnica.
S. uniglumis (Lk.) — Blatište auf dem Lovčen.
S. palustris L. — Nikšié, Črtov do unter der Ledenica planina.
Elyna Bellardi (All.) Simk. — Gipfelregion des Gebirges Durmi-
tor, oberhalb Vališnica, bis über 2300 m.
Sie wurde hier zuerst von Pančié entdeckt.
Blysmus compressus (L.) Panz. — Barno jezero unter dem Dur-
mitor, Črtov do (Ledenica planina.)
Carex divisa Huds var. chaetophylla (Stend.) Daveau. — Trok-
kene Stellen bei Ulcinj.
C. bryzoides L. — In Laubwäldern bei Virpazar am Scutarisee,
im Gebiete der Mediterranflora(!).
Nach Asch. Gr. Synop. II. 2. 34. wurde bisher diese Art
im Gebiete der Mediterranflora nicht gefunden.
C. muricata L. b) divulsa (Good.) — Um Podgorica.
— — c) Chaberti (F. Schultz.) — Gornja Krivača bei Njeguši, Var-
da oberhalb des Klosters Piva.
C. pamiculata L. — Bukovica und Ranisava (im Durmitorgebiete.)
C. eurvula All. f. orbelica Velen. Flora bulg. I. 575, Kükent. Mo-
nogr. 186.
*) Revidiert von Hrn. G. Kůkenthal.
122 : I. Josef Rohlena:-
In den höchsten Lagen des Durmitorgebirges, bis über
2400 m! In Bulgarien kommt sie auch nur in der Gipfelre-
gion der Hochgebirge vor und deswegen darf man sie nicht
bloss als eine Zwergform sondern muss sie als eine Form
der Hochgebirge betrachten.
C. gracilis Curtis (C. acuta L. B) rufa Auct.) — Magliégebirge.
Unsere Pflanze steht am náchsten der Form angustifolia
Kükent.
C. atrata L. a) typica. — In den Gebirgen Ranisava nel Maglié.
C. Buxbaumii Wahlenb. — Sumpfwiesen bei Barno jezero unter
dem Durmitor, ca. 1580 m. — Ein höchst interessanter Fund.
In Bulgarien wurde sie auf dem Berge Vitoša von Pančié
gefunden, für Bosnien und Hercegovina bisher unbekannt.
Unser Standort dieser und der folgenden Art ist (nebst dem
bulgarischen) der südlichste in Europa.
C. limosa L. f. paueiflora Asch Gr.
Mit der vorigen!
C. Halleriana Asso f. peduneulata Kůkent. one p. 488. — Kri-
vacko ždrijelo bei Njegusi.
C. sempervirens Vill. — Grasige Abhänge des Magliégebirges ca
2000-2200 m. Eine Form mit kürzeren und breiteren Blättern,
die etwas an die kaukasische C. tristis M. B. erinnert.
— — subsp. laevis Kit. — Krstac und Kapa bei Njeguši, Ledenica
planina, Vojnik.
C. rostrata Stokes. — Im Durmitorgebiete: Bukovica, Valoviti und
Barno jezero.:
C. riparia Curt. var. subgracilescens Kükent. Monogr. 735. — Bei
Ulcinj. (Rohl. IV. Beitr. sub C. acutiformi.)
C. filiformis L. — Barno jezero unter dem Durmitor, ca 1560 m.
Sie ist im Gebiete sehr selten!
C. Goodenoughii Gay £. oxylepis (Sanio) Kükent. — Korita ro-
vačka.
C. Oederi Retz. — Poščensko jezero bei Savniki.
C. capillaris L. — In den höchsten Lagen des Gebirges Maglič,
bis über 2200 m.
Gramineae.
Erianthus Hostii Gris. (Andropogon strictus Host.) — Steiniger
und buschiger Hügel bei Podgorica.
Andropogon Ischaemum L. — Grasige und felsige Stellen bei dem
Kloster Piva; Rudine nikšiéke; Abhänge des Berges Žoljevica
nächst Andrijevica.
A. gryllus L. — Gornje blato am Skadarsko jezero.
Panicum sanguinale L. — Bei Plavnica und Bar.
Die Exemplare von letzterem Standorte haben eine bis 17 ent
lange Scheinähre, breitere Blätter und dabei ist die ganze Pflanze
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 123
viel robuster. Dies weist auf die Varietät ciliare Trin. hin, aber die
dritte Hüllspelze ist am Rande nur wolligflaumig und nicht steif-
haarig gewimpert. Es ist also eine Mittelform, die der Form inter-
cedens Beck (sub P. ciliare) am nächsten steht.
P. crus galli L. £. brevisetum Döll. — Auf Äckern bei Mratinje
unter dem Maglié und bei Njegusi.
P. viride L. — Bei dem Kloster Piva, um Mratinje unter dem Ma-
glié und bei Savniki.
P. glaucum L. — Oberhalb Mratinje gegen dem Maglié; bei Nje-
guši und Podgorica. — Seltener als die vorige Art.
P. italicum L. — Unter der Saat bei Nikšié.
P. verlicillatum L. var. robustum A. B. — In Hecken und Gebüschen
bei Podgorica.
Viel robuster, die Blätter sind breiter, die Rispe ist grösser
und oft gelappt.
Da die Blattscheiden der oberen und mittleren Blätter am
Rande fast vollständig kahl sind, so bildet unsere Pflanze
einen Übergang zur Rasse » Aparine« A. Gr. Syn. IL 1. 75.
Cynodon dactylon Pers. — Um Podgorica nicht häufig.
Milium e/fusum L. — In schattigen Wäldern der Voralpenregion:
Varda oberhalb des Klosters Piva, unter dem Berge Kom, bei
Zabljak unter dem Durmitor, auf dem Berge Balj nächst An-
drijevica und im Maglicgebirge.
- Die Exemplare vom Balj haben ziemlich stark rauhe Hüll-
spelzen, wie M. vernale M. B., Jedoch durch andere Merkmale
stimmen sie mit M. e/jusum überein.
— — b) elatius Koch. — Bukovica unter dem Durmitor und Jelo-
viea unter der Bjelasica plan.
Die Pflanze ist kräftiger und die Rispenäste sind nach dem
Verblühen aufrecht zusammengezogen.
Stipa Calamagrostis Wahlenb. (Lasiagrostis Calam. Link.) — Um
Viljuša an der hercegov. Grenze, ber Borkoviéi oberhalb des
Klosters Piva, ca 1000—1400 m.
Auch im Maglié- und Durmitorgebirge (Valoviti do) auf
Kalkfelsen nich selten bis fast 2000 m! ansteigend.
In der niedrigeren und wármeren Region verbreitet.
Nardus stricta L. — Auf alpinen Hutweiden bis zu der Gipfelregion
verbreitet; Sekirica-, Sinjavina-, Ledenica- und Magliépla-
nina; auch bei Bukovica unter dem Durmitor.
Alopecurus Gerardi Vill. — Auf Hutweiden in der alpinen Region:
Zeletin bei Andrijevica, Kom, Jablan bei Kolašin, Maglié.
A. utriculatus Pers. — Um Plavnica am Skadarsko jezero oft in
ungeheurer Menge.
A. pratensis L. — Bei Borkovici oberhalb des Klosters Piva.
A. fulvus Sm. — An einem Tiimpel náchst dem Kloster Piva, ca
700 m.
. Ein anderer Fundort in Montenegro ist mir nicht bekannt.
124 E. Josef Rohlena:
Phleum pratense L. var. nodosum Schreb. — Barno jezero unter
dem Durmitor, bei Šavniki, Mratinje unter dem Maglié, um
Šavniki, auf den südlichen Abhängen des Gebirges Vojnik
und am Lovcen.
— — var. typicum A. Gr. — Auf einer feuchten Wiese auf dem
Berge Jerinja glava bei Andrijevica und am Krstac bei
Njegusi. Es scheint hier viel seltener vorzukommen als die
vorige Varietät.
— — var. Bertolonii DC. — Auf dürren Stellen bei Rijeka, Sav-
niki und auf dem Berge Jerinja glava bei Andrijevica. Diese
Form ist durch die viel kleineren Ährchen erkennbar.
— — subsp. alpinum (L.) Schreb. — Feuchte Wiesen der alpinen
Region; Sekirica plan.
— — — f. flavescens Schur. — Mit der typischen Form auf dem
Gebirge Zeletin bei Andrijevica.
Diese interessante Form ist dem Phl. Michelii, welches mit
ihr hier vergesellschaftet vorkommt, täuschend ähnlich; man
erkennt sie aber durch die schief gestutzten Hüllspelzen. Bei
dem Ph. Michelii sind die Hüllspelzen lanzettlich und in eine
Granne zugespitzt.
— — subsp. alpinum (L.) Schreb. var. commutatum M. K. — Lede-
nica- und Božur planina (distr. Piva).
Ph. Boehmeri Wib. — Auf der Abdachung des Berges Balj (Andri-
jevica) in der Gesellschaft von Ph. montanum; felsige Ufer
der Piva nächst dem Kloster und auf der Varda planina
(distr. Piva).
Ph. panieulatum Huds. (= Ph. asperum Jaca.) — An sandigen und
steinigen Ufern des Flusses Lim bei Andrijevica, ca 800 m.
In Asch. Gr. Synops. ist diese Art für Monten. nicht ange-
führt worden; in Bosnien kommt es zwar vor, aber selten.
Ph. Michelii All. typicum. — Kommt im Gebiete meiner Beobach-
tung zufolge noch seltener als die folgende Varietät vor;
ganz typisch beobachtete ich es in den Korita rovacka.
— — var. subincrassatum Gris. (ap. Pant. Adnot.). (Vergl. Rohl.
Dritter Beitr. 59.)
Auf alpinen Hutweiden bis zu der Gipfelregion verbreitet;
Maglié, Ledenica, Kom, Bijela Voda (distr. Kuči), Sekirica, Ze-
letin, Sinjavina (Jablan).
Nicht selten beobachtete ich eine Form, bei der auch die
D eckspelze mit einer %—1 mm langen Granne beendet ist, so dass
es einem Trisetum ähnlich ist (= f. triaristatum).
Ph. montanum C. Koch. (Ph. serrulatum B. H.) — Auf felsigen Ab-
stůrzen des Berges Balj náchst Andrijevica; an Hůgeln bei
Podgorica; bei Šavniki und Borkoviéi (distr. Piva), cá 1000
bis 1200 m.
Ein sehr wichtiger Fund! In Asch. Gr. Syn. II. 1. 150 wird
folg. geograph. Verbreitung angegeben: Im Banater Berglande, im
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 125
mittleren und südlichen Siebenbürgen, in Bulgarien (Velen.), Ru-
mänien, Griechenland, Kleinasien, Libanon und Kaukasus.
Diese Art steht zwischen dem Ph. Boehmeri und Michelii.
Ersterem ist es habituell sehr ähnlich und unterscheidet sich haupt-
sächlich durch die grösseren (ca 4 mm) Ährchen (bei dem Ph.
Boehm. = 25—3 mm), durch die länger zugespitzten und lang kamm-
formig gewimperten Hüllspelzen.
Die Behaarung der Hüllspelzen ist jedoch kein sicheres Merk-
mal; so kommt auch bei dem Ph. Boehmeri eine Form mit gewim-
perten Hůllspelzen vor (= var. ciliatum Čel., an blepharodes A.
Gr.?), die ich auch in Montenegro sammelte; aber diese erkennt
man leicht an den kleineren Ährchen.
Eine interessante Form von Ph. montanum sammelte ich
bei Savniki; sie hat nur sehr spärlich gewimperte oder fast kahle
Hüllspelzen, wodurch sie dem Ph. Boehmeri ähnlich ist (= f. epi-
losum). Man erkennt sie aber an den grösseren Ährchen und be-
sonders durch die lang zugespitzten Hüllspelzen.
Eine Mittelform zwischen Ph. Boehmeri und montanum hat
Velenovsky*) aus Bulgarien beschrieben und als Ph. Boehm.
v. Sakarense benannt; es hat allmählicher zugespitzte und länger
begrannte Hüllspelzen (fast wie Ph. montanum), aber die Wimpern
fehlen überhaupt.
Ph. graecum B. H. f. lobatum.
Bla tus. usque ad 80’em-altum,; paänıeula ma-
jore (usque 2 cm longa), lobata.
Bei Njegusi (leg. Pejovié), ca 900—1000 m.
Diese interessante Form ist habituell dem Ph. montanum U.
Koch ähnlich; jedoch die untere Deckspelze ist stumpf und nervig;
dagegen ist die Deckspelze an dem Ph. montanum zugespitzt und
3 nerwig.
Jedenfalls ist das Vorkommen dieser Art in Montenegro sehr
interessant, da sie bisher nur aus dem Oriente, Griechenland, Bul-
garien, Macedonien und Südserbien (vergl. Vandas, Reliquiae
Formanekianae p. 575) bekannt ist. Es ist auch nicht ausge-
schiossen, dass es sich hier um einen zufälligen Fund handelt und
dass sie verschleppt wurde, weil die Umgebung von Njeguši bo-
tanisch schon gut bekannt ist.
Agrostis vulgaris With. — Alpine Hutweiden der Maglié-planina.
A. spica venti L. — Um Andrijevica; am Wege von dem Kloster
Piva nach Goransko; bei Borkovici (distr. Piva); Jasenovo
polje unter dem Berge Vojnik, ca 800—1400 m; im Gebiete der
Mediterranflora habe ich sie nicht getroffen. (Vergl. A. Gr.
Syn. II. 1. 195.)
À. rupestris Vill: — In der Gipfelregion des Kom- und Durmitor-
gebirges.
*) Sitzungsber. der königl. böhm. Gesell. 1902. XXVII.
126 I. Josef Rohlena:
A. alba L. var. silvatica (Host.) A. Gr. Syn. II. 174. — Auf den Ab-
hängen des Gebirges Maglié oberhalb Mratinje; auf dem Ge-
birgskamme Ranisava (im Durmitorgebiete) und in Waldlich-
tungen oberhalb des Klosters Piva; Zanjev do bei Njegusi.
A. castellana B. R. b) byzantina (Boiss.) Hackel. (= A. olivetorum
Gr. G.!)
Auf den alpinen Hutweiden des Gebirges Kom, der Sekirica
"und Piševo plan. bei Andrijevica; Črtov do auf der Ledenica
planina; auch auf dem Berge Kapa oberhalb Njeguši und am
Lovčen.
Calamagrostis varia Host: — Im der alpinen Region verbreitet und
zwar gewöhnlich in der Form mit sehr kurzer Granne (= f.
inclusa Torg.); die typische, langgrannige Form kommt viel
seltener vor. (Vergl. auch A. Gr. Syn. IL. 1. 210.)
Maglic, Kom, Dobri do und Barno jezero (Durmitor), Voj-
nik und Poščensko jezero bei Savniki.
C. epigeios Roth. — In Gebüschen auf den südlichen Abhängen des
Berges Vojnik.
C. pseudophragmites Baume. (C. littorea P. Beauv.) — An Ufern
der Flüsse Zlorječica, Lim und. Peručica bei Andrijevica,
ca 800 m.
Ein geographisch sehr interessanter Fund.
Holeus /anatus L. — Bei Mratinje (Maglié), Andrijevica, Savniki,
Poščensko jezero, Cetinje und auch im Limtale bei Berane
(Sandz. Novi Pazar).
H. mollis L. — Im Getreide bei Bukovica unter dem Durmitor, im
Peručica-Tale unter dem Kom, auf Bergabhängen des Maglié
gegen Mratinje, ca 700—-1500 m. Im wärmeren Teile Monte-
negros scheint er zu fehlen. Die Pflanzen von dem Maglié stel-
len eine Form vor, die durch die bis 1 cm breiten Blätter, die
reichblůtige Rispe und die grösseren (6—7 mm) Ahrchen der
Var. major Lange in A. Gr. Syn. nahe steht. -
Trisetum distichophyllum (Vill.) Beauv. — Auf grasigen Abhän-
gen der Berge Kom Kučki und Kom Vasojevicki, ca 1800
bis 2200 m. Ein sehr wichtiger Fund, da diese Pflanze in A.
Gr. Synop. nur aus den Alpen angeführt wird.
T. flavescens L. a) villosum Čel. — Grasige Stellen bei Savniki,
um Barno jezero unter dem Durmitor, Črtov do und Varda
unter der Ledenica planina, ca 800—1500 m.
— — b) glabratum Asch. — Alpenweiden nächst Korita rovačka,
ca 1600 m.
Koeleria*) splendens Presl. (Domin Monogr. pag. 89),
var. typica Domin Monogr. 91. —
Bar, Njeguši, Drušici bei Rijeka, Velostovo, Ranisava, Vo]-
nik, Borkovici (distr. Piva), Ledenica.
*) Die Gattung Koeleria ist von H. Prof. Domin revidiert.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 127
K. splendens Presl. f. colorata Domin, Mag. bot. lap. 1904. 278.,
Monogr. pag. 92.
Glumis glumellisque magna ex parte violaceo-coloratis.
In den Gebirgen Ranisava und Maglié, ca 1700-2000 m.
interrupta Domin, Mag. bot. lap. 1904., 279., Monogr. p. 92.,
Rohl. II. Beitr. pag. 26. sub K. cristata Pers. Panicula pro
more tota verticillato-interrupta.
Bei Bar.
var. pyramidata Dom. Monogr. p. 94.
Borkovici und Ledenica planina, distr. Piva; auch bei Nje-
guši (Longova rupa).
— subvar. longiglumis Dom. I. c. 94.
Volovica bei Bar (leg. Baldacci).
— subvar. elongata Dom. I. c. 94.
Danilovgrad, Lješanska nahija, Gornje polje bei Nick
— — f. fallacina Dom. I. c. 94 — Bei Bar, ca 100 m; auch bei
Njeguši.
Die Pflanze von dem letzteren Standorte ist etwas abwei-
chend; sie hat viel kleinere Ährchen (ea. 55% mm), wodurch
sie an die Var. subcaudata erinnert, aber diese ist viel nie-
driger, hat starre, kurze Blätter und eine kürzere und dichte
Rispe.
var. pubiculmis Dom. I. c. 97. — Auf dem Gebirge Ranisava,
ea 1700 m mit Übergängen zu der Var. atherophora.
var. subcaudata (Asch. Gr.) Dom. ]. e. 97.
Podgorica, Katunska nahıja, Farmaki, Lješko polje, Mali
Stulac, Monastir Piva, Krstac bei Njeguši.
var. durmitorea Dom. 1. c. 98. |
In den Hochgebirgen des Durmitor und Maglié.
var. pubescens Dom. 1. c. 99. f. subpubescens (Rohl.) Dom.
(Rohl. II. Beitr. p. 27. als K. splend. b) grandiflora f. sub-
pubescens.)
Savniki, im Pivatale bei Mratinje und nächst dem Klost. Piva.
— f. mierostachya Dom. I. c. 99. — Bei dem Klost. Piva.
var. atherophora Dom. (Rohl. II. Beitr. pag. 26. als K. splen-
dens Presl var. subaristata Panč.)
Cevski Lisaec, distr. Katunska, auf dem Gebirge Maglié, Le-
denica plan. (f. colorata), Črtov unter der Ledenica plan.,
Durmitorgebirge, ca. 1290—2200 m.
— f. verticillata Rohl. II. Beitr. p. 27.
Bei Bar und Velestovo (distr. Katunska).
var. pseudorigidula. Dom. I. c. 96.
Auf der Ledenica plan., ca 1900 m. mit Übergängen zu der
Var. atherophora.
var. canescens (Vis.) G. Beck f. exaltata Dom. 1. c. 100.
Bei dem Kloster Piva.
128 I. Josef Rohlena:
—
K. subaristata (Panč.) Dom. Monogr. 165. (K. grandiflora var. sub-
aristata Paně. Elench.)
Auf dem Gebirge Kom leg. Pančié.
K. gracilis Pers. var. colorata (Heuff.) Dom. Monogr. 192.
Auf Bergwiesen oberh. Andrijevica.
— — var. Rohlenae Dom. I. c. 193.
Bei Andrijevica; auch auf der Sekirica planina, 1000—1200 m.
K. pubescens P. B. — Bar, (Grimburg, Beck.).
Avena elatior L. (Arrhenatherum avenaceum P. B.)
a) vulgaris Fr. — Ledenica planina; Lehnen oberhalb des
Klosters Piva und bei Njegusi.
b) pilifera Beck. — Bogojeva glava bei Njegusi.
A. sativa L. subsp. diffusa (Neilr.) A. Gr. Synop. — Um Podgorica
angebaut.
A. Neumayeriana Vis.
Auf den Abhángen des Gebirges Kom oberhalb der Hut-
weiden »Carine« und auf dem Gebirge Korita rovacka.
A. pubescens Huds. var. alpina Gaud. — In der Umgebung von
Andrijevica: Gebirge Kom und Sekirica; auch in dem Tale
der Peručica.
A. versicolor Vill. (A. Scheuchzeri All.) — In der Gipfelregion des
Kom Vasojevicki und der Bjelasica planina. Eine schöne
Form mit grösseren Ahrchen (die Spelzen sind 8-11 mm lang)
und mit gesäumten Blättern (wie bei der Poa badensis
Haenke.)
A. Blavii Asch. Janka. — Steinige Abstürze der Gebirge Ranisava,
Durmitor (Valoviti do, Dobri do), Ledenica und Maglié.
A. sterilis L. var. Ludovicana Dur. — Kokoti (distr. Lješanska),
Mosori bei Podgorica.
Durch viel kleinere Blüten erinnert sie an A. fatua L., von
welcher sie sich (ausser der kahlen Ährenachse) dadurch un-
terscheidet, dass die Blüten aus den Hüllspelzen zusammen-
hängend herausfallen.
Ventenata dubia (Leers) F. Schultz. — Trockene Grasplätze um
Andrijevica.
Aira capillaris Host. — Um Viljuša an der hercegov. Grenze; am
Berge Balj náchst Andrijevica.
— — var. ambigua Asch. — Bei Podgorica, Andrijevica, Bar und
Njegusi.
A. flexuosa L. — Auf den montanen Hutweiden verbreitet; Seki-
rica, Kom Vasojevicki Ranisava, Maglié.
— — var. Legei (Bor.) Richter. (= A. flexuosa var. argentea
Fourny.)
Mit der typ. Form auf dem Magliégebirge.
— — var. brachyphylla Gay. — Bei Andrijevica und auf grasigen
Stellen des Berges Kom.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 129
Diese Form ist durch die kurzen (ca 2—4 em), steifen und
diehten unteren Blätter sowie durch die zusammengezogene
Rispe sehr auffallend.
A media Gouan. — Dürre Grasplätze bei dem Kloster Piva.
A. caespitosa L. var. montana Rchb. — Alpine Hutweiden des
Magliégebirges.
Unsere Pflanze stimmt mit der Beschreibung in Asch. Gr.
Synop. II. 291. ziemlich gut überein; die Rispe ist dunkel
und. zusammengezogen, aber der Stengel ist viel höher (bis
70 em) und nicht nur 30 em hoch; sie ist auch der Form monte-
negrina Rohl. III. Beitr. pag 60. ähnlich, doch sind die Ähr-
chen, viel kleiner (ca 4-5 mm).
A. caespitosa L. a) genuina Rehb. — Um Andrijevica, auf der Seki-
rica planina und bei Bukovica gegen Ranisava.
Sieglingia decumbens Bernh. — Sekirica planina, Berg Zoljevica
bei Andrijevica und um Berane im Lim-Thale (Sandzak Novi
Pazar.)
Danthonia calycina Rehb. — Viljuša, Jasenovo polje am Fusse des
B. Vojnik, Kom, Balj, PiSevo und Žoljevica bei Andrijevica.
Donax Plinii K. Koch. — Am steinigen und sandigen Meeresufer
bei Ulcinj und Bar.
Ein wiehtiger Fund; in Asch. u. Gr. Synopsis ist diese
Pflanze für Montenegro nicht angeführt.
Molinia coerulea Moench. — Feuchte Wiesen bei Mratinje und am
Poščensko jezero nächst Savniki.
Melica uniflora Retz. — In humosen Wäldern um Andrijevica und
Ulcinj; Krivacko ždrijelo und Lovčen bei Njegusi; Ljut
oberhalb des Klosters Piva; Viljusa.
M. nutans LU. — In Bergwäldern auf dem Maglié- und Vojnikge-
birge; auch um Savnik und Bukovica gegen Ranisava.
M. eiliata L. B. nebrodensis (Parl.) — Um Andrijevica, Podgorica,
auf den Abhängen des Lovcen und oberhalb des Klosters
Piva; auch auf dem Durmitor.
Manche Exemplare zeigen Übergänge zu der Rasse Trans-
silvanica; so haben die Pflanzen aus Piva kahle Blattscheiden und
eingerollte Blätter wie bei Nebrodensis, aber die Ährenrispe ist
sehr dicht wie bei der Transsilv. Dagegen haben die Pflanzen vom
Lovcen eine lockere, einerseitswendige Ährenrispe, (wie bei Ne-
brod.), aber die Blätter sind flach (wie bei Transs.) — wahrschein-
lich eine Schattenform. Auch das Längeverhältniss zwischen. bei-
den Hüllspelzen ist variabel und scheint mir ein am wenigsten
verlässliches Merkmal zu sein.
Dactylis glomerata L. — Gornje polje bei Njegusi.
In schattigen Wäldern auf der Varda planina oberhalb des
Klosters Piva und bei Andrijevica sammelte ich eine Form, welche
durch die kahlen (nicht bewimperten) Spelzen und die schlaffen
9
130 I. Josef Rohlena:
Blätter auf D. Aschersoniana Graeb. hinweist, aber die Rispe ist
nicht überhängend und die Blattscheiden sind behaart; wahr-
scheinlich eine Mittelform.
— _ var. abbreviata Drejer. — Mratinje unter dem Maglié (oft
mit der Form striata Kuntze); bei dem Kloster Piva (mit
den Übergängen zu der folgenden Subspecies):
— — subsp. Hispanica (Roth.) Koch. — Podgorica, Viljusa, Lje-
šanska nahija.
Seleroehloa dura P. Beauv. — Um Podgorica nicht häufig, so an
an der neuen Brůcke; auch bei Goluboviéi in der Ebene
»Donja Zeta«.
Briza media L. subsp. elatior (S. Sm.) = B. media L. var. Horakii
Rohl. Sitzungsber. der königl. böhm. Gesell. 1902. XXXIX.) —
In den Gebirgen Sekirica, Balj und Kom verbreitet.
B. media L. typica. — Abhänge des B. Vojnik; Wiesen um Adrije-
vica.
B. maxima L. — Danilovgrad im Zeta-Tale.
Die Deckspelzen sind nach den Angaben verschiedener Au-
toren entweder behaart oder kahl. Ascherson und Grae-
bner (Synopsis II., I., 439.) sagen: »Deckspelzen, wenig-
stens die oberen, oft dicht kurz weichhaarig.« Pospíchal
führt aus dem Küstenlande nur die behaarte Form an.
Im Herbare des böhmischen Museums habe ich an dem sehr
reichlichen, aus verschiedenen Ländern stammenden Materiale nur
behaarte Formen beobachtet. Dagegen kommen in Montenegro
Formen, an welchen alle Deckspelzen ganz kahl sind, viel häufi-
ger vor, Ja an vielen Standorten sammelte ich nur diese Form.
Ich nenne sie f. glabrifiora.
An dürren Stellen auf der Ljesanska nahija sammelte ich
eine abweichende Form: der Stengel ist sehr dünn, die Rispe be-
steht nur aus 1—2 fast aufrechten und viel kleineren (8—2 mm)
Ahrchen, alle Deckspelzen sind ebenfalls kahl (f. depauperata).
Glyceria plicata Fr. — Unter dem Berge Zoljevica (Vasojevici),
bei Andrijevica, Berane (Sandžak Novi Pazar), und Črtov do
auf der Ledenica planina.
Auf dem letzten Standorte sammelte ich eine Form, die
sich schon der Var. triticea M. T. Lange (— v. depauperata
Crep.) sehr náhert.
Cynosurus cristatus L. — Auf Wiesen und Grasplátzen verbreitet;
Bukovica, Piva, Balj, Andrijevica, Danilovgrad u. s. w.
C. echinatus L. — In der niedrigeren und wármeren Region ver-
breitet und háufig; in der montanen Region seltener, aber
oft bis 1600 m aufsteigend; Šavnik, Poščensko jezero, Bor-
koviéi, Kloster Piva, Goraňsko, Balj, Abhánge des Kom ge-
gen Peručica und Štavna.
Fiinfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 131
Bromus ramesus Huds. a) eu-ramosus A. Gr. Syn. II. 1. 575. —
B.
B.
B.
B.
B.
An Waldrándern um Andrijevica und bei dem Kloster Piva.
— b) Benekeni (Syme) A. Gr. 1. c. — Bei Andrijevica mit dem
vorigen; auch bei Savniki und Mratinje im Pivatale.
sterilis L. — An Mauern und in Hecken bei Andrijevica und
zwischen Goraňsko und dem Kloster Piva; auch um Šav-
niki.
villosus Forsk. Subsp. maximus (Desf.) A. Gr. — Podgorica;
Auch bei Ulcinj mit drei Form ambigens (*ord.) A. Gr.
1e:
arvensis L. — Um Andrijevica und bei dem Kloster Piva ver-
breitet.
arvensis L. f. compactus A. Gr. Syn. IL 1. 609.
Poščensko jezero náchst Šavniki.
Es ist eine schöne Form! Die Rispe ist kurz und zusam-
mengezogen, die Rispenäste auch nach dem Verblühen auf-
recht und anhegend.
sauarrosus L. — Bei dem Kloster Piva- und um Savniki
häufig.
— b) puberulus Beck. — Borkoviéi (distr. Piva), ca 1400 m!,
Zalazi und Krstac bei Njegusi, im Piva-Tale unter Goran-
sko und um Andrijevica.
commutatus Schrad. — Bei Andrijevica und Savniki; auch im
Peručica-Tale unter dem Kom;
mollis L. — Krstac bei Njeguši, Šavniki, Goransko, Andrijevica.
tectorum U. — Im Limtale bei Andrijevica und im Pivatale
unterhalb Goransko.
secalinus L. — Unter Getreide bei Andrijevica sehr (!) häufig.
Brachypodium pinnatum P. B. var. vulgare Koch. — Ziemlich ver-
Br.
B.
breitet; Šavnik, Kloster Piva, Peručica unter dem Kom, Da-
nilovgrad, Andrijevica und Lovčen.
— var. gracile (Leyss.) Posp. — Podgorica, Bogojeva glava bei
Njegusi.
Durch die kürzeren Ährehen und kurzbegrannten Deck-
spelzen stimmt unsere Pflanze mit der Beschreibung in A.Gr.
Syn. II. 1. 633. überein; aber sie ist nicht niedrig, sondern bis
% m hoch.
silvaticum R. Sch. var. dumosum Beck. — Krivačko osoje bei
Njegusi; Peručica am Fusse des B. Kom; Viljusa, Kloster
Piva und Danilovgrad.
distachyum (L) R. Sch. var. monostachyum Guss. — Auf steini-
gen und dürren Orten in der Ebene »Zeta« und bei Podgorica.
— var. multiflorum Willk. — Grasige Orte bei Bar (Antivari.)
Durch die grössere Zahl der Ahrchen (bis 5-6), welche auch
mehrblütig sind (bis 12) und durch üppigeren Wuchs erin-
nert diese Form an Br. pinnatum: man erkennt sie nach der
‚einjährigen Wurzel.
32 I. Josef Rohlena:
Tritieum caninum L. — Bukovica, Savniki, Mratinje, Peručica
am Fusse des Kom, und Andrijevica.
— — var. flexuosum Harz. — In Bergwäldern um Andrijevica und
auf dem Berge Zakamen oberhalb des Klost. Piva.
T. caninum L. b.) breviaristatum Beck (Flora Bosne, Hercegovine
ete. I. pag. 45 sub Agropyro.) —
Auf sonnigen, dürren und steinigen Stellen, oft in Felsrit-
zen ın der alpinen Region des Durmitorgebirges (Valoviti do,
Dobri do) ca 1700-2100 m.
Die 2-3blütigen Ährehen sind gewöhnlich bläulich ge-
färbt, die Grannen sind sehr kurz oder fehlen überhaupt.
Die Ähre ist nieht überhängend, sondern steif aufrecht,
die Blätter sind schmäler, sehr rauh, der Halm ist starr aufrecht.
Von der typischen Pflanze, welche hier auch in schattigen
Bergwäldern der subalpinen Region vorkommt, ist es habituell
sehr verschieden; da aber der Wurzelstock rasenförmig, (oder nur
mit ganz kurzen Ausläufern versehen) und die Ährchenachse steif
behaart ist, so weist es auf die Verwandtschaft mit dem T. caninum
hin.
Diese interessante Pflanze, die noch weiterer Beobachtung
bedarf, kann man entweder als eine hochalpine Form von T. ca-
ninum betrachten, oder handelt es sich um eine selbständige Rasse,
welche dem T. biflorum Brign. und noch mehr dem T. Hornemanni
Koch nahe steht. Manche Exemplare sind von der letztgenannten
Pflanze schwer zu unterscheiden. Tr. Hornemanni ist zwar sehr
variabel; so ist die Ährehenachse manchmal fast kahl oder nur
rauh (Koch sagt in der Originaldiagnose »seabridula«) wie bei
Tr. repens, aber auch nicht selten ist sie steifhaarig, wie es bei
dem T. caninum vorkommt und deswegen steht Tr. Hornemanni
zwischen beiden letztgenannten Arten.
Unsere Pflanze ähnelt noch dem T. caninum L. f. gracilius
Lange (ich sah die von Uechtritz bei Breslau gesammelten Ex-
siceata), welches auch armblütige Ahrchen und kurze Grannen
hat, aber die ganze Pflanze ist schlaff, die Blätter sind weicher und
breiter und die Ähre ist überhängend — also nur eine Schatten-
form.
Tr. repens X glaucum b) vireseens. — Lovčengebirge unter den
Eltern.
Die Pflanze stellt eine schöne Mittelform vor. T. glaucum
verrät sich dadurch, dass die Blattscheiden am Rande be-
wimpert sind; den Einfluss des Tr. rep. erkennt man an den
etwas zugespitzten (und nicht stumpfen oder abgestutzten
Deck- und Hüllspelzen.
Bei dem Tr. glaucum, kommen zwar nicht selten Formen
mit begrannten Deckspelzen vor, dabei sind aber die Hüll-
spelzen immer ganz stumpf.
Fünîter Beitrag zur Fiora von Montenegro. 133
T. repens L. a) vulgare Döll. — Andrijevica; auch um Zabljak un-
ter dem Durmitor.
— — f. arvense Rehb. — Gornje polje bei Njegusi.
— f, pubescens Döll. — In Gebüschen um Andrijevica häufig.
T. intermedium Host. var. hispidum A. Gr. — Ljut oberhalb Nje-
guši sehr häufig.
— — f, virescens Panë. — Sehr verbreitet, so auf der Bogojeva
glava bei Njeguši, um Andrijevica u. s. w.
— — f. longiaristatum Posp. — Borkovici (distr. Piva).
— — £. aristatum Sadl. — Zalazi bei Njegusi, Mratinje unter dem
Maglié.
— — var. trichophorum (Link). — Kalkfelsen oberhalb Savniki und
bei dem Kloster Piva.
Die angeführten Formen kombinieren sich oft untereinander,
zum Beisp. virescens und trichoph., virescens und aristatum oder
iongiaristatum. trichophorum und virescens u. s. w. Es scheint
mir aber nicht notwendig zu sein, dieselben mit neuen Namen zu-
bezeichnen.
T. villosum M. B. (Haynaldia villosa Schur.) f. glabratum Borb. —
Um Rijeka, Bar, Ulcinj und Andrijevica häufiger als die
typische Pflanze.
— — f, coloratum. Spiculis intense violaceo-coloratis. Auf důrren
und steinigen Stellen bei Podgorica an der albanesischen
Grenze in ungeheurer Menge ganze Formation bildend.
Hordeum Gussoneanum Parl. f. hirtellum Deg. (= H. secalinum
Schreb. f. pubescens Rohl.) — Bei Bar.
H. murinum L. b) leporinum (Link.) Rieht. — Um Podgorica und
Njegusi nicht selten.
H. europaeum All. (Elymus europ. L.) — In diehten Laubwäldern
auf dem Gebirge Ranisava (Durmitor), auf der Jerinja glava
bei Andrijevica und oberhalb des Klosters Piva.
Lolium temulentum L. var. arvense Bab. f. robustum Koch. —
Im Getreide bei Mratinje gegen Maglié; auch bei Viljusa und
Andrijevica. Unter den normalen Pflanzen beobachtete ich eine
häufig vorkommende Monstrosität mit am Grunde ästiger Rispe;
die Äste tragen normale, mehrblütige Ährchen und entspringen
nicht aus der Achsel der Hüllspelzen. Eine analoge Form kommt
auch bei L. perenne und I. multifierum vor. Von dieser Art wird
in A. Gr. Synopsis keine ähnliche Form erwähnt (= f. m. ra-
mosum).
L. multiflorum Lam. — Unter der Saat bei Bioče an der Morača.
L. subulatum Vis. — Auf steinigen und dürren Stellen bei Pod-
gorica.
— — L. aristatum m. Glumis fertilibus + longiuseule aristatis. —
Mit der typ. Form häufig.
L. sieulum Parl. — Grasige Plätze bei Podgorica, ca 30-50 m.
134 I. Josef Rohlena:
In Asch. und Gr. Synopsis ist diese Art aus Montenegro
nicht angeführt. Von dem L. perenne L., hauptsächlich dureh
die ganz stumpfen oder ausgerandeten Hüllspelzen erkenn-
bar.
L. perenne L. f. tenue Schrad. — Bei Njeguši.
Psilurus aristatus Duv. Jouve. — Im Gebiete der Mediterranflora
gemein; in der subalp. Region beobachtete ich ihn bei Li-
jeva Rijeka.
Poa Cenisia All. — (P. distichophylla Gaud.) — Im Felssehutt der
alpinen Rezion der Gebirge Maglié, Kom, und Durmitor.
P. attica Boiss. Held. — In der niedrigeren und mittleren Region
verbreitet, nicht selten bis 1400 m ansteigend; um Šavniki,
Andrijevica, oberhalb Mratinje gegen Maglié, bei dem Klo-
ster Piva, Lijeva Rijeka im Tara-Tale, an den Abhängen des
B. Vojnik und um Njegusi.
P. Chaixi Vıll. — Im schattigen Buchenwalde auf dem Berge Balj
nächst Andrijevica. Im Durmitorgebiete wurde sie schon von
Pančié gefunden.
P. hybrida Gaud. — Im Walde auf den Abhängen des Berges
Maglié gegen Mratinje.
P. compressa L. — Savniki, Borkovici (Piva), Mratinje unter dem
Maglié und Žanjev do bei Njeguši.
P. bulbosa L. f. vivipara. — Borkoviéi (distr. Piva); um Andrije-
vica.
P. nemoralis L. — In Bergwáldern auf der Božur planina (distr.
Piva), oberhalb des Klost. Piva, auf dem B. Vojnik, Dur-
mitor und Jerinja glava (bei Andrijevica.)
P. annua U. — Um Bar und Ulcinj; auch in der Gipfelregion des
Gebirges Sekirica, ca. 1900 m!
jubata Kern. Ó. B. Z. 1873. pag. 6. (— Poa Grimburgü Hackel
Ó. B. Z. 1898. p. 12.) Wächst auf sandigen und nassen Stellen
in der Náhe des Meeresstrandes bei Bar (Antivari) und UL
cinj (Dulcigno.)
Ein sehr wichtiger Fund, denn — soviel mir bekannt ist —
(siehe A. Gr. Syn. II. 1. 400.) wurde diese Pflanze bisher auf
einem einzigen Fundorte u. zwar in Dalmatien,*) (Zupa-Tal bei
Cattaro) von Pichler gesammelt.
Dem gefälligen Entgegenkommen des Herrn Dr. E. Jan-
chen habe ich es zu verdanken, dass es mir möglich war, meine
Pflanze mit dem Originale aus Kerner’s Herbar zu vergleichen und
da sehe ich nun, dass beide Pfanzen vollkommen identisch sind.
Kerner hat diese Pflanze IL. c. nur kurz, offenbar nur
vorläufig folgendermassen beschrieben: »Poa jubata Kern., eine
v
) Später auch von Griechenland als Poa Grimburgii pu-
bliziert.
Füniter Beitrag zur Flora von Montenegro. 135
ausgezeichnete neue Art, welche sich zwischen P. concinna Gaud.,
pumila Host. und P. annua L. stellt, von den beiden ersteren durch
die stumpfen unteren Spelzen, von P. annua durch die am Rük-
ken und an den Rändern mit weissen Haaren mähnenartig be-
setzten unteren Spelzen, von allen verwandten überdies durch die,
mit rückwärts gerichteten glashellen kleinen Trichomen besetz-
ten Halme sich unterscheidet.«
Kerner macht keine Erwähnung davon, ob die Pflanze
einjährig oder ausdauernd ist und das mag Anlass dazu gegeben
haben, dass Nyman in seinem »Conspectus und Asch. u.
Graeb. in ihrer »Synopsis« dieselbe unter den Perennen ein-
reihten.
Ich habe die Pflanze in den Monaten April und Mai reich-
lich gesammelt und behaupte mit aller Bestimmtheit, dass sie
einjährig! ist. Auch die von Pichler gesammelten Exemplare in
Kerner’s Herbar weisen deutlich auf eine einjährige Dauer der
Pflanze hin. :
Die von Kerner angeführten Merkmale: »stumpfe Hüllspel-
zen und mähnenartige Behaarung der Deckspelze,« sind so charak-
teristisch, dass man darnach die Pflanze sofort zu erkennen ver-
mag.
Weniger zutreffend ist die Bemerkung, »dass der Halm
mit rmůckwártsgerichteten, glashellen, kleinen
Trichomen besetzt sel« Aschers. und Graeb. fügen
hinzu, dass der Halm in der oberen Partie rauh sei. Das ent-
sprieht aber nicht der Wirklichkeit. An den Originalexemplaren
(nur 3 Stück) finde ich, dass nur 2 Individuen an der unteren(!)
Partie des Halms, namentlich an den Knoten, ganz unbedeutende,
bloss bei starker Vergrösserung sichtbare Trichome haben, wäh-
rend das dritte Exemplar ganz glatt ist. Unter meinen Pflanzen
kommen ebenfalls Exemplare mit glattem oder (sehr schwach!)
rauhem Stengel vor. Ich schliesse daraus, dass dieses Merkmal un-
beständig ist und auf dasselbe kein Gewicht gelegt werden kann.
P. minor Gaud. — In der Gipfelregion des Magliégebirges, ca. 2200
bis 2300 m; von Bosnien und der Herzegowina ist sie schon
bekannt; der nächste Fundort in Bosnien ist auf dem Gebirge
Volujak.
In Asch.und Graeb. Synopsis wird sie aus Montenegro
nicht angeführt. Eine zierliche Pflanze, welche gesellig mit P. pu-
mila Host., háufig im untrennbar verfitzten Rasen wáchst. Man
erkennt sie aber an den fadenförmigen, glatten Rispenästchen,
welche am häufigsten nur 1 (seltener 2-3) Ährchen tragen. Die-
selben zittern fortwährend und erinnern dadurch an eine Brizaart.
P. pratensis L. var. angustifolia (L.) £. puberula Beck. — Berewäl-
der im Durmitorgebiete.
136 I. Josef Rohlena:
Eine sehr schmalbláttrige Form mit kurz und dicht be-
haarten Blattscheiden.
Im schattigen Wäldern des Berges Balj nächst Andrijevica
und auf den Bergen oberhalb des Klosters Piva in der Höhe von ca
800-1200 m. kommt sehr zahlreich(!) eine Form vor, welche
wegen des abweichenden Habitus sehr auffallend ist. Der Stengel
ist sehr dünn und hoch (nicht selten über 80 cm.), die Rispe schmal
und zusammengezogen, die Ährchen sind grün oder grau, die Blät-
ter sehr lang, fast haarförmig (wie bei der Form setacea Hoffm.),
aber die Scheiden der unteren Blätter und oft auch die Sprei-
ten(!) sind dieht und kurzhaarig (wie bei der Form puberula
Beck). Nicht selten ist die ganze Pflanze von grauer Farbe. Eine
sehr ähnliche Pflanze liegt im Herbar des böhm. Museums, welche
Kalehbrenner in Ungarn (Scepusii in convallibus saxosis,
umbrosis ad Olaszinum [Wallendorf|) sammelte und als Poa ca-
pillifolia Kalch. bezeichnete. Der Name ist zwar sehr zutreffend,
aber man kann diese Pflanze nicht als eine selbständige Art be-
trachten, sondern nur als P. prat. var. angustifolia (L.) f. eapilli-
folia bezeichnen.
P. ursina Velen. (Fl. bulgarica I. 624.) — In der Gipfelregion des
Gebirges Sekirica planina, ca 1800-1990 m.
Diese interessante Pflanze gehört ganz gewiss in die Ver-
wandtschaft der P. alpina, wie schon Velenovsky und nach
ihm Asch. und Graeb. Syn. II. 399. bewiesen haben. (Richter,
Plantae europ. reiht sie in die Verwandtsch. der Poa pratensis
ein.) Von Poa alpina unterscheidet sie sich hauptsächlich durch
die schmäleren Blätter, die zusammengezogene Rispe, namentlich
aber durch die stumpfen und am Rande breit weiss-hautrandigen
Deckspelzen.. Unsere Pflanze unterscheidet sich von den (mit
den Originalexemplaren im Herbar Prof. Velenovský's ver-
glichenen) bulgarischen Pflanzen durch niedrigeren Wuchs (höch-
stens 15 cm), einen bis zur Rispe beblätterten Halm, so dass das
oberste Blatt das Ende der Rispe erreicht oder überragt. Ausser-
dem ist die violette Färbung der Rispe und der Blattscheiden sehr
auffallend. Ich sehe diese Pflanze als eine Form der Berggipfel
an, wo viele andere Arten in ähnlichen Varietäten vorkommen.
P. alpina L. var. pseudojubata*) Rohl. Dritter Beitr. pag. 63, wel-
che ich auf dem Durmitor gesammelt habe, unterscheidet
sich von der typischen P. alpina bloss durch die stumpferen
Deckspelzen und scheint mir dieselbe daher lediglich einen
Übergang zur P. ursina zu bilden: doch steht mir kein ge-
nügendes Material zur Verfügung, weshalb weitere Beobach-
tungen notwendig sein werden.
*) Hier korrigiere ich die Bezeichnung »pseudojubulatac, da
ich irrtümlich P. »jubulata« statt P. jubata zitiert habe.
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 137
P. alpina L. — In der Gipfelregion der Gebirge: Maglié, Durmi-
tor und Sekirica, oft mit der Form vivipara.
— — subsp. pumila Host. f. pallidiflora Beck. — Balj und Sekirica
bei Andrijevica.
— — — f, glaucescens Beck. — Auf trockenen Alpentriften verbrei-
tet: Lovčen, Maglié, Ledenica, Durmitor, Božur (Piva), Zol-
jevica (bei Andrijevica); auch in der mittleren Region bei
dem Kloster Piva.
P. alpina L. var. arnautica (= Poa arnautica Rohl. in sch.).
Humilis, solum 6 cm. alta, foliis viridibus, angustis (ca 1—1%
mm), plicatis, culmo saepissime usque ad paniculam foliato, li-
gula foliorum omnium (etiam inferiorum) elongata, 2—3 mm lon-
ga, saepissime acuta, panicula densa, brevi, ovata, ramis EPO SpI
culas gerentibus, spiculis inferioribus longiuscule, superioribus bre-
viter pedicellatis, glumis fertilibus obtusis, margine, dorso et in
nervis pubescentibus.
In der Gipfelregion desKomgebirges, bis über 2300 m. Es ist
nicht ausgeschlossen, dass hieher auch die Pflanze gehört, welche
Becku. Szysz. aus dem Kom Kucki als Poa alpina L. v. minor
Schl. anführen.
Eine sehr auffallende Pflanze, welche dureh ihr ganzes Exteri-
eur, namentlich durch die Grösse ihrer Ahrchen und deren lebhaf-
te Färbung an die typische, an den Abhängen des Kom reichlich
wachsende Poa alpina erinnert. Diese ist aber eine hohe, stattliche
Pflanze, welche eine lockere Rispe besitzt; die Rispenäste tragen
meistenteils mehrere Ährchen. Ein charakteristisches Merkmal,
wodurch sich P. alpina unterscheidet, besteht darin, dass die Ligu-
len an den unteren Blättern kurz und abgestutzt sınd. Ich sehe
diese Varietät als eine Form der hohen Lagen an.
Es wurden zwar schon ähnliche Formen aus den Alpen be-
schrieben (siehe Asch. Gr. Syn. II. 1. 396.) so z. B. f. flavescens
Rchb. und f. minor Hoppe. Die letztgenannte steht unserer Pflanze
schon sehr nahe. Asch. u. Graeb. charakterisieren sie folgen-
dermassen: »Pflanze nicht über 1 dm hoch, Blätter ziemlich lang,
Ährchen ziemlich gross, gefärbt, Rispe gedrungen, Rispenäste
sehr dünn.« Hieraus ist ersichtlich, dass diese Form unserer
Pflanze sehr ähnlich ist bis auf den Umstand, dass hier von
den Ligulen keine Erwähnung geschieht, von denen, da ich keine
Belegexemplare gesehen habe, angenommen werden muss, dass
sie kurz sind wie bei der typischen Pflanze.
Durch die verlängerten Ligulen erinnert sie an die in Monte-
negro sehr verbreitete P. pumila Host., welche schon Hackel und
Beck ganz richtig als Rasse der P. alpina bezeichnen. Allein die
letztere ist, abgesehen von dem ganz anderen Habitus, an den
spitzigen Deckspelzen zu erkennen, während diese bei unserer
Pflanze ganz stumpf sind.
138 E. Josef Rohlena:
Es muss ferner die griechische P. alpina var. parnassica
Boiss. verglichen werden, aber Halacsy (Fl. gr. III. 421) sagt
ausdrůcklich, dass die Ligulen kurz und abgestutzt sind.
Noch náher steht wahrscheinlich P. thessala Bois. et Orph.,
welche sich jedoch nach der Originalbeschreibung (Boiss. Diagn.
Ser. II. n. 4) von unserer Pflanze durch grössere lanzettliche,
grüne und 7-9 blütige Ährchen (diese sind bei unserer Pflanze
höchstens 4-5blüt.), dann durch die viel mehr behaarten Deck-
spelzen und rauhe Rispenäste unterscheidet. Unsere Pflanze hat die
Deckspelzen bloss am Kiele, an den Rippen und hie und da auch
zwischen den Rippen etwas behaart, die Ährehen sind violett ge-
färbt und stumpf, die Rispenäste fast glatt.
Equisetaceae.
Eguisetum silvaticum L. — In feuchten Gebüschen bei Bukovica
unter dem Durmitor.
E. maximum Lam. — Bei dem Kloster Piva und bei Mratinje un-
ter dem Maeglic.
E. arvense L. — Savniki; Barno jezero unter dem Durmitor.
E. palustre L. — An sumpfigen Ufern des Barno jezero im Durmi-.
torgebiete.
— — f. simplieissimum A. Br. — Mit dem Typus.
E. himale L. — Bei dem Barno jezero; eine seltene Pflanze. Im
Durmitorgebiete wurde sie zuerst von Pančié bei dem Crno
jezero gefunden. Sie kommt aber auch im Gebiete der Me-
diterranflora bei Danilovgrad vor. (Rohl. IV. Beitr. 102.)
Lycopodiaceae.
Lycopodium Selago L. — Gipfelregion der Gebirge Vojnik und
Sekirica planina. |
Selaginella selaginoides L. (S. ciliata Opic., S. spinulosa A. Br.) —
Im Durmitorgebiete an grasigen und steinigen Stellen: Va-
loviti do, Barno jezero; bei Riblje jezero wurde sie zuerst von
Pantocsek entdeckt.
Filices.
Athyrium Filix femina Roth f. fissidens Milde — In Karst-
chluchten auf dem Lovcen.
Aspidium Dryopteris Baumg. (Polypodium dryopt. L.) — Feuchte
und schattige Stellen der Bergwälder auf dem Lovcen. Kom
Vasojevicki und Maglié.
A. Robertianum Luers. — Im Kalkschutte und in Gebüschen. Háu-
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 139
figer als die vorige Art. Lovčen, Jerinja glava bei Andri-
jevica, Abhänge des Gebirges Maglié gegen Mratinje und
auf dem Gebirge Ranisava bei Bukovica.
A. Filix mas Sw. f. deorsi-lobatum Milde. — Dubovicki krši und
Tresnja bei Njeguši.
— — £f. erenatum Milde. — Tresnja bei Njeguši (leg. Pejovié; im
Magliégebirge häufig.
A. rigidum Sw. typicum. — In Bergwäldern und Gesteinknüpften
auf dem Gebirge Ranisava und Ledenica, ca 1400-1800 m.
| —— subsp. australe Ten. (4. pallidum Link.) — Im südlichen, wár-
h
meren Teile Montenegros verbreitet. Njeguš, Krstac, Čekanje
(leg. Kindt, Ginzberger). Hieher gehören auch meine früheren
Angaben des typischen A. rigidum von Bar, Ulcinj, Rijeka,
Boljeviéi, Vir und Podgorica.
A. spinulosum Sw. var. genuinum Milde.
A. Lonchitis Sw. — Gipfelregion des Gebirges Maglié und Lede-
nica; auch auf dem Stirovnik (Lovčen).
A. Lonchitis X lobatum Murbeck. — Auf dem Berge Zakamen
oberhalb des Klosters Piva.
A. lobatum Sw. Tresnja und Mirkovi dolovi auf dem Berge Lov-
čen. <
Scolopendrium vulgare Sm. — In tiefen Felsschluchten und Höh-
lungen des Gebirges Ranisava bei Bukovica. 2
Asplenum Trichomanes L. f. microphyllum Milde. — Auf Kalkfel-
sen bei dem Kloster Piva mit der typischen Form.
4. viride Huds. — In Gebirgen, besonders in der Gipfelregion:
Maglié Ledenica, und Bioče-planina; Vojnik; auch auf dem
Lovcen.
A. fissum Kit. — Gebirge Maglié, Ledenica und Vojnik.
A. Ruta muraria L. — Bei dem Kloster Piva, im Maglié- und Kom-
gebirge verbreitet.
Adiantum capillus Veneris L. — Dobrsko selo zwischen Rijeka
und Cetinje.
Polypodium vulgare L. var. commune Milde. — Grašina bei Nje-
guši; im Walde oberhalb des Klosters Piva (ca 1400 m!).
Die Sekundárnerven der kleineren Individuen sind nur
einmal, die der grösseren zweimal gegabelt. (Vergl. Asch.
Syn. I. 95.)
“ Botrychium Lunaria Sw. — Auf Aipenmatten der Gebirge Mag-
lié, Bloče und Ledenica planina; auch auf dem Berge Lovčen
(Mali Šavnik).
Aiphabetisches Verzeichniss der Gattungen.
Abies
Abutilon
Acanthus .
Acer...
Achillea
Aconitum
AGCtaea - ..
Adenostyles .
Adianthum
Adoxa
Aegopodium
Aethionema .
Aethusa
Agrimonia
Agrostemma
Agrostis
Ara 5
Ajuga
Alchemilla
Alısma .
Allıaria
Allıum .
Alopecurus .
Alsine
Althaea
Alyssum
Amaranthus
Amphoricarpos
Anacamptis .
Anagallis .
Anchusa
Andropogon .
Androsace
Änemone .
Angelica
Anthemis .
Anthericum .
slo
21
98
22
98
8
8
. 64
2199
92
49
14
al
38
15
. 125
. 128
99
. 98
. 120
a
. 114
. 123
20
21
Anthriscus
Anthyllis .
Antirrhinum
Aquilegia .
Arabis
Arctostaphylos
Aremonia
Arenaria
Aria .
Aristolochia
Armeria
Artemisia
Asarum
Asparagus
Asperugo .
Asperula
Asphodeline .
Asphodelus
Aspidium
Asplenum
Aster
Astragalus
Athamanta
Athyrium .
Atriplex
Avena
Ballota .
Barbarea .
Bellidiastrum
Berberis
Berteroa
Betonica
Betula
Biasolettia
Bidens
48
30
96
8
ao)
84
. 38
20
41
. 108
85
59
. 108
. 115
91
D5
. 113
. 113
. 158
. 139
62
32
47
. 158
. 104
. 128
Bifora
Biscutella
Blysmus
Botrychium
Brachypodium
Briza
Bromus
Brunella
Bryonia
Bunias .
Bunium
Bupleurum
Calamagrostis .
Calamintha .
Callitriche
Caltha .
Campanula
Cannabis .
Cardamine
Cardaria .
Carduus
Carex
Carlina .
Carpinus .
Caucalis .
Centunculus .
Cephalanthera .
Cephalaria
Cerastium .
Cerinthe .
Chaerophyllum
Chamaepeuce
Chamaeplium
Chelidonium
Chenopodium
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
Chlora . 87
Chondrilla 65
Chrysanthemum 58
Cichorium . 64
Circaea . 26
Cirsium 71
Cistus . 14
Clematis 3256
Cnidium . 46
Coeloglossum . 118
Colchicum. bl
Colutea . 31
Comarum 41
Conium . 51
Conringia . Mi?
Convallaria . . 115
Convolvulus . . 91
Coralliorhiza . 119
Cornus . ol
Coronilla . 34
Corydalis . M19
Corylus . kasy
Cotoneaster . 41
Crataegus . 41
Crepis 67
Crithmum 500
Crocus . 26
Crupina . . 78
Cuscuta. 91
Cynodon 1129
Cynoglossum . 93
Cynosurus. . 130
Cyperus al
Cytisus . 28
Dactylis . 129
Banthonia.. <. 199
Daphne . . 106
Datura . 93
Daueus . 45
Delphinium . S
Dianthus 17
Digitalis 94
Diplotaxis . 12
Dipsacus . 16
Donax 22129
Doronicum..
Dorycnium
Draba
Dryas
Drypis .
Echinops
Echinospermun:
Echium.
Edraianthus .
Elyna.
Epilobium
Epipactis .
Eguisetum
Erianthus .
Erigeron .
Erodium
Eryngium .
Erysimum.
Erythraea .
Eupatorium .
Euphorbia.
Euphrasia .
Evonymus .
Ferulago
Ficaria .
Ficus.
Filago .
Filipendula
Foeniculum
Eragaria V:
Fraxinus .
Fritillaria .
Fumana .
Fumaria
Gagea
Galanthus
Galeobdoion .
Galeopsis .
Galium .
Genista .
56
31
15
98
17
76
91
92
88
. 121
26
. 118
. 138
. 122
62
109
Gentiana .
Geranium .
Geum.
Gladiolus .
Glechoma .
Globularia
Glyceria
Gnaphalium .
Gymnadenia.
Haplophyllum .
Hedera .
Helianthemum .
Helichrysum . .
Helleborus
Heracleum
Herniaria .
Hesperis
Hieracium . .
Himantoglos-
sum
Hippocrepis .
Hladnikia .
Holcus
Homogyne.
Hordeum .
Hutchinsia
Hyoseyamus .
Hypericum .
Hypochoeris .
Hyssopus .
Iasione .
Iberis
Impatiens
Inula .
Iris
Isatis .
Juneus .
Juniperus .
141
83
14
24
62
ld
14
. 120
plo
Kentrophyllum 77
Kernera. .
13
142
Kochia .
Koeleria
Laetuca .
Lamium
Lappa
Lapsana
Laserpitium .
Lathraea .
Lathyrus .
Lavatera .
Lens .
Leontodon
Leonurus .
Lepidium .
Libanotis .
Ligustrum.
Lilium .
Limnanthemum
Limodorum .
Linaria .
Linum
Listera .
Lithospermum .
Lolium .
Lonicera
Lotus .
Lunaria .
Luzula
Lycopodium
Lycopus . .
Lysimachia
Lythrum .
Majanthemum
Malachium
Malcolmia
Malva
Marrubium .
Matricaria
Medicago .
Melampyrum
Melica.. .
Melitotus .
Melandryum . .
I. Josef Rohlena:
Melissa 460602
Melıttis 09100
Menthars 103
Menyanthes . . 87
Mercurialis.. . 109
Microcala S TÍ
Micromeria . . 103
MATT 2224198
Moehringia . . 20
Moenchia . . . 19
Molnıan., 0.702199
Moltkia. 2.0.29
Monotropa . . 84
Muscat lo
Myosotis . . . 92
Mulgedium . . 65
Najas 205.119
Nardus here ea
Neottia kysele
Nepetax.sea 212102
Nesle ern ass
Nasella Me derer
Nigritella . . .. 118
INDIE ze 228
Odontites . . . 97
Oenanthe . . . 48
Ole ud
Omphalodes . . 93
Onobrychis . . 34
©NOMS 28
Omopordon. : - 77
Opopanax . . 46
Oro See ose
Orisanım . . 103
Orlava c « (49
Ornithogalum . 115
Ostrova 2. 112
(OPEN R24
Oma 105
Oxytropis . - 33
Pallurus..- 442
Paneicia
Panicum
Papaver
Parietaria
Paris
Parnassia
Paronychia
Pastinaca .
Peltaria
Peplis
Periploca .
Petasites
Peucedanum
Phillyrea -
Phleum .
Physocaulos .
Physospermum
Phyteuma
Picridium
Picris
Pimpinella
Pinguicula
Pinus
Pirus
Pistacia
Plantago
Platanthera .
Plumbago
Poa
Podanthum
Polycnemum
Polygala
Polygonatum
Polygonum
Polypodium .
Populus
Portenschlagia
Portulaca
Potamogeton
Potentilla .
Poterium .
Prenanthes
Primula
Prunus .
Psilurus
Ptyehotis .
Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
Pulegium .
Pulicaria .
Pulmonaria .
Pulsatilla .
Punica .
Pyrola .
Quercus
Ranunculus .
Reseda .
Rhamnus .
Rhus .
Ribes
Robinia
Romulea
Roripa .
Rosmarinus .
Rubia
Rubus
Rumex .
EULA s
Sagina .
Salix
Salvia
Sambucus .
Sanguisorba .
Sanicula
Saponaria
Saxıfraga
Scabiosa
Scandix
Seilla
Seirpus .
Scleranthus .
Sclerochloa
Scolopendrium
Scolymus .
. 103
63
92
6
25
84
oak
18
48
. 115
121
27
. 130
139
66
Scorzonera
Scrophularia
Scutellaria
Sedum..
Selaginella
Selinum
Sempervivum
Senecio .
Serratula .
Seseli
Sherardia .
Sideritis
Sieglingia
Silaus
Silene
Sinapis
Sıum
Smyrnium
Solanum
Solidago
Sonchus
Sorbus .
Specularia
Spergula
Spiraea .
Stachys
Stellaria
Stipa .
Streptopus
Succisa
Symphytum .
Syringa
Tamarix
Tamus
Tanacetum
Taraxacum
Taxus
Telekia
Teucrium .
Thalictrum
Thesium
69
93
. 100
42
. 158
46
43
96
18
47
55
. 102
129
46
15
12
90
91
93
02
65
41
19
19
38
. 101
19
. 123
116
Thlaspi .
Thymelaea
Tia
Tofieldia
Tordylium
Torilis
Tragopogon .
Trifolium
Triglochin
Trinia
Trisetum
Triticum
Trollius
Tuberaria .
Tunica
Turritis
Tussilago
Ulmus
Urtica
Vaceinium
Valeriana .
Valerianella .
Ventenata
Veratrum
Verbena
Veronica
Viburnum.
Vicia :
Vincetoxicum
Viscaria
Vitex
GTS
Xanthium .
Xeranthemum .
Zizyphus
LD
Qt
je
Cytologické poměry slinnÿch žlaz u larev
Chironomus plumosus Lin.
Napsal
Fr. J. Rambousek.
S tabulkou.
(Práce ze zoologického ústavu české university.)
Předloženo v sezení dne 19. ledna 1912.
Úvod.
Studiem slinných žláz u larev komára Chironomus plu-
mosus Lim. počal jsem se zabývati z podnětu pana prof. Dra
F. VEJDOVSKÉHO již v listopadu r. 1909. Již tehdy byl jsem jím
upozorněn na zvláštní spirálovitou strukturu obrovských
chromosomů v jádrech slinnych žlaz.
Dříve však, než mohl jsem přikročiti k vydání svojí
práce, vyšlo pojednání VAN HERWERDENOVÉ, která mi tím od-
ňala prioritu, ač moje pozorování byla konána zcela samo-
statně a snad dříve nežli její, leč musel jsem je z jistých vněj-
ších příčin přerušiti. A tak se stalo, že VAN HERWERDENOVÁ
výsledky svojí práce publikovala již před 2 roky a zdálo by se
tedy vydání mé práce skoro zbytečným.
Přikročuji však přece k publikování své práce, která
však jest jen předběžnou, neboť zajímavé thema toto potře-
buje a zasluhuje dalších podrobnějších studií. Hlavním dů-
vodem k této práci jest také nutnost vyvrátiti nemožné a za-
staralé theorie v práci ERHARDOVĚ, která vyšla nedlouho po
VAN HERWERDENOVÉ a již také od této autorky po zásluze
byla na pravou míru uvedena.
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
9 H. Fr. J. Rambousek:
V přítomné práci zůstává celá řada důležitých otázek ne-
rozřešena. K těm patří především vlastní vývoj slinných žlaz,
který vysvětlí nám také podrobněji vznik chromosomů v já-
drech, neboť dle dosavadních zkušeností jsou moje důvody
přece jen posud pouhými pravděpodobnými domněnkami.
Otázkami těmito hodlám se zabývati v nejbližší době, a bude
nutno sledovati vývoj již od vajíčka.
Počal jsem také sledovati struktury chromosomů u rost-
hn, ale nyní pro nedostatek materiálu jsem se zatím omezil
jen na popis struktur chromosomových ve slinných žlazách
Chironoma.
Srdečnými díky jsem zavázán všem, kdož mi při me
práci přispěli, jmenovitě pokládám za svou milou povinnost
poděkovati panu prof. Dru Fr. VEJDOVSKÉMU za iniciativu
a za přemnohé vzácné rady a pokyny, kterých se mi během
mojí práce dostalo. Rovněž + Doc. Dr. Mencl nejednou radou
mi byl nápomocen při mikroskopické technice.
Materiál a methody.
Larvy komára Chironomus plumosus Lim. získal jsem
nejprve od p. Bedř. Žežuly, který mi laskavě udal obchodníka,
u něhož jsem mohl po celou zimní a jarní dobu potřebný ma-
teriál kupovati. Teprve počátkem léta nebyly tyto jasně čer-
vené larvy, pražským rvbářům jménem »patentky« známé,
více k dostání, ježto se rychle kuklily. Chytají se tak, že na
řešeto se vybírá ze dna bahno a proplachuje vodou: tu zů-
stane mnohdy veliké množství těchto larev na sítu v různé
drti a v odpadcích a tak přicházejí do obchodu. Možno si na
ně také nalíčiti, vložíme-li do plátěného pytlíku páchnoucí
maso a ponoříme-h ho nad bahnité dno — tu se jich přiláká
často veliké množství. V zajetí dají se chovati dosti těžko a
jmenovitě ve vodě hynou již po týdnu. Nejlépe je udržíme
po delší dobu ve vlhkém detritu, v němž si slepují zvláštní
úkryty v podobě pouzder nepohyblivých. Takováto pouzdra
si dělají ponejvíce v mladších stadiích, ježto později se za-
kuklují volně n vodního povrchu a nevvhledávají úkrytu.
Cytolog. poměry shnných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin. 3
K slepování si vytvářejí zvláštní sekret, který se patrně
vylučuje v t. zv. slinných žlazách, neboť vlastních sericterií
(žlaz předavých) u těchto larev nenalézáme. Kromě toho není
jim ani slinných žlaz tak zapotřebí, jako předavých, neboť
žijí v prostředí kapalném.
Zakuklují se, jmenovitě v květnových dnech, — velice
záhy (v zimě vydrží mnohem déle), a z volně pohyblivé kukly
vylétá někdy již po několika dnech dospělý hmyz. Nevysvět-
lena je posud záhada, týkající se způsobu oplození. Je to zjev
podobný tomu, který pozorovala také sl. VAN HERWERDEN (str.
195.), která nechce ndati jméno druhu Chironoma a sice.z toho
důvodu, že určení druhu je správně jen dle samečků možné,
kdežto ona vypěstovala vždy jen samičky. Nepřikládá tomu
však žádné zvláštní důležitosti a považuje to jen za nahodilv
zjev (»Von den gezüchteten Larven wurden zufálligerweise
ausschliesslich ausgeflogene Můckenweibchen aufgefangen.«).
Mně se stal také zcela obdobný případ. Nejen, že se mi nepo-
dařilo vypěstovati žádných samečků, nýbrž 1 na celé řadě
kukel jsem našel pokaždé jen vaječníky, jednalo se tedy vždy
jen o samičky.
O Chironomech je všeobecně známo, že jejich kukiy sná-
šejí vajíčka a z těch se líhnou larvy: snešená vajíčka musí
tedy býti oplozená ... Tento zajímavý případ paedogenese vy-
žaduje však víceletých pozorování, aby mohl býti náležitě
vysvětlen.
K zhotovování praeparátů používal jsem ponejvíce larev
dospělých, malé larvy jsem dostal zřídka, nejmenší, na kte-
rých jsem konal svá pozorování, byla necelých 5 mm zdélí.
Žlázy slinné vypraeparujeme snadno známým způsobem,
kterého již BALBIANT používal. Larvu napřed dobře osušíme,
aby nám snad kapka vody nepřišla na sklíčko, po té ji ucho-
píme na řitní straně a mírně stiskneme, takže se vzpřímí, od-
střihneme jí hlavu, a na sklíčko vyplynou s množstvím červené
aemolymphy i slinné žlázy, tuková tělíska a často i zažívací
traktus. Ještě kratší je, protrhneme-li larvě pincetou pokožku
těsně za hlavou — tu vyplynou pouze žlázy.
Nyní přilijeme trochu methylové zeleně a pokrvieme
praeparät krycím sklíčkem. Již po krátké chvilce můžeme
zřetelně pozorovati, jak barva proniká do chromosomů, pone-
4 II. Fr. J. Rambousek:
chávajíc okolí pouze slabě modrozelené zabarvení. Pozorování
na těchto praeparátech jsou nejpřesnější, jakkoliv mají mnohé
vady. Největší chybou jest značná neprůhlednost žlázy při
velkých zvětšeních. Použijeme-li methyl. zeleně slabě okyse-
lené, je barvitelnost chromosomů sice značně zvýšena, avšak
na újmu struktuře. Praeparáty takto zhotovené možno pozoro-
vati po několik hodin aniž se značněji změní. Ke konservování
jich jsem používal slabého alkoholu. Ten pouštíme po kapkách
na žlázu pod sklíčkem a sesilujeme tak dlouho, až je žláza
úplně nafixovaná. Při tom nutno na to dbáti, aby se žláza
nepřilepila současně na obě skla, ježto by v tomto případě bylo
nesnadno ji dofixovati a zjasniti. Proto natřeme již předem
spodní sklo bílkem, kdežto svrchní omyjeme xylolem, obsahu-
jícím trochu paraffinu. Když jsme žlázu alkoholem fixovali
a v něm differencovali tak dlouho, až zmizí zabarvení celé
žlázy a jen chromosomy ostře vyniknou, použijeme k dobar-
vení alkohol. fuchsinu, který jest intensivně absorbován od
jadérek. Pak praeparát ještě jednou vymyjeme a uzavřeme
obvyklým způsobem do kanadského balsámu.
Používal jsem mnohých způsobů k fixování vypraeparo-
vaných žlaz: koncentr. sublimátu čistého, neb zředěného s pří-
sadou alkoholu + octové kys., nebo s pounou octovou, dusič-
nou nebo chromovou kyselinou, methody Frenzlovy, nejlépe
se však osvědčil čistý nebo slabě octovou kys. okyselený alko-
hol 70% pak roztok dle Carnoy a dle Flemminga.
Larvy a kukly, — jež jsem obyčejně uprostřed pře-
střihl, — fixovány vesměs Carnoy-ovou kapalinou asi 20 mi-
nut — jiné způsoby, na př. sublimát, teplý alkohol atd. se ne-
osvědčily. © |
Opakoval jsem též pokusy Němcový s horkou vodou,
zmizí-li chromosomy. Vypraeparované žlázy jsem z prvu jen
poléval vařící vodou, a konečně je do ní i direktně vhodil a
delší dobu vařil — avšak po zbarvení methyl. zelení jsem
našel chromosomy netknuté, tudíž neplatí zde domněnka, že
by chromosomy při vaření zmizely a se rozpustily.
Také jsem ponechal živé larvy několik dní v methylové
zeleni a to v dosti hustém roztoku. Některé vydržely až 3 dny
na živu, jádra se však nedosti dobře zbarvila a byla vůči bar-
vě dost resistentními.
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin. 5
K zkoušení Brassových theorií ponechal jsem několik
larev bez potravy a vydržely takto (mezi vlhkým filtračním
papírem) obyčejně přes 2 neděle.
Při barvení totálních praeparátů používáno s nejlep-
ším výsledkem methylové zeleně s fuchsinem. Také zhotovena
celá řada praeparátů žlaz, které byly mezi dvěma sklíčky
stlačeny a tak fixovány. Podařilo se mi tímto způsobem
správné zjištění chromosomové struktury, kterou mohu doká-
zati i na praeparätech fixovaných. Zkoušena také stříbřicí
methoda dle Golgi-ho, ale zabarvení chromosomů vyniklo vel-
mi slabě. Při zalévání larev a kukel použito cedrového oleje
k zjasnění a tetrachlorcarbonatu k přenesení do paraffinu,
při zalévání jednotlivých žlaz používáno ponejvíce obyčejné
methody xylolové, pouze při methodě barvení dle Golgi-ho
použito chem. čistého chloroformu.
Žlázy byly řezány na 2, 4, 6, 10 až 20 u, larvy a kukly
obyčejně na 6—10 u.
K barvení řezů používano bylo mnoho různých method,
ale nejlepší byla methylová zeleň k barvení chromosomů a
fuchsin k dobarvování a k barvení nukleolu; jiné dobré me-
thody jsou: brasilin, methylová zeleň + boraxovy karmin,
nebo methyl. violet, safranin, Heidenhain + světlá zeleň,
Ehrlich s fuchsinem, nebo s van Giesonem, eosinem, oranží
a ]., Bismarkova hněd + gentianová violet a mn. j.
Část všeobecná.
Strukturou chormosomů zabývali se již v letech 80.,
avšak nikdo z autorů se neodvážil označiti ony zvláštní pro-
vazce v jádrech slinných žlaz u Chironomü za chromo-
somy. Důvodem jim asi bylo jednak to, že nezjistili nikdy
konstantní počet těchto vláken, jako je to na př. v buňkách
S pravými choromosomy, a za druhé to, že nikomu se posud
nepodařilo nalézti nějakou kinetickou figuru. Již z pozoro-
vání všech autorů je zřejmo to, co později ještě jinak odůvod-
ňuji, že totiž zde jsou chromosomy již neobyčejnou měrou po-
změněny k funkci čistě exkreční, a ne více dělicí, neboť proces
dělení v těchto žlazách se odbyl již v nejmladších stadiích.
6 | II.. Fr. J. Rambousek:
BARANECKY (1880) byl prvým,*) který pozoroval spirálo-
vitou strukturu chromosomů v jádrech matečných buněk py-
lových u Tradescantie. Jeho pozorováním však není od po-
zdějších fysiologů nikterak důvěřováno, a to hlavně vinou po-
vrchních pozorování STRASBURGEROVYCH, který názory Ba-
RANECKY-HO prostě zavrhuje, a přikloňuje se k pozdějším
hypothesam BALBIANOVÝM; totéž činí po nem 1 KORSCHELT,
který se přece neodvážil přidržeti se názorů BARANECKY-HO,
ačkoliv správně pozoroval. Spolehal patrně více na autoritu
STRASBURGEROVU, nežli na vlastní pozorování.
Po nich teprve Carnoy a hlavně VAN HERWERDEN
(1910) se přesvědčili o správnosti těchto theorií, jmenovitě
poslední z nich opakovala také pokusy BARANEcKY-ho na
Tradescantiich. BALBIANI (1881) se stal svými studiemi o
strukturách jader a chromosomů v žlázách larev Chironomů
všeobecně známým a jeho obrázky se opakují ve veliké části
učebnic. K tomu přispělo hlavně to, že pojednání jeho vyšla
v krátké době za sebou ve třech časopisech zoologických, čímž
jeho hypothesa o struktuře chromosomů, které zmíněný au-
tor označuje slovem »cordon cylindrigue«, byla vše-
obecně přijata a dodnes ji někteří uznávají bez ohledu na po-
kročilejší práci KoRscHELrovu. Pak O. Herrwic (v »Allgem.
Biologie« pg. 40.) při zmínce o chromosomech Chironomů pří-
mo se vrací k starým hypothesam Balbianovym: » . . . der-
selbe ist in verschiedenen Windungen zusammengelegt und
lässt im gefärbten Praeparate eine regelmässige Aufeinander-
folge tingierter und nichttingierter Scheiben erkennen . . «
a na výtku, kterou mu zcela právem činí van HERWERDEN:
»Merkwůrdigerweise wird in den jetztzeitigen Handbůchern
immer das alte Schema BALBIANTS reproduziert mit den al-
ten Barpranischen Erklärung, ohne dass die späteren Be-
obachtungen KorscHELr’s Erwähnung finden —«, dává od-
povedeti R. Hrrrwıc svým žákem ERHARDEM, jehož práce
je vlastně jen opakováním úpině zastaralých theorií Bar-
*) V příčině tohoto historického úvodu poznamenávám, Ze
použil jsem k němu z části díla p. prof. VEJDOVSKÉHO »Zum Pro-
blem der Vererbungstráger« jehož tištěné archy již z r. 1910 dány
mně byly p. autorem k disposici.
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin. 7
BIANI-ho. Tomu nasvědčuje i to, že ERHaRD dokonce opakuje
staré obrázky BALBIANT-ho, z nichž však jeden (b) přece jen
částečně ukazuje na strukturu spirálovitou.
Že na vláknech jsou některé části širší, jiné užší, pozoro-
val již BALBIANI, po něm KoRSscHELT a jiní. Dále B. myslí,
že vlákno je u mladších stadií celistvé, kdežto u starých je
rozděleno, někdy 1 zdvojeno, tomu však není tak, u starých
larev jsou vlákna zřídka rozdělena podélně, spíše rozpadlá na
příčné kusy přetržením vlákna, rozdvojení je častější u sta-
dif mladších. Možno zde sledovati asi čtyři fáse (od larvy
velikosti asi 5 mm) nejprve veliké množství vláken, pak méně
vláken celých, pak ještě méně vláken často spojených (ne roz-
štěpených) a konečně vlákna počínající degenerovati, v nichž
je struktura místy terčkovitá.
Dle BarBranr-ho má chromosomové vlákno »stries trans-
versales obscures, alternantes d'une maniere assez reguliere
avec des bandes d’une substance intermédiaire claire. Les
stries obscures paraisent seules formées d’une substance solide
ou demisolide, tandisque les bandes claires sont constituès par
une liquide . . .« To soudí z toho, že při ohnutí jsou ony tma-
vé »kotouče« stejně tlusté, kdežto světlé se rozšiřují na vněj-
šku ohybu. Jsou to »disgues trés minces, vus par leur tran-
che... « Je-li takový »kotouč« tlustší, jsou to splynulé dva
nebo více. Zajímavo je, že již BALBIANI pozoroval, jak se tla-
kem naklánějí jedny k druhým: » . . . en exerçant une com-
pression gui augmente les intervalles gui les séparent et leur
fait prendre des positions inclinées les uns par rapport aux
autres . . .« ba dokonce sám nevědomky připouští možnost
spirály — což je hlavně patrno s obr. 7. — jakkoliv je příliš
schematický.
Dle KoRscHELTA je vlákno velice voluminésní a vypl-
ňuje za živa skoro celé vlákno, teprve fixací se sráží.
Levpre tvrdí, že je u mladých larev struktura vlákna
zcela jiná nežli u starých, tato tvrzení však KorscHELT VY-
vrací, ač neprávem.
U prsténců (kroužků) před koncem jádra zdá se hmo-
ta vláken — dle BarBraxr-ho — splývati s hmotou prstenců,
mezi nimi však a jadérkem jsou opětně zřetelné »terčky« až
k jadérku. Zakončení chromosomů nepozorováno nikdy přes-
8 IT. Fr. J. Rambousek:
ně, ale zdá se mu, že končí lalokovitě, jindy jako krátká ra-
ménka ústící do hmoty nukleolu.
Pokud se struktury vláken chromosomových týče, odpo-
ruje pravdě i For: »Ein Spiralfädchen ist es jedenfalls
nicht . . .« a zmínku tuto doprovází obrázkem zcela špatně
nakresleným.
Dle Barsıant-ho se připevňuje chromosomové vlákno
zvláštními výběžky k bláně, toho však KORSCHELT nepozo-
roval a je to velice řídkým zjevem, neboť je zapotřebí veliké
zručnosti a opatrnosti, aby to bylo pozorováno. Musí býti bar-
veno vitálně a bez přísady octové kyseliny do methyl. zeleni,
aby se žláza nerozrušila. Jak jsem shledal, mají tyto výběž-
ky pouze účel upevňovací.
Levyoıc tvrdí, že je příčné rozdělení chromosomu pouze
na periferii a tím prvý správně pozoruje, že vnitřek je hmota
homogenní. Nesprávně však přirovnává složení těchto tkaní
k tkaním svalovým.
Naproti tomu tvrdí KoRSCHELT, že ». . . Querstreifung
der Bánder auf einer Faltung der Oberfláche beruht und dass
eine Zusammensetzung aus verschiedenartigen Schichten
nicht vorhanden ist.« Tvrzení své potvrzuje dále tím, že
1. kraj vláken je zřetelně vroubkovaný;
2. zdviháme-li a snižujeme-li tubus, vidíme, že domnělé
světlé terčky stanou se tmavými a tmavé světlými, (opako-
váním těchto pokusů zjistil jsem naprostou správnost jeho po-
zorování, ovšem jmenovitě u mladších stadií, u starších se
nám často zdá, že pozorujeme jen pouhé terčky. To jsou však
žlázy již rozrušené a počínající degenerovati) ;
3. konečně pozoroval, že při šikmém osvětlení vrhal
světlý »příčný kotouč« (Querstrich) stín buď na jednu nebo
na druhou stranu a tvrdí »ganz entschieden« že světlý pruh
je zdvižení povrchu, kdežto tmavý snížení a stíny. Jest trochu
nejasné, co zde míněno, »světlým pruhem«. Bylo-li by to dle
názorů BALBIANI-ho — pak by platil právě opak, neboť prá-
vě ona spirála chromatická se barví tmavě a je vyvýšena,
kdežto hmota lininová je světlá. Konal-li však KoRSCHELT
svá pozorování na nezbarvené žláze za živa, pak ovšem dle
stínu považoval chromatickou hmotu za »světlý kotouč« —
to však zapomněl podotknouti.
Cytolog. poměry slinnych žlaz u larev Chironomus plumosus Lin. 9
Tyto výklady jsou velice kritické a vysvětliti dle nich
existenci spirály je jediné možné vysvětlení. KorscHELT se
mu však opatrně vyhýbá, ač v dalším výkladu je jen potvr-
zuje. Pozoroval totiž, že se tlakem ony »()uerstrichy« nerozpa-
dávají, jak by přece bylo přirozeno podle výkladů BALBrIANo-
výcH. A hned na to navazuje pozorování BARANECKY-ho,
který správně shledal poprvé podobné složení u Tradescam-
tie. Tu připouští K. pouze domněnku, že by to mohla býti
také spirála, ale je na vahách, nechtěje patrně vyvraceti tvr-
zeni STRASBURGER-Ových, který o 2 léta později hypothesv
BARANECKY-ho prostě zamítnul a útvary ony prohlásil za
terčky.
To, co pozoroval LEevpıG a po něm (pouze jednou) Kor-
SCHELT, Že jsou totiž »příčné pruhy« spojeny přejemnými vlá-
kénky, pozoroval jsem i já na několika praeparátech, ale ne-
činím z toho nijakých závěrů, ježto jsem shledal podobné zje-
vy obyčejně jen na praeparátech fixovaných, které jsou pro
pozorování tak jemných detailů dosti nespolehlivé. O nějaké
síťovité struktuře (For) nemůže býti ani řeči, neboť se vlákna
rozpadají v kusy, anebo se protahují.
KOoRSCHELT nepozoroval různé zbarvení oněch »příčných
linií«, pouze prý jedna část se barvila světleji, druhá tma-
věji (methyl. zelení). Fuchsinem však lze zbarviti slabě rů-
žově vnitřní lininovou hmotu, což zřejmě svědčí proti KoR-
SCHELTOVI.
Připevnění chromosomů k jadérku pozoroval KORSCHELT
rovněž jako velice různé. Dle BALBIANIHO je na každém chro-
mosomu konstantně kroužek »renflement discoide« těžko zřetel-
mý pro značnou bledost (vitálně). Domněnku, že by se vysky-
toval konstantně, vyvrací právem již KORSCHELT a po ném
též VAN HERWERDENOVÁ (»... wenn dieser anwesend ist, was
oft nicht der Fall ist...«), která tomuto kroužku nepřipi-
suje žádného významu. ERHARD nechtěje se nikterak přidržeti
pozorování HERWERDENOVÉ, s určitostí prohlašuje konstantní
přítomnost kroužků, v mládí jednoho, později dvou, což není
ničím jiným nežli nahodilým úsudkem podle jediného prae-
parátu.
Ježto zbarvení chromosomu při ústí jeho do nukleolu je
podobné zbarvení nukleolu samotného (KoRSCHELT), možno
10 II. Fr. J. Rambousek:
z toho dle BALBIANI-ho usouditi, že se hmota jeho na konci mísí
s hmotou jadernou. Proti těmto názorům nemožno činiti ná-
mitek.
Levpic pozoroval u larev před zakuklením, že jejich
nukleolus bývá veliký a jeho rohy vycházejí v chomáče pa-
prsků. Při této zmínce KoRSCHELT připomíná theorie Bras-
sovy a připouští možnost: »Es ist gar nicht so unwahrschein-
lich, dass die guerstreifigen Gebilde in der Zelle aufgehánfter
Nahrungssubstanz entsprechen könnten, die dann, wenn das
Bedürfniss vorhanden ist, aufgelöst und weiter verwendet
würden, so z. B. bei, vielleicht auch schon kurz vor der Ver-
puppung.« Přibíráním nových dílků při vzrůstající schop-
nosti zažívací u larvy vysvětluje K. i vzrůst chromosomů a tvo-
ření se oněch záhybů: »Auf diese Weise wáre auch zugleich
die nachträgliche Faltenbildung am leichtesten verständlich.«
Konal jsem schválně pozorování na larvach hladovících,
ale neshledal jsem nikdy žádných rozdílů mezi nimi a larvami
dobře krmenými; ostatně jsem dle vlastních pozorování pře-
svědčen, že ony chromosomy slouží k vylučování sekretu a ne
k výživě jádra; že však chromosomy později degeneruji a ú-
plně zmizí, to vysvětlíme si ukončením jejich funkce: ani
kukla, ani dospělý hmyz nepotřebují jich více, ježto pouze
larva vylučuje sekret, který jí slouží k slepování detritu při
tvoření ochranných pouzder v bahně. Ostatně KorRscHELT sám
v dodatku vyvrací tuto domněnku o platnosti theorií BRAsso-
VÝCH.
Různé tvary nukleolu byly pozorovány ode všech autorů,
BALBIANI popisuje jasnou hmotu nukleolární, která je někdy
hroznovitě nakupena kolem konce jádra. Rovněž pozoroval
1 piškotovité spojení 2 nukleolů. Dle LEvD1GA je tvar nukleolů
často miskovitý a nukleoly samy mají často pseudopodiovité
výběžky, o čemž se VAN HERWERDENOVÁ Široce rozepisuje a
všecky domněnky vyvrací; KorscHELr prý viděl podobný
zjev pouze na praeparátech fixovaných. Dle mého náhledu
jest celý zjev vysvětlitelný pouze působením reagencií na ja-
dérko, neboť za živa jsem nikdy něco podobného nepozoroval,
na praeparátech fixovaných Carnoy-ovou kapalinou jsem
pseudopodiovité výběžky nalezl pouze jedenkráte.
Teprve van HERWERDENOVÁ prvá otevřeně prohlásila
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.11
strukturu vláken chromosomových za spirálovitou: »Ein ein-
zelnes Mal in der lebenden Larve, einige Male in der frisch
auspraeparierten Drüse, öfters aber am fixierten Präparate
seling es unwiderleglich nachzuweisen, dass einspiralför-
mig gewundener Faden vorliegt, dessen Windungen,
wie es besonders deutlich an den fixierten Praeparaten sicht-
bar ist, eine achromatische Substanz umlagern, welche letztere
sich schwach mit sauren Farbstoffen tingiert. Die dunklen
Scheiben BALBIANTS, die dunklen Teilen der Faltungen Kor-
SCHELT’S sind nicht anderes als die oberflächlichen Windungen
dieses chromatischen Spiralfadens, während die
Zwischenscheiben von weicher Substanz, welche BALBIANI
beschreibt, nichts anderes sind als der zwischen den Windun-
sen hervortretende Innenkorper....« Jest však velice zají-
mavé, Ze VAN HERWERDENOVÁ nalezla více detailů na praepa-
rátech fixovaných nežli na vitálních.
Teprve ona pouští se do dalších výkladů struktury spirály
chromosomové a domnívá se, že je ».. Spiralfaden aus äusserst
feinen einander gereihten Körnchen aufgebaut..« ovšem její
názor je mylný a jak dále vysvětleno, je struktura zcela jiná.
I na tuto detailnější strukturu byl jsem upozorněn prof. Dr.
VEJDOVSKÝM a zjistiti ji podaří se teprve po delší době a po
zhotovení velkého množství praeparátů. Dlužno se zde při-
držeti hlavně vitálních praeparátů a zde VAN HERWERDENOVÁ
také zcela správně doznává, že na fixovaných praeparátech
nebyla detailní struktura dokazatelna. Ona také opakovala
pokusy BARANECcKY-ho na Tradescantia virginica a shledala
je zcela správnými. Ani jí (H.) se nikdy nepodařilo najíti
dělicí stadium v buňkách slinných žlaz, ač jich prohlédla přes
100 — mně se to rovněž nepodařilo při neméně nežli 800 pro-
hlédnutých žlázách a z toho důvodu jsem také došel k názo-
rům o přeměně významu chromosomů.
Podobnou strukturu mají i chromosomy u Ascaris (v já-
drech) a podobně jako BoNNEvIE vyslovuje i VAN HERweR-
DEN domněnku, že tato struktura je ještě mnohem více roz-
šířena. Tak VAN GEHUCHTEN ji pozoroval na digestivním appa-
rátu u larev Ptychoptera contaminala, a zažívací soustava u
Chironomů má buňky s jádry, jichž chromosomy mají zřetelné
spirálovité složení. "Také prof. VEjpovský nalezl podobné
19% II. Fr. J. Rambousek:
struktury na gelé řadě chromosomů, na př. ve vajíčkách
Dectica, Diestrameny, Ascaris, rovněž VESELÝ na chromoso-
mech ve vaječnících u Stenobothrus. Zvláštní zmínky zaslu-
huje práce ERHARDOVA, který veškerá objektivní pozorování
VAN HERWERDENOVÉ vyvrací. Sam myslí, Ze lze rozložiti chro-
mosom v jednotlivé terčky a podobné pokusy také dokonce prý
vykonal. Jest zde ovšem zcela vysvětlitelný optický klam,
který často svádí, jak se dále zmíním, k podobným názorům.
Rozhodně pak vyvrací ERHARD totožnost chromatinu s vlákny
v jádrech slinných žlaz, které prý nejsou chromosomy. Opírá
se o to, že prý VAN HERWERDENOVÁ nenalezla žádné kinetické
figury.
Nenahlížím, proč by musel chromosom právě sloužit jen
k dělení. Původní jeho funkce zde už sice zanikla, ale název
chromosom, kterého ostatně ani VAN HERWERDENOVÁ neužívá,
možno zcela dobře podržeti!
Přítomnost nukleolů a prsténcovitých útvarů ve chromo
somech nepozoroval ERHARD správně. Tabulka jeho, jmeno-
vitě obr. 2. je jen schematicky malován, neboť nukleolus nemá
mikdy podobné struktury jak ji maluje zmíněný autor, který
také tvrdí, že »Die Oberfläche des Nukleolus ist keine verhält-
nismässig gleichartige Fläche, vielmehr springt jeweils ein
grösserer oder kleinerer Komplex von Beeren aus dem kugel-
förmigen Gebilde wieder zusammen kugelförmig hervor, so
dass der Anblick des ganzen einer aus einzelnen Kugeln zu-
sammengeknetteten Kugel gleicht.« To jest pravdou jen čá-
stečně a platí tato struktura spíše o kroužcích nežli o nukleo-
lech. Že jsou jednotlivé chromosomy rozdvojeny, to ERHARD
nikdy nepozoroval a přece je to častým zjevem, který vznikl
asi neúplným splynutím dvou vláken. Rovněž tvrzení, že »so-
wohl mit einfachen wie mit Doppelfärbungen färbten sich die
Scheiben jedesmal völlig gleichmässig ...« je nesprávné, po-
někud správnější je domněnka HErrwIGovA, který pozoroval
»eine regelmässige Aufeinanderfolge tiengierter Scheiben«
ovšem nejedná se zde o nezbarvené terčky, ale o hmotu linino-
vou. Jak jsou »terčky« spojeny, to ERHARD nepozoroval, což
jest přirozené, neboť terčků ve skutečnosti není, alespoň ne
u -larev Chironomus plumosus Lin.
Dále tvrdí »mit aller Sicherheit«, že vlákno končí vždy (!)
Cytolog. poměry slinnych žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.13
v nukleolu a zatím skoro v každém jádru nalezneme zakončení
zcela volné! Mohlo by to snad býti u jiného druhu, ale u Chiro-
nomus plumosus tomu tak není. Kolem konce vlákna, na kterém .
lpí nukleolus, jsou dle ERHARDA malé kuličky, které on do-
konce spočítal a dle jeho odhadu je jich prý 10! Není to však
nie jiného, nežli kapky chromatické hmoty, která se uvolňuje
z chromosomu v nukleolu, což již ostatně pozoroval BALBIANT.
ERHARD se domnívá, že »Kernfaden« — alespoň prý v jistém
stadiu — představují substanci nukleolární, kdežto skutečné
chromatické elementy jsou prý asi v nukleolu: »... in den Ker-
nén der Chironomusspeicheldrůsen, wenigstens auf einem go-
wissen Entwicklungsstadium der Kernfaden die Nukleolar-
substanz darstellt, während die echten chromatischen Ele-
mente ın den sogen. Nukleolen, den Ringen und endlich dem
Maschenwerk der Kernchromiolen festgelegt sind.« K tomuto
názoru dochází pouze dle barvení a sice proto, že po zbarvení
boraxovým karminem při dobarvování methyl. zelení zmizí
červená barva vláken a nahradí se zelenou. Podle tohoto způ-
sobu je tvrzení to poněkud odvážné. Jisto je, že nukleolus u
Chironomů se barví vždy kyselými barvami, kdežto chromo-
somová vlákna básickými, avšak musíme zde počítati s tím,
že nejen při fixování, ale i při barvení se kvselé a zásadité
vlastnosti přirozeně musí neutralisovati a že ve fixované,
umrtvené tkáni není možno obnovování chemických vlast-
ností.
Při dokončení této práce dostalo se mi do ruky poslední
obranné pojednání van HERWERDENOVÉ proti ERHARDOVI.
Důvody van HrRWERDENOVÉ, pokud se týče chemické strán-
kv barviv jsou totožné s mými, rovněž van HERWERDENOVÁ
shledala u nukleolů vlastnost přijímati barvy kyselé, kdežto
u chromosomů básické. Pokusy s methylovou zelení po boraxo-
vém karminu konala též a shledala tytéž zjevy jako ERHARD,
ale z toho se nemohou činiti tak odvážné závěry jak
ErHARD Cini. HERWERDENOVÁ shledala, že po fixování kyseli-
nou solnou s pepsinem se jádro barví méně zřetelně boraxo-
vým karminem. Bližší nevysvětluje, ač je výklad snadný, ne-
boť kyselina zvýší kyselé vlastnosti jadérka, které pak nelze
zásaditým boraxovým karminem tak snadno neutralisovati
jako dříve. Lépe jest však nevěřiti chemickým vlastnostem
14 II. Fr. J. Rambousek:
barviv a rozhodně zde platí slova van HERWERDENOVÉ: »Ob-
gleich wiederholt von chemischer Seite vor ähnlichen Schluss-
folgerungen gewarnt worden ist, finden wir gerade unter
den morphologisch-eytologischen Arbeiten der letzteren Jahre
immer neue Beweise, dass gar zu oft vergessen wird, dass, wie
sehr auch die Farbstoffe Hilfsmittel für die mikrochemische
Untersuchungen darstellen, doch auf sie allein eine Entschei-
dung nie gegründet werden darf. Diese Bemerkung gilt auch
für diejenigen Morphologen der Hertwigschen
Schule, die alle sich im Zellpiasma wie Chromatin färben-
de Elemente als aus dem Kerne herrührende
Chromidien betrachten,.. «
Bohužel tomu nejdůležitějšímu, struktuře chromosomů,
věnuje van HERWERDENOVÁ jen krátkou zmínku a dává se
přece jen svésti k tomu, že doznává: » . . . in meinen allge-
meinen Schlussfolgerungen zu weit gegangen zu sein . . .«
O tom ponechává rozhodnutí Dru Borsıovı, od něhož prý do-
stala praeparát, kde je viditelna struktura terčkovitá. Při-
pouští, že se zde jedná o jiný druh nežli plumosus, u kterého
je beze vší pochyby jmenovitě v mladších stadiích struktura
chromosomů spirálovitá.
Slinné žlázy a vývody.
Slinné žlázy jsou uloženy ve 2. a 3. segmentu za
klavou a sice nad počátkem značně rozšířeného svalnatého ža-
ludku. Jsou párovité, tvaru miskovitého, nad žaludkem jsou
sblíženy a objímají jeho přední část a strany.
Jejich vývoj se mi dosud nepodařilo sledovati, pouze
na jediném praeparátě jsem nalezl místa, která mi připomí-
nala příčné dělení. Uvedený praeparát byl zhotoven z larvy
asi 5 millimetrové. V tomto stadiu byla žláza už dobře vyvi-
nuta a mnohem (poměrně!) větší nezli u larev dospělých. Ne-
mohu však dle jediného praeparátu činiti žádných závěrů.
Slinné žlázy můžeme sledovati až do stadia zakuklení,
ba najdeme je 1 v kuklách, pokud v nich ještě nejsou promě-
něny buňky larvální. Nemají však už žádných vývodů a chro-
mosomy v jádřech jsou značně rozpadlé. Teprve před vývo-
jem imaga je kukla úplně ztratí a v místech, kde bývaly žlázy,
je nyní mohutný komplex svalů.
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.15
Kolem žlaz bývají veliké zásoby tuku, který zabraňuje
pozorování žlaz za živa.
Tvar sl'unych žlaz po vypraeparování jich na sklíčko
bývá ovální s jedním nebo více ostrými zářezy, na jedné stra-
ně bývají širší. Na obvodu jich jsou četné buňky epithelové
s hmotou plasmatickou jemně zrnitou (obr. 3. h. pl.), ve které
jsou jádra (obr. 1. »). Vnitřní plasma sekretová (obr. 3. ).
s.) je složena z látky silně gelatinosní, která se dá vytähnouti
v nitky a tvoří kol jader zvl. záhyby (tab. obr. 1., 5.). Z plasm“
sekretové vychází z každé žlázy vývod do dutiny ústní, který
je v žláze náhle ukončen a nerozvětvuje se v ní. Methylovou
zelení není barvitelný. Struktura těchto vývodů nás v mno-
hem upomíná na trachee (viz obr. 7.).
Vývod je složen ze spirálních vlákének (patrně chit:-
nesních, neboť se krásně barví methyl. modří), která však ne-
tvoří pravidelnou spirálu, nýbrž se často rozdvojují dichoto-
micky. Jádra zevního epithelu jsou obyčejně přímo na vlák-
nech vývodových, od těchto se nikterak neuchylujíce. Jest jich
značný počet a jsou různé velikosti, nejčastěji jsou tvaru po-
dlouhého (oválního), složená z hmoty zrnitě pěnité a tvoří asi
1,—1], průměru celého vývodu. Na mikrofotografiích (za ži-
va) s použitím paprsků ultrafialových*) nejsou na periferii
vývodu žádná jádra znatelna, ta můžeme sledovati pouze ve
vývodu samém.
Jádra žlaz a jich složení.
hh |
U mladších larev, které nemají ani příliš mnoho haemo-
lymphy, ani tukových tělísek, lze pozorovatı jádra ve žla-
zách přímo za živa. Podaří se to však zřídka kdy a musíme
nechati iarvy dlouho hladověti, aby se zmenšila zásoba tu-
kových tělísek, která zaviňují neprůhlednost žlaz. Bližší stru-
ktura jaderná je za živa sice těžko pozorovatelna, a jmeno-
vitě slabě jsou viditelny chromosomv, přece však dá se po
delším cviku a správném používání elonek docíliti dobrých
výsledků a živou larvu můžeme pozorovati po několik hodin.
Nukleoly jsou za živa daleko zřetelnější nežli chromosomy
*) Za laskavé zhotovení těchto fotografií jsem díky zavázán
p. prof. české techniky K. KRUrsovI.
16 II. Fr. J. Rambousek:
a ostře lámou světlo. Často zde vidíme, jak lne nukleolus k
bláně jaderné, ba někdy je blána jaderná prohnuta dovnitř
k nukleolu. Jádra jsou ponejvíce kulovitá a ač jsem se sna-
žil vypozorovati amoebovité pohyby jich, jak je popisuje
KORSCHELT, přece se mi to nikdy nezdařilo.
Na čerstvě vypraeparovaných žlazách není s počátku
možno rozeznati pražádných struktur a jmenovitě chromoso-
my se skoro úplně ztratí. Nukleolus je lépe zřetelný. Jádra
jsou uložena v slizovité hmotě žlázy a jsou buď kulatá, troj-
hranná nebo zdánhvě se zvláštními pseudopodiovitými vy-
běžky — ač velmi zřídka. Na tyto výběžky prvně upozornil
KorscHELT (str. 199.), ale jsou způsobeny asi jen náhlým
stažením jádra, k jehož bláně zůstala Ipèti na některých mí-
stech hmota okolní. Ostatně i van HERWERDENOVÁ je téhož
mínění jako já. To vidíme 1 na fixovanych praeparátech, kde
jádro se jeví zřetelně zakulacené a od něho ony domnělé »pseu-
dopodiovité« výběžky, které jsou teprve po zbarvení od jádra
zřetelnou jeho blanou úplně isolované.
Ponecháme-h žlázu v haemolymfě nebo ve fysiologi-
ckém roztoku pod sklíčkem, pozorujeme po chvíli, jak počíná
jádro zřetelně vystupovati jako útvar kulovitý se zřetelnoa
blanou. Prostor na obvodu, který povstal stažením jádra, vy-
plněn je jakousi hmotou zrnitou, je to patrně sekret, který
odumíráním rychleji se vylučuje a usnadňuje zmenšení jádra,
které lze, jmenovitě přidáme-li trochu alkoholu, dobře sledo-
vati. Nukleolus je viděti nejjasněji a bývá jich často větší
množství, »kroužky« na chromosomech se zřídka vyskytují
v živých žlazách pod sklíčkem; v larvách jsem jich vůbec ne-
pozoroval. Teprve po fixování je nacházíme častěji. Nejpo-
zději vystupují zřetelně ı vlákna různě vinutá, která s počátku
vyplňují celé jádro, brzy se však počínají zužovati a zkraco-
vati — jsou to chromosomy (Kernfäden, cordons cylindriques),
které jsou základními elementy jadernými.
Chromosomy a jich struktury.
Chromosomy v larvách velmi mladých jsou nitovité a
někdy se podobají šroubovicím. Jest jich daleko větší počet
nežh v stadiích pozdějších (dle larvy asi 5 millimetrove).
Cytolog. poměry slinnych žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.17
Jsou ponejvíce nahromaděny ve vnitřním obvodu jaderném.
Ze by chromosomy u těchto mladých stadí představovaly
cehstvé vlákno, jehož oba konce ústí do nukleolu, to jsem ni-
kdy neshledal a tento ERHARDÜV názor nutno považovati za
pouhou smyšlénku. Pravdou jest pravý opak: z většího počtu
malých chromosomů vznikají vlákna nová. Tomu zřejmě na-
svěděuje obr. 2. (tab.), kde vidíme jak splývají 2 chromo-
somy v jediný. V nejmladších stadiích se tato otázka blíže
vysvětlí, tam se musí také nalézti stadia dělicí.
Mladé žlázy jsou však mnohem méně průsvitné nežli star-
ší a proto není možno vysloviti konečné rozhodnutí © způso-
bu dělení, neboť praeparát, na němž jsem konal zajímavá po-
zorování připomínající děhcí stadia je totální a velice špatně
průhledný.
x Často najdeme také chromosomy, které se zdají býti roz-
štěpeny buď na konci nebo uprostřed (viz tab. obr. 1.). Toto
rozštěpení je vlastně neúplné splynutí a vzniklo skládáním
se 2 vláken chromosomových v jediné.
V živých larvách pozorujeme chromosomy velice nezře-
telně, rovněž s počátku ve vypraeparovaných žlazách. Teprve
později vyniknou a můžeme je zřetelně sledovati pod mikro-
skopem. lakem na sklíčko se nerozdělí v terčky, nýbrž po-
zorujeme na nich zřetelně spirálovité vlákno. Jediný chromo-
som nacházíme velice zřídka, obyčejně jich bývá větší počet
(v dospělých larvách) a vykonávají jistě nějaké pohyby, kte-
ré mají vztah se sekrecí.
Zjistil jsem totiž nejrůznější polohy chromosomů, kte-
ré se často proplétávají uzlinovite, někdy pak tvoří kompakt-
ní chuchvalec, jsouce svinuty mezi sebou.
Délka jich bývá v pozdějších stadiích různá (viz tab.
- obr. 1., 4.), neboť vlastní jich úkol dělicí se nyní změnil v čin-
nost čisté exkreční, proto nejsou všecky stejně dlouhé jako je
tomu u pravých chromosomů. Jsou tedy chromosomy v 40-
spělých larvách už ve stavu degeneračním a proto už nemo-
hou způsobiti dělení. Žádných figur dělicích v pozdějších
stadiích nikdy nenalezneme (u asi 800 mnou pro-
hlédnutých larev se mi to nezdařilo, rovněž ne van HERWER-
DENOVÉ, která jich prohlédla asi. 100).
18 II. Fr. J. Rambousek:
Šířka jednotlivých chromosomů jest za Živa asi mezi
14 u až 19 a, u fixovaných obyčejně 11—15 «. Všechny chro-
mosomy jedné žlázy nebývají stejně silné, velice často je me-
zı nimi značný rozdíl.
Správnou strukturu možno pozorovati nejlépe na mate-
riálu živém, na žláze čerstvě vypraeparované a slabě zelení
zbarvené. Tu pokryjeme sklíčkem a pod mikroskopem tla-
kem shora se nám často podaří, že jádro praskne a chromo-
somy se dají protáhnouti a tu teprve zjistíme správnou struk-
turu chromosomovou, která je za normálních poměrů tak
klamnou; proto tolik různých špatných názorů, které jsem ve
všeobecné části vysvětlil.
Celkem možno říci o struktuře chromosomů toto:
1. Základem chromosomu je homogenní
gelatinosní válec lininovy (VEjDovský), který
se za Živa snadno dá protáhnouti, působením reagencií se lehce
porušuje. Blány na něm není žádné. Délka jeho
bývá různá, rovněž zakončení. Není však vněm pra-
žádné osy, jakou popisuje na př. BONNEVIE u Ascaris me-
galocephala, jejíž existenci však VEJDOVSKÝ právem popírá.
Uvnitř hmoty achromatické nenacházíme žádných struk-
tur, jmenovitě ne síťovitých, jaké popisuje na př. For.
2. Na achromatickém*) valcı lininovém obtočena
jpsouehromatická: spirální vlákma Marea
však nejsou jednoduchá. Mohou býti až 3 (snad
1 více), jak jsem zjistil na rozvinutém chromosomu. Tato
vlákna jsou povahy básické a značně jsou resistentní proti
barvivům vitálním, jen methylovou zelení se silně barví.
Lakmusem velmi koncentrovaným se obarví velmi slabě na-
modrale a to po velmi dlouhé době.
„30 Tato spirální vlákna chromatriekagson
obtočena vlákny jinými, která se nebarví tak in-
tensivně. Jich přítomnost je na fixovaných praeparátech sko-
ro nedokazatelna, ač se přece někdy zdaří je zjistiti. Je to
hlavně tam, kde různým vlivem (na př. kys. octovou) zduří
*) Název »achromaticky« je vlastně nesprávný, protože se
linin dá zbarviti na př. růžově fuchsinem nebo červeně směsí sa-
franinu s methyl violeti, kdežto chromosom se barví modře.
Cytolog. poměry slinnych žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.19
značněji vlákno lininové, tu pak se vlákno chromatické více
napne a zdá se vlnitým, což vzniklo částečným uvolněním dru-
hé spirály, která se rozvinula.
Chromatická vlákna skládají se z hmoty zrnité, která je
mnohem kompaktnější nežli hmota lininová a také silně gela-
tinosní a pružná. Jednotlivá vlákna snadno splývají v celek,
který se dá těžko differencovati, nicméně podaří se přece ně-
kdy takové vlákno rozvinouti v původní jednotky.
Otázka struktury chromosomové je jednou z nejzajíma-
vějších a byla vlastně podnětem k přítomné práci. Dlouho
jsme při svých pozorováních přesvědčeni o tom, že chromo-
som je složen z terčků, neboť lom světla ve vále lininovém
způsobí, že se ony »tmavé pruhy« zdají býti spíše parallelní
a ne tvořící spirálu, tedy spojené. Jednoduchým pokusem si
vysvětlíme, že jedná se v našem případě skutečně jen o lom
světla: Naplníme-li skleněnou trubičku vodou a pak ji ovine-
me motouzem, tu zdá se nám, jakoby motouz byl přetrhaný a
na opačné straně trubičky nespojený. Nejlepším způsobem
jest ovšem protažení vlákna chromosomového, což dovedeme
po delším cviku dosti snadno způsobiti tlakem s hora. O ně-
jakém rozložení v samostatné »terčky« nemůže býti vůbec ani
řeči, a najdeme-li často chromosomy rozpadlé v kusy, je to
jen vlivem degenerace, která se jeví v pozdních stadiích lar-
válních.
Konec chromosomů bývá přečasto tvořen látkou téže
podstaty chromatické jako jsou spirály, s nimiž kompaktní
tato hmota splývá. Někdy vycházejí z konce chromosomu
zvláštní paprsky velice jemné, to lze pozorovati pouze (po-
nejvíce) na praeparátech za živa, fixací podobné zjevy oby-
čejně zmizí, za to však pozorujeme zřetelně jakousi síťovitou
spleť spojující všecky části jádra.
Všecky tyto výběžky mají patrně jen ten účel, aby u-
pevnily jednotlivé části jádra. |
Zajímavé jsou také způsoby barvení. Za živa je velice
nesnadno obarviti chromosom jinou barvou nezli methylovou
zelení. Při barvení methyl. zelení a violetí stalo se mi, že chro-
mosomy v jedné a téže žlaze se zbarvily zeleně a fialově, kte-
rážto barva se chytá spíše nukleolů. Byl to praeparát fixova-
ný kap. Flemmingovou a svědčí to zřejmě o tom, jak nespoleh-
20 II. Fr. J. Rambousek:
livé je usuzovati dle fixovaných praeparátů o chemických
vlastnostech struktur jaderných. Chromosomy mají vlastno-
sti básické, což zjištěno na žlazách za živa, které byly dlouho
ponechány v roztoku (silně přesyceném) lakmusu úplně neu-
trálního.
Zvláštní zmínky zasluhují kroužky, které se vyskytují
někdy na chromosomech jako prsténce, někdy jsou na konci
chromosomu. Opakuji se svědomitou van HERWERDENOVOU
»někdy« a ne jak tvrdí ErHARD, že u mladých stadií jest krou-
žek onen jeden, u starších pak dva, což dokonce zdůrazňuje
slovy: »wie ich feststellen konnte!« —
Tyto prsténce jsou poněkud podobné nukleolům, ale ší
se od nich strukturou 1 původem. Jsou také někdy, ač zřídka
na koncích chromosomů. Pocházejí asi z hmoty lini-
nové, která se hroznovitě vyloučí mezi vlákny chromatický-
mi nebo na konci chromosomu.
Nukleoly a vztah jejich k chromosomům.
Jak pozoroval již. BALBIANI, KORSCHELT a po něm 1
van HERWERDENOVÁ a j., jest počet nukleolů různý, avšak
dosti často bývá nnkleolus jediný. Také tvar byl správně od
uvedených autorů popsán a bývá ovální, někdy amoebovitý,
nejčastěji ledvinitý. Někdy bývají spojeny 2 nukleoly zvlášt-
ním můstkem, jindy jsou tvaru piškotovitého nebo misko-
viteho.
Za živa se dlouhým působením silně zhuštěného rozto-
ku lakmusu zbarví slabě růžově, jsou tedy jejich vlastnosti
chemické kyselé.
Nukleoly jsou složeny z hyalinní hmoty jemně zrnité,
ve které jsou četné kapky (podobné vakuolám) jmenovitě tam,
kde vchází chromosom do nukleolu.
Na slabě methyl. zelení zbarvených žlazách můžeme i
sledovati činnost chromosomů za živa. Tam, kde ústí chro-
mosom do nukleolu, zakončuje obyčejně chromatická hmota
zcela neurčitě, přecházejíc ze spirály chromatické v kompakt-
ní hmotu chromatickou, která po částech se v podobě kapi-
ček uvolňuje a splývá s hmotou nukleolární a tím se tvoří ony
domnělé vakuoly, které nejsou ničím jiným nežli vyloučeným
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.21
sekretem. 'Ten je jen uvnitř ve větších krůpějích a dělí se v
krůpěje zcela malé, které jsou tak nepatrné, že se nám obvod
nukleolu zdá býti úplně homogenní a ani jich v něm nepo-
střehneme.
Není nesnadno zjistiti, kudy sekret z nukleolu vychází,
neboť tvoří- se z chromosomu do nukleolu, může vycházeti
jedině prolínáním na obvodu nukleolu. Pozoroval jsem ča-
stéji na živých žlazách, že nucleolus Ine někdy ku bláně jader-
né nebo je s ní dokonce spojen tak, že se k němu blána jaderná
jaksi dovnitř protáhne a dotýká se ho. Uvedený zjev pozoro-
vala také van HERWERDENOVA. Někdy bývá v nukleolu dutina
a v ní prstovitě rozvětvené zakončení chromosomové, jindy
se dva konce chromosomů sbíhají a ústí společně do nukleolu,
často bývá chromosom zůžen a končí neurčitými zauzlinamı,
krátce je zde veliká rozmanitost neřídící se žádným zvl. pra-
vidlem.
Z jader se vylučuje sekret patrně osmoticky a shro-
mažďuje se ve velkých krůpějích na koncích hmoty sekretové,
která tvoří zvláštní záhyby při jádrech, jak lze viděti na tab.
obr. i. nahoře v pravo, nebo na obr. 3. po obou stranách dole,
kde vidíme sekret zvláštním způsobem sražený. Tmave onv
tečky se barví podobně jako chromatická hmota chromoso-
mových vláken, mtensivně methylovou zelení. Na obvodě zá-
hybů plasmy sekretové nacházíme velké kapky sekretu, kte-
ré se do středu zmenšují. Na živé žláze můžeme zcela zřetelně
pozorovati, jak se tyto malé kapičky dále uvnitř zase zvětšují
a jsou unášeny středem žlázy k vývodům.
Dodatek.
Během korrektury této práce vyšly další dvě publikace,
které se zabývají stejným thematem.
Prvou z nich publikoval Borsrus,*) který pojednává
o strukturách chromosomů a sice dle praeparátů zhotovených
asi před 20 lety od ČARNOY.
Konstatoval na těchto chromosomech strukturu zřejmě
*) Za ochotné zaslání této práce jsem prof, BOLSIOVI zavázán
srdeenymi díky.
IL. Fr. J. Rambousek:
IV
LÍ
terčkovitou, což potvrzuje také dokonce 1 jménem van HER-
WERDENOVÉ. Jedná prý se asi o jiný druh Chironoma: »il y
a, chez les différentes espěces de Chironomus, des structures
tres différentes de la chromatine, dans les glandes salivaires,
structure en fil spiralé s’enroulant autour d’une tige achroma-
tigue, et structure en disgues pleins alternant avec des champs
achromatigues.«
Připouštím, že na fixovaných praeparátech
je struktura skutečně terčkovitá a sám jsem ji bezpočtukráte
na fixovaných praeparátech nalezl — vysvětlil jsem však
také patřičně vznik této klamné domněnky, která se dá vy-
světliti složením chromosomového vlákna, které samo není
homogenní, ale složené z částek, které se snadno rozpadávají.
Druhá práce od FRIEDR. ALVERDES-a zabývá se thema-
tem poněkud odchylným, totiž vývojem slinných žlaz a ja-
derných elementů. Autor pozoroval celý zajímavý vývoj od
rajitka. Pozorování počíná konati na larvách velikosti 1 mm.
Dle popisu vychází ze stadia klidného jádra, v němž je nu-
cleolus přítomen, ale chromosomy jsou ve tvaru achromati-
ckých vláken, které jsou 1 při největších zvětšeních úplně ho-
mogenní a sprovázeny nepravidelně rozdelenymi shluky chro-
matické hmoty. Asi po dvou týdnech zkoncentruje se veške-
rá hmota achromatická a chromatin tvoří pravidelnější terč-
ky, zabírající celou jeho šíři, 2 vlákna spojí se nucleolem,
Tato pozorování konal až do stadia, kdy dosáhne larva délky
315 mm. Do této doby spadá také utvoření onoho kroužku.
Dle něho »die Komponenten des Ringes sind eher als kleine
Keulen zu bezeichnen. Dieselben sprossen aus drei aufein-
ander folgenden Chromatinscheiben dicht gedrängt hervor
und umgeben den Kernfaden an der betreffenden Stelle wie
ein dichter Pelz.«
Na vzniku jich se dle ALvErDes-a účastní achromatin,
který všude proniká chromatinem. Dle všeho jest to tedy nu-
cleolns lininový.
Tercky mohou dle autora býti různé tlouštky. Nedá se
prý ani předpokládati osa, ani to, že by vlákno obepínalo jen
perifern válce, jak míní Levpıc.
Autor se otevřeně prohlašuje pro strukturu terčkovi-
Cytolog. poměry slinných žlaz u larev Chironomus plumosus Lin.23
tou. Když je chromosom vytvořen, vzniká v místech, kde ústí
do nucleolu, jakási prohlubinka.
Rozdělení nucleolu ve 2 tělíska je teprve v pozdější
době. Jinak souhlasí nalezy tohoto autora s nálezy ERHAR-
DOVÝMmI, který ovšem, jako já, neměl tak mladých larev,
kdežto ALVERDES zase nekonal pozorování na larvách star-
ších. — Be
Seznam literatury.
ALWERDEs FR.: »Die Entwicklung des Kernfadens in der Speichel-
drůse der Chironomuslarve«. Anat. Anz. XXXIX. 1912.
BALBIANI E. G.: »Sur la structure du noyau des cellules salivai-
res chez les larves de Chironomus«. Zool. Anz. IV. 1881.
BARANECKYy: »Die Kernteilung in den Pollenmutterzellen einiger
Tradescantien«. Botan. Zeitung. XX XVIIL 1880.
BERLESE ANTONIO: »Gli Insetti, loro organizzazione, sviluppo, abi-
tudini e rapporti coll’ uomo«. Vol. I. 1909.
Borsıus H.: »Sur la structure spiralée ou discoide d’elément chro-
matigue dans les glandes salivaires des larves de Chironomus.
La cellule T. XXVII. 1. 1911.
BONNEVIE KR.: »Chromosomenstudien I.. Arch. für Zellforsch.
Bd. I. 1908.
CARNOY J. B.: »La biologie cellulaire«. Lierre 1884.
ERHARD Hurp.: »Über den Aufbau der Speicheldrüsenkerne der
Chironomuslarve«. Arch. f. mikr. Anatomie u.Entw. Bd. LXXVI.
1910.
FLEMMING: »Zellsubstanz, Kern u. Zellteilung«. Leipzig 1882.
GEHUCHTEN VAN: »Recherches histologiques sur l’appareil digestif
de la larve de Ptychoptera contaminata«. La Cellule VI. 1890.
HERTw1G O0.: »Allgemeine Biologie«. II. Aufl. Jena 1906.
HERWERDEN M. A. van: Ȇber die Kernstruktur in den Speichel-
drůsen der Chironomuslarve«. Anat. Anzeiger. XXXVI. 1910.
— Über den Kernfaden und den Nukleolus in den Speicheldrüsen-
kernen der Chironomuslarve«. Anat. Anz. XXXVII. 1911.
KoRSscHELT Evc.: »Über die eigentümlichen Bildungen in den Zell-
kernen der Speicheldrüsen von Chironomus plumosus. Zool.
Anz. Bd. VII. 1884. Zu
LEyDIG: »Untersuchungen zur Anatomie u. Histologie der Tiere«.
1881.
OBARRIO D. F.: »Une nouvelle conception de la cellule«. Buenos
Aires 1911.
STRASBURGER En.: »Das botan. Praktikum«. Jena 1887.
— »Über den Theilungsvorgang der Zellkerne und das Verhältniss
der Kerntheilung zur Zellteilung«. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXI.
a. IL Fr. J. Rambousek:
— »Die Controversender indirekten Kerntheilung«. Archiv fůr mi-
krosk. Anat. Bd. XXIII.
VEJDOVSKÝ F.: »Neue Untersuchungen über die Reifung und Be-
fruchtung«. Kön. böhm. Ges. Wissensch. Prag. 1907.
— »Podelna kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysi
jádra buněčného. Vest. Kr. Čes. Spol. Náuk. 1909.
— »Zum Problem der Vererbungsträger«. Kón. böhm. Ges. Wissen-
schaft. Prag. — V tisku.
Vyklad vyobrazeni.
(Obrázky kresleny pomecí sklapecıho Abbé-ova kresl. appa-
rátu (Reichert) a vrhány na papír ze vzdálenosti asi 12 em. pod
rovinou stolku mikroskopu.)
n... nukleus (jádro)
no... .nukleolus (jadérko),
k... kroužek, prsténec,
V hmota sekretová,
h. pl.....hmota plasmatická.
Obr. 1. Část slinné žlázy dospělé larvy s jedním jádrem. Bar-
veno vitálně methyl. zelení a kresleno při ocul. 1., hom. imm. 1/18
Zar AE
Obr. 2. Obsah prasklého jádra. Tlakem rozvinutý chromosom,
který vznikl ze dvou. Dle vitäl. praeparátu barv. methyl. zelení a
pak dobarveného (po fixaci) fuchsinem. Ocul. 4. obj. 7.
Obr. 3. Řez (10 u) částí žlázy s jádrem. V husté plasmě v já-
dře částečně zachycen chromosom a vlákno chromosomové stažené
s válce lininového. Nukleolus jen částečně zřetelný. Sekret sražen
ve velkých kapkách po stranách v plasmě. Fixov. Flemmingovou
směsí, barveno methyl. zelení a methyl. violeti. Ocul. 5., obj. 7.
Obr. 4. Části chromosomů ústicich do jadérka, jiná část tla-
kem roztažená. Kresieno dle praep. za živa, ocul. 5., hom. imm. 1/18.
Obr. 5. Nukleolus (no) a 2 části chromosomové zakončené
kroužkem. Kresleno za živa. Žláza z mladé larvy zbarvená methyl.
zelení. Oc. 5., hom. immerse 1/18.
Obr. 6. Řez nukleolem (6 4) obsahujícím uvnitř vyloučený
sekret (s). Fixováno Carnoy-ovou směsí, barveno gentian. violeti
(nukleolus) a Bismarkovou hnědí (vlákno). Comp. ocul. 18, hom.
imm. 1/18.
Obr. 7. Část vývodu slinné žlázy. Zvětšeno 750krát. Kresleno
dle inikrofotografie zhotovené při světle ultrafialovém podle prace-
parátu za živa.
RAMBOUSEK: CYTOLOGICKE POMĚRY SLINNYCH ŽLAZ U LAREV CHIRONOMUS PLUMOSUS L.
Rambousek del.
n m
m
Věstník Král č.Sr
"v PRAZE-
„UNIE“
INauk 1912
2
IT:
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena
marmorata d'Haan.
Příspěvek anatomicko-histologický.
Podává Josef Slavík,
assistent ústavu.
S 19 obrázky v textu.
Práce ze zoologického ústavu české university.
Předloženo v sezení dne 19. ledna 1912.
Úvod.
Diestrammena marmorata jest kobylka z čeledi Locustid.
Do Evropy byla zavlečena spolu s importovanými květina-
mi z vlasti chrysanthem z Japonska.
Vítaným útočištěm před naším, chladnějším podnebím
jsou jí teplé, vlhké skleníky zahradníků. V Praze, jak jsem
se informoval, vyskytuje se skoro ve všech teplých sklení-
cích. Působí tam veliké škody, neboť jest velmi žravá a hojně
se rozmnožuje. Hlavně v jarních a letních měsících objevují
se Diestrammeny ve velikém množství a ožírají pučící rost-
linky až ke kořeni. V letě, kdy jsou skleníky otevřeny, vylé-
zají Diestrammeny ven a daleko široko se rozlézají. Tak na
stráních za Vršovicemi často jsem přišel na poskakující
Diestrammeny, jež se tam zatoulaly z nedalekých skleníků;
také ze skleníků botanického ústavu c. k. české university,
odkudž jsem si opatřoval material potřebný k této práci, roz-
lézají se v létě do zahrad sousedních.
Bych nemusel stále pro nový material do skleníků do-
cházeti, zařídil jsem si insektarium a v něm jsem choval
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II.
9 IH. Josef Slavík:
Diestrammeny, abych vhodná individua vždy měl po ruce.
K této práci potřebné kobylky jsem krmil potravou rostlin-
nou. Vedle toho zabýval jsem se na jiných 1 pokusy physiolo-
gickými a těm jsem podával potravu masitou, na niž si brzy
přivykly. V tomto případě však musely býti vždy dobře kr-
meny, potravu musely míti vždy v zásobě, neboť se jinak sil-
nější vrhaly na slabší a je poZiraly. Případ ten na těchto mí-
stech uvádím co doklad jejich nesmírné žravosti. Při pěstění
dospěl jsem ještě k jinému poznatku. Vyhledávaly vždy mí-
sta tmavá; nejraději se zachycovaly na tmavé stříšce insek-
taria hlavou dolů visíce. "Tímto upozorněn, shledal jsem, že
1 ve sklenících takto zavěšeny vždy ve tmě přes den seděly.
Z tmavých úkrytů vylézají teprve za soumraku a vyhledá-
vají potravu.
Na této japonské kobylce jal jsem se studovati anato-
mil a histologi zažívací roury; výsledky, k nimž jsem dospěl,
uvádím v této práci.
Na místě tomto používám příležitosti, abych vyslovil
své nejvřelejší díky slovutnému svému učitel p. prof. Dr. F.
VEJDOVSKÉMU, ředitel: českého zoolog. ústavu, za nevšední
ochotu a péči, s kterou moji práci sledoval a řídil, a za laska-
vou podporu a mnohou cennou radu, kterou mi poskytl ©
Methoda.
Povšechná pozorování anatomická jsem konal binocu-
lárním mikroskopem Greenoughtovým jednak na živém ma-
terialu, jednak na materialu konservovaném v 45% alkoholu.
Objekty určené k detailnímu mikroskopickému studiu
byly fixovány rozmanitými fixačními prostředky. Z počátku
zkusil jsem fixovati v laboratoři nejobecnější fixační teku-
tinou — nasyceným roztokem sublimatu rtuťnatého, jehož
jsem užil jednak čistého, jednak okyseleného octovou kyseli-
nou ledovou v poměru 96 : 4, jednak s přimísením kyseliny
pikrové v poměru 99:1. Tento druh fixáže sublimatem, at
již ve složení kterémkoli, jest nevhodný; přední část zažívací
roury sice zůstane dosti neporušena, za to však střední, nej-
jemnější to partie celého traktu, jest po tomto fixování úplně
nepotřebná, neboť hranice buněk epithelových zmizí a veške-
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 3
rý epithel splyne v jednu nezřetelnou massu s četnými jádry.
— Dále jsem k fixování užil tekutiny FLEMMINGOVY a sice
s dobrým výsledkem; touto tekutinou fixovaný epithel žlaz-
natého žaludku se jeví dosti zřetelným. S uspokojivými vý-
sledky jsem fixoval též okyseleným absolutním alkoholem.
— Nejlepším však fixačním prostředkem jest tekutina CAR-
NoyY-ova, jíž fixovány byly objekty po dobu 5 minut a pak
přeneseny do absolutního alkoholu. Takto fixované zažívací
trakty zůstávají ve všech svých částech úplně neporušeny.
Nafixované, odvodněné a zjasněné objekty zalévány pak
byly do 609 paraffinu. Tlouštka řezů obnáší 6 u. Řezy byly
barveny jednak hämatoxylinem dle HEIDENHAINA neb DELA-
FIELDA a pak dobarvovány světlou zelení (vodním roztokem),
jednak EHRLICHEM a dobarvovány orangí neb eosinem.
Obrázky jsem kreslil pomocí ABBÉ-ova kreslicího pří-
stroje, čímž přesnost kontur i poměrná velikost jsou zabezpe-
čeny. Při reprodukci pak všecky obrázky byly zmenšeny o
jednu třetinu původní velikosti. —
Část povšechná.
Zažívací roura Diestrammeny počíná otvorem ústním;
probíhá celým tělem tvoříc při tom záhyby a podléhajíc různé
tlouštce; na venek vyúsťuje na konci posledního, desátého
segmentu abdominálního. i
Dělí se, jak jest všeobecně platným pravidlem pro ve-
škerý hmyz, na tři od sebe odchylné odstavce: na přední,
střední a zadní traktus. K přednímu traktu čítáme dutinu
ústní, oesophagus, ingluvies (vole) a proventrieulus (žaludek
žvýkací), ke střednímu řadíme žaludek mízní (chylový) a
část střeva až po ústí Malpighických žlaz; zbytek pak — ten-
ké střevo s pylorem a reetem tvoří zadní oddíl zažívací roury.
Nejtěsnější částí celého traktu jest přední odstavec
oesophagu probíhající hlavou (obr. 1. oes.). Na rozhraní hla-
vy a prothoraxu počíná se oesophagus poznenáhlu rozšiřo-
vati a v přední polovici prothoraxu přechází ve vole (obr. 1.
ing].), jež se táhne až na konec mesothoraxu. Stěny jeho jsou
silně roztažitelné, takže toto v době, kdy jest individuum na-
syceno, může zaujímati i objem pateronásobný, vyplňujíc ce-
4 III. Josef Slavík:
lv pro-, meso- a částečně 1 metathorax. V druhé polovici me-
sothoraxu počíná se vole zužovati a přechází do metathoraxu.
V tomto segmentu thorakálním zatáčí se zažívací roura smě-
rem dorsálním, zachovávajíc stejnou tlouštku po celé svoji
dráze tímto odstavcem. Na rozhraní thoraxu a abdomina roz-
šiřuje se traktus ve žvýkací žaludek (obr. 1. ventr.), který za-
bíhaje částečně zpět do metathoraxu rozkládá se v prvních
Obr. 1. Celkový pohled; u dutina ústní, oes oesophagus, ingl vole,
ventr žvýkací žaludek, ch chylový žaludek, p pylorus, č tenké střevo,
r rectum, Mpg Malpigh. žlázy, c hlava, I. II. III. thorak. segm,
ADR KK abdom. segm. Binokul. mikr., 5krät zvětš.
třech segmentech abdominálních. Žvýkací žaludek (proven-
triculus) jest tvaru kulovitého neb hruškovitého; leží u po-
rovnání s ingluviem poněkud posunut na pravou stranu.
Svým přesným uspořádáním dle čísla 6 (obr. 7., 8.), jest jed-
nou z nejzajímavějších na pohled partií celého zažívacího
traktu. Na konci 3. abdominálního segmentu přechází žvý-
kací žaludek v krátkou, úzkou část mezižaludkovou, opatře-
nou třemi lamellami, jejichž úkolem jest zabrániti, aby roz-
mělněná potrava nemohla ze středního odstavce se vraceti
zpět do oddílu předního. Tato kratičká roura mezižaludková
zahýbá se ve třetím segmentu abdominálním zase ku předu
směrem na levo a přechází v témže odstavei v další mocný
oddíl zažívací roury — v žaludek mízní či chylový, jímž po-
číná střední partie traktu (obr. 1. ch).
Žaludek mízní jest tvaru hruškovitého, ke konci se zužu-
je a rozbrázděn jest s povrchu třemi mocnými podélnými zá-
hyby; obrací se opětně nazad; rozkládá se zpravidla v 3. a
4. segmentu; v některých případech však může svou přední
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 5
částí zasahovati i do 2. odstavce abdominálního. Žaludek ten-
to jest význačný silnou vrstvou epithelovou. Ta vylučuje
hojně sekretu, který rozřeďuje požranou potravu v mízovitou
tekutinu, nazvanou »chylus«; odtud pochodí 1 název tohoto
odstavce — žaludek mízní či chylový. Na rozhraní 4. a 5.
segmentu abdominálního zúží se žaludek ve střevo, jež až po
ústí Malpighických žlaz, tedy asi k počátku 7. segmentu ná-
leží k střednímu traktu.
V těch místech počíná zadní odstavec zažívací roury,
jež směřuje na zad tvoříc v 8. segmentu nepatrný oblouk
směrem ventrálním. Skládá se ze tří částí: z pyloru, z ten-
kého střeva a z recta. Na venek vyúsťuje na konci poslední-
ho, desátého segmentu abdominálního.
Jednotlivé odstavce zažívací roury rozkládají se tedy ná-
sledovně v tělních segmentech: přední traktus, nejdelší ze
všech, prostírá se v hlavě, thoraxu a v prvních třech segmen-
tech abdominálních, střední v 3.—6. segmentu a zadní pak
v 7.10. segmentu abdominálním.
Silně roztažitelné vole umožňuje Diestrammeně pojmouti
najednou větší množství potravy. Při konaných pokusech
jsem nalezl ještě po 36 hodinovém hladovění zbytky potravy
ve střevě.
Na rozhraní středního a zadního odstavce zažívacího
traktu asi na rozhraní 6. a 7. abdominálního segmentu ústí
do zažívací roury Malpighické žlázy. Žlaz těchto jest větší
počet. Při bedlivém pozorování jsem shledal, že jsou dvojího
druhu. Přední z nich jsou silnější, kratší, zadní pak slabší a
delší. —
A. Přední traktus.
1. Dutina ústní.
Přední odstavec zažívacího traktu povstává vchlipenim
ectodermu (stomodaeum). Počíná dutinou ústní, která jest
ohraničena nahoře svrchním pyskem a patrem, po stranách
mandibulami a maxillami, se spodu spodním pyskem a ja-
zykem. :
Otvor ústní jest vyložen vrstvou chitinovou, jež jest
všude stejného vzezření. Tloustka její jest nestejná. Nejsil-
nější chitinová vrstva jest v zadní končině patra a na straně
6 III. Josef Slavík:
ventrální u kořene jazyka, kde se tvoří chitinová stlustenina
tvaru klínového. Na chitinové cuticule možno rozeznati dvě
odchylné vrstvy: vrstvu vnější (obr. 2. cte) značných rozmě-
rů, jež na řezu se jeví co látka čirá, průsvitná, a na vnitřní
(obr. 2. ct 1) lumina dutiny ústní se dotýkající, jež tvoří pře-
dešlé jakýsi lem; tato druhá vrstva jest u srovnání s přede-
šlou velmi tenká; jest jemně zvlněna, barvy žluté. Při malém
zvětšení vidíme na cuticule řadu jemných štětinek (obr. 2. št),
jež kolmo nasedají
na stěnu. Zvětšeny
náležitě vykazujíty-
to štětiny tvar silně
protáhlého dvojku-
žele (obr. 3 St); jsou
prohnuty v podobě
písmene f; polovice
jich zasedá do chi-
Obr. 2. Obr. 3. tinove vrstvy, po-
Obr. 2. Patro (prié. řez). Zeiss. obj. D. oee. 3. lovice pak trčí do
Obr. 3. Štětiny patra. Zeiss. Hom. Im. 20, dutiny ústní. Nej-
oce. 3. vz vazivo, cte vnější intima, cti vnitř- © hojněji se vyskytují
ní intima, ep epithel, st štětiny. na patře, kde jeden
následuje za dru-
hým dosti hustě za sebou v určitém pořádku.
Než i v ostatních končinách dutiny ústní jsem je tu a
tam roztroušené pozoroval. Svými hroty jsou zahnuty vždy
nazpět směrem k oesophagu, nikdy směrem ven. Zjev ten
nasvědčuje zjevně tomu, že hrají důležitou úlohu při pohleo-
vání potravy. MARSHALL a SEVERIN zmiňují se u Diaphero-
mery o podobných zašpičatělých ostnech v dutině ústní a
tvrdí o nich, že zastávají funkci smyslovou. Já však na prae-
parátech jsem nikdy nepozoroval, že by ostny ty nějak kom-
munikovaly s vrstvou epithelovou; zasahují prostě do chiti-
nové cuticuly.
Epithel dutiny ústní sestává z řady sloupkovitých bu-
něk, které vzadu na patře se nápadně prodlužují a tvoří ja-
kýsi val zasahující do lumina dutiny ústní. Na ventrální stra-
ně tomuto epithelovému valu odpovídá klínovitá stluštěnina
chitinová, umístěná přímo za kořenem jazyka, která: zasahuje
CHR
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 7
hluboko do vrstvy epithelove. Plasma v epithelových buňkách
(obr. 2. ep) jest jemně žíhaná. Každá buňka obsahuje oválné
jádro, jehož chromatinová hmota jest pravidelně rozložena.
Epithelová vrstva jest obklopena vrstvou okružních sva-
lů; svaly ty však nepřikládají se na všech místech přímo
k epithelu; v tom případě pak mezera jest vyplněna jemným,
síťkovitým vazivem, s jádry řídce roztroušenými (obr. 2. vz).
K této vrstvě okružního svalstva přikládají se v zadní
končině dutiny ústní a na počátku oesophagu (pharyngu)
svazky vnějších podélných svalů (dilatatores), jichž úkolem
jest rozšiřovati lumen zažívací roury. Spojují zároveň trak-
tus s vnějším skeletem. Dle BERLESE vyskytují se svaly po-
dobného druhu jen na pharvngu a na rectu. Pharyngeální
dilatatory dělí na pět skupin: čtyři dorsální, totiž: »1. Muscoli
decorrenti dal labbro superiore alla epifaringe; 2. Dal clipeo
alla faringe; 3. Dalla prefronte alla faringe; 4. Dall’ occipite
alla faringe;« a na jednu ventrální »5. Dal tentorium alla
faringe.«
Toto rozdělení dlatatorů učinil BERLESE se zřetelem na
hmyz opatřený ssacím apparátem ústním. U Diestrammeny,
kde funkce jest odlišná, jsou poměry poněkud odchylné. Po-
dobně Runcıvs u Dytisca konstatoval odchylky: »Infolge-
dessen ist es schwierig, die Dilatatoren bei Dytiscus, die unter
wesentlich andern Bedingungen stehen, mit den von BERLESE
aufgezählten mit Sicherheit in Einklang zu bringen.«
Po svalech první skupiny — muscoli decorrenti dal lab-
bro superiore alla epifaringe -— v tomto případě není ani
sledu. Za to mocně vyvinuty jsou dilatatory, táhnoucí se od
valu epithelového v zadní končině patra směrem k vnějšímu
skeletu. Ventrální skupine »muscol dal tentorium alla fa-
ringe« odpovídají dva svazky svalů táhnoucí se od přední
končiny oesophagu dorsalne od ganglia intraoesophage-
alnıho směrem k chitinové, klínové stluštěnině na konci
ventrální stěny dutiny ústní. BAUER označuje tento sval co
»tentorio-pharyngealis«, Rungtus pak »tentorio-pharyngealis
anterior« na rozdíl od svalů, jez se táhnou od tentoria smě-
rem k zadnímu konci pharyngu a oesophagu.
8 III. Josef Slavík:
2. Oesophagus.
Vlastní zažívací roura se počíná na straně dorsální za
valem ústním a na straně ventrální za klínovitou, chitinovou
stluštěninou. Přední část zažívacího traktu dle jedněch se na-
zývá pharynx, dle jiných oesophagus. U Diestrammeny zavá-
din přímo název oesophagus pro celou přední partu traktu
až k voleti, neboť podstatných nějakých důvodů, proč by se
zaváděly dva termíny, jsem neshledal. Taktéž Mc DUNNOUGH
: u Chrysopa perla ten-
to odstavec nazývá
přímo oesophagem.
Oesophagus se
vyznačuje poměrně
dosti slným obalem
okružních svalů (obr.
4. rm), který se pev-
ně přimyká k vrstvě
Obr. 4. Obr. 5. itkelové aloe
Obr. 4. Oesophagus (Příčný řez) Zeiss. nl OLO
obj. A. oce. 1. — Obr. 5. Klk oesophagu, všechny klky zasa-
Zeiss. obj. BB. oce. 3. — rm okružní svaly, hující do lumina za-
ep epithel, 7 intima, tp tunica propria, žívací roury. Okruž-
cte vnější intima, cti vnitřní intima. ní svaly skládají se
z podlouhlých buněk,
jichž hranice se dají snadno rozpoznati. Jádra v buňkách
jsou malá, oválná.
Svaly ty peristaltickou kontrakcí pohánějí požranou po-
travu nazad. Jsou silně elastické; mohou lumen oesophagu
buď velmi rozšířiti při přijímání potravy neb i úplně uzavříti
po jejím přijetí. Ve své činnosti jsou podporovány vnějšími,
podélnými svaly, jež se připínají dorsálně 1 ventrálně ke stěně
cesophagu. Dorsální z těchto dilatatorů odpovídají 4. skupině
svalů BERLEsE-ových »dall’ oceipite alla faringe«.
Z vnitřní strany k okružním svalům přikládá se vrstva
epithelová (obr. 4. 5. ep), jež jest nestejné tlouštky. Mezi obě
vrstvy však, svalovou a epithelovou, vkládá se ještě zvláštní
světlo ostře lámající blána, označovaná co »basální membrana,
membrana propria, tunica propria« (obr. 5. tp.)
Epithel tvoří 6 mocných, podélných záhybů — klků, jež
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 9
vnikají hluboko do lumina oesophagu. Tvar klků jest silně
variabilní. Jimi při stažení okružních svalů může se oeso-
phagus docela uzavříti. Toto rozčlenění dle čísla 6, jest velmi
zajímavé; vyskytuje se i u jiných hmyzů; tak konstatoval je
MARSHALL a SEVERIN u Diapheromery, RUNGIUS, FRENZEL
a DEEGENER u Coleopter, Barrıan u Myriopodů, Mc Dux-
NOUGH u Chrysopa perla.
V některých případech, hlavně u Coleopter, jest v přední
končině oesophagu dorsální a ventrální klk mocně na újmu
ostatních vyvinut, a celý oesophagus v těch místech jest smě-
rem dorsoventrálním sploštělý. To právě vedlo některé
badatele k zavedení názvu pharynx na rozdíl od pravidelně
rozloženého oesophagu. U Diestrammeny podobného nějakého
rozlišení jsem neshledal; proto název »pharynx« vypouštím.
Podélné valy epithelové skládají se z protählych, eylin-
drických buněk; končiny mezi klky jsou tvořeny buňkami
krátkými, sloupkovitými. Na některých místech jsou hranice
buněk velmi nezřetelné. Veškerý epithel předního 1 zadního
traktu jest význačný četnými, oválnými jádry, jež posunuty
jsou většinou až na vnitřní periferii epithelu, tvoříce
na praeparátech haematoxylinem dle HEIDENHAINA zbarve-
ných ozdobný, tmavý, vnitřní lem. Poměrně jen málo jader
jest uvnitř vrstvy roztroušeno. Hmota chromatinová jest v já-
drech pravidelně rozložena.
Lumen oesophagu jest vyloženo silnou intimou chitino-
vou (obr. 4., 5.1), na níž možno pozorovati dvě vrstvy: vnitřní
je tenká, žlutá (obr. ct i), vnější silnější, čirá (obr. 5. ct e). Po-
rovnáváme-li různé končiny zažívacího traktu mezi sebou,
shledáme, že v oesophagu a proventriculu jest intima vyvinuta
nejmocněji; v těchto dvou končinách jest také vnitřní, žlutá
vrstva nejzřetelnější. Dle mého soudu, jest tato vrstva vyvi-
nuta mocně všude jen tam, kde se jedná o velikou elastičnost.
Obě vrstvy jsou jasně od sebe odděleny; jejich chemické vlast-
nosti jsou pravděpodobně odlišny (BERLESsE). Vnější, silnější,
čirá vrstva při silném barvení hämatoxylinem dle DELA-
FIELDA se barví černě, kdežto vnitřní, tenčí, zachovává si svoji
přirozenou žlutou barvu. Tato vnitřní vrstva nese na svém
povrchu řadu ostnitých zoubků, jež potravu jednak rozmačká-
vají, jednak posouvají do dalšího odstavce zažívací rourv.
10 IMI. Josef Slavík:
BERLESE zavádí jména pro tyto dvě vrstvy intimy; vnitřní,
žlutou označuje co »epidermis«, vnější, čirou co »derma«.
Epithelove klky na počátku a uprostřed oesophagu moc-
ně vyvinuté směrem na zad poznenáhlu na své mohutnosti
ztrácejí, poněkud se zplošťují, případně 1 sekundárními, po-
delnymi rýhami jsou rozbrazdeny. Tim tvoří se přechod k dal-
šímu odstavei předního traktu, jímž jest vole — ingluvies.
3. Vole (Ingluvies).
Vole (ingluvies, obr. 1. ingl.) jest jednou z nejmocněji
vyvinutých částí zažívacího traktu Diestrammeny. Za nor-
málních poměrů rozkládá se v prvních dvou segmentech tho-
rakálních. Je- však individuum nažráno, nabývá rozměrů 1
pateronásobných, při čemž vyplňuje nejen zmíněné dva seg-
mety thorakální, ale rozšiřuje se 1 do třetího odstavce — me-
tathoraxu. Za takových okolností zatlačuje ovšem všecky
ostatní organy ku stěnám vnějšího skeletu.
Nějaké markantní hranice mezi oesophagem a inglu-
viem není. Jak shora uvedeno, ztrácí oesophagus poznenáhlu
přibýváním sekundernieh záhybů na svém pravidelném roz-
členění dle čísla 6 a přechází tak ve vole.
Stěna ingluvia jest tvořena, postupujeme-li se strany
vnější, především poměrně slabou vrstvou okružních svalů
(obr..6. rm). Svaly tyto jsou velmi elastické; hrají důležitou
úlohu při zažívání; za pomocí vnějších, podélných svalů, jež
se k nim přikládají a spojují je s vnějším skeletem, mohou
lumen ingluvia značně rozšířili, tak že individuum může ve-
like množství potravy najednou pozříti © Buňky okružních
svalů jsou dlouhé, úzké; jádra jsou malých rozměrů, protáhlá.
Okružní vrstva svalová se přikládá k další vnitřní vrstvě —
k epithelu. Od sebe odděleny jsou jemnou basální membra-
nou.
Epithel v ingluviu jest nestejnomerne rozložen. (Obr.
6. ep.) Na některých místech hromadí se ho více, jinde pak
vrstva jest tak nepatrná, Ze jen charakteristické rozložení
jader dá tušiti přítomnost epithelu. Vrstva epithelová tvoří
velmi četné podélné klky (obr. 6. pk), brzy větší, brzy menší,
jichž uspořádání na rozdíl od klků oesophagu jest naprosto
Ozažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 11
nepravidelné. © nějakém určitém rozčlenění zde nemožno
mluviti. Do některých větších klků vnikají 1 jemné fibrilly
okružních svalů. Na ventrální straně zasahují do lumina
ingluvia dva dlouhé, tenké klky, jež obloukovitě k sobě se při-
blizuji, nechávajíce mezi svými konci jen úzkou, volnou sku-
linu, která spojuje prostoru nalézající se mezi zmí-
něnými klky s ostatním luminem ingluvia. Tímto způ-
sobem se vytváří zvláštní ventrální žlábek ve voleti a
SET
ey
3 ?
TU,
Ze ar
Obr. 6. Vole (příčný řez), rm okružní svaly, ep epithel, pk podélný
klk, s ventralní žlábek, à intima, tr trachea. Zeiss. obj. A. oce. 3.
táhne se po celé jeho délce. (Obr. 6. s) Žlábek ten
upomíná na endostyl Ascidlí.
„Hranice buněk epithelových jsou těžko rozeznatelné.
Jádra buněk jsou jako v oesophagu posunuta až na vnitřní
okraj epithelu. Jsou tvaru oválného; delší osou pak stojí kol-
mo na vnitřní stěnu. V ostatní vrstvě epithelové jsou jen říd-
ko rozložena. Do epithelu v těchto končinách pronikají tenké
trachee (obr. 6. tr).
Nejvnitřnější vrstvou stěnv ingluvia jest chitinová in-
tima (obr. 6. 1). Jest mocně vyvinuta a ve staženém, potravy
prostém voleti vyplňuje téměř celé lumen. Tvoří velmi četné
nepravidelné záhyby. Povrch intimy jest hladký, jen v od-
12 III. Josef Slavík:
děleném sulku na ventrální straně nese žlutá vrstva řadu
jemných, protáhlých ostnů. Rozlišení vrstev chitinových není
tak zřetelné, jako v jiných končinách předního traktu.
Sledujeme-li řezy vedené voletem, pozorujeme, že smě-
rem na zad přibývá okružnímu svalstvu na tlouštce, světlosti
lumina pak že ubývá. Poznenáhlu přechází vole v trubici po-
někud silnější než je oesophagus, která sprostředkuje spojení
se žvýkacím žaludkem. Tato trubice od vlastního ingluvia co
do stavby neliší se ničím jiným než, že postrádá ventrálního
žlábku. Proto možno bezpečně ji pokládati za součást volete.
4. Žvýkací žaludek.
Přední odstavec zažívacího traktu jest zakončen žvý-
kacím žaludkem. Jest to odstavec význačný mocnou vrstvou
okružního svalstva a velmi silnou, chitinovou intimou, která
na svém povrchu nese četné, špičaté ostny. O odstavci tomto
panovalo původně všeobecné mínění, že úkolem jeho jest roz-
melnovati, rozžvý-
kávati sežranou po-
travu a od toho od-
vozen byl 1 název
žaludek žvýkací,
Kaumagen, proven-
trieulus, ventriglio,
gesier.
Uspořádání chi-
tinových ostnů jest
podmíněno úpravou
klků. Klky (obr. 7.,
8. k) jsou uspořá-
dány s naprostou
přesností dle čísla
6. Číslo to není snad
nahodilé, nýbrž pro
Obr. 7. Proventriculus. Eine: řez. střední každou skupinu spe-
částí). rm okružní svaly, /m podélné svaly, ET
ep epithel, tr trachea, à intima, kI klk I. cifické. RunGrus u
řádu, kII klk IL ř., kZII klk III. řádu. Zeiss. Dytisca uvádí, že
obj. A. oce. 1 proventrieulus jest
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 13
uspořádán dle čísla 4. BURMEISTER pak praví: »Die Falten
sind keineswegs zufällig, sondern durchaus regelmäszig und
nach den Familien verschiedenartig gebildet.«
Klky jsou tvořeny vrstvou epithelovou. DEEGENER a
Ruxerus rozdělují klky ty na prvního a druhého řádu (obr. 7.,
8. k I., k II). Co prvního řádu vyznačují se ony klky, jimž
odpovídají podélné záhyby intimy chitinové, hluboko vnika-
jicí do lumina žaludku. Mezi těmito, možno říci hlavními
klky, umístěny jsou ještě je-
dnoduché“ záhyby epithelové,
jen slabou intimou opatřené a
ty označovány co klky řádu
druhého. Klky řádu prvního
nejsou však jednoduché, nýbrž
rozděleny jsou ještě ryhami
jak příčně, tak i podélně, jak
možno pozorovati na obr. 7.
8. a 9. k III.; tyto sekundárně
vzniklé záhyby označují pak
co klky řádu třetího. Nejmoc-
nější z nich jsou ovšem klky
Obr. 8. Proventriculus. (Příč.
řez zadní částí) rm okružní
svaly, Im podélné svaly, ep
řádu prvního. | epithel, kl klk L řádu, XI
Epithelová vrstva skládá klk II.řádu, kIII klkIIT.řádu,
se z buněk tvaru cylindrického, ir trachea, à intima. Zeiss
více méně protažených. Hra- hoc
nice jich jsou dosti zřetelné.
Jádra v nich jsou oválná, seřazena při vnitřní jich peri-
ferii a tvoří opět tmavší lem epithelu, tak že tento se ostře
rozlišuje od chitinové intimy. Chromatinová zrnka v jádrech
jsou pravidelně rozložena. Do epithelové vrstvy zasahují
1 jemné trachee (obr. 7., 8. tr.), a sice do klků I. řádu v přední
polovici žaludku v počtu dvou do každého klku, v zadní části
pak po jedné.
Ventrálně k epithelu přisedá vrstva chitinová (obr. 7.,
8., 9. 1). Intima jest neobyčejně mocně vyvinuta a vyplňuje
u vyhladovělého individua celé lumen žaludku. Na intime
možno rozeznati snadno dvě odlišné vrstvy: vnější, silnou
vrstvu čirou, průsvitnou (obr. 10 et e) a vnitřní, u porovnání
s předešlou slabou, barvy oranžově žluté (obr. 10. ct i), jež
14 III. Josef Slavík:
tvoří předešlé barevný lem. Vrstva vnější jest homogenní;
nějakých odchylných znaků od vnější intimy předešlých od-
stavců jsem nepozoroval. Za to odchylná jest vnitřní vrstva.
Diväme-li se na ni se shora při silném zvětšení, pozorujeme,
že jest tvořena jemnými,
Supinkovite se kryjícími
plátky (obr. IM So) EZ
jsou obráceny do středu;
na jejich vnitřním konci
vybíhají 2—3 násadce (ob.
11. n), na které nasedají
poměrně dosti dlouhé, pro-
táhlé ostny (obr. 11. 0),
jež vhodně možno přirov-
nati k ostnům dikobraza.
Takový obraz skýtá
intima při pohledu se sho-
ra. Vedeme-li takovýmto
klkem příčný řez, vidíme,
že ony zdánlivé šupiny
jsou tvořeny případným
zprohýbáním vnitřní vrst-
vy intimy (obr. 10); střídá
se zde vždy jakási plochá
vyvýšenina se žlábkem
nazpět poněkud pod zmí-
něnou vyvýšeninu zabý-
Obr. 9. Proventriculus. (Podélný
= E k r s ME L x . k =
řez.) rm okružní svaly, ep epithel, hajieim Tyto SU PEL y
à intima, kIlI klk II. řádu, lam možno označit 1 co ploché
lamella ep. Zeiss. obj. A. oce. 1. zoubky. Na konci každého
-© takového zoubku na příč-
ném řezu vystupuje krátký näsadee (obr. 10.n), na který
nasedá dlouhý osten směřující vždy do lumina (obr. 10. 0).
Že skutečně intima jest celá z chitinu, přesvědčil jsem se
způsobem následujícím: Silné řezy, vedené proventriculem,
vložil jsem do zkumavky, do níž jsem nakapal žíravého louhu
draselnatého, který nad plamenem jsem uvedl do varu. Když
pak vložil jsem takto povařený objekt pod mikroskop, shledal
jsem intimu úplně neporušenou. Také zředěné kyselině sírové
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d'Haan. 15
odporovala, kdežto v koncentrované se rychle rozpustila. —
Další zkoušku jsem provedl tím způsobem, že v žíravém
louhu draselnatém jsem nejprve silné řezy vařil a pak nále-
žitě pod vodovodem propral. Takto připravené řezy jsem vlo-
žil do 33% vodního roztoku chlorzinku, k němuž asi na množ-
ství 10 cem jsem přikápl 5 kapek koncentrovaného vodního
roztoku jodjodkalia. Tu intima se zbarvila a sice vnější vrst-
va hnědě, vnitřní fi-
alově. Tím totožnost En s
chitinu jest bezpečně \ ee) ji
stanovena. \ Vy
Stavba proven- \ \ In |
trieulu jest provede- zm va hi) |
na se zvláštní ele- M MA
gancí. Vrstva okruž- M | | |
ních svalů (obr. 7., 8., iM | |
9. rm), jest poměrně cte B |
dosti silná, zvláště v 4 |
zadní končině. Okruž- er
ní svaly se skládají
z protáhlých buněk Ý
s podlouhlymi, ma- Obr. 10. Obr. 11.
lými jádry. Obr. 10. Intima proventriculu. (Příč. řez).
R ním Svá Obr. 11. Pohled se shora. cte vnější intima,
ROU kaz cti vnitřní intima, n násadec, 0 osten, š
lům přikládají se z šupina. Zeiss. Imm. I, oce. 3.
vnější strany svazky
podélných svalů, jež působíce přímo na okružní vrstvu mohou
lumen žaludku rozšiřovati neb zužovati. Jsou však u srovnání
s okružním svalstvem slabě vyvinuty. Na tento nepatrný vý-
vin podélných svalů v proventriculu upozornil, jak uvádí
Ruxcrus, první MóoBvsz. Podobné konstatovali SCHNEIDER a
Rencer. Naproti tomu KRUGER u Claviger a Runcıus u Dy-
tisca nalezli podélné svalstvo stejně mocně vyvinuto jako
vrstvu svalů okružních. © Les
Slabounké svazečky podélných svalů (obr. 7. Im) vni-
kajı do klků řádu prvního a druhého. DEEGENER konstato-
val u Cybister podélné svazky svalové i v klcích řádu třetího
a nazval je »dilatatores des Darmkanals«. U Diestrammeny
jsem v těchto posledních kleich třetího řádu nikdy žádných
16 III. Josef Slavík:
svalů nepozoroval. Podobně v literatuře se nikde jinde o nich
zmínky nečiní.
Názory, jaký úkol připadá proventriculu při pochodu
trávení, jsou dosud neustálené. Staří autoři byli toho mínění,
že proventriculu přísluší rozžvýkati, rozdrobiti a rozmělniti
požitou potravu a tak ji připraviti k dalšímu zpracování ve
středním odstavci traktu. Tento náhled byl původní a na zá-
kladě jeho pojmenována 1 tato část zažívací roury.
Proti tomuto starému tvrzení vystoupil r. 1874 PLA-
TEAU, který označil proventriculus za filtrační apparát a při-
psal mu i význam jakési záklopky, jež má regulovati přechod
potravy z předního do zadního traktu. Funkci žvýkací me
úplně popírá.
Náhled PrarEau-ův nalezl ohlas i u jiných autorů. Tak
E. KRŮGER ve své práci uvádí: »Die alte Ansicht, dasz der
Proventriculus ein »Kaumagen« sei, zu der man gekommen
war dadurch, dasz man Záhne in seinem Innern fand, ist
wohl jetzt von allen Forschern aufgegeben. Man sieht in ihm
nur noch einen Apparat, der das Zurückgleiten der Speise
aus dem Mesenteron verhindern soll, — eine Ansicht, die
mein Befund vollkommen bestätigt; die Haare (jez u Clavı-
ger vykládají intimu) wirken wie eine Reusze, zum Zer-
kleinern der Nahrung sind sie aber nicht geeignet.«
Také RAmmE neuznává žvýkací činnost proventricula:
»In keinem Fall ist der Proventriculus imstande, harte Teile
der Nahrung (Chitin, Mineralpartikeln usw.) zu zerkleinern;
die Bezeichnung »Kaumagen« ist also durchaus zu vermei-
den.« Na jiném místě pak objasňuje svoje stanovisko násle-
dovně: »Der Proventriculus stellt hier ganz allgemein ein Or-
gan dar, das einerseits den leichten Übertritt der Mittel-
darmsecrete in den Kropf vermittelt, anderseits für eine in-
nige Vermischung des Nahrungsbreies mit den Secreten und
allmähliche Überführung in den Mitteldarm sorgt.« Tako-
vý úkol připisuje RAmmE proventriculu.
Krücer (1910), jak shora jsem citoval, tvrdí, že od
»všech badatelů« jest popírán názor, jakoby proventriculus
zastával zároveň funkci apparatu žvýkacího. Toto jeho tvr-
zeni jest nanejvýše smělé; neboť slovem tím opomíjí řadu
vážných pracovníků, kteří se kloní k starému názoru o žvý-
P F
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 17
kacím žaludku. Co doklad budiž uveden Borpas (1898), DE-
EGENER (1904), BERLEsE (1908), F. Schimmer (1909) a nejno-
věji Runcıvs (1911).
BERLESE vidí v proventriculu vedle filtračního a regu-
lačního apparatu také apparat žvýkací: »Probabilmente uno
e Valtro ufficio sono in atto e sopratutto guello di spappolare
il cibo in modo da venderlo atto ad essere impregnato dai
succhi digestivi del mesenteron. Certo č che il ventrigho cosi
armato non si trova nei succhiatori«.
Take Runcıus mu přičítá činnost žvýkací, ve smyslu
ovšem poněkud odehylnem. Dle něho rozmělňuje pouze měk-
ké, dosud nerozdrobené součásti potravy, kdežto tvrdé sou-
části jsou (jak tvrdí i RammE) ústy ven vyvrhovány; píše:
». . . ich bin mit RAMME darin völlig einer Meinung, dasz der
Proventriculus nicht imstande sel »harte Teile der Nahrung
(Chitin, Mineralpartikeln usw.) zu zerkleinern«, er hat viel-
mehr die Funktion, die Weichteile von den Hartteilen zu
trennen und zu zerreiben, und entspricht hierin vielen an-
dern Kauapparaten.«
Moje mínění stran proventricula u Diestrammeny jest
toto: Proventriculus jest důležitou součástí zažívacího traktu.
Úkolem jeho jest především co odstavce spojujícího střední
traktus s ingluviem dopravovati do ingluvia ze středního od-
stavce zažívací roury sekrety, aby se s nimi zde potrava mohla
náležitě promísiti. Doprava sekretu děje se asi v rýhách mezi
jednotlivými klky. Ve voleti hromadí se sekret pravděpodob-
ně ve ventrálním, obrveném žlábku a odtud se přiměsuje k
požrané potravě. Vlivem dodaného sekretu rozmělní se poně-
kud potrava a přichází do proventricula, kde pomocí dlou-
hých chitinových ostnů se náležitě promísí a pročistí. Kon-
trakcí silných, chitinových stěn jsou zároveň rozdrobeny do-
sud nerozmělněné, stravitelné součásti. Tyrdé součásti nemo-
hou býti mechanicky spracovány v proventriculu, neboť, ač
svaly 1 chitinová intima jsou mocně vyvinuty, slabé a poměr-
ně dlouhé ostny k funkci podobné nejsou nikterak přizpůso-
beny. Možno je pokládati za jakési řešeto, jímž mají býti za-
drženy všecky hrubé, nespracovatelné součásti (minerälne,
případně 1 chitinové), aby později ústy byly ven odloženy.
Nespracované součásti nikdy nepřicházejí do středního oddí-
2
18 ! III. Josef Slavík:
lu traktu; ten jest naplněn vždy pouze jemnou, řídkou ka-
šičkou z potravy zvanou »chylus«.
Dle mého názoru zastává proventriculus u Diestram-
meny funka apparátu žvýkacího, třebaže není s to tvrdé sou-
části potravy rozdrtiti; název »žaludek žvýkací« jest tedy
případný.
PLATEAU pokládá proventriculus zároveň za jakousi zá-
klopku, jež má regulovati přechod potravy z předního do
středního odstavce zažívacího traktu. U Diestrammeny na
konci proventricula se nalézají tři lamelly (obr. 9. lam) pů-
vodu epithelového, jež zasahují do středního traktu. Lamelly
ty fungují na způsob záklopky. Směrem od předu do zadu
se rozvírají, kdežto opačně nikoliv. U Coleopter těmto lamel-
lám, odpovídá prsténcovitý val, valvula cardiaca, jež ma za
účel též v čas potřeby uzavříti lumen zažívací roury. Úkolem
těchto lamell jest jednak zabrániti, aby sekretem rozředěná po-
trava ze středního traktu nemohla vnikati zpět do předního
odstavce, jednak oddělovati proud potravy od sekretu vycháze-
jícího ze slepých přívěsků středního traktu, jež mezi těmito
lamellami vyúsťují. —
B. Střední traktus.
Náležitě rozmělněná a promíchaná potrava přichází z
proventricula do středního odstavce zažívací roury, jemuž
skorem od všech autorů se připisuje činnost sekreční.
Fixovani této končiny jest velmi obtížné, neboť epithelo-
vé buňky se snadno porušují. Nejlepším fixačním prostřed-
kem jest tekutina FLEMMING-ova a ČARNOvY-Ova.
Střední traktus skládá se z části tvaru hruškovitého, ke
konci se zužující, jež jest rozbrázděna s povrchu třemi moc-
nými podélnými záhyby, označované co žaludek mízní či chy-
lový (obr. 1. ch), a ze střeva až po ústí Malpighických žlaz.
Vedle toho mohou se ke střednímu traktu připojovati ještě
slepé přívěsky (coeca), jimiž se plocha sekreční zveličuje.
Vnější rozbrázdění stěny chylového žaludku jest různé del-
ky; nevykazuje žádné pravidelnosti.
U srovnání s předním 1 zadním odstavcem zažívacího
traktu jest střední stavby velmi jednoduché a ve všech svých
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d'Haan. 190
končinách naprosto jednotné. Ať vedeme řez kteroukoliv jeho
částí, nalézáme, postupujeme-li směrem do středu, tyto kom-
ponenty: 1. vrstvu svalů okružních a podélných, 2. podpůr-
nou (hraničnou) lamellu, 3. silně vyvinutou vrstvu epithelo-
vou. Vrstvy chitinové postrádá střední traktus úplně; tim
hší se již na první pohled od odstavců sousedních.
1. Vrstva svalová.
Svalová vrstva jest tvořena zevně svaly podélnými, ze-
vnitř okružními. U srovnání s epithelem jest tato vrstva ve-
lice slabě vyvinuta; nějaká mechanická činnost jí naprosto
nepřináleží.
Svazečky okružních svalů přikládající se na okružní
vrstvu berou svůj vznik na stěně proventricula; zachovávají
však po celou dráhu svoji samostatnost, nespojujíce se nikde
s podélným svalstvem předního traktu; souvislé vrstvy mkdy
netvoří.
Vnitřní okružní vrstva svalová skládá se z dlouhých,
protáhlých buněk s plochými, podlouhlými jádry. Hranice
těchto buněk jsou dosti jasně zřetelné. Svaly tyto jsou hlad-
ké. BERLESE ve svém díle uvádí, že stěna středního traktu
u četných hmyzů jest tvořena hladkým svalstvem; naproti
tomu Runerus u Dytisca a DEEGENER u Cybister nalezl sval-
stvo toto příčně pruhované. —
2. Podpůrná lamella.
Mezi vrstvou svalovou a epithelovou rozkládá se ve
středním odstavei zažívacího apparatu zvláštní, dosti silná,
podpůrná membrana, na níž buňky epithelové se přímo při-
kládají. Na řezech jeví se co světlolomný, dosti široký, epithel
obepínající pás, jenž místy vykazuje značné zvlnění. Co se
její povahy týče, možno při větším zvětšení s dosti velikou
obtíží rozeznati hranice protáhlých buněk, z nichž se skládá,
a v nich lze pozorovati pravidelně rozložená, zřetelná, po-
dlouhlá jádra.
© Lamella tato není homogenní; skládá se z několika vr-
stev, jež různě reagují. RUNGIUS a následující: »Auf eine
zu innerst liegende äuszerst feine rötliche Lamelle (Saure-
20 III. Josef Slavík:
Fuchsin) folgt eine breitere gelbe Schicht (Pikrinsaure), der
wieder eine wasserhelle auflagert, in welche in kurzen Ab-
ständen runde, gelbe Scheiben eingebettet sind, anscheinend
Querschnitte von Fasern, die ringförmig den Cryptenschlauch
umziehen. Über diese wieder zieht eine feine, rötliche La-
melle.« Take mně se podařilo na řezech konstatovati tuto
vrstevnatost.
Srovnáváme-l tuto lamellu s basální membranou před-
ního a zadního odstavce, vidíme, že společného navzájem nic
nemají. Na základě toho se také nesmějí stotožňovati. Na roz-
díl od zmíněné membrany označována jest tato co »podpůrná
neb hraničná lamella« (DEEGENER, SCHIMMER, RUNGIUS).
DEEGENER jest názoru, že hěhem metamorphosy tato la-
mella zaniká a později znovu se vytváří z vazivových elemen-
tů. U dospělého imaga sestává tedy z docela zvláštních buněk.
Rungıvs připouští toto tvrzení za pravděpodobné, neboť sám
u mladých larev Dytisca pozoroval něco podobného.
Sám, ježto u Diestrammeny zažívací traktus během ce-
lého jeho vývoje jsem dosud nesledoval, nemohu vlastní ná-
hied o tom vysloviti.
3. Vrstva epithelová.
Střední odstavec zažívacího traktu jest vyložen vrstvou
vysokých, cylindrických buněk epithelových (obr. 12., 13.).
Buňky ty, následkem sekreční činnosti, jež jim přísluší, silné
varirují; vykazují tvar co nejrozmanitější. Následkem toho
FRENZL rozeznává v epithelu středního traktu více morpho-
logicky a physiologicky rozdílných elementů buněčných. No-
vější autoři však, jako DEEGENER (1904), ScHImmER (1909),
BERLESE (1909), KRůcER (1910), Runcıus (1911) a mnozí
jiní, jsou toho náhledu, že tyto různé formy buněk jsou jen
různá fungující stadia, v některých případech jen periodicky,
jinde trvale se vyskytující. Jest to tedy jedna a táž buňka
epithelová ve svých variacích. BERLEsE přichází k tomuto
závěru: »Le cellule dell’ epitelio hanno un ciclo di vita relati-
vamente breve, di modo che avviene un continuo loro rinuo-
vamento e di continuo le veechie, ormai compiuta la loro fun-
zione, sı disfanno e scompaiono.« |
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 21
Plasma buněčná jest zřetelně podélně žíhaná, při tom
však jemně granulovaná; směrem od jádra k luminu traktu
jest vacuolami různého tvaru prostoupena. Jádra v buňkách
jsou uložena zpravidla v basální polovici; v druhé části u klid-
ných buněk zřídka kdy se vyskytují. Jádra jsou dosti veliká,
tvaru kulatého neb oválného. Každé jádro obsahuje 1—3 nu-
eleoly malých rozměrů a množství tělísek chromatinových, jež
co do velikosti silně varirují.
Buňky epithelové, jak jsem se již zmínil, na vnější stra-
ně přisedají na podpůrnou lamellu. Na vnitřní straně do lu-
mina traktu jsou opatřeny zvláštním řasnatým lemem (obr.
12. rl), označovaným v německé literatuře obyčejně co »Stäb-
chensaum. MARSHALL a SEVERIN nazývají jej »membranou
peritrophickou«. Lem tento poprvé byl popsán FRENZELEM,
který jej pojmenoval »Härchensaum«. Jest charakteristický
pro střední odstavec zažívací roury u všech hmyzů. Jest to
tenounká blanka, na níž kolmo směrem do lumina nasedají
jemné brvy hustě jedna vedle druhé, působící dojem, jakoby
mezi sebou byly nějak spojeny. Brvy ty jsou u Diestrammeny
velmi drobné, krátké. Peritrophická membrana vyznačuje se
velikou schopností regenerační, jak ještě později při sekreci
poukáži.
BERLESE 0 povaze tohoto lemu poznamenává následující:
»L' orletto à realmente composto di sottilissimi filamenti di
reticolo protoplasmatico, i quali giungono tutti allo stesso li-
vello, sia nella parte libera, sia in guella prossimale, che rap-
presenta la superficie del corpo cellulare. Anzi, a guesto livello
si nota per ciascun filamento un nodulo e V insieme dei noduli
assume aspetto di membrana; oltre il nodulo il filamento con-
tinua nel corpo cellulare per gualche tratto, di poi si perde nel
rimanente reticolo.«
MARSHALL a SEVERIN setkali se u Diapheromery femo-
ruty s tímto lemem, jejž označili co »peritrophická membra-
na«, neobyčejně mocně vyvinutým. Tlouštka lemu tam obnáší
0:015—0-02 mm, zatím co epithelové buňky jsou na témže mí-
stě vysoké 0-05—0-06 mm. O membraně samotné uvádějí: »Ihr
auszerer Rand ist regelmässig und gerade, und wir möchten
sie mit einer Lage langer Cilien vergleichen, deren freie
99 i II. Josef Slavík:
mm
Enden durch eine důnne Haut zusammengehalten werden,
die sich gleichformig über sie ausbreitet.«
O významu peritrophicke membrany se názory autorů
dosud rozcházejí. Jedni soudí, že má usnadniti pochod sekreč-
ní, jiní pak (FRENZEL) vidí v ní analogon chitinové intimy
ostatních částí zažívací roury a tvrdí, že má chrániti epithe-
lové buňky před mechanickým poškozováním. Tento druhý
výklad však zdá se mi
pravdě nepodobným; ten-
ký onen lem, všimneme-li
si blíže jeho jemného slo-
žení, zajisté není s to, u-
chrániti epithel před pří-
padným poškozením.
To jest vše, co se týče
popisu vrstvy epithelové;
nyní zmíním se ještě 0 se-
Obr. 12. Obr. 13. kreci, která vrstvě té bez
Epithel středního traktu. jjádro, v výjimky všemi autory jest
vakuola, rl řasnatý lem, er erypta.
. : ořičítána.
Zeiss. obj. C., oce. 3. 1
Jak již bylo podo-
tknuto, vrstva epithelová
Je tvořena vysokými eylindr. buňkami, jež na své vnitřní straně
jsou ovroubeny peritrophickou membranou. Jádra v buňkách
Jsou umístěna většinou ve středu neb ve vnější polovici (obr.
12.). Vnitřní polovice, jak také uvedeno, bývá více méně pro-
stoupena čirými vacuolami. Vacuoly tyto zakládají se co ne-
patrné, kulovité krůpěje v blízkosti jádra vždy směrem k lu-
minu. Někdy přikládají se dokonce přímo na jádro. Postupem
času získávají vacuoly na svém objemu, dostávajíce při tom
někdy tvar docela nepravidelný a blíží se postupně více a více
ze středu buňky k peritrophické membraně. Při tomto posou-
vání jest vacuola v některých případech provázena jádrem bu-
něčným;úkaz ten však není pravidelný. Tak se stane, že za ně-
jaký čas jest vzrostlá vacuola od lumina zažívací roury oddě-
lena jen jemnou onou blanou lemovou. Membrana tato asi pů-
sobením obsahu vacuoly se během času rozruší a obsah její se
vyleje do lumina žaludku. Vacuola byla však na své pouti,
jak jsem uvedl, někdy provázena jádrem. Co toho se týče, sle-
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 23
duje jádro vacuolu až do toho okamžiku, kdy dosáhne peritro-
phické membranv. Jakmile tak se stane, zastaví se jádro a po-
čne pomalu se opět vraceti na původní své stanovisko dopro-
střed buňky. V místech, kde se počala dříve tvořiti stará va-
cuola, počne se zakládati zase nová a celý proces se opakuje.
Takto se může státi, že v jedné a téže buňce se vyskytnou 2—3
vacuoly různého stáří.
| Tentýž výklad tohoto druhu sekrece podává Runcıvs:
»Vacuole und Kern nähern sich augenscheinlich dem Stäb-
chensaum mehr und mehr, bis die Vacuole diesen erreicht hat.
Schlieszlich wird sie unter Auflösung des Stäbchensaumes
in das Darmlumen ausgestoszen.«..... Sobald die Vacuole,
die meist die ganze Breite der Zelle einnimmt, den Stäbchen-
saum erreicht hat, scheint sich der Kern von ihr zurückzu-
ziehen.«
O něčem podobném v epithelu středního traktu u Psy-
chody se zmiňuje HASEMAN: »The entire distal portion of the
cells becomes vacuolate with strands of cytoplasm surroun-
ding the vacuoles. The vacuoles at first eireular in section be-
come irregular in shape as their size increases, while the nu-
clei are found moving out into the distal more vacuolate por-
tion of the epithelium.«
Co se týče obsahu těchto vacuol DEEGENER označuje jej
co sekret specificky odlišný od sekretu povstalého zaškrco-
vanım epithelových buněk. Naproti tomu Mc Duxnoucn
u Chrysopa perla zmiňuje se o podobných vacuoläch a obsah
jich nazývá »absorbierte Substanz«. Výklad tento u Chrysopy
může býti správný, neboť v tomto případě končí střední od-
stavec traktu slepě, takže na jeho epithel připadá také funkce
resorbční. Na jiné normální poměry nemůže to však míti žád-
ného vztahu; resorbëni činnost jest přikládána teprve tenké-
mu střevu. BERLESE uvádí obsah vacuol co »sostanza in aiuto
della funzione digestiva«.
To.jest první způsob sekrece, při němž buňky epithelové
stále mohou fungovati a při tom nedegenerují. Jedině tento
způsob sekrece pozoroval Rungtus u mladých stadií larválních.
Častěji než tento uvedený zjev vyskytuje se druhý způ-
sob sekrece, který vede ke konečnému zaniknutí buňky. Plas-
24 III. Josef Slavík:
ma epithelové buňky produkuje řídký, zrnitý sekret, který se
hromadí na vnitřním její konci (obr. 13.).
Postupem času, jak sekretu přibývá, počne tento konec
buňky rozšiřovati a její vnitřní stěnu zaokrouhlovati. Při tom
zároveň působí sekret na přiléhající perithrophickou membra-
nu, již chemicky rozrušuje a protrhuje. Na to, kdy uvolněna
byla cesta k luminu, počne sekret buňku do délky natahovati.
Jakmile se nahromadí dostatečné množství sekretu na konci
buňky, nabude tento tvaru hruškovitého, odškrtí se a padne
do lumina středního traktu. Při tomto druhu sekrece často se
stává, že jádro buňky jinak za doby klidu ve vnější polovici
buňky umístěné se posune k vnitřnímu jejímu konci a produ-
kovanym sekretem jest strženo až v blízkost peritrophické
membrany. Když pak se konec odškrtí, jest přirozeně 1 jádro
v něm se nalézající z buňky odstraněno; ta pak ovšem musí
degenerovati. Takováto degenerující buňka jest podrobena
mocnému tlaku sousedních buněk, které ji prodlužují a po-
sléze úplně z řady vytlačují. Na místech, kde byla membrana
protržena, po odškrcení opět rychle regeneruje.
Ač v literatuře všeobecně se uvádí tento způsob sekrece,
přece jsem naň s počátku pohlížel s pochybnostmi, nejedná-li
se zde snad o nějaké buněčné výběžky, jež příčnými řezy by
byly přeřezány. Po bedlivém prohlížení řezů příčných 1 podél-
ných přišel jsem však k poznání následujícímu: Epithelové
buňky všude na svém vnitřním konci jsou opatřeny peritro-
phickou membranou. Tvori-li tedy nějaké výběžky do lumina,
jsou tyto všude provázeny řasnatým lemem. Kdekoli však se
jedná o hmotu sekretovou, membrana mizí, okraj je hladký.
To možno dobře pozorovati na částech se odškreujících 1 již
odškrcených, kde po peritrophicke membraně, jež jest ty-
pickým znakem vnitřní stěny epithelu, není ani sledu. Mimo
to našel jsem odškrcený sekret až hluboko v luminu žaludku
a nedá se mysliti, že by výběžky buněk mohly tak daleko za-
sahovatı.
Rungtus líčí tuto sekreci slovy: »Es sammeln sich unter
dem Stäbchensaum körnelige Secrete, die diesen schlieszlich
abheben. Die Zellen erhalten hierbei keulenförmige Gestalt,
und, indem die Keulenhälse sich mehr und mehr abschnüren,
werden die Köpfe als grosze Tropfen ins Darmlumen aus-
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d'Haan. 95
gestoszen. Häufig wird hierbei der Zellkern mitgerissen und
die Zelle fällt dem Untergang anheim.«
HasEman, co se týče odškrcování, uvádí toto: »There
comes a group of cells which during active secretion becomes
greatly elongate and protrude into the lumen. These cells
are active in throwing off small spherical bodies of their pro-
toplasm by the pinching off of their tips, which float out in-
to the lumen to dissolve.«
MARSHALL a SEVERIN pokládají tento druh sekrece za vel-
mi častý. Dle nich obsah distálního konce buňky se odlišuje
od proximálního, jenž jest vyplněn substancí opticky velmi
podobnou plasmě buněčné. Také oni se zmiňují o možném od-
škrcování jádra buněčného.
Vedle citovaných ještě celá řada autorů potvrzuje tuto
sekreci, na př. LeypiG (1857), FRENzEL (1885), KOROTNEFF
(1885), FAusser (1887), MINGAZZINI (1889), BALBIANI (1890),
Rencer (1896), VERSON (1905), BERLESE (1909), a jiní.
Uvedeným dvojím způsobem vytváří se v epithelových
buňkách středního odstavce zažívacího traktu sekret potřeb-
ný k zažívání. Při prvním druhu sekrece zůstávají buňky
neporušeny, druhý vede ke konečnému jich zániku. — Kdy-
by za takto upotřebované, degenerované buňky nebylo nějaké
náhrady, musel by celý epithel středního traktu během času
degenerovati. Zániku tomu však se odpomáhá tvořením no-
vých epithelových buněk — regenerací epithelu.
Epithelové buňky regenerují, jak FRENZEL první po-
zoroval, ze zvláštních buněk ležících přímo na podpůrné la-
melle. Buňky ty označil jménem »Epithelmutterzellen«. Ty-
to mateřské buňky shlukují se a tvoří jakási hnízda zvaná
erypty (obr. 13. er), jichž vzezření u různých objektů jest
různé. Z vnější strany jsou vždy ohraničeny podpůrnou (hra-
ničnou) lamellou, z ostatních pak stran buňkami epithelový-
mi. Pro všecky mateřské buňky platí, že se rozmnožují mito-
tickým dělením, a tak poskytují nové buňky, jež nahražují
degenerované buňky epithelu. Crypty velmi hojně se vysky-
tují ve stadiích larválních.
Na těchto místech omezuji se pouze na onu krátkou
poznámku o regeneraci, neboť hodlám se důkladně obírati 0-
tázkou regenerace epithelu středního odstavce zažívacího
26 III. Josef Slavík:
traktu, jak u Diestrammeny samé, tak 1 u jiných ještě ob-
jektů. Výsledky svých pozorování pak sdělím veřejnosti. —
G. Zadní traktus.
Jak již ve všeobecné části bylo uvedeno, táhne se střední
traktus až po ústí Malpighických žlaz. Tam jest počátek zad-
ního odstavce zažívací roury. Důležitým faktem, že počí-
najíc ústím Malpighických žlaz se jedná o zcela novou partu
zažívacího traktu, jest zmizení středního řasnatého lemu —
peritrophické membrany, a vystřídání ji chitinovou intimon.
Celý zadní traktus možno rozděliti na tři části a sice na
pylorus, tenké střevo a rektum. —
1. Pylorus.
Přední oddíl zadního traktu jest označován jménem »py-
lorus« (DEEGENER) neb »ileum« (MARSHALL, SEVERIN); hraje
asi důležitou úlohu při posouvání střevního obsahu ze střední
do zadní části zažívací roury.
Pylorus však nedotýká se bezprostředně středního trak-
tu; přechod mezi oběma tvoří zvláštní prsténcovitý val, kte-
rý ční do lumina traktu (obr. 14.). BERLESE jej jmenuje »val-
vola pilorica«. Vyskytuje se 1 u jiných hmyzů a označován
bývá též názvem »sphincter«. Mezi jeho krátkými záhyby vy-
úsťují do lumina traktu Malpighické žlázy (obr. 14. Mpg).
Valvula pylorica vyznačuje se zřetelným zprohýbáním
stěny traktu. Zvlnění vrstvy epithelové jest poměrně dosti ne-
pravidelné, ač číslo 6 zdá se i zde převládati. Klky, jež se
takto tvoří, možno rozlišiti na dvojí: hlavní větší a vedlejší
menší. Buňky epithelové jsou tvaru cylindrického; činnosti
sekreční postrádají úplně. Jádra jsou malá, oválná; umístěna
jsou na vnitřní periferii vrstvy. Epithel valvuly barví se da-
ieko intensivněji plasmatickými barvivy (světlá zeleň, eosin,
orange) na témže praeparatu, kam vedle sebe přišly řezy
středního 1 zadního traktu, než epithel středního traktu.
Podobné poznamenává i Ruvcrus: »Ihre Zugehörigkeit
zum Enddarm bekundet die Valvula durch den Besitz einer
sehr feinen chitinösen Intima; auszerdem unterscheidet sich
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 37
ihr Epithel von dem des Mitteldarms durch seine andre Farb-
barkeit, durch die es sich scharf gegen jenes abhebt.«
Z vnitřní strany k epi-
thelu se přikládá homogenní,
průhledná, chitinova intima
(obr. 14. i). Jest hladká a
postrádá vnitřní žluté vrstvy.
Z vnější strany jest e-
pithel obklopen dosti slabou Obr. 14. Valvula pylorica. (Příč.
vrstvou okružních svalů (ob. řez.). rm okružní svaly, ep epithel,
14. rm) sdrobnými, podlou- i intima, tp tunica propria, Mpg
cer ee 5 : Malpigh. žlázy. Zeiss. obj. A. oce. 3.
hlÿmi jádry. Mezi oběma
vrstvami uložena jest tunica
propria. K okružním svalům zevně se přikládají jemné sva-
zečky podélného svalstva.
Valvula vzhledem k jednoduchému a slabému jejímu slo-
žení nemá asi velikého významu při posunování © obsahu
střeva. VERSON a DEEGENER jsou přesvědčeni, že význam
valvuly spočívá v tom, aby v době metamorphosy dodávala
potřebné buňky pro vzrůst zadního odstavce zažívací roury.
— Skutečně zdá se také u mladých
individuí býti mocněji vyvinuta než
u dospělých.
Pylorus sám jest význačný 6.
mocnými, podélnými epithelovymi :
záhyby a silnou vrstvou okružních
svalů (obr. 15.).
Vrstva epithelová (obr. 6. ep)
jest složena ze sloupkovitých buněk
Open Pre různé délky, jež se seskupují tvo-
řez). Im podélné svaly, rm říce podélné klky, upomínající na
okružní svaly, tp tunika část oesophageální. Hranice buněk
propria, ep epithel, 7 in- jsou těžko rozeznatelné. Jádra jich
tima. Zeiss. obj. A. oce.3. < malá kulovitá s tmavým nucle-
olem a uložena jsou na vnitřním jejich
konci. Sledujeme-li vrstvu epithelovou na řezech směrem na
zad, pozorujeme, že se poznenáhlu sesiluje a přechází v epi-
thel tenkého střeva.
K vnitřní straně epithelu přikládá se slabá chitinová in-
28 HT. Josef Slavík:
tima (obr. 15. 1), jež směrem análním se poněkud sesiluje.
Vnitřní, žlutá vrstva cuticulární jest velmi nezřetelná. Run-
Grus u dospělého Dytisca ji docela nepozoroval. Jest jemně
zvlněna, velmi nepravidelně řídkými ostny pokryta. Na mla-
dých stadiích jest vnitřní vrstva poněkud jasnější. DEEGE-
NER označuje intimu této partie u Cybister za úplně hlad-
kou, kdežto v larválním stadiu ji shledal hojně ozubenou.
Nález ten vede jej k domněnce »dasz es sich in der Ausbildung
der Hákchenintima um einen primitiven Charakter handle,
welcher zwar bei der Larve noch zur Entwicklung kommt
ohne ihr wesentlichen Nutzen zu gewähren, während ihre
Neubildung bei der Imago und auch schon bei der Puppe
sekundär unterbleibt.«
Zevně k epithelové vrstvě se přikládá jemná tunica pro-
pria, což zcela odpovídá přednímu odstavei traktu. Okružní
svaly (obr. 15. rm) jsou mocně vyvinuty; v přední končině
jsou poněkud slabší, směrem análním pak mohutní. Úkolem
těchto svalů jest pomocí vnějších podélných svalů regulovati
lumen střeva. Buňky svalové jsou protáhlé, jádra malá, po-
dlouhlá.
Podélné svaly (obr. 15. Im) seskupují se v 6 podélných
svazků, jež se přikládají z vnější strany na vrstvu okružní;
část jich vzniká již na stěně středního traktu, část na valu
pylorovém, poslední pak na pyloru samém. '"Táhnou se po
stěně tenkého střeva směrem análním až k rektu. —
2. Tenké střevo.
Pylorus přechází v tenké střevo, jež MARSHALL a SE-
VERIN označují co »kolon«. Vrstva okružních svalů zvláště ke
konci jest velice silná; epithel se tu zvyšuje, intima sesiluje.
Převládající vrstvou v tenkém střevu jest opětně epi-
thel (obr. 16., 17. ep). Ten jest ve značné míře vyvinut. Tvoří,
jak tomu již bylo v pyloru, zase 6 silných, podélných záhybů,
jež vyplňují velikou část lumina střeva. Zajímavým zjevem
jest, že asi uprostřed tenkého střeva střídavě tři ze záhybů
tenkého střeva nápadně se zmenšují (obr. 16.), případně se
stávají plochými, tak že se na první pohled zdá, jakoby uvnitř
byly jen tři klky. Toto snížení však nepotrvá dlouho. Zmenše-
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d'Haan. 29
né klky směrem na zad brzy opětně počnou mohutněti, až se
zbývajícím třem úplně vyrovnají (obr. 17.). Toto zmenše-
ní klků v této končině není však u všech individuí tak značně
provedeno; jinde lze pozorovati jen nepatrné seslabení stří-
davě tří klků.
Zvlnění epithelové vrstvy dle čísla 6 vyskytuje se dle
RUNGIA v tenkém střevu skoro u všeho hmyzu: »Diese Sechs-
Obr. 17. Tenké střevo.
Obr.16.Tenkéstřevo.(Příč- (Příč. řez zadní části).
ný řez střední částí). /m po- lm podélné svaly, rm
délné svaly, rm okružní okruznisvaly, tptunica
svaly, ep epithel, ? intima. propria, ep epithel, % in-
Zeiss. obj. A. oce. 3. tima. Zeiss.obj. A.oce.3.
faltung ist für den Dünndarm zahlreicher Insekten charakte-
ristisch, so andrer Coleopteren, ferner von Orthopteren, Le-
pidopteren usw.«
Epithel tenkého střeva jest tvořen vysokými, cylindri-
ckými buňkami. Hranice jich jsou dosti zřetelné. Plasma se
vyznačuje jemným, nepravidelným žíháním směrem k chiti-
nové intimě. Podobné žíhání bylo pozorováno v epithelu ten-
kého střeva 1 jinde, jako u Cybister, Hydrophilus, Dytiscus.
Jádra v buňkách jsou oválná, dosti hustě seskupená; na vnitř-
ní periferii tvoří ozdobný lem. DEEGENER uvádí, že hranice
jader jsou nejasné. Naproti tomu moje praeparáty barvené
hamatoxylinem dle HEIDENHEINA vykazují zřetelné hranice
jader a v nich pravidelné rozložení zrnek chromatinových.
Z vnitřní strany se k epithelové vrstvě přikládá chiti-
nová intima (obr. 16., 17. 1). Žluté, vnitřní vrstvy jsem na m
30 III. Josef Slavik:
nepozoroval. Brv úplně postrádá. Jest dosti široká, čirá, při
silném zvětšení jemně lamellosní.
Mezi epithelem a vrstvou svalovou jest uložena tenká
tunica propria.
Celé tenké střevo jest opatřeno jednoduchou, silnou vrst-
vou okružního svalstva, jež zvláště v zadní končině jest ne-
obyčejně mohutné (obr. 16., 17. rm). Tam jest skoro třikrát
tak silné, jako na počátku tenkého střeva. K okružním sva-
lům druží se 6 zmíněných svazků podélných svalů (obr. 16.,
17. Im), jež od pyloru po celém tenkém střevu je provázejí.
Svaly ty jsou příčně pruhované. Na kona u rekta se sesilují
a připínají se na stěnu tohoto.
Zadní končina tenkého střeva nedaleko rekta upomíná
velmi na pylorus. Jádra epithelu jsou menší, chitinová inti-
ma slabší.
Co se funkce tenkého střeva týče, jest mu přikládána
činnost resorbční. Jsou však 1 autoři, jako BIEDERMANN a
SCHIMMER, kteří názor ten pokládají za mylný a jej popírají.
Naproti tomu celá řada jest těch, kteří názor ten zastávají.
Tak BERLESE označuje tenké střevo přímo co »la sede princi-
pale dell’ assorbimento«. Totéž mu přičítá FAUSSEK a DE-
EGENER. VERSON pak u Bombyx uvádí následující: »Bedenkt
man, dasz die Natur hier offenbar bestrebt ist, eine möglichste
Vergröszerung der Berührungsflächen zwischen Darmwand
und Inhalt zu erzielen... ., dasz die Epithelzellen selbst
dureh die ungewöhnliche Grösze der verästigten Kerne auf-
fallen und somit auf eine auszerordentliche Intensität ihrer
funktionelen Tätigkeit angewiesen scheinen, dasz der ganze
Hinterdarm überhaupt an seiner Auszenfläche von Drüsen-
bildungen bedeckt ist (Malpighische Gefäsze), welche ihn m
dichten Windungen nach allen Richtungen umziehen, um ge-
wissermaszen wie angewurzelte Epheuranken an seinen Le-
benssäften zu saugen: so sollte man wirklich meinen, dasz der
Hinterdarm an den Resorptionsprozessen viel regeren Anteil
hat, als ihm gewöhnlich zugerechnet wird.«
Mínění, že tenkému strevu přísluší činnost resorbëni
jest 1 Rungıus: »Schon die streifige Natur des Plasmas lászt
auf eine Funktion schlieszen, die ein Durchpassieren von
Stoffen quer durch die Darmwand erfordert. Ein Vergleich
Ozažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d'Haan. 31
des Dünndarmpithels mit dem des Vorderdarms oder des Re-
ctums zwingt ebenfalls zu dem Schlusz. dasz man es hier im
Gegensatz zu jenen Darmteilen mit einem lebhaft funktionie-
renden Epithel zu tun hat. Vor allem aber findet nur so die
Länge und die tiefe Vite ee eine befriedigende Erklä-
rung.«
Souhlasím zcela se závěrem RuncıovyYm. Jen tim způ-
sobem si možno také vysvětliti, proč intimě v tenkém střevu
úplně chybí vnitřní, žlutá, cuticulární vrstva, jež se všude jin-
de v předním 1 v zadním traktu vyskytovala. Jest to vrstva
beze vší pochyby docela nepr ostupná, a proto zde, kde stěny
jsou osmoticky prostupné, nemůže existovati.
3. Rectum.
Posledním oddílem zažívací roury jest rectum, v něž
tenké střevo přímo přechází. Rectum jest původu ectoder-
málního (proctodaeum). U některých Coleopter vyskytuje se
vedle recta ještě zvláštní vedlejší vak zvaný coecum. Toho
zde jsem nepozoroval.
Lumen recta u srovnání s předešlými partiemi střeva
se dosti zvětšuje. Stěny jeho jsou slabé.
Na příčném řezu vedeném střední jeho částí jest nápad-
ná velmi tenká vrstva okružního svalstva s řídce roztrouše-
nými protáhlými jádry (obr. 18. rm). Teprve v zadní části
se vrstva ta mocně sesiluje a činí dojem jakéhosi sphincteru.
Z vnější strany přikládá se k okružnímu svalstvu 6 svazků
svalů podélných, jež se rozdělují a obepínají celé rectum. Na
konci recta přistupují k těmto ještě jiné podélné svaly — zva-
né dilatatores, jež spojují rectum s vnějším skeletem; účelem
jich jest rozšiřovati anus.
Z vnitini strany k okružním svalům se př “Hé vläkni-
tá vrstva vazivová, místy dosti silně vyvinutá (obr. 18. vz).
Podlouhlá její jádra barví se intensivněji než jádra epithelu.
Vrstva ta prostoupena jest četnými tracheami (obr. 18. tr).
Rozhraní mezi vazivem a epithelem tvoří jemná tunica pro-
pria (obr. 18. tp).
| Epithel tvoří 6 podélných, širokých, nízkých valů (60 až
804). Mezi nimi jsou jen úzké prohlubeniny od sebe je odde-
39 MI. Josef Slavík:
lující. Valy ty dlouho byly známy pode jménem rektální
žlázy (Chun). Vnitřek recta vyplňují jen nepatrně. Vrstva
epithelová, jak již bylo poukázáno, jest nízká; skládá se z bu-
něk tvaru eylindrického. Plasma jich jest podélně žíhaná. Já-
dra jsou veliká (až 19 w) se zřetelnými, tmavými nucleoly a
chromatinovými tělísky. Jsou protáhlá, tvaru oválného. Delší
osou jsou vždy obrácena kolmo na
vnitřní stěnu. 'Uložena jsou zpravidla
uprostřed buněk. Vedle těchto ovál-
ných velkých jader pozoroval jsem v
epithelu ještě jiná menší (8—10 u),
kulatá jádra, strukturou se nikterak
od předešlých neodlišující. Každé ta-
kovéto jádro zdá se ležeti uprostřed
oválného, průhledného dvůrku (obr. 18.
dv). Nějaké vyústění těchto dvůrků
do lumina recta jsem nepozoroval. O
podobných jádrech se zmiňuje i Faus-
SEK.
Obr. 18. Reetum. (Příč-
ný řez). 7m. okružní sva- IL P a
et vazivová, umen recta jest vyloženo chiti-
tr trachea, tp tunica Novouintimon. Její vnitřní, žlutá vrstva
propria, ep epithel, dv jest zde zastoupena, ale postrádá ostnů.
dvůrek s jádrem, à in- Naproti tomu vnější, průhledná část
tima. Zeiss obj. D. oce.8. if jest v této končině jen nepatrně
vyvinuta (obr. 18. i). Teprve na konci
recta před vyústěním se celá intima sesiluje a přechází ve
vnější cuticulu.
Vyústění recta a tím celého zažívacího traktu na ve-
nek nalézá se jako u všeho hmyzu na konci posledního, desá-
tého segmentu abdominálního. Anus na dorsální straně jest
chráněna tvrdými, hladkými tergites, na ventrální straně pak
opatřena jest jakýmsi kožnatým valem — sternites, který se
může dovnitř vehlipiti.
Malpighické žlázy.
Na rozhraní středního a zadního odstavce zažívacího
traktu, kde leží valvula pylorica, vyúsťují do lumina střeva
Malpighické žlázy. Zdá se, že ústí Malpighických žlaz skoro
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan.33
u všeho hmyzu jest na těchto místech. BERLESE uvádí: »E
certo che essi (ústí žlaz) formano generalmente una sola coro-
na appunto immediatamente al di sotto della valvola pilorica,
cio& al confine tra il mesointestino ed il postintestino.« Od-
chylně od tohoto DrEGENER u Malacosoma castrensis nalezl
ústí Malpighickych žlaz posunuto poněkud smérem nazad.
Co počtu se týče, jsou velmi četné, za to však krátké.
Odpovídají tím docela pravidlu SCHINDLEREM pronesenému:
»Die Zahl der Malpighischen Gefásze ist
umgekehrt proportional ihrer Länge.«
Při pohledu pouhým okem, jsou
tyto žlázy tvaru nitkovitého. Barvy jsou
žlutavé. Při větším zvětšení při bedlivém
pozorování jsem shledal, že jsou dvojího
druhu. Jedny jsou silnější, kratší, druhé
pak slabší a delší. První z nich táhnou
se od bodu závěsu ku předu asi do po-
=
lovice 5. segmentu abdominálního, kde OPr-19. Malpighicke
žlázy. (Příč. řez). A
náhle zpět se obracejí a táhnou se až předníží. Bed:
do 7. segmentu a tam mezi vazivem vol- y} řasnatý lem, ep
ně končí. Druhé slabší žlázy směřují od epithel, per tunica
svého ústí směrem opačným na zad, na peritonealis, Rei-
rozhraní 7. a 8. segmentu pak se obra- hert, obj. 7a, oce. 5.
cejí ku předu a táhnou se až na konec
5. segmentu. Během této dráhy oboje různě se mezi sebou
proplétají a zatáčejí.
MARSHALL a SEVERIN pozorovali u Diapheromery, že
vždy jedna přední a čtyři zadní žlázy se spojují tvoříce zvlášt-
ní váček, v němž se hromadí sekret. Váček ten teprve vyúsťuje
do lumina zažívací roury. Něco podobného jsem u Diestram-
meny neshledal. Pokud mi bylo možno sledovati jednotlivé
žlázy, vždycky vyúsťovaly samostatně.
Stavba obojích žláz, silnějších 1 slabších, jest stejná. Pře-
vládající vrstvou jest epithel (obr. 19. ep). K tomu z vnější
strany se přikládá jemná basální membrana-tunica propria,
již opětně obklopuje poněkud silnější tunica peritonealis (obr.
19. per). V této Runcıus u Dytisca při hom. immersi pozoro-
val malá, úzká jádra.
Epithel se skládá z krátkých sloupkovitých buněk, jichž
3
34 lose Slavík:
hranice jsou velice nezřetelné. Jádra jsou malá, kulatá. Lumen
žlaz jest vyloženo řasnatým lemem, upomínajícím na peri-
trophickou membranu středního traktu.
Malpighické žlázy jsou od většiny autorů označovány
co orgány exkreční. Vedle toho Mögüsz a GORKA připisují jim
také vlastnost resorbënf.
Starší literatura o Malpighických žlázách jest shrnuta
v práci SCHINDLEROVE (1878). Nově tyto žlázy propracoval
VENEZIANI v díle: »Valore morphologico e fisiologico dei tubi
Malpighiani (1905).
Co se týče morphologického a physiologického významu
Malpighických žláz, přichází VENEZIANI k tomuto závěru:
»Negli Arthropodi tracheati l’intestino ha assunto le funzione
del rene. I Tubi malpighiani non sono infatti che diverticoli
intestinalí che si sono mirabilmente adattati e questo officio.«
Seznam literatury.
Bauer A. Die Muskulatur von Dytiseus marginalis. Ein Beitrag
zur Morphologie des Insektenskörpers. Zeit. f. Wiss. Zool.
XCV. 1910.
BERLESE A. Gli insetti. Volume primo. Milano 1909.
DEEGENER P. Entwicklung der Mundwerkzeuge und des Darmka-
nals von Hydrophilus. Zeit. f. wiss. Zool. LX VIIL. 1900.
— Entwicklung des Darmkanals der Insekten während der Meta-
morphose. 1. Cybister Roeseli. Zool. Jahrb. XX. 1904.
Faussek V. Zur Histologie des Darmkanals der Insekten. Zool.
Anz. X. 1887.
— Beiträge zur Histologie des Darmkanals der Insekten. Zeit. f.
wiss. Zool. XLV. 1887.
FIscHER L. H. Orthoptera Europaea. Lipsiae. 1853.
FRENZEL J. Einiges über den Mitteldarm der Insekten sowie Epi-
thelregeneration. Arch. mikr. Anat. XXVI. 1885.
GorkA S. Beiträge zur Morphologie und Physiologie des Verdau-
ungsapparates der Coleopteren. Allg. Zeit. Ent. VI. 1901.
HAsEMAn L. Structure and metamorphosis of the alimentary canal
of the larva of Psychoda alternata Say. Annals of the Ento-
mological Society of America. Columbus, Ohio 1910.
KRÜGER E. Beiträge zur Anatomie und Biologie des Claviger testa-
ceus Preyssl. Zeit. f. viss. Zool. XCV. 1910.
O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena marmorata d’Haan. 35
LUBBEN H. Ueber die innere Metamorphose der Trichopteren. Zool.
Jahrb. XXIV. 1907.
MARSHALL W. S. und SEVERIN H. H. Ueber die Anatomie der Ge-
spenstheuschrecke, Diapheromera dino Say. Archiv f.
Biontologie. I. 1906.
PETRUNKEWITSCH A. Die Verdauungsorgane von Periplaneta orien-
talis und Blatta germanica. Zool. Jahrb. XIII. 1900.
RAMME W. Die Bedeutung des Proventriculus bei Colopteren und
Orthopteren. Zool. Anz. XX XVIII. 1911.
Runcıus H. Der Darmkanal (der Imago und Larve) von Dytiscus
marginalis L. Zeit. f. wiss. Zool. XCVIII. 1911.
— Ueber die physiologische Bedeutung des Kaumagens von Dyti-
seus marginalis. Zool. Anz. XXX VIII. 1911.
Russ L. Entwicklung des Darmkanals bei den Trichopteren. Zool.
Jahrb. XXV. 1908.
SCHINDLER E. Beiträge zur Kenntnis der Malpighischen Gefässe
der Insekten. Zeit. f. wiss. Zool. XXX. 1878.
SCHNEIDER A. Ueber den Darm der Arthropoden, besonders der In-
sekten. Zool. Anz. X. 1887.
VERSON E. Zur Entwicklung: des Verdauungskanals bei Bombyx
mori. Zeit. f. wiss. Zool. LX XXII. 1905.
«
SR.
À.
IV.
Acidimetrie fostomolybdenanu ammonatého.
Dr. Rud. Hac a K. Všetička.
Předloženo v sezení dne 19. ledna 1912.
Nepřímé acidimetrické methody ke stanovení kyseliny
fosforečné na základě fosfomolybdenanu ammonatého musí
nutně počítati s tím, že se za jistých okolností podaří vždy vy-
loučiti tuto ssedlinu ve složení stoechiometricky úplně stálém.
Literatura, vztahující se k vyšetření všech těchto pod-
ininek a zároveň ke zjištění stoechiometrického slozeni!), již
svojí rozsáhlostí sama dosvědčuje nesnadnost orientace v tak
složitém systému reakčním, který jest mimo to komplikován
ještě tím, že se v něm vyskytují látky, stojící na hranici stavu
kolloidálného.?)
- Největší vliv na další rozvoj method, založených na
fosfomolybdenanu ammonatém měla, jak se zdá, práce F.
HUNDESHAGENOVA.?) Dle ní jednak vypracoval později Wov“)
předpis k vážkovému stanovení kyseliny fosforečné, dnes
obecně za nejlepší uznávaný a jednak dále byly učiněny pro
některé nepřímé methody předpoklady, jimiž se tuto podrob-
něji obíráme.
Všeobecně se nyní formuluje fosfomolybdenan ammo-
natý jakožto triammoniumfosfododekamolybdat
1) Gmelin-Kraut-Friedheim, Bd. L., Abt. 3., str. 163 a nasl.
2) L. Wöhler u. W. Engels, Kolloidehemische Beihefte, Bd. I.,
454 (1910). à
3%) F. Hundeshagen, Z. f. analytische Chemie, 28, 141 (1889).
4) Woy, Chemiker Zeitung, 21, (1897), str. 442,.469.
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II.
m m u
IS)
IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
(NH,).PO,.12 MoO,,
tedy sloučenina, působící na roztoky alkalí jakožto ky-
selina. Pokusy © acidimetrické stanovení kyseliny fosfo-
rečné tímto způsobem vykonalo mnoho badatelů ,*) zejména
z důvodů praktických, s větším nebo menším zdarem. Uka-
zuje se totiž zřejmě, že předpoklad triammoniumfosfododeka-
molybdatu jakožto zcela určité sloučeniny může býti toliko
mezným vodítkem pro posuzování výsledků praktických, a že
jest lépe, obecně se říditi vztahem, empiricky pro určité pod-
mínky vyšetřeným.
Dokazujeme, že to platí zejména o methodě A. NEUMAN-
NOVĚ,Š) velmi příznivě s hlediska praktického posuzované J.
P. GREGERSENEM’) a později chemiky potravinářskými a agro-
chemiky.*) A. NEUMANN se domnívá totiž, že nalezl správné
podmínky, za nichž se vylučuje fosfomolybdenan ammonatý
jakožto sloučenina (NH,), PO,.12M00;.2 HNO,, tedy obsa-
hující ještě 2 mol. HNO..
Dokazujeme, že nelze na tomto theoretickém předpokla-
du zakládati methodu, a že, souhlasí-li výsledky s touto theo-
rii, jest shoda jen praktická, omezená na zcela malý obor upo-
třebení a ve skutečnosti podmíněná zcela jinými okolnostmi.
Jako předběžné orientační pokusy bylo provedeno sta-
novení fosforečné kyseliny v čistém fosfore@nanu sodnato-
ammonatém methodou Wovovou, titrací fosfomolybdenanu
ammonatého dle BrarRA“) a zkoušena 1 titrace kyseliny mo-
lybdenové.
5) Viz na pi. přehled význačnějších prací v pojednání P.
ARTMANNOVĚ, Z. f. analytische Chemie, 49, (1910), str. 1. a násl.
s) A. Neumann, Z. f. physiologische Chemie, 37, 129; 43, 32
(1904). ,
7) J. P. Gregersen, Z. f. physiologische Chemie, 53, 453 (1908).
S) E. Wörner, Z. f. Untersuchung der Nahrungs- und Genuss-
mittel, 15, (1908) 732; H. Kaserer u. J. Greisenegger, Z. f. d. landw.
Versuchswesen in Österreich, 1910, 13, 795; J. M. Krasser, Z. f. Un-
ters. der Nahrungs- und Genussmittel, 21 (1911), 198.
») Viz Treadwell, Lehrbuch d. analyt. Chemie, str. 490. (Blair,
Analysis of Iron & Steel, str. 104.)
03
Acidimetrie fosfomolybdenanu ammonatého.
Část pokusná.
Některé níže uvedené pokusy provedeny s čistým
KH,PO,, jiné s Na,HPO, . 12 ag a konečně největší
část s Na(NH,)HPO,.4ag. Všechny tyto fosforečnany byly
již dříve užity jakožto zakladní látky pro studium method ke
stanovení kyseliny fosforečné. Na posledně uvedený upozor-
ňuje ve své práci o fosforečnanu hořečnato-ammonatém K.
Buse!) jakožto na nejspolehlivější.
Prodejný fosforečnan sodnato-ammonatý tale, alles
ván z vody za přidání malého množství ammoniaku a po osu-
šení mezi filtračním papírem ponechán v otevřené vysoušečce
předem volně v laboratoři a později ve skříňce vah. Když se
nž váha krystallů neměnila, byly analysovany.
Ve spalovací rouře na loďce odvážený fosforečnan za-
hříván zprvu mírně a konečně prudce v proudu suchého a ky-
slieniku uhličitého zbaveného vzduchu a unikající ammoniak
veden do titrované kyseliny.
05189 4 fosforečnanu poskytlo 02536 g NaPO,, theore-
ticky 02531 9, a ammoniaku, odpovídajícího 004472 9 (NH),
theoreticky 0044779.
Tím byla dostatečně zjištěna spolehlivost
Na(NH,)HPO,.4aq
k našim účelům.
1. Vazkova methoda Woyova.
Pracováno dle předpisu autorova.'' )Zakladnı látka
Na(NH,)HPO,.4aa.
Uzito P50;: Nalezeno: Difference: Nalezeno °;:
1. 0:0200 g 002009 g + 0-00009 100-145
2. 0:0200 g 0-02008. g — 0-0000$ 100-40
3. 0-0300 g 0:0299 9 — 0.0001 99-67
4.. 0.1000 g 0:09I967 79 — 00-0004 99-60
5. 0:1000 g 00997 g — 00003 99-70
1%) K. Bube, Z. f. analyt. Chemie, 49, 525, (1910); viz referát:
Chemické listy, roč. 5, 61 (1911).
1) Woy, L c.
A IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
Poznámka: V některých případech, kdy byl dodržo-
van úplně přesně postup Woyüv, jsme pozoroval, že filtrat
protékal sice z prvu úplně čistý, že se však po chvili vyloučilo
něco žluté ssedliny. Bylo-li dále bez ohledu na to pracováno,
nalezen nízký výsledek ca. 0 6 až S decimilligrammü P,O,.
Jestliže se však vzniklá ssedlinka sfiltrovala, rozpustila v am-
moniaku, roztok odpařil na platinové misce a zbytek po mír-
nem vyžíhání vážil jako P,0,.24 MoO,, odpovídalo jeho
množství dříve uvedené differenei. Proto jsme se později od-
chyliti v tom smyslu, že bylo po srážení mícháno tak, jak jest
Woyem předepsáno, ale po dalším uplynutí 14 hodiny znovu
bylo důkladně zamícháno. Po usazení ssedliny filtrováno a
vesměs získány potom velmi uspokojivé výsledky.
2 Acidimetrie fosfomolybdenanu
ammonatého
Jest nutno rozeznávati dva druhy pracovní: a) titraci
za obyčejné teploty tak, aby netěkal ammoniak, b) titraci po
vyvaření veškerého ammoniaku za přidání nadbytečného hy-
droxydu alkalickeho. Titruje se vesměs na fenolftalein.
Při prvém způsobu lze neutralisaci takto vyjádřit:
2 ((NH);PO,. 12 Mo0:]: + 46 NaOH = 2 (NH... HBO
+ (NH,),Mo0, + 23 Na;,M00, + 22H,0,
nebo předpokládá-li se sloučenina
(NEE) BO. 12:M00; .2 HNO:
2 [(NH,);PO, -12 M00; . 2 HNO,] + 50 NaOH =
= 2 (NH,),HPO, + (NH,),Mo0, + 23 Na,M00, +
+ 4 NaNO, + 24 H,0.
Při druhém způsobu:
1. Vyvaření s nadbytkem NaOH:
2 [NH,),PO;.12 MoO,] + 54 NaOH = 2 Na,PO, +
24 Na,Mo00, +6 NH, + 30 H,0.
2. Při zpětné titraci kyselinou však na fenolftalein:
2Na,PO, +2 HCI = 2 Na,HPO, + 2 NaCl.
Acidimetrie fosfomolybdenanu anunonatého. 5
Nebo v druhém případě:
2 [NH,);PO,. 12 Mo0;. 2 HNO,] + 58 NaOH = 2 Na, PO, +
| + 24 Na, MoO, + 6 NH, + 4 NaNO, + 34 H,0.
Při zpětné titraci kyselinou:
DNA: POL 2 HO PINS PO, 2 Na0l.
Odpovídá tudíž dle způsobu práce a dle předpokládané
formule fosfomolybdenanu ammonatého jedné mol. P,0;:
v a) 46 mol. NaOH nebo 52 mol. NaOH.
V b) D0 » » » D6 » »
Jest však otázkou, Ilze-h skutečně jistým způsobem srá-
žení získati buď jednu nebo druhou uvedenou sloučeninu, aby
bylo lze bezpečně z údajů titračních a titru na theoretickém
základě odvozeného souditi na odpovídající množství kyse-
liny fosforečné. Doklady z literatury tomu právě nenasvěd-
čují. Ssedlině o složení (NH,),PO,.12 Mo0, lze se nejlépe
přiblížiti u čistých fosforečnanů, sráží-h se dle WovE. D. J.
Hıssıns a H. v. d. WAERDEN!?) soudí ze svých resultátů po-
kusných, že jest za jejich pokusných podmínek obsaženo ve
vyloučené ssedlině více molybdenu než odpovídá výše uve-
dene formuli a to na 1P,O, 25-30M00,, což potvrzuje 1
LAGERs.!?)
Jde- o případy technické analyse, jest, jak se zdá všu-
de nutno, má-h býti spolehlivě pracováno, vysetriti titr empi-
ricky vážkovou methodou pro tu neb onu analysovanou látku
a s tím dále počítati.
Předpoklad vzorce (NH,),PO,.12 M00,.2HNO, jest
vůbec problematický. F. HuNDESHAGEN!#) uvádí ve své práci,
že fosfomolybdenan, sražený přebytečnou kyselinou dusičnou
a promytý zředěnou kyselinou dusičnou, má po sušení v exsi-
katoru, nad chloridem vápenatým a hydroxydem draselna-
tým do konstantní váhy, formuli
(NH), PO, .12 MoO, . 2 HNO, . HO.
2) D. J. Hissink a H. v. d. Waerden, Chem. Weekblad 2, 179
(1905) ; na základě shodného citatu v práci Lagersové a Artmannově.
13) H. Lagers, Z. f. analyt. Chemie, 47, 561 (1908).
14) F. Hundeshagen, |. c.
6 IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
Připomíná však, že nebyla váha ještě úplně konstantní, a Ze
když prodlely sraženiny v exsikatoru déle, ztratily ještě více
kyseliny. Ostatně se o této věci dále nešíří a nečiní 0 ní zmín-
ky ke kona práce, kde pojednává o methodách nepřímého
měření fosfomolybdenanu ammonatého titrací hydroxydem
sodnatym. Titruje fosfomolybdenan ammonaty, promytý
chladným, neutralnym, ca 5%ním roztokem dusičnanu am-
monatého. Jelikoz při tom spotřebuje právě 23 mol. NaOH
na 1 mol. fosfomolybdenanu, jest tím řečeno, že nemá fosfo-
molybdenan takto promytý volnou kyselinu dusičnou. Kdy-
by však byly zastoupeny ony 2 molekuly dusičné kyseliny
dusičnanem ammonatým, nelze je tímto způsobem zjistiti, po-
něvadž se titruje za chladu a neuniká ammoniak. Jestliže by
se pracovalo dle způsobu b), t. j., kdyby se vypuzoval ammo-
mak, uplatňovaly by se ony 2 mol. dusičnanu ammonatého
právě tak, jako dvě mol. dusičné kyseliny. HUNDESHAGEN sám
mluví o labilné vazbě této volné kyseliny a WRIcKE,!*) opí-
raje se o něho, nutně usuzuje ze svých pokusů, že se pro-
mýváním chladnou vodou veškerá dusičná kyselma v ssedli-
ně vodou substituuje.
Lze si proto velice nesnadno představiti, jak lze promýti
ssedlinn fosfomolybdenanu ammonatého, mající volnou ky-
selinu dusičnou, kterou lze snadno vypuditi vodou, do neutra-
lity a při tom ještě předpokládati, že jest to skutečně slou-
čenina (NH,),PO, .12Mo0, .2HNO.. Nanejvýš by bylo lze
souditi, že máme před sebou sloučeninu
(NE.).PO, . 12M00, .2NH,NO,,
která jest pro další Neumannův způsob pracovní rovnocen-
ná se sloučeninou první. Nechť však se jedná o jakoukoliv
tuto sloučeninu, jest nutno, jsou- tyto předpoklady skuteč-
ne oprávněné, aby obsahovaly ssedliny skutečně dusičnou ky-
selinu, kterou by bylo lze přímo, na př. methodou TTEMANN-
SCHULZEOVOU, stanoviti. Nenalezli jsme ve vší nám přístup-
né literatuře zmínku, byla-li dusičná kyselina v ssedlinäch
fosfomolybdenových přímo určována a proto jsme obratili
pozornost hlavně tomuto závažnému momentu.
5) Frieke, Stahl und Eisen, 26, 279.
1
Aeidimetrie fosfomolybdenanu ammonateho.
Dříve jsme se však chteli dobře orientovati o acidimetrii
fosfomolybdenanu ammonatého, resultujícího při methodě
Woyove& a předem nejprvé 0 acidimetrii samotné kyseliny mo-
lybdenové. Pracováno dle SEUBERTA a POLLARDA.16)
OdváženoMo0:;: Nalezeno: Nalezeno v procentech:
1. 0.2675 g 0.2750 g 102-80
2107050. » 0-7567 » 100-22
3. 1.4901 » 1.5047 » 10099
4. 1.6005 » 1.6092 » 10056
9. 48192 » 48341 » 100-81
Z téchto pokusů plyne, že za obyčejných okolností, kdy
lze velice nesnadno vymýtiti vliv kysličníku uhličitého, se mo-
hou obdržeti výsledky odpovídající jen hrubě poměru
2NaOH : 1MoO., jak lze konstatovati 1 z výsledků uvede-
ných v práci Seubert-Pollardove.
Výsledky titrace ssedlin fosfomolybdenových, sražených
dle Woye, Ize však dosti uspokojivě srovnati s theoretickým
požadavkem, plynoucim z předpokladu sloučeniny
(NH,);PO,.12 MoO..
Pracováno dle způsobu a), výše uvedeného, který jest
popsán 1 v práci Hundeshagenově““) a na př. 1 v učebnici
Treadwellove.'®)
Zakladni latka KH,PO.:
Route B,0.::, Nalezeno: Difference: # Na F'mol. B,O;:
1. 0-015265 g 0-0159 g + 0-0006 47-9 mol. NaOH
205205. 0-0148 » — 0.0005 44-6 mol. NaOH
34.0,0115265, > 0-0154 » + 0-0002 46-4 mol. NaOH
Základní látka Na(NH,)HPO, .4ag:
Bouzito 2,0;: Nalezeno: LV Difference: Nat mol. P,O;:
0:02 0:01713 cg — 000007 45-8 mol. NaOH
22 0:0172 >» 0-01713 » — 0-00007 458 » »
3. 00200 » 0-0206 » -+ 0.0006 474 » »
16) Seubert u. Pollard, 7. f. anorg. Chemie, 8, 296 (1895).
17) F. Hundeshagen, |. c.
18) Treadwell, 1. c.
S IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
Pouzito P:0;: Nalezeno: Difference: Na 1 mol. P5O;:
4. 00400 g 06408 g + 0.0008 46-9 mol. NaOH
9. 0-0600 » 0-0598 » — 0-0002 45-8 » »
6. 0-0600 » 0-0602 » + 0-0002 461 » »
7. 0-0200 » 0-0201 » + 0.0001 46-2 » »
S. 0-0200 » 0-0198 » — 00-0002 455 © »
9. 0-0400 » 0-0404 » + 0-0004 46-5 » »
10. 0-0600 » 0-0608 » + 0.0008 46:6 » »
11. 0.0050 » 0-0051 » + 0.0001 46-9 » »
12. 0-0100 » 0-0099 » — 0-0001 459 » »
Eventualnimu vlivu ammoniaku na titraci za použití fe-
nolftaleinu čeleno tím, že byl přidáván vždy 1em* 1%ního
líhového roztoku fenolftaleinu a pracováno ve stejném zře-
dění. Za přítomnosti tak malého množství solí ammonatých
není ostatně ani velká difference mozna.'?)
Celkem však lze konstatovati, že nelze docíliti zvláštní
nějaké přesnosti, a že se hodí podobné methody ještě nejspíše
k takovým analysám, kde se béře do práce značné množství
vzorku chudého fosforečnou kyselinou. U vzorků s velkým
mnozstvim fosforečnanů (jako na př. umělých hnojiv) se po-
ciťuje hned tato slabá stránka. Praktické důvody nutí odva-
žovati poměrně velká množství analysovaných látek, čímž
vznikají velmi koncentrované roztoky. Vzhledem k indivi-
dualné povaze molybdenové methody se musí odměřovati buď
malé množství roztoku, nebo se musí původní roztok dříve
přiměřeně řediti. To vše vede k možným chybám a zbytečně
se prodlužující prâci.2°)
Mimo to lze sotva asi, na př. z roztoku kyselinou sírovou
rozložené Thomasovy moučky, vyloučiti ssedlinu prostou fo-
sforečnanu železitého, takže jsou pro praktické účele znovu
a znovu navrhovány modifikace srážení a promývání čistě
empiricky, vedené jen snahou, aby se docílilo co nejlepší sho-
dy s dosavadními běžnými kontrolními methodami.?!) "Tyto
modifikace musí býti nejúzkostlivěji dodržovány, aby mohla
19) Přesvědčili jsme se o tom přímými pokusy.
>) Viz na pr. Lagers, ]. c.
4) Zabýváme se dosud studiem některých praktických pří-
padů a budeme o nich zvláště referovati
Acidimetrie fosfomolybdenanu ammonateho. 9
býti dosažena jistota a důvěra ve výsledcích, takže je lze po-
čítati k nejchoulostivějším technickým methodam.??)
Při titraci prováděné tím způsobem, že byl titrovaným
louhem vyvařován ammoniak, jsme nedostali valně uspoko-
jivých výsledků. Bylo stále nalézáno méně P,O-, ačkoliv
faktory pro titrované roztoky byly vyšetřeny za stejných
okolností. Sledujeme však tento způsob titrační dále, zejmé-
na s ohledem na praktické použití.
Jiné nepřímé methody jsou založeny na stanovení množ-
ství ammoniaku v poměru k P,O,. Stanovili jsme také něko-
likrâte ammoniak přímo v některých sraženinách fosfomolyb-
denových, jednak k ucelení obrazu o sraženinách získaných
různými způsoby srážení, jednak i ve vztahu k methodě Neu-
mannově, kde jsme chtěli vyšetřiti 1 poměr mezi ammoniakem
a dusičnou kyselinou.
DEA me stanovení ammoniaku ‘a dusičné
kusem. v různých“ ssedlinách'' fosfomo-
lybdenových.
F. HUNDESHAGEN uvádí ve své práci,??) Ze se mu nepo-
dařilo získati přímým stanovením ammoniaku destilací fosfo-
molybdenanu s hydroxydem sodnatým uspokojivých resulta-
tů. P. ARTMANN?“) však právě na množství ammoniaku ve
fosfomolybdenanu ammonatém buduje nepřímou methodu ke
stanovení kyseliny fosforečné.
Přesvědčil jsme se, že skutečně souhlasí výsledky této
práce s našimi. Ve sraženině dle WovE vyloučené jsme sku-
tečně konstatovali, že připadá, až na nevyhnutelné difference,
ma mol‘ P,O; 6 mol.“NH..
Pouzito 0-04 g P,O,. Theoreticky by se mělo neutrali-
sovati pro poměr 1 P,0, : 6 NH, 8:45 cm? m kyseliny. Při po-
kusu se neutralisovalo 8-68 cm’, což odpovídá poměru
RO ICAIOIN EL,
Při promývání fosfomolybdenanu ammonatého 1%nim
roztokem KNO, nastává pravděnejpodobněji substituce am-
2) Viz na př. Krasser, l. c.
>) F. Hundeshagen, I. c.
2) P. Artmann,l. c.
10 IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
monia kaliem,?°) neboť jsme nalezli v ssedlinách, odpovídají-
cích 0:1 9 P4O; tyto poměry P,0, : NH, bylo- promyto růz-
ným množstvím roztoku.
Promyto: Poměr P,0; : NH;
1. 500 cm? 1%niho roztoku KNO, jb 23516
22; 200 » » » » jb 2 386
Sera => » » » 1709
A100 > » » » 124.49
Ssedlina sražená dle ARTMANNA:
Užito 0-03975 9 P,0;. Promyto chladnou vodou dle před-
pisu.
P0:NE= 2640:
Ssedlina sražená dle NEUMANNA a různě promytá.
10100-05975 9230:
1. Promyto 150 cm? ledové vody : PO; NES
2 » 400 » » » 6 = 1 E 7-70
9: » 500 » » » : 107
Ssedliny takto sražené a promývané obsahují tedy vyšší
množství ammoniaku než ssedlina Woyova. Tento moment jest
pro posouzení methody Neumannovy velice důležitý a bude
vzpomenut později v definitivní úvaze.
Pracuje se totiž dle Neumanna za přítomnosti značného
množství kyseliny sírové, což má v zápětí vždy značnější
množství ammoniaku v ssedlině, jak také ARTMANN pozo-
roval.
Na množství kyseliny dusičné soudil při svých studiích
Hundeshagen tolko z výsledků titračních a ze ztráty na váze,
což ve skutečnosti pro jeho zvláštní případ úplně postačovalo.
Jinak se však již nevěnoval dalšímu sledování této otázky,
neboť jest zřejmo ze všech jeho dalších projevů, že jest vá-
zána addice oněch dvou mol. kyseliny dusičné na zcela výji-
mečné případy, a že kyselina dusičná opět z molekuly nesmir-
ně snadno se vytrácí.
NEUMANN srážel za jistých okolností?“) fosfomolybdenan
Viz P. Artmann, 1 c.
Neumann, ]. c.
25)
26)
un
Acidimetrie fosfomolybdenanu ammonatého. 11
ammonatý a titroval za podmínek, jež považoval za správnější
než jest naznačený způsob a). Spotřeba mol. NaOH na 1 P,O,
odpovídala 56:1 a tudíž nejbližší uzávěr z toho, na základě
práce Hundeshagenovy, že ssedlina obsahuje v molekule ješté
2 mol. HNO,, a tím se ı zdálo, že byla jistá část práce Hundes-
hagenovy zvláště potvrzena.
Proto jsme provedli tyto pokusy o přímém stanovení
dusičné kyseliny v různě sražených a promvtých ssedlinäch
fosfomolybdenových.
Sraženina, odpovídající 0-1 9 P,0;, byla po promyti
vpravena do baňky apparatu Mensch rozpuště-
na v nadbytečném roztoku hydroxvdu sodnatého, tak aby při
vyvařování nemohly nastati ztráty a po vyvaření vzduchu
pracováno dále jako obvčejně.
Za předpokladu 2 mol. HNO, na molekulu
(NE) 3B07:12 M0083
by odpovídalo sraženině z 01 9 P,0,; 63-07 cm NO za normál-
ních podmínek.
Ssedlina sražená dle LoRENzER?“) . . . 4cm° NO (reduk.)
Ssedlina dle WovE po promyti až
do ztráty acidity: 4 pokusy . . 1-4aZ4cm° NO »
Ssedlina dle NEUMANNA:
1. promyta ledovou vodou až do
ADAM aciditby.. -54 Z LOM NO »
2. dekantována pouze 150 cm? le-
dové vody a spláchnuta na filtr
bez dalšího promyvanı . . - . 2277 cm?’ NO »
K účelům orientačním bylo provedeno více pokusů 0
stanovení kyseliny dusičné za obdobných okolnosti nebo tak,
že jí bylo přidáno zcela určité množství k ssedliné fosfomo-
Iybdenové.
Na př. 0.1095 9 KNO, poskytlo při methode Tiemann-
Schulzeově 2442 em? NO. (reduk.), proti theoretickym
24-24 cm.
27) Lorenz, Landwirtschaftliche Versuchsstationen, 55, 155
1961).
12 IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
25 cm? zředěné kyseliny dusičné po-
skvtlo HIFER BRITEN RE
25 cm? téže kyseliny + ssedlina fosfo-
molybdenová dle Wove, vzniklá z
0.109305 AMRO EN (VEN HE
00 cm? roztoku KNO, poskytlo dle
methody Tieman-Schulzeovy . . 20-52 cm? NO »
50 cm? téhož roztoku + 0-1 9 MoO, . 20-80 cm? NO »
20-83 cm? NO (reduk.)
27-10 em? NO »
Těmito pokusy bylo se vší určitostí prokázáno, že jest
stanovení dusičné kyseliny za přítomnosti M00; naznačenou
methodou úplně jisté, a že neodpovídá množství kyseliny dusič-
né, obsažené v různých sraženinách fosfomolybdenových, po
promytí do neutrality, am z daleka theoretickému požadavku,
plynoucímu z předpokladu sloučeniny
(NE); PO, . 12 MoO, .2 HNO..
Proto byla dále určována kyselina dusičná v ssedlinach,
promývaných 1%ní a 9%ní kyselinou dusičnou a jen odssá-
tých. Sráženo dle WovE z roztoku fosforečnanu, odpovídají-
cího 0-04 9 P,O,, takže se mělo vyvinouti dle uvedeného před-
pokladu 25-30 cm. NO, za normálních podmínek měřených. Je-
likoz byla ssedlina po odssátí navlhčena promývací tekutinou,
jíž byla prostoupena 1 vrstva asbestová, jest na snadě, že se
mělo najíti v případě správnosti onoho předpokladu značně
větší množství kvsličníku dusičitého.
1. promyto 1%ní kvselinou dusičnou . 2-28 cm? NO (reduk.)
2. promyto 5%ní kyselinou dusičnou . 2499 em? NO »
Asbestová vrstva, promytá 5%ní ky-
SeHnou dusiénou a odssata 2 2... 39cm NO »
Konečně provedeno ještě jedno stanovení dusičné kyse-
liny v ssedlině sražené dle NEUMANNA z jiného roztoku fosfo-
rečnanu, odpovídajícího 0-04 g P,O,.
Nalezeno, 2 14 4 Pelle N ye 50 O,CHMNNO A TERA
Z těchto výsledků jest zřejmo, že nelze skutečně počítati s
theoretickým předpokladem (NH,); PO,.12 Mo0, . 2 ENO..
Ohledně praktické shody methody Neumannovy s ním nutno
uvážiti toto.
«12
Acidimetrie fosfomolybdenanu ammonatého. 13
NEUMANN užívá ke spalování organických látek, aby
určil kyselinu fosforečnou, směs koncentrované kyseliny sí-
rové a dusičné (12 ! kone. H,SO, + 124 1 kone. HNO,). Má-li
být stanovena fosforečná kyselina v nějakém fosforečnanu
(na př. sodnatém a j.), přidává k roztoku 10 cm? směsi kyselin
a zředí na 150 cm? vodou. Počítáme-li, že jest kyselina sírová
96%ni, jest obsaženo potom v roztoku ca 88 9 H,SO,. Po-
něvadž se v kyselině sírové fosfomolybdenan značně roz-
pouští, jest nutno přidávati velké množství dusičnanu ammo-
natého, a to 50 cm? 50%ního roztoku.
Konečně přidává 1 velký nadbytek molybdenanu ve for-
mě 10%ního roztoku (na př. na 0-06 4 P,O, 40 cm?).
Výše bylo udáno, jaké množství ammoniaku v poměru
ku P,O, jsme zjistili v ssedlině dle Neumanna sražené a různě
promyté.
ARTMANN”®) vykonal také dva pokusy o stanovení NH,
a SO,” ve fosfomolybdemanu ammonatém, sraženém z 0-1116 g
P,O, a to jednou za přítomnosti 5 g K,SO,, podruhé 10 ©
(NH,).SO,. Přepočítají-li se jeho výsledky na poměr
NH, : P,O,,
bylo nalezeno v prvním případě: 6-36 mol. NH, : 1 mol. P;O,
a ve druhém případě: 6:46 » 23,09%
Dle D. J. HıssınkA a H. v. D. WAERDENA”) zvyšuje
větší množství síranů v roztoku množství kysličníku molvb-
denového v ssedlině a tím i výsledky, počítá-li se s theore-
tickým faktorem. Museli při svém pracovním způsobu užívati
vztahu 1 P,O, : 486 NaOH, při titraci fosfomolybdenanu za
chladu. Kdyby byli pracovali jako Neumann, byli by museli
uvažovati o poměru 1 P,O, : 546 mol. NaOH, kdyby totiž ještě
současně nehrálo zde svoji úlohu i vyšší množství ammoni-
aku. Lze tedy snadno nahlédnouti, že jest zapotřebí jen vyhle-
dati příznivé poměry vzájemně se doplňující tak, že konečně
můžeme počítati s poměrem 1 P,0, : 56 mol. NaOH.
Podobných zkušeností o vlivu kyseliny sírové nabyl
28) Artmann, ]. c.
29) D. J. Hissink a H. v. d. Waerden,. L c.
14 IV. Dr. Rud. Hac a K. Všetička:
W. D. RicHaRDsovw,?“) který se domnívá, Ze se za uvede-
ných okolností vylučuje komplexní ammonium-sulfomolyb-
dat.
Neméně jest závažné 1 to, že lze promýváním vůbec
velmi nesnadno zbaviti fosmolybdenan ammonatý nadbyteč-
ných ammonatých solí. Když totiž Artmann promyl fosfo-
molybdenan do neutrality 15% oním roztokem dusičňanu ammo-
natého a potom promýval 300 cm? chladné vody, až zmizela re-
akce na molybden ferokyanidem draselnatým, nalezl destil-
lační methodou přece místo 008052 g NH, jednou 0-08603 g
a podruhé 008599 g, čili poprvé 642 mol. NH; na 1 P,0, a
podruhé 6-42 mol. NH, na 1 P,O,.
Výše uvedená naše čísla svědčí pro totéž. A ve 150 cm?
roztoku dle NEUMANNA jest obsaženo 25 9 NH,NO,, vedle
značného množství molybdenanu ammonatého, takže jsou po-
chopitelné naše výsledky, získané při různém promývání vznik-
lého fosfomolybdenanu.
Domníváme se, že tyto vývody úplně postačují, aby-
chom mohli tvrditi, že náleží methoda Neumannova mezi me-
thody čistě empiricky založené, a že není oprávněno tvrzení,
že by byla jeho prací podepřena existence sloučeniny
(NH.).PO, . 12 Mo0:.2HNO,,
Nechceme ovšem tím říci, že by se té methody nedalo prakticky
použiti, poněvadž celá řada badatelů potvrdila její schopnost
ke stanovení kyseliny fosforečné v různých případech a uká-
zali jsme, proč se prakticky shoduje se svým mylným theo-
retickým předpokladem.
Resume.
Po předcházejících orienta@nıch pokusech o některých
methodách, založených na fosfomolybdenanu ammonatem,
bylo dokázáno, že mohou sloužiti indirektní acidimetrické me-
thody většinou ke stanovení kyseliny fosforečné jen za sou-
časného empirického srovnání jich s methodou vážkovou.
50) W. D, Richardson, Journ. of the Americ. chem. Society,
29, 1314-15 (1907); referát v Chem. Ctbl. 1907, IT., str. 1811.
Acidimetrie fosfomolybdenanu ammonatého. 15
Zvláště bylo poukázáno, že není oprávněn předpoklad
Neumannův o vylučování se sloučeniny
(NEO 12Mo02TNO..
Doklady pro své tvrzení jsme založili zejména na pří-
mém stanovení dusičné kyseliny v ssedlinach fosfomolvbde-
nových.
Analytická a potravní laboratoř
c. k. české vysoké školy technické v Praze.
hu +
FEAT |
Band Hei
sit
| en
ARE
|
=
V.
Drobnosti chemické.
Serie třetí.
Sděluje
prof. Dr. Jaroslav Milbauer.
Předloženo v sezení dne 9. února 1912.
.wo
O chloro- a bromociničitanu tetramethylammonia.
Svého času popsal jsem chloroplatičitan tetramethylam-
monia a lonského roku pak pojednal jsem 0 další řadě sloučenin
tohoto radikálu, jmenovitě o sulfokyanidu, dithionanu, per-
manganatu, boranu a perchloratu. Zcela náhodou pozoroval
jsem, že roztok sol cinitité sráží se síranem tetramethylam-
monia v ssedlinu bílou pod mikroskopem ukazující tvary pra-
videlné, osmisteny. Analogií se solemi ammonatými,
dalo se souditi, že látka budechlorociničitanemtebra-
methvlam monia. Jelikož nebyl dosud popsán, připravil
jsem jej takto:
Ke koncentrovanému roztoku chloridu tetramethylam-
monia přidáván za chladu konc. roztok chloridu ciničitého,
dokud vynikala bílá krystallinická ssedlina, ta odsáta na Bůch-
nerově nálevce a jelhkož shledáno, že studenou vodou velmi
málo a bez rozkladu se rozpouští, vykryta jí tak, že odtékající
filträt nedával jiř reakci na SO,". Vysušená nad koncentrova-
nou kyselinou sírovou, tvoří bílý prášek, složený z mikrosko-
pických osmistěnů. Roztoky vodní záhřevem se kalí, nastává
hydrolysa, analogická rozkladu chlorociničitanu ammonatého
vodou — tím úplnější, čím větší nadbytek její jest přítomen,
čím roztok zředěnější:
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
a daj
9 V. Dr. Jaroslav Milbauer:
IN (CH). SnCI, + 4 H,0 > 2 N (CH,),C1 + 4 HCI +
Sn(OH),
Okolnosti té použito při analyse, vyloučený hydroxyd
ciničitý promyt horkou vodou a žíháním převeden na kyslič-
ník, který vážen; z filträtu sražen chlorid stribrnaty a gravi-
metricky stanoven. V jiném podílu určen dusík dle Kjeldahla.
Spalování děje se velmi zvolna, jako u všech sloučenin tetra-
methylammonia, po Shodinném varu s konc. kyselinou sírovou
stanovena vzniklá ammonatá sůl destilací.
Nalezeno: Theorie pro
IE IB [N (CH,),], SnCl,
OM 220 25,2 % 24,80%
N CGE) 20.019 50,47% 90,85%
C AH 44,02% 44,39 90
100,53% 99,69% 100,00%
Dostatečná shoda ukazuje, že analysovaná látka jest sku-
tečně chlorociničitanem tetramethylammonia.
Ku přípravě druhé látky bromociničitanu postu-
poval jsem následujícím způsobem:
10 gr bromidu tetramethvlammonia a 17 gr bromidu cini-
čitého (Rayman a Preis: Annalen d. Chemie Liebig’s 233 . 324)
rozpuštěný v nejmenším množství vody za chladu, načež slity
a vyloučená mocná krystallinická ssedlina odssáta a nama-
zána na talíř. Jelikož seznáno, že chladnou vodou se nerozkládá,
promýváno při nové preparaci studenou vodou a sušeno nad
koncentrovanou kyselinou sírovou. Tvori slabě zažloutlou
látku, složenou z mikroskopických osmistěnů. K analyse po-
užito analogické vlastnosti chlorocinititanu totiž hydrolysy
vodou:
EN (CH) Bren 410 2 N (CH) Br nO
4 Hbr.
Vyloučený hydroxyd promyt horkou vodou a z filtrátů
sražen bromid stříbrnatý. V jiné části průby stanoven dusík
dle Kjeldahla.
*) Jelikož tvoří koloidalní roztoky odporučuje se přičiniti něco
dusičnanu ammonateho k roztoku i ku pomývací vodě.
Drobnosti chemické, 3
Při analysách nalezeno:
Theorie pro
I: m ITI. PN (CH ESnBr:
Sn- 1518% 1540 13969! 22 15,93%
NOE) © 120216% 19,520 ne 18,89% 19,82%
Br 2.003.989 63907 an 64,25%
99,92% 98,82% 100,00%
Slabě zažloutlý ton praeparätü nedal se ani opatrnym
překrystalováním odstraniti 1 jest tedy této sol vlastním.
Poznámka ku rychlému ocenění t. zv. antimonového skla.
Antimonové sklo, jež jest v podstatě kysličník antimo-
nový s malým množstvím sirníku antimonového, používá se,
ač již zřídka, ve sklárnách ku barvení skla.
Při jisté příležitosti, kde dožádán bvl jsem ku podání po-
sudku 0 takovém praeparátu, pátral jsem v literature, co vše
o této látce a její aplikaci jest známo i shledal jsem, že pro
rychlou orientaci radí se sáhnouti ku zkoušce kvalitativní po-
močí zředěné kyseliny solné neb vinné. V nich má se dle Fah-
Ingova slovniku*) rozpouštěti za tepla úplně a zanechati
pouze malý zbytek sirníku antimonového. Předpokládá se tu,
že jedná se o materiál dobře vyšetřený, koncentrace však ky-
selin udána není. Tím ovšem ztrácí předpis značně na ceně.
Kyselina solná, velmi zředěná, rozpouští velice zvolna, byla-li
užita v koncentrovanější formě, uvádí 1 v roztok sirník anti-
monový, a koncentrovaná rozpouští velmi snadno (viz analy-
tické dělení sirníku arsenového od antimonového na základě
nestejné rozpustnosti v této kyselině).
Abych zjistil, jaké kyseliny má býti k těmto pokusům
užito, provedeny přímo praktické zkoušky na materiálu sa-
mém. Sklo toto bylo v prášku světle skořicové barvy, a dosti
homogenní. Pod mikroskopem snadno v něm bylo nalézti
střípky skelně lesklé, barvy rubínové. Při analyse shledáno,
že látka obsahovala průměrně: nerozpustného podílu 058%;
vlhkosti 0-04%, antimonu 81-62%, olova 0.14%, kysličníku že-
lezitého a hlinitého 0-32%, síry sirníkové 2-48% a kyslíku
*) Föhling: Neues Handwörterbuch der Chemie I. sv. str. 674.
4 V. Dr. Jaroslav Milbauer:
z difference (do 100) 1482%. Po přepočtení jest tedy látka
v podstatě složena z kyshéníku antimonového 90: 48% a SiT-
níku antimonoveho 868%.
K pokusům nadřečeným odvažováno vždy po 1 gr hmoty
jemně rozetřené (v achatové misce) a zahříváno se 100 ce teku-
tiny po dobu pěti minut v Kjeldahlní buňce konického tvaru
přímo na síťce. Doba počítána od uvedení do varu. Načež sfil-
trováno přes asbest a destičku Wittovu, Goochovo tyglem vá-
ženo, promyto kyselinou solnou uvedené koncentrace (viz ta-
bulku) pak vodou a usušeno při 120°. Možno též promýt ssed-
nu konc. roztokem vinné kyseliny, zředěné solné kyseliny :
filtrát po neutralisaci sodou a přesvcení kyselým uhlicıtanem
stitrovati !/,, n. I za přidání filtrovaného mazu škrobového.
Výpočtem lze nalézti množství kysličníku. Ssedlinu možno roz-
pustiti v konc. kyselině solné a naložiti s ní po vyvaření síro-
vodíku tímže způsobem a najíti tak množství sirníku. Postup
představuje velmi rychlou technickou analysu.
Výsledky získané vážením v Goochovu tygliku pro struč-
nost uvádím v následující tabulce:
T R Množ-
Použitá kyselina Nastalé změny ství
zbytku.
; Preparät zvolna ;
solna 1:1 PT 0}
Se 0 _sesedivél 39°/0
; P Preparát ku konci En
solná 1:5 ara 750
tuhovitý Geo
Směs 85 ee vody Pr eparát pův odně sko-
15%/, kone.kys. sol.) řicový přešel přes 85%
5 gr kys. vinné | barvu oranž. do šedé
» »
solná 1:3 Unikalo něco síro- 79%,
vodiku
Při uvedení do varu
solná 1:2 preparát nabyl barvu| 0%,
ocelově šedou a během
3 minut se rozpustil
Jak patrno hodí se k účelu vytknutému*) nejlíp kyse-
lina solná zředěná 4mi díly vody při postupu pracovním
shora uvedeném.
7) Otázka zde luštěná souvisí s analytickým srážením a sta-
Drobnosti chemické. 5
Po koncentraci té nalezeno:
MED Pe E al =
UL Er
Prumer -© .. 89% ODAS; Oproti
568%, jež nalezeny byly rozborem.
Pokusy o direktni připravě minia z olova,
Minium, jak známo, připravuje se na suché cestě ve dvou
operacích; v první olovo se oxyduje na klejt a tento se plaví
a odstraňuje se.z něho hlavně nezoxvdované olovo a získaný
suchý kysličník olovnatý okyshčuje se pak v miniových pecích
dále na suřík. Bylo by velikou technickou vymožeností, kdyby
podařilo se obě oxydace sloučiti a přímo z olova dospět ku
miniu.
Zdálo by se, že jest to možno. Pick a AHRENS v stati
»Olovo« v Abeggově »Handbuch der Anorganischen Chemie
III., 2. str. 635. praví: »Kompaktní olovo okysličuje se při
obyčejné teplotě na vzduchu jen na povrchu, pravděpodobné
na suboxyd. Taví-h se na vzduchu tento kov, nabíhá pestrými
barvami a zvolna pokrývá se »popelem olověným«, šedým
práškem, pravděpodobně složení Pb,O. Při červeném žáru
ckyslicuje se na kvslhčník olovnatý a dále — jestliže nepře-
stoupí teplota přes 550° — na minium.
Jelikož reakce jde, jak lze se přesvěděiti, velmi líné,
rvalo by to příliš dlouho, nežli bychom dospěl ku nějakému
konci. Jdeme-li ovšem s teplotou výš nad 6009 ©, urychli se
sice oxvdace, ale nevznikne žádné minium, neboť při teplotě
té neexistuje. Při obyčejném tlaku ve vzduchu není tedy valné
naděje na dobrý výsledek. V domnění, že snad přiblíží se
teplota »zápalná« olova v kyslíku teplotě, při níž minium
nejsnáze a v nejlepším výtěžku vzniká, provedl jsem analo-
gické pokusy v kyslíku ale také bez velkého zdaru. Vznikalo
novenim antimonu v podobě sirníku z roztoku chlorovodíkového.
Jes podivem, že analytikové dosud přesně tuto rozpustnost nestano-
vili, ač jest pro stanovení to kardinální důležitosti.
6 V. Dr. Jaroslav Milbauer:
sice něco kvsličníku smíšeného s miniem, ale pouze na po-
vrchu a po dlouhé době.
Další pokusy rozhodl jsem se udělati pod tlakem, jelikož
známo jest obecně, že u reakcí chemických, které zvolna při
určité teplotě probíhají, svojí reakční rychlost neobyčejně
zvětšují, jak sám jsem ukázal na tvorbě minia z kysličníku
a vzduchu při teplotě 470° a zvýšeném tlaku až na 12 atmosfér.
Tu stoupla rychlost v míře veliké až na hodnotu šedesáti ná-
sobnou. Nicméně ani zde výsledky nebyly valné, olovo pokrylo
se na některých místech slabou vrstvou hnědočervenou, prav-
děpodobně směsí kyslienikü a zbylé jevilo pestré naběhlé
barvy. Příčinu této zvolné oxydace dlužno hledati v ochranné
vrstvě kysličníků, které uloženy na povrchu, chrání olovo
před dalším účinkem kyslíku. I byla na snadě myšlenka další,
porušovati vrstvu tuto, jak dělají v praxi pomocí háků a stě-
račů a oxydaci provesti také vpohybu,alepodtlakem.
Za tím účelem sestaven přístroj, v podstatě bych tak
děl, železná promývačka, v níž tekutým olovem bublal vzduch,
resp. kyslík. Konstruovan byl z dlouhé tlusté stěnné trubice
železné, na konci zkované, stojící na kruhovém hořáku a iso-
lované pláštěm asbestovým. Na hořenním konci nesla roura
hluboké závity, na něž naërouboväna hlava železná, uvnitř
vystlaná asbestem, tak že při dotažení obruba roury zařízla
se do těsnění asbestového. Hlava měla ze stran spilovany
rovnoběžné plochy, aby se dala vzíti pohodlně do klíče fran-
couzského, protkána byla rourkou na tvrdo zaletovanou že-
leznou, jdoucí až skoro na dno reakční trubice. Do železné
rourky vtavena konečně mosazná trubička, vedoucí od bomby
s manometrem. Pyrometrový článek dotýkal se reakční tru-
bice, asi 5 cm ode dna jejího a ukazoval s malou chybou teplo-
tu panující v rouře. Do ní vloženo as 1 kg granulovaného olo-
va a po utěsnění téměř úplném, tak že jen nepatrné množství
plynu podcházelo připojeno na bombu se stlačeným vzduchem
(na 140 atmosfer), vyregulováno na 9 atmosfer, spuštěno a
ponecháno pod tímto tlakem as hodinu. Po dobu tuto vzduch
bublal skrze roztopené olovo při teplotě as 500° C a prošlo ho
asi 975 litrů. Po rozebrání ukázalo se, že asi polovice olova
zoxydovalo se na zelený produkt, který hojně byl proniklý
kapičkami olova a neobsahoval skoro žádné minium.
Drobnosti chemické.
=]
Po této zkušenosti upuštěno od dalších technických po-
kusů, jelikož žádná naděje mi nekynula na získání dobrého
produktu. I kdyby pracováno bylo při nižší teplotě a vzniklo
minium ve větším množství, přec nebylo by prosté olova, tak
že muselo by se plaviti. V tom směru není tedy naděje, že
by bylo lze dobýti minium jedinou operací přímo z olova.
Snad jemné rozprašování vysoce přehřátého olova pod
vysokým tlakem vedlo by k cíli, avšak prilis nákladné takové
pokusy nebylo mi možno provésti.
Z laboratoře chemické technologie na
c. k. české vysoké škole technické
v Praze.
VI
Über die Variabilität bei Palaemonetes varians
Leach aus Kopenhagen.
(Eine statistisch-vergleichende Studie).
Von Dr. Artur Brožek in Prag.
Mit zwei Textfiguren und einer Tafel.
Vorgelegt in der Sitzung am 9. Februar 1912.
(1.) Die bisherigen Untersuchungen über die individu-
elle Zahlvariabillität der Rostrahlzähne bei Palaemonetes va-
rians Leach, welche wir im J.1907 u. 1909 durch zwei Mitteilun-
gen an dieser Stelle (1, 2) veröffentlichten, brachten uns zur
Aufstellung einer kontinuierlichen Reihe von sechs verschie-
denen Lokalformen dieser Garneele. Es wurde eben durch diese
Arbeiten nachgewiesen, daß sich die nördlichen, im Salz- und
Braackwasser lebenden Palaemonetes mit den im Süßwasser
vorkommenden in derartiger Verbindung befinden, daß die
statistischen Plus- und Minusvariationen, nämlich die Abwei-
chungen von der mittleren Form einer Population aus einem
Fundorte, z. B. aus einem nördlichen, sich auf einem an-
dern, z. B. auf einem südlichen zu typischen Mittel-Varianten
(= lokaltypischen Formen) ändern, oder im Gegenteile, daß
die typischen Mittelformen einer Lokalität auf einer andern
wieder zu Abweichungen herabsinken. Wir haben damals
auch alle theoretischen Variationskonstanten berechnet und
besonders für die theoretischen Mittelwerte einzelner Popu-
lationen festgestellt, daß sie eine ganz regelmäßige GroBezu-
nahme aufweisen, wenn es nur vorausgesetzt wird, daß auch
die Lokalitäten ihrer geographischen Breite nach, vom Norden
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 VI. Dr. Artur Brožek:
nach Süden nacheinanderfolgen. Die vorliegende Arbeit be-
trifft ein Palaemoneten-Material aus nächster Umgebung
von Kopenhagen und erweitert dadurch die betreffende Loka-
hitätenreihe: Plymouth (England), Pas de Calais
(Frankreich), Monfalcone bei Triest (Österreich),
Lagodi Castello bei Rom (Italien), Zogajsko Blato
und Skutari-See (Montenegro) um ein neues Glied. Zum
erstenmal wurde die ganze Umgebung von Kopenhagen, selbst
die nächste Stadtperipherie, nämlich Öresund mit beiden fla-
chen Ufern des Kalvebodt-Strand, hauptsächlich längs der
Amager Insel, die Tümpeln, Graben und Wasseransammlun-
gen der Amager-Insel selbst, wie auch der Festungsgraben
des Christianshafens schon im J. 1877 von Dr. Fr. MEr-
NERT (3.) und im J. 1889 vom Prof. dr. V. E. Boas (4.) als
sehr reich an Palaemoneten beschrieben.
Im Festungsgraben, in der Abteilung zwischen Amager-
Boulevard und Langebrogade, Langebro und Skydeskolen
sammelten wir den 27. und 28. Juli 1909 während unseres kür-
zeren Aufenthaltes zu Kopenhagen 134 Palaemoneten beider-
lei Geschlechtes. Alle Tiere waren vollständig erwachsen und
die Weibehen hatten an ihren Pleopoden sehon die Eier in den
letzten Entwickelungsstadien vor dem Ausschlüpfen der Jun-
gen. Um ein möglichst gleichartiges Arbeitsmaterial zu erzie-
len, haben wir einen mit den gewöhnlichsten SüBwasserpflan-
zen einer Teichvegetation, vorwiegend mit Carex und Phrag-
mites verwachsenen Ufer längs der zweiten Festungsbastei
gerade gegenüber der Gewehrfabrik) auserwählt. Der flache
ins Wasser sich ausbreitende Sandboden war in einer Tiefe von
1 bis 2 dm mit grünschwarzem, sumpfigem Schlamm und ver-
wesendem Grase und Laub der schattigen Ufervegetation be-
deckt. (Von Bäumen und Gesträuchen waren da hauptsäch-
lieh Fagus und Crataegus vertreten). Weiter noch im Wasser
in einer Tiefe von ca. 12 bis 1 m bildete sich zwischen der
Sumpfvegetation eine hauptsächlich aus Cladophora, Vauche-
ria und verschiedenen Diatomeen bestehende Algenformation.
Stellenweise, wo die Planzen ein wenig zurückblieben, lebten
die Krebse in sehr großer Menge, teils am Boden im Schlamme
und Algen versteckt, teils an Wasserpflanzen stillsitzend. Alle
bisher geschilderten Verhältnisse dieser Lokalıtät waren be-
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen 3
sonders den zu Monfaleone bei Triest vorkommenden ähnlich.
Auch das Wasser war an diesen Stellen ganz ruhig, ohne
merkliche Bewegung. Im benachbarten Kalvebods Strand
dagegen, im Meereswasser mit einem ganz unbedeutenden
Salzgehalt, lebten die Palaemoneten an seichten, sandigen, mit
Gras und Meersalgen verwachsenen Stellen auch, aber nur ein-
zeln, sehr weit zerstreut und so selten, daß sie uns zur Statistik
kein geeignetes Material lieferten. Im Festungsgraben wurde
ebenfallseinbraakisches Wassermitganzgerin-
sem spezifischem Gewichte nachgewiesen,
wie auch aus folgenden zwei Analysen hervorgeht. Es wurde
an einer Wasserprobe das spezifische Gewicht gefunden a)
durch die piknometrische Methode im Betrage von
100842 und zugleich b) mittels eines graduierten Densime-
ters im Betrage von 100715; also im Durchschnitte
1-008.*) Durch diese Zahl kann man annähernd die größte
Verdünnung für das Wasser der dänischen Lokalitat ausdrüc-
ken, besonders wenn man bedenkt, daß es unmittelbar vor un-
serem Besuche, zwar unterbrochen, aber doch ausgiebig und
einige Tage lang geregnet hat. Obgleich durch mehrere Ar-
beiten über die geographische Verbreitung, besonders klar
auch durch die Übersichtstabellen von A. GARBINT (5.) und Tr.
Barroıs (6.) angegeben wird, daß die Palaemoneten im Nor-
den nur im Salz- und Braakwasser, dagegen im Süden aus-
schließlich im Süßwasser vorkommen, werden doch nur etwas
genauere zahlenmäßige Ausdrücke über den
Salzgehaltim Wasser besonders selten mit-
geteilt! Esist uns auch darüber aus der Literatur nur eine
einzige Angabe bekannt. WELDOx F. R. (7.) erwähnt nämlich
für braakisches Wasser aus Plymonth die Grenzwerte von
*) Bei den Messungen des Salzgehaltes wurde gefunden:
das Gewicht eines Piknometers mit Wasserprobe von 49529 g,
» » » » » destil. Wasser » 49'323 9,
» » » » ohne Wasser » -241706 9,
dazausenraakisches- MASSE 2000020,
unededestlea\Wasser PR 351524 9.
Für die genaue Bestimmung des spezifischen Gewichtes durch
beide Methoden sind wir verpflichtet Herrn Ing. Chemie, Prof.
Jos. PARTAJ unseren verbindlichsten Dank auszusprechen.
4 VI. Dr. Artur Brožek:
1010 bis 1-018 mit einem ganz kleinen Spielraume (0008). Ge-
rade so sind auch nicht zu sehr verschieden die kleinsten Salz-
gehalte für das Wasser aus Plymouth (1:010) und Kopenha-
sen (1-008), während sie um einen ganz kleinen Betrag von
0.002 differieren. Es ist also da von besonderem Interesse,
daß auf beiden diesen braakischen Lokalitäten unter bel-
nahe ganz ıdentischen Verhältnissen im
Salzeehalte doch zwei durch die mr aleywze
Zahl der Rostralzähne durchaus wersehte
dene Formen herausgebildet sind. Die Palae-
moneten aus Kopenhagen weisen nämlich für die Zahl der
oberen und unteren Kostralzähne beinahe so verschiedene
Mittelwerte (6.2239 + 0-0454; 2:0224 + 0-0112) gegen die Palae-
moneten von Plymouth (43137 + 00192; 1-:6984 + 0-0107)
auf, als irgend eine im Süßwasser lebende Population aus
dem Mittelmeergebiete, z. B. aus Zogajsko Blato
(6-3357 + 0.0206; 2-0686 + 0.0083). An einer andern Stelle
unserer Mitteilung werden wir auf diese Verhältnisse noch
einmal zurückkommen, nachdem wir zuvor die Variabilität
der dänischen Lokalform näher erkannt haben.
Was schließlich die Arbeitsmethoden anbelangt, soll hier
nur kurz bemerkt werden, daß wir alle Rostra zum Zwecke
möglichst richtigen Zählens der Zähne und genauer Beobach-
tung einzelner morphologischen Details bei 10maliger Ver-
größerung mittels Zeiss-Abbe’schen Zeichenapparate ge-
zeichnet haben. Zur Berechnung der Variationsverhaltnisse,
haben wir gerade so, wie in unseren früheren Abhandlungen
über Palaemonetes die G. Duncker’s Ausrechnungsmethode
benutzt. (9.) Das ganze Material wurde in einen 60—70% AL
kohol fixiert.
(2.) Vor allem wollen wir die Variationsverhältnisse m
der Zahl der oberen Rostralzähne näher betrachten. Die Zäh-
lungen an 61 weiblichen und 73 männlichen Palaemoneten er-
geben folgende zwei Reihen von Varianten und Frequenzen:
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen 5
Varianten | Wichtige
(Zana Zähne); 3.4 5,6 :%,8..9 | Var. Konstanten
„|Freguenzen:| 0 0 10 33 18 0 0 |n?=61
7 o > 00 00164541 295 00 00 | MP—6'1311+0 0574
2 =0'6647+0'0406
fErequenzen: 0 1 12 28 28 4, 0 nd=7
Pons 0014 1643835 38:35 555 00 |M E —63014+0"0675
| ed —0"8550+0"0477
Auf den ersten Blick ersieht man aus den beiden Reihen,
daß die Variante 6 am häufigsten vorkommt und zugleich, daß
auch die Mittelwerte (M) und Variabilitätsindices (e) trotz.
einer ganz geringen Individuenzahl sehr wenig verschiedene
Zahlenwerte aufweisen. Ohneweiters kann man daraus schlie-
Den, daß das Geschlecht keinen besonderen Einfluß auf die
Zahl der Rostralzähne ausübt, und daß es uns deswegen mo-
glich ist, das ganze Material einheitlich ohne Rücksicht auf
das Geschlecht zu behandeln. So erhält man für alle 134
Exemplare folgende empirische Variationsreihe:
V: 3 4 5 6 7 8 9
f: 0 1 29 61 46 4 0
Vs 00 0722.,1641 77 455.342 8999 00
Auch da befindet sich die Maximalfrequenz bei der Va-
riante 6. Zugleich verlaufen die Frequenzwerte nach einer ein-
heitlichen Variationskurve. Für einen speziellen Typus der-
selben haben wir folgende Variationskonstanten mit einer be-
stimmten Gleichung ausgerechnet, nämlich die:
A) Allgemeinkonstanten:
die untersuchte Individuenzahl . . n—134 (3,9)
Mübtelwertz ern Ib au enger SM 60223900 04D4
Marabılıtatsındex em er (SSD Al
Ehliskonstanten . 2. 20 zen 0093906567;
193589; v,—1'1045.
Modifizierte Kurvenmomente . . . w==00000; #—0°7733;
m NU 05 O0:
6 Vf. Dr tum Brožek:
Pearson'sche Konstanten für den 5200079; B.=2'7542;
Kurventypus F——0'5153:
Kurventypuss. 2. pce TE) auch)
Andere one s ee U 0. 0421552033945
Asymmetniemndes.. 2 A 00548
B) Spezialkonstanten des II. Typus emer Wahr-
scheinlichkeitskurve:
m VADU a III:
Yo, Ye, YUm““) liegt bei M—6'2239;
und
CU) de Kurvenformeldes Il. Typus:
jo x? 91667
YYo ( TE sr
wo log 41) =1'8208364 und 9 =Yym = Ye — 662.
Berechnen wir jetzt nach dieser Formel die theoretischen
Frequenzen (y) und vergleichen dieselben mit den empiri-
schen (f), erhalten wir eine sehr gute Übereinstimmung (4)
zwischen Empirie und Theorie, wie die nächstfolgende Ta-
belle beweist.
V f (empir.)1 Yıltheor.); og); @= VW -M; =). State)
3 0 00 00 —3'2239 00
4 a 08 06 — 22939 02
GV 61 639 AGENT, 02259 29 ER
7 46 4197 319 207761 -5334 ea
8 4 51 38 24:77 61 0)
9° 0 00 00 TAG 00
n—134, 2/(u)=1339 +41 2(8)=-2°87
— 4:0
2 (W102) Sk
*) Das Produkt Fa’, (= 02383) bleibt nämlich zwischen den
Grenzen von + 1; dann ist auch £#,—0, B,< 3 und F negativ.
LÉ *) Es bedeutet y, die Ausgangs-, ye die Schwerpunkts-, und
Ym die Maximalordinate der betreffenden Kurve.
n -E(m-+15),
a Vz I(m-1)
++) Berechnet nach der Gleichung n:100 = y:°/,y.
(EO) UnEN)
ee) nt V 0+1
1) y=
tm
Úber d. Variabilitát b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen 7
100 tů p
=== . ox 7 0, — 1' of = als : 2 :
3.134 (81 87), —195°/; also viel kleiner als
0 i
100 — 9649,
Vn
Die Variabilität der oberen Rostralzähne befindet sich
auf der Tafel I. Fig. « durch zwei prozentualische Variations-
polygone graphisch abgebildet. Bei der Konstruktion haben
wir für die empirischen und theoretischen Frequenzen als Ein-
heit die Länge i=2mm und für die Varianten als Einheit
die Länge u = 10 mm genommen.*)
*) Berechnen wir die vorliegende Variabilität nach dem I.
Typus der Wahrscheinlichkeitskurve, also nach einem allgemeineren
Typus, zu welchem der II.einen Spezialfall bildet, können wir wohl
eine noch bessere Übereinstimmung zwischen empirischen und theo-
retischen Frequenzen erhalten. Wollen wir zuerst die Gleichung für
den I. Typus, wie folgt, aufsuchen:
40459
Durch das Einsetzen von x-Werten
[x = V—(M—d) = V—- (62239-00421) — V—62660]
in'diese Gleichung bekommt man folgende Varianten und theoretische
Frequenzen (y‘):
I: 3 4 D 6 7 8 9
RS 00 El 21 631 442 45 00754) —13£0
Uz 00 0:8 1557 471 330 34 00
Diese y'-Werte stehen viel näher zu den empir. Frequenzen
(f) als die nach dem II. Typus ausgerechneten theoretischen Fre-
quenzen (y). Deswegen muss man auch einen kleineren Deckungs-
fehler der Polygone (<) bekommen, als es zuvor möglich war. Aus
den Differenzen zwischen f und y' finden wir weiter die Zahlenwerte
von Z(V9*)—54 und Z(£) ——208, und, zuletzt aus beiden den
Deckungsfehler 4 =3134 (5°4—2'08)°/, 7 1249, (also einen weit klei-
neren Wert als 8649). Für die oben erwähnte, spezielle Gleichung
des I. Typus haben wir noch folgende Spezialkonstanten ausge-
rechnet, nämlich:
x 1102513 8:0821
—# x ae S . > n — 1:89 7
(O vl — | I ks) ; wo log y, = 18211640.
, m, M , M2 T'‘(; lo
die Ausgangsordinate VF I An me PD Oy 7662467.
mit ihren Hilfskonstanten: b—72357; m, =10'2513, m, — 80821;
a, — 40459, a, —3'1898 und schliesslich
durch die Kurvengleichung berechneten wir
die Schwerpunktsordinate ye 661584 (sie steht bei d=0:0421)
und die Maximalordinate m — 66'2467 ( » » » M-d = 62660).
Demnach ist ym = W.
8 VI. Dr. Artur Brožek:
Was die Korrelation zwischen der Variabilität der
oberen und unteren Zähne anbelangt, haben wir bei der däni-
schen Lokalform dieselben Verhältnisse gefunden, wie bei
irgend einer anderen Lokalrasse, nämlich den Umstand, daß
die oberen Zähne ganz unabhängig von den unteren va-
riieren. Es beweisen dies nicht nur die quer zusammengestell-
ten Frequenzen im Korrelationsschema, sondern auch ein
ganz unbedeutender Korrelationskoeffizient (r).
Varianten (d. ob. Z.)
a ae
Ber = mm ro O
sm! ia | gu
Bed 120.60 040 115 UM 20
Brus de 2 ana 4
OO LEE
0 wo co 1610
Frequenzen
r==+ 00167 + ©0583. (berechnet nach der Brawai’schen
Formel.)
In demselben Schema sieht man weiter auch die empiri-
sche Variationsreihe für die Zahl der unteren Rostralzähne,
nämlich:
172 0 jl
7e 0 1 229 0
0020400, 0031 13:0 UND
Auch da richten sich die Frequenzenwerte nach einer ein-
heitlichen, eingipfeligen Variationskurve. Ihre Allgemeinkon-
stanten haben wir ausgerechnet, wie folgt:
n—134 © & B, = 00470
M= 20224 + 00112; Be —3'3541
8 = ("1919 + 0'0079 F = 05672
A— + 00920; Typus: IV*)
Die empirische Maximalfrequenz steht bei der Va-
riante 2. (Vergleiche dazu das prozentualische empirische Va-
riationspolygon an der Tafel I. fig. P.)
*) F positiv; 4, >® und %,>3.
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen 9
(3.) Unter den morphologischen Merkmalen verdienen
einer besonderen Erwähnung die zweispitzigen oder die nach
WELDpon sogenannten »bifiden« Rostra. Sie treten bei einzel-
nen Lokalrassen verschieden häufig auf. Am häufigsten wur-
den sie nach bisherigen Kenntnissen über Palaemonetes bei
Krebsen aus Kopenhagen und Plymouth nachgewiesen, dage-
gen kommen sie bei den Lokalrassen aus Zogajsko Blato,
Skutari-See und Monfalcone verhältnismäßig nur
selten vor.
Auf einer »bifiden« Rostralspitze erkennt man ganz
leicht schon bei einer ganz schwachen Vergrößerung, daß es
sich hier um einen sehr kleinen, dicht an der Rostralspitze
gestellten Zahn handelt. Dieser Zahn befindet sich in Mehr-
zahl von Fällen auf dem oberen und selten auch auf dem un-
teren Rande. Näheres darüber haben wir schon in unserer
ersten Arbeit (1907) mitgeteilt. Zahlenmäßige Ausdrücke kann
man da über diese Sache nur bei Palaemoneten aus Kopen-
hagen, Plymouth, Zogajsko Blato, Skutari-See und Monfal-
cone angeben. So beobachteten wir bei der Lokalrasse aus
Monfalcone unter 470 Individuen (©, S) nur 2 Fälle mit bifi-
dem Charakter; beide für die obere Zahnreihe. Bei Krebsen
aus Skutari-See wurde nur ein einziger Fail (für die
oberen Zähne) bei 146 Exemplaren nachgewiesen. Bei 709
Krebsen (©, ©) aus Zogajsko Blato wurden schon 35 Fälle
mit zweispitzigem Rostrum angetroffen, 3lmal oben, 4mal un-
ten. Für die Lokalrasse aus Plymouth erwähnt WELDon 453
solcher Fälle bei 915 Individuen beiderlei Geschlechtes und
endlich bei den Krebsen aus Kopenhagen fanden wir bei 134
Individuen (©, =) beinahe alle Palaemoneten, nämlich 98 mit
einer zweispitzigen Rostralspitze; 97mal oben, Imal unten; in
Prozenten für braakische Populationen aus Kopenhagen 759-1%
und Plymouth 52-8%; dagegen für Süßwasser-Palaemoneten
aus Zogajsko Blato 50%, aus Skutari-See 0:6% und Mon-
falcone 0-4%. Der kleine Zahn zeigt in seiner Entfernung von
der Rostralspitze, wie auch in seiner Größe eine so große Va-
riabilität, daß er sich in manchen extremen Fällen schließlich
von einem normal entwickelten Zahne gar nicht unterscheiden
läßt. Deswegen haben wir ihn bei allen von uns beschriebenen
Lokalrassen (Kopenhagen, Monfalcone und Zogajsko Blato)
10 VI. Dr. Artur Brožek:
teils zu den oberen, teils zu den unteren Rostralzahnen zuge-
rechnet, je nach der Stellung des Zähnchens auf dem oberen
oder unteren Rande. Ob auch MARTENs bei den Palaemoneten
aus Monte Albano, Barroıs bei den Krebsen aus Pas de Ca-
lais und WELDon bei den Palaemoneten aus Plymouth auf
ähnliche Weise vorgeschritten sind, kann man selbst aus ihren
eigenen Originalmitteilungen leider nicht erkennen. Je
nachdem wir bei den Zählungen der Zähne den kleinen Zahn
an der Spitze vernachlässigen oder denselben zu den anderen
Zähnen zurechnen, bekommen wir natürlich die empirischen
Frequenzenreihen desto mehr verändert, je größere Anzahl von
Individuen mit »gespaltener« Rostralspitze in irgend einer Po-
pulation vorhanden ist. Wollen wir weiter für die drei Lokal-
rassen diesen Einfluß näher betrachten, indem wir für je eine
Variantenreihe zwei («, 5) Frequezenreihen aufstellen. Bei
den «-Reihen (f«) ist der kleine Zahn zu den übrigen beige-
rechnet, dagegen bei den P-Reihen (fs) wurde er bei den
Zählungen weggelassen. So bekommt man für die Oberzähne
die nächstfolgenden 3 Doppelreihen von Varianten und
Frequenzen:
1. bei den Palaemoneten aus Monfalcone:
V314 56 ne 802)
fe: 0 5 134 285 41 5 0; Ma=5'8021 #0'0201; zu — 06468 #0:0142
fB: O 5 135 285 40 5 0; M3=57979 100201; eg — 0'64540:0142
2. bei den Palaemoneten aus Skutari-See:
VE EP HO
fu: 12 63 58 13 Ma= 64932 +0'0430; zu — 07699 + 0:0304
fr ee Mg — 64863 + 0:0430; eg — 0:7696 + 0:0304
. bei den Palaemoneten aus Zogajsko Blato:
3
Vera Ann 6 7 8 9 10
fe: 100.3 083 1343, 294 4196 20: Ma. = 6335740020631: = 060 D O6
al Br Kr as ld 48) We Ms = 62914 + 0'0198; = 0:7769+0'0140
und 4. bei den Palaemoneten aus Kopenhagen:
V345 086507089
ae EHI z, (ol. čo. ZE (WP Ma = 62239 + 00454; ex — 07788 + 00321
NEO 06) GE © © (WS Mg 395000 + 00401; ER — 0:6884 + 0‘0284
Ahnliche Verhältnisse findet man auch bei der Varia-
bilität der unteren Zähne;
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen11
1. bei den Krebsen aus Monfaleone bekommt man
beide Reihen («, £) vollkommen gleich:
W028 4
; fa, fg: © 15 445 10 0; Ma g—19894+00072; cu, g— 02804 + 00051;
2. bei den Palaemoneten aus Skutari-See:
V: DR 3
fa, B: 118, 28: Ma. = 21918 + 00220; &o, = 0:3937 + 00155
3. bei den Palaemoneten aus Zogajsko Blato nur
wenig verschieden:
ZO 2 Sin DO
o VHDL O4 9415 A D > M « = 20686 + 00083; ea — 03267 + 00059
HBELUH6 169103874 0 1: Mg — 20629 + 0'0082; = 03235 + 0°0058
und 4. bei den aus Kopenhagen beinahe identisch:
0 2: 3.4 :
a OPEL OMS 2022410112372% — 019192200079
fa 0 1 130 3 0; M#—20149+00100; eg = 01721 + 00071
Berechnen wir jetzt die Differenzen (Ma — Ms) und
(64 — 88) so erhalten wir folgende zwei interessante Übersichts-
tabellen:
Für die oberen Rostralzähne:
Zahl der [Differenzen d.|Differenzen d.
»bifiden« Mittelwerte | Var.- Indices! Lokalität
Rostra | (Ma—M;) (er) |
131% 0'7239 0'0904 Kopenhagen
D28% ? ? Plymouth
509 00443 0‘0321 |Zogajsko Bl.
0695 0*0069 00003 Skutari-See
049 0*0042 00014 Monfalcone
Auf den ersten Blick erkennt man daraus, daß die bifi-
den Rostra viel häufiger bei braakischen Formen vorkom-
men als bei den im Süßwasser lebenden und zugleich, daß
sieauch durch besondere, jeder Population
eigenartige Verteilung auf verschiedene
Varianten einer betreffenden Variations-
reihe verschieden große Differenzen der Mit-
telwerte und Variabilitátsindices verursachen. Ob diese Er-
scheinung auf irgend einer Regelmäßigkeit beruht, oder ob sie
12 ; VI. Dr. Artur Brožek:
nur zufällig vorkommt, laßt sich aus diesen 3—4 vereinzelten
statistischen Daten mit Sicherheit nicht behaupten.
Einen vollkommen ähnlichen Fall bemerken wir aber
nochmals, obwohl in einem viel geringeren Maße bei den unte- -
ren Zähnen, wie die folgende Tabelle beweist:
Zahl der Differenzen |Differenzen d.
»bifiden« |d. Mittelwerte! Var.-Indices Lokalität
Rostra (Ma — Mg) (ča — +p
731% 00075 0'0198 |Kopenhagen
5289 ? ? Plymouth
50% 00057 00032 \Zogajsko Bl.
069; 00000 00000 Skutari-See
0'49/, 00000 0°0000 |Monfalcone
Anders waren die Rostra bei den dänischen Palaemone-
ten ganz regelmäßig ausgebildet, trotz einer individuellen
#
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen]3
Variabilität aller anderen Merkmale, besonders seiner Länge
und Breite, Krümmung der Längsachse, Breite der Rostral-
spitze, Entfernung des 1. Zahnes von der Spitze usw. Einige
Besonderheiten sieht man in der 1. und 2. Textfigur abgebildet.
Die Figuren «—0*) zeigen bei etwa 25maliger Vergrößerung
einige extreme Fälle von bifiden Rostralspitzen; & ist ein
normal entwickeltes Rostrum mit regelmäßig verteilten Zäh-
nen, dagegen 5 und 7 sind zwei besonders abnormal ent-
wickelte Rostra, das erste mit einer verschmälten Spitze und
verschiedener Form der oberen Zähne, das zweite mit einer
abnormalen Breite und verschiedenartig ausgebildeten Ober-
und Unterzähnen. In beiden Fällen sind zugleich die unteren
Zähne besonders nahe der Spitze gestellt. Auf der Fig. #
Fig. 2.
*) In der Figur d ist bei a schon ein gut entwickelter Zahn
der unteren Reihe.
14 VI. Dr. Artur Brožek:
zeigt endlich das Rostrum am unteren Rande nebst zwei
Zähnen noch eine Wellenlinie (b).**)
(4.) Unter allen bisher beschriebenen Lokalrassen, die
sich in die anfangs erwähnte Reihe nach den steigenden Mittel-
werten zusammenstellen lassen, zeigt Palaemonetes aus Ko-
penhagen eineganzaußerordentliche Stelluns,
nämlich dadurch, daß er durch seine Variabilität der Zähne
und besonders durch seinen Mittelwert mit den Südtypen
übereinstimmt. Er steht also von der braakischen Form aus
Plymouth beinahe so weit entfernt, als irgend eine Süßwasser-
Form aus dem Mittelmeergebiete. Um diese außerordentliche
Stellung der dänischen Form gut zu erkennen, wollen wir die
Hauptresultate aller bisher berechneten Lokalformen von
Palaemonetes in Kürze vergleichen. Es wurden für die Varia-
bilität deroberen Zähne gefunden:
1. die Mittelwerte (M):
43137 = 00192 (Plymouth), 52 (Pis data),
5'8021 + 0'0201 (Monfalcone), 5'9048 + 0'0421 (Lago di Ca-
stello), 62239 + 00454 (Kopenhagen), 63357 + 0‘0206 (Zogaj-
sko Blato), 64863 + 00430 (Skutari-See).
9. die Var.-lndices (@}
0°8627 + 0‘0136 (PI), (06468 + 00142 (Monf.), (64083
+ 0298 (La.-Ca.), 0°7788+0'0321 (Kopenhagen), 0'8090+0'0146
(Zog.-B.), 07696 + 0'0304 (Sk.).
3. de Individuenzahl (n):
915 (Pl), 30 (Pa.-Cal.), 470 (Monf.), 1050062562934
(Kopenhagen), 700 (Zog. Bl.), 146 (Sk.).
4. die Kurvengleichungen verschiedener Typen
(B una)
Plymouth, IV; y==w (cos #97 710954 9 mit logy —0'48480-18
X
D = —
und tg GATE
Monfalcone, IV; y==w (cos ?)24%6% 08457? mit log yo—2'389377
L
und tg 9 = 79286
gezeichnet.
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen15
asordı Cast. V; y— 60496 27 mit log 91815715
x? \ 91667
— aa are ren : o 31,189
Kopenhagen, IL „=, ( r ; mit log 418208364
2.229117 e1t2149 9
Zogajsko Bl., IV.; y==w (cos ?) ;mitlogy=1'174553
x
í ov
und tg 19985
pra 88607 CUS :
Skutari-See, II., y==w I sr) , mit log yo —1"862760.
5. die Asymmetrie-Indices (A):
=— 01293. (PL), + 00541. (Monf.), — 00210 (La.-Ca.),
— 00541 (Kopenhagen), + 01045 (Zog.-B.), + 0'0382 (Sk.).
6. die Differenzen der Polygone (4):
151% (PI), 1'34°%, (Monf.), 1839% (La.-Ca.), 195%, (Ko-
penhagen), 1'07°/, (Zog.-B.), 17839, (Sk.).
Für de Zahlvariation der unteren Zähne gelten:
1. die Mittelwerte (M):
1'6984+0'0107 (PL), 21 (P.-Cal), 1'9894+0'0072 (Monf.),
20667 +0'0245 (La.-Ca.), 20224400112 (Kopenhagen), 20686 +
00083 (Zog. B.), 21918+0'0220 (Sk.).
die Var-Indices:
0'4799-+0'0076 (P1.),0'2304+0'0051 (Monf.), 03720 +0°0173
(La.-Ca.), 0'1919+0'0079 (Kopenhagen), 0'3267+0'0059 (Zog.
B.), 0'3937+0'0155 (Sk.).
3. die Individuenzahl bleibt"dieselbe, wie zuvor.
4. die Kurventypen: I. (Pl.), IV. (Monf.), IV. (La.-
Ca.) IV. (Kopenhagen), IV. (Zog. B.) I. (Sk.).
5. die Asymmetrieindices:
— 02654 (Pl), — 0:0323 (Mont), -- 041766 (Ba.-Ca.)
—+ 0'0920 (Kopenhagen), + 02596 (Zog. B,), + 03811 (Sk.).
Es befindet sich also nach den Mittelwerten für die
Ober- und Unterzähne die braakische Lokalform aus Kopen-
hagen am nächsten den Süßwassertypen aus Monfalcone und
Skutari angereiht und besitzt zugleich auch einen in densel-
ben Grenzen gelegenen Variationsumfang (:) als irgend eine
16 VI. Dr. Artur Brožek:
andere Lokalrasse. Auch der Asymetrieindex unterscheidet
sich nicht zu sehr von den Werten aus Monfalcone und Sku-
tarı. Bei den Oberzahnen scheint weiter die negative Asym-
metrie auf die braakischen Krebse aus Plymouth hinzuwei-
sen. Schließlich ist auch die Kurvenformel des II. Typus bei
den oberen Zähnen beinahe dieselbe wie für die Krebse aus
Skutari.
Die vorliegenden Resultate unserer Arbeit befinden sich
in einer sehr guten Uebereinstimmung mit den Befunden von
Prof. Boas über den ungleichen Entwicklungsgang und einige
morphologische Unterschiede im erwachsenen Zustande eben
bei der Lokalform aus Kopenhagen und einer Süßwasserform
aus Neapel. Es wurde nämlich von Prof. Boas gefunden, daß
sich die Süßwasser-Palaemoneten trotz ihrer abgekürzten Me-
tamorphose (während der Mysis-Larve) und einer weit höhe-
ren Organisation ihrer Zoea-Larven — in bezug auf die weni-
ger ausgebildeten braakischen Zoea-Larven — im erwachsenen
Zustande in einer ganzen Reihe von verschiedenen Merkmalen
(Basalglied der 1. Antennen, der Mandibel-Palpus, der Exopo-
dit der 2. Maxillen, die Eigröße, die Größe der Genitaloffnun-
gen etc.) so wenig unterscheiden, daß der braakische Typus
von dem in Süßwasser lebenden nicht als eine selbständige Art,
sondern bloß als eine Varietat derselben Art bezeichnet wer-
den muß, und daß auch die erwähnten kleinen morphologi-
schen Unterschiede an beiden Formen zugleich durch eine ver-
schieden große Variabilität verwischt vorkommen.
Bedenken wir jetzt, daß die statistischen Beobachtungen
die Variabilität der Krebse im erwachsenen Zu-
stande betreffen, so erkennt man gleich, daß sie auch
denselben Fall bei den Zähnen konstatierten, wie die oben er-
wähnten morphologisch-vergleichenden Arbeiten von Prof.
Boas.
Was für eine Ursache eigentlich die mannigfaltigen Ver-
schiedenheiten bei der Variabilität einzelner Lokaltypen hät-
ten, läßt sich offen gesagt aus einer rein statistischen Arbeit,
wie aus der vorliegenden, nicht sicherstellen. Es bleiben da
nur einige, von der Statistik selbst gewiß ganz unabhängige
Erklärunzsmöglichkeiten übrig. Vor allem könnte
wohl der Salzgehalt im Wasser, welcher den Entwick-
Über d. Variabilität b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen]7
Jungsgang und die larvale Organisation zweifellos so stark
beeinflußt und bei der geographischen Verbreitung nach den
Literaturangaben so klar zum Vorschein kommt, für eine
indirekte Ursache verschiedener Variabilität und Ausbilduns
einzelner Lokalformen gehalten werden. Es stehen aber doch
im Widerspruch gegen diese Auffassung einige Einzelheiten,
so daß es geboten scheint, auf diesen Erklärungsmodus noch
zu verzichten, wenigstens gegenwärtig, wo man über diese
Sache noch wenig Erfahrungen und hauptsächlich noch
keine direkte Versuche besitzt. Aus Boas Unter-
suchungen geht erstens hervor, daß die gefundenen, morpho-
logischen Unterschiede im erwachsenen Zustande bei einer
Salz- und Süßwasserform besonders klein erscheinen und zu-
gleich, daß dieselben auch durch ihre Variabilität zusammen-
fließen. Zweitens erkennt man aus der vorliegenden Arbeit,
daß die Palaemoneten gerade auch im erwachsenen Zustande
auf zwei braakischen Lokalitáten (Plymouth, Kopenhagen) so
große Variabilitätsunterschiede erzeugten, daß sie auch diesel-
ben Variationsverhältnisse bekamen, wie die Süßwasserkrebse.
Drittens erscheint es wahrscheinlich, daß sich die nördli-
chen Palaemoneten auch häufigeren und zugleich auch größe-
ren Veränderungen im Salzgehalte besonders gut anzupassen
scheinen. Wahrscheinlich spricht dafür auch ein von WELDON
aufgestelltes Experiment. Ueber diese Sache findet man näm-
lieh bei WELDon (7., pag. 460.): »In June last several gravid
females were taken from the stream at Saltram, whose speci-
fie gravity was then 1-010, and placed in an aquarium in the
Laboratory at Plymouth. The density of water was diminished
by 0-001 daily, so that in ten days it became quite fresh. The
adult indiviuals fed freely, and seemed in no way disturbed
by the change of density, while the eggs hatched due course.«
Das entgegengesetzte Experiment, nämlich die Süßwasser-
Palaemoneten im Braakwasser zu züchten, ist mißlungen. Es
bedürfen also im allgemeinen überhaupt die in der Literatur
und Uebersichtstabellen erwähnten Salz- und Braakwasser-
Verhältnisse einer neuen hauptsächlich durch. Messungen des
Salzgehaltes begleiteten Revision, so wie es vielleicht in
der Wervon’schen Arbeit der Fall ist. Deswegen muß aber
gegenwärtig die ganze Frage offen bleiben, denn es gibt keine
18 VI. Dr. Artur Brožek:
eindeutigen Schlüsse aus den oben erwähnten, bisherigen
Kenntnissen und auch an direkten Experimenten über diese
Sache fehlt es ganz.
Zweitens wäre aber über die Ausbildung einzelner Lo-
kalrassen noch eine andere Erklärungsmöglichkeit zulässig.
Indessen muß man aus einem genetischen Gesichtspunkte die
oben erwähnten Lokalrassen, als komplizierte, statistische Po-
pulationen auffassen, könnte man wohl in jeder einzelnen
Population verschiedene, durch eine größere oder kleinere
Zahl der Rostralzähne charakterisierte, genetische Palaemone-
ten-Linien — etwa im Sinne Johannsen’s reiner Linien —
voraussetzen. Dann könnte sich gewiß durch eine Durchkreu-
zang und Zusammenziehung verschiedener Linien zugleich
unter dem Einfluße einer destruktiven Selektion einzelne Sub-
und Salzwasser-Populationen herausbilden. Zur Lösung die-
ser Grundfrage kann aber gewiß eine rein statistische, de-
skriptive Arbeit nichts beitragen, es sind danur direkte
Züchtungs-Experimenteerforderlich. Durch
dieselben möchte man mindestens nachprüfen, ob nicht aus
Kreuzung von zwei gleichen, einer hauptsächlich extremen
Variantenklasse angehörenden Idividuen eine Nachkommen-
schaft mit einer Regression zum Vorschein käme und ob sich
dadurch die Anwesenheit verschiedener genetischer Linien
nicht begründen ließe. Indessen muß auch diese zweite Erklä-
rungsmöglichkeit bis auf weiteres dahingestellt bleiben.
(5.) Zum Schluße unserer Arbeit fühlen wir uns noch
sedrungen, Herrn Professor Dr. J. E. Boas nicht nur für
seine mündlichen Angaben über das Vorkommen der Krebse
in nächster Stadtperipherie, sondern auch für seine gefällig-
ste Revision des von uns gesammelten Palaemoneten-Mate-
rials unseren verbindlichsten Dank auszusprechen. Auch sei-
nem Assistenten Herrn A. STRUBBERG, danken wir bestens für
seine bereitwillige und sehr ausgiebige Mithilfe beim Sam-
meln der Krebse.
Prag, den 1. Dezember 1911.
Úber d. Variabilitát b. Palaemonetes var. Leach aus Kopenhagen19
Literatur.
1. BROZEK A.: Über die Variabilität und Lokalformen bei Palae-
monetes varians Leach aus vier verschiedenen Loka-
litäten.« In: Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. in Prag,
1907, pag. 1—27. Separatabdruck.
2. BRožŽEK A.: »Über die Variabilität bei Palaemonetes va-
rians Leach aus Monfalcone bei Triest.« In: Sitzungs-
ber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss.in Prag, 1909. pag. 1—11. Separat-
abdruck.
3. MEINERT Fr.: »Crustacea Isopoda Amphipoda et Decapoda Da-
niae: Fortegnelse over Danmarks isopode, amphipode og de-
capode Krebsdyr.« In: »Naturhistorisk Tidsskrift.« 1877—78.
11. Bind. pag. 57—248.
4. Boas V. E.: »Kleinere carcinologische Mitteilungen.« 2. Über
den ungleichen Entwicklungsgang der Salzwasser- und Süß-
wasser-Form von Palaemonetes varians. In: »Zool.
Jahrbücher«. System. Abth. IV. Bd. 1889. Jena. pag. 793—805.
. GARBINI A.: »Appunti di earcinologia veronese.« Verona. 1895.
. Barroıs Th.: »Note sur le Palaemonetes varians Leach,
suivie de quelques considérations sur la distribution géogra-
phique de ce crustacé.« In: »Bull. de la Soc. Zool. de France.«
1886. XI.
7. WELDON F. R.: »Palaemonetes varians in Plymouth.« In:
Journ. Mar. Biol. Assoc. Un. Kingd. N. S. Vol. I. 1890.
8. ©. B. DAVENPORT: »Statistical methods with special reference
to biological variation.« Second, revised edition. New-York
1904.
9. G. Duncker: »Die Methode der Variationsstatistik«. Leipzig.
1899.
10. ©. BREMIKER: »Georg’s Freiherrn v. Vega logarithmisch-trigo-
nomentrisches Handbuch. 82 Aufl. Berlin 1908.
© U
Tafelerklärung. .
Fig. «) Das prozentualische, empirische (—) und theoretische
(— — — — Variationspolygon für die oberen Rostralzähne bei Pa-
laemonetes varians Leach.
Fig. ©) Das prozentualische, empirische Variationspolygon
für die unteren Rostralzähne bei P. v.
NB. Bei der Konstruktion bedeutet:
die Frequenzeneinheit 1722 mm;
die Varianteneinheit u=10 mm;
der Mittelwert: M;
y, ist die Ausgangs-, ym die Maximal-, und ye die Schwer-
punktsordinate der Kurve;
die Varianten 0-9 auf der X-Achse bedeuten die Zahl der
Rostralzähne.
VALIE
Křídový útvar v západním Povltaví.
Pásmo Ill, IV. a V.
Napsal
Dr. Břetislav Zahálka.
Předloženo v sezení dne 9. února 1912.
Pásmo Ill.
křídového útvaru v západním Povltaví.
Práce tato přímo navazuje na obě předcházející publika-
ce o pásmu I. a II. křídového útvaru v západním Povltaví. Pá-
smo III. jest charakterisováno petrograficky mohutnými
vrstvami písčitých slínů normálných 1 spongiových a spon-
gility; horniny tyto lidově zvány jsou »opuka«. Horniny pá-
sma III. vůbec obsahují velké množství jehlic spongií, právě
tak, jako v širším okolí Loun. Směrem k severu ubývá horni-
nám jehlic spongií a v témž směru přibývá v horní části pá-
sma III. pevných lavic vápencových, takže pásmo III. na-
bývá tu podobného rázu, jako tamní pásmo IV.
Rozšíření pásma III.
Pásmo III. bylo kdysi rozšířeno, až na malé ostrůvky na
výšině Turské, po celém prozkoumaném okrsku. V krajině od
Kralup na jih tvořilo povrch zemský, kdežto na sever kryto
bylo, a jest dosud, pásmy mladšími. Pozdější erosí byla sou-
vislost vrstev pásma III. na mnohých místech přerušena —
tvořila se údolí, jež přetrhla vrstvy křídové a dnes zaříznuta
jsou namnoze hluboko v útvarech tvořících základ křídy; jest
to v prvé řadě údolí Vltavské a pak ona příčná údolí do tohoto
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
2 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
se ústící, jak v úvodu ku celé práci vylíčeno bylo. Výšina
Turska zbavena byla na mnohých místech erosí všeho pokry-
vu křídového (pásma II. i III.) a tak zachováno jest tam
pásmo III. spolu s II. jen v osamocených ostrůvcích. Mimo to
byla sedimentace pásma III. na výšině Turské přerušena již
v dobách křídových několika vyvýšeninami lyditovými, kte-
ré buď co podmořské útesy aneb co nízké ostrůvky rušily sou-
vislost v usazování se vrstev — mezi ně náleží Ers nad Tur-
skem (Kota 340), Sv. Salvator mezi Lichovcem a Čičovicemi
(Kota 335), Zvonice nad Velkými Čičovicemi (Kota 341) a j.
Poměry tyto znázorněny jsou na souvislém profilu (obr. 2. a,
b)1) vedeném na prié výšinou Turskou.
Základ pásma III.
Základem pásma ITI. jest všude pásmo II., pouze v pru-
hu mezi Stelčovsí a Makotřasy a severně od Běloku spočívá
pásmo III. přímo na bridlieich algonkických. Rozhraní mezi
pásmem II. a III. jest vždy velmi ostré, neboť pásmo III. po-
číná vždy vrstvou jílu, značně odlišného od hornin pásma II.
Patro pásma Ill.
Vlastním patrem pásma ITI. jest pásmo IV.; tak tomu
jest na vysine Velvarsko-Kralupské a dále na severu,
ve vysočině Ripské V JV. cípu vysočiny Ripske u
Mlčechvost, skládá se pásmo IV. z písčitých slínů,
prokládaných pevnými lavicemi křemitých vápenců, které se
na povrchu zemském oddělují v koule. Naproti tomu pásmo
III. skládá se z měkčích slínů písčitých, obsahujících křemité
vápence jen zřídka. Na výšině Velvarsko-Kralupské vkládá
se do horní části pásma IIT. více lavic pevných křemitých vá-
penců, takže rozhraní obou pásem stává se méně zřetelným,
ač celkový petrografický rozdíl mezi oběma pásmy jest
značný.
V kraji od výšiny Velvarsko-Kralupské na jih jest pá-
smo III. kryto v osamocených ostrůvcích lésem diluviálním.
Les diluviální, barvy žluté, tvoří patro pásma III. na vyvy-
5) Viz tabuli přiloženou ku pojednání o pásmu I.
Křídový útvar v západním Povltaví. 3
šeninách mezi Bustehradem, Makotřasy a Bělokem a místy
na pláni křídové jižně od výšiny Turské. Na pláni Bělohor-
ské, JZ od Malého Břevnova, pokryto jest pásmo III. štěrkem
naneseným řekou pokřidovou (podrobněji o tomto pojednám
později).
Petrograiie pásma III.
V pásmu III. našeho okrsku setkali jsme se s následují-
cími horninami: |
J 11 (různé druhy).
Slín (normální).
» © glaukonitický.
» písčitý.
» © písčitý spongiovy.
S pongilit písčito-jílovitý.
» jilovitý.
Vápenec křemitý spongiový.
» křemitý.
Piskovec kaolinicky spongiovy.
» vápnitý spongiový.
» vapnito-glaukoniticky.
» slínitý, velmi glaukoniticky.
» jílovitý.
Slepenec polygenní, vápnitý.
Il:
S jíly setkáváme se pouze v nejhlubším oddílu pásma II.
Jíl normálný obsahuje vždy příměs jemných zrnek
křemenných, tu a tam zrnko zeleného glaukonitu a šupinku
muskovitu; barvy bývá nažloutlé neb šedé.
Jílslínitý obsahuje malou příměs vápence (Chrzin,
prof. č. 14, vrstva 1.). Vápenec přítomen jest tu ve formě fora-
minifer a jehlic spongií. Barvy jest nažloutlé neb šedé.
Jíl slínitoglaukonitický zjištěn v profilu č.
o4 u Holubic ve vrstvě 4. Jest přeplněn makroskopickými,
tmavozelenými zrnky glaukonitu, jež mu dodávají barvu tma-
vozelenou. Ve vyšší poloze jest barvy bílé se slabým náde-
chem do zelena; obsahuje tu značnější příměs bílého, práško-
4 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
vitého vápence a méně glaukonitu. Drobná zrnka křemenná
jsou roztrousena.
Jil slínitopísčitý; glaukonitieky (Mako-
třasy, prof. č. 44, vrstva 1., a j.) Obsahuje větší příměs zrnek
křemenných nežli předešlý. Barvy jest šedožluté neb zelené.
Jil velmi hrubozrně písčitý, po mena
slínitý, barvy šedé zjištěn v profilu č. 54 u Holubic ve
vrstvě 1. Příměs písčitá sestává z hrubých zrnek hlavně kře-
menných, k nimž přimísena jsou zrnka tmavých břidlic algon-
kických a tmavého lyditu.
Slin.
Slin normálný jest vždy měkký a ve vodě se snad-
no rozpadá. Barvy bývá světle šedé, žlutošedé neb nažloutlé.
Sestává ze směsi jílu a vápence, ku které přimíseno jest jen
málo zrnek křemenných a šupinek muskovitu; zrnka glauko-
nitu bývají vzácná. Vápenec přítomen jest hlavně ve formě
foraminifer a jehlic spongní (tu a tam jest křemitá jehlice spon-
giova). Se slíny setkáváme se v dolním oddílu pásma III.
Slin glaukonitický (Stelčoves, profil č. 63, vrstva
1., 4. a 6.). Obsahuje nápadně velkou příměs glaukonitu. Bar-
vy jest žlutozelené neb šedozelené.
Slín písčitý jest velmi rozšířenou a zvláště charakte-
ristickou horninou pásma Ill. Jest hornina pevná, na omak
drsná, barvy nejčastěji slabě nažloutlé neb našedlé. Makrosko-
picky lze rozeznati pouze roztroušené šupinky muskovitu,
hojnou příměs jemných zrnek křemenných a tu tam zelené
zrnko glaukonitu. Mikroskopicky: podstatnou součástkou jest
směs jemných součástek vápence a jílu. Vápenec pochází z roz-
rušených vápnitých skořápek živočišných, vedle toho skládá
roztroušené jehlice spongií a skořápky foraminifer. Vnitřek
komůrek foraminiferových bývá někdy vyplněn pyritem, po-
nejvíce. limonitisovanym a tudíž barvy tmavohnědé až žluté.
Mnohé z jehlice spongiových jsou z hmoty křemité. Akces-
sorické součástky: hojná příměs jemných zrnek křemenných,
tu a tam zrnko zeleného glaukonitu a šupinka muskovitu.
Ze slínu písčitého v profilu č. 16. u Brandýska ve vrstvě
6. jest vápenec z části vyloučen, takže komůrky foraminifer,
Křídový útvar v západním Povltaví. 5
jichž jest v hornině hojně, jsou z části duté; následkem toho
jest hornina poněkud lehčí a v kyselině solné slaběji šumí.
- Sliny písčité jsou zvláště charakteristické pro severní
část pásma III. v prozkoumaném okrsku; v části jižní ustu-
pují následujícímu druhu horniny.
Sm ps ČS pPoncno0 v.
Hornina tato vykazuje odlom rovný dle vrstevnatosti,
nikoliv hrbolatý, jako předešlá. Pročež tam, kde tvoří mocné
lavice, možno jej upotřebiti ku pracím kamenickým (Přední
Kopanina u Prahy). Barvy bývá nažloutlé, neb světle šedé a
jest často šedě neb žlutě dle vrstevnatosti pruhovaný.
Podstatnou součástkou jest vápenec a jíl; k tomu při-
stupuje hojná příměs jemných zrnek křemenných a nápadně
velké množství křemitých jehlic spongiových. Křemité jehlice
a trosky křemitých koster spongiových jsou pevně dohromady
shloučeny; mezery mezi nimi jsou vyplněny zmíněnou směsí
jílu a vápence. Kanálky jehlic jsou vyplněny čirým vápen-
cem, často 1 celá jehlice jest ve vápenec přeměněna. Foramini-
fery bývají často ve značném množství zastoupeny. Jsou
z čirého vápence, jen vnitřek komůrek někdy bývá vyplněn
pyritem neb limonitem (z předešlého vzniklým).
Při prvé orientaci přesvědčíme se nejlépe o přítomnosti
velkého množství jehlic spongiových, jemným naleptáním hor-
niny zředěnou kyselinou solnou, kteráž rozloží vápenec a po
omytí vodou objeví se pak pod lupou množství jemných příč-
ných 1 podélných průřezů jehlic spongií. Výbrus horniny pod
mikroskopem poskytne týž obraz. O složení horniny poučíme
se úplně, odsuneme-li částečně s výbrusu krycí sklíčko a od-
krytou část výbrusu vnoříme do zředěné HCl, na to vodou
odstraníme rozložené částky horniny — pod mikroskopem pak,
ve světle odražené m, spatříme zřetelně trosky křemitých
koster spongiovych. — Sliny písčité spongiové jsou charakte-
ristické pro jižní část prozkoumaného okrsku.
Spongilit?) písčito-jílovitý. |
Byl-li ze slínu písčitého spongiového vyloučen všechen
vápenec a zbývají jen křemité kostry spongil, promisené zby-
2) Pojem »spongilit« zavedl do petrografie Č. ZAHÁLKA ve
6 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
lým jílem a zrnky kfemennymi, vznikla hornina nová — spon-
sjlit píséito-jílovitý. Ku jmenovaným součástkám přistupují
dále roztroušená zrnka zeleného glaukonitu a šupinky musko-
vitu. Barvy bývá nejčastěji nažloutlé, méně často šedé. Pou-
hým vzhledem nelíší se od slínu písčitého spongiového, liší se
však nápadnou lehkostí a menší pevností. V HC] nešumí vů-
bec, neb jen nepatrně, jsou-li stopy vápence přítomny.
Lupou spatřiti lze v hornině, zvláště omyjeme-li ji pře-
dem vodou, veliké množství příčných 1 podélných řezů, du-
tými jehlicemi spongiovymi, jež kdysi vápencem byly vyplné-
ny —- odtud lehkost horniny. Křemité kostry jehlic spongi-
ových způsobují, že hornina jest na omak nápadně drsná.
Výbrus nás mnoho nepoučí, ježto broušením jemné kře-
mité kostry spongiové úplně se rozdrtí; ani vyváření horniny
v kanadském balsámu před broušením není mnoho platné
(při broušení písčitých slínů spongiových se tak státi nemůže,
ježto kanálky křemitých koster spongiových jsou vyplněny
vápencem.).
Spongility písčito-jílovité jsou charakteristické pro jižní
část prozkoumaného okrsku.
Spongilit jílovitý.
Liší se od předešlého jen nepatrnou příměsí zrnek kře-
menných. Byl zjištěn pouze ve Velkém Břevnově (prof. č. 35,
vrstva 1. a 2.) a na Vidovli (prof. č. 36, vrstva 2. a 3.). Barvy
jest světle šedé neb žluté.
Vápeneckřemitý spongiový.
Jest hornina velmi pevná, lomu skoro lasturového, barvy
šedé. Sestává z vápence, většinou mikroskopicky zrniteho,
jenž tvoří výplň dutinek křemitých koster spongiových. Vedle
vápence mají značný podíl na skladbě horniny zmíněné kře-
mité kostry spongiové. Roztroušena jsou dále jemná zrnka
křemenná a vzácně vyskytne se zrnko zeleného glaukonitu neb
šupinka muskovitu.
své práci o křídovém útvaru Čes. Středohoří, jež blíží se svému
ukončení.
Krıdovy útvar v západním Povltaví.
=]
Makroskopicky zřetelny jsou pouze plošky zrnek vápen-
cových, jsou-li tyto poněkud větší, neb vzácně šupinka musko-
vitu. O přítomnosti velkého množství jehlic spongiových pře-
svědčíme se při prvé orientaci lupou po naleptání horniny
zredenou HCl.
Ve výbrusu spatříme veliké množství křemitých koster
spongiových, jichž kanálky jsou vápencem vyplněny. Pře-
vládá jemně zrnitý vápenec. Hojné jsou průřezy foraminifer,
jichž skořápky sestávají z vápence. Odsuneme-li z výbrusu
částečně krycí sklíčko a část výbrusu naleptáme zředěnou
HC] až všechen vápenec zmizí, zbude jen spleť křemitých ko-
ster spongiových, jež zvláště dobře jsou zřetelny v odraženém
světle pod mikroskopem.
Název »křemitý« vápenec vztahuje se na přítomnost
velkého množství S10., jež v podobě jehlic spongií jest příto-
men a v druhé řadě na roztroušená jemná zrnka křemenná.
Rozšířen jest pouze v jižní části prozkoumaného okrsku
a vyskýtá se pravidelně v podobě koulí, jež znenáhla přechá-
cházejí do písčitého slínu spongiového, v němž vězí; řídčeji
tvoří souvislou lavici. Jest to analogon koulí flintových v křídě
severoněmecké, francouzské a anglické, jež rovněž mají svůj
původ ve spongiich.
Vápenec křemitý.
Zevnim vzhledem nelíší se od horniny předešlé. Mikro-
skopicky však seznáme, že jest tu křemitá hmota koster spon-
giovych téměř úplně za vápenec vyměněna a že hornina ob-
sahuje hojně jemných zrnek křemenných. Jinak shoduje se
s horninou předešlou. Tvoří souvislé lavice neb osamocené
partie koulovité, jež zvolna přecházejí v okolní písčitý slín.
Rozšířen jest hlavně v severní části prozkoumaného okrsku.
Pískovec kaolinický spongiový.
Zjištěn v úlomcích v polích mezi Noutonicemi, Cvrkyni,
Velkými Přílepy a Kamýkem. Jest jemnozrný a barvy žluto-
šedé. Zrnka sestávají as ze % z čirého neb bílého křemene, z
14 zčerného lyditu. Tmelem jest kaolin, jenž prostoupen jest
8 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
množstvím křemitých jehlic spongiových s dutými kanálky,
pod lupou dobře znatelnymi.
Prskovee Vapnrtý "spon 210ve
Zjištěn v lomu »Na Svetei« nad Votvovicemi (prof. č.
59., vrstva 2.). Barvy jest světle šedé, tmavošedě skvrnitý.
Hlavní součástkou horniny jsou jemná zrnka křemenná, jen
vzácně vyskytne se zrno až 1 cm velké tmavého lyditu neb
břidlice algonkické. Lupou zjištěna dosti velká příměs jem-
ných zrnek zeleného glaukonitu. Po naleptání zředěnou HCI
přesvědčíme se lupou o přítomnosti velikého množství křemi-
tých jehlie spongiovych, jichž příčné 1 podélné průřezy dobře
jsou zřetelny. Ostatek vyplněn jest tmelem vápnitým.
Pískovwvecivápnítý (glaukom tie ká
Zjištěn v lomu »Na Svetei« nad Votvovicemi (prof. č.
58., vrstva 5. a 6.). Tmelem jest vápenec s glaukonitem. Glau-
konit dodává hornině barvu zelenou. Hornina jest málo pevná.
/rna jest jemného.
Piskovecrslinit y velmi glaukonackava
Zjištěn jižně od Makotřas (prof. č. 44., vrstva 3.). Bar-
vy jest šedozelené. Líší se od předešlého, že ku vápenci ve
tmelu přimíseno jest hojně jílu. Hojně přimísena jsou zelená
zrnka glaukonitu.
Podobný pískovec, ale s menším množstvím glaukonitu,
skládá vrstvu 3. v profilu č. 66 severozápadně nad Bělokem.
Pískovec jílovitý.
Skládá poslední zbytek pásma III. u Holubic v profilu
č. 55. Zrna písková jsou hrubá a sestávají z tmavého lyditu,
břidlic algonkických a ze žlutého a bílého křemene. Tmelem
jest žlutý jíl, jenž dodává hornině barvu žlutou.
Slepenec polygenní vápnitý.
Vyskytl se v profilu č. 54 u Holubic ve vrstvě 2. Oblázky
jeho sestávají z tmavých břidlice algonkických, tmavého ly-
ditu a čirého neb bílého křemene; dosahují velikosti 1 cm.
Křídový útvar v západním Povltaví. 9
Tmelem jest světle šedý, písčitý slín spongiovy; po oleptání
zředěnou HCl jsou lupou zřetelny hojné příčné i podélné ob-
rysy křemitých jehlic spongiových.
O vrstvách a faciich pásma III.
Vokolí Řiputřídí Č. ZAHÁLKA (57, pg. 79) pásmo III.
na dvě souvrství: spodní a svrchní. Spodní sestává prů-
měrně z jeden metr mocné vrstvy jílu. Souvrství vyšší se-
stává na spodu z měkkých slínů, výše pak z pevnějších písči-
tých slínů, obsahujících zřídka křemitý vápenec. — Facie
Roudnická.
Odtud do okolí Peruce (Č. ZAHÁLKA, tamtéž) mění se
facie pásma III. tím způsobem, že souvrství horní sestává
hlavně z písčitých slínů prokládaných pevnými lavicemi kře-
mitého vápence. Souvrství spodní zůstává nezměněno a
mocnost jeho obnáší až 21 m. — FaciePerucka.
Směrem k Lou nů m (Č. ZAHÁLKA, tamtéž) nastává dal-
ší změna faciová: souvrství spodní sestává z jílů, místy
velmi jemně glaukonitických a dosahuje mocnosti až šesti me-
trů. Souvrství horní sestává z písčitých slínů spongiových
a z různých spongilitů. Jest tedy v okolí Loun charakteriso-
váno pásmo III. nápadným množstvím jehlic spongií. — F a-
eieLipenecka.
Překročíme-li. Ohři, zastihneme na levém břehu jejím,
v okolí Břvan (Č. ZAHÁLKA, tamtéž), pásmo III. změněné
hlavně v souvrství spodním, které tu sestává z jílů nor-
málných, glaukonitických, písčitých a pískovců jílovitých. —
Facie Břvanská.
Náš výzkum navázal na práce Č. ZAHÁLKY na jižním
okraji vysočiny Řipské — u Mlčechvost. Zde zastiženo bylo
pásmo III. ve facii Rou dnické. — Sledujeme-li však od-
tud pásmo III. směrem k jihu na výšinu Velvarsko-Kralup-
skou, nastává faciová změna v pásmu tím způsobem, že sou-
vrství horní sestává ve svrchní své části z pevných písči-
tých slínů, jež prokládány jsou pevnými lavicemi křemitých
vápenců, ve spodní části pak z měkkých slínů. Souvrství dol-
ní sestává, jako v okolí Řipu z 1 m mocné vrstvy jílu. Facie
A O n
10 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
tato jeví dosti dobrou shodu s facií Peruckou. — Od čáry
Brandýsek-Kralupy na jih nastává další změna faciová. Sou-
vrství horní sestává ve svrchní své části z písčitých slínů
spongiových a spongilitů písčito-jílovitých; pevné lavice kře-
mitých vápenců jsou tu nahraženy rovněž pevnými lavicemi
spongiových vápenců křemitých; ve spodní své části sestává
souvrství toto ze spongilitů písčito-jílovitých. Souvrství dol-
ní zůstává nezměněno. Jsou tu tedy vrstvy pásma III. cha-
rakterisovány nápadným množstvím jehlic spongií jako v
okolí Loun; řadíme tudíž facii tuto ku faci Lipenecke.
— Na výšině Turské vyvinuto jest pásmo ITI. též ve facii Li-
penecké. Následkem toho, že ukládaly se tu usazeniny
poblíže útesů a ostrůvků lyditových, není tu souvrství dolní
vyvinuto s takovou pravidelností, jako v bližším okolí Praž-
ském, t. j. jako 1 m moená vrstva jílu. — Na nejzápadnějším
výběžku výšiny urské, v pruhu mezi Stelčovsí a Bělokem
přechází facie Lipenecká ve facii typu Břvanské-
ho: souvrství spodní sestává tu z jílů slinitopiscitych,
elaukonitických, pískovců slínitých, velmi glaukonitických a
slínů glaukonitických. Souvrství svrchní jest obdobně slo-
ženo jako v oboru facie Lipenecké.
Z vylíčeného jest patrno, že vysočina Řipská jest jakýmsi
centrem (facie Roudnická), z něhož směrem k Peruci, jakož
1 ke Kralupům mění se pásmo III. stejným způsobem (facie
Perucká). Od Peruce k Lounům a v našem okrsku od Kralup
ku Praze přibývá v horninách pásma III. nápadně jehlic
spongif (facie Lipenecká a Břvanská), což jest znamením, že
v obou zmíněných směrech ocítáme se v oboru usazenin po-
břežních; zde byly poměry příznivy pro bujení velkého množ-
ství spongil.
Jižní okraj vysočiny Řipské.
Mlčechvosty — Vepřek.
Abych uvedl práci svou v soulad se studiem o útvaru
křídovém vysočině Řipské, vedl jsem profil mezi Mlčechvo-
sty a Vepřkem od Vltavy blíže koty 170 roklí, jež se zarývá
do stráně údolní, směrem ku návrší »Škarechov« zvanému.
Křídový útvar v západním Povltaví. 11
Profil 59.
Výše, v polích mírně stoupajících, směrem k úbočí Ška-
rechova, následuje měkký slín pásma V. šedožlutý, místy
s modravými skvrnami, v mocnosti 18—19 m.
2059
[ 2 Slin písčitý, šedobílý, místy nažloutlý, |
BOZPACY A504 36
— Silnice z Mlčechvost n Novým Oh doi |
vedoucí. — N
| )
U 6.86
1. Střídající se lavicepísčitýchslínů na-
žloutlých a křemitých vápenců še.
OCH MĚ ed Soon R aka 20
ren ee mm Q 0
3.Slin písčitý, šedobílý s žlutohnědými |
|
Pásmo IV.
skvrnami, při povrchu dosti měkký
2. Vápenec křemitý, šedobílý, vyčníva-
jící v pevné lavici E ate
1. Slín poněkud písčitý, šedobílý, měkký . . 32
—- Koleje státní dráhy 171-8 m n. m. (při Am |
J
Pásmo II].
446-5) —
u NODÉ SONO Mer nn...
Vrchol navigace při Vltavě (as 1-5 m nad hlad.) 162-4 m n. m.
Zde vyvinuto jest pásmo III. ve facii Roudnické, jako v
celé vysočině Ripské.
Slín vrstvy 1. pás. III. Zjištěny v něm následující fo-
raminifery: Globigerina cretacea D’Orb (zř), Anomalina am-
monoides Rss. sp. (zř), Cristellaria rotulata Lam. (vz), Lage-
na globosa Montagu sp. (vz). Osamocené křemité jehlice spon-
g1í jsou vzácné.
Vápenec křemitý vrstvy 2. Vápencové jehlice spon-
gif jsou velmi hojné. Foraminifery: Globigerina cretacea
D'Orb. (zř), Anomalina ammonoides Rss. sp. (zř).
Slín písčitý vrstvy 3. Vápencových jehlic spongií
není mnoho. Foraminifery: Globigerina eretacea D’Orb. (zř),
Anomalina ammonoides Rss. sp. (vz), Textillaria globulosa
Ehrenb. (vz), Cristellaria sp. (vz).
Rozhraní mezi pásmem III. a IV. jest ve výši 177 m n.
m. Výše následují vrstvy písčitých slínů p. IV. pravidelně
12 VIL Dr. Břetislav Zahálka:
prokládaných pevnými lavicemi křemitých vápenců, čehož v
pásmu III. není. Tím jsou v oboru facie Roudnické obě pásma
dobře rozeznatelna. Též Č. ZAHÁLKA, jenž u Mlčechvost zakon-
čil svůj výzkum, kladl rozhraní obou pásem do této výše (76,
pon)
V profilu na obr. 2. (viz tabuli přiloženou ku pojednání
o pásmu I.) znázorněném položeno rozhraní obou pásem do
výše 182 m n. m. — tedy 0 5 m výše nežli v profilu č. 59. Dif-
ference tato vznikla tím, že profil na obr. 2. prochází rovinou,
položenou západněji od profilu č. 59 a že vrstvy křídové v této
jihovýchodní části vysočiny Řipské mírně zapadají ku vý-
chodu.
KREjčí r. 1870 (14, pg. 75) určuje vrstvy písčitých slínů
(našeho pásma III. a IV.) v labské stráni u Mlčechvost jako
vrstvy Bělohorské.
Vepřek — Miletice.
Při hořením konci obce Miletic zastižena byla spodní
část pásma III. v mocnosti 1 m v podobě měkkého nažlout-
lého slínu. Slín obsahuje velmi hojné vápencové jehlice
spongií. Foraminifery zjištěny: Globigerina cretacea (vz),
Anomalina ammonoides (vh), Textillaria globulosa (vh).
Poněvadž na dolením konci obce Miletie jest vrchol kvá-
drovců pásma I. ve výši 206-3 m n. m. a zmíněná vrstva slínu
pásma III. zjištěna při vrstevnici 210., není as rozhraní pá-
sma II. (zde nepristupného) a pásma III. mnoho vzdáleno
od vrstevnice 209.
Od Miletic směrem ku Vepřku vrstvy křídové zapadají,
takže ve Vepřku ani v nejnižší poloze při Vltavě (160 m
n. m.) není rozhraní pásma II. a ITI. přístupno (cf. obr. 2. na
tabuli přiložené ku pásmu I.). Na západ od Sazené sestává
severní stráň Červeného potoka v dolení poloze z pásma III.,
v hoření z pásma IV. Vrstvy pásma III. jsou tu dobře pří-
stupny v zářezu cesty, jež vede ze dna údolního, od koty 178)
do severní stráně. Zde prokládány jsou písčité slíny pásma
ITI. pevnými lavicemi křemitých vápenců — poměry tyto na-
značují již přechod k oněm panujícím na sousední výšině Vel-
varsko-Kralupské.
Křídový útvar v západním Povltaví.
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Nové Ouholice.
13
Vrchol planiny Profil 60. 227 m n. m.
Diluvium. Štěrk 121 m
2149
Pásmo V. Slín světle šedý, snadno se rozpadávající 30 m
ne 0. ., 2119
[10V ápeneckřemit ÿ, šedobílý, slabě na- |
žloutlý, ve velmi pevné lavici 0-2
2. Slín poněkud písčitý, šedobílý, měkký . 24
8. Vápenec křemitý, šedobílý, ve velmi
: pevné lavici : 0-4
= 7.Slín poněkud a Adobe měklký 45 | 5
>! 6.Slın žlutošedý, měkký 151
2 o.Slín šedobílý, poněkud písčitý, ek 45|=5
| 4Slín šedobílý, měkký 0-8
ASM DANSE LL VS Zedobalk; v pevné lavici 0-7
2.Slín písčitý, šedobílý, měkčí nežli ve
vrstvě 5. 157
| 1. Nepřístupno SE Fret 72)
= as 1880
| 4. Nepřístupno 00
9. Vrstvy dosti ovce písči t ýc h S u ja |
šedobílých, namodrale skvrnitých, střídají-
cích se s lavicemi velmi pevných písči-
= týchslínů šedobílých, rovněž namodrale s
s) | skvrnitých, = na ovětralé stráni vyční- vé
= vají . 13:0 { S
© — Zastávka Nové © u h 0) li nee kalené stát. i:
dráhy — 170 m n. m. —
2. Nepřístupno 5 42
| 1.Slín Sedozluty s Sedomodrými Teer nami, |
©. měkký 4-5 |
Vrchol navigace při Vltavě. : 161-3 m n. m.
Vrstva č. 1. pásma III. přístupna jest v břehu vltav-
ském ve Vepřku, jižně od ústí Červeného potoka. Od zastáv-
ky »Nové Ouholice« veden dále profil dle cesty skrze obec
14 VI. Dr. Břetislav Zahálka:
až na vrchol ostrohu. — Od profilu č. 59 u Mlčechvost do No-
vých Ouholie změnilo se faciové pásmo III.; v Nových Ouho-
lieich vyvinuto jest ve facii perucké, ač ještě ne typické, jako
v profilech jižnějších. Přístupno jest tu pouze souvrství horní.
Slín vrstvy III. 1. Hojné vápencové jehlice spongif,
rovné i slabě zahnuté; foraminifery: Globigerina cretacea
(zř), Anomalina ammonoides (vh), Textillaria globulosa (h),
Cristellaria rotulata (vz). Vnitřek komůrek některých Tex-
tillariı bývá vyplněn pyritem limonitisovaným, rudohnědým.
Slín písčitý vrstvy 3. Foraminifery: Globigerina cre-
tacea (vz), Textillaria globulosa (vz); komůrky posledního
druhu bývají vyplněny limonitisovaným pyritem rudohně-
dým. Vápencové jehlice spongil Jsou vzácné.
Jest nápadné, že slíny, jež skládají spodní oddíl pásma
TIT., obsahují velké množství foraminifer oproti písčitým
slínům z vyšší polohy.
Rozhraní pásma III. a IV. stanoveno v profilu č. 60
a n způsobem. Na jižním konci vysočiny Řipské (viz
obr. 2. na tabuli přiložené ku pásmu I.) padlo rozhraní pásma
TIT à a IV. do nadmořské výše 182 m; údolí Červeného potoka
naznačuje zřejmě zlom vrstev, ježto dále k jihu v řezu profilo-
vém vrstvy stoupají. Vedeme-li nyní z právě zmíněného bodu
182 m n. m. rovnoběžku s rozhraním pásma II. a III. (kteréž
dvěma body — profil č. 6 severně od Nelahozevzi a profil č. 5
v Hleďsebe — přesně stanoveno bylo), protíná přímka ta pro-
Til č. 60 v Nových Ouholicích ve výši 188 m n. m., profil č. 61
mezi Novými Ouholicemi a Podhořany ve výši 201-1 m n. m.
a profil č. 5 v Hleďsebe ve výši 208-2 m n. m.; současně vy-
chází úhrnná mocnost pásma III. v Hleďsebe 28-9 m, což üpl-
ně souhlasí s očekávanou mocností pásma III. v této krajině.
(V Roudnici stanovena byla v poslední době přesná úhrnná
mocnost pásma III. na 33-7 m) .?)
Nove Ouholice — Podhořany
Profil sestrojen dle cesty, jež vede do příkré stráně
údolní mezi N. Ouholicemi a Podhořany (13 km severně od
Podhořan).
S) ©. ZAHÁLKA: Křídový útvar v Českém Středohoří. (Práce
dosud nepublikovaná.)
Křídový útvar v západním Povltaví.
Profil 61.
Křižovatka cest na vrcholu stráně.
15
281 m n. m.
Diluvium. Štěrk.
21475
10. Slín písčitý, šedý, snadno se rozpadá-
1625 m
<
vající, v lavicích 2—3 dm mocných, střída-
jící se s vložkami as 2 cm mocnými slínu
šedého neb nažloutlého, měkkého
písčitý
9.Slínpísčitý, světle šedý, v pevné lavici 0-30
8.Slín písčitý, šedý, s žlutými skvrnami 1-70
7. Vápeneckře mitý, světle šedý, v pev-
> né lavici 00
© 6.Slin písčitý, ce šedý . 1008
E19 Slín písčitý, s větší příměsí křemen- (
= ných zrnek, Säle šedý, v pevné lavici 0-40 | ©
Mod Sdinlbpiscity, n LS a
skvrnami.. B ZU
o.Vápeneckřemi + v2 Autosedy, v pev-
né lavici a Re 2 0)
ASIN písčitý, oh Me 20
1. Vâäpenec křemitý, šedý, s žlutými
Aa v2 pevne lavici 2. 47.5 114570359
en al)
21.Slin písčitý, Sedozluty 142.99
20. Vápenec křemitý, žlutošedý, v pev-
né lavici Ze 0-40
OST an pıus@ity, ae elle 22400)
18. Přechod mezi slínem písčitýmavá-
pencem křemitým, v pevné lavici . 030 |
17.Slín písčitý, tmavošedý 0,90
IV. ápenec křemitý, šedý, v pevné la-
NIC». #58. : , 040
15.Slín písči fet y, pák“ S šedými di
TNT ACCRU a L)
ZM ápenec kř male šedí v pevné la-
= viel „, 040
= JSP olo Amose - 25, 8
RZ 12.Väpeneekremity, světle šedý, s.l. (S
2 | tými skvrnami, v pevné lavici 0-25 | 3
16 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
11.Slín písčitý, světle šedý, s žlutými
skyrnami BEE soie dle de
10.Slín písčitý, šedožlutý, v pevné lavici 0-40
9,SJl1np1scit y nazloutly . 44 20 10
S.Slín písčitý, šedožlutý, v pevné lavia 0-40
7.8 LÉN D 18.C1t 5 nažloutlý: 2514060
6.Slín písčitý, šedožlutý, v pevné lavici 0-25
5.S lin písčitý, šedý, žlutě skvrnitý . . 015
4 Slín písčitý, šedožlutý, v pevnější la-
does PRET UN SR rl
19 Lin žlutý měkký: Mpa Z ONE
2 Olin- šedý; -měkký 1.2.2 22202: Aa ee OB
| 1. Nepristupno BEN 2 10-15)
et ana rer ZK TEE jenu
smo II. Nepřístupno. . 105m
Pá
Křížovatka císařské silnice s cestou do St. Ouholic. 168 m n. m.
Zde, jakož 1 ve všech dalších profilech na výšině Vel-
varsko-Kralupské, jest pásmo III. vyvinuto ve facii Pe-
rucké.
Slin vrstvy 2. pás. III. Hojné vápencové jehlice spon-
e1í. Foraminifery: Globigerina cretacea (vz), Anomalina am-
monoides (h), Textillaria globulosa (h). Komůrky Anomalin
a Textillarıı bývají často vyplněny pyritem.
V následujících vrstvách písčitých slínů jest fora-
minifer značně méně, ač tytéž druhy: Globigerina cretacea
(vz), Anomalina ammonoides (zï), Textillaria globulosa
(zř)*). Jehlice spongii jsou hojné a to většinou z vápence, jen
vzácně z hmoty křemité; v případě druhém bývá vnitřní ka-
nálek zvláště dobře znatelný.
Lavice křemitých vápenců vyčnívají v odkryté
stráni z měkkých slínů písčitých. Obsahují hojně vápenco-
vých jehlic spongií, jichž kontury v okolní jemně překrysta-
lované hmotě často mizí, je-h 1 vnitřní hmota jehlic překrysta-
lována. Foraminifer obsahují hojně a to obvyklé tři druhy.
4) Poněvadž tyto {fi druhy foraminifer stále pohromadě se
vyskytují, budeme je v následujícím jmenovati »obvyklé tři druhy
foraminifer«.
Kridovy útvar v západním Povltaví. 17
Možno konstatovati, že v pásmu III. foraminifer smě-
rem vzhůru ubývá. — Rozhraní pásma III. a IV. padne tu
do výše 201-1 m n. m. — viz odůvodnění při profilu pře-
dešlém.
Hleďsebe.
Profil 5.
Slín vrstvy 3. pás. III. Vápencové jehlice spongif jsou
hojné. Foraminifery obvyklých tří druhů, až na Globigerinu
hojné, tato skoro vzácná.
Slín vrstvy 4 Vápencové jehlice spongií jsou hojné.
Vedle obvyklých tří druhů foraminifer zjištěny ještě: Den-
talina Roemeri Neugeb. (vz), Nodosaria monile v. Hagenov
(vz), Nodosaria tenuicosta Rss. sp. (vz).
Slín písčitý vrstvy 5. Vápencové jehlice spongil
jsou hojné. Obvyklé tři druhy foraminifer až na Globigerinu
velmi hojné; tato skoro vzácná; dále zjištěna Cristellaria ro-
tulata Lamk. (vz).
Slín písčitý vrstvy 6. Vápencové jehlice spongií
jsou hojné. Foraminiferv: obvyklé tři druhv zřídka.
Slín písčitý vrstvy 7. Vápencové jehlice spongil
hojné, křemité vzácné. Foraminifery jako ve vrstvě 6.
Slín písčitý vrstvy 8. Vápencové jehlice spongii
hojné, křemité vzácné. Z posledních shodují se některé s vy-
obrazenim Počrovým (67, tab. I., obr. 14) pro Renieru Zitteli
Poč. Foraminifery: obvyklé tři druhy zřídka, dále zjištěny
Haplophragmium aequale Roem. sp. (vz), Lagena globosa
Mont. (vz) a úlomek Frondicularie.
Slín písčitý vrstvy 9. Vápencové jehlice spongii
hojné, křemité vzácné. Foraminifery: obvyklé tři druhy
vzácné.
Slín písčitý vrstvy 10. Vápencové jehlice spongii
hojné, křemité vzácné. Vedle obvyklých tří druhů foraminifer
zjištény: Cristellaria rotulata Lamk. (vz), Dentalina oligoste-
gia Rss. (vz), Dentalina Lorneiana D’ Orb. (vz).
Slín písčitý vrstvy 11. a 12. Vápencové jehlice spon-
zil hojné. Obvyklé tři druhy foraminifer ve vrstvě 11. hojné,
ve vrstvě 12. vzácné.
DÍ
18 VIE Dr. Břetislav Zahálka:
Přechodní hornina vrstvy 13. Vápencové jehlice
spongii hojné. Vedle obvyklých tří druhů foraminifer zřídka
se vyskytujících zjištěna Nodosaria monile v. Hagenov (vz).
Slín písčitý vrstvy 14. Vápencové jehlice spongií
hojné, křemité vzácné. Woraminifery. Obvyklé tři druhy:
Globigerina (vz), Anomalina (h), Textillaria (zř); dále: Ra-
mulina aculeata Wright (vz), Lagena globosa Mont. (vz).
Vápeneckřemitý vrstvy 15., 19. a 21. Vápencové
jehlice spongií hojné, křemité vzácné. Foraminifery: obvyklé
tři druhy zřídka. |
Slín písčitý vrstvy 18. Vápencové jehlice spongií
hojné. Foraminifery: obvyklé tři druhy vzácné; dále Cristel-
laria sp. (vz), Nodosaria monile v. Hagenov (vz), Nodosaria
prismatica Rss. (vz), Marginulna tumida Rss. (vz).
Písčitý slín vrstvy 20., 22. a 23. Vápencové jehlice
spongil hojné, křemité vzácné. Foraminifery: obvyklé tři dru-
hy vzácné. Ve vrstvě 23. zjištěna mimo tyto Nodosaria mo-
nile v. Hag.
Foraminifery jsou opět nejhojnější ve spodní části pás-
ma III. V nejvyšších vrstvách jsou vzácné. — Rozhraní pásma
III. a IV. spadá do výše 208-2 m n. m. — viz odůvodnění při
profilu č. 60. Nad horizontem 208-2 m n. m. střídají se vrstvy
písčitých slínů s lavicemi křemitých vápenců s velkou pravi-
delností, což též nasvědčuje pásmu IV.
REvss r. 1844 (23, pg. 117) určuje vrstvy našeho pásma
TIT. a IV. v celé stráni mezi Vepřkem a Kralupy jako Plá-
nersandstein.
KREJjčí r. 1870 (14, pg. 75) určuje vrstvy našeho pásma
III. a IV. ve stráni mezi Vepřkem a Kralupy jako vrstvy B ě-
lohorské. Nalezl v nich Inoceramus labiatus. V Geologii
(15) uvádí z Bělohorských vrstev z Hleďsebe Osmeroides Le-
wesiensis Ag. (šupiny).
FRrč r. 1879 (3, pg. 70) rovněž pokládal veškeré vrstvy
ve stráni mez+ Vepřkem a Nelahozevsí, spočívající nad vrstva-
mi Korycanskými (= naším pásmem II.) za vrstvy Bělo-
horské; ve strani zastoupeny jsou dle Friče pouze dva spod-
ní stupně Bělohorských vrstev, t.]. Semickésliny (= zde
naše pásmo IIT.) a Dřínovské koule (= zde naše pásmo
iXřídový útvar v západním Povltaví. 19
IV.). Semické slíny z vodní strže u posledního strážného dom-
ku před Hleďsebe popisuje na str. 70. takto: »Semické slíny
počínají se černými slidnatymi lupky, ve kterých Eriphyla
lenticularis a Natica lamellosa se vyskytuje. Druhá poloha
Semických slínů jest žlutavá a písčitá, obsahující Turritella
multistriata, Modiola (Mytilus) *) capicata, Eriphyla lenticu-
laris, Inoceramus labiatus, Arca subglabra. Památno jest, že
vrstva ta neobsahuje tu žádných foraminifer. Třetí poloha
Semických slínů jest zašedivělá, lépe štípatelná, obsahuje však
jen rybí šupiny, Pecten Nilssom a špatně zachovalé, mladé
ústřice Ostrea hippopodium. Na opršelém povrchu těchto slínů
povalují se houby Amorphospongia rugosa. Tyto jsou však
z výše položených Dřínovských koulí sem spadané.«
Severně od Nelahozevsi.
Profil 6.
Slín vrstvy 2. Vápencové jehlice spongií jsou hojné;
vmtřní kanálek bývá někdy vyplněn žlutohnědým limonitem.
Vzácné jsou jehlice spongií ze zeleného glaukonitu. Foramini-
fery: obvyklé tři druhy: Globigerina (zř), Anomalina (h),
Textillaria (h).
Vápenec křemitý pod čís. 3. uvedený. Vápencové
jehlice spongií hojné. Foraminferv: jako v hornině předešlé.
Nelahozeves.
Promille!
Písčité slíny pásma III. nejsou tu přístupné, úlomky je-
nich však se hojně v polích povalují. Obsahují hojné vápen-
cové i křemité jehlice spongií. Foraminifery: obvyklé tři dru-
hy — Globigerina (vz), Anomalina (h), Textillaria (h); dále
Cristellaria rotulata Lamk. (vz).
Na výšinách západně nad Nelahozevsí nejsou vrstvy
křídové dobře přístupny. V polích roztroušeny jsou úlomky
písčitých slínů a křemitých vápenců. Největší výše dosahuje
terrain na vyvýšenině »Kopec« zvané (kota 272), kdež patro
násma III. spadá do výše as 244m n. m. Rozhraní toto stanove-
no výpočtem“) na základě známého povšechného sklonu vrstev
5) V závorkách ( ) uvádím novější synonyma.
6) Viz »Pásmo IL.« pag. 5.
=
20 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
na této výšině a na základě známého rozhraní pásma II.
a IV. v Hleďsebe. Podobným způsobem vypočteno, že patro
Pásma IV. spadá tu do výše as 267 m n. m. (mocnost pásma
IV. — 23 m). Následkem toho mohl by na Kopa býti zachován
zbytek pásma V. o mocnosti as 5 m. Vrstvy křídové jsou však
na vrcholu úplně nepřístupny a jsou kryty nad to štěrkem di-
luvialnim; neobnáší-li mocnost štěrku diluviálního 5 m, mohl
by pod ním býti zachován měkký slín pásma V.
Reuss r. 1844 (23, pg. 117—119) popsal profil vrstev kří-
dových ve stráni mezi Nelahozevsí a Lobčí (viz citát v pojed-
nání o pásmu 1. pe. 32—54). Našemu pásmu III. odpovídají
jeho vrstvy 13—15, jež určuje -jako Plänersandstein,
kterýž na typických lokalitäch REvUssových, t. j. a) u Peruce
roveň jest pásmu III. (viz €. ZAHÁLKA — 57 —), b) u Třiblic
a Břvan pásmu III. + IV. (viz posud neuveřejněnou práci
Č. ZAHÁLKY o křídě Čes. Středohoří). — Ve své vrstvě 14.
zjistil Reuss: Cytherina subdeltoidea (Baiardia subdeltoidea
v. Münst. sp.) a v »Plänersandsteinu« u Lešan (JZ od Nelaho-
zevsi) nalezl Nautilus simplex Sow. (N. sublaevigatus D’ Orb.).
ZIPPE r. 1845 (37, pg. XVI.) jmenuje naše pásmo TI.
mezi Lobčí a Lešany »Plánerkalkstein«neb»Pláner«
a pokládá ho za aeguivalent Pláneru na Bílé Hoře (zde též
našeho pásma III.).
ROMINGER r. 1847 (26, pg. 654) jmenuje na výšině Vel-
varsko-Kralupské vrstvy našeho pásma III. a IV. »Gelber
Baustein«a srovnává ho s Reussovým Plänersandsteinem.
KREjčí r. 1870. (14, pg. 75) praví, že Bělohorské
vrstvy mezi Kralupy a Nelahozevsí skládají se z písčito-
slínových vrstev 6—10 sáhů mocných — tím rozumí se naše
pásmo ITI.
GŮmBEL r. 1870 (0, pg. 534) popisuje profil vrstvami kří-
dovými u Nelahozevsi (citát viz v pojednání o pásmu L., pe.
39—40. Našemu pásmu III. odpovídají jeho vrstvy 1—2, jež
určuje jako »Liboch-Melnicker Schichtenx, t. j.
nejspodnější oddíl jeho Mittelpläneru. Liboch-Melnicker
Schichten však na typické lokalitě Gümbelov& u Mělníka rov-
nají se pásmu III. + IV. (Č. ZAHÁLKA — 94, pg. 98).
FRIC r. 1879 (3, pg. 69) píše, že při cestě z Nelahozevsi
do Velvar jsou přístupny Semické slíny (těmi rozumí
Křídový útvar v západním Povltaví. DR
zde vrstvy našeho pásma III.) a nad nim Drinovsk&
koule (= zde vrstvy našeho pásma IV.).
SLAVIK A. r. 1891 (73, pg. 213) praví o okolí Nelahozevsi
a Velvar: »Von den Wehlowitzer Plánern, die bei Radowitz
Semitzer Merge] und Dřiňower Knollen bede-
cken, ist es schwierig nach den spärlichen Versteinerungen
auf ihre Zuständigkeit zu schliessen. — Inoceramus labiatus
wurde hier nicht gefunden.« — Pokud se týče okolí Nelahoze-
vsi, rozuměl Semickymi sliny naše pásmo III. a Dříňovskými
koulemi naše pásmo IV. Vehlovickými opukami rozuměl zde
nejvyšší polohu našeho pásma IV.
Hostiwy.)
Prof. 4:
Ve stěně lomu zastoupena jest pouze nejhlubší část pás-
ma EMO mž zmňuje.se již Č. ZAHÁLKA r. 1893 (31, po. 19).
Vyšší vrstvy jsou v polích nepřístupny.
Sazená.
Na severním svahu Velvarsko-Kralupské výšiny veden
profil ze dna údolního v obci Sazené dle cesty na vrchol vý-
šiny ku kotě 230:
Vrchol návrší. Done Kota 230 m n. m.
Diluvium. Štěrk 19 m
o Bes 2 V ()
= 22STın písčitý, šedožlutý, pevný . - :41|
E Be 1. V ápenec křemitý, šedý, v pevné la- N ®
PENN ER UL
DUO Deere I neue
10.Slín písčitý, žlutobílý, s žlutými skvr- |
Hama: Se
„| 9 Vápenec le et vi ee šedý. v pev-
ne melavicí ET. ER zel EK E02
© 8.Slín a Zluvoseay re HOUSE eo =
2 SB: inp 1 S č i t % 3 Sedobily, v pevné lavici . 0-8 x
a G.Slínpísčitý běložlutý P PP
\
7) = lidově »Hostibejk«.
99 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
o.Vápeneckřemitý, jako ve vrstvě 4. . 03
£STín písčitý, jako ve vrstvě 35101652
3.Väpenec křemitý, šedý, v pevné la-
vich AV Fr Bobra ea
P 2 Slín písčitý, šedožintý 15x ME
1. Vápenec křemitý, šedý, při povrchu
(a! žlutý evzpevné AVI 6 o
Nepřístupno 2207 m
Dno údolní v obci Sazené. 175 m n. m.
Písčité slíny pásma III. v tomto profilu obsahují
hojně vápencových jehlic spongií; křemité jehlice jsou vzácné.
Foraminifery jsou velmi vzácné (obvyklé tři druhy).
Křemité vápence pásma III. obsahují hojně vá-
pencových jehlic spongií, foraminifer (obvyklých tří druhů)
málo.
Rozhraní mezi pásmem III. a IV. stanoveno konstrukcí
na základě známého sklonu vrstev křídových na výšině Vel-
varsko-Kralupské a známého rozhraní obou pásem v profilu
č. 60. v Nových Ouholicích a profilu č. 5. v Hleďsebe.
FRrč r. 1879 (3, pg. 71) píše, že u Sazené a Chržína vyvi-
nuty jsou Semické slíny (= zde naše pásmo Ill.) a Dří-
ňovské koule (= zde naše pásmo IV.); opuka vehlovická
tu schází.
Chrzın.
Profil 14.
Jíl slinitý vrstvy 1. Vápencové jehlice spongií jsou
roztroušeny, křemité jehlice jsou vzácné. Foraminifery (ob-
vyklych tří druhů) jsou vzácné.
Slín vrstvy 2. Foraminifer málo; zjištěna pouze Textil-
laria globulosa (zř)..
Slin vrstvy 3. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifer (obvyklých tří druhů) málo.
Slín vrstvy 5. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifer (obvyklých tří druhů) málo.
Slíny písčité obsahují ve vyšší poloze velmi málo
foraminifer — vždy jen ony tři obvyklé druhy. :
Vkřemitém vápenci vrstvy 7. zjištěna vedle vzác-
ných foraminifer Baiardia subdeltoidea Münst. sp.
Křídový útvar v západním Povltaví. 23
Rozhraní pásma III. a IV. stanoveno konstrukcí, podob-
ně jako v lokalitě předešlé.
Velwary : hadovice.
Broril 12.
Slín vrstvy 2. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých tří druhů: Globigerina (vz), Anomalina
(h), Textillaria (h).
Slíny písčité ve vyšší poloze jsou na foraminifery
chudé. Ve vrstvě 3. zjištěna vedle obvyklých tří druhů též
Lagena globosa Mont. (vz). Vápencové jehlice spongu hojné.
Rozhraní pásma III. a IV. stanoveno konstrukční metho-
dou, jako v profilu předešlém.
Příčný řez vrstvami křídovými od výšiny Provázky do Běloku.
Brovazka.
Profil 15:
V profilu tomto naposled zastiženo bylo pásmo III. ve
fac Perucké.
Slín vrstvy 1. Vápencové jehlice spongií jsou vzácné.
Foraminifery obvyklých druhů: Anomalina (vz), Textillaria
(vz). Hornina obsahuje množství čirých jehliček délky 0-00%
až 0-018 mm, anisotropických, těchže, jež nalezeny byly ve
vrstvách pásma II. a I. této lokalitv. Ve vyšších vrstvách pás-
ma III. jsou tyto jehličky vzácné.
Slín vrstvy 2. Vápencové jehlice spongii hojné. Fora-
minifer málo (obvyklých tří druhů).
Slín vrstvy 4. Vápencové jehlice spongní 1 foraminifery
(obvyklých tří druhů) velmi hojné.
Slíny písčité ve vyšších polohách obsahují málo
foraminifer.
LrPoLD r. 1861—2 (18, pg. 515) jmenuje vrstvy našeho
pásma III. na Provázce »() ua der mergelk« a srovnává ho
s »Plänersandsteinem« REussovým; připomíná dále, že roz-
hraní mezi Quadersandsteinem (= naším pásmem I. + II.)
a Quadermergelem (= naším pásmem III.) naznačeno jest v
DA VII. Dr. Břetislav Zahálka:
této krajině vrstvou jílu, jehož blíže Františkova důlu
v Kladně používáno jest ku výrobě cihel.
KREjčí r. 1870 (14, pg. 76) připomíná u Drnova (na vých.
svahu Provázky) vrstvy Bělohorské (= zde naše pás-
MO E)
Brandýsek.
Profil 16.
Profil veden jest na jižním svahu oné pláně křídové, jež
rozkládá se mezi údolím potoka Knovízského a potoka Tej-
nického. Plan sestává nejvýše z vrstev pásma III. — Výsky-
tem písčitých slínů spongiovych a křemitých vápenců
spongiovych naznačen jest přechod ku facii Lipenecke.
Slín vrstvy 3. Vápencové jehlice spongií 1 foramini-
fery (obvyklých tří druhů) jsou vzácné.
Křemitý vápenecspongiový vrstvy 4. Vápen
cové a křemité jehlice spongií velmi hojné. Foraminiferv (ob-
vvklych tří druhů) vzácné.
Slín písčitý vrstvy 6. Vápencových jehlic spongii
1 foraminifer málo. Z nitra mnohých jehlic spongií 1 fora-
minifer jest vápenec částečně vyloučen, čímž hornina stala se
porovitou a poněkud lehkou. Pory jsou lupou zřetelné.
Slín písčitý sponglo0vý vrstvy 7. a 8. jest poně-
kud lehčí od vyloužených jehlie spongií, jichž obsaženo jest
v hornině množství; foraminifer málo.
Slín písčitý vrstvy 10. obsahuje foraminifer 1 jehlic
spongil málo.
Vápenec křemitý z vrstvy 8. obsahuje znatelně
méně jehlic spongií nežli onen z vrstvy 4.; jehlic zřetelno jest
málo, zdají se býti překrystalováním vápence zmčeny.
KREjčí r. 1870 (14, pg. 76) připomíná odtud vrstvy B č-
lohorské (= zde naše pásmo III.).
Stelčoves.
Profil veden byl ze dna údolního, ze Stelčovsi, dle cesty
na vrchol návrší směrem k Buštěhradu (ku kotě 327.).
Vrchol výšiny mezi
| JDE
Pásmo III.
Algonkium
Dno údolí u potoka ve Stelčovsi.
l
10.
„Slín písčitý spongiový, šedý neb na-
co
DI OMR Et A
je
LÍ
Křída transgreduje tu na
Křidový útvar v západním Povltaví.
Profil 68.
Špatně přístupné vrstvy písčitých
slínů světle šedých neb nažloutlých a
křemitých vápenců šedých neb žlu-
tošedých, velmi pevných es
Slín písčitý, nažloutlý, v pevné lavici
žloutlý, s koulemi vápence křemitého, šedé-
ho, velmi pevného
„Slín šedobílý
2 Rozeesti - 305-5 LEE
„Slín šedožlutý s příměsí glaukonitu, s
partiemi nazelenalymi od hojnějšího glau-
konitu
„Slín glaukoniticky, Sedozeleny .
ASE or) s příměsí glaukonitu .
Sins lanukonitickY, in
. Nepřístupno :
„Slín šedý neb alone s příměsí lim
konitu .
„Slín glaukoniticky, žlutozelený
neb zelený IR AM:
mener 200
»
Nepřístupné vrstvy, kryté lésem dilu-
szıalnım,‘ zlutým
„Břidlicehlinutá, žlutá, úplně dien, a-
la
,
Pr dire e ans, ve en hlini-
tem, sypkem, barvy bílé .
Bradl ce hlinitá, značně zál;
šedá, v tenké desky se loupající
— Rozcestí blíže domu č. 65 — 26090 —
Nepřístupno
0
25
Stelčovsí a Bustehradem. Kota 327 m n. m.
=
s)
m 0.86
G
"0.6
mají směr S65°V a sklon 25° ku SZ.
vrstvách algonkických,
264 m m. m.
jež
26 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Jak již výše podotknuto, jest vyvinuto pásmo III. v pru-
hu mezi Steléovsf a Bělokem ve facii Břvanské; facie
tato líší se od facie Lipenecké složením souvrství spodního.
Množství jílu v souvrství tomto usadilo se patrně pod vlivem
proudů od západu přicházejících, jak na to poukazuje složení
doleního oddílu pásma III. v Kladně, kdež sestává z jílů dosti
mocných. (Cf. LrPoLD, 18, pg. 515).
Slín vrstvy 1. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery vzácné; zjištěna pouze Textillaria sp.
Slín vrstvy 2. Vápencové jehlice spongii hojné, křemi-
té a glaukonitické jehlice vzácné. Foraminifery (obvyklých
tří druhů) vzácné.
Slín vrstvy 4. Vápencových jehlic spongií málo. Z ob-
vyklých druhů foraminifer zjištěny: Anomalina (dh), Textil-
laria (vz).
Slín vrstvy 5. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých druhů: Globigerina (vz), Anomalina (h),
Textillaria (vz); dále Dentalina Lorneiana D’Orb. (vz).
Slín vrstvy 6. jest shodný se slínem vrstvy 4.; vzácně
vyskytují se glaukonitické jehlice spongiové.
Slín vrstvy 7. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých druhů: Anomalina (h), Textillaria (h);
dále Dentalina Lorneiana D’Orb. (vz).
Slín vrstvy 8. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých tří druhů kromě Globigeriny hojné; tato
jest vzácná.
Slínpísčitý spongiový vrstvy 9. Křemité a vá-
pencové jehlice spongií velmi hojné. Foraminifery obvyklých
tří druhů jsou vzácné.
Bužš.tě hrad:
Profil 43.
Spodní oddíl pásma III. jest tu nepřístupný. Sliny
písčité i vápence křemité obsahují vesměs hojně
vápencových jehlic spongií. Foraminifery obvyklých tří dru-
hů jsou řídce roztroušeny.
ZiPPE r. 1845 (37, pg. XIV.) nazývá vrstvy našeho pá-
sma III. u Buštěhradu »Plánerkalkstein (Pláner)«.
Mr
BDÍ
I
Křidový útvar v západním Povltaví.
KREjčí r. 1870 (14, pg. 76) nazývá vrstvy našeho pásma
III. u Buštěhradu vrstvami B&elohorskymi.
Makotřasy, stráň severozápadní.
Profil veden z Makotřas dle cesty na SZ ku Buštěhradu.
Profil 64.
Silnice k Buštěhradu vedoucí. Kota 337 m n. m.
Í T. Nepřístupno . . RER Be RE A) |
6.Vápenec emu spongiovy,
Šedý v pevnerlamickirstahgs Sa.) tres 0:8
OSM BASIC 1, Šedý Ales ale autres
MS ln písčitý, nažloutlý asi n 10
= ES Nepristupno:; + 50. 3 Li 06400 ar 200
= 2. Lavice písčitého slínu tveho, =
42 šedě pruhovaného, s koulemikřemitého S
= vápence spongiového, šedého. . 5
1. Úlomky úplně. zvětralé břidlice al-
gonkické, promísené s většími oblázky
bílého křemene, při povrchu nestme-
Ee a EEE
3141
= 2. Břidlice hlinitá, šedozelená, zyetrala. : 41 =
SN DES UD 2.2.0.0. oj
Dno údolí v Makotřasech. : Kota 299 m n. m.
V profilu tomto, podobně jako v profilu č. 63 u Steltovsi,
spočívá pásmo III. přímo na algonkickém základu, jenž vy-
kazuje směr S 65° V a sklon 15° ku SZ. Spodní, jílovitý oddíl
pásma III. tu schází. Nevytvořil se tu vůbec a to následkem
vyvýšeniny podmořské, která způsobila, že sedimentace pá-
sma II. a dolního souvrství pásma III. tu odpadla. Poměry
tyto vysvítají z profilu na obr. 1 (viz tabuli přiloženou ku po-
jednání o pásmu I.). — Písčité slíny obsahují roztrou-
šené jehlice spongií z vápence a vzácné foraminifery (ob-
vyklých tří druhů). V křemitém vápenci vrstvy 6. zjištěna
Ostrea sp.
28 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
M akotřasy, stráň jižní.
Profil 44.
Lokalita je posud v oboru facie Břvanské.
Jíl vrstvy 1. Tu a tam jehlice spongiová z glaukonitu,
vzácně z hmoty křemité.
Jíl vrstvy 4. Vápencové jehlice spongií hojné, glauko-
mtické vzácné. Foraminifery obvyklých tří druhů: Globige-
rina (vz), Anomalina (dh), Textillaria (vz).
Slín vrstvy 5. a 6. Vápencové jehlice spongií hojné.
Mimo obvyklé tři druhy foramimfer (hojné) zjištěny: Lagena
globosa Mont. (vz) a Cristellaria sp. (vz).
Slín písčitý vrstev 7, 8,9, 11 a 12. Vápencové jehlice
spongil hojné, foraminifery vzácné.
Vápenec křemitý vrstvy 10. a 13. Vápencových
jehlic spongií málo. Foraminifery vzácné.
Slín písčitý spongiový vrstvy 14. Křemité
jehlice spongií velmi hojné. Foraminifery vzácné.
Spongilit jílovitý vrstvy 15. Hornina jest ná-
padně lehká, dosti pevná, v kyselině solné vůbec nešumí. Již
po omytí vodou objeví se pod lupou v hornině množství
jemných porů po vyloužených jehlicich spongií. V celé hor-
nině jsou hojně roztroušeny drobné (až 1 mm velké) partie
limonitické, tmavohnědé.
Bělok, strana severní.
Severozápadně nad obcí Bělokem, při cestě, u kříže, za-
chován jest zbytek křídových sedimentů.
Profil 65.
Vrchol návrší u kříže. o145 m n. m.
> Nepřístupno Pac rt loan: en =
agıJ1l slínito-písčitý, glaukonitr 8
er cký, zelený . ee HER 02 | =
31135)
„_ | Zvětralá břidlice algonkická, při po- bs
JE VC MAZDA) book UE MEN 5
<= Nepřístupno — obec Bělok — . 71) S
Most přes potok v Běloku. 301 m n. m.
Křídový útvar v západním Povltaví. 20
Bridlice algonkické mají směr S35? V a sklon
kolem 45° ku JV.
Pásmo III. jest tu vyvinuto ve facii Břvanské.
Jíl pásma III. (souv. dolní) obsahuje roztroušené mikro-
skopické, protáhlé, tvčinkovité ütvary glaukonitické, upomí-
nající na jehlice spongii.
Severně za touto lokalitou následuje příčný úval údolní,
načež cesta stoupá příkřeji k Makotřasům. V zářezu této cesty
jsou přístupny vrstvy křídové
Profil 66.
Vrchol návrší mezi Bělokem a Makotřasv. Kota 332 m n. m.
[ 6=Nepristupno" . <- See alle 1)
o.Slín nažloutlý, při povr chu Rozpad 09
E je Ju sliínitopísčitý glaukoniti- |
= eko zelenozluty, .: z: <: 22:12 ob, 104] E
S Wýž pískovec, jako ve vrstvě 1. . J 13? =
C ZANĚMASLUPNO "a An ru pnl nebe] 5) | S
=P ískovec oslínito-=glaukoniti
cký, jemnozrnný, šedozelený, při povrchu |
| rozpadlý ee daru nap LU
313-4
Nepřístupno 64 m
Dno úvalu při cestě. 307 m n. m.
Pásmo III. jest tu vyvinuto ve facii Břvanské, poněvadž
spodní vrstvy, náležející ku souvrství dolnímu, jsou značně
glaukonitické.
Pískovec vrstvy 1. a 3. Jehlice spongií z vápence
jsou vzácné. Foraminifery: Anomalina ammonoides (vz), Tex-
tillarıa globulosa (vz).
Jíl slinitopiséity vrstvy 4. Vápencové jehlice
spongií vzácné. Foraminifery: Anomalina ammonoides (zř),
Textillaria sp. (vz), Frondicularia sp. (vz).
Slín vrstvy 5. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých tří druhů zřídka.
30 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Bělok, stráň jižní.
Na západní straně. kamýku buližníkového, na jehož
vrcholu zastižena byla útesová facie pásma II. (viz obr. č. 10
v pojednání o pásmu II. na str. 27.), jest otevřen lom na písči-
té slíny pásma III. Veden tu
Profil 67. 996.9
Vrchol lomu. m m. m.
10.Slín písčitý, šedobílý neb nažloutlý,
deskovitě se odlupující ta 2:29
„Lavice slínu písčitého, ko Abe
pruhovaného, pri DR koulovitě se
odlupujícího 2.27. 0-40
S. Lavice slínu písčité ha 0, nalen 0-30
7. Lavice slínu písčitého, nažloutlého 0-15
| G.Lavice slínu písčitého spongio- =
vého, nazloutleho, světle pruhovaného 0:50, =:
|
Ne)
5. Lavice slínu pisciteho, světle še-
dého EO RE QE Vs
4 Lavice slínu písčitého, světle še-
dého, tmavošedě pruhovaného E 0 0500)
3. Lavice slínu písčitého, šedého, žlu-
te=prubovancho 2 24 a V)
2. Lavice slinu p isčité h o, šedobílého 0-30
1. Lavice slínu písčitého, nažloutlého 0-90
319-8 —
Nepřístupno 178
Pásmo III.
— Dno lomu
Most přes potok v obei Běloku. 202 m n. m.
Základ pásma Ill. nebyl přístupný ani v lomu ani ve
stráni pod lomem. Jsme tu na rozhraní facie Břvanské a Li-
penecké. — Foraminifery jsou v písčitých slínech vzácné. —
Slín písčitý vrstvy 7. a 10. obsahuje roztroušené drobné
limonitické partie, s jakými setkali jsme se ve spongilitu
vrstvy 15. profilu č. 44. jižně od Makotřas. Makroskopicky
jsou partie ty téměř černé, pod mikroskopem tmavohnede.
Die cesty, jež z Běloku vede na jihozápadní vrchol vý-
šiny, jsou přístupny vrstvy písčitých slínů a křemitých vá-
penců pásma III., a to až do výše 332-5 m n. m.
Křídový útvar v západním Povltaví. 31
Od Běloku táhne se pásmo III. dále k Středoklukům a
ku Kněževsi, skládajíc vrchol výšiny.
Bc a IKAFKA r. 1887 (39, pg. 3) popsal z Vehlovi-
cký ch opuk od Stredokluk Loricula pulchella Sow. var. mi-
nor Fr. — Vehlovickymi opukami mínil tu Frič nejvyšší část
našeho pásma III.; nutno připomenouti, Ze Fricovy Vehlo-
vické opuky ve Vehlovicích náleží pásmu VI. (Č. ZAHÁLKA
70, 922.14: 34, pg.. 128, Tab. IL).
Planina mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Hostivicemi.
Jihovýchodně odKněževsl.
Od Čermákova mlýna (mezi Kněževsí a Kněživkou) tá-
ne se směrem skoro jižním strž, při jejímž počátku (JV od
Kněževsi) otevřeny jsou lomy na písčité slíny spongiové pás-
ma III. — Kdežto u Čermákova mlýna, t. j. při vyüsteni této
strže do hlavního údolí, bylo rozhraní pásma II. a III. v nád-
mořské výši 329-9 m (profil č. 45 v pm o pásmu EF., pe.
33), Jest zde o 2-1 m výše, t.j. ve výši 332 m.n.:m. Jest to ná-
sledkem všeobecného sklonu vrstev křídových ku SV (viz tek-
toniku křídy celého prozkoumaného okrsku, připojenou ku po-
jednání o pásmu I.). —
Profil 68.
Vrchol lomu. 348-4 m n. m.
{ 5. Lavice písčitých slinü spongio- |
vých, nažloutlých neb šedobílých; v ně-
kterých jsou hojné kulovité partie vá-
pencekřemitého, spongioveho,
= Sedehor S me oo R oV Po OU
P - =; Dnoslomu. D
= ae
= as Nepristupno lese ee o
S 3.Slín písčitý, šedý; výše a ve
SND SČ UL SPO OOM a ek
ZAD m Sedob 0: 0
1.Piskovee slínito- done
L- cký, jemnozrnný, šedozelený, drobivý 04)
| | -3320
Lun e
E
32 VI. Dr. Bretislav Zahälka:
a Pískovec vápnito-glaukonitický v pev-
© né Javicl. „46T dites TR TON ka ONO EL
= Hlouběji ve strži, směřující ku mlýnu Čermákovu,
Se jsou vrstvy špatně přístupny.
Pásmo III. jest tu v celku vyvinuto ve facn blízké facii
Lipenecké. (Souvrství spodní blíží se složením vrstvy 1. ještě
facıı Brvanske.
Fiskovec slinito-glaukoniticky (vrství
Vápencové jehlice spongií jsou roztroušeny. Foraminifery
obvyklých druhů: Anomalina (h), Textillaria (h).
Slín vrstvy 2. Vápencové jehlice spongif, jakož 1 fora-
minifery obvyklých tří druhů jsou hojné.
Výše následující písčité slínyspongiovéakře-
mitévápencespongiové jsou veskrze bohaté na jeh-
lice spongil, pouze jediná vrstva uprostřed stěny lomu obsa-
hovala jehlic málo. Foraminifery obvyklých tří druhů jsou
dosti hojné. V jedné vrstvě písčitého slínu spongiového nalezl!
jsem druh: Pleurotomaria seriatogranulata Goldf.
FRIE r. 1870 (2, pg. 212) určuje u Knezevsi naše pásmo
III. jako »Bělohorskou opuku«.
GUMBEL r. 1870 (6, pg. 512) popsal sled vrstev křídových
z lomu nad Čermákovým mlýnem takto:
Gümbel
hälka
1. Ackererde:.- tried Merle ar2 machte
2. schalig flasriger gelber Mergelkal” . 3° mächt. |
3. fester für Bauzwecke gewonnener Mer- =)
' % =
gelkalk RE Sum nn. li) STAGE
4. dünnschiefriger, klotzig - bröcklicher, a
streifig lichtgelb gefarbter, kalkiger iz E
i Schwammflintstein mit Inoceramusla- as ©
= biatus und Li longat 6° mächt. ÿ 85
= iatus und Lima elongata . . . . . . 6 mächt. 985
5. fester gelber Mergelkalk . .. .. .... 1), mächt. =
SD
a
—
(or)
. fester, zu Bauzwecken brauchbarer,
hellgelber Schwammflintstein in 2 La-
Ben VÁ Le NE NME E PK Pe ep VO ATA o KUS
7. dünngeschichtete feste, zelbe,mergelce
SCHIelera 3.3. 02 a da sono AE SNS VTT AML
Mergel. — Liboch-Melnicker
Mittelpläner
Křídový útvar v západním Povltaví. 33
GŮMBEL určuje vrstvy 2-7. jako Liboch-Melniker
S eh., kterýžto horizont na typické lokalitě jejich u Liběchova
rovná se pásmu III.+ IV. (Č. ZAHÁLKA, 34, pg. 98). —
»Schwammflintsteinem« rozumí naše křemité vápence spon-
giové. —
Kopanina Přední.
Promlets;
Pásmo III. přístupno jest tu v několika rozsáhlých lo-
mech; profil náš zhotoven byl v lomu pana Jar. Paula z Ko-
paniny Přední. — Zde jsme již v oboru facie Lipenecké.
Jíl vrstvy 1. Vápencové jehlice spongií jsou hojné.
Pokud se týče rozšíření foraminifer v ostatních vrstvách
pásma III., jsou v písčitých slínech spongiových a v křemi-
tých vápencích spongiových pouze roztroušeny, kdežto v pís-
čitých slínech (vrstva 8., 10., 12.) jsou hojné, nejhojnější ve
vrstvě 12. Pokud bylo možno ve výbrusech určiti, náležejí
většinou obvyklým druhům Textillarie a Anomaliny.
Slíny písčité normálné 1 spongiové jsou výborným sta-
vebním 1 sochařským kamenem; k sochařským pracím hodí se
zejména lavice 3. a 4. našeho profilu. Materiál mnohých sta-
rých sochařských památek pražských pochází ze zdejších
lomů na »zlatou opuku«, jak lidově jsou horniny ty zvány. —
Skalníci mají pro jednotlivé lavice v lomech zdejších vlastní
pojmenování; jednotlivé vrstvy (od shora dolů) v lomu námi
prozkoumaném nazývají takto:
vrstva 12. — skrývka,
» (Me kvarc,
» 1 == šlupky,
» = huňáč,
» —- šlupky,
zelenáč,
— červený kvare,
— kvarcová plotna,
— červená plotna,
— spodní plotna.
S Oo
KREjčí r. 1870 (14, pg. 76) nazývá v okolí Přední Kopa-
niny vrstvy našeho pásma III. vrstvami Bělohorským..
3
ae
34 VI. Dr. Břetislav Zahálka:
Horoměřice.
Profil 19.
ADO no lit pls čit v jest značně porovity od vylou-
ženého pence z kanálků křemitých koster spongiových. Již
po omytí vodou jest možno pomocí lupy spatřiti v hornině
množství porů. V HC] nešumí hornina vůbec, na omak jest
značně drsná.
KREjčí r. 1870 (14, pe. 76) nazývá zdejší vrstvy need
pásma III. vrstvami Bělohors k ya
Jenerálka, stráň severní.
Profil 20.
Slín písčitý pásma III. obsahuje velmi hojné fora-
minifery obvyklých tří druhů, zejména Anomalinu a Textil-
larii, méně jest Globigeriny. |
Spongilit písčito-jílovitý jeví po oplaknuti
vodou pod lupou hojně příčných 1 podélných řezů pory po
jehlieich spongii. V HC] nešumí.
Nebušice.
V zalesněné stráni SV nad Nebušicemi, ve starém lomu,
jest přístupný slín písčitý spong1iový, nažloutlý, pás-
ma III.
Divoka Sárka Do uhcá Mile
Pro)
Spongility pistito-Jilovité jsou nápadně leh-
ké; lupou lze pozorovati hojně porů po jehlicich spongií; při
silném zvětšení lze ještě spatřiti zbytek křemité hmoty jehlic
v podobě dutých válečků. V HC] vůbec nešumějí.
ZIPPE r. 1845 (37, pg. XIV) připomíná, že v Šáreckém
údolí na Quadersandsteinu (-= zde našemu pás. I. + II.) spo-
čívá Plänerkalkstein (= zde naše pás. III.).
Křídový útvar v západním Povltaví. 35
Hostivice.
Profil 23.
Pokud bylo 1ze špatně přístupné vrstvy pásma II. vý-
zkumu podrobiti, zjištěno, Ze foraminifery jsou v nich vzácné,
Pláň Bělohorská.
Sbrahov.
Profil 26.
Pásmo Ill. jest tu vyvinuto ve facii Lipenecké.
Spongilit písčito-jílovitý vrstvy 2. jeví pod
lupou množství porů po jehlicích spongií — odtud nápadná
lehkost horniny. Na mnohých porech v příčném řezu jest
zřetelně viděti, že dutinka jest vyložena tenkou blankou kře-
mite hmoty. Foraminifery nezjištěny žádné. V HC] hornina
nešumí.
V písčitých slínech normálných převládají fora-
roinifery nad jehlicemi spongil, opačně jest tomu veslínech
písčitých spongiových. Z foraminifer nejhojnější
jsou Anomalina ammonoides a Textillaria globulosa; Globi-
gerina cretacea vyskytuje se zřídka.
Vápenec křemitý z vrstvy 6. obsahuje obvyklých
druhů foraminifer málo. :
Vápeneckřemitý spongiovy z vrstvy 11. ob-
sahuje foraminifer hojně, nejhojnější jest Anomalina ammo-
noides a Textillaria globulosa.
SPO o lit PAS LL 11lovaty vrstvy "199 Bupou
lze spatřiti hojně porů po jehlicích spongií; jsou vyloženy
jemnou blankou křemité hmoty, což zvláště na příčných prů-
řezech pory jest viděti. Tu a tam lze ve výbruse spatřiti fora-
miniferu (Anomalina ammonoides, Textillaria globulosa), je-
jichž komůrky jsou duté a obrysy skořápek naznačeny jemnou
blankou vápencovou. V HCl šumí slabě.
HosER r. 1842 (7, pg. 25) jmenuje naše pásmo III. na
pláni Bělohorské »Plánerkalk«; pod tímto vyvinuta jest
»Sandsteinflotz« (= naše pásmo I. + I].).
ZIPPE r. 1845 (37, pe. XIII) nazývá naše pásmo III.
36 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
v této krajině »Planer«. Lehké a porovité spongility naše
nazývá »Trippel«.
KREjčí r. 1870 (14, pg. 76) nazval hlubší oddíl našeho
pásma iII. na Bílé Hoře vrstvami Bělohorskými;
jeho petrografický popis vrstev zní: »hlinitopísčitý slín, kterýž
ku svrchu stává se vápnitější a obsahuje pevné vápnité neb
křemité shluky (4sáhy); po něm následuje pak pevná opuka
v mocných lavicích kolmo rozsedlých a rozsáhlými lomy ote-
vřených (4 sáhy) s Inoceramus labiatus, Nautilus sublaeviga-
tus, Klythia Leachii.« »Vyšší deskovité a písčité opuky«,
nad předešlými spočívající určuje jako vrstvy Malnické.
Vyskytl se v nich Ammonites Woolgari. Určitou hranici
mezi oběma horizonty není prý možno stanoviti. — V nej-
vyšším místě, blíže Strahova, domnívá se, že jsou zachovány
ivrstvy Teplické a čítá k nim (14, pg. 77) »nejvvšší bě-
lošedé, vápnitozemité vrstvy s četnými foraminiferami, jež
ale jen blíže hradeb se vyskvtují«. —
V přehledu jeví se určení Krejčího takto:
mý Krejčí r. 1870 | Zahálka“)
Vrstvy Teplické X.)
III. Vrstvy Malnické IV.ř+V.a")
Vrstvy Bělohorské III.)
GÜMBEL r. 1870 (6) popsal dva profily křídových vrstev
na Bílé Hoře (citovány v pojednání o pásmu I., pg. 64—67).
V profilu prvém, vedeném za Sirahovskou branou, odpovídá
vrstva 1. vrstvě 1. pásma TIT. našeho profilu. Gůmbel vrstvu
tu čítá ku svým »Liboch-Melniker Schichten«.
Pokud se týče profilu druhého (viz citát), lze v přehledu
profil jeho, pokud týče se našeho pásma III., takto porovnati
s naším:
8) Viz poznámku v pojednání o pás. I. na str. 33. dole, jak roz-
umeti jest takovýmto srovnávacím tabulkám.
9) ©. ZAHÁLKA, 34, pg. 109, 110.
10) Týž, 58, pg. 64, 91; 82, pg. 33 dole.
1) FRrčovy »Bělohorské vrstvy« na Bílé Hoře = naše pás-
mo JII.
|
|
Křídový útvar v západním Povltaví. 3
-]
> Giimbel r. 1870 Zahálka
=!
„ Priesener Schichten.
. Hundorfer Schicht.
. Malnitzer Schicht.
. Liboch-Melnicker
Schichten.
Vedle slínů rozpoznal Gümbel na Bílé Hoře též naše
spongility, jak vysvítá z jeho petrografického popisu vrstev
Liběchovsko-Mělnických (pe. 507): » . . . feinporôses, leich-
tes, kieselig-thonig oder mergeliges, hellgeblich gefärbtes
Gestein . . .« Naše koule křemitého spongiového vápence jme-
nuje: »Concretionen von Hornstein oder Kalk.«
Frıc r. 1879 (3, pg. 66, obr. 21) popisuje a vyobrazuje
následující sled vrstev v našem pásmu III. za Strahovskou
branou na Bílé Hoře: »spodek opukových usazenin tvoří tu
na 1 cm tlusté plošky hnědelu — —. Na těch leží 1—2 m slí-
nů Semických bez zřetelných zkamenělin... Koule
Dřínovské nepodařilo se mi tu zjistiti a náleží k nim
bezpochyby nejhlubší vrstvy dobývaných opuk. Vehlovi-
c ké opuky jsou tu ve velikých lomech odkryty průměrně
v mocnosti 10 m...«. — Na str. 67. dokonce nejvyšší vrstvu
(č. 2) pevných opuk porovnává s Malnickýmřasákem
»...snad odpovídá řasáku Malnickému.« — Na str. 68. praví
dále: »V dolech strahovských leží na nejvyšších opukách
bílý slín, skládající se z nesčíslného množství foraminifer
rodu Globigerina, Textillaria, Cristellaria atd., nyní však není
možno určiti přesně stáří těchto vrstev a porovnati je s mlad-
šími Teplickými a Březenskými....«
Fričovo určení vrstev »opukových« na Bílé Hoře porov-
náno s naším:
12) Č. ZAHÁLKA, 34, pg. 84.
13) Týž, 58, pe. 90.
38 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
ss Frič Zahálka
Vrstvy Malnické (?) IVř+e+Va)
Ze 2 | Opuky Vehlovické VI»)
= x = SE - DE
= Ro Koule Dřínovské IV 5)
i Fa Slíny Semické III)
ZYKÁN r. 1886 (85) analysoval písčitý slín, snad spon-
giovy, z pásma III. z Bílé Hory: »Opuka ze zadních lomů
strahovských: S10, — 69-16%, A150; — 132%, Fe,O, — 0.89%,
Ga0— 13:13% MerO = 051% K,O = 143% Na
SO; — 012%, CO; — 761%, chem. váz. vody — 461%, vláhy
hygroskopické — 027%. Úhrnem 99-83%.
A. SLAVÍK r. 1891 (73, pg. 213) opakuje o vrstvách na
Bílé Hoře skoro v celku náhled FRrčův: »Dasselbst sind über
der Cenomanstufe zuerst Semitzer Mergel entwickelt.
DieDrinower Knollen sind nicht nachzuweisen. Unter
den Versteinerungen der ziemlich mächtig entwickelten W eh-
lowitzer Pläner sind viele Formen, die auf den Hori-
zont der Drinower Knollen hinweisen und auch andere für
Malnitzer Stufe charakteristische. Es ist daher zuver-
sichtlich anzunehmen, dass hier die höheren Lagen des Pla-
ners Malnitzer Schichten entsprechen, wie es auch Prof. Frıc
selbst für die oberen Lagen annimmt. — GÜMBEL’s Supposition,
dass am Weissen Berge Malnitzer, Teplitzer und sogar Prie-
sener Schichten vertreten sind, entbehrt jeder Begründung.«
Č. ZAHÁLKA r. 1899 (81, pg. 4) a r. 1900 (34, pg. 3) uká-
zal na to, že pásmo III. na Bílé Hoře, čili Frrcovy typické
vrstvy Bělohorské jsou aeguivalentem slínů Semických z okolí
Roudnice, Mělníka a Všetat, následkem čehož koule Dřínov-
ské (= pásmo IV.) a opuky Vehlovické (= pásmo VI.) v Pod-
řipsku jsou horizonty mladší nežli vrstvy Bělohorské (t. j.
mladší nežli pásmo III.). —
Z uvedených citátů viděti, jakou historii prodělala stra-
OZE A058:
U — a o, ala
15) Týž — 34, pg. 124-154; 83, pg. 3.
Křídový útvar v západním Povltaví. 39
tiografie našeho pásma III. na Bílé Hoře: Nejprve KREjčí
rozpoznával tu vrstvy od Bělohorských až ku Teplickým,
GŮMBEL připojil možnost, že 1 Březenské vrstvy tu jsou za-
stoupeny, FRrč později zredukoval tento počet horizontů a
vidí tu vyvinuty s jistotou pouze vrstvy Bělohorské (pří-
tomnost Malnických jest dle něho nejistá), jichž lokalitu na
Bílé Hoře za typickou stanovil. A. SLAVÍK později určitěji
mluví o přítomnosti Malnických vrstev na Bílé Hoře a ko-
nečně ©. ZAHÁLKA prohlásil vrstvy Bělohorské na Bílé Hoře
za aeguivalent svého pásma III. v okolí Řípu.
Z našeho podrobného výzkumu zřetelno jest, ze FRičovy
vrstvy Bělohorské na Bílé Hoře jsou totožny s naším pásmem
III. Poohlédneme-li se po předcházejících profilech našich,
vidíme, že od Prahy až ku Kralupům jest pásmo ITI. nejmlad-
ším horizontem zdejšího útvaru křídového; teprve na výšině
Velvarsko-Kralupské přikládá se naň pásmo IV. Na této vý-
Siné však Frič určuje vrstvy pásma III. jako slíny Semické,
t.j. jako nejnižší horizont vrstev Bělohorských na Bílé Hoře
a vrstvy pásma IV. jako koule Dřínovské a opuky Vehlovické.
Z toho plyne, že typické vrstvy Bělohorské na Bílé Hoře jsou
aeguivalentem slínů Semických v krajině severně od Kralup.
Jsou tudíž koule Dřínovské s opukami Vehlovickými hori-
zonty mladšími vrstev Bělohorských na Bílé Hoře a nemohou
býti na Bílé Hoře vyvinuty. Tím potvrzen jest náhled €. ZA-
HÁLKY O významu »vrstev Bělohorských«, již před léty (r.
1899) pronešený.
Ač jest pásmo III. na zkameněliny velmi chudé (nehledě
ku foraminiferám a jehlicím spongii), přec úhrnný seznam
zkamenělin z pásma III. z Bílé Hory vykazuje veliký počet
druhů; jest to jen tím, že v blízkosti vědeckého centra otevře-
ny jsou ve vrstvách pásma III. rozsáhlé lomy, odkud za mnoho
let nashromáždili odborníci pražští množství zkamenělin.
Zkameněliny z Bílé Hory popsali neb kriticky citují ná-
sledující badatelé (současně cituji nejvýznačnější spisy, v
nichž o zkamenělinách pásma III. na Bílé Hoře děje se
zmínka) : | |
B BAYER —- 7.1903, (69), 1905, (38);
Fri — r. 1878 (41), r. 1879 (3, 61).
FRrč a SCHLONBACH — r. 1872 (40).
40
VII. Dr. Břetislav Zahálka:
FRIC a KAFKA — r. 1887 (39).
F'Rrč a F. BAYER — r. 1902 (62), r. 1905 (63).
KREjčí — r. 1877. 65).
LAUBE — r. 1885 (64),
LAUBE a BRUDER — r. 1887 (45).
PETRASCHECK — r. 1903 (05).
PočTA — r. 1885 (67), r. 1885 (48).
RENGER — r. 1866 (68).
ABR. Reuss — r. 18456 (24), r. 1854 (69) „221322003
r. 1857 (71).
RomInGeEer — r. 1847 (26).
SCHLÖNBACH — r. 1868 (52).
SCHLÜTTER — r. 1872—6 (72).
VELENOVSKÝ — r. 1883 (74), 1885 (53, 75),
Seznam zkamenělin z pásma III. na Bílé Hoře popsaných:'“)
Sauria.
Polyptyehodon interruptus Ow.
Chelone (?) regularis Fr.
Euclastes [Chelone] Benstedi Ow. sp.
Pisces.
Anomoeodus angustus Ag. sp.
Corax falcatus Ag.
Cyclolepis Agassızıı Gein.
Denticopsis Spotti Fr. sp.
Elopopsis Heckeli Rss.
Enchodus halocyon Ag.
Halec Laubei Fr.
Hoplopterix brevis Bayer
Hoplopterix Zippei Ag. sp.
Lamna appendiculata Ag. sp.
Lichiites cretaceus Fr.
Macropoma forte Fr.
17) Ze seznamu tohoto vypustil jsem druhy rostlinné FRICEM
a Krejcim (8, 15) uvedené a cituji fossilie rostlinné pouze dle VE-
LENOVSKÉHO.
křídový útvar v západním Povltaví. 41
Macropoma speciosum Rss.
Osmeroides lewesiensis Ag.
Oxyrrhina Mantelli Ag.
Plethodus furcatus Fr. sp.
Portheus sp.
Protelops Geinitzii Laube
Ptychodus paucisulcatus Egert.
Scapanorhynchus raphiodon Ag. sp.
Scapanorhynchus (?) subulatus Ag. sp.
Koprolity od Lamna appendiculata a od jiných ryb bez
udání druhu.
Šupiny rybí.
Crustacea.
Lorieula pulchella Sow. var. minor Fr.
Baiardia subdeltoidea v. Münst.
Palinurus Woodwardi Fr.
Glyphea bohemica Fr.
Enoploelytia Leachi Mant.
Schlüteria tetracheles Fr.
Nymphaeops ? lunatus Fr.
Haploparia biserialis Fr.
Haploparia falcifer Fr.
Paraclythia nephropica Fr.
Stenocheles parvulus Fr.
Cephalopoda.
Glyphitheutis ornata Rss.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.
Desmoceras montis albi Laube a Bruder
Desmoceras Austeni Sharpe sp.
Pachydiscus peramplus Mant. sp.
Pachydiscus juvencus Laube a Bruder
Placenticeras Memoria Schlönbachi Laube a Bruder
Acanthoceras Carolinum D’Orb. sp.
Acanthoceras Fleuriausianum D’Orb sp.
Acanthoceras Woollgarı Mant. sp. |
Acanthoceras Schlüterianum Laube a Bruder i
49 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Acanthoceras papaliforme Laube a Bruder
(Ammonites) Deverianus D’Orb.
Gasteropoda.
Pleurotomaria seriatogranulata Goldf.
Pleurotomaria linearis Mant.
Scalaria decorata Rom.
Turritella multistriata Rss.
Natica dichotoma Gein. (lyrata Sow.)
Chemnitzia Reussiana Gein.
Aporhais Reussi Gein. sp.
Mitra Römeri Reuss
Lamellibranchiata.
Gervillia solenoides Defr.
Inoceramus labiatus Schloth. sp.
Inoceramus Brogniarti Sow.!?)
Inoceramus latus Mant.'“)
Inoceramus hereynicus Pet.
Inoceramus saxonicus Pet.
Lima Sowerbyi (ein.
Lima Hoperi Mant.
Lima tecta Goldf.
Lima pseudocardium Rss.
Lima elongata Sow. sp.
Lima septemcostata Rss.
Lima multicostata Gein.?“)
Lima ornata D’Orb.
Lima decalvata Rss.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten laevis Nilss.
Pecten laminosus Mant.
Pecten Dujardin A. Rom.
Pecten Reussi D’Orb.
18) Dle KREJČÍHO (15, pg. 767) a FRrčE (8, pg. 68).
W) Dle REussE (70, pg. 84).
>) "Tímto druhem rozumím i KREJčÍm (15, pg. 768) citovanou
Limu canaliferu Goldf.
Křídový útvar v západním Povltaví. 43
Pecten curvatus Gein.
Pecten serratus Nilss.
Spondylus hystrix Goldf.
Spondylus striatus Sow. sp.
Anomia subtruncata D’Orb.
Anomia immitans Fr.
Anomia radiata Sow.
Anomia subradiata Rss.
Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea semiplana Sow.
Exogyra lateralis Nilss.
Exogyra columba Lam.
Myoconcha angusta Fr.
Mytilus Neptuni Goldf. sp.
Arca subdunensis D’Orb.
Pectunculus lens Nilss.
Eriphyla lenticularis Stol.
Isocardia sublunata D’Orb.
Mutiella Ringmerensis Mant. sp.
Cyprina quadrata D’Orb.
Tellina semicostata A. Rom.
Panopaea Gurgitis Brogn.
Gastrochaena amphisbaena Goldf. sp.
Pholas sclerotites Gein.
Brachiopoda.
Rhynchonella compressa Lam.
Rhynchonella plicatilis Sow. sp.
Terebratulina gracilis Schloth. sp.
Terebratulina striatula Mant.
Vermes.
Serpula gordialis Schloth.
Echinodermata.??)
Cidaris Reussi Gein.
2) Reuss uvádí (70, pg. 84) odtuž též Micraster cor angui-
num; vypouštím tento druh ze seznamu, ježto je známo, Ze jest
44 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
S'pongiae.
Reniera bohemica Poč.
Reniera Zitteh Poč..
Chona Conybeari Bronn sp.
Geodia communis Poč.
Thenea ramea Poč.
Pachastrella sp.
Plocoscyphia labyrinthica Rss.
Ventrieulites radiatus Mant.
Spongites saxonicus Gein.
Foramimfera.
Textillaria globulosa Ehrenb.
Nodosaria Zippei Rss.
Flabellina elliptica Nilss. sp.
Cristellaria rotulata Lam.
Globigerina cretacea D’Orb.
Anomalina ammonoides Ehrenb.
Plantae.
Algae.
Chondrites Targionii Sternb.
Gymnospermae.
Microzamia gibba Corda
Fričia nobilis Vel.
Cunninghamia stenophylla Vel.
Geinitzia eretacea Une.
Cyparissidium gracile Heer
Sequoia Reichenbachi Geinitz sp.
Seguoia fastigata Sternb. sp. (non Heer).
Dicotyledonae.
Ficus Feruni Vel.
Eucalyptus Geinitzi Heer.
zkamenělinou pásem mladších a mimo to, že REUSS mnohé jezov-
ky, které tomuto druhu nenáležejí, jako M. coranguinum určoval,
na př. M. cor testudinarium a M. breviporus z pásma X. v okolí
Teplickém.
Křidový útvar v západním Povltaví. 45
Císařka, lom východní.
Profil 28.
V nejvyšší části lomu, nad vrstvou 1. pásma ITI., jest
přístupný spongilit písčito-jílovitý; jest poněkud
lehčí nežli normálný písčitý slín, v HC] vůbec nešumí. Po
omytí vodou lze spatřiti lupou množství porů po jehlicích
spongií, vystlaných jemnou blankou zbylé křemité hmoty.
Šafránka.
Nad dvorem Šafránkou (západně od dvora Ladronky)
otevřen jest v oboru pásma III. vehký lom. Sestrojen tu
Profil 69.
Vrchol! lomu. 365 m n. m.
Ornice W4 m
10.Slín písčitý spongiovy, světle
šedý, tence deskovitý s koulemi pevného
vápence křemitého spongiové-
Kiegasedehon =: Shan. Pale ne es JZ
9. Slin písčitý spongiový, světle še-
dý, v silných deskách se odlupující. . . 12
8. Lavice vápence křemitého spon-
giového, šedého, jenž přechází místy
ve slín písčitý spongiový, světle
; CÉSAR M ee let
= elotežsjako ve vrstvě 491.. 0., OA
o) 6. Totez jako ve vrstvě 4. „03
E ootéží jako ve vrstvě ir 0. 0. 0-7 | S
© Zbavcerslinu piscıbeho spon-
giového, nažloutlého, s koulemi vá-
pence křemitého spongiového,
šedého P UE LL OOM
3. Lavice slínu písčitého spongio-
vého, žlutého, s koulemi vápence
křemitého spongioveho, šedého . 06
2. Lavice slínu písčitého spongio-
sich 6 nažloutlého > Dar 813.020
1. Lavice slínu písčitého spongio-
vého, nažloutlého, poněkud porovitého . 2:0)
"Dno lomu v r. 1909. 355-6 m n. m.
46 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Vrstva 1. činí přechod ku spongilitu písčito-jílovitému,
s jakým jsme se setkali v nejnižším oddílu pásma III. v pro-
filu č. 28 u Úísařky a v prof. č. 26 za Strahovem. — Skal-
níci mají tu pro jednotlivé vrstvy a lavice svá jména:
vrstva 16. — odkrývka, v. 9. — plocháči, v. 8. — železňáči,
v. 7. — žluťáci, v. 6. — kulkáče, v. 5. — kostky, v. 4. — kul-
káče, x. 5.— mouly, v. 2 -- mydláci, v; 1. — spodky.
S týmiž vrstvami setkáme se též v lomu východně
za dvorem Ladronkou otevřeném. Z nejhlubší vrstvy,
odpovídající vrstvě 1. profilu č. 69 (zde »shnilý kámen« od
skalníků zvané), jest vápenec úplně vylouzen a hornina jest
spongilitem písčito-jílovitý m; jest značně poro-
vita, lehká a v HCl nesumi. — Výše následují lavice pís či-
tých slínů normálných i spongiových, obsahu-
jicí místy koule vápencekřemitéhospongiového.
— V severní sténě tohoto lomu se kámen již dlouho neláme,
pročež jsou tu horniny při povrchu značně ovětralé a vá-
penec z nich vyloužen — nejvyšší vrstvy v mocnosti 5 m jsou
změněny vspongility písčito-jílovité, značně po-
rovité a lehké, v HC] nešumící. — Zkamenělny v písčitých
slínech spongiových zde zjištěné: Množství foraminifer, nej-
častěji obvyklé tři druhy; Nautilus sublaevigatus D’Orb., Pa-
chydiseus sp., Lima Sowerbyi Gein. (vz), Lima Hoperi Mant.
(Abe
JZ od Malého Břevnova.
Profil 29
Vrstvy 5—6 pásma III. jsou přístupny při cestě as
15 km na JZ od kláštera Malobřevnovského. Vyvinuty jsou
tu v podobě spongilitů písčito-jílovitých, značně
zvětralých, velmi porovitých a lehkých; v HCl nešumějí. —
Několik kroků na východ, též při cestě, nacházíme v prohlu-
bině, vymleté ve spongilitech pásma III., vrstvy štěrku
pokřídového, střídající se s vrstvami pevných pí-
skovců a slepenců železitých, vše barvy žluto-
hnědé, v úhrnné mocnosti as 7 m. Bližší popis viz ve čtvrtém
oddíle křídového útvaru v západním Povltaví.
Kridovy útvar v západním Povltaví. AT.
Velký Břevnov.
Erofil,95:
Pásmo III. přístupno jest tu dobře v hlubokém zářezu
silnice a výše v zářezu cesty, jež při vrcholu pláně na zá-
pad od silnice odbočuje. Vrstvy 1—6 představují nám nej-
klubší spongilitovy oddíl pásma III. s nímž setkali jsme se
v předcházejících profilech na Bílé Hoře. — Ve slínu písči-
tém vrstvy 8. převládají foraminifery obvyklých tří druhů
nad jehlicemi spongii.
Vidovie.
Svah východní.
Profil 36.
V souvislých vrstvách přístupno jest tu pouze souvrství
spodní pásma III. a to nejlépe ve stráni poněkud dále na JZ
od velkých lomů pískovcových, v nichž sestrojen profil pá-
sma I. a II. Vyšší oddíl pásma III. jest na Vidovli vůbec ne-
přístupný, a pouze v polích roztroušené kusy písčitých slínů
prozrazují přítomnost jeho.
Svah severní.
Profii 58.
Přístupna jest tu pouze část spodního souvrství pá-
sma III.
Zıppe r. 1845 (37, pe. XIV.) nazývá vrstvy našeho pá-
sma III. na Vidovli Plänerkalksteinem.
Fric r. 1870 (2, pg. 213) určuje zdejší vrstvy pásma III.
jako vrstvy Bělohorské.
Výšina „Na pískách“.
Chaby.
Profil 41.
Pásmo III. není tu přístupno v souvislých vrstvách. Že
však jest tu zachováno, lze souditi z roztroušených kusů
spongilitů písčito-jílovitých na vrcholu výšiny.
Mocnost pásma III. jest tu jistě nepatrná, neboť výšina Pí-
ska dosahuje největší výše při kotě 389 m n. m., takže by tu
mohla býti úhrnná mocnost pásma III., odečteme- na ornici
1% m — as 35 m. Jest to tedy nepatrný a nejjižnější souvislý
zbytek pásma ITI. v tomto kraji.
48 VI. Dr. Břetislav Zahálka:
Tim ukončili jsme výzkum pásma III. až ku jeho nej-
jižnějšímu výběžku v krajině pražské. Zbývá ještě sledovati
rozšíření pásma III. na výšině Turské.
Výšina Turská.
Kněživka.
Profil 46.
Slín vrstvy 1. Vápencové jehlice spongií hojné. Fora-
minifery obvyklých tří druhů: Globigerina (zř), Anomalina
(h), Textillaria (h).
Tuchoměřice.
Profil 47.
Spodní oddíl pásma III. jest nepřístupný. Ve slinech
písčitých vyššího oddílu pásma III. jest dosti foraminifer
obvyklých tří druhů.
ZipPE r. 1845 (37, XIV.) jmenuje u Tuchoměřic vrstvy
našeho pásma Il. 1 III. Plänerkalksteinem, ač tento
název na výšině Bělohorské platil pouze pro naše pásmo III.,
pokládal totiž naší vápencovou facii pásma II. na výšině Tur-
ské za facil spodní části svého Plánerkalksteinu z Bílé Hory.
RomINGER r. 1847 (26, pe. 654 — viz citát v pojednání
o pásmu II., pe. 45) pokládá vrstvy našeho pásma III. u Tu-
choměřic za aeguivalent svého »Gelber Bausteinu« od
Postoloprt, který tam odpovídá pásmu III. a nejspodnějšímu
oddílu pásma: IV. (Č. ZAHÁLKA — 57, pg. 78).
Cihelna mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi.
Proti
Piskovee vrstvy 1. Ku pískovým zrnkům křemen-
ným přimíseno jest hojně zrnek tmavého Ivditu a tmavých
brdlie algonkických, pocházejících z okolí nejbližšího.
Slín vrstvy 2. obsahuje roztroušené vápencové jehlice
spongil.
Slín spongiovv vrstvy 3. Obsahuje množství kře-
mitých koster spongiových. Po naleptání horniny zředěnou
HC, objeví se pod lupou pravá splet křemitých koster spon-
giovych, jež dodávají hornině pevnosti a drsnosti. Zrnek kře-
menných jest přimíseno málo.
Křídový útvar v západním Povltaví. 49
Slín písčitý spongiový vrstvy 4. líší se od pře-
dešiého pouze značnou příměsí jemných zrnek pískových.
Parrauscrüv (r. 1869) profil z této lokality citován byl
v pojednání o pásmu I. na str, 52.
Našemu pásmu III. odpovídají vrstvy a a b, jež čítá ku
Turonu.
FUMBELŮV (r. 1870) profil z této lokality citován rovněž
v pojednání o pásmu I. na str. 53. Našemu pásmu III. odpoví-
dají vrstvy 1-6., jež určuje jako Liboch-Melnicker
Schichten. — Z vrstvy 4. uvádí Inoceramus labiatus a
Limu elongatu.
FRrč r. 1879 (3, pg. 65) určuje naše pásmo III. u Tucho-
měřic jako vrstvy Bělohorské.
Statenice.
Profil 48.
Rozhraní mezi pásmem II. a III. není tu přístupno.
Slín vrstvy 1. Vápencové jehlice spongii a foraminifery
obvyklých tří druhů jsou hojné.
Černý Vu
Profil 49.
Slín vrstvy 1. Vápencových jehlic spongií a foramini-
fer obvyklých tří druhů hojně.
Výše näsiedujieı písčitéslíny spongiovés kou-
lemi křemitého vápence spongiového obsahují fora-
minifer málo.
Gumbel r. 1870 (6, pg. 514), ač popisuje vrstvy našeho
pásma II. od Černého Vola, nezmiňuje se o vrstvách našeho
pásma 111.
Stráň SV nad Ounéticemi.
Na lokalitě blíže popsané již při pásmu II. nacházejí se
v polích, mezi úlomky hornin z pásma II. pocházejících, též
písčité slíny spongiové, shodné s dosavad popiso-
vanými slíny pásma III. Mimo hojné foraminifery obvyklých
tří druhů zjištěna též Gaudryina filiformis Berth.
4 pro dr en OJ Zonen
V polích povalují se tu ve společnosti hornin pásma II.
též písčité slíny normálné i spongiové, pocházející z rozruše-
4
50 VI. Dr. Břetislav Zahálka:
ného pásma III. Ulomky vyskytují se v oboru 312-320 m n.
m. Ve slínech písčitých normálných převládají nad jehlieemi
spongií foraminifery; vedle hojných obvyklých tří druhů
zjištěny vzácně: Lagena globosa Mont. a Gaudryina filifor-
mis Berth. — Ve spongiových slínech písčitých jest foramini-
fer málo.
SV pod zříceninou Zvonicí
otevřen jest v souvislých vrstvách pásma III. lom. Sestrojen tu
Profil 70.
Vrchol lyditového vrchu Zvonice. Kota 341 m n. m.
Lydit pestře zbarvený: tmavomodré až
| černé pruhy střídají se s červenými; pro-
tkán jest žilkami bílého křemene a zapadá
| pod pásmo ELE PR MERS RE EEE
3260
Pon v polích povalují se úlom-
ky slínů' písčitých spongTo-
vých, nažloutlých, šedě neb žlutě pru-
omamných neb světle šedých . . . 222679
— Vrchol lomu. —
7.Slin písčitý, tence deskovitý, na-
AOUEN E 2 DU
6. Lavice slínu ee spongio-
vého, nažloutlého, s hojnými partiemi
vápence křemitého spongiové- er
he,. -šedého ... « Be WEILS
3 =
ž| 5. Lavice slínu psč enlo spongio- =
% kium
GD
=
Pásmo III.
vého, světle šedého . . . 0-90
4 Lavice slínu písčitého, le šedé:
ho, s partiemi vápence křemitého
Sp'on210,v elhoj "šedého <. Sr
o. Lavice A písčitého spongio-
Evétomnazloutiénontr" 10 „2
„Lavice slínu písčitého Som zo-
vého, světle šedého, žlutě pruhovaneho . 0-10
1. Lavice slínu písčitého spongio-
vého, světle šedého, žlutě skvrnitého . 0-40)
LÍ
Dino lon CI 315-5 mn. m.
Křídový útvar v západním Povltaví. al
Ač základ pásma Ill. přístupný není, jisto jest, Ze vrst-
vy pásma Il. přikládají se se strany ku úbočí lyditového
vršku Zvonice, jenž i patro pásma značně převyšuje (směr
vrstev Iyditovych: S 45° V, sklon 70° ku JZ). — Ve všech pis-
čitých slínech roztroušeny jsou drobné, tmavohnědé partie
iimoniticke, s jakými setkali jsme se též ve vrstvě 15. v pro-
filu č. 44 Jižně od Makotřas a j.
Sw. Salvator.
Při cestě jež vede ed SZ od silnice, ku lyditovému vršku
Sv. Salvator zvanému, jsou ve starém, opuštěném lomu pří-
stupny písčité slíny spongiové, barvy šedobílé
pásma III. v mocnosti 4-5 m ve výši mezi 314-5—319 m n. m.
Výše pak v polích roztroušeny jsou úlomky slínů piséi-
týchspongiových, nažloutlých neb světle šedých a vel-
mi pevných vápencůkřemitých spongiových, še-
dych; sabají až do výše 325 m n. m. (úval mezi Sv. Salva-
torem a sousedním lyditovým kamýkem, severně položeným).
Nelze však z předcházejícího souditi, že by tu byla úhrnná
mocnost pásma III. 10-5 m (45 +6), neboť ukládaly se tu
pravděpodobně vrstvy pásma III. šikmo na mírně skloněné
dno; sklon vrstev křídových v iokalitách špatně přístupných
znatelný není.
KrajinameziNoutonicemi Cvrkyní Velkými
Přílepy a Kamykem.
Jak již v pojednání o pásmu II. zmíněno, roztroušeny
jsou v této krajině v polích ve společnosti úlomků hornin
pásma II. též úlomky hornin z rozrušeného pásma III. po-
cházející; jsou to písčité sliny spongiové, světle
šedé, nažloutlé neb žluté a velmi pevné vápencekřemité
spongiové, šedé. Dále zjištěn tu a tam úlomek pískov-
cekaolinickéhospongiového, jemnozrnného, žluto-
šedého. Popis horniny viz svrchu ve všeobecné části petro-
grafické. Zařadil jsem pískovec tento mezi horniny pásma
III., ježto jehlicemi spongií bohaté horniny v okrsku našem
vyskytují se pouze v pásmu III. Hornina upomíná poněkud
na pískovec z vrstvy 2. pásma III. v lomu »Na svetci« nad
Votvovicemi (prof. č. 53.).
VIT. Dr. Břetislav Zahálka:
EN
I
Na svetei.)
Brotil 55.
Rozhraní mezi pásmem II. a III. vyznačeno jest tu ostře
vrstvou šedého jílu, výše následují spongility, aequivalentni
oněm ze spodního souvrství pásma TIT. v bližším okolí Prahy.
Jíl vrstvy 1. obsahuje roztroušená hrubá zrnka čirého
křemene, tmavého lyditu a bridlie algonkických.
Piskovec vrstvy 2. popsán svrchu ve všeobecné čá-
-sti petrografické. Ve vrstvě této zjistil jsem:
Turritella imullistriata Rss. (zŤ)
Dentalium sp. (vz)
Exogyra lateralis Nilss. (vh)
Ostrea semiplana Sow. (h)
Přítomnost Turritelly multistriaty potvrzuje, že vrstva
náleží ku pásmu III., ježto v pásmu II. dosud zjištěna nebyla.
Spougilit vrstvy 3. Lupou lze spatřiti velké množ-
a kr emitých jehlic spongií a tu a tam zelené zrnko glauko-
nitu. Mikroskopicky: v hornině roztroušeny jsou jemné partie
ra ach limonitisovaneho pyritu. V hornině zjištěna
též 3 cm v průměru měřící pecka zrnitého pyritu žluté barvy,
při povrchu limonitisovaného.
Vespongilitu vrstvy 4. jsou opětně podstatnou Sou-
částkou horniný křemité jehlice spongiové. Lupou lze ie již
zřetelně rozeznati.
V obou vrstvách (3. a 4.) zjistil 1sem:
Dentalium medium Sow. (vz)
Spondylus striatus Sow. sp. (vz)
Exogyra columba Lam. (h)
Vola guinguecostata Sow. sp. (vz)
Craticularia sp. (vz).
Piskove vrstvy 5. a 6. popsán svrchu ve všeobecné
části petrografické.
Fric r. 1870 (2, pg. 203) popsal odtud profil, citovaný
již v pojednání o pásmu TI. na str. 57. Našemu pásmu III. od-
povídají Fricovy vrstvy 4. a 5. Frič čítá je ku vrstvám
Koryeanskym (= našemu pásmu II), ač pro význačné
>) Lokalita tato jest na mapách generálního štábu označena
»Marienheim«.
Křídový útvar v západním Povltaví. 53
petrografické složení vrstvy 5. nebylo mu možno vyhnouti se
názvu »opuka«, charakteristickému to názvu jeho pro horniny
vrstev Bělohorských (= našeho pásma III.)
Východně od polohy »Na světei«, mezi silnicí a Holubi-
cemi, spočívají na algonkickém základu vápence pásma II.,
kryté slabým a směrem ku Holubicům se vyklidňujícím zbyt-
kem pásma III.
Poměry objasněny byly v profilech č. 54 a 55, v po-
jednání o pásmu II. uvedených.
Profil 54.
Rozhraní mezi pásmem II. a III. naznačeno jest tu ostře
vrstvou jílu, jenž jest oproti jílu vrstvy 1. v profilu č. 53. pro-
mísen větším množstvím hrubých zrn pískových a malým
množstvím vápence. Hornina popsána byla již svrchu ve vše-
obecné části petrografické. |
Slepenec vrstvy 2. jest aequivalentem vrstvy 2. v
profilu č. 53. Popsán byl již svrchu ve všeobecné části petro-
grafické.
Sin písčitý spongiový vrstvy, 3. jest aequiva-
lentem vrstvy 3. a 4. v profilu č. 53. Jest shodný se slíny
písčitými spongiovými v oboru facie Lipenecké pásma III.
se vyskytujícími. Jemná písčitá příměs sestává ze zrnek kře-
menných a lyditových. Tu a tam vězí v hornině okulacené
zrnko algonkické břidlice až 1 cm v průměru měřící.
Jíl vrstvy 4. jest aeguivalentem vrstvy 5. a 6. v profilu
č. 59. Popsán byl svrchu ve všeobecné části petrografické.
Horniny pásma III. v tomto profilu jeví značně větší
příměs hrubých zrnek písčitých, což svědčí o tom, že se ve
směru ku V blížíme břehu někdejšího ostrůvku neb útesu v
moři křídovém.
Profil 55.
Pásmo III. jest tu zastoupeno pouze 1-1 m mocnou vrst-
vou načervenalého pískovce jílovitého, hrubozrnného. Vrstva
jest aeguivalentem vrstvy 1. v obou předešlých profilech,
jest však petrograficky úplně změněna; blízkost břehu ostrov-
ního byla příčinou, že na dně mořském hromadilo se množ-
ství hrubých zrn pískových. Hornina popsána byla již
svrchu ve všeobecné části petrografické. —
Ze
54 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Revss r. 1844 (23, pg. 128—129) popsal od Holubic dva
profily vrstvami křídovýmuy, citované v pojednání o pásmu IT.
(pg. 61—62). V prvém profilu REvssově náležejí ku našemu
pásmu II. vrstvy 2—4. Hornina vrstvy 2. rovná se patrně
našemu spongilitu, s jakým jsme se setkali ve vrstvě 3. a 4.
v profilu č. 53. I REussovr byla nápadná podobnost této hor-
niny s horninami vyskytujícími se v jeho Plánersand-
steinu (= našemu pásmu IiI.). Přes to se zdá, že 1 tuto
vrstvu čítal ještě ku svým vrstvám Hippuritový m,
které, dle sdělení Č. ZAHÁLKY při jeho výzkumu křídy v Če-
ském Středohoří, jsou na své typické lokalitě v okolí Bíliny
útesovou facií souvrství a pásma X. — V profilu, jejž vedl
REvss v lomu druhém, náleží ku našemu pásmu III. REussův
jíl pod čís. 3. uvedený. Profil tento jest velmi podobný na-
šemu profilu č. 55.
PALLAUSCH r. 1869 (20, pg. 6) popsal od Holubic profil
vrstvami křídovými, citovaný v pojednání o pásmu II. (pg.
64). K našemu pásmu III. náležejí jeho vrstvy b—d. Dle
pojmenování hornin »Mergel« a »Pláner« zdá se, že řadil
vrstvy tyto k Turonu (kamž řadí vrstvy našeho pásma III.
ve svém pojednání). Pak shodovalo by se určení Pallau-
schovo s naším.
Frič vedle profilu již zmíněného popsal profil vrstvami
křídovými ještě z jednoho lomu blíže Holubic (viz citát v po-
jednání o pásmu II.). Našemu pásmu III. odpovídají vrstvy
2—4 jeho profilu. F'Rrč čítá i tyto ku svým vrstvám Ko-
rycanským (= našemu pásmu IL), ač jistě v petrogra-
fickém složení příslušných hornin shledal obdobu se svými
vrstvami Bělohorskými (= naším pásmem III.), jak vysvítá
z pojmenování »opukové kamení« (vrstva 3.). FRrčova vrstva
4. odpovídá naší vrstvě 1. v profilu č. 54. Ze své vrstvy 3.
uvádí Frıc Turritellu cenomanensis, význačnou to zkameně-
linu pro pásmo II., a v pásmu III. v západočeském útvaru
křídovém dosud nenalezenou. Jak již uvedeno v pojednání o
pásmu II., nepodařilo se mi ani na této lokalitě T. cenoma-
nensis v pásmu III. nalézti, za to však zjistil jsem v lomu Na
světel ve vrstvě 2. pásma III. Turritellu multistriatu, druh to
v pásmu III. obvyklý.
KREjčí r. 1870 (14, pe. 74, 75) zmiňuje se o křídových
Křídový útvar v západním Povltaví. 55
usazeninách z krajiny mezi Trnenym Újezdem a Holubicemi,
a praví, že na vápencích Korycanských (= našemu pásinu
II.) spočívají písčité, deskovité opuky, jež snad již k Bělo-
horské opuce (= našemu pásmu 111.) náležejí.« Rozpo-
znal tedy dobře, že pokrývka vápenců zdejších sestává ze
zbytku jeho Bělohorských vrstev, ač s určitostí náhled nepro-
nešen.
Debrno.
V polích (ve výši as 292 m n. m.), nad zářezem silnič-
ním, v němž profil č. 56 byl sestrojen, roztroušeny jsou úlom-
ky písčitého slínu spongiového, šedého, shodného
s týmiž slíny pásma III. z jiných lokalit. I zde příměs písčitá
sestává hlavně z tmavých zrnek Iyditu a bridlie algonkických.
Reuss r. 1844 (23, pg. 129) popsal profil vrstvami křído-
vými u Debrna (viz citát v pojednání o pásmu II., pg. 69).
Ku našemu pásmu III., pokud lze z popisu hornin souditi, ná-
ležejí jeho vrstvy 2-4. Při hornině 3. jest mu nápadná po-
dobnost její s horninami jeho »Plänersandsteinu« (= našeho
pásma IIT.), přes to však čítá ji ku svým vápencům Hippuri-
tovým (které, jak svrchu řečeno, rovnají se na jejich typické
lokalitě u Bíliny souvrství a pásma X). Ve své vrstvě 3. na-
lezl Reuss: Pecten membranaceus Nilss? a jiný podobný dru-
hu Pecten arcuatus.
Frıe r. 1870 (2, pg. 205) popisuje též profil křídových
vrstev od Debrna (viz citát v pojednání o pásmu IL., pg. 71).
Našemu pásmu III. odpovídají, pokud z pouhého popisu hor-
nin souditi možno, jeho vrstvy 2—5. Z nejvyšší polohy (vrst-
va 2—4) popisuje »opukové kamení« — tím míní patrně námi
tu zjištěné písčité slíny spongiové pásma III. Opuku tuto čítá
ku svým vrstvám Korycanským. Z vrstvy 4. uvádí Pecten
membranaceus a Turritellus sp.; Pecten membr. jest sice druh
v pásmu II. hojně se vyskytující, jest však možno, že v úte-
sech mořských mohl se při málo změněných podmínkách ži-
votních udržeti 1 do doby pásma III.
Vrstva 5. profilu FRrčova jest patrně aequivalentem
vrstvy 4. profilu Reussova a odpovídá as nejhlubší jílovité
vrstvě našeho pásma III.
56 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Mocnost pásma III.
V původní své mocnosti zachováno a přístupno jest
pásmo III. pouze na výšině Velvarsko-Kralupské, kdež kryto
jest pásmem IV.; průměrná mocnost jeho obnáší tu 29 m.
V ostatním kraji jižně od této výšiny jest pásmo III. méně
mocné, neboť jest tam již od konce doby pásma III. podrobeno
rušivé činnosti erosivní; proto též mocnost zachovalé části
jeho jest na různých místech značně odchylná — viz násle-
dující tabulku. Vyjimečně vysoké (nikoli mocnost) jest pásmo
III. na výšině Provázce, kde naměřeno bylo 32 m od základu
pásma III. až na vrchol výšiny; — měřeno tu bylo na pro-
táhlém svahu a je tu možný sklon vrstevný. Na nejjižnějším
výběžku zachovalé části pásma III. jest mocnost pásma III.
velmi malá: na výšině Píska u Stodůlek pouze kolem 3 metrů.
Podobně 1 na výšině Turske: tu jí ubývá od jihu ku severu
(od 14 m ku 1 m).
V následující tabulce uvedeny jsou mocnosti pásma III.
na důležitějších lokalitách:
Číslo Je Úhrnná mot- || číslo Úhrnná moc-
profi | Dtanovisko Inst päsma IL profi | Stamovisko © (mat pásma I.
m m
60 INové Ouholice. .| 29 — | Horoměřice - Je-
5 |Hledsebe...... 289 neralka 2 2030)
12% Chrz .. 20% 289 — |Bila Hora..... 24 22)
{9 Brovazka ..... 32 x | Vidovle.a 5308 19723)
Rovina 241004 232.23) 2 A ESA ve wo
10 brancysek 44125 — | Kněživka-Přední
63 |(Stelčoves...... 28 Kopanına az
13 Buštěhrad 2.1.2 1652) 47 | Tuchoměřice...
64 |Makotrasy SZ ..| 229 48, I Stateniecer s
44. |Makotrasy J...| 19 49 Cermyý Vol ee
66. | |Belok SZ... = 18°6 70 | Zvonice u Černo-
= |Knezeves Hosti- En) EE OUT COR ERP
VACONA ze KPK 24 22) 3.2 Na světce sur
— |Cermäküv mlýn - BA U EOD
Divoká Šárka . 55. U Holubice |
— |Predni Kopanina
- Divoká Šárka
24 2)
19
<
2) Zjištěno konstrukcí na základě nejbližších profilů.
24) — Mocnost přístupné části pásma III.
Křídový utvar v západním Povltaví. 57
Palaeontologie pásma III.
Pásmo Ill. jest v okrsku našem vyznačené chudobou na
zkameněliny (nehledě k mikroskopické fauně foraminifer a
spongií). Jakožto nejvýznačnější pro pásmo III. mož-
no jmenovati následující skupinu zkamenělin, z nichž
některá sama o sobě může býti též význačnou zkamenělinou
pásma jiného, vyskytující se tam ovšem ve společnosti jiných
význačných zkamenělin:
Inoceramus labiatus
Nautilus sublaevigatus
Pachydiscus peramplus
Acanthoceras Woollgari Mant. sp.
Lima elongata
Lima Sowerbyi
Pecten Dujardinii
Veliké množství osamocených jehlic spongií
Z rostlin: Sequoia Reichenbachi.
Foraminifery, ač některé druhy (jako Globigerina cre-
tacea, Anomalina ammonoides a Textillaria globulosa) vy-
skytují se v pásmu III. ve množství velikém, nejmenuji v se-
znamu význačných zkameněln, ježto i v jiných pásmech jsou
hojné a bylo by nutno horniny křídy české podrobiti důklad-
nému mikroskopickému studiu, aby stanoveno býti mohlo,
které z foraminifer pro určitá pásma jsou význačné.
Měli bychom nyní podati seznam všech zkamenelin až
posud z pásma III. z našeho okrsku popsaných; poněvadž ale
většina druhů z našeho okrsku nalezena byla na Bílé Hoře u
Prahy, bylo by zbytečno je opakovati. Připojujeme tedy pouze
seznam oněch druhů, které v jiných lokalitách nalezeny byly
a v našem seznamu bělohorském uvedeny nejsou:
Gasteropoda.
Turritella sp.
Natica lamellosa A. Rom. (?)
Scaphopoda.
Dentalium medinin Sow.
Dentalium sp.
58 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Lamellibranchata.
Pecten membranaceus Nilss.
Vola quinquecostata Sow. sp.
Mytilus capitatus Zitt.
Arca subglabra D’Orb.
S'pongiae.
Craticularia sp.
Foraminifera.
Haplophragmium aequale Roem. sp.
Gandryina filiformis Berth.
Lagena globosa Mont. sp.
Ramulina aculeata Wright.
Nodosaria monile v. Hag .
Nodosaria prismatica Rss.
Dentalina Roemeri Neugeb.
Dentalina oligostegia Rss.
Dentalina Lorneiana D'Orb.
Frondicularia sp.
Marginulina tumida Rss.
Poznámka. Jakožto příspěvek ku otázce o vzniku
glaukonitu vytýkám, že na několika lokalitách, ovšem
vzácně, zjistil jsem glaukonit jako zkameňující hmotu jehlic
spongil (viz též Č. ZAHÁLKA 97, pg. 74); na druhé straně
nepodařilo se mu ani v jednom případé zjistiti glaukonit jako
zkameňující hmotu foraminifer. Komůrky foraminifer bývají
někdy vyplněny hmotou cizou — pyritem, více méně limoniti-
sovaným. Na základě těchto pozorování nebylo by tudíž možno
pro krajinu prozkoumanou podporovati náhled, že giaukonit
vznikl jakožto zkameňující hmota foraminifer (viz souhrn
různých náhledů o vzniku glaukoritu na př. v Zirkelově Pe-
trografii (59).
Závěrek.
HosER r. 1842 (7) označoval vrstvy našeho pásma III.
na plám Bělohorské jako »Plänerkalk«.
Reuss r. 1844 (23) určoval na výšině Velvarsko-Kralup-
ské vrstvy našeho pásma III. a IV. jako »Plänersand-
Křídový útvar v západním Povltaví. 59
stein«. Význam tohoto horizontu Reussova, vysvítá
z pozorování, že na typických lokalitách REvssovýcm: a)
u Peruce míněno jest jím jen pásmo III. (Č. ZAHÁLKA,
per), 6b) u Triblic a Bivan vedle pásma IIL též
pásmo IV. (Č. ZAHÁLKA, dosud nepublikovaná práce o křídě
> Čes. Středohoří). — U Holubic a Debrna uznává sice
podobnost vrstev našeho pásma IIL se svým Pláner-
sandsteinem, přece však je zřetelně od svých Hippu-
ritových vrstev neodéleňuje. Hippuritové vrstvy sta-
novil REvss poprvé v okolí Kuëlina a Bílinv, kde dle €. Za-
HÁLKY (Křídový útvar v Čes. Středohoří) představují hori-
zont zcela jiný — totiž souv. a pásma X.
ZipPE r. 1845 (37) označoval vrstvy našeho pásma III.
v krajině od Lobče až na Bílou Horu jako »Plänerkalk-
stein« neb »Pläner«.
ROMINGER r. 1847 (26) určuje na vySine Velvarsko-
Kralupské naše pásmo III. spolu s pásmem IV. jako »Gel.
ber Baustein« a porovnává ho s Reussovym Plänersand-
steinem. Rovněž u Tuchoměřice určoval tak naše pásmo III.
— V Poohří však označoval jménem tím vrstvy pásma III.
a nejspodnějšího pásma IV. (Č. ZAHÁLKA, 57, pg. 78).
Lirozp r. 1861—2 (18) jmenuje na Provázce vrstvy na-
šeho pásma III. »A uader mergel« a srovnává ho s Reus-
sovým Planersandsteinem.
PALLAUSCH r. 1869 (20) v Tuchoměřicích rozpoznal vrst-
vy našeho pásma IT. od vrstev pásma III.: prvé čítá k ce n o-
manu, druhé k turonu.
KREjčí r. 1870 (14) označoval na výšině Velvarsko-Kra-
lupské všechny »opuky«, tedy vrstvy našich pásem III.
IV. jako vrstvy Bělohorské. — V krajině mezi Pro-
-vazkou a Horoměřicem označoval vrstvy našeho pásma II.
stejným způsobem. — Na Bílé Hoře určoval vrstvy našeho
pásma III. od shora dolů takto:
Teplické vrstvy (na typických lokalitách v Po-
ohm — pasmo, x.)
25) ©. ZAHÁLKA, 34, pg. 109, 110.
60 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Malnické vrstvy (na typické lokalıte u Malnie
= pas IVe Nas);
Bělohorské vrstvy (Frıcovy Běl. vrstvy na Bílé
Hoře = naše pásmo III.).
GŮMBEL r. 1870 (6) url vrstvy našeho pásma III. u
Nelahozevsi, Tuchoměřic, Kněževsi a Horoměřic jako Li-
boch-Melnicker Schichten. Horizont tento na ty-
pické lokalitě u Liběchova a Mělníka rovná se našemu pásmu
III. a IV. (©. ZAHÁLKA, 34, pg. 84). — Na Bílé Hoře určil
vrstvy našeho pásma III. od shora dolů takto:
Priesener Schichten (na typické lokalitě u
Března = pásmo IX.?”)
Hundorfer Schichten (na typické lokalitě u
Hudcova (Hundorfu) = pásmo X.)
Mainitzer Schichten (na typické lokalitě u Mal-
nic. = pásmo 1W.25)
Liboch-Melnicker Schichten (na typické lo-
kalité u Liběchova a Mělníka = pásmo III. + IV.?“)
FRič r. 1879 pojmenoval vrstvy našeho pásma III. na
Bílé Hoře »Bělohorskými vrstva mk a lokalitu tuto
stanovil za typickou pro ně. Podrobněji je pak rozčlenil od
shora dolů na Vehlovickéopuky, Dřínovské kou-
lea Semick&sliny. Dle pozdějších výzkumů €. ZAHÁL-
KY zjištěno však, že
Vehlovické opuky na typické lokalitě u Vehlovie
pásmu V425)
Dřínovské koule na typické lokalitě na Dřínov-
ském vrchu = pásmu IV.?°)
Semické slíny na typické lokalitě na Semickém
vrchu; — pásmu. IIT.39)
Nejvyšší vrstvu na Bílé Hoře porovnává Frıc s Mal-
nickými vrstvami, ač nikoliv s jistotou. Frıcovy Mal-
ýž, 58, pg. 64, 91; 82, pg. 33 dole.
VZ, 34, pg. 84.
ýž
2 ten 34, pg. 153.
94, pg. 124—154; 83, pg. 3.
Křídový útvar v západním Povltaví. 61
nické vrstvy však na typické lokalitě u Malnic rovnají se
pásmu IV. ř = e + V. a
Na planině u KnéZevsi a Tuchoměřic určoval F'Rrč vrst-
vy našeho pásma III. jako vrstvy Bělohorské. U Středokluk
pokládai nejvyšší polohu pásma III. za Vehlovické opuky
CDs)
Na výšině Velvarsko-Kralupské však náhle celé naše
pásmo III. určuje pouze jako Semickéslíny, naše pásmo
IV. jako Dřínovské koule a nejvyšší jeho část jako V e-
hlovické opuky. — Poněvadž tedy týž horizont našeho
pásma III. na jedné straně určuje jako Bělohorské vrstvy
(celé) a na druhé straně jako Semické slíny, plyne z toho, že
oba horizonty FRrčovy v jmenovaných dvou krajích jsou si
aeguivalentní. Poněvadž dále Bělohorské vrstvy pojmeno-
vány dle vrstev na Bílé Hoře, jest nutno dle názvosloví Fri-
čova za Bělohorské vrstvy označiti pouze jeho Semické slíny,
čili naše pásmo III. (ovšem kromě Bílé Hory samé).
V profilu nad Votvovicem (Na světa) a u Debrna čítá
FRIC vrstvy našeho pásma III. ku svým vrstvám Ko-
rycanským (= našemu pásmu II.).
A. SLAvVIK r. 1891 (73, pg. 213) v theoretické úvaze o
vrstvách na Bílé Hoře přidržuje se rozdělení FRrčova.
Č. ZAHÁLKA r. 1899, 1900 (81, pg. 572, 34, pg. 69) po-
prvé prohlásil, ze Frıcovy Bělohorské vrstvy na Bílé Hoře
jsou jeho pásmem III. a toto že totožné jest pouze se Semický-
mi slíny v krajině severně od Prahy. Následkem toho zastou-
peny jsou na Bílé Hoře pouze FRrčovy Semicke sliny.
Pásmo IV.
Pásmo IV. charakterisováno jest v okrsku našem, stej-
ně jako v sousední vysočině Řipské, mocnými vrstvami písči-
tých slínů, prokládaných pevnými lavicemi vápenců křemi-
tých. Ač jehlice spongií jsou v horninách jeho roztroušeny
dosti hojně, přec nikdy nejsou přítomny v takovém množství
31) Výž, 34, pe. 158.
62 VII. Dr. Bretislav Zahálka:
jako tomu jest v Lipenecké facii pásma III. Na výšině Vel-
varsko-Kralupské 1 na vysočině Řipské blíží se pásmo IV. vý-
vinem svým horní části pásma III.
Rozšíření pásma IV.
Pásmo IV. rozšířeno jest v prozkoumaném okrsku pouze
na vysočině Řipské a na výšině Velvarsko-Kralupské. Již-
něji sotva kdy sahalo, ježto by aspoň stopy po něm byly za-
chovány na nejvyšších vrcholcích. Zdá se tudíž, že koncem
doby pásma III. terrain jižně od Kralup tak se zvýšil, že břeh
mořský od Prahy postoupil k severu až blízko ku Kralupům.
To samé bylo v celém jižním pruhu křídového útvaru od
Žbánské vysočiny až ku Brandýsu a Poděbradům (Č. ZAHÁL-
KA. 84 pe: 10). |
Základ a patro pásma IV.
Základem pásma IV. jest všude pásmo III. Na již-
ním konci vysočiny Řípské jest rozhraní obou pásem vyzna-
čeno tím, že vrstvy pásma III. sestávají v horní své poloze
převážně z písčitých slínů, obsahujících křemité vápence jen
v podřízené míře, kdežto vrstvy pásma IV. z pravidelně se
střídajících lavic písčitých slínů a lavic křemitých vápenců.
— Na výšině Velvarsko-Kralupské počínají se vkládati lavice
křemitých vápenců ve větším počtu též do vyšší polohy
pásma III. — Za to však pásmo III. v krajině pražské, tak
jako v celém jižním pruhu západočeského útvaru křídového,
liší se značně od pásma IV. velkým množstvím jehlic spongif.
Patrem pásma IV. na vysočině Ripské a v nejvyšších
polohách výšiny Velvarsko-Kralupské jest pásmo V.; na vý-
šině poslední, v polohách erosí více vybrázděných kryto jest
pásmo IV. štěrkem a lésem diluviálním.
Petrogratie pásma IV.
Charakteristickými horninami pásma IV. jsou písčité
slinyakremitevapence, totožné s oněmi v pásmu II.
Kdežto na vysočině Řipské skládalo se pásmo IV. jen z těchto
hornin, pozorujeme již v Ouholicích (prof. 60), že se vkládají
do vyšší polohy pásma IV. vrstvy měkkých slínů nor-
Křídový útvar v západním Povltaví. 63
málnýchneb poněkud písčitých. Ve stráni mezi Ouholi-
cemi a a Podhořany (prof. č. 61) skládá se nejvyšší část pás-
ma IV. v mocnosti 45 m ze snadno se rozpadávajících slínů
písčitých, prokládaných vrstvičkami měkkého slínu. — Kdež-
to ve vysočině Řipské obsahovaly vyšší vrstvy pásma IV.
hojně glaukonitu (glaukonitické písčité slíny), nebyl v kraji
našem úkaz tento pozorován.
O vrstvách pásma IV.
V pásmu IV. v okrsku našem stejně jako v sousední vy-
sočině Řipské není možno rozeznávati žádných podřízených
souvrství.
JV okraj vysočiny Ripské.
Mlčechvosty—Vepřek.
Protil 59
Pásmo IV. sestává tu ze střídajících se vrstev pevných
písčitých slínů šedobílých s velmi pevnými lavicemi
křemitého vápence šedého. V nejvyšší poloze, při sil-
mici, jest písčitý slín rozpadlý, neboť v ústupku terrainu sklá-
dá povrch zemský.
Krejčí r. 1870 (14, pg. 75) určuje vrstvy našeho pásma
IV. i III. v labské stráni u Mičechvost jako vrstvy Bělo-
horské.
Frič r. 1879 (3, pg. 72) nalezl v Dřínovských koulích
(= našemu pásmu IV.) u Nových Dvorů velký exemplář
houby Spongites gigas Fr.
Č. ZAHÁLKA r. 1893 (76, pg. 17) uvádí z pásma IV. z této
lokality Amorphospongiu (Achilleum) rugosu.
Údolí Červeného potoka.
Severní stráň údolní, poblíže vyústění do údolí Vltav-
ského, skládá se v dolní poloze z vrstev pásma III., nad nimiž
následuje pásmo IV. Pásmo toto sestává tu, podobně jako
pásmo III., z písčitých slínů, prokládaných pevnými lavicemi
vápenců křemitých. Směrem ku Z vrstvy stoupají, proto dále
na západ, blíže Chržína, v téže stráni údolní, zastihneme
v nejvyšší poloze pouze pásmo III.
NEN
64 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Nové Ouholice.
Profil 60.
Pásmo IV. přístupno jest nad Novými Ouholicemi při
cestě, vedoucí na vrchol výšiny. Ve vyšší poloze vloženy jsou
do pásma IV. vrstvy měkkých slínů.
Písčitý slín vrstvy IV. 2. Vápencové jehlice spon-
gif jsou hojné, foraminifery jsou vzácné (Globigerina creta-
cea, Anomalina ammonoides).
Slín písčitý vrstvy 3. Vápencové jehlice spongii
jsou roztroušeny. Foraminifery obvyklých tří druhů jako
v pásmu III.: Globigerina (h), Anomalina (h), Textillaria
(zř); dále Dentalina Roemeri Neugeb. (vz).
Slín vrstvy 4. Vápencové jehlice spongií jsou roztrou-
šeny. Foraminifery obvyklých tří druhů jsou řídké; Cristel-
laria rotulata Lam. (vz).
Slín vrstvy 5. a 6. Vápencové jehlice spongif a forami-
nifery obvyklých tří druhů jsou hojné; dále: Cristellaria sp.
(vz), Dentalina Lorneiana D’ Orb.
Slín vrstvy 7. Vápencové jehlice spongil a obvyklé fo-
raminifery jsou řídce roztroušeny. Dále zjištěna: Membrani-
pora sp. (vz).
Vápence křemité vrstev 8. a 10. Vápencové jeh-
lice spongii a obvyklé foraminifery jsou hojné; ve vrstvě 8.
zjištěna mimo to Lagena globosa Montagu sp. (vz).
Slín vrstvy 9. Vápencové jehlice spongií hojné; ob-
vvkle druhy foraminifer vzácné; dále: Cristellaria rotulata
(vz)
Nové Ouholice — Podhořany.
oa
Piscite slíny pásma IV. obsahují hojné vápencové
jehlice spongií; foraminifery obvyklých tří druhů jsou vzácné.
Vápencekřemité obsahují místy hojné vápencové
jehlice spongií. Foraminifery jsou vzácné.
Na zkameněliny jest tu v celém okolí pásmo IV. chudé;
ve vrstvě 8. a 9. zjistény byly po delším hledání:
Křídový útvar v západním Povltaví. 65
rybí šupiny a kůstky v chomáči (vz),
Ammonites sp. (úlomek),
Pecten Nilssoni Goldf. (zř),
Pecten curvatus Gein. (vz),
Pecten sp. (úlomek),
Fukoides (zf).
Slín písčitý vrstvy 10. jest poněkud měkčí slínů
písčitých ve hlubší poloze pásma IV .a prokládán jest ten-
kymi vrstvičkami měkkého slínu; vše to nasvědčuje nepatrné
faciove změně v nejvyšší poloze pásma IV. v blízkosti již-
ního břehu moře křídového. Slín písčitý obsahuje hojné jehlice
spongií z vápence, vzácně z křemene; foraminifery v doleni
poloze jsou řídce roztroušeny, výše jsou hojné. Mimo obvyklé
tři druhy zjištěny ještě: Cristellaria sp. a Gaudryina filifor-
mis Berthelin. Mimo to zjištěny:
Ammonites sp. (úlomek),
Aporhais Reussi Gein. sp. (zř),
Turbo cognacensis D’ Orb. (?) (vz) — shoduje se s Fri-
čovým obrazem 49. (3, pg. 102),
Pecten Nilssoni Goldf. (zř),
Fukoides (zr).
Hleďsebe.
Písčité slíny pásma IV. obsahují hojné vápencové, vzác-
něji křemité jehlice spongií; obvyklé tři druhy foraminifer
jsou vzácné.
Reuss r. 1844 (23, pg. 117) určuje vrstvy našeho pásma
III. a IV. ve stráni mezi Nelahozevsí a Vepřkem jako Pläner-
sandstein.
Kresct r. 1870 (14, pg. 75) určuje vrstvy našeho pásma
III. a IV. ve stráni mezi Kralupy a Vepřkem jako vrstvy
Bělohorské.
FRIC r. 1879 (3, pg. 10) určuje u Hleďsebe vrstvy našeho
pásma IV. jako Dřínovské koule; nalezl v nich Amorpho-
spongiu (Achilleum) rugosu Rom.
Okolí Nelahozevsi.
Na výšinách západně nad Nelahozevsí jest pásmo IV.
zachováno pouze v polohách nejvyšších. Tak na výšině K o-
5
66 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
pec zvané (kota 272 m n. m.), západně nad Nelahozevsí jest
základ pásma IV. ve výši as 244 m m. m., patro ve výši as
267 m n. m. a mocnost jeho obnáší tudíž as 23 m; čísla uve-
dená stanovena byla výpočtem methodou objasněnou v článku
o pásmu III. při lokalitě Nelahozeves.
ROMINGER r. 1847 (26, pg. 654) jmenuje na výšině Vel-
varsko-Kralupské vrstvy našeho pásma III. a IV. »Gelber
Baustein« a srovnává ho s REussovým Plänersandsteinem,
t.j. s naším pásmem III. V Poohří určoval však jako Gelber
Baustein pásmo III. a nejspodnější oddíl pásma IV. (Viz Č.
ZAHÁLKA, 91, pg. 78).
Frıc r. 1879 (3, pg. 70) praví, že při cestě z Nelahozevsi
do obce Uh zjištěny Dřínovské koule, ve kterých na-
lezeny: Amorphospongia rugosa (vh), Inoceramus Brogniarti,
Ostrea hippopodiam, Flabellina elliptica a mnoho kyzových
pecek, pozůstatků to hub mořských. — Ve vyšší poloze Dří-
novských koulí naiezl hojné obrovské Spongity (S. gigas Fr.)
a v pevných koulich opukových na blízkém pastvišti nalezl:
Baculites sp., Ammonites Bravaisianus, Rissoa Reussi, Den-
talium medium, Inoceramus Brognarti, Pecten Nilssoni, Cri-
stellaria rotulata. Dále praví: »Vehlovickéopuky vystu-
pují výše ve směru k Radonicům??) a poskytly nám druhy ná-
sledující: Lepidenteron longissimum (dlouhé rybí koprolithy),
Baiardia subdeltoidea, Ammonites Woolgari, Lima elongata,
Cristellaria rotulata.« — Zde tedy Frič určoval spodní část
našeho pásma IV. jako koule Dřínovské (= naše pásmo IV.)
a svrchní část jako opuky Vehlovické (= naše pásmo VI).
Při cestě jižně nad Lešany byla přístupna nejvyšší po-
loha pásma IV. v podobě vrstev písčitých slínů, střídajících
se s lavicemi pevných vápenců křemitých. Rozhraní mezi pás-
mem IV. a V. stanoveno tu vyměřováním ve výši 261 m n. m.
Velvary—Radovice.
Erotiké slo:
V horní poloze stráně, nad 239 m. n. m., vystupuje pás-
mo IV. v podobě střídajících se vrstev písčitých slínů a kře-
mitých vápenců. Písčité slíny obsahují místy velmi hojné
92) Má státi »Radovieum«.
Křídový útvar v západním Povltaví. 67
jehlice spongií z vápence, foraminifery však vzácně. Nepří-
stupná rozhraní pásem (III. a IV.) stanovena konstrukcí jako
v profilu předešlém.
Východně od Radovie.
Ve stráni severní přístupno jest dobře rozhraní pásma
IV. a V. při cestě, jež vede od obce Uh směrem JZ na výšinu.
Lokalita jest as 1 km východně od obce Radovic. Zjištěn tu
Profil 71.
Vrchol návrší — kota 266 m n. m.
Diluviální štěrk 10 m?®)
—— Z.ZT]
6: | 2. Nepřístupné vrstvy pásma V., kryté štěr- | en
E ken CHA - -2 -eo o od
= | BS n sedožlutý mekky 2- ........ 70| S
N
( 2.Slın písčitý, nažloutlý, šedě skvrni-
tý, v pevné lavici, obsahuje místy koule
= křemitého vápence šedého. . . 02m
a) E Slín písčitý, nažloutlý, šedě skvrni-
= | ty, při povrchu měkký. — Hlouběji ná-
= sledují špatně přístupné vrstvy slínů
písčitých, střídajících se s pevnými
| Javicemi křemitých vápenců.
Slín písčitý pásma IV. z vrstvy čís. 2. obsahuje
foraminifery velmi vzácně: zjištěna pouze Anomalina ammo-
noides. Vápnité jehlice spongií jsou též dosti vzácné.
Biseite slímy sokrnemitý mi vápenci v nej-
vyšší poloze stráně (od 219-7 m n. m. výše) náležejí ku pásmu
IV. — Rozhraní obou pásem stanoveno podobnou konstrukcí
jako v profilu Velvary—Radovice.
3) Místy dosahuje mocnost štěrku na úkor měkkého pásma
V. až 7 m.
68 VII. Dr. Bretislav Zahálka:
Sazená.
Profil č. 62.
Nejvyšší poloha vrstev křídových (písčitý slín a
křemitý vápenec) v mocnosti 45 m náleží pásmu IV.
Rozhraní mezi pásmem III. a IV. stanoveno konstrukcí jako
v profilu předešlém.
Mocnost pásma IV.
Pásmu IV. ubývá ve směru od severu ku jihu: kdežto
u Roudnice stanovena byla mocnost jeho na 45 m,**) zmen-
šuje se mocnost jeho směrem k Mělníku až na 29 m.??) Mezi
Mlčechvosty a Vepřkem stanovil jsme mocnost pásma IV.
rovněž na 29 m (cf. profil č. 59) a konečně na výšině Vel-
varsko-Kralupské obnáší již jen 24 m (ef profil č. 60 v Nov.
Ouholicich).
Palaeontologie pásma IV.
Pásmo IV. stejně jako pásmo III. v této krajině vyzna-
čeno jest chudobou zkamenělin. Fauna pásma IV. prozkou-
maného okrsku nejlépe se zračí v následujícím seznamu zka-
menělin ze svrchu uvedených lokalit.
Seznam zkamenělin,
jež až dosud byly z pásma IV. v prozkoumaném okrsku uve-
deny:
Pisces.
Dlouhé rybí koprolity.
Rybí šupiny a kosti v chomáči; tyto vyskytují se též ve
tvarech, nazvaných kdysi Lepidenteron longissimum Fr.°®)
Crustacea.
Baiardia subdeltoidea v. Münst.
Cephalopoda.
Baculites sp.
(Ammonites) Bravaisianus D’ Orb.
(Ammonites) Woollgarı Mant.
2) Č. ZAHÁLKA, 76, pg. 5; 79, pe. 16.
3), Týž, 76, pe. 25; 79, pe: 30.
86) Cf. F. BAYER, 38, pg. 35.
Křídový útvar v západním Povltaví. 69
Gasteropoda.
Turbo cognacensis D’ Orb. (?)°”)
Rissoa Reussi Gein.
Aporhais Reussi Gein. sp.
Scaphopoda.
Dentalium medium Sow.
Lamellibranchata.
Inoceramus Brogniarti Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.
Lima elongata Sow. sp.
Bryozoa.
Membranipora sp.
Foramimfera.
Textillaria globulosa Ehrenb.
Gaudryina filiformis Berth.
Lagena globosa Mont. sp.
Dentalina Roemeri Neugeb.
Dentalina Lorneiana D’ Orb.
Flabellina elliptica Nilss. sp.
Cristellaria rotulata Lam.
Globigerina cretacea D’ Orb.
Anomalina ammonoides Rss. sp.
Spongiae.
Amorphospongia (Achilleum) rugosa Röm.
Spongites gigas Fr.
Plantae?
Fucoides.
Závěrek.
A. E. Reuss r. 1844 (23) určoval ve stráni mezi Nelaho-
zevsí a Vepřkem vrstvy našeho pásma IV. a III. jako »Plä-
nersandstein« (cf. závěrek při pojednání o pásmu III.).
97) Shoduje se s FRičovým vyobrazením č. 49 (8, pg. 102).
70 VII Dr. Břetislav Zahálka:
RoMINGER r. 1847 (26) jmenuje na výšině Velvarsko-
Kralupské vrstvy našeho pásma IV. spolu i s pásmem III.
»Gelber Baustein« (cf. závěrek pásma III.).
KREjčí r. 1870 (14) určoval ve stráni mezi Nelahozevsí
a Vepřkem vrstvy našeho pásma IV. spolu i s pásmem III.
jako vrstvy Bělohorské (ef. závěrek pásma III.).
FRič r. 1879 (3) určoval u Hleďsebe (pg. 70) naše pásmo
IV. jako Dřínovské koule, kteréžto vrstvy na Dřínov-
ském vrchu (jejich typické lokalitě) skutečně též našemu
pásmu IV. odpovídají (FRrč 3, pg. 25; Č. ZAHÁLKA 76, pe. 17,
18). — Nejvyšší polohu pásma IV. na výšině Velvarsko-Kra-
lupské (na př. na návrší u Radovie — 3, pg. 71) určuje jako
Vehlovické opuky. Vehlovické opuky WRrčovy však
na typické jejich lokalitě u Vehlovic jsou pásmem VI. (Č.
ZAHÁLKA 77, pg. 14.).
Pásmo V.
Pásmo V. vyznačuje se měkkými slíny, čímž se od pásma
IV. nápadně líší. Zachováno jest v našem okrsku jen svou
spodní částí; skládá na výšině Velvarsko-Kralupské jen nej-
vyšší vrcholky křídové a bylo tudíž ode dávna erosi vysta-
veno. Jím končí se řada křídových pásem v okrsku našem a
teprve u Mlčechvost, v sousední vysočině Řipské, následují
pásma vyšší.
Rozšíření, základ a patro pásma V.
Pásmo V. má podobné rozšíření jako pásmo IV.; setká-
me se s ním na jihovýchodním svahu vysočiny Řipské (t. j.
na svahu Škarechova) a na výšině Velvarsko-Kralupské.
Základem jeho jest všude pásmo IV., jež svými pevný-
mi písčitými slíny a křemitými vápenci nápadně se líší od
měkkých slínů pásma V. Na svahu Škarechova, kdež vyvinuta
jsou všechna pásma křídová až ku pásmu IX., vyvinuto jest
pásmo V. v plné mocnosti a kryto jest pásmem VI. Pásmo VI.
liší se nápadně od měkkých slínů pásma V. lavicemi pevněj-
ších slínů písčitých (FRričovýmr Vehlovickými opukami). Na
výšině Velvarsko-Kralupské kryto jest pásmo V. štěrkem
i Křídový útvar v západním Povltaví. 71
diluviálním mocným 1—15 m, takže jest přístupno jen na po-
kraji strání; na př. při vrcholu stráně nad Novými Ouholi-
cemi a v nejvyššíca polohách jižně od obcí Uh a Radovie.
Petrograiie pásma V.
Pasmo V. vyvinuto jest v okrsku našem všude ve stejné
Ťacii — v podobě měkkého slinu šedožlutého neb
světle šedého. Makroskopicky zřetelny jsou ve slínu
pouze roztroušené šupinky muskovitu, mikroskopicky pak zji-
štěna nevelká příměs jemných zrnek křemenných a vzácně
zrnko zeleného glaukonitu. Podstatu horniny tvoří přejemná
směs jílu a vápence; vedle toho jest vápenec zkameňující hmo-
tou roztroušených, osamocených jehlic spongif a foraminifer,
jež jsou dosti hojné. |
O vrstväch päsma V.
Jižní okraj vysočiny Ripske.
Škarechov.
Profil 59.
Pravá stráň vltavská mezi Mlčechvosty a Vepřkem sklá-
dá se z pásma III. a IV., pak následuje mírný svah sestávající
z měkkých slínů šedožlutých pásma V. Vrstvy jsou tu v po-
lieh velmi špatně přístupny, takže patro pásma V. ani stano-
veno býti nemohlo. Slin obsahoval dosti hojné jehlice spongií
Z vápence; z foraminifer zjištěny: Globigerina cretacea D"Orb.
{vh), Anomalina ammonoides Rss. (vh) a Textillaria globu-
losa Eihrenb. (h).
Č. ZAHÁLKA (76, pg. 44) uvádí odtud:
Areca subglabra D’Orb. (h)
Pecten pulchellus Nilss. (zř)
Exogyra lateralis Nilss. (h)
Ostrea semiplana Sow. (vh)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (h).
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Nové Ouholice.
Profil 60.
Na pásmo IV., které zakončeno jest nejvýše pevnou la-
vicí křemitého vápence, přikládá se tu měkký slín, světle šedý
72 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
pásma V. Přístupný jest pouze v mocnosti 3:0 m, načež ná-
sleduje výše štěrk diluviální. Jest však pravděpodobno, že
pásmo V. jde tu ještě o něco výše a že na svahu jest kryto se
shora svaleným štěrkem diluviálním.
Slin obsahuje vzácně roztroušené jehlice spongii a fo-
raminiferv, obojí z vápence. Z foraminifer zjištěny svrchu již
uvedené druhy ze Škarechova. Vedle toho zjištěny tu násle-
dující zkameneliny:
Turritella multistriata Rss. (vz). ,
Dentalimu medium Sow. (vz).
Inoceramus sp. (zlomek — vz). ,
Ostrea sp. (zlomek — vz).
Lima pseudocardium Rss. (vz).
Pecten Nilssom Goldf. (zř).
Osten ježovky (vz).
Jest tu tedy pásmo V. na zkameněhny chudé.
Západně od Nelahozevsi.
As 2 km západně od Nelahozevsi, v zářezu cesty k Rado-
vicům (JZ od návrší »Korenice« zvaného) přístupný jest
ve výši kolem 265 m n. m. měkký šedožlutý slin pásma V.
v mocnosti 3 m. Na základě konstrukce dle rozhraní pásma
1V. a V. v Nových Ouholicích a známého povšechného sklonu
vrstev na výšině Velvarsko-Kralupské (viz pojednání o pá-
smu I., pg. 5) spadá tu základ pásma V. do výše as 260 m n.
in., což s měřením dosti dobře souhlasí.
Slín obsahuje dosti hojné jehlice spongií z vápence. Z fo-
raminifer zjištěny obvyklé tři druhy těchto rodů: Globige-
rina (vz), Anomalina (dh) a Textillaria (vz).
Jižně od Lesan.
Při cestě vedoucí z Lešan k jihu přístupno jest dobře
rozhraní pásma IV. a V. Sestrojen tu
Profil 72.
Vrchol stráně 270 m n. m.
Diluvium. — štěrk. 15 m
608 5m ————— —
Pásmo V. — Slin šedožlutý, měkký. . . . . . 15m
Kridovy útvar v západním Povltaví. 73
2610 m n. m.
Pásmo IV. — Vrstvy písčitých slínů, střídajících se s
pevnými lavicemi křemitých vápenců, skládají dolní
část stráně.
Pásmo V. sestává tu opětně z měkkého slínu, obsahují-
cího dosti hojné jehlice spongii z vápence a dosti foraminifer,
zjištěny tu následující rody obvyklých druhů: Globigerina
(vz), Anomalina (dh) a Textillaria (zř). O stanovení a kon-
trolním výpočtu rozhraní pásma IV. a V. viz pásmo I., pg. 5.
A. E. Reuss r. 1845—6 (24, pg. 120) povšiml si ten vrstev
našeho pásma V. v okolí Nelahozevsi, zmiňuje se však o něm
jen velmi stručně a určuje ho jako »Plánermergel«:
»im Rakonitzer Kreise tritt er (t. ]. Plänermergel) an einzel-
nen Punkten bei Mühlhausen und Leschan auf.« — Reussův
Plänermergl typicky vyvinut jest v okolí Loun a Bíliny, kdež
představuje horizont zcela jiný, totiž pásmo IX. (Č. ZAHÁLKA
80, pg. 70).
KREjčí r. 1870 (14, pg. 77) zmiňuje se, že na výšinách
mezi Nelahozevsí a Velvary vyvinuty jsou vrstvy Tepli-
e ké; těmi rozumí zde naše pásmo V. Teplické vrstvy však na
jejich typické lokalitě v Teplicích totožny jsou s pásmem X.
(Č. ZAHÁLKA 34, pg. 119).
FRrč r. 1879 (3, pg. 71) popisuje pásmo V. v kraji mezi
Radovicemi a Nelahozevsí takto: »Na těchto opukách?*) leží
tu pak vrstva žlutých a vrstva šedých slínů, které připomí-
nají nám hlubší vrstvy Teplické (u Kystré) aneb někte-
ré Březenské jíly bakulitové. Dle zkamenělin však
poznáváme, že vrstvy tyto jsou asi stáří koulí Loun-
ských a rovnají se vrstvám, které jsem v novější době nalezl
u Všetat. Po jediné návštěvě nalezli jsme v nich:
Ammonites Bravaisianus?
Scaphites Geinitzii
Scala decorata (Scalaria decorata Rom.)
Turritella multistriata
Dentalium medium
Nucula pectinata
>) t. j. na Vehlovických opukách, PAN rozumí zde FRIC
nejvyšší polohu našeho pásma IV.
74 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Lima Sowerbyi
Exogyra lateralis
Frordienlaria
Cristellaria —«
Určení Frıcovo nejlépe osvětleno bude, připomeneme-li,
že jeho hlubší Teplické vrstvy u Kystry totožny jsou s nej-
vyšší částí pásma IX, (Č.ZAHÁLKA, 80, pg. 41), Březenské jíly
hakulitové u Března jsou vyšším oddělením pásma IX. (Č.
ZAHÁLKA, 80, pg. 76) a Lounské koule v Lounech spodním od-
lílem souvrství a pásma V. (Č. ZAHÁLKA, 82, pg. 34).
Východně od Radovie.
Profil: 75
Na svahu výšiny východně od Radovic, jižně od Uh,
v zářezu cesty přístupno jest dobře rozhraní pásma IV. a V.
— Pásmo V. sestává tu z měkkého slínu šedožlutého
v mocnosti 7 m; jde však ještě 1 výše, kryto jsouc se shora
svaleným štěrkem diluviálním. Štěrk diluviální má tu v po-
Mich mocnost 1—7 m.
Slín obsahuje dosti hojné jehlice spongií z vápence a
dosti hojné foraminifery, z nichž zjištěny: Globigerina cretac.
(vz), Anomalina ammon. (dh), Textillaria globul. (dh) a
Frondicularia sp. (úlomek — vz). |
Rozhraní pásma IV. a V. spadá tu do výše 254-6 m n. m.,
což souhlasí velmi dobře s výpočtem provedeným na základě
rozhraní pásma IV. a V. v Nových Ouholicích a známého
pevšechného sklonu vrstev na výšině Velvarsko-Kralupské.
Radovice.
Brom 13.
Pásmo V. jest tu nepřístupno, dle konstrukce však
spadá základ jeho do výše as 262 m n. m. Jest tudíž pravdě-
podobno, že pod štěrkem diluviálním, podobně jako v profilu
předešlém, jest pásmo V. zachováno. —
Z těchto několika nálezů lze souditi, že pásmo V. jest v
nejvyšších polohách výšiny jižně od Radovie a západně od
Nelahozevsi všude zachováno, ač v nevelké mocnosti; patem
jeho jest všude štěrk Eier
Křídový útvar v západním Povltaví.
NI
O1
Mocnost pásma V.
V úplné mocnosti zachováno jest pásmo V. v prozkou-
maném okrsku, jak již svrchu uvedeno, pouze na Škarechově,
kdež zaujímá 18—19 m.
Na výšině Velvarsko-Kralupské jest již z části odstra-
1.“no erosí, což dělo se již v dobách dřívějších, naposledy v
době diluviální, ježto kryto jest štěrkem diluviálním. Moc-
nost jeho jest tu na různých místech různá. Na úbočích spa-
dává štěrk diluviální hlouběji a tak zdánlivě zmenšuje se
mocnost zachovalé části pásma V. — Mocnost zachovalé části
vásma V. na výšině Velvarsko-Kralupské:
Nové Ouholice — 3 m.
Západně od Nelahozevsi — 3 m.
Jižně od Lešan — 75 m.
Východně od Radovie — 10-4 m.
Palaeontologie pásma V.
Následkem nepatrného rozšíření pásma V. na výšině
Velvarsko-Kralupské, výchozů nepříznivých pro vyhledává-
uí zkamenělin a konečně 1 skutečné chudoby na zkameněliny
jest počet druhů zkamenělin z pásma V. malý. Teprve na již-
ním svahu vysočiny Řipské, na Škarechově, jest pásmo V. na
zxameneliny bohatější, kteroužto vlastnost podržuje v celém
svém rozšíření na této vysočině. Tu pak charakterisováno jest
skupinou význačných zkamenělin, právě oněch, jež ze Škare-
chova citovány byly, t. j.:
Arca subglabra D’Orb.
Pecien pulchellus Nilss. =
Exogyra lateralis Nilss.
Ostrea semiplana Sow.
Pleurostoma bohemicum Zutt.
V
7
„„ Seznam všech zkamenělin uvedených z
plasma Vz výšiny %elvarsko-Kralupskera
ze Škarechova.
Cephalopoda.
Ammonites Bravaisianus D"Orb.?
Scaphites Geinitzi D’Orb.
76 VII. Dr. Břetislav Zahálka:
Gasteropoda.
Turritella multistriata Rss.
Scalaria decorata Rom.
Scaphopoda.
Dentalium medium Sow.
Lamellibranchiata.
Inoceramus sp.
Lima Sowerbyi Gein.
Lima pseudocardium Rss.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten pulchellus Nilss.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea sp.
Eixogyra lateralis Nilss.
Nucula pectinata Sow.
Arca subglabra D’Orb.
Echinodermata.
Osten ježovky.
Spongiae.
Pleurostoma bohemicum Zitt.
Foramimfera.
Textillaria globulosa Ehrenb.
Frondieularia sp.
Cristellaria sp.
Globigerina cretacea D’Orb.
Anomalina ammonoides Rss. sp.
Tím vyčerpal jsme veškerá pásma útvaru křídového v
zapadním Povltaví. Pojednáním tímto prodlouženo studium
útvaru křídového ze severních končin někdejšího zálivu moř-
ského až ku jižnímu jeho pobřeží. Zvolili jsme proto tento
terrain křídový, poněvadž v jeho pokračování dále na jih za-
chovány jsou zajímavé zbytky řeky z doby křídové, která
přinášela materiál ku vytvoření většího dílu sedimentů jiho-
západní oblasti křídového útvaru českého. Zbývá nám po-
jednati ještě o zachovalých zbytcích usazenin zmíněné řeky —
křídové Berounky — což stane se v oddíle následujícím.
60.
61.
73.
74.
Křídový utvar v západním Povltaví.
=]
=]
Litteratura.
Čísla 1--37 viz na konci pojednání o pásmu I.
Čísla 38—59 viz na konci pojednání o pásmu II.
BAvER Dr. FR: Neue Fische der Kreideformation Böhmens.
(Verh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. Wien 1903.)
FRrč A.: Über einen neuen Fisch aus dem Pläner des Weissen
Berges bei Prag. (Sitzungsber. d. k. böhm. Gess. d. Wiss.
Prag. 1879.).
. FRič Dr. A. a BAYER Dr. F.: Nové ryby českého útvaru krido-
vého. (Palaeontolographica Bohemiae, č. VII. 1902.).
. FRič Dr. A. a Baver Dr. F.: Neue Fische und Reptilien aus
der bohmischen Kreideformation. Prag. 1905.
. LAUBE Dr. G.: Ein Beitrag zur Kenntniss der Fische des böhmi-
schen Turons. (Denkschr. Math.-Naturh. Cl. d. k. Akad. d.
Wiss. Wien. 50. B. 1885.).
. PETRASCHECK Dr. W.: Ueber Inoceramen aus der Kreide Boh-
mens und Sachsens. (Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt. Wien.
53. Bd. 1903.).
. PoëTA Dr. Ph.: Über isolierte Kieselspongien aus der bôhm.
Kreideformation. (Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. Prag,
1884.).
. PocrA Dr. Ph.: Beiträge zur Kenntniss der Spongien der böhm.
Kreideformation. I. Abth. (Abh. d. k. böhm. Ges. d. Wiss.
Prag, VL. F. 12. Bd. 1883.).
. RENGER K.: Předvěké rostlinstvo křídového útvaru českého.
Živa 1866.).
. Reuss Dr. A. E.: Lolinigidenreste in der Kreideformation.
(Abh. d. k. böhm. Gess. d. Wiss. Prag, V. F. 8. Bd. 1854.).
. Reuss Dr. A. E.: Palaeontologische Miscellen. (Denkschr. d. k.
Akad. d. Wiss. Wien, X. Bd. 1855.).
. REuss Dr. A. E.: Neue Fischreste aus dem böhmischen Turon.
(Tamtez, XIII. Bd. 1857.).
. SCHLÜTTER Dr. C.: Cephalopoden der oberen deutschen Kreide.
(Palaeontolographica herausg. v. Dunker u. Zittel, XXI. Bd.
Cassel, 1872—76.).
SLAvÍK Dr.A.: Die Schichten des hercynischen Procaen- oder
Kreidegebietes, ihre Deutung und Vergleichung mit anderen
Kreidegebieten. (Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. Prag,
1891.).
VELENOVSKÝ Dr. J.: Die Flora der böhm. Kreideformation. II.
Theil. (Beitr. z. Palaeont. d. Oest.-Ung. Monarchie u. d. Ori-
ents. Wien, 1883.).
80.
91.
VIE. Dr. Břetislav Zahálka:
. VELENOVSKY Dr. J.: Die Flora der böhm. Kreideformation. IV.
Theil. (Tamtéž, 1885.)
. ZAHÁLKA Č.: Stratigrafie útvaru křídového v okolí Ripu. Pás-
mo IV. a pásmo V. (Zpráva střed. hosp. školy v Roudnici pro
šk. r. 189223.).
77. ZAHÁLKA Č.: Pásmo VI. křídového útvaru v okolí Ripu. (Vest.
král. čes. spol. náuk. Praha, 1893.).
. ZAHÁLKA Č.: Pásmo IX. křídového útvaru v okolí Ripu. Nebu-
želské podoli. (Tamtéž, 1895.)
. ZAHÁLKA Č.: Stratigralie křídového útvaru Řipské vysočiny a
Polomených Hor. (Tamtéž, 1896.).
ZAHÁLKA Č.: Pásmo IX. křídového útvaru v Poohří. (Tamtéž,
1899.).
ZAHÁLKA Č.: Bericht über die Resultate der stratigraphischen
Arbeiten in der westbohmischen Kreideformation. (Jahrb.
d. k. k. geol. Reichsanst. Wien, 1899.)
. ZAHÁLKA Č.: Pásmo V. kfidoveho útvaru v Poohří. (Věstník
král. čes. spol. náuk. Praha, 1898.)
. ZAHÁLKA Č.: Pásmo III. a IV. křídového útvaru v Pojizeří.
(Tamtéž, 1902.)
. ZAHÁLKA Č.: Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. (Tamtéž,
1905.)
. ZYKAN L.: O chemických rozborech několika technicky důleži-
tých hornin. (Listy chemické, X. roč. 1886.)
Kridovy útvar v západním Povltaví. ne) =
OBSAH.
Pásmo III.
Úvod.
Rozšíření pásma IIL
Základ pásma III.
EB atro.pasma III.
Petrogratie pásma. Lil
Obzrnstvmach a tacileh pásma I
Jižní okraj vysočiny Řipské.
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Příčný řez vrstvami křídovými od výšiny Provázky do
Běloku.
Planina mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Ho-
stivicemi.
Pláň Bělohorská.
Vidovle.
Výšina »Na piskäch«.
Výšina Turská.
Mocnost pásma III.
Palaeontologie pásma III.
Závěrek.
Pásmo IV.
Úvod.
Rozšíření pásma IV.
Zaklad.a patro.pásna IV.
Petrografle pasma DV.
O vrstvách pásma IV.
JV okraj vysočiny Řipské.
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Mocnost pásma IV.
Balaeontolo < 18 pa small
Závěrek.
Pásmo V.
Úvod.
Rozšíření, základ a patro pásma V.
Petrozrartie pa sania Ve
so VII. Dr. Břetislav Zahálka: Křídový útvar v záp. Povltaví.
O vrstvách pásma V.
Jižní okraj vysočiny Řipské.
Výšina Velvarsko-Kralupská.
Mocnost pásma V.
Palaeontologie pásma V.
Závěrek.
Litteratura.
Oprava.
Pásmo I.. pg. 60. — Piskovec kaolinický sypký, s oblými kon-
krecemi pískovce železitého SV nad Beránkou u Prahy, jakož
1 níže uvedený písek blíže Pušrajbky, jsou zbytky křídové, rozru-
šené řekou diluviální.
WV:
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie
der Pilze.
Von
Dr. Ladislav Fr. Celakovsky.
Vorgelegt in der Sitzung am 23. Februar 1912.
In meiner Arbeit: Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie
der Pilze (Prag 1906, Commissionsverlag von Fr. Řivnáč)
habe ich eine Methode mitgetheilt, mit deren Hilfe sich Ver-
suche anstellen lassen, welche darüber ein Urtheil zu fällen
gestatten, inwieweit Pilze, welche befähigt sind innerhalb
eines nahezu der vollständig dampfgesättisten Luftraumes
ihre Sporangien, Conidien und dergleichen einfach gebaute
Fortpflanzungsorgane auszubilden, dies infolge eines durch
Wasserdampf-Abgabe erfolgten Reizes thuen, und inwieweit
sie unter Umständen von einer Transspiration unabhängig
sein können.
Speziell bei Mucor racemosus habe ich auf den Unter-
schied hingewiesen, der sich geltend macht, wenn man seine
Hyphen aus dem Nährsubstrat verschiedener Zusammen-
setzung und Concentration, statt in Luft, in Paraffinol ein-
zuwachsen nöthigt. Während nämlich bei Beginn der Cultur
sämmtliche dem Substrat entspringende Hyphen in feuchter
Luft Stielform annehmen, um bald mit einem Sporangium
sich abzuschliessen, wachsen zur selben Zeit die in trockenes
oder feuchtes Paraffinöl eindringenden Hyphen unter Zweig-
bildung mycelartig weiter. ohne zu fruetifieiren. Da diese
Sterilitát sich nicht abschaffen lässt, wenn man Paraffinol-
Sitzber. der kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 VIIN. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
culturen bei niederen Temperaturen *) hält oder dieselben in
einer Sauerstoffatmosphäre anstellt, so ist wenigstens unter
diesen Verhältnissen Sauerstoffmangel nicht daran Schuld,
wenn die an Sauerstoffbedürfniss den vegetativen Hyphen
etwas überlegenen Sporangien nicht entstehen. Dass dieses
Resultat auf Transspirationsmangel zurückzuführen ist,
das habe ich durch den Vergleich der Erscheinungen
bei zwei nahe verwandten Mucorineen, nämlich bei Mucor
racemosus und bei Sporodinia grandis, bei welcher die Ab-
hángigkeit der Fortpflanzung, namentlich der Sporangien-
bildung von der Transspiration Dank den Untersuchungen
von (G. Kress“*) als streng bewiesen gelten kann, zu be-
sründen versucht. Bei diesem Vergleiche habe ich speziell
darauf hingewiesen, dass am Einde der diesbezüglichen Cul-
turversuche die aus dem einigermassen schon erschöpften
Nährsubstrat noch hervorbrechenden Hyphen (resp. Stiele)
im wasserfreien Paraffinöl mit Sporangienbildung reagiren,
im wasserhaltigen dagegen steril bleiben, was nur dadurch
ungezwungen erklärt werden kann, wenn man annımmt,
dass in dem trockenen Medium minimale Wassermengen den
Stielen entzogen werden, dass hier also ein Surrogat für
schwache Transspiration vorliegt, welches wie letztere die
Fortpflanzung auslöst.
Als schwach müssen aber jene Wasserverluste bezeichnet
werden, die z. B. Sporodinia- oder Mucor-Hyphen im trocke-
nen Paraffinöl erleiden, wenn man ihnen jene Wasserabgabe
gegenüberstellt, welche an denselben Hyphen in dampfge-
sättigter Luft stattfindet. Einschlägige Versuche werde ich
bei einer anderen Gelegenheit veröffentlichen.
Bei Sporodinia fällt die Nothwendigkeit stark zu trans-
spiriren, damit Sporangien entstehen können, in jene Zeit-
periode, während welcher Substrathyphen noch genügend
viel Nährstoffe in ihrer Umgebung vorfinden und der ganze
Thallus bei üppigem Wachsthum lebhafte Athmung unter-
*) Bei solchen Temperaturen ist Paraffinöl für Sauerstoff
etwas durchlässiger, als bei den normalen oder höheren (l. c. p. 49).
**) G. Klebs. Zur Physiologie der Fortpflanzung einiger Pilze.
I. Sporodinia grandis. (Pringsheims Jahrbücher für wissenschaft-
liche Botanik, Bd. XXXII, 1898.)
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 3
hält. Später, je mehr sich das Nährsubstrat erschöpft, ge-
nügen nachweislich immer schwächere und schwächere Wasser-
abgaben, um dasselbe Resultat zu erzielen, bis schliesslich
jener Fall realisirt wird, wo schon durch solche Wasserver-
luste, welche in feuchter Luft (Klebs) oder in trockenem
Paraffinöl stattfinden, Fortpflanzung durch Sporangien aus-
gelöst wird. *) Die transspiratorische Reizbarkeit für Sporan-
sienbildung nimmt also bei Sporodinia allmählich zu, je
mehr die Vegetation nachlässt, d.h. je mehr sich das Myce-
lium dem Hungerzustande nähert.
Wenn man bedenkt, dass in ähnlicher Weise wie bei
Sporodinia, auch bei Mucor racemosus die am Ende der
Cultur dem Substrat entspringenden Hyphen durch mässige
Wasserverluste zur Fortpflanzung gereizt werden, da siezur
selben Zeit im trockenen, nicht jedoch im feuchten Paraf-
finöl mit Sporangien fructificiren; wenn man ferner sich
dessen erinnert, dass bei kräftiger Vegetation, sowohl bei
Sporodinia, als auch bei Mucor racemosus, die das Substrat
verlassenden Hyphen im trockenen Paraffinöl steril bleiben
und dies auch bei niederen Temperaturen thuen, so wird man
geneigt sein diese Sterilität bei Mucor racemosus, ähnlich
wie bei Sporodinia, durch eine Transspirationshemmung zu
erklären suchen. Diese konnte aber sehr wohl im Spiele ge-
wesen sein, wenn man bedenkt, wie oben bemerkt wurde,
dass seitens der Hyphen vielmehr Wasser an dampfgesättigte
Atmosphäre abgegeben werden kann, als an trockenes Paraf-
finöl, in welchem während der ersten Entwickelungsperiode
des Pilzes das für den Fortpflanzungsreiz nothwendige Mi-
nimum der Wasserabgabe niemals erreicht werden dürfte,
wohl aber am Ende der Cultur, wenn die Reizschwelle in
genügender Weise gesunken ist.
Nach dieser Auffassung würde bei Mucor racemosus
ein Fall starker transspiratorischer Reizbarkeit vorliegen,
wo die Reizschwelle mit dem Entwickelungsstadium des Pilzes
sich zwar analog wie bei Sporodinia nach unten zu allmählich
verschiebt, aber dies in viel geringerem Grade und in viel
*) Der Einfachheit halber habe ich Zygotenbildung unberück-
sichtigt gelassen, nehme also an, dass Culturverhältnisse vorhanden
waren, bei welehen sie unmöglich ist. ;
4 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
engeren Grenzen thuet, indem zum Unterschied von Sporo-
dinia, weder am Anfang der Cultur, noch später während
der üppigsten Pilzvegetation, der Schwellenwerth jenes trans-
spiratorische Minimum übersteigt, welches im besten Falle,
bei stärkster Production von Athmungswärme in einem
dampfgesättigten Luftraum erzielt wird.
In Mucor racemosus hätten wir also einen Pilz, welcher
ebensowohl an das ihm am besten zusagende verdiinnte Nähr-
substrat, als auch an die letzterem gewöhnlich beigesellte
dampfgesättigte Atmosphäre am vollständigsten angepasst
ist, indem nicht wie bei Sporodinia unter ganz bestimmter,
sondern unter allen möglichen Luftfeuchtigkeiten die für die
Verbreitung des Pilzes so wichtige Fortpflanzung sich ein-
stellen kann.
Die Mehrzahl der bekannten Pilze, auch der gemeinen
Schimmelpilze, hat Fortpflanzungsorgane, welche dem von
einer Transspiration scheinbar unabhängigen Lufttypus an-
gehören, was änsserlich daran erkenntlich wird, dass unter
allen möglichen Culturverhältnissen die besagten Luftorgane
auch dann zur Entwickelung gelangen, wenn man die um-
gebende Atmosphäre bei constanter Temperatur dampfgesät-
tigt hält. Dieser biologische Typus kann als streng oder obligat
bezeichnet werden, wenn ähnlich den Sporangien von Mucor
racemosus, die mannigfaltigen Fortpflanzungsorgane nur in
der Luft, niemals innerhalb eines wasserhaltigen Substrates,
entstehen, oder aber er kann als fakultativer Lufttypus unter-
schieden werden, wenn ähnlich den Conidien von Ascoidea
rubescens dieselbe Fortpflanzungsart annähernd ebenso gut
innerhalb einer Nährlösung, wie ausserhalb derselben sich zu
entwickeln vermag. Der Unterschied ist kein durchgreiffender,
da speziell innerhalb des fakultativen Lufttypus alle möglichen
Abstufungen und Übergänge zum obligaten angetroffen
werden, welche häufig bei einer und derselben Art zur Ent-
stehung von biologischen Varietäten den Anlass geben.*)
*) Eine ähnliche Eintheilung wird man auch innerhalb des
von der Transspiration deutlich abhängigen Lufttypus machen
können, denn bei einem Fusarium, welches aus Faba-Stengeln von
mir isolirt wurde und ähnlich wie das von Klebs erwähnte und
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze 5
Ich habe zahlreiche Pilzrepräsentanten, insofern ihre
Sporangien oder Conidien dem oben genannten Lufttypus
eingereiht werden können, mit Hilfe der Paraffinölmethode
untersucht und habe gefunden, dass am Anfang der Cultur
während kräftiger Mycelvegetation meist ganz analoge Erschei-
nungen bei ihnen zu Tage treten, wie bei Mucor racemosus.
Es senden nämlich Mycelien der bezüglichen Pilze, indem
sie noch kräftig wachsen und sich ernähren, nur sterile
Hyphen in trockenes Paraffinöl hinüber, um später, wenn
die Vegetation nachlässt, darin nachträglich in einem gewöhn-
lich viel schwächeren Grade zu fructificiren. Die im Ver-
gleiche zur Luft so gesteigerte Hyphenproduction im Paraf-
finöl lässt sich nicht abschaffen, weder dadurch, dass man
die Pilze auf sehr verdünnten Nährlösungen züchtet, noch
wenn man dieselben Culturen bei niederen Temperaturen
anstellt, noch schliesslich wenn man die Luft innerhalb der
Culturgefässe durch reinen Sauerstoff verdrängt. Dass unter
diesen Verhältnissen mit Rücksicht auf den Fortpflanzungs-
prozess, welcher erfahrungsgemäss im Allgemeinen etwas
mehr Sauerstoff erheischt, als die vegetativen Hyphen, un-
günstige Sauerstoffverhältnisse nicht bestanden haben, is!
mehr als wahrscheinlich und wird durch einige Beobachtungen
an zwei Repräsentanten des fakultativen Lufttypus bestättigt.
Die Versuche beziehen sich auf eine Varietät resp. Rasse des
Penieillium glaucum Link, welche beim Reifungsprozess des
Gorgonzola-Käses betheiligt ist und auf ein nicht näher
bestimmtes Cephalosporium. Man kann nämlich die Pilze
innerhalb sehr verdünnter, mit trockenem Paraffinöl be-
deekter Lösungen*) so lange züchten, bis die ersten Anfänge
der Conidienfructificationen an Substrathyphen sichtbar werden.
Saugt man hierauf mit Hilfe eines Capillarhebers die über-
schüssige Nährlösung soweit weg, bis die Mycelien an die
wie Botrytis auf Differenzen der umgebenden relativen Luftfeuch-
tigkeit reagirte, producirten Substrathyphen bei eintretendem
Nährstoffmangel ganz dieselben septirten Conidien, wie Lufthyphen.
*) Penicillium glaucum Link var. wurde in verdünntem Fei-
gendekokt, Cephalosporium sp. in einer 16%, Se: harose, 004°,
NO,NH,, 029, PO,KH, und 008%, SO,Mg enthaltenden Lösung ge-
züchtet.
6 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
gemeinsame Grenzschicht beider Flüssigkeiten stossen, so treten
nach einiger Zeit Mycelfáden in das trockene Paraffinol
über, welche zum Unterschied von jenen der Lufteultur, lang
auswachsen, um steril zu bleiben oder (bei Penicillium)
später an Seitenzweigen noch Conidientráger zu bilden.
Da bei diesen Versuchen, welche bei Zimmertemperatur
ausgeführt wurden, nicht angenommen werden kann, dass den
Substrathyphen, an welchen die Conidienträger inzwischen
noch stark zugenommen haben, mehr Sauerstoff ın der Zeit-
einheit zur Disposition stand, als den Oelhyphen, sondern
dass vielmehr das gerade Gegentheil wahr ist, da ferner kein
Grund vorliegt, warum ein und dasselbe Organ, wenn es ex-
tramatrical angelegt wird, mehr Sauerstoff bedürfen sollte
als, wenn es zur selben Zeit innerhalb der Nährlösung ent-
steht, so kann man die Production von sterilen Fäden statt
der Conidienträger im Paraffinöl nieht auf Sauerstoffmangel
schieben.
Übrigens treten am Ende der Vegetation bei einigen
Pilzen ähnliche Erscheinungen zu Tage, welche bei Mucor
des Näheren geschidert wurden, indem nämlich die zu dieser
Zeit dem Substrat entspringenden Hyphen durch trockenes
Paraffinöl zur Fortpflanzung gereizt, durch feuchtes daran
gehemmt werden.
Es drängen also die gesammten Thatsachen, besonders
aber auch die Parallele mit Mucor racemosus und Sporodinia
grandis zu der wahrscheinlichsten Annahme hin, dass am
Anfang der Culturen im dampfgesättisten Raume allein
Transspiration den Fortpflanzungsprozess auszulösen vermag,
und dass die Unmöglichkeit entsprechend viel Wasser an das
trockene Paraffinöl in Lösungsform abzugeben, also Trans-
spirationsmangel, die Hyphen vegetativ weiter zu wachsen
nöthigt.
Ich beabsichtige über diesbezügliche Verhältnisse später
einen ausführlichen Bericht zu erstatten.
Hier möge noch einmal auf die im trockenen Paraf-
finöl verspätet sich einstellenden Fructificationen die Auf-
merksamkeit gelenkt werden. Ich fand nämlich, dass letztere
ausnahmslos unterdrückt werden, wenn man Hyphen statt
in trockenes Paraffinôl, in hinlänglich starke Emulsionen
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze 7
von Wasser im Paraffinöl, einzuwachsen nöthigt, und dass
anstatt Sporangien resp. Conidien nur vegetatives Wachsthum
oberhandnimmt, indem ein kräftiges, vollkommen steriles
Oelmycelium heranwächst. Dieser die Fortpflanzung hem-
mende Einfluss der Emulsion trat bei allen Pilzen und in
allen Fällen d. h. bei vielfach variirter Temperatur und bei
verschiedener anfänglicher Substrat-Zusammensetzung und
-Concentration zu Tage, ja er behauptete sich auch dann noch,
wenn die Concentration auf Null sank, indem an Stele der Náhr-
lösung plötzlich reines Wasser trat.*) Denn nach Wegnahme der
Nährstoffe war das Mycelium noch eine Zeitlang entwicke-
lungsfähig, und es konnten somit die dem Wasser durch
Wachsthum noch entrückten Hyphen fructificiren, sofern sie
mit Luft (auch mit dampfgesättigter) oder mit trockenem
Paraffinöl, nicht aber wenn sie mit im Paraffinöl emul-
girtem Wasser in Berührung traten. Allerdings fiel an solchen
Wassereulturen die Fructification gewöhnlich nicht so üppig
aus, als über dem Náhrsubstrat, was leicht erklärlich ist,
wenn man bedenkt, dass in jenem Falle nur das Reserve-
material den Hyphen zum Aufbau der Fortpflanzungsorgane
dienen musste.
Es frug sich nun zunächst, wie stark die Emulsion in
jedem Einzelfalle sein muss, damit Fortpflanzung unter-
drückt wird. Diessbezüglich ergaben meine Untersuchungen,
dass hier theils spezifische, theils durch äussere Umstände,
z. B. durch Substrat-Zusammensetzung und -Concentration
- bedingte, beträchtliche Unterschiede walten, indem manchmal
ganz schwache Emulsionen, ja sogar dauernd mit Wasser
gesättigtes helles Paraffinöl (constante Temperatur voraus-
gesetzt) die Fortpflanzung hemmen, während man in
anderen Fällen stärkere, ja manchmal sehr starke Emulsionen
anwenden musste, um die Fortpflanzung zu unterdrücken.
Diese selteneren Fälle, aus welchen mit aller Bestimmtheit
hervorgeht, dass bei manchen Pilzen unter gewissen Um-
ständen die ausserhalb des wasserhaltigen Substrates allein
*) Praktisch wurde dies so bewerkstelligt, dass submers cul-
tivirteMycelien wiederholtmitreinem Wasser gewaschen, schliesslich
mit letzterem nur soweit bedeckt wurden, dass sie den Wasser-
spiegel gerade noch berührten,
8 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
mögliche Fortpflanzung von einer Transspiration oder einem
sie unter Umständen ersetzenden Wasserverluste (im trok-
kenen Paraffinöl) unabhängig sein kann, verdienen aus-
führlich behandelt zu werden, welches Ziel sich die vorlie-
sende Arbeit gesteckt hat.
Es sind folgende drei gemeine oder wenigstens verbrei-
tete Schimmelpilze: Mucor mucedo (L.) Brefeld, Aspergillus
clavatus Desm. und Sterigmatocystis nigra van Tiegh. Allen
sind ansehnliche Sporangien- resp. Conidientráger eigen, welche
bei allen möglichen Culturverhältnissen, ja sogar an hun-
gernden Mycelien, ausschliesslich in der Luft, niemals in-
nerhalb eines wasserhaltigen Substrates (bei Sterigmatocystis
nigra nur äusserst selten und unvollkommen in dauernd
untergetaucht gehaltenen Culturen) sich ausbilden.
Weitgehende Unabhängigkeit der Fructification von der
Stärke der Emulsion zeigte sich bei diesen drei Pilzen spe-
ziell in jenen Fällen, in welchen statt Nährsubstrat schliesslich
nur destillirtes Wasser vorlag. Für die Beurtheilung dieses
Erfolgs ist es wichtig zu wissen, dass die ersten Stielanfänge
bei allen drei Pilzen an Wasserhyphen angelegt werden. Denn
hiemit wird angezeigt, dass der morphogene Reiz, welcher
Stielbildung auslöst, hier sicher an irgend welche im Substrat
wirkende Ursachen gekettet ist. Damit die Stiele sich nun aber
weiter entwickeln, müssen sie durch Wachsthum dem Wasser
entrückt werden, einerlei ob sie dabei in Luft, in trockenes
Paraffinöl oder in mässig starke Emulsion einwachsen. Nur
in sehr starken Emulsionen wird die Entwickelung der Stiele -
schliesslich sistirt und hiedurch wird deutlich angezeigt, dass nur
die Gegenwart des tropfbar flüssigen Wassers ım Substrat
die Weiterausbildung der Stiele hintanhält. Über diese Ver-
hältnisse wird noch am Ende dieser Arbeit berichtet werden.
Als jene Ursache, welche die Entstehung eines Stielan-
satzes veranlässt, glaube ich Nährstoff-Verbrauch oder -Ent-
zug annehmen zu dürfen, möchte aber speziell bei Mu-
cor mucedo und bei Sterigmatocystis nigra, da ihre sub-
mers angelegten Fruchtstiele ausschliesslich nahe der Subst-
rat- oder Wasser-Oberfläche angelegt werden, nebenbei
auch die daselbst herrschenden Sauerstoffverhältnisse da-
für verantwortlich machen. Speziell denke ich an die hier
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. ©
mit der Zeit immer sich einstellenden, sozusagen räumlich
fixirten Concentrationsunterschiede des Sauerstoffs, welche
ja ohne Zweifel bei verschiedenen Pilzen (ob bei allen?)
die für spätere Luftfructification so wichtigen Mycel-A&ro-
morphosen und -Aërotropismen veranlassen. Bei Mucor mu-
cedo und Sterigmatocystis nigra würde also nur ein spezieller
Fall vorliegen, wo Aëéromorphosen auch zugleich A&rometa-
morphosen bedeuten.
Mucor mucedo (L. p. p.) Brefeld.
Mein Versuchsmaterial kam zufällig in einer Petr-
Schale auf, worin auf sterilisirtem Zuckerrübensaft-Agar
Stückchen des an der Rübenwurzel parasitirenden Myceliums
von Rhizoctonia violacea zwecks Reincultur ausgebreitet
wurden. In der Beschaffenheit der Sporangien und der Spo-
rengrosse, dann auch im Mangel an Gemmen oder Oidien
stimmte es vollständig mit der Beschreibung Brefelds, sowie
auch mit der Diagnose bei Alfred Fischer*) überein. Die Cultur
dieses ziemlich omnivoren Pilzes bietet keine Schwierigkeiten
und wurde auch vielfach Gegenstand von detaillirten Unter-
suchungen. Hier möge nur darauf hingewiesen, dass ich für
meine Versuche mich eines eleichmássigen Aussaatmateriales
bediente, zu welchem Zwecke von Zeit zu Zeit auf sterili-
sirtes mit Feigendecoct getränktes Weissbrod überimpft
wurde.
Submerse Cultur. Sehr gut lässt sich dieser Pilz auch
in verdünnten Nährlösungen, besonders in Zuckerlösungen
untergetaucht zur Entwickelung bringen. Ich wandte eine
1’4-prozentige Traubenzuckerlösung, eine 1'6-prozentige Sac-
charoselösung oder letztere mit 1 Prozent Pepton an. Jede
von diesen drei genannten Lösungen, welche als Lösung
I, II, III bezeichnet sein mögen, erhielt ausserdem einen
gleichen Prozentzusatz von Mineralnährstoffen und zwar
04% NO;NH,, 02% PO,KH; und 003% SO,Mg. Je 100 em?
davon wurden auf cca. 200 em? fassende breithalsige Gläser
vertheilt und unter Watteverschluss sterilisirt. Zur Aussaat
diente mir stets ein kleines, von Mucormycel durchwach-
*) Phycomyceten (Rabenhorst's Cryptogamenflora II. Auflage )
10 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
senes, sporenloses Zuckeragar-Stückchen, welches auf den
Boden des Gefässes geworfen wurde. In den Lösungen I und
II erreichte das Mycelium sich selbst überlassen niemals den
Flüssigkeitsspiegel, allerdings aber in der Lösung Ill. Um das
zu verhindern, wurden die obersten Myceltheile von Zeit zu
Zeit mit sterilisirter Pincette abgerissen und weggenommen.
Auf diese Weise wurde überhaupt vorgegangen, wenn man
Myceltheile für Versuchszwecke haben wollte. In allen Fällen
verlief das Wachsthum innerhalb der Culturflüssigkeit ohne
Fortpflanzung, ja selbst nach beendeter Streckung war
keines von den einfachen Fortpflanzungsorganen, wie Gemmen
oder Oidien, an dem Mycelium nachzuweisen. Selbst nach
6 Wochen fand ich das untergetauchte Hyphengeflecht steril,
die oberen Myceltheile lebend, die unteren abgestorben. Nähr-
stoffeonsum bewirkt also, wie man sieht, keinen Fort-
pflanzungsreiz bei Mucor mucedo aus.
Ueberführung in destillirtes Wasser oder in Salzlösungen
bewirkt an den submers zur Entwickelung gelangten, noch
wachsthumsfähigen Myceltheilen ebenfalls keinen Fort-
pflanzungsreiz. Zu diesem Zwecke habe ich die mit Hilfe
einer sterilisirten Pincette und eines ausgeglühten Platindrahtes
abgetrennten Mycelstücke in sterilisirtes Wasser übergeführt,
darin dreimal gewaschen und schliesslich am Boden von sterili-
sirten mit sterilem Wasser gefüllten Petri-Schalen ausge-
breitet. In anderen Versuchen wurden die Mycelien mit einer
13, 1 bis 1'/; prozentigen NaUl-Lösung gewaschen und zuletzt
ebenfalls darin eingebettet. In keinem Falle, ob nun ältere
oder jüngere Myceltheile verwendet worden sind, oder ob
man die Salzlösung unter einem geraumigen Exsiccator sich
langsam concentriren liess, traten weder Sporangien, noch
Gemmen oder Oidien zu Tage, solange das Mycelium unter-
getaucht wuchs. Sowie jedoch Berührung zwischen Mycelium
und dem Wasserspiegel irgendwo stattfand und die wachs-
thumsfähigen Zweige Gelegenheit hatten zum Theil in die:
Luft einzuwachsen, sofort bildeten sich an den letzteren
Sporangien aus.
Dies gilt jedoch nur für die unteren und mittleren Tem-
peraturen, nicht aber für die bei und oberhalb 29°C liegenden
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze 11
Puncte, da unter diesen Bedingungen die in die Luft ein-
wachsenden Fäden steril bleiben.
Einwachsen aus dem Wasser in feuchte Luit. Um dies
zu erzielen, hat man nur nothwendig, die gründlich (dreimal)
gewaschenen Myceltheile innerhalb der zum Versuche be-
stimmten kleinen Petri-Schalen durch gelindes Schütteln
sorgfältig auszubreiten und nachher das überschüssige Wasser
mittelst eines Capillar-Hebers langsam abzuhebern, bis das
Mycehum den Wasserspiegel gerade noch tangirt. Wenn
man überdies noch den Deckel der kleinen Doppelschalen
auf der Innenseite mit einer rund abgeschnittenen, feuchten
und sterilisirten Fliesspapier-Lage bekleidet und die Schalen
unter eine Glasglocke stellt, deren Wände man mit feuch-
tem Fliesspapier versieht, so ist für eine schnelle und
dauernde Sättigung der den »Wasserculturen< zur Verfügung
stehenden Luft mit Wasserdampf hinlänglich gesorgt. Bei
mittleren und niedrigen Temperaturen kann man dann bereits
nach 12 bis 20 Stunden sehen, wie alle in die Luft hinein-
gewachsenen Hyphen sich in kurz gestielte Sporangien ver-
wandeln. An ihren "; bis 2 mm langen Stielen ist prächtige
Tropfensecretion zu sehen; diese wird aber bei 29°C viel
schwächer und unregelmässiger und, wie schon oben angeführt
wurde, es bleiben unter diesen Bedingungen die Stiele steril,
indem sie ein mehr myceliales, geschlängeltes Aussehen
annehmen. Die bei Zimmertemperatur zum Beispiel ausge-
schiedenen Tropfen stehen in der Mitte der Stiele ziemlich
dieht bei einander und können bis 4-mal so breit sein als die
letzeren. Hierbei scheidet selbst der Kopf kleinere Wasser-
tropfen aus.
Ich habe mir auch Mühe genommen, um zu sehen, was
für Hyphen in die Luft einwachsen und fand, dass es neue
Zweig-Sprossungen sind, welche aus älteren Hyphen Ursprung
nahmen. Ich vermuthe, dass diese Sprossungen durch ein-
seitigen Sauerstoffzutritt hervorgerufen werden und als Ae-
romorphosen zu deuten sind.
Einwachsen aus dem Wasser in feuchte Luit, trockenes
und feuchtes Paraffinöl. Ich habe mehrere Versuche angestellt,
in denen ich besonders auch dem Einflusse verschiedener
Temperaturen meine Aufmerksamkeit schenkte. Submers ge-
12 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
züchtete Mycelien wurden den oben angefiihrten Stammeul-
turen (Nro. I, Il, III) entnommen, mit sterilisirtem "reinen
Wasser dreimal gewaschen und schliesslich in kleine sterili-
sirte Petri-Schalen mit wenig Wasser iibergefiihrt, sodass sie
den Wasserspiegel gerade berührten. Zwei Schalen wurden
am Deckel mit feuchtem, sterilem Filtrirpapier versehen, die
dritte nicht. Diese erhielt
Zusatz, führte also ober-
2 7 trockenes Paraffinöl, von
À i jenen beiden die eine feuch-
î nt tes Paraffinöl (Emulsion)
| und die andere blieb ohne
À |
_— --
| | ir [ halb des Wasserspiegels
Q 4 l | nur dampfgesättigte Luft.
O je ARTE HohederParaffinolschicht
St jp ji Ip betrug in beiden Fällen
66 i| 1 Ale cca. 8m. Die beiden Scha-
o a E LP len, deren Deckel mit
C 6 l I Fliesspapier ausgekleidet
© | «b 9] wurden, kamen überdiess
4 N jb In noch unter eine mit Fil-
su N ji I trirpapier ausgekleidete
5 Glasglocke.
Abb. I. Mucor m ucedo (L. D.) Brefeld. Verse
(Mycelim Wasser). Fig. 1. Ein Sporan- > : ; >
giumträger aus trokenem Paraffinöl Kam zur Anwendung ein
(stark vergr.). Fig. 2,3. Vegetativge- Mycel aus einer 8 Tage
wordene Stiele aus einer starken alten Stammeultur Nro. I.
Emulsion (Obertheil). Fig.4. Der zuge-
körige Datel Piz 6. Verzweier 20 2800 im Danko:
hen Dane mer ausgeführt. Schon am
andern Tage nach 15 Stun-
den sah ich, dass sowohl in feuchte Luft als auch in Paraffinöl
zahlreiche stielartige Hyphenzweige eingewachsen sind, welche
in der Emulsion noch steril waren, jedoch in den beiden anderen .
Medien (feuchter Luft, trockenem Paraffinöl) ohne Ausnahme
mit Sporangien endigten. Sie waren hier cca. !/; bis 2 mm lang,
unverzweigt und führten grosse dichte Secretionstropfen,
während der Kopf mit kleineren Tröpfehen besetzt war
(Abb. I, Fig. 1). Die Köpfe enthielten meist schon reife
Der Versuch wurde bei
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 13
‚Sporen in ihrem Innern. Die sterilen Stiele in der Emulsion,
welche offenbar ihre Fructifieation gehemmt hat, besassen
spitze Enden und waren um mehr als das Doppelte länger
als die fertilen. Dieser Ueberverlängerung entsprechend
waren auch die Secretionstrophen an ihnen weiter auseinan-
dergerückt, im Ganzen kleiner, aber dafür zahlreicher. Von
unten nach oben nahm ihre Grösse regelmässig ab. Was die
Emulsion betrifft, so lag ihr Aufhellungspunet bei Beginn
des Versuches bei 979 C, jetzt bei 54°C. Sie war dement-
sprechend noch milchig trüb und wurde deshalb gegen eine
neue nicht ausgewechselt. Alle Schalen wurden nach der
Durehsicht wieder in das Dunkelzimmer gestellt; die Luft-
und Emulsion-Cultur befand sich wieder unter dem feuchten
Glassturz.
Am dritten Tage (nach 30 Stunden) fand ich einzelne
von den in der. Luft und im trockenen Paraffinöl befind-
lichen Sporangienstielen cymös resp. schraubelförmig ver-
zweigt, wobei neue, ebenso grosse und ebenso dicht gestellte
Secretionstropfen an den Zweigen sich bildeten, wie vorher
an dem Hauptstiele. Sonst hat hier keine Änderung einge-
treten, wohl aber in der Schale mit feuchtem Paraffinöl.
Trotzdem das Oel noch deutlich trüb war (Aufhellungspunct
38° C.), besass schon die Mehrzahl der Stiele Köpfe, darunter
viel Sporangien mit reifen Sporen (Abb. I. Fig. 5). Am
vierten Tage, wo die Emulsion schon ganz aufgehellt vorge-
funden wurde, fructificirten alle Stiele. Es hat also unter Ver-
hältnissen, wo das Paraffinöl, da es supramaximal feucht
war, den Hyphen kein Imbibitionswasser entreissen konnte,
nieht nur Stielbildung, sondern schliesslich, obzwar etwas ver-
spätet, auch Sporangienbildung eingetreten.
Versuch 2. Submers gezüchtetes 5 Tage altes My-
celium wurde abermals der Stammeultur Nro. I entnommen
und auf die oben angeführte Weise nach Überführung in
destillirtes Wasser und dreimaligem Waschen darin, auf 3
Petri’sche Schalen vertheilt. Weitere Applicationen fanden m
derselben Weise statt, wie oben angegeben wurde, nur habe
ich mich hier des Thermostaten bedient. (T=22° Č. Thermo-
stat-Versuch in einem ungeheizten Zimmer während des
Winters.)
14 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
s Einwachsen der Hyphen in
E ER feuchtes Paraffinol
= feuchte Luft tr re (Emulsion, Aufhel-
Ej lung bei 81° C.)
Mehrzahl der Stiele
Zahlreiche Stiele, | Zahlreiche Stiele. | steril, die übrigen
o | alle mit Sporan- | alle mit Sporan- | mit Sporangien.
© ||gien. Stiele bis 2mm|gien. Stiele bis 2 mm Stiele bis 4 mm lang.
2 ! Secretion.
= || Starke, dichte Se- Starke, dichte (Emulsion noch trüb,
cretion. Secretion. gegen neue von 85°C!
ausgewechselt.)
Mehrzahl der Stiele
; fertil.
5 Ne Der Wie oben. Einzelne von den
à0 ; ji schrau-| sterilen bis 7 mm
= Hie und da cymóse sn Ha lang.
À Verzweigung. zweigung. (Emulsion noch
deutlich trůb. Keine
Auswechslung).
Fast alle Stiele fer-
= all,
5 Hie und da schrau-
© Wie oben. Wie oben. belförmige Ver-
= zwe1gung.
= (Emulsion noch
trüb, Aufhellung
bei 36° C).
Wieder sieht man, wie die Emulsion das Auftreten der
Sporangien verzögert, dagegen das Wachsthum der Stiele
fördert, schliesslich aber die Entstehung der Sporangien an
diesen nicht unterdrücken kann. Es tauchte sofort die Frage
auf, ob man vielleicht durch Anwendung stärkerer Emul-
sionen und bei häufiger Erneuerung derselben die Fort-
pflanzung durch Sporangien unterdrücken könnte.
Versuch 3. Wurde ebenso angestellt wie der vorige.
Das Mycelium war ebenfalls 5 Tage alt und stammte aus der
Cultur Nro. I.
Zu diesem Versuche habe ich starke, über 100° C sich
aufhellende Emulsionen bereitet und dieselben jede 12 Stunden
erneuert. Noch am 6ten Tage waren die Stiele steril, bis über
8 mm lang und meist an der Spitze verzweigt (Abb. I,
Fig. 2—4). Sie waren mit grossen, entfernt gestellten Secre-
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 15
tionstropfen und dazwischen mit zahlreichen kleineren, wohl
aus der Emulsion stammenden Tröpfehen besetzt. Nachdem
die Schalen einen Tag offen gestanden sind und das Oel sich
inzwischen aufgehellt hatte, kamen an einzelnen Stielen noch
winzige Sporangien zum Vorschein, die übrigen Stiele jedoch
blieben fortan steril, da sie offenbar nicht mehr wachsthums-
fähig waren.
Versuch 4. Das Mycelium stammte aus einer 10 Tage
alten submersen Cultur Nro. I. Versuch wurde in einem
sehr constant temperirten, gegen Norden liegenden unge-
heizten Zimmer während des Monats Januar ausgeführt.
Es herrschte darin eine Temperatur von 8 bis 9'/°C. Ich
wendete hier eine bei 98°C sich aufhellende Emulsion an
und liess die Schalen volle 3 Tage unter Lichtabschluss (im
Dunkelschrank) stehen. Zum Schluss war die Emulsion noch
sehr trüb, indem eine Probe bei 41°C sich aufhellte. Mikro-
skopische Durchsicht ergab, dass überall die das Substrat
verlassenden Hyphen (Stiele) mit Sporangien abgeschlossen
waren, welche sämmtlich reife Sporen enthielten. Abnorme
(eymöse) Verzweigungen der Sporangienstiele waren bei
dieser niedrigeren Temperatur selten, dafür kann die Se-
cretion als enorm gelten.
Versuch 5. Wurde ähnlich wie der vorige. und zwar
während des Sommers im Eisschrank bei 5—8° C ausgeführt.
Das Mycelium stammte aus einer 7 Tage alten submersen
Cultur Nro. I. Aufhellungspunct der Emulsion bei 77°C.
Schon nach 30 Stunden waren sämmtliche Stiele innerhalb
der noch bei 38°C sich aufhellenden Emulsion fertil, d. h.
mit einem Sporangium abgeschlossen. Natürlich fand auch
in der feuchten Luft und im trockenen Paraffinöl eine all-
gemeine Fructification mit Sporangien statt, indem die Stiele
etwas kürzer und dichter mit Secretionstropfchen besetzt
waren.
Versuch 6. Wurde bei Zimmertemperatur (20 bis 23°C)
im Dunkelschrank ausgeführt. Das 6 Tage alte Mycelium
stammte aus der submersen Cultur Nro. II. (16°, Saccharose).
r
16 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
5 Einwachsen der Hyphen in
3 Le trochenes Pa- | |feuchtes Paraffinol
3 feuchte Luft raffinôl (Emulsion 96°C)
Meistentheils ste-
rile, lange, schlank
eg
’ | N SE d tiele, zum kleinen
-|| Nur dicke und Bu u Theil mit kleinen
2 | kurze Stiele mit grôsstentheils Sporangien endi-
| reifen Sporangien. | reifen Sporangien. |. ‚gend.
— | Seeretionstark und Secretion starkund
p dicht Secretion stark und | locker, mit zahlrei-
ři dicht. cheren Tropfen.
(Emulsion 58° C,
nicht ausge-
wechselt.)
Stiele noch länger,
| E zu 15 Prozent fertil,
5 | Ara open Wie oben. schraubelförmig
A | ě : verzweigt.
Z | Stiele hie und da | Stiele schraubel- :
= | eymös verzweigt. | fórmig verzweigt. | (Emulsion 34°C,
ll R zegen frische von
| 98° C ausgewechselt.)
= | | Stiele bis 1 cmlang,
A x i zu 60 Prozent fertil.
= Wie oben. Wie oben. L
Su (Emulsion auf-
2 | gehellt).
|
Die Schale mit feuchtem Paraffinöl wurde mit geöff-
netem Deckel im Dunkelschrank frei aufgestellt. Schon nach
14 Stunden besassen über 90°, der Stiele von wechselnder
Länge, auch die bis 1 cm langen winzige Sporangien an
ihrem Scheitel. Die übrigen Stiele waren offenbar nicht mehr
wachsthumsfähig, da sie während der weiteren 2 Tage bei
geöffnetem Deckel im Dunkeln steril blieben. Nicht einmal
bei Tageslicht hat sich etwas an dem Stande der Dinge fer-
nerhin geändert.
Versuch 7. Wurde im Thermostat, bei 21°C, na-
türlich unter Lichtabschluss ausgeführt. Das 4 Tage alte My-
celium stammte ebenfalls aus der submersen Cultur Nro. II.
Hier wurde jedoch die starke über 90°C sich aufhellende
Emulsion jeden Tag gegen frische ausgewechselt. Am Ende
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 17
des Versuches fand ich nur einige wenige Stiele in der Mitte
des Mycels fertil, die anderen waren alle steril, bis 1 cm
lang, jedoch insgesammt einfach, unverzweigt. Was die fer-
tilen Stiele anbelangt, so waren sie kürzer und meist schrau-
belförmig verzweigt. Es fiel mir ihre senkrechte Stellung
auf und ich vermuthe, dass sie dadurch vor häufigerer Berüh-
rung mit den Emulsionströpfehen viel mehr geschützt waren,
als die anderen mehr oder weniger schief geneigten Steile.
Versuch 8 Wurde mit Hilfe des Thermostats bei 29° C
ausgeführt. Das Versuchsmycelium entstammte einer sub-
mersen,5 Tage alten Cultur Nro. II. Das Resultat zeigt, wie
eine höhere Temperatur die Sporangien- und besonders die
Sporenbildung an hungernden Mycelien unterdrückt. Die
Mehrzahl der in feuchte Luft oder in trockenes Paraffinöl
eingewachsenen Mycelzweige repräsentirte nach 4 Tagen kurze,
geschlángelte Hyphen mit deutlich schwächerer sporadischer
und unregelmässiger Tropfensecretion. Nur stellenweise und
einzeln haben sich an den Fäden Köpfchen ohne Columella
und ohne Sporen gebildet. Solche Anschwellungen traten 2
bis 3 hintereinander, indem dicht unter dem Köpfehen immer
neue Seitenzweige sich bildeten, welche die ersteren über-
eipfelten, schliesslich aber besonders im trockenen (wohl
jetzt ziemlich feucht gewordenen) Paraffinöl mycelial (meist
krumm) unter unregelmässiger Secretion und theilweise auch
unter Scheidewandbildung weiter wuchsen. Während derselbe
Zeit traten im feuchten Paraffinöl (Aufhellungsgrad am
Anfang bei 91°C) durchwegs nur sterile, 2 bis 3 mm lange,
geschlángelte Hyphen mit sporadischer, unregelmässiger Se-
eretion auf, wie es in der Luft oder im trockenen Paraffinöl
der Fall war. Offenbar lässt der lebhafte Konsum von In-
haltsstoffen im Athmungsprozesse die zur Sporenbildung
nothwendige Plasmaansammlung innerhalb der Anschwel-
lungen nicht zu, ja am häufigsten kommt sogar das Plasma
nicht einmal dazu, die ersten Anfänge von Köpfchen zu
bilden. Mit Leichtigkeit muss also eine Emulsion die nun-
mehr so stark geschwächte Fortpflanzung unterdrücken.
Von jetztan liess ich alle Schalen bei Zimmertemperatur
im Dunkeln stehen. Am 7-ten Tage (von dem Anfang des
Versuches gerechnet) fand ich sowohl in der feuchten Luft
9
M
18 VII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
als auch im trockenen Paraffinöl die Mehrzahl der Stiele,
sowie der die leeren Sporangien übergipfelnden Hyphen, mit
grossen Sporangien abgeschlossen, welche normale Säulchen
und reife Sporen enthielten. Im feuchten Paraffinöl, wo
die Emulsion inzwischen sich ganz aufgehellt hat, ist während
derselben Zeit alles steril geblieben.
Versuch 9. Wurde ebenfalls bei constanter Tempe-
ratur von 29° C ausgeführt. Das Versuchsmycelium war jedoch
älter, indem es einer 10 Tage alten Stammeultur Nro. II
entnommen wurde. Hier erhielt ich nach 36 Stunden in allen
drei Medien nur geschlängelte, unregelmässig secernirende
Fäden. Sowie jedoch die Schalen bei Zimmertemperatur (im
Dunkeln) gehalten wurden, fand ich schon nach weiteren
12 Stunden in der feuchten Luft alle Hyphen mit Sporangien
abgeschlossen, während in trockenem Paraffinol erst ein
Drittel der Hyphen mit Sporangien fructifieirte, welche Zahl
später noch stark zunahm. Dagegen blieb in dem feuchten
Paraffinöl, welches nicht erneuert wurde (Aufhellungspunct
am Anfang 89°C) und sich bald aufgehellt hat, alles bis
zum 10-ten Tage steril, indem die Fäden oben gerade, pfrie-
menförmig zugespitzt und am Ende häufig mit kurzen,
dünnen, schief abstehenden Seitenzweigen versehen waren.
Überall war jetzt an den Fäden resp. Stielen eine mehr oder
weniger starke und reguläre Secretion sichtbar.
Versuch 10. Wurde bei Zimmertemperatur von 205
bis 23°5°C ausgeführt. Als Stammeultur diente die mit Nro.
III bezeichnete Cultur, welche Saccharose und Pepton ent-
hielt. Das Mycelium wurde nur zweimal mit destillirtem Wasser
abgespült. Nach Verlauf von 2 Tagen war der Stand der
Dinge ein folgender. In feuchter Luft traten zum kleinen
Theil bis über 1 cm lange, einfache, mit je einem reifen
Sporangium abgeschlossene Stiele auf, daneben aber kamen
erösstentheils nur 1 bis 2 mm lange, einfache, selten eymös
verzweigte Träger zum Vorschein, deren Enden etwas grös-
sere Sporangien mit reifen Sporen führten. Im trockenen
Paraffinöl war ein analoger prozentueller Unterschied be-
merkbar, nur fand man hier statt der langgestielten Spo-
rangien nur 4 bis 6 mm lange, pfriemenförmige, sterile Stiele,
und statt der kleinen eymös verzweigten Träger ebenfalls
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 19
kurze, aber schraubelförmig verzweigte Sporangientráger mit
theilweise fehlschlagenden d. h. keine Sporen enthaltenden
Sporangien. Die sterilen Stiele erhielten sich auch fernerhin
steril. Sie zeigten ausnahmslos eine ziemlich starke und dichte
reguläre Secretion, welche von der Basis gegen die Spitze
des Fadens sich erstreckte. In dem Maasse, als die Stiele
immer mehr und mehr sich verjüngten, wurden die Tropfchen
immer kleiner. Trotz der ziemlich ansehnlichen, Secretion sind
also die Stiele hier steril geblieben. Man sieht wieder, dass
die: Guttation, falls sie überhaupt bei der Fortpflanzung reiz-
auslösend wirkt, wie es nach der Mehrzahl der oben ange-
führten Versuche kaum bezweifelt werden kann, unter Um-
stánden“) zum formativen Reize nicht überall ausreicht, In-
dem wohl hier die viel prompter wirkende Transspiration
eingreifen muss. Es erübrigt noch über die im feuchten
Paraffinöl zu Tage getretenen Erscheinungen zu berichten.
Hier kam eine bei 95°C sich aufhellende Emulsion zur An-
wendung. Obzwar fernerhin keine Auswechslung gegen frische
stattgefunden hat und nach 4 Tagen die Emulsion bereits
hell vorgefunden wurde, so erhielten sich trotzdem alle, am
10-ten Tage bereits bis 1 cm lange Stiele, bis zu dieser Zeit
steril, indem viele sich inzwischen noch an ihrer Spitze ver-
zweigt hatten. Trotz der nicht unansehnlichen regulären Se-
cretion, welche an Intensität derjenigen an den sterilen
Stielen im trockenen Paraffinöl nicht nachstand, stellte sich
Fortpflanzung durch Sporangien an ‘ihnen nicht ein. Über
die diehte und grosströpfige Secretion der kurzen Stiele ver-
gleiche oben.
Einwachsen aus verdünnten Nährlösungen in feuchte Luft,
trockenes und feuchtes Paraifinöl. Ich habe mehrere Versuche
ausgeführt, in denen die der Stammeultur I, II oder III
entnommenen Mycelien sammt etwas Nährlösung, in welcher
sie untergetaucht wuchsen, in Petri'sche Schalen übergeführt
und darin augebreitet wurden, so dass sie das Niveaux der
Lösung gerade berührten. Wie bei Mucor racemosus, traten
anch hier anfangs sowohl im trockenen als auch im feuchten
Paraffinöl nur häufige, hie und da verzweigte, schwach und
*) Z. B. nach vorhergegangener Cultur in Saccharose-Pepton-
Lösung.
2) VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
unregelmássig secernirende Mycelfáden zum Vorschein, spáter
nach 4 bis 5 Tagen jedoch nachträglich direkt aus dem
Substrat kommende, stark und regulär secernirende Stiele
zum Vorschein, welche nach 5 bis 6 Tagen durchwegs mit
ausgebildeten, sporenreifen Sporangien abgeschlossen waren.
Innerhalb der starken Emulsion, welche tagtäglich ausge-
wechselt wurde, blieb alles steril. Bei Verwendung der aus
der Cultur I und IT stammenden Mycelien war diese häu-
fige Auswechslung nothwendig, um die stark und regulär
secernirenden Stiele steril zu erhalten. Sowie man am An-
fang einen gewissen Zeitpunkt verpasst hatte, wo die Emul-
sion nur noch wenig emulgirtes Wasser enthielt, schwollen
sofort einige, besonders in der Mitte des Mycels stehende
Stiele am Ende kopfförmig an und der Kopf wurde zum
Sporangium.
Eine Anzahl von Versuchen habe ich auch bei niederen
Temperaturen*) ausgeführt. Der Versuch dehnte sich dadurch
natürlich auf mehrere Tage aus, aber das Resultat blieb ım
Ganzen dasselbe. Conform mit anderweitigen Erfahrungen,
die ich bei Mucor racemosus und bei anderen Pilzen gemacht
habe, lässt sich durch Temperaturerniedrigung die Production
von sterilen Myeelfäden innerhalb des trockenen Paraffinöls
nicht beseitigen. Im Gegentheil schiebt sich die sonst schon
verspätet auftretende Fortpflanzung noch mehr hinaus. Ich
nehme deshalb mit Klebs an, dass während der kräftigsten
Ernährung die aus dem Substrat hervorbrechenden Hyphen,
die ja in diesem Mycelstadium verhältnissmässig schwach
und irregulär secerniren, nur durch eine kräftige Transspi-
ration zur Fortpflanzung gereizt werden können. Jene kann
aber nur in der Luft und zwar in noch genügender Weise
in einer dampfgesättigten Luft stattfinden. Wenn daher im
trockenen Paraffinöl Fortpflanzung bei kräftiger Mycel-
ernährung nicht stattfindet, so ist an der Hemmung bei so
verdünnten Lösungen, und so niedrigen Temperaturen, wie
sie schliesslich hier in Betracht kamen, ein nur halb befrie-
digtes Sauerstoffbedürfniss der Hyphen nicht schuld, sondern
die Hemmung wird offenbar durch den Mangel an Trans-
*) Es kam wieder Eiskasten zur Verwendung.
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 21
spiration erzielt. Ich habe nun dargethan, dass trockenes Pa-
raffinöl der Transspiration analoge Wasserabgabe seitens der
darin wechsenden Hyphen gestattet. Doch kann diese bei
jenen niedrigen Temperaturen, um die es sich hier handelt*),
verhältnissmässig sehr gering sein, sodass ein Bedürfniss
nach starker Transspiration durch dieselben bei weitem nicht
befriedigt werden kann. Bei etwas höheren Temperaturen könnte
allerdings die bei kräftiger Ernährung beobachtete Hem-
mung der Fortpflanzung schon durch eine für die Bildung
der Fortpflanzungsorgane ungenügende Sauerstoffversor-
sung erzielt werden.
Zum Schluss meiner Versuche mit Mucor mucedo
muss ich noch einer wohl bekannten Thatsache erwähnen,
welche auf das eigenthümliche Verhalten der Stiele einiges
Licht werfen könnte. Die Stiele sind nämlich früher da, ehe
die Luftatmosphäre mit ihnen in Berührung tritt. Sie beginnen
schon innerhalb des Substrates nahe der Oberfläche an etwas
älteren Mycelpartien und setzen gleich als dickere Zweige,
also als Organe sui generis an. Man könnte hier wie bei
Aspergillus clavatus der Meinung sein, dass der Nährstoff-
consum schen für sich allein die Bildung dieser Stielanlagen
veranlasst. Das kann aber unmöglich der Fall sein, da ich
auf nur einigermassen weitere Entfernung von der Nähr-
lösungsoberfläche, z. B. in den submersen Culturen oder
vom Wasserspiegel an Mycelien, die in destillirtes Wasser
untergetaucht wurden, keine Stielanlagen wahrnehmen konnte.
Ich nehme deshalb als wahrscheinlich an, dass der Reiz,
wodurch eine Stielanlage entsteht, theils durch den Nähr-
stoffeonsum, theils, oder bei im destillirten Wasser befind-
lichen Mycel vorzugsweise, durch die nahe der Substrat-
oberfläche herrschenden Sauerstoffdifferenzen, welche hier
am meisten ausgeprägt und anhaltend sind, mit anderen
Worten durch optimalen einseitigen Sauerstoffzutritt, aus-
gelöst wird. Als Beleg dafür kann ich die Beobachtung an-
*) Man vergleiche nur die geringen Wasserquantitäten, welche
ich schon bei 18°C im Paraffinöl auflösen (Beiträge zur Fortpflan-
zungsphysiologie der Pilze, p. 39.).
ne
29 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
führen, dergemáss die Stiele meist Aussprossungen aus der
nach aussen (gegen die Atmospháre) gekehrten Seite der
Substrathyphen repräsentiren also höchst wahrscheinlich
als Aéromorphosen zu deuten sind. Sie werden wohl zuerst
aerotropisch an die Substratoberfläche gelockt, um dann
wahrscheinlich hydrotropisch weiter gelenkt zu werden.
Das eine steht aber fest: der Stiel ist in Nuce da, ehe
überhaupt die Atmosphaere mit ihm in -Berührung tritt. Er
ist offenbar durch einen Substratreiz angelegt worden, kann
sich aber zum perfecten Fortpflanzungsorgan nur dann weiter
ausbilden, wenn das Substrat verlassen wird, indem ent-
weder ein im Substrat ‘selbst liegendes Hinderniss dadurch
beseitigt und diese Entlastung zum Fortpflanzungsreiz wird,
oder indem oberhalb des Substrates Factoren eingreifen,
die reizauslösend wirken. Diese Verhältnisse werden am Einde
dieser Arbeit noch ausführlicher behandelt.
Aspergillus clavatus Desm.
Lässt man Petri-Schalen, welche mit Zucker-Agar oder
Fruchtsaft-Agar beschickt wurden, im Freien (Prager Stadt-
luft) eca. "/„ bis 1'/; Stunden stehen, so kommt es zuweilen
vor, dass neben verschiedenen Penicillium-, Hormodendron-
und Aspergillus-Arten vereinzelt auch der oben genannte
Pilz aufgeht. Er besitzt starke, lang keulenförmige, daneben
aber auch kürzere und schmälere, oben fast kugelig ange-
schwollene oder verkehrt eiförmige Conidienträger. Letztere
Form der Conidienträger ähnelt sehr einem Aspergillus glaucus
und man würde sie auch dafür halten, wenn sorgfältige
Reinculturen nicht anbedingt dazu führen würden, dass es
sich hier nur um eine schmächtigere, obwohl constant neben
der anderen auftretende Conidientráger-Form handelt. Die
Conidien sind fast kugelig oder kurz elliptisch von folgenden
Dimensionen: 35 —5 =27 — 35 u; sie besitzen im Jugend-
zustande eine weisse Farbe und können dieselbe auch je
nach den Culturbedingungen ziemlich lange behalten oder
aber binnen Kurzem eine blaugrüne (glauco-virente) Färbung
annehmen. Der Pilz wächst und fructificirt auf allen mög-
lichen Substraten, besonders auf festen, reichlich. Verschie-
dene Fruchtsäfte, wie Birnen-, Pflaumen-, Feigen-, Datteln-
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 23
Säfte, besonders nach Zuthat von 1—2°%, Agar-agar, eignen
sich für dessen Cultur vortrefflich. Von künstlichen Nährböden
fand ich verdünnte oder mässig concentrirte (bis 10 pro-
zentige) Lösungen von Dextrose, Laevulose, Saccharose,Dextrin
und Pepton, am besten nach Hinzufügung der bekannten
Mineralsalze und von Agar (1—2%), am geeignetsten, um
rasches Wachsthum und reichliche Conidien- Production zu
erzielen. Weniger zusagend, doch immer noch ziemlich reich-
liche Conidienbildung veranlassend, sind mit Agar und Mi-
neralnährsalzen versetzte Lösungen von Glycerin und Lactose.
Auf 10-prozentiger Gelatine geht Wachsthum und Fructifi-
cation spärlich vor sich, ebenso auf reinem Agar-agar auch
nach Zusatz der nothwendigen anorganischen Nährsalze.
Betrachtet man die Entstehung der dieken, keulenförmigen
Conidientráger auf Nähragar, so kann man beobachten, dass
die Stiele aus bestimmten Zell-Anschwellungen der Hyphen
entstehen. Es sind diess eigenthümliche Fusszellen, welche
auch bei, anderen Aspergillus-Arten z. B. bei Aspergillus
niger v. Tiegh. vorkommen. Bei reichlichem Vorrath an Nähr-
stoffen im Substrat nehmen die Conidienträger nahe am
letzeren von Lufthyphen ihren Ursprung; nur sind hier die
Fusszellen wenig auffällig. Bei nährstoffärmeren Nähr-
boden'und weiter fortgeschrittenem Stoffeonsum (an älteren
Stellen des Mycels) werden dagegen die Fusszellen an Sub-
strathyphen gebildet und hier kann man auch ihre Ent-
stehung gut verfolgen. Man sicht dann, wie auch die an die
Fusszelle grenzenden Zellen häufig mehr oder weniger an-
schwellen und wie dann aus der Fusszelle ein schief oder
senkrecht hinaufbiegender Ast emporsprosst und zum keu-
ligen Conidienträger sich umformt. Was die schmächtigeren
Conidienträger betrifft, so entstehen sie, soviel ich beobachten
konnte, nur an Lufthyphen oder besser gesagt aus Luft-
hyphen, und entbehren der vorhin genannten Fusszellen. Am
Substrat-Mycel finden in der Zeit, wo an ihm die Fusszellen
gebildet werden, häufige Fusionen zwischen benachbarten My-
celästen, aber auch paarweise Verbindungen der hinterein-
anderliegenden Zellen desselben Pilzfadens statt, besonders
zahlreich in der Umgebung der Fusszellen*).
*) Bei anderen Aspergillus-Arten, nämlich bei Eurotium her-
24 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
Mehrmals sah ich in meinen Culturen (z. B. auf Faba-
Decoct mit Agar-Agar), dass die Conidienträger, wenn sie an
kriechenden oder kurzen, aufrecthen Lufthyphen angelegt
werden, häufig unten 2-förmig gekrümmt sind (Abb. II.
Fig. 1.).Was für Einflüssen diese offenbaren Substratstützen
ihre Entstehung verdanken, wäre interessant zu erforschen*).
Wenn innerhalb der weitgehend erschöpften Substrat-
stellen an älteren Myceltheilen ganz zu allerletzt noch Fuss-
zellen entstehen, so vermögen sie oft kurze Stiele zu produ-
eiren, aber letztere entwickeln sich meist nicht weiter,
sondern gehen, ebenso wie die manchmal nicht weiter ent-
wickelungsfähigen Fusszellen selbst, nach kürzerer oden lán-
gerer Zeit zu Grunde. Offenbar geschieht das, wenn den zu-
gehörigen Substrathyphen an plastischem Materiale mangelt,
da es schon vorher anderweitig (zum Aufbau anderer Coni-
dienträger) erschöpft wurde. Am Schlusse der Vegetation
sieht man deshalb nicht selten vereinzelte, schon in die Luft
eingedrungene kurze Stiele, welche keine Conidienköpfe bilden,
sondern nach Einstellung ihres Wachsthums und trotz reich-
licher Wassersecretion eingehen.
Bei keinem anderen mir bekannten conidientragenden
Pilze ist die Guttation (bei Cultur auf verdünnten Nährsub-
straten) an den Conidienträgern so auffällig und intensiv,
als bei unserem Pilze, worüber noch später ausführlicher
berichtet wird. Die secernirten Wassertropfen pflegen gross
bariosum Wigg. und Aspergillus niger v. Tiegh. (auch bei Peni-
eillium u. a.) hat M. Wahrlich Plasmaverbindungen zwischen sämmt-
lichen Zellen des Myceliums bis zu den Conidien nachgewiesen,
(Vrgl. Wahrlich, Zur Anatomie der Zelle bei Pilzen und Faden-
algen, St. Petersburg 1892). Diese Verbindungen, sowie die von mir
beobachteten Zellfusionen werden wohl am Ende der Vegetation
den zumžAufbau der Fortpflanzungsorgane nothwendigen Stoff-
transport erleichtern, und darin mag zum Theil wenigstens ihre
Bedeutung liegen.
“) Wie im nächsten Capittel über »submerse Cultur« dar-
gethan werden soll, pflegen auch an gänzlich untergetaucht zur Ent-
wickelung gelangten Mycelien Stiele aus Fusszellen sich zuentwickeln,
wenn die Nährlösung durch Stoffeonsum oder anderweitig erschöpft
wird. Die Stiele sind hier allerdings etwas schmächtiger und wachsen,
wohl äerotropisch gelenkt, über die Oberfläche des Mycelrasens
empor,
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze 25
zu sein und bedecken oft die ganze Aussenfläche des Stieles
(Abb. II Fig. 1,3), ja selbst den Sterigmen tragenden Theil
des Conidienträgers (Abb. II, Fig. 3). Hier sind es augen-
scheinliceh bestimmte, zwischen
den Sterigmen liegende Stellen
der Kopf- Membran, welche Flüs-
sigkeitstropfen ausscheiden.
Submerse Cultur. In eine
breithalsige, cca 200 em? fassende
Flasche kamen 100 cm? einer Nähr-
lösung, welche 14%. Dextrose,
04% NO;NH, 0729/4 PO,KH> und
003°, SO,Mg enthielt. In die
sterilisirte und abgekühlte Lösung
liess ich sodann Agar-Stückehen
fallen, welche Conidien des Ver-
suchspilzes eingeschlossen führten.
Auf dem Boden des Gefásses
entwickelten sich nach Verlauf L
von 2 Tagen kleine Mycelien, wel- Abb. II. Aspergillus clavatus
che langsam heranwuchsen. In Desm. Fig.1. Junge Keule mit
18 Tagen besassen die Mycelien ee ee
x . em Aspergil. glaucus ähnli-
einen Durchmesser von mehr als cher Conidienträger. Fig. 3.
1 em und waren noch, wie die Conidientráger aus trocke-
mikroskopische Untersuchung ei- nem Paraffinöl (oder einer
nes Bruchtheiles derselben erwies, SChwachen Emulsion).Fig.4-6.
Sa Vegetativ gewordene Stiele
vollkommen steril. Von Fusszellen N V a lon.
oder gar von Jungen Stielen war | Ueberall Sekretionstropfen,
nichts zu bemerken. Die Náhr- © bei Fig.4sind Zwischen ihnen
lösung enthielt übrigens noch dieangeflogenen Emulsions-
ziemlich viel Zucker, wie die Tópehen eingetragen wor-
Fehling’sche Probe dargethan hat. ee de Re mky
im Wasser!)
Erst nach zwei Monaten fand
ich an dem Mycel eine grössere Anzahl von mässig
dieken, aber langen Stielen, welche aus Fusszellen ihren An-
fang genommen haben. ‚Jetzt reagirte auch die Nährlösung
auf die Fehling’sche Probe nur schwach, der Zucker war
fast verschwunden. Offenbar hat hier der Nährstoff-Consum
in ähnlichem Sinne auf die Bildung der Stiele eingewirkt,
6 VII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
N
wie es Kress für die Sporangien von Saprolegnia u. del.
nachgewiesen hat. Dass es sich hier wirklich um eine durch
Nährstoff-Abnahme verursachte Reizwirkung handelt, bestät-
tigen folgende Thatsachen.
Aus der oben genannten submersen Cultur, 27 Tage
nach der Conidien-Aussaat, nahm ich mehrere Stückchen des
Myceliums nebst einigen em? der Flüssigkeit heraus und
füllte damit eine 2 em hohe und 6 em breite sterilisirte
Doppelschale bis cca. zu ®/, em Höhe. Das Wachsthum war
noch ziemlich intensiv, so dass einige der grösseren Mycel-
stücken bald die Oberfläche der Culturflüssigkeit erreichten und
hier sofort mit den keulenförmigen, schlanken Conidientrágern
fruetifieirten. Diese nahmen aus den Lufthyphen ihren Ur-
sprung. An den vollkommen untergetauchten Mycelien liess
sich jedoch keine Spur von irgend welchen Anfängen der
Conidienträgerbildung wahrnehmen, auch dann nicht, als die
an die Oberfläche gelangten Myceltheile beseitigt wurden und
der Sauerstoff-Zufluss zu den tiefer untergetauchten Mycel-
hauptmasse hiedurch eine Steigerung erfuhr. Erst am 17. Tage
(also am 44 Tage vom Beginn der Cultur an), nachdem
auch das Wachsthum stark nachgelassen hatte und die Cultur-
flüssigkeit fast keinen Zucker mehr enthielt, erschienen an
den submersen Mycelien zahlreiche, rasch in die Länge
wachsende Stiele. In dem kleinen Quantum der Nährflüssig-
keit wurden jedenfalls die Nährstoffe rascher verbraucht,
als in der grösseren Culturflasche und hiemit hängt es offenbar
zusammen, dass in jenem Falle die Bildung der submersen
Stiele früher eintrat als in dem letzteren. Ein anderer Faktor
konnte nicht mitgespielt haben, da die sonstigen Verhältnisse
dieselben waren, indem z. B. schliesslich auch die Distanz
der Mycelien vom oberen Wasserspiegel und folglich auch
die Sauerstoffverhältnisse, denen die Mycelien beiderseits
ausgestellt wurden, nicht differirten. Um noch zu sehen, was
mit den Stielen geschieht, wenn dieselben dauernd in der
Nährlösung uutergetaucht bleiben, habe ich die oben genannte
Cultur noch weiter fortgesetzt, ohne etwas anderes constatirt
zu haben, als dass schliesslich (eca. nach 11, Monaten) My-
celien sammt ihren Stielen eingegangen sind.
Bei submerser Lebensweise bleiben die Stiele schmal,
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 27
ste verdicken sich oben nicht keulenformig, sondern gehen
vielmehr in eine pfriemliche Spitze über, welehe nicht selten
oben kurze Seitenzweige bekommt.
Überführung der Mycelien in Wasser. Aus einer kaum
einen Monat alten Cultur in 1'4°/, Dextrose (genaue Zusam-
mensetzung der Nährlösung siehe oben im Kapittel: Sub-
merse Cultur) wurden untergetaucht wachsende Mycelien
hervorgeholt, mit sterilisirtem Wasser mehrmals gewaschen
und schliesslich in kleinen Petri-Schalen von 2 cm Höhe und
6 em Breite unter Wasser gebracht. Schon am anderen Tage
kamen an den submersen Mycelien überall häufige Stiele
zu Gesichte.
1. An einem cca. 3 mm breiten Mycelium, dessen Ent-
fernung vom Wasserspiegel 5 mm betrug, traf ich am vierten
Tage (nach 3mal 24 Stunden) 30—40 Stiele von 1 bis 1'/;
mm. Länge an.
2. Ein cca. 7 mm breites Mycelium, dessen Distanz vom
Wasserspiegel 4 mm mass, zeigte am vierten Tage einige
Hundert Stiele an seiner Peripherie von derselben Länge
wie oben.
3. und 4. Der Wasserspiegel an bestimmten Stellen kaum
1 mm von der Myceloberfläche entfernt. Hier war es interes-
sant zu sehen, wie diejenigen Stiele, die in Luft einwuchsen,
sofort unter starker Wassertropfen-Abscheidung keulig an-
schwollen und an Sterigmen hie und da schon weisse Conidien
produzirten.
5. Kleine Mycelien von 2—4 mm Breite wurden auf
den Boden eines schmalen und hohen Bechergläschens ein-
geführt, um mit einer 2 cm hohen Wasserschicht bedeckt zu
werden. Nach 2 X 24 Stunden fanden sich unter dem Mi-
kroskope an jedem Mycelium zahlreiche lange Stiele vor.
Nach weiteren 8 Tagen sah man, dass die Stiele abnorm
häufig septirt und viele von ihnen ausserdem pfriemen-
formig zugespitzt waren. An einigen solchen Spitzen be-
merkte man schmale Seitenzweige, oder es ereignete sich
auch, dass der Scheitel des Stieles in ein Faserbündel auf-
gelöst war. Nach 20 Tagen seit dem Ueberfiihren der My-
celien in reines, sterilisirtes Wasser, mass ich die Länge der
Stiele und fand, dass die längsten bis 5 mm lang waren.
LÍ
c VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
Die noch lebenden erwiesen sich am Grunde als sehr proto-
plasmaarm, einige waren bereits abgestorben. Man sieht,
wie das submerse Wachsthum schliesslich eine Ueberverlän-
gerung der Stiele herbeiführt, denn unter normalen Bedin-
gungen, wenn die Stiele sofort Gelegenheit haben sich über den
Wasserspiegel zu erheben, misst der ganze Conidientráger
sammt Kopf höchstens 2mm Länge. Die Ueberverlángerung
hier ähnelt der Vergeilung, welche bei Pilobolus-Arten die
Sporangienträger infolge Lichtmangels erfahren.
Ueberführung der Mycelien in Salzlösung. Versuch 1.
Aus einer über eine Woche alten Cultur in 1'4 procentiger Dex-
trose ete. (siehe oben im Kapittel: Submerse Cultur) wurden
submers vegetirende Mycehen in eine mit der ursprünglichen
Nährlösung isotonische (isosmotische) Natronsalpeter-Lösung
von 1°, Concentration überführt. Es gieng dem natürlich
ein mehrmaliges Waschen mit der betreffenden Salzlösung
voraus. Wieder erschienen an den Mycelien zahlreiche Stiele,
welche nach Verlauf von 14 Tagen, 5 bis 5 mm lang, aber
schon abgestorben waren.
Versuch 2. Aus einer 4 Tage alten Cultur in 1'4 pro-
centiger Dextrose etc. (Mineralzusatz, wie ihn Kapittel Sub-
merse Cultur angibt) wurden Mycelien herausgenommen, in
kleinere Stücke zertheilt und im sterilisirte Lösungen von
13, 1, 2, 3 und 4°, Natronsalpeter übergeführt. Es kamen
kleine Bechergläser zur Anwendung und die Salzlösung stand
darin cca 2 em hoch über den Mvcelien. Nach einer Woche
fanden sich wieder zahlreiche Stiele vor, und zwar nur ın
den "/, 1 und 2-procentigen Lösungen. Diese Stiele waren
beträchtlich lang und blieben fernerhin steril, um schliesslich
zu Grunde zu gehen, was nach Verlauf von 14 Tagen con-
statirt wurde. In der 3- und 4-procentigen Salzlösung starben
die Mycelien ohne Stiel-Bildung viel früher ab. In den letzt-
genannten zwei Versuchen lässt sich ein benachtheiligender
Einfluss der Natronsalpeter-Lösung constatiren.
Einwachsen aus dem Wasser in feuchte Luit, trockenes
und feuchtes Paraffinöl. Versuch 1. Aus einer 23 Tage
alten Cultur, deren Nährlösung 1'4%, Dextrose, 04, NO,NH,
029/4 PO,KH: und 0039; SO.,Mg enthielt, wurden einige
darin submers vegetirende Mycelien von Aspergillus clavatus
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 29
hervorgeholt, mit sterilisirtem, reinem Wasser dreimal ge-
waschen und auf dem Boden kleiner, hoher Doppelschalen
Petri’s ausgebreitet. Wasser wurde hierauf nur soviel hin-
zugefügt, dass die Mycelien den Wasserspiegel gerade beriihrten.
Zwei Schalen bekamen an ihrem Deckel eine Bekleidung
von feuchtem Filtrirpapier, die eine von ihnen überdies noch
feuchtes Paraffinöl (frisch bereitete Emulsion, Aufhellungs-
grad über 90° (©). Zwei andere Schalen blieben ohne Papier-
Beschlag, und die eine von ihnen wurde mit trockenem Pa-
raffinöl gefüllt. Höhe der Paraffinölschichten betrug in beiden
Fällen cca. 6 mm. Der Versuch wurde während des Winters
im ungeheizten Dunkelzimmer bei constanter Temperatur von
22° C (Thermostat) ausgeführt. Die mit Papier-Bekleidung
ausgerüsteten Schalen kamen noch extra unter eine mit
feuchtem Fliesspapier innwendig belegte Glasglocke, die an-
deren zwei wurden im Thermostat frei aufgestellt.
Erst nach Verlauf von 3 Tagen wurden die Schalen
aus dem Thermostat herausgenommen und besichtigt. Es
zeigte sich hierbei, dass ın allen vier Fällen, sowohl in Luft
als auch im Paraffinöl, zahlreiche keulenförmige Conidien-
träger entstanden sind, welche ausschliesslich aus im Wasser
gebildeten Fusszellen ihren Ursprung nahmen und an ihren
Sterigmen schon unzählige reife Conidien von blass blau-
grüner Farbe kettenförmig abschnürten. In feuchter Luft,
trockenem und feuchtem Paraffinöl, welches schon gänzlich
hell war, obwohl es sicherlich noch die seinem Temperatur-
grade entsprechende Feuchtigkeit besass, war eine starke
Wassersecretion an den Stielen bemerkbar. Diesen sassen
grosse Wassertropfen seitlich an, und meist kamen solche
auch an der Keule zwischen den Sterigmen zum Vorschein. Im
Paraffinöl (auch im trockenen) flossen diese letzteren Tropfen
häufig zusammen und die ganze Keule sammt Conidien
erschien daher mit einer Wasserhülle bedeckt. Das ver-
anlasste, dass die Conidienproduction im Paraffinöl schliesslich
etwas gehemmt wurde und die Conidien zum Theil nicht
ganz ausreiften. Auffallend war ausserdem, dass sowohl in
trockenem, als auch in feuchtem Paraffinöl gegenüber der
Luft eine übereinstimmende, beträchtliche Ueberverlängerung
der Stiele stattgefunden hat, denn während die Luftstiele
30 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
kaum 1 mm lang waren, massen die im Paraffinöl ent-
standenen Stiele an Länge eca. 3—4 mm. Ausser den Stielen
hat das Mycel auch zahlreiche dünne, reichliche kleine Was-
sertropfen secernirende, im Paraffinöl meist etwas längere,
vollkommen sterile einfache oder verzweigte Fäden gebildet,
welche in der Luft kürzer blieben und einzeln hie und da
schmächtige Conidiophoren mit kleinen, rundlichen Köpfchen
nach dem Typus des Aspergillus glaucus entstehen liessen.
Diese einfacheren Träger traten weder im trockenen noch
im feuchten Paraffinöl jemals auf, offenbar weil sie von
einer Transspiration abhängig sind. |
Versuch 2. Aus einer 12 Tage alten submersen Cultur,
deren Nährlösung so zusammengesetzt war, wie im Ver-
suche 1, wurden Mycelien mittelst sterilisirter Platindrähte
hervorgeholt, mehrmals mit destillirtem Wasser gewaschen
und auf die oben angegebene Weise an vier kleine Doppel-
schalen Petri’s vertheilt. Der Versuch wurde abermals im
Dunkelzimmer und im Thermostat bei 22°C ausgeführt.
Sonstige Einrichtung wie bei dem ersten Versuche; nur
wurde die Paraffinöl-Emulsion (Aufhellungspunet ungefähr
hei 90°C) jede zwei Tage erneuert. Das hatte zur Folge,
dass sich die Emulsion im Verlaufe des ganzen Versuches
dauernd trüb hielt. Während im trockenen Paraffinöl nach
Verlauf von 2 Tagen die Mehrzahl der Stiele schon mit schwach
blaugrünen Conidien fructificirte, erschien in der Emulsion
die Mehrzahl der Stiele noch steril, die übrigen waren je-
doch keulig angeschwollen und grösstentheils mit blassen
Conidien versehen. Nach 4 Tagen sah ich, dass die Zahl der
fertilen Stiele sowohl im trockenen als im feuchten Oele mn-
zwischen noch gestiegen ist, sodass nach 6 Tagen beiderseits
fast die gleiche und zwar totale Production von Conidien-
trägern vorlag. Man sieht also, dass die Emulsion die Aus-
bildung der Conidienträger zurückhält, indem einzelne Stiele
lange steril bleiben, dass letztere aber schliesslich dennoch
sämmtlich Keulenform annehmen und zur Conidenbildung
übergehen. Es mag erwähnt werden, dass in der feuchten
und halbtrockenen Luft schon nach 2 Tagen sämmtliche
Stiele entwickelt und reichlich mit reifen blaugrünen Co-
nidien besetzt waren, während dagegen in feuchtem Paraffinöl
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 31
selbst am siebenten Tage die spärlicher vorhandenen Conidien
noch bleiche Farbe besassen. In dem trockenen Paraffinöl
hielt sich Conidienfärbung zwischen den genannten Extremen
in der Mitte. Die Conidienproduction im Paraffinöl ist im
Vergleiche mit derjenigen in Luft als schwächer zu bezeichnen,
was zum Theil wenigstens durch das Zusammenfliessen der
Keulentropfen bewirkt werden dürfte. Die Stielsekretion war
conform jener, welche beim ersten Versuche zur Beobach-
tung kam.
Versuch 3. Wurde ebenso ausgeführt, wie die beiden
vorhergehenden, nur habe ich die Emulsion (Aufhellungs-
punct bei eca. 90°C) jeden Tag erneuert. Die angewandten My-
celien stammten aus einer 19 Tage alten Cultur, deren Nähr-
lösung so zusammengesetzt war, wie in dem ersten und zweiten
Versuche. Wieder kam Dunkelzimmer und Thermostat bei
22°C zur Verwendung. Hier gelang es mir in der Emulsion
die meisten aus dem Wasser hervorbrechenden Stiele, bis
auf einige über der Mvcels-Mitte stehende, bis zum siebenten
Tage steril zu halten, während in dem trockenen Öle schon
nach 3 Tagen fertige Conidientráger fructifieirend angetroffen
wurden. Länge der sterilen Stiele betrug cca. 5 mm. Sie
waren pfriemlich zugespitzt und einige trugen an ihrer Spitze
kleine Seitenzweige (Abb. II. Fig. 4 bis 6). Ich liess von
dieser Zeit an die Schalen unbedeckt im Thermostat stehen.
Die Emulsion hellte sich rasch auf und schon am neunten
Tage war die Mehrzahl der Stiele in Conidienträger mit
noch blassen Conidien verwandelt.
Aus allen drei Versuchen ist zu ersehen, dass genü-
send starke, oft ausgewechselte Emulsion die Umwandlung
der Stiele in Conidienträger hemmt, dass dagegen, sofern
(Gelegenheit geboten ist, dass die Stiele zeitweilig mit schwä-
cheren Emulsionen in Berührung treten, sie sofort keulen-
förmig anschwellen, um bald darauf Sterigmen und Conidien
zu produciren. Hier ist also ein Fall vorhanden, wo Wasser-
abgabe an das Paraffinöl nicht stattfinden konnte und hiemit
ist erwiesen, dass die Weiterentwickelung der Stiele, wenn
dieselben einem hungernden Mycelium entspringen, von einer
Transspiration unabhängig sein kann. Wenn starke Emul-
39 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
sionen vorliegen, welche viel Wasser in Tröpfehen absetzen
nnd dies auch an den Stielen zweifellos thuen, so wirkt das
ganz so, als ob man die Stiele, wie ich das oft gethan habe,
aus der Luft oder aus dem trockenen Paraffinöl in das
darunter befindliche Wasser, zurückversetzt. Die Stiele bleiben
nämlich in dem letztgenannten Medium steril. Auf diese
Verhältnisse werde ich am Ende der Arbeit noch einmal
zurückkommen.
Hier möchte ich noch folgende Erscheinungen, welche ın
allen drei vorhin besprochenen Versuchen zu Tage traten,
besprechen. Zuerst sind es die beim 1. Versuche angeführten
Längenunterschiede der Stiele, welche constant auftreten. Ich
möchte die Úberverlángerung, welche im trockenen und feuchten
Paraffinöl eintritt auf Transspirationsmangel zurückführen.
Dieselbe Ursache ist wohl auch daran Schuld, dass die
schlanken, an Aspergillus glaucus erinnernden Conidienträger
wohl vereinzeit an den dünnen Lufthyphen sich ausbilden,
nıemals aber im Paraffinol, weder im feuchten noch im
trockenen, an dem Oelmycelium entstehen.
Abscheidung von Wassertropfen (Guttation) war stets
sowohl in der Luft, als auch im Paraffinöl, besonders pracht-
voll an den Stielen, zu bemerken. Sowie ein Stiel aus dem
Wasser in Luft oder Paraffinöl vordringt, sofort quellen an
seinen Flanken Flüsssigkeitstropfen hervor, bis am fertigen
Stiele die Tropfen ganze Reihen bilden. Schwillt nach been-
digtem Längenwachsthum der Stiel kopfartig an, so fängt
auch diese Anschwellung bald zu secerniren an und man
sieht an reifen Fruchtträgern, dass zwischen den Sterigmen
Wassertropfen hervorquellen und dass die zufällig benetzten
Sterigmen keine Conidien bilden. Im Paraffinöl fliessen ge-
wöhnlich die neben einander stehenden Tröpfehen über dem
Köpfchen zusammen.
Einwachsen aus dem Nährsubstrat in feuchte Luit, trok-
kenes und feuchtes Paraffinol. Versuch 1. Wurde mit halb-
festen Nährsubstraten angestellt, welche neben 1%, Agar-Agar
und 0'1°/, anorganischer Nährsalze steigende Dextrose-Mengen
und zwar 1, 2, 3, 4, 5, 10 oder 20 Procent enthielten. Der
Zusatz anorganischer Nährsalze bestand aus 005%% NO;NH,,
001% SO,Mg, 0'02°% PO,KH; und 0'02°% SO;K:. Von diesen
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 39
gehörig sterilisirten sieben Nährböden erhielten je 4 Doppel-
schalen von 6 em Breite und 2 em Höhe 4 em?. Von jeder
Concentration dienten zwei Schalen zu Lufteulturen, zwei zu
Paraffinoleulturen. Die eine Lufteultur enthielt halbtrockene,
die andere dampfgesättigte Luft (feuchtes Fliesspapier am
Schalendeckel und an den Seitenwänden des Glassturzes).
Auf ähnliche Weise wurde auch der oberhalb der Emulsion
befindliche Luftraum der dritten Schale dampfgesättigt er-
halten. Fast trockene Luft enthielt die vierte mit trockenem
Paraffinöl beschickte Cultur. Die bezüglichen Schalen wurden
hier sowie bei der halbtrockenen Lufteultur frei aufgestellt
d. h. nieht mit einem Glassturz bedeckt. ;Vor den genannten
Applicationen wurden natürlich die in den Schalen befind-
lichen erstarrten Nährböden mit Sporen'infizirt (Stricheultur).
In allen Schalen hatte ich für eine beinahe gleiche Höhe der
Paraffinöl- und Emulsions-Schicht (8 mm) gesorgt. Der
Versuch wurde bei einer constanten Temperatur von 23°C
im Dunkelzimmer ausgeführt.
Schon nach 2 Tagen waren ın den Lufteulturen zahl-
reiche blaugrüne Conidioforen sichtbar. Eine Anzahl nahm
an Lufthyphen hart an der Substratoberfläche ihren Ur-
sprung. Darunter befanden sich alle Träger von schmächtigem
Wuchs und rundlichen, dem Aspergillus glaucus ähnlichen
Köpfchen und ein Theil der keulenförmigen. Die anderen,
keulenförmigen brachen aus dem Substrat hervor. Diese ver-
mehrten sich noch in der folgenden Zeit, indem nachträglich
noch weitere Stiele dem Substrat entsprangen und meist zu
Conidientrágern heranreiften. In dem trockenen Paraffinol
waren zur selben Zeit überall nur zahlreiche sterile, vielfach
verzweigte Fäden bemerkbar. Die Schalen mit Emulsion liess
ich einstweilen noch unbesichtigt.
Nach 5 Tagen (von der Aussaat an gerechnet) war der
Stand der. Dinge ein folgender. In halbfeuchter und dampf-
gesättigter Luft überall zahlreiche keulenförmige Conidien-
träger untermischt mit jenen einfachen, an Aspergillus glaucus
erinnernden,' beiderseits’mit massenhafter Conidienproduction.
Im trockenem tParaffinôl bis zu 10°, Dextrose zahlreiche,
ausschliesslich keulenförmige Conidientráger mit meistentheils
reifen Conidien, alle aus Substrathyphen hervorbrechend. In
3
34 VIII. Dr. Ladislav F'r. Čelakovský:
der schon aufgehellten Emulsion, welche sofort nach dem
Öffnen der Schale durch Emulsions-Zusatz schwach trüb
gemacht wurde, bei allen Concentrationen nur üppiges ste-
riles Mycel*). Die Schalen mit trübem Paraffinof wurden
wieder in den: Thermostat gestellt und nicht früher als nach
Verlauf von 8 Tagen (von der Aussaat) besichtigt.
Natürlich hat sich auch diesmal das Paraffinol, und
zwar wahrscheinlich sehr bald aufgehellt, indem es nur noch
jene Wassermenge behielt, welche bei 23°C in ihm sich auf-
löst. Bei 1 Procent Dextrose waren schon zahlreiche lange
Stiele vorhanden, von denen die Mehrzahl oben eine keulige
Anschwellung und an den daraus hervorbrechenden Ste-
rigmen zahlreiche, blaugrüne Conidien führte. Die Stiele
nahmen aus dem Substrat ihren Ursprung und zeigten eine
riesige Guttation, indem die secernirten Tropfen bis 20mal
so breit waren, als die Stiele Bei 2, 3 und 4%, Dextrose
kamen abgestuft immer weniger Conidientráger zu Tage,
meist aber dafür um desto mehr sterile Stiele. Bei 5°/, sah
ich nur ein Paar sterile Stiele und bei 10 bis 20°, nur ein
reichliches, steriles Mycelium innerhalb des Paraffinols. Mit
der Concentration nahm an den Stielen Guttation’auffällig ab.
Da die wasseranziehende Wirkung, welche:von’einer ein-
procentigen Dextrose-Lösung ausgeht, sehr gering sein muss,
so halte ich dafür, dass die Feuchtigkeit des Paraffinöls
während des Versuches höchstens nur ganz wenig abgenom-
men hatte, sodass folglich kaum den Stielen dabei Wasser
entzogen werden konnte. Deshalb nehme ich an, dass bei
schwächeren Concentrationen ähnliche Verhältnisse vorliegen,
als wenn die Mycelien in reinem Wasser sich befinden,
nämlich dass Wasserverlust nicht unbedingt nothwendig ist,
damit Stiele zu normalen ; Conidientrágern sich entwickeln.
Ich nehme an, dass Guttation hier an Stelle der Transspi-
ration tritt und finde Stütze darin, dass mit zunehmender
Concentration, mit welcher die Guttation abnimmt auch die
*) Ich vermuthe, dass hies anfänglich $infolge der kräftigen
Athmung des dichten Hypkengeflechtes,;welches in der Emulsion
sich bildete, in dem darunter befindlichen Substrat es an Sauer-
stoff mangelte, so dass Stielanlagen hier zunächst nieht entstehen
konnten, sich aber später noch bildeten, nachdem die Athmung
schon stark nachgelassen hatte.
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 35
Chancen für Fortpflanzung im feuchten Paraffinöl immer
mehr und mehr sich verringern.
Versuch 2. In ähnlicher Weise wie oben, habe ich feste
1/4=, 1/%-, 1- und 2- procentige Traubenzucker-Nährböden her-
gestellt. Die betreffenden Culturen wurden bei niedrigen Tem-
peraturen eines Eiskastens gehalten. Auch hier traten häufige
Mycelfáden in den Paraffinöl-Culturen auf, und die Fructi-
fication verspátete sich abermals ein wenig in der Emul-
sion gegenüber derjenigen im trockenem Paraffinöl. Sie fand
dort bei ‘/, bis 1 Procent Traubenzucker cca. am 10-ten
Tage statt. Beachtenswerther ist es jedoch, dass die Emul-
sion hier stets schwach zur Verwendung kam und bei häu-
figer Erneuerung nie Zeit fand sich aufzuhellen. Hiemit ist
noch überzeugender als oben bewiesen worden, dass bei ver-
dünnten Nährböden an den zu Ende der Vegetation aus dem
Substrat hervorbrechenden Stielen eine Transspiration voll-
kommen mangeln kann und dass trotzdem die Stiele in reife
Conidienträger sich verwandeln. Da im Eiskasten bei '/, bis
2 Procent Traubenzucker kolossale Wassersecretion an den
Stielen (auch in der Emulsion) sich beobachten less, so
halte ich dafür, dass diese Guttation hier Transspiration ver-
treten kann, da sie mitunter statt ihrer Fortpflanzung aus-
zulösen vermag.
Aspergillus niger van Tiegh 1867.
(Sterigmatocystis nigra van Tiegh. 1877.
Dieser Pilz, einer der gemeinsten Schimmelpilze, kam spon-
tan auf vorübergehend frei ausgelegten und dann feucht gehal-
tenen sterilisirten Platten von Fleischextrakt-Gelatine auf.
Betreffs seiner Morphologie und Cultur vergleiche Wehmer’s
Arbeit”) und die dort eitirte Litteratur. Bei Zimmertempe-
ratur sind die Conidiophoren, um die essich in dieser Arbeit
allein handelte, ohne oder mit spärlich untermischten Luft-
hyphen über sehr verschiedenen Substraten reichlich zu er-
halten. Decoct von Pferdemist, von Faba-Stengeln, von
Zucker- und Mohrrüben, von Süssfrüchten z. B. Feigen und
Pflaumen, ete. sind namentlich nach Agar-Zusatz sehr zu
*) K. Wehmer, Die Pilzgattung Aspergillus (Mem. de la soc,
physique et d’ histoire naturelle. Genève, XX XIII, 1901.)
36 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
empfehlen. Ich habe allerdings, um Controle zu ermöglichen
und den etwaigen Substrateinfluss auf die bei meiner Ver-
suchsweise zu Tage tretenden Erscheinungen zu registriren,
mich künstlich zusammengesetzter Nährlösungen bedient.
Speciell führe ich Versuche mit Saccharose und weinsauerem
Ammonium von steigender Concentration ohne oder mit
1 Procent Agar an.
Wenn man die Entstehung der Conidienträger auf nicht
sehr dieken Agar-Nährböden z. B. bei Zucker- und Pepton-
Zusatz (schwacher und mittlerer Concentration) verfolgt, so
bemerkt man, dass ihre erste Anlage an etwas älteren und
zwar submersen Pilzfäden nahe der Substratoberfläche zum
Vorschein kommt. Seltener
sah ich, zum B. wenn Agar
mit weinsauerem Ammonium
als Nährsubstrat zur Anwen-
dung kam, dass ein kleinerer
Theil der Comdientráger auch
an den dieht an der Ober-
legt wurde. Im ersten Falle
schwillt eine intercalare Zelle
der Substrathyphen meist
Abb. III. Aspergillus niger van (doch nieht immer) ein wenig
Tiegh. Fig. 1 bis 4. Submerse Stiel- ‘an, und knapp unter ihrer
Anlagen, bei 1, 2 und 4 angeschwe- i k
lenen Zellen (Fusszellen) ent- N deren Scheidewand bildet
sich meist seitlich eine dieke
springend. Fig. 5 Conidienträger
in trockenem ParaffinölmitSekre- Ausstülpung, welche, ge-
tionstropfen an dem Stiele undam wöhnlieh unter sehr schwa-
Kopfe (daselbst nur ein Tropfen, cher Aufwärtskriimmune.
dureh dessen Berührung die Ste- 2 i SR
men ste leben). zur Stielbasis heranwächst,
(Siehe Abb. III. Fig. 1.—4.)
Reichliche Stielanlagen an untergetauchten der Luft-
erenze nahen Hyphen bilden sich auch, wenn man submers
cultivirte Mycelien in reines Wasser knapp unter seine Ober-
fläche bringt. In einiger Entfernung vom Wasserpiegel ge-
halten, bleiben sie dagegen steril. Nur wenn man Mycelien
in Nährlösungen (bei Salz-Zusatz) submers cultivirt, ent-
stehen spärliche Stiele.
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 37
Wahrscheinlich bilden sich die submersen Stielanlagen
nur bei optimalen (excessiven) Sauerstoffdifferenzen, welche
im Nähragar oder im Wasser nahe der Luftgrenze sich ein-
zustellen pflegen, wenn das hart an die Oberfläche stossende
Mycelium durch Athmung ein starkes Concentrations-Ge-
fälle des Sauerstoffs unterhält, welches den Hyphen gegen-
über eine unverrückbare, sozusagen räumlich fixirte Lage
einnimmt. Als verlältnissmässig ruhig sind aber bekanntlich
die oberflächlichen Flüssigkeitsschichten zu betrachten, wo-
gegen im Innern einer Wassersäule, auch wenn das Wasser
mit Luft gesättigt ist und es Gasblasen an den Gefässwänden
absetzt, die daselbst an der Mycelperipherie ebenfalls an-
gestrebten starken Sauerstoffdifferenzen durch Convection
mehr oder weniger gestört werden. Dadurch würde sich viel-
leicht erklären, warum bei submerser Lebensweise Stielan-
lagen nicht oder nur selten auftreten.
Dieser Auffassung nach würden letztere als durch: ein-
seitigen Sauerstoffzutritt bedingte A&romorphosen zu deuten
sein. Nur muss man daran festhalten, dass Nahrungsmangel
dureh Nährstoffeonsum oder durch Ueberführung der My-
cehen in reines Wasser mitwirken muss, da erfahrungs-
gemäss an ganz jungen Hyphen bei intensiver Ernährung
und starkem Wachsthum, also an den äussersten Mycelpartien
keine Stielanlagen submers zur Ausbildung gelangen.
Wird trockenes Paraffinöl über den festen Agarnähr-
böden (weinsaueres Ammon) geschichtet, so bleibt, offenbar
wegen dem jetzt erschwerten Sauerstoffzutritt, Stielbildung
innerhalb des Nährsubstrates aus, um aber dafür im Paraf-
finöl, und zwar nahe der oberen Olgrenze aufzutreten.
In der Luft, wo Conidienträger ebenfalls angelegt werden
können, ist einseitiger Sauerstoffzutritt nicht vorhanden, aber
auch für die Entstehung der Anlagen in diesem Falle nicht
nothwendig, da ein viel stärkeres Agens, nämlich Transspi-
ration zur Wirkung gelangt, wie in dem (apittel Ȇber Ein-
wachsen der Hyphen aus dem Nährboden in Wasser, trok-
kenes und feuchtes Paraffinöl« begründet wird.
Submerse Cultur. Zur Verwendung kam eine Nährlösung,
welche 149, Traubenzucker, 04% NO;NH,, 029% PO+KH,
und 0'03°%, SO,Mg enthielt, Mit je 100 cm? dieser Lösung
38 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
wurden breithalsige, cca. 200 em? fassende Gläser gefüllt und
nach Application je eines dieken Wattepfropfens sterilisirt. In
abgekühlte Lösungen warf ich schliesslich kleine Agarstückchen
mit darin eingeschlossenen Aspergillus-Sporen und liess die
Flaschen bei Zimmertemperatur bei Lichtabschluss stehen.
Die Keimung stellte sich bald ein und nach 3 Tagen strahlten
schon von allen Punkten der Agarkrume Mycelfáden in die
umgebende Nährlösung hinein. Es entwickelte sich binnen
wenigen Tagen ein stattliches Mycelgeflecht, welches den
Raum, den die Lösung einnahm, zu einem Drittel ausfüllte.
Von Zeit zu Zeit wurden der Cultur entnommene, kleine
Hyphenproben unter dem Mikroskop untersucht. Sogar nach
1'/ Monat fand ich die wohl lange vorher nicht mehr wachs-
thumsfähigen Fäden vollkommen steril.
Da für eine Reihe von Versuchen sterile d. h. unter-
getaucht eultivirte Mycelien stets in Bereitschaft gehalten
werden mussten, habe ich von Zeit zu Zeit auf die oben an-
geführte Weise submerse Culturen frisch angelegt. Bei Bedarf
wurden die betreffenden Flaschen nur geöffnet und mit Hilfe
zweier sterilisirten Platinnadeln von dem Mycelrasen Mycel-
stücke abgetrennt.
Um den Einfluss der Substrat-Concentration auf das
submerse Wachsthum des Aspergillus niger näher kennen zu
lernen, umsomehr als hier ein Pilz vorliegt, welcher ziemlich
concentrirten Lösungen sich accomodiren lässt, habe ich den
vorigen Culturen ähnliche, also ebenfalls submerse Culturen
angelegt, in welchen die wiederum angewandte 14-procentige
Traubenzuckerlösung ausser den üblichen Mineralstoffen
noch steigende Mengen von NO;Na und zwar zu 0, 5, 10
und 15 Procent hinzugesetzt erhielt. Am 8-ten Tage nach der
Sporenaussaat ergab die Besichtigung der betreffenden vier
Culturen, welche bei den gleichen äusseren Verhältnissen
(Zimmertemperatur, Lichtabschluss) gehalten wurden, am
Boden der Gefässe (mit Ausnahme des vierten) stattliche
Pilzrasen, die bei mikroskopischer Durchsicht als ungleich sich
erwiesen. Während in der ersten Cultur das Hyphengeflecht
steril vorgefunden wurde, traten in den nächsten zwei Cul-
turer spärliche und mangelhaft entwickelte, bleiche Konidio-
phoren zu Tage, von welchen einzelne bei 5%% NO;Na un-
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 39
fruchtbare Sterigmen führten. Abgesehen davon, dass später
auch in dem 4-ten Gefässe”das inzwischen stark entwickelte
Mycelium einige unvollkommene bleiche Konidiophoren ge-
bildet hatte und dass einzelne Sterigmen in den Gefässen II, III
und IV schliesslich höchst spärliche bleiche Conidien an ihren
Spitzen führten, hat sich im Laufe der späteren Versuchs-
zeit bis zum 33ten Tage, von der Sporenaussaatan gerechnet,
an dem Ständ der Dinge qualitativ und quantitativ nichts
geändert. Speciell das Mycelium in der I. Flasche blieb
dauernd steril. Man sieht also, dass die Hinzufügung von
osmotisch wirksamen Mineralsalzen bei meinem Materiale
eine schlummernde, allerdings sehr schwache Befähigung zur
submersen Fructification nach partieller Erschöpfung des
Substrates zuliess. Durch .besondere Versuche habe ich mich
überzeugt, dass diese Substrat-Production von Conidiophoren
nicht erhöht wird, wenn sich das Mycelium hart unter der
Oberfläche einer ebenso zusammengesetzten Nährlösung ent-
wickelt oder wenn man dieselbe durch Hinzufügung von
1'/, Procent Agar-Agar in festes Substrat verwandelt und
Oberflächen-Cultur anstellt. Allerdings entstehen auf diese
Weise submerse Stielanfänge, welche in die Luft empor-
wachsen, um darin zu fructificiren. Ich vermuthe übrigens,
dass sich andere Formen von Aspergillus niger noch exclu-
siver verhalten werden, indem überhaupt keine Fortpflanzung
an den untergetauchten Mycelpartien möglich sein wird.
Denn beispielsweise bei Eurotium repens sind mir solche
physiologische Rassen mit oder ohne Substrat-Conidien be-
kannt geworden.
Uebertragen der Mycelien in destillirtes Wasser oder in
Salzlösungen. Aus der mehrere Tage alten submersen Cultur
in 1'4-procentiger Traubenzuckerlösung (nebst Mineralsalzen)
wurde ein Mycelstück nach vorherigem Waschen in destil-
lirtes Wasser übergeführt. Selbst am 10-ten Tage liessen
sich keine Stiele oder Conidiophoren an den Hyphen consta-
tiren. Dieselbe Sterilität wurde auch in jenen Fällen nach-
gewiesen, wo ich statt destillirtem Wasser 1, 1, 2, 3 und 4
Procent Natronsalpeter verwendet hatte. Nicht viel besser
erging es mir, nachdem ich die bei Natronsalpeter-Zusatz
submers cultivirten Mycelien nach 6-tägigem Wachsthum
40 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
in isotonische, also 6-, 11- und 16- prozentige Natronsalpeter-
Lösungen, dann auch in hyperisotonische übergeführt hatte.
Nur sehr vereinzelt traten rudimentäre und unregelmässige,
Sterigmen- oder Conidien-freie Träger zum Verschein. Dieser
plötzliche Substratwechsel wirkt also viel schlechter, als der
ganz allmähliche bei natürlichem Erschöpfen des Nährme-
diums durch die Pilzvegetation selbst.
Einwachsen der Hyphen aus destillirtem Wasser in feuchte
Luit, trockenes und feuchtes Parafiinol. Aus den Stammeul-
turen mit 14%, Traubenzucker nebst den oben angeführten
Mineralnährstoffen wurden von den darin submers wach-
senden Mycelien Theile abgetrennt und nach dreimaligem
Waschen mit sterilisirtem Wasser am Grunde von kleinen, 6 cm
breiten und 2 em hohen Doppelschalen Petrťs in soviel
Wasser ausgebreitet, dass der Wasserspiegel die Mycelober-
fläche gerade berührte. Zwei Schalen erhielten vorher an
ihrem Deckel eine Bekleidung von feuchtem, sterilisirtem
Filtrirpapier, die eine von beiden überdiess einen Zusatz von
feuchtem Paraffinöl (Emulsion). Die dritte Schale ohne Pa-
pierhülle am Deckel wurde mit trockenem Paraffinöl be-
schiekt. Die Höhe der Paraffinöl-Schichten betrug in beiden
Fällen cca. 4 mm. Alle Versuche wurden bei Lichtmangel,
zum Theil innerhalb eines Thermostats ausgeführt.
Versuch 1. Wurde in einem ungeheizten Zimmer
während des Winters bei constanter Temperatur von 22° C
(Thermostat) ausgeführt. Die Mycelien entstammten einer
23 Tage alten Cultur von obiger Zusamensetzung (1'4°/, Trau-
benzucker ete.). Zur Verwendung kam eine bei 88°C sich
aufhellende Emulsion. Nach drei Tagen waren in allen drei
Schalen viele normal entwickelte Conidiosphoren mit reifen,
schwarzen Sporen verhanden. Alle Träger nahmen aus dem
Wasser-Substrat ihren Anfang und der einzige Unterschied
bestand in der Länge ihrer Stiele, indem letztere in der
dampfgesättigten Luft etwas kürzer waren als im trockenen und
besonders im feuchten Paraffinöl.(Abb. III. Fig. 5.) Letzteres
war bei dem Öffnen der Schale schon ganz hell, hat sich also
wohl schon viel früher aufgehellt, indem es die in ihm suspendir-
ten Tropfen abgesetzt hat. Dennoch musste es zuletzt annä-
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 41
hernd die noch bei 22°C im Paraffinöl sich auflösende Was-
sermenge (cca. 1 mg in 100 cm? Paraffinöl) enthalten haben.
Versuch 2. Wurde ganz wie der vorige Versuch an-
gestellt. Nur herrschte im Thermostat eine Temperatur von
20°C und das Mycelium entstammte einer 35 Tage alten
submersen Stammeultur (149% Traubenzucker ete.). Zur Ver-
wendung kam eine frisch hergestellte, bei 98° C sich aufhel-
lende Emulsion. Nach Verlauf von drei Tagen fand ich die
Oberfläche der Lufteultur durchwegs mit reifen und ziemlich
vielen Conidiophoren von brauner Farbe bedeckt, während
im Paraffinöl die Conidienträger in der Entwickelung zurück-
geblieben sind. Doch besassen die meisten, etwas mehr ge-
streckten Conidienträger im trockenen Paraffinöl schon bleiche
Conidien, wogegen in der Emulsion fast nur sehr verlängerte
(bis 5 mmm lange), schmächtige und schlaffe Stiele vorhanden
waren. Nur eine kleine Anzahl der letzteren, welche über
der Mycelmitte standen, besass winzige, zum Theil mit Ste-
rigmen-Anfängen besetzte Stiele. Es mag bemerkt werden,
dass die Emulsion diesmal noch stark trüb war, und eine
Portion davon, welche sofort durch eine starke, bei 103° C
sich aufhellende Emulsion ersetzt wurde, den Aufhellungs-
punkt von 41° C zeigte. Nach weiteren zwei Tagen besassen
schon die meisten Conidienträger im trockenen Paraffinöl
schwach bräunliche, reife Conidien. Innerhalb der noch deut-
lich trüben Emulsion war der Stand der Dinge ein sehr va-
riabler. Etwa die Hälfte der stark überverlängerten Stiele
(meist die am Rande des Mycels stehenden) war noch voll-
kommen steril, die andere Hälfte besass kleine Endköpfehen
ohne oder mit Sterigmen, zum Theil auch mit weissen bis
braunen Conidien. Letztere haben sich besonders über der
Mycel-Mitte gebildet. Die bei 47° C sich aufhellende Emul-
sion wurde abermals mit einer sehr starken (bei 107° C sich
aufhellenden) Emulsion versetzt. Im trockenen Paraffinöl
fand ich nach weiteren 2 Tagen alle Conidientráger mit brau-
nen Conidien besetzt, dagegen sah ich, dass innerhalb der
Emulsion zur selben Zeit noch dieselben Differenzen wie
früher sich behaupten, nur dass inzwischen die Zahl der ste-
rilen Stiele etwas abgenommen, diejenige der völlig reifen
(braunen) Conidienträger, hauptsächlich in der Mitte, ein
49 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
wenig zugenommen hatte. Auch diesmal war die Emulsion
noch deutlich trüb, indem ihr Aufhellungspunkt bei 33° C lag.
Im Ganzen sieht man, dass emulgirtes Wasser im Pa-
raffinöl die Umwandlung der Stiele in Conidienträger und
ihre Fruktifikation aufhält. Wenn die Emulsion das nicht
überall, besonders nicht über der Mycel-Mitte zu Wege bringt,
so mag das darin seinen Grund haben, dass durch Tempe-
raturstromungen, welche durch Athmung in der Emulsion
entstehen, die Emulsionstropfen mehr seitwärts getrieben
werden, so dass über der Mycelmitte ein heller Hof entsteht.
In der That habe ich solche lokale Aufhellungen mit gleich-
zeitigen Verdichtungen am anderen Orte (randwärts) bei
schwachen Emulsionen mehrmals deutlich beobachtet. Werden
nicht gar zu grosse Mycelien genommen und sorgt man
(durch Schütteln ete.) dafür, dass sie gleichmässig in dünner
Schicht den ganzen Boden der Schale bedecken, so fällt der
störende Einfluss solcher Temperaturströmungen fort oder
er wird auf ein Minimum redueirt.
Versuch 3. Wurde bei Zimmertemperatur im Sommer
angestellt. (Temperatur-Messung ergab an einem Nachmittag
2859 C). Die angewandten submers erzogenen Myceltheile
entstammten einer 11 Tage alten Cultur in 16°, Saecharose,
1% Pepton, 04% NO; NH,, 0'2%, PO,KR:; und 003% SO, Me.
Sonstige Einrichtung des Versuches, wie am Eingang: dieser
Serie angegeben wurde. Für constante Dunkelheit sorgte ein
Dunkelschrank. Es wurde eine bei 94° C sich aufhellende
Emulsion verwendet.
Nach Verlauf von zwei Tagen ergab die mikreskopische
Durchsicht folgende Unterschiede. In feuchter Luft standen
überall an der Mycel-Oberfláche schwarze Conidienträger
mit reifen Sporen dicht beisammen; bleiche, unreife Conidio-
phoren waren darunter selten anzutreffen. Im trockenen
Paraffinöl fand dagegen eine kleine Verspätung statt, indem
der weitaus grösste Theil der Conidiophoren noch unreif,
der andere aber bereits braune, reife Conidien trug. Sterile
Stiele fanden sich nirgend mehr vor. Was schliesslich die
Emulsion betrifft, so sind in ihr fast alle Stiele steril ge-
blieben, nur über der Mycel-Mitte, wo letzteres am dichtesten
stand, endigten einzelne Stiele mit kleinen Anschwellungen,
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 48.
von welchen einzelne mit einfachen oder schon verzweigten
Sterigmen, eventuell auch mit bleichen, unreifen Conidien
besetzt waren. Das nur sehr schwach trübe Paraffinöl wurde
nach der Durchsicht sofort gegen frische starke Emulsion
(Aufhellungsgrund bei 102° ©) vertauscht. Während der wei-
teren 24 Stunden fand nur im trockenen Paraffinöl eine be-
trächtlichere Änderung statt, indem die Mehrzahl der Coni-
diophoren schon braune Conidien führte; in der Emulsion
blieb alles bei Altem, mit Ausnahme einiger weiterer Stiele
der Mycel-Mitte, welche an ihrer Spitze schon kleine An-
schwellungen führten. Von da an wurde die stets noch am
Ende trübe Emulsion tagtäglich erneuert. Selbst nach wei-
teren 4 Tagen wurde die Mehrzahl der Stiele innerhalb der
Emulsion steril vorgefunden, indem diesmal an den schon
vorhandenen Anschwellungen die Conidien nicht ausreiften
und ihre Produktion sehr zurückblieb.
Versuch 4. Alles, wie im Versuche 3, nur entstammte
das angewandte Mycelium einer 20 Tage alten Cultur und
die Auswechslung der starken Emulsion erfolgte jeden Tag
zweimal. In diesem Falle blieben alle Stiele innerhalb der
Emulsion während des ganzen, eine Woche dauernden Ver-
suches steril. Sie waren bis 7 mm lang, schmächtig und ge-
bogen, manche auch an der Spitze verzweigt.
Versuch 5. Alles wie im Versuche 3, nur wurde das
submers erzogene Mycelium einer 28 Tage alten Cultur ent-
nommen und zur Verwendung kamen halbstarke Emulsionen
(Aufhellungsgrad zwischen 50 und 60° C), welche täglich zwei-
mal erneuert wurden. Hier hat am Ende des Versuches (am
5-ten Tage) die Mehrzahl der Stiele sich in Conidienträger
verwandelt und mit blassen bis braunen Conidien fruktifieirt,
die Minderzahl ist steril geblieben. Die Emulsion fand ich
stets am Ende der zwölften Stunde noch deutlich trüb.
Versuch 6 und 7 (parallel mit Versuch 5). Bei An-
wendung noch schwächerer Emulsionen, welche sich zwischen
40 und 50° C aufhellten und welche täglich dreimal erneuert
wurden, kamen innerhalb des beständigen trüben Paraffinöls
nach 5 Tagen ohne Ausnahme reife Conidienträger mit reifen
Conidien zur Entwickelung.
44 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
Sowohl im trockenen als auch im feucht trüben Paraf-
finöl, bei allen den oben genannten Versuchen wuchsen ausser
den erwähnten Stielen stets längere sterile Fäden aus dem
Mycelium hervor. Es sind dieselben Hyphen, welche auch an
Lufteulturen beobachtet werden, hier aber ganz kurz bleiben.
Zahlreiche kleine Tröpfehen sitzen ihnen stets seitlich an.
Eine stärkere Wasserausscheidung tritt jedoch an den Stielen
in dem Momente auf, wo sie das Substrat verlassen, einerlei
ob sie in Luft oder in trockenes Paraffinöl (Abb. III. Fig. 5),
oder aber in eine Emulsion einwachsen. Die Wassertröpfehen
sind zwar hier nicht sehr zahlreich, aber meist breiter als die
Stiele selbst. Auch aus den Kopf-Anschwellungen quillt
(meist seitlich) ein grosser Wassertropfen hervor, dessen
Durchmesser denjenigen des Kopfes übertrifft. Wo der Tropfen
die Sterigmen benässt, bleiben dieselben steril, was an einem
sanzen Sterigmen-Bündel oder -Rasen gleichzeitig beobachtet
werden kann.
Lässt man die in Luft eingewachsenen Stiele, bevor sich
noch Köpfchen gebildet haben, in dem Wasser behutsam
untertauchen, indem man allmählich in die Schalen Wasser
eingiesst, so wachsen dieselben noch weiter, verjüngen sich
auffallend, verlieren ihren strammen Wuchs und verzweigen
sich manchmal unter dem Scheitel. Schliesslich steht das
Wachsthum stille und die Stiele sterben ab. Waren an den
Stielen Blasen vorhanden, so können sie eventuell noch pri-
mare Sterigmen bilden, welche aber fädig auswachsen. Von
Conidienbildung ist natürlich keine Spur vorhanden. Taucht
man fertige Conidienträger unter Wasser, so wird an den
vom Wasser benetzten Sterigmenspitzen Zellabschnürung so-
fort sistirt. Nur an der Stelle, an welcher den Sterigmen
eine Luftblase anhaftet, bleibt noch Conidienproduction im
Gange.
Alle diese Beobachtungen zeigen, dass Contact mit
Wasser in die einzelnen Phasen der Fruchtbildung störend
niegreift.
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 45
Einwachsen aus verdünnten Nährlösungen in feuchte Luit,
trockenes und feuchtes Paraïfinôl.
Versuch 1. Zur Anwendung kamen feste Náhrboden,
welche neben 1 Prozent Agar und 0'1 Prozent Mineralnähr-
salzen (0°05% NO;NH,, 0'01°/ SO,Mg, 0'02°/, PO,KH; und
002% SO,K;) verschiedene Mengen weinsaueren Ammons,
und zwar 1, 2, 3, 4 oder 5 Prozent, enthielten. Bei der letzt-
genannten Concentration krystallisirte bereits ein Theil des
weinsaueren Ammons beim Erkalten aus. Von diesen gehörig
sterilisirten fünf Nährböden wurden je 4 cm? auf drei sterile
Doppelschalen Petris von 6 cm Breite und 2 cm Höhe ver-
theilt. Zwei Schalen von jeder Concentration erhielten an
ihrem Deckel einen Beleg feuchten, sterilisirten Filtrirpapiers,
indem je eine von diesen beiden ausserdem mit feuchtem
Paraffinöl (Emulsion, Aufhellungsgrad 96° C) beschickt
wurde; die dritte Schale schliesslich bekam nur trockenes
Paraffinöl. In allen Fällen betrug de Höhe der Paraffinöl-
schicht cca. 8 mm. Der Versuch wurde im Dunkelzimmer bei
einer im Juni herrschenden Temperatur von cca. 23° C aus-
geführt. Vor dem Einfüllen des Paraffinöls wurden natürlich
die Conidien ausgesäet (Strichkultur).
Nach Verlauf von fünf Tagen wurden die Culturen das
erste Mal besichtigt. In feuchter Luft.waren schon zahlreiche
schwarze Conidienträger vorhanden, welche theils submers,
theils an den dem Substrat angedrückten, oberflächlichen
Hyphen zur Anlage gelangten. An der Peripherie des Mycels
liess sich constatiren, dass die submersen Stielanlagen stets
als starke, meist seitlich sich vorwölbende Höcker, deren
Breite diejenige der Hyphen sehr übertrifft, entstehen. Sie
nehmen aus länglichen, interkalaren Zellen der Mycelzweige
und zwar nahe der oberen Scheidewand ihren Ursprung.
Häufig, doch nicht immer, schwillt die Mutterzelle, bevor
noch der Stielansatz sichtbar wird, mehr oder weniger an,
sodass sie darin der Stielbasis gleichkommt. Sowohl an den
Stielen im unteren Theile, als auch an den sterilen Luft-
hyphen sassen bei 1—3°/, zahlreiche, ziemlich ansehnliche
Wassertropfen seitlich an, bei 4 und 5 Prozent war die Gut-
tation schon geringer.
Im trockenen Paraffinöl fiel zunächst die Überproduk-
46 VII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
tion von sterilen, vielfach verzweigten Hyphen auf, welche
zum Theil frei, zum Theil zu lockeren Bündeln verklebt
waren und zahlreiche Wassertropfchen secernirten. Dazwi-
schen traten bei 1°/, weins. Ammon, besonders in der Nähe
des Striches, zahlreiche gestreckte und gebogene Stiele zum
Vorschein, welche zum. grossen Theil am Ende kopfig an-
geschwollen waren und blasse Conidien besassen, zum klei-
neren Theil aber als steril sich erwiesen. Mit der Concen-
tration sank die Zahl der sterilen und fertilen Stiele immer
mehr, sodass schliesslich bei 5°, nur etliche sterile Stiele
vorhanden waren. Auch die Sekretion an den Stielen, welche
im Ganzen derjenigen in der Luft beobachteten an Intensität
gleichkam, nahm mit der Concentration zusehends ab. Ich
habe bei mittelstarken Vergrösserungen des Mikroskops den
Verlauf der Stiele verfolgt und fand, dass dieselben bei allen
Concentrationen ausschliesslich im Paraffinöl und zwar an
gewissen Seitenzweigen der sterilen Hyphen terminal ent-
standen sind.
In der Emulsion, welche noch schwach_trüb erschien,
war bei allen Concentrationen nur ein dichtes Geflecht von
sterilen, vielfach verzweigten und oft zu losen Bündeln ver-
einigten Fäden, sichtbar. Guttation kam abermals am reich-
lichsten bei 1—3°/, weinsaueren Ammons zum Vorschein.
Nach weiteren 24 Stunden fand ich, dass alle Conidio-
phoren innerhalb des trockenen Paraffinöls schon reichlich
mit reifen, schwarzen Conidien besetzt waren. In dem ur-
sprünglichen feuchten Paraffinöl, welehes Tags vorher nicht
ausgewechselt wurde und unterdessen sich ganz aufgehellt
hatte, blieb dagegen Alles steril. Hierauf wurden von den
Schalen mit den Concentrationen 1, 3 und 5°/, die mit feuch-
tem Fliesspapier beklebten Deckeln weggenommen. Der Stand
der Dinge innerhalb des feuchten Paraffinöls war später ein
folgender.
Nach weiteren 2 Tagen ergab die Durchsicht, dass bei
3 und 5%, an den höchsten Punkten des Oelmycels schon
mehrere Stiele mit blossen Köpfchen und Conidien sichtbar
wurden, dass dagegen bei 1, 2 und 4%, noch vollständige
Sterilität herrschte.
Nach weiteren 24 Stunden traf ich auch bei 1°/,. schon
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 47
zahlreiche Conidienträger an den obersten Partien des Oel-
mycels. Hier sowie bei 3°/, waren schon sämtliche Conidio-
phoren schwarz, bei 5%% zum grossen Theil schwarz, zum
kleineren noch bleich oder bräunlich. Sämmtliche Stiele der
Conidienträger zeigten bei 1 und 3°, in ihrer ganzen Aus-
dehnung oder nur an der Basis ziemlich ansehnliche, bei 5°/,
schwächere Tropfensecretion. Bei der Concentration von 2
und 4°/, war noch Alles steril.
Auch nach Verlauf von weiteren 2 Tagen wurde bei 2
und 4°/, keine Fortpflanzung angetroffen. Erst nachdem ich
die entsprechenden Schalen geöffnet hatte, sah ich nach wei-
teren 2 Tagen, dass an den höchsten Punkten des Hyphen-
Gewirres bereits mehrere Conidienträger vorhanden waren.
Jetzt bemerkte ich, dass bei den Concentrationen von 1, 3
und 5°, auch an den verhältnismässig tieferen Partien des
Oelmycels Conidienträger zur Ausbildung gelangt sind: Diese
Verspätung hängt offenbar mit dem allmählichen Austrock-
nen des Oeles von seiner Peripherie nach der Tiefe zu-
sammen.
Es mag noch besonders darauf aufmerksam gemacht
werden, dass die Emulsion während des ganzen Versuches
nicht erneuert wurde und dass während des zweiten und
grössten Zeitabschnittes überhaupt nur helles Paraffinöl
vorlag. Dasselbe war jedenfalls, wenigstens am Anfang nicht
trocken, sondern enthielt annähernd noch jene Wassermenge,
welche bei Zimmertemperatur im Paraffinöl sich auflöst.
Obzwar die Schalen zwecks Durchsicht in längeren Zeit-
intervallen auf einige Minuten geöffnet wurden, so hat
dieser vorübergehende kurze Contact mit trockener Atmo-
sphäre nicht hingereicht, um die Fortpflanzung auszulösen,
wohl aber ausnahmslos das zwei oder drei Tage dauernde
Verweilen der geöffneten Schalen in freier Zimmerluft. In
den bedeckten Schalen hat jedenfalls Sauerstoffmangel nicht
geherrscht, wie der Parallelversuch mit von Anfang an
trockenem Paraffinöl beweist. Wenn also die im »feuchten«
Paraffinöl flottirenden Hyphen nach Wegnahme des mit
feuchtem Fliesspapier beklebten Deckels schliesslich stets
Conidienträger mit reifen Conidien gebildet hatten, so erblicke
ich darin einen Beweis dafür, dass das früher feuchte Pa-
48 VII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
raffinol, indem es allmählich trockener wurde, den Hyphen
Wasser entzog und sie dadurch zur Fortpflanzung reizte.
Es kann a priori darüber kein Zweifel bestehen, dass
dieser Wasserentzug Imbibitionswasser betrifft, welches am
leichtesten von den stark gekrümmten Hyphenenden abge-
geben werden kann, und dass hierin in formeller Beziehung
eine weitgehende Uebereinstimmung mit jener Wasserabgabe
besteht, welche an Lufthyphen desselben Pilzes stattfindet
und als Transspiration bezeichnet wird. Wenn also einerseits
Hyphen bei verschiedenen Luftfeuchtigkeiten, ja sogar in
einer dampfgesättigten Atmosphäre, worin sie nachweislich
unter Umständen noch viel Wasser im Transspirationswege
verlieren können, auch stets fructifieiren, und wenn anderer-
seits für dieselben Hyphen der stricte Beweis vorliegt, dass
sie durch formell sehr ähnliche Wasserverluste zur selben
Fortpflanzung gereizt werden können, so ist mehr als wahr-
scheinlich, dass Transspiration daran Schuld ist, wenn die
Hyphen in der Luft ausnahmslos, d. h. bei allen möglichen
Feuchtigkeiten Fortpflanzungsorgane bilden. Ich habe natür-
lich hier nur jene Fälle im Auge, wo sogar die Stielanfänge
von Aspergillus niger in der Luft sich bilden, da nur diese
Fälle mit jenen extramatrikalen Stielbildungen im Paraffinöl
sich vergleichen lassen.
Versuch 2. Zur Anwendung kam wieder ein fester
Nährboden, welcher neben 1 Procent Agar, 049, NO;NH,,
01°, PO,NaH;, 0°1°% SO,K, und 0'03°, SO,Mg enthielt und
an organischen Stoffen entweder !/,, '/s, 1 oder 29, Saccha-
rose zugesetzt bekam. Sonstige Einrichtung dieses Versuches
entsprach vollkommen derjenigen des ersten. Nur wurde bei
constanter Temperatur von 25° C gearbeitet und die mit
einer starken Emulsion beschickten Schalen waren in dupplo
vorhanden. Während in den Lufteulturen die Conidienträger-
Stiele im Substrat angelegt wurden, kamen dieselben im
trockenen Paraffinöl ausschliesslich an den darın flottiren-
den Hyphen zum Vorschein. Schon am dritten Tage waren
in der Lufteultur zahlreiche schwarze Comdientráger vor-
handen, während im trockenen Paraffinöl und in der Emul-
sion nur üppiges steriles Mycel zu Gesichte kam. Erst am
fünften Tage (mach Vorlauf von 4 Tagen) wurde im trocke-
-KH
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 49
nen Paraffinol die erste Fructification bemerkbar, indem
die Conidienträger mer den Oelhyphen entsprangen und meist
schon reife Conidien besassen. In der Emulsion, welche sich
inzwischen aufgehellt hat, war noch alles steril. Eine Hälfte
der Schalen mit Emulsion wurde hierauf geöffnet und frei
im Luftraume des Thermostats aufgestellt. Schon nach wei-
teren 24 Stunden waren in allen Schalen an den obersten
Hyphen Anfänge der Conidienträger sichtbar am zahlreich-
sten bei 1°, Saccharose. Die anderen Schalen mit Emulsion
wurden aufgehoben und erst nach 8 Tagen (vom Anfang)
geöffnet. Hier hat sich ebenfalls die Emulsion schon in helles,
een gewiss noch mit Wasser bei fast 25° C gesättigtes Pa-
raffinol verwandelt. Nichtsdestoweniger war darin nur ein
dichtes Geflecht von sterilen Fäden zu bemerken. Jetzt liess
ich auch die zweite Schale unbedeckt im Thermostat liegen.
Nach 12 Stunden sassen schon an den höchsten Puncten der
Ölhyphen einige Stiele seitlich an. Nachdem ich jetzt eine
starke Emulsion wieder zugesetzt: hatte, blieben die Stiele
weitere 3 Tage steril, um erst nach der Aufhellung der
Emulsion in reife Conidienträger sich zu verwandeln. Man
sieht, dass die Stielanlagen eine Tendenz haben auch in
feuchtem, klarem Paraffinöl sich weiter zu entwickeln, wozu
ihnen wahrscheinlich die bei allen Concentrationen beobachtete
Wassersecretion verhilft.
Schlussfolgerungen.
Wird in der Umgebung von kräftig ee kenn sub-
mers erzogenen Mycelien von Mucor ned: Aspergillus
clavatus und Aspergillus niger Nährlösung gegen reines
Wasser vertauscht, so können an den Wasserhyphen Wachs-
thumsvorgänge noch eine Zeitlang beobachtet werden, am
auffälligsteu jene, welche nahe der Luft- oder Paraffinöl-
Grenze zu Stielanfängen den Anlass geben. Diese Neubil-
dungen, welche offenbar durch Nährstoffentzug* ) zustande-
kommen, werden zu Stielen, welche durch. Waehsthum dem
Substrat entrückt werden. Sie sind dadurch ausgezeichnet,
*) Bei Mucor mucedo und Aspergillus niger wirken. sehr
wahrscheinlich Sauerstoffdifferenzen an der Substratperipherie mit.
4
50 VIII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
dass sie mit Leichtigkeit in perfekte Fortpflanzungsorgane
sich verwandeln, wenn sie ausser ın Luft, in trockenes oder
feuchtes Paraffinöl, ja sogar in schwache Emulsionen von
Wasser im Paraffinöl, einwachsen. Bei hinreichend gestei-
gertem Wassergehalt der letzteren kann man sie aber dauernd
steril halten.
Aus diesen Thatsachen ergibt sich zunächst eine bedeu-
tende Unabhängigkeit der besagten formativen Prozesse von
der Feuchtigkeit des Milieus. Speziell sieht man, dass die
Weiterentwickelung der Fruchtstiele durch in einem Medium
(schwache Emulsion) vor sich geht, welches kein Imbibitions-
wasser den Hyphen entnehmen kann, vielmehr Wassertröpf-
chen an sie abzugeben trachtet. Damit ist aber erwiesen, dass
unter Umständen jegliche Wasserabgabe, also auch die in
Luft erfolgende Transspiration fehlen kann, ohne dass hie-
durch Fortpflanzung gehemmt werden müsste.
Die Unabhängigkeit obiger Morphosen von der Feuch-
tigkeit des Milieus ist indess keine totale, denn erstens wurde
ja bemerkt, dass hinlänglich starke, häufig erneuerte Emul-
sion die Weiterentwickelung der Stiele hemmt, und zweitens
lässt sich ja leicht beobachten, was vorzüglich mit dem
Ersteren im Einklang steht, dass bei andauernder Befeuch-
tung der Stiele, z. B. wenn man sie unter dem Wasserspie-
gel entstehen lässt (Aspergillus elavatus) oder wenn man sie
rechtzeitig unter Wasser zurückversetzt (Mucor mucedo,
Aspergillus niger), dieselben sich nicht weiter entwickeln,
sondern unter mässiger Streckung, eventuell Zweigbildung,
steril bleiben.
Daraus ist zu ersehen, dass von dem Wasser ein die
Fortpflanzung hemmender Einfluss ausgeht, welcher nur da-
durch beseitigt wird, wenn die Stiele in wasserfreie oder
wenigstens wasserarme Medien einwachsen. Wasserfrei ist
u. B. trockenes Paraffinöl, prozentuell sehr wasserarm feuch-
tes Paraffinöl oder schwache Emulsion von Wasser im Pa-
raffinöl. Wäre es möglich die Löslichkeit des Paraffinöls für
Wasser bei gewöhnlicher Temperatur sehr zu steigern, so müsste
bei einem gewissen Wassergehalt jedwede Fortpflanzung stille
stehen. Das kann man natürlich nicht erzielen, wohl aber lässt
sich das Paraffinöl dadurch überfeucht machen, wenn man hin-
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 51
länglich viel Wasser darin emulgirt. Man erzielt nun in der
That auf diesem Umwege, speziell wenn man die Emulsion
stark macht und häufiger erneuert, dass die Stielanlagen
steril bleiben und unter Umständen auch an der Spitze sich
vegetativ verzweigen.
Um welche Wassermengen es sich bei schwachen und
starken Emulsionen handelt, sieht man am besten in con-
creten Fällen, wenn man z. B. eine bei 40°C sich aufhellende
Emulsion mit einer solchen vergleicht, welche erst bei 100° C
sich aufhellt. Die erstere, schwächere enthält nämlich in
100 g 0005 9 Wasser, also 0'005 Prozent, die andere stärkere
in 100 g 0'068 g Wasser, d. h. 0'068 Prozent. Bei 20° C
(Zimmertemperatur) ist davon stets 0'001 g resp. Prozent in
Lösung, die übrige Wassermenge ist in Tröpfehenform vor-
handen.*)
Warum lässt aber die schwächere Emulsion Fortpflan-
zung zu, während die stärkere sie im Gegentheil unterdrückt?
Offenbar nur deshalb, weil im letzteren Falle viel mehr
Tropfen mit den Hyphen in Berührung treten. Denn die
Erfahrung lehrt, dass Emulsionen je nach ihrer Stärke mehr
oder weniger Wassertropfchen in der Zeiteinheit absetzen,
was man am besten an untergetauchten Bauwollfäden, aber
auch an Hyphen oder Fruchtstielen beobachten kann.**)
Im letzten Falle sieht man die ganze Stieloberfläche
zwischen den viel grösseren Secretionstropfen mit winzigen
*) Ich habe nicht versucht jene höchste Emulsionsstärke zu
ermitteln, bei welcher Fortpflanzung schliesslich noch moglich ist,
denn dieser Grenzwerth ist infolge der Unbeständigkeit der Emul-
sion schwer zu ermitteln und wird unter Anderem auch je nach
der Höhe der über den Pilzen stehenden Emulsionsschicht ver-
schieden ausfallen. In meinen Versuchen dürfte er zwischen 40 und
609 C gelegen haben.
**) Hier könnten allerdings Verwechslungen mit den durch
Guttation entstehenden Secretionströpfehen stattfinden, wenn man
nicht verhältnissmässig dünne (6—8 mm dicke) Emulsionsschichten
anwenden würde, bei welchen die zur Absetzung gelangenden
Wassertröpfchen viel kleiner sind als die Seceretionströpfchen. (Vgl.
Abb. II, Fig. 4; in 5 und 6 wurden die kleinen Emulsions-Tropfen
weggelassen, ebenso in Abb. I, Fig. 2—4). Übrigens hilft bei etwai-
gen fraglichen Fällen der Vergleich mit Culturen, welche im trok-
kenen Paraffinöl angestellt wurden.
52 VII. Dr. Ladislav Fr. Čelakovský:
bis kleinen Tröpfehen mehr oder weniger dicht bedeckt
(Abb. II, Fig. 4.). Dass auch an die Stellen, an welchen
Secretionstropfen sitzen, Emulsionstropfchen je nach Um-
ständen seltener oder häufiger anfliegen, um mit ersteren
sich zu vereinigen, ist kaum zu bezweifeln.
Darnach würde das Zusammentreffen der Emulsions-
tropfchen mit Stielen je nach seiner Häufigkeit das eine
Mal Fortpflanzung zulassen (allerdings unter mehr oder we-
niger starker Retardation), das andere Mal gänzlich unter-
drücken.
: Dass dies der Fall ist, dafür sprechen folgende Beob-
achtungen. Erstens sah ich wiederholt, dass in ziemlich star-
ken Emulsionen Stiele der genannten Pilze zu Conidien-
resp.Sporangienträgern an jenen Stellen sich entwickelt hatten,
über welchen zufällig ein dichteres Hyphengerlecht sich vor-
fand oder über welche eine Anzahl von Baumwollfäden ge-
lest wurde. Zweitens zeigten mir Versuche mit Aspergillus
clavatus,*) dass dieser Pilz sehr wohl sogar in den stärksten
von den-mir zu Gebote stehenden Emulsionen (Aufhellungs-
punct z“ B. bei 110° C) fructifieirte, sofern während des
Versuches für eine fixirte Lage der Emulsionstropfchen ge-
sorgt wurde. Zu diesem Zwecke habe ich sehr starke Emul-
sionen von Wasser in einem Gemisch von gleichen Theilen
Paraffinöl und transparentem Vaselin hergestellt, welche bei
gewöhnlicher Temperatur halbflüssig sind. Trotz der be-
schränkten Sauerstoffzufuhr fielen die Versuche mit dem
trockenen Gemisch und der aus ihm hergestellten sehr star-
ken Emulsion bei Aspergillus clavatus positiv aus.
Damit ist erwiesen, dass für den Hemmungserfole in
der Paraffinöl-Emulsion die geringe Viscosität des Paraffin-
ols und die davon abhängige leichte Beweglichkeit der Emul-
sionstropfchen sehr wesentlich ist. Letztere müssen eben
jederzeit in genügender Dichte und Menge an die Stiele sich
festsetzen können, da sonst Gefahr besteht, dass wenn die
Tropfenwasser-Zufuhr unter ein gewisses Minimum sinkt,
die Fructification zum Siege gelangt.
*) Cultur auf 1 Prozent Traubenzucker nebst Mineralsalzen
und 1 Prozent Agar.
Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 53
Die Beobachtung lehrt ferner, dass die angeflogenen
Emulsionströpfehen den Stielen meist mit einer schmalen
Basis aufsitzen und nicht oder sehr selten zusammenfliessen.
Eine vollkommene Einbettung der Stiele in Wasserhiillen ist
also keineswegs nothwendig, damit Fortpflanzung unter-
drückt wird. In jenen groben Versuchen, in denen man Frucht-
stiele unter Wasser sich ausbilden liess oder sie darin zurück-
versetzt hat, that man wohl mehr, als zur Unterdrückung
der Fortpflanzung nothwendig gewesen. :
Nun könnte aber eingewendet werden, dass die Emul-
sionstropfen vielleicht durch mechanische Umstände, z. B.
durch Stoss oder Berührung einen Gegenreiz verursachen,
der die Sterilität zur Folge hat. Doch kann dies unmöglich
der Fall sein, denn durch Zusatz von feinkörnigem Carmin
oder Russ zum trockenen Paraffinöl kann unter keinen
Umständen die Fortpflanzung an hungernden Mycelen von
Aspergillus clavatus oder Mucor mucedo unterdrückt werden,
und wir sahen ausserdem früher, dass in einem halb-
festen Paraffinöl-Vaselin-Gemisch, welches den darin wach-
senden Stielen von Aspergillus elavatus mannigfachen Wi-
derstand in den Weg stellt, die Fructification nicht gehemmt
wurde.
Es müssen also die Tröpfehen in einer ganz anderen
Weise hemmend einwirken, am wahrscheinlichsten so, dass
sie an einzelnen Puncten der Hyphen- resp. Stiel-Oberfläche
aufgenommen werden. Eine solche Wasseraufnahme werden
Pilze überall da anstreben und mit Leichtigkeit erzielen, wo
sie einem osmotisch wirksamen Substrat entspringen. Denn
in diesem Falle besitzen die das Substrat verlassenden Theile
nicht ihren ganzen Turgor, werden also Wasser, wo es an-
geht, kräftig anziehen. Bei den hier zu behandelnden Fällen
ist aber das Substrat unendlich verdünnt und folglich sollte
man annehmen, dass die extramatricalen Pilzorgane und ihre
Zellen mit Wasser gesättigt sind: Wie und wo könnte hier
also noch eine Wasseraufnahme stattfinden? Ohne gewisse
osmotische Regulationen ist das nicht denkbar.
Es fragt sich nun, ob etwa gewisse Indizien für das
Bestehen solcher regulativen Vorgänge in unserem Falle
vorliegen. Ich für meinen Theil sehe solche Indizien in jenen
54 VIII. Dr. Ladislav Fr. Celakovsky:
Vorgängen, welche an der Stieloberfäche als sogenannte Gut-
tation sich äussern. Speziell in unseren Fällen ist diese Aus-
scheidung von Flüssigkeitstropfen daselbst in hervorragender
Weise betheiligt, und kommt sofort zum Vorschein, sobald
die Stiele das Substrat verlassen, einerlei ob sie in Luft
oder in Paraffinöl (von trockener oder feuchter Beschaffen-
heit) einwachsen.
Bedenkt man, dass Transspiration als Fortpflanzung
auslösender Faktor bei den Pilzen sicher nachgewiesen wor-
den ist, so liegt der Gedanke nahe, und Kress hat ihn be-
reits ausgesprochen, dass in bestimmten Fällen, besonders
bei verdünnten Nährlösungen, und am Ende der Vegetation,
wo infolge sehr geschwächter Athmung Transspiration man-
gelt, oder mit ungenügender Kraft einsetzen kann, eine an-
dere Wasserabgabe, nämlich Guttation zur Fortpflanzung
verhelfen kann. An Stelle einer passiven würde also im Noth-
falle ein active Wasserabgabe den fructificativen Reizprozess
auslösen.
Der Vorgang der Guttation ist bei den Pilzen noch sehr
wenig erforscht worden, ja man weiss nicht einmal, ob in
bestimmten Fällen eine active oder plasmolytische oder com-
binirte Guttation vorliegt. Das eine ist aber sicher, dass so-
wohl infolge einer transspiratorischen, als auch infolge einer
secretorischen Wasserabgabe zunächst der Turgor abnimmt.
Klebs hat auf diese Uebereinstimmung hingewiesen und
sprach bereits die Ansicht aus, dass nicht die Wasserabgabe
selbst, sondern die hiedurch erzielte Druckabnahme für den
Reizprozess maassgebend ist. Ganz allgemein soll in diesem
Sinne Transspiration wirksam sein, während Wassersecretion
nur in gewissen Fällen zur Geltung kommen dürfte.
Wäre das der Fall, so könnte allerdings die durch eine
Secretion angestrebte Reizwirkung nur dadurch annulliert
werden, wenn die secernirenden Organe befähigt wären dureh
gleichzeitig erfolgende Wasseraufnahme die Turgordepression
dauernd aufzuheben oder wenigstens in gewissen Schranken
zu halten, welche die morphogene Reizschwelle nicht er-
reichen.
Wo aber Wasserausscheidung stattfindet, da können
sehr wohl, sogar an gewissen Stellen derselben Zelle Bedin-
Weitere Beitráge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. 55
gungen für gleichzeitige Wasseraufnahme vorhanden sein,
und theoretisch ist letztere sowohl mit einer activen als auch
mit einer plasmolytischen Secretion vereinbar.
Man kann also daran festhalten, dass bei Mucor mu-
cedo und Aspergillus clavatus, wenn ihre Mycelien in
reinem Wasser sich befinden, die das Wasser verlassen-
den Stiele von einer Transspiration unabhängig sich fort-
entwickeln können, indem sie wahrscheinlich durch Guttation
dazu gereizt werden. Diese Eigenschaft wird den genannten
Pilzen wohl auch bei normalen Verhältnissen (in Luft) sehr
zu statten kommen, denn in späten Entwicklungsphasen des
Mycels, namentlich wenn verdünnte Nährlösungen durch die
Vegetation des letzteren sich weitgehend erschöpfen, wira
Athmung häufig so stark deprimirt, dass Transspiration in
einem dampfgesättigten Raume unmöglich stattfinden kann.
In diesem Falle setzt wahrscheinlich Guttation überall dort,
wo besondere Einrichtungen sie erleichtern und wo die äusse-
ren Bedingungen danach sind, mit Erfolg reizauslösend ein.
EX
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila.
(Criodrilus lacuum Hoffm.)
Napsal
Dr. Viktor Janda.
(Se 2 vyobrazeními v textu).
Předloženo v sezení dne 23. února 1912.
Když se mi podařilo laskavostí p. univ. Doc. Dra H.
PRzrBRAMA v Biologickém pokusném ústavu ve Vídni získati
větší materiál živých Criodrilů, použil jsem rád této příleži-
tosti, abych obnovil na tomto druhu pokusy, které jsem již
před třemi léty na podnět p. prof. Dra F. VEJDOVSKÉHO a
prof. Dra Ar. MRÁZKA započal na Rhynchelmis limosella, a
které se týkaly dosud nerozřešené otázky, zda jsou pohlavní
orgány Oligochaetü regenerace schopny čili nic. Thema toto
zdálo se mi míti jistou důležitost i z toho důvodu, že souvisí
též s otázkou přeměny somatických buněk v buňky pohlavní
u tvorů, u nichž pletivné rozrůznění těla již značně pokro-
čilo. Práce tato jest stručným výtahem obšírnějšího pojed-
nání o tomto předmětu, které vyjde (a částečně již jako před-
běžné sdělení vyšlo) v Rouxově Archivu (Arch. f. Entwick-
lungsmechanik der Organismen) co práce z Biologického po-
kusného ústavu ve Vídni a které bude obsahovati též příslušná
vvobrazení a litteraturu, na něž zde odkazuji.
Criodrilus regeneruje i po odříznutí celé pohlavní kra-
Jiny, ano i po ztrátě 30 předních segmentů buď týž nebo při-
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
9 EX. Dr. Viktor Janda:
bližně týž počet segmentů, jež byl ztratil a to v poměrně
krátké době a dá se mimo to velmi dobře v zajetí chovati. Ma-
teriál můj pocházel z Dunaje u Vídně a Klosterneuburka. —
Pokud se týče methody operační, byly na snadě dvě mož-
nosti: 1. odstranění celé pohlavní krajiny se všemi v ní leží-
cími orgány, aneb 2. pouhá exstirpace gonád a ostatních částí
pohlavního apparátu. Jakkoliv se zdála druhá methoda při-
rozenější, rozhodl jsem se předce pro prvou, mnohem radi-
kálnější, hlavně z toho důvodu, že zaručovala úplné a snadné
odstranění všech částí pohlavních. Operace byly provedeny
v září, říjnu a listopadu 1910 tím způsobem, že bylo zvířatům
sterilisovanym skalpellem na přídě odříznuto 17—50 segmentů,
tedy více ještě než připadá na pohlavní krajinu, která se u
Criodrila prostírá od 9. do 15. segmentu. Při konservování
odříznutých příd stud. vod. cone. sublimátem, byl za příčinou
kontroly počet jejich segmentů ještě jednou odečten. Úmrt-
nost operovaných zvířat byla velmi nepatrná a většina jich
vytvořila dlouhé, až 25tičlenné regeneráty. Část operovaných
exemplářů byla 3./IIT., 26./VI. a 7/VIT. 1911 sublimátem fixo-
vána. Ostatní operovaná zvířata chovám dosud na živu, dou-
faje, že snad v následujícím období pohlavním snesou ko-
kony. Konservované regeneráty byly rozloženy v serie řezové.
K barvení užito Delafieldova a Heidenhainova haematoxylinu
a k dobarvení Eosinu.
Popis normálních pohlavních orgánů Criodrila.
Normální pohlavní apparát Criodrila zaujímá 9.—15.
segment. Varlata leží párově v 10. a 11. segmentu. Jsou
to prstovitě laločnaté žlázy, které leží ventrálně po obou
stranách břišní nervové pásky na předních dissepimentech
dotyčných segmentů a trčí volně do dutiny tělesné. Nejlépe
jsou varlata vyvinuta u zvířat, která ještě nedosáhla
plné pohlavní dospělosti. Vaky chámové vyvinuty jsou ve
4 párech a leží v 9.—12. segmentu. První dva páry chámových
vaků upevněny jsou na zadních dissepimentech 9. a 10. seg-
mentu. 'Uřetí a čtvrtý pár přirůstá k předním septům 11. a 12.
segmentu a otvírá se do dutiny 10. a 11. segmentu, takže po-
hlavní produkty z předních dvou párů varlat v 10. segmentu
dostávají se do vaků 1. a 3. páru a z varlat druhého páru v 11.
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 3
segmentu do vaků 2. a 4. páru, kdež prodělávají další vývoj.
Nälevky chámovodů (»cilhated rosettes« BENHAmovy) jsou
taktéž ve dvou párech přítomny a leží naproti varlatům na
zadních dissepimentech 10. a 11. segmentu. Tyto nálevky
přecházejí ve 4 chámovody, z nichž se vždy dva na každé
straně spojují ve 12. segmentu v jednotný vas deferens, který
vyúsťuje do kulovitého atria, ležícího v 15. segmentu. Samčí
pory leží na 15. segmentu nad břišními štětinami na velkých,
poněkud vyvýšených eliptických žlaznatých »polštářích«.
Ovaria přítomna jsou u normálních zvířat pouze v jednom
páru vc 13. segmentu a jsou uložena podobně jako varlata.
Naproti nim trčí dvě nálevky krátkých oviduktů, které vy-
úsťují před samčími pory na 14. segmentu na malých papil-
lách. Poblíž nálevek oviduktů leží ve 14. segmentu dva vaky
vaječné (receptacula ovorum), které vznikají vychlípením
zadních dissepimentů 13. segmentu do dutiny segmentu 14. a
otvírají se do segmentu 13. Opasek jest u Criodrilla nezře-
telný a velmi dlouhý, neboť sahá asi od 16. až do 47. segmentu.
Popis regenerovaných pohlavních orgánů Criodrila.
První základy gonád objevují se již ve zcela mladých
(asi 1 měsíc starých) regenerátech. U zvířat, jimž jsem 10./8.
odřízl na přídě 18—22 segmentů, nalezl jsem již 13./9. (téhož
roku) na spodním okraji některých regenerovaných dissepi-
mentů nad podélnou svalovinou tělní stěny a po obou stranách
břišní nervové pásky, malé, polokulovité shluky peritoneál-
ních buněk, které přisedaly širokou spodinou ku stěně disse-
pimentu a trčely volně do dutiny tělesné. "Tyto zduřeniny
septálního peritonea skládaly se původně z buněk kyjovi-
tých, od místa inserce paprskovitě se rozbíhajících, se zřetel-
nými jádry. To jsou první základy gonád. Buňky těchto mla-
dých gonád neliší se nijak od obyčejných buněk peritoneál-
ních, v něž přecházejí. Během dalšího vývoje nabývají re-
generované gonády tvaru více méně hruškovitého. V tomto
stadiu jsou mladé gonády tvaroslovně úplně stejnocenné a tak
s1 podobné, že není možno rozhodnouti, ze kterých se vyvinou
vaječníky a ze kterých varlata. Vaječníky podržují zpravidla
1 v pozdějších stadiích svého vývoje původní hruškovitý tvar,
kdežto buňky starších varlat se počnou seskupovati v dlouhé
E
GELD
13.509.
Obr. 1. Sagittälni řez 8.—13. regenerovaným segmentem Crio-
drila se 6. gonádami »g« a 6. vířivými nálevkami vývodů pohlav-
nich »tb«.
Obr. 2. Sagittální řez týmiž segmenty se 6. regenerovanými
gonádami »g« a třemi vaky chámovými »vch« (v segm. 8., 9. a 10.).
Ústí těchto vaků jest zachyceno na jiných řezech. — »C« = cévy.—
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 5
prstovité a vějířovitě seskupené laloky, které trčí volně do du-
tiny tělesné. Regenerované vaječníky 1 varlata jsou orgány
homologické. Totéž dokázal pro normální gonády Oligochaetů
již VEjDovskÝý (System u. Morphologie der Oligochaeten
Prag. S. 157). Gonädy zakládají se (podobně jako nálevky
chámovodů a vejcovodů) již v době, kdy po ostatních částech
pohlavního apparátu není ještě ani stopy. Jsou tedy tyto or-
gány nejstaršími částmi regenerovaného ústrojí pohlavního.
Podobně jako normální zvířata, jsou 1 zvířata s regenerova-
nými orgány pohlavním obojetniky. Obyčejně bývají vaječ-
níky v regenerátech ve větším počtu přítomny než varlata, na
kteroužto okolnost dlužno zvláště upozorniti, jelikož v normál-
rim pohlavním ústrojí jest tomu právě naopak. (Varlata ve
2 párech, vaječníky v 1 páru.) Regenerovaná varlata leží nej-
častěji —- jako v normálním těle — před vaječníky. Vaječníky
před varlaty ležící nalezl jsem pouze ve dvou případech.
Regenerované gonády (obr. 1. 2.) tvoří zpravidla na kaž-
dé straně souvislou řadu, t. j. opakují se v určitém počtu bez-
prostředně za sebou následujících regenerovaných segmentů a
vyskytují se 1 v takových segmentech, ve kterých za normál-
ních poměrů nikdy se nevyvinují. Desátý a jedenáctý segment,
v němž v normálním těle leží varlata, bývá často zaujat buď
zcela nebo částečně vaječníky a varlata bývají pak sešinuta
do segmentů předních. Nejčastěji se vyskytují regenerovaná
varlata v segmentu S. a 9. a regenerované vaječníky v segmentu
11., 12. a 13. Dosud konstatoval jsem regenerované gonády
v seg. 4—18. Varlata nalezena byla v seg. 4.—12., ovaria v 6.
až 18. Nejvyšší, dosud pozorovaný počet regenerovaných go-
nád v jednom těle byl 12 párů. (Normálně 3 páry.) Nejnižší
počet byl 4 páry. Nejčastěji vyvinuly se gonády v 5—8 párech.
V normálním počtu (v 1 páru) nenalezl jsem regenerovaných
vaječníků ani v jednom případě; vždy byly zmnoženy. Dva
páry regenerovaných varlat nalezl jsem častěji. Někdy mohou
se varlata objeviti jen v jednom páru anebo mohou býti na
jedné straně úplně potlačena anebo vaječníky nahrazena. U
některých exemplářů ležely na jedné straně samé vaječníky.
Individua pouze s jedním druhem gonád (jak nalezl A.
MRázEkK u Lumbrikula) jsem dosud nenalezl. Serie řezové uka-
zují, že regenerované gonády leží většinou souměrně po obou
6 EX. Dr. Viktor Janda:
stranách břišní nervové pásky. Řídčeji leží v témže segmentu
na jedné straně vaječník a na druhé varle. Mimo gonády o vý-
lučně samčím nebo samičím charakteru, vyskytují se v rege-
nerátech, ač jen vzácně, gonády, které jsou z části varletem a
z části vaječníkem a jež možno označiti co »gonády obojetné«.
V těchto »obojetných gonádách« jest sice oddíl samčí od sami-
čího zřetelně oddělen, ale oba souvisejí těsně spolu a vyrůstají
z téhož místa. U tří různých exemplářů s regenerovanou pří- -
dou vytvořily se v jednom a témže segmentu na téže straně dvě
resp. tři samostatné gonádv, které vznikly na různých, značně
od sebe vzdálených místech peritoneální výstelky. V jednom
segmentu vyvinul se na místě nálevky vejcovodu druhý vaječ-
ník. Z nálezů těchto plyne, že místem vzniku gonád nemusí
vždy býti zcela určitý okrsek segmentu a že může peritoneum
vytvářeti 1 větší počet gonád než 2 1 v témže segmentu.
Také u několika na pohled úplně normálních neope-
rovaných zvířat, objevily se na řezech menší abnormity ve
stavbě pohlavního ústrojí. Tak se na př. u jednoho exempláře,
který měl jinak pohlavní apparát zcela normální, vytvořila ve
12. segmentu (v němž se za normálních poměrů gonády vůbec
nevyvinují) veliká »obojetná« gonáda a nálevka oviduktu. Go-
náda tato byla v horní polovici vaječníkem a v dolní varletem.
Nálevky vejcovodů a chámovodů vznikají
podobně jako gonády rozrůzněním pletiva peritoneálního a
to mnohdy již po jednom měsíci po operaci. Vířivé brvy dají
se dokázati teprve na starších regenerovaných nálevkách. Jak
VEJjpovský a BERGH dokázali, jsou také normální nálevky po-
hlavních vývodů Oiigochaetů výtvory peritoneální. Starší
regenerované nálevky vejcovodů a chámovodů neliší se v ni-
čem od normálních a bývají v některých případech 1 větší než
tyto. Někdy se vyvinují nálevky 1 v segmentech bez gonád a
naopak nalezeny opět gonády bez příslušných vývodů. Tako-
véto případy však nutno označiti co výjimky, neboť u většiny
exemplářů bylo lze nalézti nálevky oviduktů a spermiduktů
jen v takových segmentech, v nichž ležely i příslušné gonädy,
Podobně jako gonády, bývají 1 nálevky silně zmnoženy.
Take chámovody a vejcovody jsou v regenerá-
tech dokonale vyvinuty.
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 7
Dobře vyvinutá atria nalezl jsem dosud pouze u je-
diného zvířete po stranách 13. segmentu. (Normálně leží
v segmentu 15.) Vnější ústí atrii bylo skulinovité a bylo ob-
dáno žlutavě prosvítajícími žlaznatými »polštáři«. Sperma-
thek, o nichž se ORLEY u Criodrila zmiňuje, jsem v regenerá-
tech nenalezl. Také jinými autory (Rosa, BENHAm, COLLIN)
nebyly tyto orgány u Criodrila pozorovány. Ústí vejcovodů
byla zmnožena.
Vaky chámové vyskytují se ve všech starších
regenerátech. V místech, kde se na dissepimentech mají tyto
orgány později vyvinouti, objeví se nejdříve oboustranné
zduření septälniho peritonea. Stlustlá část dissepimentu se
později vchlípí do dutiny segmentální a utvoří váček, který
na místě, kde se vchlípení stalo, se otvírá do dutiny tělesné.
Tvar 1 vnitřní stavba regenerovaných vaků chámových jest
táž jako u normálních. Ve starých regenerátech vyplňují re-
generované vaky chámové téměř celou dutinu segmentální a
bývají tvaru nejčastěji ledvinitého a na povrchu tupě laločnaté.
Ze stěn dissepimentů vnikají do regenerovaných vaků chá-
movych cévy a jemná vlákna svalová. Vaky chámové vznikají
nezávisle od vířivých nálevek chámovodů. V některých rege-
nerátech bývají vaky chámové neobyčejně zmnoženy. Poloha
regenerovaných vaků chámových není ani zdaleka tak stálá
jako v normálním těle. V normálním pohlavním ústrojí otví-
rají se vaky 1. a 2. páru, jež leží v 9. a 10. seg. do zadu a vaky
9. a 4. páru v seg. 11. a 12. do předu (směrem k hlavě). Podob-
ným způsobem bývá uloženo ústí 1 u regenerovaných vaků
chámových. Nutno však uvésti, že se u regenerovaných vaků
chámových vyskytují v tomto ohledu dosti četné odchylky.
Zpravidla bývají uloženy vaky chámové v regenerátech sou-
měrně po obou stranách roury zažívací. Někdy však vyvinují
se též jednostranně pouze v jedné polovici segmentu. Sep-
tální vychlipeniny, z nichž některé též mladé základy vaků
vaječných představují, zjistil jsem v 5.—18. segmentu. Nej-
častěji vyskytují se vaky chámové v seg. 9., 10. a 11., tedy
v těchže segmentech jako v normálním těle. Regenerované
vaky chámové neotvírají se pouze do segmentů, v nichž leží
varlata (jako v normálním ústrojí pohlavním), nýbrž někdy
i do segmentů s vaječníky a v tomto posledním případě nebý-
8 EX. Dr. Viktor Janda:
vají snad zakrnělé, nýbrž mnohdy velmi mohutně vyvinuty.
Tuto polohu a kommunikacı chámových vaků nutno označiti
jako úplně neúčelnou a pro pohlavní činnost zvířete zcela zby-
tečnou. Regenerované vaky chámové, jež ústily do segmentů
s varlaty, byly buď ještě prázdny anebo buňkami chámovými
silně naplněny. :
Schopnost regenerace pohlavního ústrojí Criodrila ne-
přísluší všem částem jeho těla, nýbrž omezuje se pouze na
jistý, neurčitě omezený okrsek přídy. Regenerovaný pohlavní
apparát nalézá se sice vždy v tomto okrsku, ale může zaujmouti
různé jeho části. Podle dosavadních zkušeností leží u Criodrila
hranice, za níž přestává schopnost regenerovati přídu, kolem
D0. segmentu.
Přítomnost gonád v regenerätech lze dle mého mínění
vyložiti jedině schopností somatických buněk,
změniti se za jistých okolností v buňky po-
hlavní.
Die Regeneration der Geschlechtsorgane bei Griodrilus
lacuum Hoffm.*)
(Résumé.)
Schneidet man den Criodrilen 17—30 vordere Segmente
mit dem ganzen Geschlechtsapparat (welcher sich vom 9. bis
in das 15. Segment erstreckt) ab, so werden nicht nur die ver-
lorengegangenen Segmente, sondern auch der in denselben be-
findliche Geschlechtsapparat regeneriert. Die Zahl der rege-
nerierten Segmente ist dieselbe oder beinahe dieselbe wie die-
jenige, die das Tier verloren hatte. — Die ersten Gonaden-
anlagen praesentieren sich als winzige, halbkugelförmige
Anhäufungen von Peritonealzellen, die am unteren Rande
einiger regenerierten Dissepimente, oberhalb der Längsmuskel-
schicht der Körperwand liegen und in die Leibeshöhle frei
*) Die vorliegende Mitteilung ist ein kurzer Auszug aus mei-
ner gleichnamigen Abhandlung, welche als Arbeit aus der Biolo-
gischen Versuchsanstalt in Wien im »Archiv für Entwicklungs-
mechanik der Organismen« demnächst erscheinen wird. Eine vor-
läufige Mitteilung ist in diesem Archiv bereits erschienen.
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 9
hineinragen. Der Unterschied zwischen den jungen Gonaden-
zellen und den gewöhnlichen Peritonealzellen der Septalwand
ist kein deutlicher. Die jungen Gonadenanlagen sind einan-
der so ähnlich, dass es nicht möglich ist zu unterscheiden,
welche zu Hoden und welche zu Ovarien werden. Die Go-
naden (und die zugehörigen Wimpertrichter) stellen die älte-
sten Bestandteile des regenerierten Geschlechtsapparats dar.
In den Regeneraten kommen beiderlei Geschlechtsdrüsen vor,
wobei in der Mehrzahl der Fälle, die Ovarien in grös-
serer Anzahl zur Ausbildung gelangen als die Hoden. Die re-
generierten Hoden liegen gewöhnlich, wie im normalen Ge-
schlechtsapparat, vor den Ovarien. Vor den Hoden liegende
Ovarien habe ich nur in zwei Fällen beobachtet. Die regene-
rierten Gonaden verraten die Tendenz, sich in mehreren Seg-
menten zu wiederholen und kommen manchmal auch in Seg-
menten vor, in welchen sie im normalen Körper nie zu finden
sind. Die Hodensegmente (10. u. 11.) werden bisweilen ganz
oder teilweise von den Ovarien eingenommen und die Hoden
werden in die vorderen Segmente verschoben. Meinen bishe-
rigen Erfahrungen zufolge können sich die Gonaden vom 4.
bis in das 18. regenerierte Segment erstrecken. Die regenerier-
ten Hoden kamen im 4.—12., die regenerierten Ovarien im
6.—18. Segment vor. Im normalen Körper liegen die Hoden
im 10. u. 11. und die Ovarien im 13. Segment. Die höchste Go-
nadenzahl betrug 12 Paare. (Normalerweise kommen nur
3 Paare vor.) Die niedrigste Zahl der regenerierten Gonaden
war 4 Paare. Die Ovarien habe ich stets nur vermehrt gefun-
den. In der Regel sind die regenerierten Gonaden zu beiden
Seiten des Bauchstranges symmetrisch verteilt, seltener liegt
in einem und demselben Segment auf einer Seite ein Hoden,
auf der anderen ein Ovarıum. In den Regeneraten kommen
auch »zwitterige« Gonaden vor, die teilweise als Ovarien, teil-
weise als Hoden fungieren. In solchen Gonaden sind die weib-
lichen und männlichen Teile zwar deutlich von einander ge-
sondert, sie hängen aber fest zusammen und sprossen aus
einer gemeinsamen Stelle hervor. Ferner ist es mir gelungen
bei drei verschiedenen Exemplaren mit regeneriertem Kopf-
ende auch Abnormitäten zu entdecken, wo sich in einem Seg-
ment auf ein und derselben Seite, zwei oder drei selbststän-
te
Ders
10 EX. Dr. Viktor Janda:
dige Gonaden aus verschiedenen, von einander ziemlich ent-
fernten Bezirken des peritonealen Úberzuges differenziert
haben. Dieser Umstand weist darauf hin, dass die Bildungs-
stätte einer Gonade an eine Neshluumıe Stelle des Segments
nicht gebunden ist.
Die älteren. regeneriertten Wimpertrichter stim-
men bis in die kleinsten Details.mit den normalen Organen
dieser Art überein, ja sie werden bisweilen noch grösser als
die letztgenannten. Die regenerierten Wimpertrichter stellen
ähnlich wie die Gonaden, peritoneale Bildungen dar. Die
Wimpertrichter können sich auch in Segmenten entwickeln,
die keine Gonaden enthalten und umgekehrt. Im allgemeinen
oilt als Regel, dass sich die Samen- und Ovarialtrichter in den
regenerierten Segmenten in ähnlicher Weise wiederholen,
wie die zugehörigen Gonaden selbst.
Die. regenerierten Spermidukte lassen sich an ge-
eieneten Längsschnitten eine ziemlich lange Strecke verfolgen.
Wohl ausgebildeten und nach aussen mündenden regene-
rierten Atrien bin ich nur bei einem einzigen Exemplare
begegnet. Dieselben lagen symmetrisch und ventral zu beiden
Seiten des 13. Segments. (Normal im 15. Seg.)
Die regenerierten Ovidu kte habe ich in vermehrter
Anzahl festgestellt. Die Samensäcke kommen in allen
älteren Regeneraten vor. An jenen Stellen der Dissepi-
mente, wo sich später die Samensäcke bilden sollen, findet man
zuerst nur eine unbedeutende beiderseitige Wucherung des
septalen Peritorreums. Die weitere Entwicklungsphase der
regenerierten Samensäcke besteht darın, dass sich die ver-
diekte Partie der Dissepimentenwand in die Segmentalhöhle
einstülpt und die Form eines Säckchens annimmt, welches an
der Stelle, wo die Einstülpung stattfand, mit der Leibeshöhle
kommuniziert. Im Innern der neugebildeten Samensäcke bil-
den sich kleine »Kammern«, in welcne später die Samenzellen
aufgenommen werden. An der Bildung der Samensäcke schei-
nen alle Gewebearten der Septalwand, besonders aber das Pe-
ritoneum teilzunehmen. Die regenerierten Samensäcke sind
mit zahlreichen Blutgefässen versorgt und von feinen Mu-
skelfasern durchsetzt. Zur Zeit der Geschlechtsreife waren
ER ee
Ve MSR
FE
O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 11
manche regenerierte Samensäcke schon so gross geworden,
dass sie beinahe den ganzen freien Segmentalraum ausfüllten.
Die Zahl der regenerierten Samensäcke kann manchmal eine
bedeutende Höhe erreichen. Die Lage der regenerierten Sa-
mensäcke ist weitaus nicht so konstant wie in den normalen
Geschlechtssegmenten. Die Samensäcke liegen entweder sym-
metrisch zu beiden Seiten des Darmkanals, oder sie sind in
einigen Segmenten nur auf einer Seite entwickelt. Septale
Ausstülpungen, die teilweise auch Anlagen von Eiersäcken
vorstellen, konnte ich vom 5. bis in das 18. regenerierte Seg-
ment verfolgen. Am häufigsten kommen die reg. Samen-
sácke im 9., 10. u. 11. Segment (wo sie auch normalerweise
zu treffen sind) vor. Ferner muss ich noch auf den Umstand
aufmerksam machen, dass die regenerierten Samensäcke
manchmal auch mit solchen Segmenten kommunizieren, wel-
che nur Ovarien enthalten.
In einigen Ovarialsegmenten habe ich anstatt der Ova-
rialtrichter typische Nephrostomen ängetroffen.
Die Neubildung des Geschlechtsapparats von Criodrilus
ist nur in einer gewissen, nicht scharf genug abgegrenzten
vorderen Körperregion möglich. Der regenerierte Geschlechts-
apparat befindet sich zwar immer innerhalb dieser Region,
kann aber in verschiedenen Teilen derselben zur Ausbildung
gelangen.
Die Anwesenheit der Gonaden im Regenerate lässt sich
meiner Meinung nach nur dadurch erklären, dass sich die so-
matischen Zellen unter gewissen Umständen in Geschlechts-
zellen umwandeln können.
Erklärung der Textiiguren.
Fig. 1. Sagittalschnitt durch das 8.—13. reg. Segment mit 6
Gonaden »g« und 6 Wimpertrichtern »tb«.
Fig. 2. Sagittalschnitt durch dieselben reg. Segmente mit 6
Gonaden »g« und drei Samensäcken »vch«. c = Blutgefässe.
CPAM
re : n
FAR
Jen
RE
O histologické struktuře a exkreční činnosti
Malpighických žlaz některých Coleopter,
Píše Vladimír Javůrek.
S 20 obrazy v textu.
Práce že zoologického ústavu české university v Praze.
Předloženo v sezení dne 15. března 1912.
Úvod.
Byv upozorněn na jaře minulého roku panem prof. Dr. Fr.
VEJDOVSKÝM na pozoruhodné žlázy Malpighické, zvláště pak
na nápadnost jader těchto orgánů, jal jsem se horlivě sbírati
materiál, abych mohl co možná pečlivě příčiny těchto zjevů
vyšetřiti. Neboť, ačkoliv v posledních letech o žlazách Mal-
pighických několik autorů práce podalo, přece v naznače-
ném směru nijakych zevrubnějších zpráv nepodáno. Bylo
tedy úmyslem mým zkoumati co nejbedlivěji jmenované
žlázy u různých skupin hmyzích a začal jsem brouky.
Z různých příčin vnějších byl jsem nucen v práci této
omeziti se jen na několik druhů. Teprve v tomto roce, o němž
mám za to, že bude sběratelské mé činnosti příznivější než
r. 1911, hodlám prostudovati poměry žlaz Malpighických 1 u
četných jiných Coleopter.
Milou jest mi povinností vysloviti na tomto místě uctivé
své díky panu prof. Dr. Fr. VEJpovsk£mu, který přečasto
přispěl mi svou vzácnou radou a pomocí a který mně též
laskavě zapůjčil potřebné vědecké knihy k této práci se vzta-
hující.
Věstník král. čes. spol. nauk“ Třída II. 1
X. Vladimír Javůrek:
BDÍ
Dále dovoluji si též vřele poděkovati panu prof. Dr. Ar.
MkRázkovI za ochotné zapůjčení odborné literatury a panu Dr.
Bon. CEIJKoVI, assistentu zool. ústavu české university, za
účinnou radu i pomoc zvláště v oboru mikroskopické techniky.
Historická část.
Ježto historie studia Malpighických žlaz jest vysoce za-
jímavá, budiž mně dovoleno, abych alespoň krátce se o ní
zmínil.
Starší literatura uvedena jest podrobně v obsáhlé práci
E. ScHINDLERA (1878) »Beitráge zur Kenntniss der Malpighi-
schen Gefässe der Insekten«, v níž dotyčný autor rozepisuje
se též o různých názorech jednotlivých badatelův. Odtud také
čerpám následující názory o významu Malpighických žlaz dle po-
řadí historického. Prvně zabýval se zkoumáním žlaz těchto Marc.
MaArrrcur a výsledky svého badání sebral v díle »Dissertatio
epistolica de Bombyce«, vydaném r. 1669. Nazval tyto orgány
»vasa varicosa< a domníval se o nich, že přeměňují část vý-
živné šťávy ze žaludku, aby potom odevzdaly ji tělu, nestrá-
vené zbytky pak že vrátí do střev.
Pozdější autoři dali žlazám těmto různá jména na př.:
blinde Gedärme, Saffrangefässe, Gallengefässe, Krampfge-
fässe, intestins greles, atd.< S počátku převládal názor, že
žlázy tyto jsou »vtřebavé« orgány (SCHWAMMERDAM 1752,
Lvoner 1762, GAEDE 1819). To však byly pouhé vědecky ne-
opodstatněné domněnky zrovna tak jako názory CUVIEROVY,
který vykládal žlázy za žlučové orgány; dle něho výživná
šťáva, vniknuvši do Malpighických žlaz, vrací se odtud ve
změněné formě do zažívacího traktu a působí na chymus
jako žluč, že tedy jsou tyto žlázy vlastně orgánem žlučovým.
Názoru tohoto chopila se velká část pozdějších badatelův a
teprve nedávno názor tento padl. RAmMDOHR (1811) první pro-
zkoumal hrubší anatomii žlaz Malpighických a jeho náhledy
většinou až do dnes platí za správné. Teprve roku 1815 byl
poprvé pronesen HEROLDEM názor, Ze Malpighické žlázy jsou
orgánem exkrečním, který odnímá krvi nepotřebné látky a
odstraňnje je ve změněné podobě. Důvodem k tomu byla mu
hlavně inserce žlaz těchto, která se nalézá pod chýlovou částí
střeva a pak fakt, že obsah dotyčných žlaz ve vodě se ne-
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 3
rozpouští. Též RENGGER (1817) pronesl náhled, že jedná se
tu o žlázy močové.
AZ do té doby nikdo nezkoumal obsah žlaz Malpighickych
cestou chemickou, ačkoliv badání v tomto směru slibovalo
skvělé výsledky. To provedl teprve WuRZER, jenž nalezl
v exkretech žlaz Malpighických, vedle kyseliny uhličité a fos-
forečné, též ammonium kyseliny močové. Ježto pak žlázy
tyto byly od různých autorů dle subjektivních náhledů rozlič-
nými jmény nazývány, což ovšem bylo velminepraktické, nazval
je J. F. MEckEL (1829) dle jich objevitele, Zlazami Malpighic-
kymi, kteréžto pojmenování se záhy všeobecně ujalo. Co se
týče jich funkce, přiklonil se J. F. MEckKEL náhledu, že jsou
to asi orgány močové, ač funkci jaterní jim neupírá. Tvrdí
totiž,že jsou to nejspíše orgány »urino-biliairní«. Názor jeho
byl pak podporován četnými francouzskými badatel. | Proti
tomu však LEUcKART (1843) přidal se k názoru, že jsou to
orgány močové, kdežto LEON Durour téhož roku tvrdí,
mají Malpighické žlázy funkci orgánů žlučových. "Tentýž
autor též zjistil, že u Coleopter žlázy tyto nevyúsťují oběma
konci do střeva, nýbrž, že končí slepě.
H. MEckEL (1846) píše o Malpighických žlazách ze stránky
histologické a dokazuje, že kulicky, nacházející se v buň-
kách epithelu žlaz těchto, sestávají z močových látek. LEYDIG
(1857) podobně jak již dříve činili MEcKEL (1826), BURMEISTER
(1832), M. V. Aupovın (1835) a jiní, opět zabývá se názorem,
že Malpighické žlázy mají dvojí funkci. Opírá se nejvice o to,
že u některých hmyzů jsou žlázy Malpighické dvojího druhu,
líšíce se od sebe jednak barvou, jednak 1 histologickou stavbou.
Proti tomuto názoru vystoupil rázně KoOLLIKER (1857).
Též o vývoji žlaz Malpighických psalo několik badatelů,
z michž E. SCHINDLER uvádí RATHKE-HO (1844), GRUBE-HO
(1849), LEUCKARTA (1858) a jiné. Názory jejich opět se růz-
mily, až konečně Bürscarr nade vši pochybnost dokázal, že
Malpighické žlázy vznikají již na počátku embrvonálního vý-
voje jako vychlípeniny recta — tudíž ectodermálně. "Totéž
potvrdil i BERrTH. HATSCHEK ve své práci vydané r. 1877.
E. ScHINDLER (1878) rozhodně zastává názor, že Mal-
pighické žlázy jsou výlučně orgány močovými a potírá názor
některých badatelů jako by Malpighické žlázy měly dvojí
4 X. Vladimír Javůrek:
funkci slovy: »... ich will aber jetzt schon bemerken, dass
nicht nur die Trennung in Gallen- und Harngefásse nicht
stichhaltig ist, sondern auch die anatomischen Angaben nicht
richtig sind. Denn 1. gehen die sog. Gallengefässe in die Harn-
_gefässe über, und 2. enden die in Vierzahl vorhandenen Ge-
fässe alle frei, indem eine rectale Insertion überhaupt nicht
statt hat,« (str. 592). On též první pronesl důležitou větu:
»Die Zahl der Malpighischen Gefässe ist umgekehrt propor-
tional ihrer Lánge«, (str. 588).
V novější době obírala se studiem Zlaz Malpighických
celá řada badatelův a zvláště v posledních letech vydáno bylo
množství prací předmětu toho se týkajících. Mezi jinými byli
to zvláště zoologové francouzští a italští.
Uvedu zde jen nejvýznačnější práce, neboť vypočítávání
všech autorů, kteří konali pozorování na Malpighických žla-
zách zabralo by velmi mnoho času a místa.
Tak P. MARCHAL (1889) a A. KowaALEwskyY (1889—90)
pojednali o exkreční funkci Malpighických žlaz. Dále L. LÉGER
a P. HAGENMŮLLER r. 1896 a později r. 1899 vydali pojednání
o vzniku, struktuře a činnosti Malpighických žlaz některých
Coleopter. Zvláště pak vyšlo mnoho prací obírajících se Mal-
pighickým Zlazami Gryllidü, tak na př. od LécER-A a Du-
BOso-A (1899), L. Borpas-A (1895, 1897, 1901 a 1902) a jiné.
Zejména podrobně propracoval Malpighické žlázy různých
zástupců hmyzu A. VENEZIANI (1903, 1904, 1905) a též A.
BERLESE v obšírném díle svém »Gli Insetti« (1909) rozepisuje
se podrobně o Malpighických žlazách hmyzu.
Budu míti ještě více příležitosti zminiti se podrobněji
o nové literatuře v části všeobecné.
Materiál, jeho fixace a barvení.
Jak jsem již svrchu podotkl, podařilo se mně přes ve-
škerou námahu jen poměrně málo Coleopter nasbírati. Nej-
více brouků podařilo se mi naloviti pod kameny, v pařezech
a lesních tůních. Materiál můj skládal se hlavně ze zástupců:
Carabidů (Carabus granullatus, Car. cancellatus, Poecilus cu-
preus, Pterostichus niger, Ophonus pubescens), Dytiseidü (Co-
Iymbetes fuscus, Graphoderes cinereus, Dytiscus latissimus,
Dyt. marginalis, Cybister Roeselii). Hydrophilidü (Hydrous
E on
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Celeon, 5
piceus), Silphidü (Necrophorus vespillo, Silpha obscura), Lu-
canidů ( Lucanus cervus, Sinodendron cylindricum), Scarabaeidü
(Geotrupes silvaticus, Oryctes nasicornis, Amphimallus solsti-
tialis, Cetonia aurata), Tenebrionidü (Tenebrio molitor), Ce-
rambycidů (Leptura rubra), Chrysomel (Adimonia tanaceti)
a Coccinell (Coccinella septempunctata).
Vedle Coleopter vypraeparoval jsem Malpighické žlázy
též ze zástupců některých jiných skupin na př.: Orthopter
(Liogryllus campestris, Acridium stridulum, Platycleis, Dixi-
pus morosus, Diestrammena marmorata), Hymenopter ( Bombus
terrestris) aRhynchot (Pyrrhocoris apterus a Notonecta glauca).
Než bohužel četné z těchto forem měl jsem pouze v je-
dinem exempláři a z počátku často volbou nevhodného fixa-
čního prostředku 1 tento byl zničen. Neobdržel jsem totiž při
fixaci různými způsoby vždy stejně dobré výsledky. Nejlep-
ších praeparátů dosaženo bylo fixováním nasyceným roztokem
sublimátu, chromsublimátem a v některých případech též směs
Carnoyova se osvědčila. Vedle těchto fixací zkusil jsem též fixo-
vati horkým absolutním alkoholem, tekutinami Flemmingovou
a Herrmanovou a picrosublimátem, výsledky však nebyly
valné.
Při praeparování počínal jsem si tak, že nejdříve jsem
brouka omámil parami chloroformovými a pak, hned po
otevření dutiny tělní vstřikl jsem dovnitř fixační tekutinu,
abych tak, co možná nejlépe zachoval struktury žlaz Malpi-
ghických. Živočichy otvíral jsem vždy na břišní straně, aby
dotyčné žlázy nebyly ostřím nůžek porušeny.
Vypraeparování žlaz Malpighických jest skutečně nemálo
obtížné, neboť žlázy tyto jak mezi sebou, tak i mezi ostatními,
v dutině tělní se nalézajícími orgány, se proplétají, tvoříce
četné kličky a uzle. Zvláště vyžaduje veliké opatrnosti a práce
čisté vypraeparování žlaz Malpighických u Lamellicornií, kdež
jednotlivé žlázy jsou obaleny částmi tukového tělesa, které
nesnadno dá se od žlaz oddéliti.
Materiál zjasňoval jsem buď toluolem, buď cedrovým
olejem (pak zalito přes carboneum tetrachloratum), nebo ko-
nečně, a to nejčastěji xylolem. Objekty řezal jsem na Rel-
chertově mikrotomu, obyčejně v tlouštce 4—5 u.
Při barvení praeparátů použil jsem co možná nejvíce
6 X. Vladimír Javůrek:
různých method barvících, z nichž některé velice dobře se
osvědčily. Nejlepších resultátů docíleno bylo při barvení jed-
nak methodou Grenacherovou (kamencový karmín), jíž zvláště
zřetelnými staly se nucleoly, dále železitým haematoxylinem
(M. HEIDENHAIN), kterým stala se zvláště struktura jader
velice distinktní; pak brasilinem, při čemž jak jádra, tak
1 plasma velmi věkně sezbarvila; a posléze též gentianovou
violetti dosaženo bylo velice pěkných praeparátů.
Vedle těchto barviv zkusil jsem ještě četná jiná, která
však již méně pěkně barvila objekty. Mezi jinými byl to
boraxovy karmin, pierocarmin, triazid (Bronpi-ExrLicx), ka-
menec-haematoxylin (methoda Mayerova), Bismarckova hned,
fuchsin, methylova modř, methylová zeleň, saffranin. Plasma
byla, kde třeba, dobarvena buď oranží, světlou zelení, nebo
1 eosinem.
Při pozorování za živa chovány byly Malpighické žlázy
ve */,%/, fysiologickém roztoku. Velmi krásně lze pozorovati
totální objekty Greenough-ovým binokulárním mikroskopem,
v němž všechny detaily plasticky vyniknou,
Při zběžném prohlížení užíval jsem Reichertova obj. 3,
oce. III.—V., při differencování obj. 7a, obrazy pak byly
kresleny při Zeissově apochromatu 2 mm a occ. compens. 8.
a 18. při linearnim zvětšení 1334 a 3000.
Obrázky kreslil jsem, použiv Abbéova kreslícího pří-
stroje, takže ořesnost kontur je naprosto zajištěna.
Všeobecná část.
Malpighické žlázy jsou orgány, mající podobnou funkci
jako ledviny obratlovců, nebo tykadlové a skořápečné žlázy
Crustaceí. Vyskytují se u Myriapodü, Arachnoidei a hmyzu.
Práce tato, jak již bylo na počátku řečeno, obírá se Malpig-
hickymi žlazami hmyzu a to specielně Coleopter.
U těchto žlázy Malpighické slouží, vedle četných jiných
znaků, 1 za delidlo, takže brouci dělí se na formy mající
jednak čtyry Malpighické žlázy ( Pentamera, s výjimkou Der-
mestidü, jak podotýká Mópvusz), jednak 6 Malpighických žlaz
(Heteromera, Tetramera a Trimera).
E. SCHINDLER praví: »Bei den ersteren, den Pentameren,
sind die Malpighi'schen Gefäße gewöhnlich stärker und dann
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop. 7
ansehnlich kürzer, als bei den letzteren (t. j. u Heteromer,
Tetramer a Trimer) und endigen frei, oder gehen je zu zwei
schlingenbildend ineinander über. Wo man sechs Gefäße trifft,
kommt es oft vor, daß selbige mit ihren Enden zu einem
oder zwei scheinbar gemeinschaftlichen Stielen sich vereinigen
und in das Rectum zu münden scheinen, was jedoch nie der
Fall ist, denn nach dem gemeinschaftlichen Durchtritt durch
die oberste Darmhülle gehen die Gefäße wieder auseinander,
und verkriechen sich blindendigend zwischen dieser Hiille«,
(str. 629).
Malpighické žlázy jsou původu ektodermálního, vznika-
jíce, jak dokázal Bürscazr, vychlípením z recta. Jsou to jemné
trubice, které téměř bez výjimky inserují na t. zv. valvule
pylorice, totiž právě na rozhraní mezi střední částí zažíva-
cího tractu a konečníkem. Sledujeme-li průběh Malpighických
žlaz vidíme, že jdou nejprve směrem orálním, proplétajíce se
mezi laloky žaludku žlaznatého (chýlový žaludek) a pak se
vracejí zpět, tvoříce kolem tenkého střeva četné kličky. Po-
mocí jemné sítě tracheí jsou mezi sebou 1 se zažívacím apa-
rátem těsně spojeny.
Co se týče jejich zakončení, tu dříve se myslilo, že
u většiny Coleopter přecházejí Malpighické žlázy v sebe, ale
v novější době pečlivými výzkumy u různých druhů bylo
dokázáno buď slepé zakončení (Carabus granulosus, Ilybius,
Agabus, Dromius, Haltica a 3.), nebo níže položená druhá in-
seree Malpighických žlaz do střeva ( Oedemera dispar, Ti-
marcha tenebricosa, atd.). U některých druhů se žlázy Mal-
pighické různým způsobem větví, o čemž pojednává podrobně
A. VENEZIANI.
Dále vyznačují se Malpighické žlázy různým zbarvením.
Někde viděl jsem žlázy tyto barvy sírově žluté (Hydrophilus
piceus), jinde hnědé (Graphoderes cinereus, Pterostichus niger,
Tenebrio molitor), hnědočervené (Dytiscus mar ginalis, Dytiscus
latissimus, Cybister Roeselii), čokoládové (Poecilus cupreus),
tmavohnědé (Ophonus pubescens), žloutkově žluté (Oryctes
nasicorms), světle hnědé (Lucanus cervus), bílé (Cetonia au-
rata, Amphimalus solstitialis). Vzácná je barva fialová, kterou
pozoroval A. VENEZIANI u Malpighických žlaz Timarcha tene-
bricosa.
8 X. Vladimír Javůrek:
Žlutavé a zelenavé zbarvení některých Malpighických
žlaz vedlo Levpıca a několik jeho předchůdců k tomu, že
považovali toto zbarvení za kriterium žlučové činnosti Mal-
pighických žlaz. Ale dle E. SCHINDLERA: »Sie (t.j. ono zbar-
vení) ist abhängig von einer spezifischen Färbung der Blut-
flüssigkeit, respektive der zu absorbierenden Substanzen und
namentlich von der Art und Menge der eingelagerten Harn-
substanzen« (str. 655.), což dokazuje též tim, že ačkoliv ana-
lysoval takové žlázy různými způsoby, přece nikdy nenalezl
zjevu, potvrzujícího LEvDIcův názor.
A. VENEZIANI, který zkoumal barvu Malpighických žlaz
u Acridium lineola, Gryllotalpa vulgaris, Blaps obtusa, Blaps
lusitanica, Hydrophilus piceus, udává: »Esse mi hanno por-
tato, con risultati concordi, a dimostrare che si tratta vera-
mente sempre di una stessa sostanza con caratteri chimici
definiti; sostanza che ho chiamato entomurocromo« (str. 187).
Dle LevpiGa v jistých částech žlaz Malpighických děje se
exkrece silněji a následkem toho jest zde rozdíl v barvě.
Pozoroval jsem obzvláště pečlivě zbarvení Malpighických
žlaz u Dytiscus marginalis a Cybister Roeseli, a tu dospěl jsem
k poznání, že zbarvení způsobeno jest přítomností četných
hnědých kuliček, které čím dále od počátku trubic jsou čet-
nější, čímž též Malpighické žlázy stávají se tmavšími. O tom
zmiňuje se též Runcrus.
Šířka Malpighických žlaz jest málokde ve všech částech
stejně velká, obyčejně jest na bási, nebo uprostřed největší.
Rovněž tak možno u některých forem pozorovati u jednoho
a téhož individua dva různé druhy žlaz Malpighických. Též
jednotlivé partie Malpighických žlaz mohou se od sebe likiti
buď délkou nebo šířkou. |
Jak jsem již podotkl, byly o funkei Malpighických žlaz
vedeny dlouhotrvající spory. Vedle různých jiných výkladů
byly to hlavně dva názory horlivě hájené četnými autory.
Jedni přičítah Malpighickým žlázám činnost exkreční, tvr-
díce, že jsou to orgány močové, druzí naproti tomu pravili,
že žlázy tyto mají funkci orgánů žlučových. Spory tyto
trvaly dlouhou dobu, než vždy víc a více nabýval převahy
názor, že jedná se zde výhradně o orgány močové, kteréžto
mínění jest nyní převážnou většinou autorů zastáváno.
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 9
Avšak ještě dosud, jak podotýká H. Ruxerus, tu a tam
některý badatel tvrdí o Malpighickych žlazách, že mají též
funkci resorpění, tak na př. Môgusz (1897), Saxpor GORKA
(1901) a jiní. Také A. BERLESE mluví o absorbění činnosti
na místě: »Questa disposizione del reticolato plasmatico si
richiama, al solito, a funzione secernente, oppure a quella
assorbente, giacche la elaborazione del plasma circolante per
sottrarre le sostanze escretive avviene entro le cellule dei
vasi malpighiani, oppure queste sottraggono dal plasma am-
biente le sole sostanze escretive, ma certo, in un modo 0 nel"
altro hanno funzione assorbente nella superficie distale ed
espellente nella prossimale, perd in un caso e nell altro con
identica struttura, quella cioè di una trama fibrillare del cito-
plasma, con filamenti ordinati perpendicolarmente alla super-
ficie della cellula, tra i quali filamenti rimangono compresi
gli spazi in cui si raccoglie la sostanza assunta o quella da
espellersi o comungue il contenuto figurato delle cellule es-
cretive« (str. 787).
Co se týče exkreovaných hmot, tu vždy byly zjištěny
jen takové hmoty, jež byly též v moči jiných zvířat nale-
zeny, tak na př. kyselina močová, močovina, fosfáty, sole
vápenaté atd. Faktum toto nemálo přispělo ku zjištění čisté
exkreční funkce Malpighickych žlaz.
Jak bylo zjištěno, vykonávají Malpighické žlázy samo-
statné pohyby, vypuzujíce tak exkreční hmotu do střeva.
Pohyby tyto pozoroval GRaxpis u Hydrophila, MARCHAL
u Locusty a Timarchy, LEGER a DvuBoso u Gryllidaei,
H. Runcıus u Dytisca atd. Sam nozoroval jsem pohyby
Malpighických žlaz u Cybistera Roeselii a u potápníka (Dyti-
scus latissimus), o čemž šíře se zmíním v části speciální. Dle
MARCHALA, LÉGERA a DuBoso-A jsou tyto pohyby způsobeny
fibrillami svalovými. A. VENEZIANr podotýká: »Il ventricolo,
V intestino, la cute, il tessuto adiposo coadiuvano e regolano
la funzione dei vasi renali« (str. 225).
Histologicka stavba žlaz Malpighických.
Na příčném průřezu Malpighickými žlazami lze pozoro-
vatı následující tři vrstvy:
1. Tunica peritonealis. Jest to blána obalná, obsahující
10 X. Vladimír Javůrek:
četné jemné elastické fibrilly a svaly sloužící stahování Mal-
pighických žlaz. Vrstva tato dle VENEZIANIHO jest obyčejně
10 u silná, může však býti 1 tlustší.
2. Tunica propria, která jest velmi nezřetelná a ve mno-
hých případech vůbec mizí. Slouží, jak praví VENEZIANT,
V,
Obr. 1. Oce. III., obj. F = 55. (Greenoughtüv binok. mikr.)
».... di impianto alle cellule epiteliali dello strato ghiando-
lare« (str. 181).
3. Žlaznatý epithel, jenž jest většinou tvořen velkými
buňkami, majícími nadmíru velká jádra. Buňky tyto na straně
obrácené do lumina žlaz (canalis centralis) opatřeny jsou nej-
častěji brvitým lemem.
V následujícím pojednám podrobněji o těchto třech
vrstvách u jednotlivych specií:
Dytiscus latissimus L. Druhem tímto zabýval jsem se po-
měrně nejvíce, meboť měl jsem hojnost živého materiálu
k disposici.
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop. 11
Dříve však než přikročím ku popisu histologické struk-
tury žlaz Malpighických, dovolím si popsati chování se těchto
žlaz druhu Dytiscus latıssimus za Živa. Pozorování takové
jest neobyčejně zajímavé a důležité pro seznání celkových
poměrů struktury a morfologie, jakož i pro poznání funkce
orgánů těchto. Studia svá konal jsem pomocí binokulárního
mikroskopu Greenoughtova, při čemž
byly žlázy chovány v ‘4 fysio-
logickém roztoku.
Především lze pozorovati neo-
byčejně zřetelné vyúsťování Malpi-
ghických žlaz (obr. 1. Mž) na vydu-
tém prsténci, zvaném valvula pylo-
rica (vp) na rozhraní střední části
zažívacího tractu (st) a t.zv. pylo-
rem (p). V tomto případu jsou Mal-
pighické žlázy čtyři a ústí vždy
dvě a dvě blíže sebe. Vedle tohoto
vyústění není již žádné jiné inserce
neboť jak jsem pozoroval, přechá-
zejí zde žlázy po dvou v sebe. Střední
část jejich jest asi do vzdálenosti :
jednoho centimetru od inserce ú- Obr. 2. Occ. IL. obj. 8.
plně průhledná, barvy slabě žlutavé,
tak že jest možno, použijeme-li slabého zvětšení, pozorovati
proudění exkreční hmoty z partií zadnějších. Za touto částí přední
počínají žlázy Malpighické míti temnější barvu, neboť buňky
epitelu těchto partií jsou již čím dále od ústí, tím více, vyplněny
červenohnědými exkrečními kuličkami. Díváme-li se na Malpig-
hické žlázy slabým zvětšením (obr. 2. obj. 3, oce. IT.) jeví se nám
buňky žlaznaté jako červenohnědé nepravidelné útvary (b)
mezi nimiž nalézají se četné slabě žlutavě zbarvené kanálky
(k). Kanálky tyto mezi sebou anastomosují. Chvílemi za sil-
ného svíjení se a stahování Malpighických žlaz proudí ka-
nálky drobné 1 větší částečky hmoty exkreční (ex, tr = trachea).
Zmíním se o úkazu tomto podrobněji v dalším.
Při větším zvětšení lze pozorovati jádra buněk žlaz-
natých jako zcela zřetelné dvůrky okrouhlé nebo elipsoidní, úpl-
ně čiré. Že jádra nejsou zakryta exkrečními kuličkami vysvět-
12 X. Vladimír Javůrek:
luji si polohou jejich blíže tuniky peritoneální. Místy však
přece lze pozorovati, že mezi jádrem a obalem peritoneálním
nalézá se nekolik granulí exkrečních, ostře se rýsujících na
světlém pozadí jádra.
Neobyčejně zajímavá jest pohyblivost Malpiglických
žlaz při exkreční činnosti. Možno tu rozeznávati dva druhy
pohybův. Především jest to vlnivý celkový pohyb Malpighi-
ckých žlaz, který dle mého mínění jest podmíněn stahovací
činností podélných svalů, nacházejících se v tunice peritone-
ální. Druhý pohyb jest peristaltický a probíhá v pravidelných
přestávkách po celé délce žlaz Malpighických. Záleží pak
v postupném stahování a roztahování Malpighických žlaz,
čímž se rozšiřuje a zúžuje jejich lumen. Pohyb tento jest
podmíněn stahovací funkcí okružních vláken svalových, umí-
stěných pod vrstvou svalů podélných, rovněž v tunice perito-
neální. Specielně při vyústění žlaz lze pozorovati tento druhý
pohyb, neboť v místech těchto, jak již bylo řečeno, jsou
Malpighické žlázy průsvitné. Zde možno spatřiti, jak jemná
1 hrubší exkreční tělíska jsou hnána ze zadních partií Mal-
pighiekych žlaz do zažívacího tractu, právě oněmi svrchu
zmíněnými peristaltickými pohyby podmíněnými činností
okružních svalův.
Toto súůžování a rozšiřování Malpichických žlaz jest
dosti markantní, neboť při rozšíření průměr žlaz těchto blíže
ústí jejich do valvuly pyloricy obnáší 136 4, kdežto při zů-
žení pouze 85 u.
Pozorujeme-li na praeparátech příčný průřez Malpi-
ehickymi Zlazami Ditisca latissima L. (obr. 3.), shledáme, že tu-
nica peritonealis (sv) jest všude dobře patrná. Nejsilnější jest
v části přední, kdež může dosáhnouti až 4 u tlouštky. Místy
opatřena jest malými oválnými jádry. Na praeparátech v přední
části žlaz Malpighických mohl jsem zcela zřetelně pozorovatı,
že obal peritoneální složen jest vlastně za dvou vrstev. Blíže
povrchu leží totiž slabší vrstva svalů podélných (obr. 4. svp),
které se jeví na praeparátech železitým haematoxylinem bar-
vených, jako černé body různé velikosti. Pod touto vrstvou
pak nachází se vrstva druhá, poněkud silnější, obsahující
jemná okružní vlákénka svalová (svo), rovněž černě zbarvená.
Jest skutečně s podivením, že ačkoliv zjev tento jest
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 13
tak nápadným a důležitým, přece žádným badatelem dosud
nebyl popsán. "Těsně na obal peritoneální přikládají se zevně
větve tracheální (viz obr. 2. tr), což rovněž na příčném prů-
řezu Malpighickými žlazami jsem konstatoval.
Tunica propria jeví se jasně jen na několika málo prae-
parátech jako blanka tvořící podklad buňkám žlaznatým. Ve
většině případů nemohl jsem však ani při největším zvětšení
potvrdit její přítomnost, což vedlo mne k přesvědčení, že jen
při použití určitých fixačních prostředků, dobře se zachová.
n—4 N
a ah x : sa = ex
ee te
2 bo ZE
Tm
Obr. 3 Oce. I., obj. 7a.
Co se týče epitelu Zlaznateho (obr. 3. žle), ten utvořen
jest nečetnými, velkými buňkami tvaru konického, nebo cy-
lindroviteho. Zřetelné hranice mezi těmito buňkami často chybí.
Buňky epitelu žlaznatého mají širokou bási, jsou různě vy-
soko do lumina žlaz vyklenuté. Často sahají přes celé lumen
(obr. 3.1) až ku protilehlé buňce, s níž se spojí. Cytoplasma
jest vakuolisovaná tak, že na praeparátech jeví se jako jemné
sítivo, mající různě velká očka. |
Buňky epitelové v přední části Malpighických žlaz jsou
četnější než v zadní, kdež obyčejně kolem lumina jest zalo-
ženo šest buněk.
V basální částí buněk jest cytoplasma kolmo na obal
peritoneální asi do výše 3 u jemně zrnito vláknitá (obr. 3. a 4. t).
VENEZIANI nazývá to »protoplasma a bastoncelli< a domnívá
se, že tyto tyčinky odpovídají brvám nacházejícím se na
14 X. Vladimír Javůrek:
okraji buněk, jen tím se od nich rozlišujíce, že tyto jsou
obráceny do lumina žlaz, kdežto ony do vnitra buněk žlaz-
natých. Že by končily tvčinky tyto blepharoplasty, jak to
VENEZIANI naznačuje u Cossus ligniperda, Gryllotalpa vulgaris
a.]., jsem zde nepozoroval.
Možno se domnívati, že tato vrstva zrnito-vláknitá slouží
nějakým způsobem mechanismu exkrečnímu. MazraRskr, který
podobnou strukturu nalezl na bási střevních buněk Isopodů,
rovněž podporuje tento názor pravě: »La partie basale de
Obr. 4. Oce. IV., obj. 7a.
la cellule semble done jouer un róle tres important pour le
métabolisme et le fonctionnement normal d’element cellu-
laire« (498).
Buňky žlaznaté na okraji směřujícím do centrálního ka-
nálu, mají, jak již jsem se zmínil, hustě vedle sebe se nalézající
brvy, asi 3u vysoké (obr. 3.a 4. br). Brvy tyto v přední části
Malpighických žlaz stávají se stále nižšími, až blíže ústí
úplně mizí. Báse každé brvy opatřena je kulatým basálním
teliskem (blepharoplastem), jen pomocí silného zvětšení po-
zorovatelnym.
Ačkoliv tato basální tělíska jsou jen nepatrně od sebe
vzdálena, přece jsou znatelny mezi nimi mezery. Tim právě
vysvetluji si názor SCHINDLERA a četných jiných badatelů,
kteří tvrdí, že buňky tyto jsou opatřeny na povrchu »... mit
1-3
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 15
Porencanálchen durchbrochene Intima« (str. 588.). Brvy totiž
jsou zcela blízko sebe a tu snadno lze je pokládati za kanálky,
a řadu basálních tělísek za blánu provrtanou četnými pory.
Podobně vykládám si názor některých jiných autorů, kteří
jmenují tento brvitý okraj »Stäbchensaum<.
V novější době opět "RAMBUSTI pronesl názor, že jedná
se zde vlastně o perforovanou blánu, skrze niž prochází ex-
kreční hmota, jevící se z počátku jako jemné nitky. Než názor
tento byl v zápětí opraven bratřími Monrr a VENEZIANIM.
Podobně LÉGER a HAGENMÜLLER pozorovali v Malpighi-
ckých žlazách rodu Scaurus t. zv. »prolongements ciliformes«,
které v tekutině exkreční se pohybovaly, ale u nichž nedal
se zjistiti samostatný pohyb. Tez VENEZIANT u velice různých
zástupců hmyzu nalezl tento brvitý okraj a nazývá ho »orlo
a spazzola«.
Buňky žlaznaté mají za úkol po celý svůj život vytvářeti
exkret a tu právě pozorování jejich jader jest nanejvýše za-
jímavé. Jádra tato hrají vysoce důležitou roli ve vytváření
produktu exkrečního, jsou východiskem exkrece, ba předsta-
vují nám, abych tak řekl dílnu, v níž připravují se exkrety,
aby vyšedše do eytoplasmy, octly se posléze v centrálním
kanálu.
Jádro jest činné po celý život a každá činnost odbývající
se v cytoplasmě jest provázena příslušnou funkcí jader.
MAzrARSKI praví: »Le novau doit done être considéré comme
un organe cellulaire qui prend part et dirige peut-etre tous
les processus vitaux, qui est actif pendant toutes les phases
de la vie de Vélément cellulaire. Chague fonction du protoplas-
ma, qu’ elle soit une fonction glandulaire, absorbante, forma-
tive, excrétrice ete. est accompagnée de la fonction correspon-
dante du noyau«.
V každé buňce nachází se jedno nebo dvě poměrně velká
jádra (viz obr. 3. a 4 n), u Cybistera Roeselii podařilo se mně
nalézti dokonce 1 tři stejně velká jádra v jedné buňce. Tvar
jader jest buď oválný, nebo kulovitý. Jader laločnatých, vy-
skytujících se na př. hojně v Malpighických žlazách Lepi-
dopter, jsem zde neshledal. V několika případech sice jsem
spatřil jádro mající malé laločnaté výběžky, to však přičítám
vlivu fixáže.
16 X. Vladimír Javůrek:
Poloha jader jest převážnou většinou centrální a jen
v nemnoha případech leží jádra mimo střed buněk. Jádra
jsou značně velká, dosahujíce často až 41 & v průměru a mají
téměř vždy ostře vyznačenou blánu jadernou.
V každém jádru možno pozorovati jeden, častěji však
dva i více nucleolů (obr. 5. en). Tyto mají tvar sferický,
nebo oválný, mnohdy t5% nepravidelný. Stojí buď ve středu
jádra, nebo, a to častěji, poněkud excentricky.
Obr. 5. Oce. IV., homog. Imm. 1%.
O vzniku a účelu těchto »nucleolü« byly vysloveny již
velice četné domněnky, které však se netěší obecnému sou-
hlasu.
Jest také těžko vysloviti se o povaze nucleolů v hoto-
vých orgánech, jako jsou žlázy Malpighické a jest nevyhnu-
telno vyšetřiti vznik nucleolů během vývoje jmenovaných
orgánů. Nutno také užíti různých zbarvení, jimiž možno zrůzniti
nucleoly samy od zrnek exkrečních (obr. 5. b), jádra naplňujících
a nucleoly často tak hustě obalujících, že nelze určitě říci, odkud
tato zrnka a kuličky exkreční pocházejí, zda z bývalých chromo-
somů, či z nucleolů samých. Mně tedy jest nesnadno vyslovit se
o morphologické povaze nucleolů ve velkých buňkách exkrečních
malpighických žlaz. Prvotně jsem soudil, že nucleoly řečené
představují nám klubíčko chromatické, čili »vnitřní jádro«
jako v zárodečném míšku vajíčka dle novějších výkladů VEJ-
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 17
DOVSKÉHO. Přišel jsem k domněnce té z pozorování nucleolů
zbarvených intensivně černě po železitém haematoxylinu, jimž
však se také tak zbarvují zrnka exkreční, a nelze pak roze-
znati, zdali poslední jsou samostatná, či pučí z nucleolü.
Následkem tohoto nepříznivého stavu svých praeparatů, jež
bude příště nutně i jinými methodami barvícími upraviti ne-
chci se určitě vysloviti 0 této otázce, mám však za to, že jsou
veliké nucleoly samostatným! tělísky, vzniklými záhy v jádrech
exkrečních buněk a později jsou hojně obaleny zrnky ex-
krečními, jež povstala změnou chromatické substance z chro-
mosomů. Velikost nucleolů jest různá. Sestávají z homo-
genní hmoty a činí dojem velkých koulí, barvicich se básicky.
Zrovna tak však se chovají vůči barvivům daleko menší zrnka
či krůpějky a kuličky exkreční. Ony jsou ponořeny do základní
substance jaderné, karyoplasmy (obr.5.n), která jest zbarvena
podobně jako jejich obsah. Tvar kapek jest obyčejně sférický,
řídčeji oválný, v případech kde exkrece jest intensivní, jest
celý obsah jádra vyplněn exkrečními krupičkami a tu jest sa-
mozřejmé, že následkem vzájemného tlaku těchto bublin, mění
se tvar jejich, stávaje se nepravidelným.
Jest ale nesnadno v hotových žlazách Malpighických
zjistiti původ krůpějí exkrečních. Myslil jsem prvotně, že
z nucleolu pučí jako malé bublinky, odtrhnou se a spadají
do šťávy jaderné. V jádrech, kde není ještě enchylem vyplněn
krůpějemi exkrečními, jest zřetelně viděti, jak se krůpějky
nahromaďují na periferii blány jaderné.
Ze všeho jest patrno, že exkreční substance ve tvaru krů-
pějí musí vznikati v jádrech velmi záhy, pokud jsou ještě
chromosomy přítomny a dle toho byli by to tito jedinci, jež
by vyráběli exkreëni substance. Jest to pravděpodobné, ale
třeba to dokázati přesnými pozorováními, což mně zatím ne-
možno. Skutečně také podařilo se mi při největším zvětšení
zjistiti, že básicky se barvící krůpěje hmoty exkreční spojeny
jsou mezi sebou vždy po několika nitkami lininovými, což
zcela potvrzuje názor prof. VEJDOVSKÉHO, Ze totiž jedná se
zde o chromosomy.
V objemném spise S. MAZTARSKEHO »Sur les changements
morphologigues de la structure nucleaire dans les cellules
glandulaires« pojednáno jest velice podrobně o různých typech
18 X. Vladimir Javůrek:
jader a tu mezi jiným praví též zmíněný autor, že shledal
v jádrech buněk žlaznatých u Isopodů exkreční hmotou vy-
plněné vakuoly různě se barvící, brzy básicky, brzy kysele.
Já však, ačkoliv jsem prohlédl všechny své praeparáty Mal-
pighických žlaz Dytisca latissima co nejpečlvěji, přece ne-
shledal jsem ani v jediném případu kapky exkreční jinak zbar-
vené, než básicky. Jest to skutečně velmi pozoruhodné, ale vy-
světluje se to tak, že máme zde co činiti s hmotou exkreční, kdežto
v zažívacích žlazách Isopodů vyvíjí se sekrety zažívání pod-
porující a ty zajisté reagují v obou směrech, básicky 1 kysele.
Co se počtu velikých nucleolů týče, konstatoval jsem,
jak již dříve jsem uvedl, dosti často v jádrech buněk žlaz-
natého epitelu i více jich. Kde jest jediný nucleol, jeví se vždy
větším než nucleoly četněji v jádrech přítomné. Jest tedy jisto,
že jediný nucleol povstal splynutím z nucleolů menších.
Doufám, že příště bude mně možno na základě dalšího:
důkladného studia Malpighických žlaz v mladých stadiích
vývojových výklady své o původu i nucleolů i exkrečních
tělísek přesnými údaji podepriti.
Též MAZIARSKI pozoroval tvoření se exkrečních vakuo!
v některých jádrech střevních buněk Isopodů a popisuje to
následovně: »Dans les noyaux vacuolaires le nucléole constitue
jusqu’ à un certain dégré le point central antour duquel sont
rangées les vacuoles« (545). A dále podotýká: »...le nucléole
semble être formé de la même substance que celle gui con-
stitue les parois des vacuoles« (546), což též nálezy mé zcela
potvrzují. Avšak v jádrech Malpighických žlaz Coleopter
nikdy jsem nespatřil, že by, jak tomu jest dle MAZIARSKIHO.
v jádrech střevních buněk Isopodů, nucleoly měly hvězdovitý
tvar a vysílaly četné vláknité výběžky, které by pak utvořily
stěny vakuol.
Nikdy též nepodařilo se mi zjistiti, že by nucleoly byly
složeny ze dvou různých hmot líšících se svou. barvitelnosti
od sebe, jak to dotyčný autor v naznačeném svém díle popi-
suje, nýbrž nucleoly v jádrech Malpighických žlaz vždy jsou
složeny z homogenní hmoty barvící se pouze básicky. Z toho.
vysvítá, že zde přítomno jest velké množství kyseliny jaderné,
která dle KossELA a jiných, podmiňuje básické zbarvení chro-
matinu.
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 19
Rovněž v žádném případu nenalezl jsem uvnitř nucleolů
vakuoly, jak udává MAzIARSKI pravě: »La seconde particula-
rité gue présentent de nombreux nucléoles est la présence
dans leur intérieur de vacuoles de forme et de taille variable«
(549), nýbrž nucleoly jsou vždy z hmoty homogenní. Ovšem
ale posuzují své obrazy dle praeparátů zbarvených železitým
haematoxylinem.
Sledujeme-li exkreční kapky v jádrech žlaz Malpighi-
ckých vidíme, že tyto vyplnivše obsah jádra probíhají blanou
jadernou a octnou se v cytoplasmě (obr, 3., 4., 5., ex). Blána
obalující jádro jest zde skoro vždy ostře vyznačena a to ina
praeparátech, kde jádro zcela jest obklopeno exkrečními krů-
pějemi, takže cytoplasma na periferi jádra vůbec patrna
není.
Ovšem jest těžko dokázati, zda jedná se zde o skutečnou
blánu, či zda je to snad pouze dojem ostřejší kontury, vzni-
kající na obvodu jádra, na základě lomu světla.
Přechod exkreční substance blanou jadernou do cyto-
plasmy jest různě vykládán. Tak na př. Launoyv se domnívá,
že membrána jaderná za příčinou turgescence jádra zmen-
šuje svou tloušťku, následkem čehož mohou pak tělíska kol-
loidní konsistence beze stopy jí projiti.
HENNEGUY srovnává blánu jadernou s membránou kauču-
kovou, která může se na okamžik otevříti a dovoliti, aby tě-
líska chromatická přešla. HoLMGREN pozoroval zmizení blány
jaderné během funkce jádra. Velice pravděpodobné jest mínění
MAZIARSKIHO, který připouští, že blána jaderná jest tak tenká,
že přechod exkreční hmoty z jádra do cytoplasmy děje se
prostě osmosou. Zvláště jasně jevila se na mých praepará-
tech blána jaderná při zbarvení kamencovým karminem (dle
Grenachera), nebo pierocarminem.
Při hranici jaderné lze spatřiti zvláštní úkaz veliké dů-
ležitosti. Až po blánu jadernou jsou kapky exkreční pěkně
růžové, barvíme-li je jedním ze svrchu uvedených dvou barviv,
jakmile však ocitnou se v cytoplasmě, ihned pozbývají své
růžové barvy, stávají se většími a nabývají barvy žlutohnědé
(v živých Malpighickych žlazách jsou, jak jsem již dříve
upozornil, červenohnědé) stavše se zároveň silně světlolom-
nými. Takovéto žlutohnědé krůpěje nelze žádným způsobem
20 X. Vladimír Javůrek:
zbarvit a ačkoliv jsem se o to pokoušel nejrůznějším. me-
thodami, přece jsem toho nižádným způsobem nedocílil.
Faktum, že ony exkreční kapičky vycházející z jádra
ihned změní svou barvu, jakmile vniknou do cytoplasmy,
svědčí o tom, že tato působila na ony exkreční basofilní krů-
pěje tak, že se změnilo jejich chemické složení. Z toho, že
obsah kapek se zvětšuje, jest patrno, že přiberou v ceyto-
plasmě další nějakou hmotu exkreční.
Důsledkem těchto zjevů jest, že existuje značný rozdíl
mezi cytoplasmou a karyoplasmou a že tedy názor MAZIAR-
SKIHO v tomto ohledu nemůže býti správným. Zmíněný autor
totiž tvrdí, že prý eytoplasma jest: totožná s karyoplasmou,
jen nepatrně se od ní líšíc. Náhled svůj odůvodňuje násle-
dovně: »L’ examen minutieux de la structure nucléaire dans
les divers états fonctionnels du noyau et la comparaison de
celle-ci avec la structure du protoplasme des cellules entéri-
ques montre trés souvent une ressemblance presque complete
entre le evtoplasme et la substance achromatique du noyau
(voir la fig. 13 de la planche XXIV.). I est done logique
de penser que le cytoplasme et le caryoplasme sont constitués
de la même substance vivante et que c? dernier diffère seu-
lement par la présence de chromatine dans son intérieur.
Mais dans certaines conditions cette unique différence dis-
paraît même, car la chromatine peut abandonner le noyau
pour passer dans le eytoplasme; l'endroit où s’accumule la
nucléine éliminée prend l'apparence d'un nouveau noyau
(568). Tomuto mínění odporuje však, jak dříve již jsem se
zmínil, ona náhlá změna krůpějí exkrečních při vstupu
z karyoplasmy do eytoplasmy. Z toho vyplývá, Ze cytoplasma
nemůže býti totožnou s karyoplasmou, nýbrž, že jsou to dvě
od sebe zcela odlišné substance buněčné.
O vzniku těchto žlutohnědých exkrečních krůpějí bylo
vysloveno mnoho různících se náhledů, z nichž uvedu alespoň
jedný názor NILsE HoLMGRENA, jenž praví: »Die gefärbten
Hlemente aber sind nicht im Kern gebildet, sondern sind
als solche Exkretionsprodukte zu betrachten, welche ohne
irgend eine Veränderung zu erleiden die Malpighischen Ge-
fässe passieren. Das sind mit anderen Worten Exkretions-
produkte, welche schon in der Körperhöhle ihre definitive
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 21
Form erhalten haben« (235), To jest ovšem naprosto nemy-
slitelne. Nedovedu si predstaviti jakým způsobem tyto po-
měrně velké, kompaktní krůpěje projdou obalem svalovým
do vnitra buněk epiteliälnich. HOLMGREN opírá se sice 0 vý-
zkumy KowALEwskvHo, který vstřikl do tělní dutiny Acri-
dia migratorium 1°/, natrium indigosulfuricum a pozoroval,
že po nějaké době ocitlo se natrium v Malpighických žlazách.
To možno odůvodniti diffusí, ačkoliv sám KowALEWSKY
praví, že není mu dosti jasno, jak vnikne zmíněná látka do
lumina žlaz.
Ony žlutohnědé exkreční krůpěje jsou z počátku těsně se-
skupeny pouze kolem jádra. Později teprvé vyplňují postupně
celý obsah buněčný.
Uvedl jsem již jednou, že tyto krůměje jdou na basi
buňky pouze k oné vláknito-granulosní vrstvě. Vyplnivše
obsah buněčný octnou se posléze u kraje buňky a vyjdou do
centrálního kanálu Malpighických žlaz, což podporováno jest
též živým pohybem žlaz. Z lumina pak hmota exkreční jest
odstraněna do střeva způsobem popsaným při pozorování za
živa.
Mínění SCHINDLEROVO, že exkreční hmota odchází dehis-
cencí buněk žlaznatého epitelu, nebo následkem tlaku soused-
ních orgánů pokládám za nesprávné. Zmíněný autor praví,
že odstraňování exkreční hmoty »... kann nicht allein durch
de Contractionen der meisten kaum bemerkbar feinen elasti-
schen Fibrillen der Peritonäalhülle aus dem Gefässe hinaus
in den Darmkanal getrieben werden: ‘dafür spricht nicht nur
die Feinheit dieser Fasern an und für sich, sondern auch der
Umstand, dass man nie irgend eine Bewegung, d. i. Veren-
gerung oder Erweiterung des (Gefässes wahrnehmen kann«
(588). Jest skutečně zvláštní, že tento badatel, který tolik
obíral se studiem Malpighických žlaz, jejich přece tak mar-
kantní pohyby nepozoroval.
Jako všude jinde, kde děje se intensivní exkrece, tak 1 zde
po určité době buňka degeneruje a zmira. Degeneraci této pod-
léhá jak jádro, tak i protoplasma buněčná. Proto musí se
buňky žlaznatého epitelu po jisté době obnovovatı.
SCHINDLER se domnívá, že buňky žlaznaté dehiscencí ob-
literují a že pak nahrazeny jsou buňkami novými, což děje
29 X. Vladimir Javůrek:
se prý jednak dělením, jednak tím, že jak praví »wenn die
Mutterzelle durch Dehiszenz obliteriert, der Zellkern zu einer
neuen Zelle heranwächst und der Nucleolus sich die Grösse
und Eigenschaften des Nucleus erwirbt« (656).
Nenalezl jsem však důkazy ani pro tento, ani pro onen
názor. Shledal jsem však, že buňky epitelu žlaznatého jsou
velice jemné, následkem čehož velmi často se stává, že při
fixaci utrhne se buď vršek neb i celá buňka a octnou se v lu-
al
Obr. 6. Oce. V., obj. 3.
minu Malpighických žlaz. To asi vedlo SCHINDLERA k názoru
o »obliterování buněk žlaznatých dehiscencí«.
Že nemůže býti toto odtrhávání buněk pravidlem vysvítá
z toho, že při fixování určitými tekutinami jsou praeparáty
úplně neporušené, kdežto při použití jiných, méně vhodných,
fixazı většina buněk jest roztržena.
Jsem toho náhledu, že obnovení buněk děje se následu-
jícím způsobem:
Při důkladném pozorování možno viděti skoro vždy na
rozhraní dvou sousedních buněk žlaznatého epitelu Malpi-
ohických žlaz malé jádro (obr. 3.,4.,n'). Jak BERLEsE, Mazı-
ARSKI a jiní autoři se domnívají vzniká toto jádro v předešlých
periodach amitosou. Pripisuji právě intensivní činnosti těchto
jader vznik nové náhradní buňky žlaznaté, neboť na některých
praeparátech podařilo se mně skutečně nalézti poměrně malé
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 23
buňky s rovněž malými jádry, jichž činnost exkreční nejeví
se ještě příliš vehementně. Tyto buňky pak pokládám za nové
buňky žlaznatého epitelu.
Pozorujeme-li vyústění žlaz Malpighických do valvuly
pyloriey (obr. 6.), vidíme, že centrální kanál (1) náhle se súžuje
a posléze otvírá se do střeva (ú). Tunica peritonealis (sv) jest
velice mocná, neprochází však epitelem valvuly, nýbrž spojuje
se s vnější její stěnou. Domněnku Rungra, že snad tato mocně
vyvinutá vrstva svalová občas uzavře ústí žlaz a tím reguluje
vyprazdňování jich, pokládám za zcela pravděpodobnou.
ex
en
Obr. 7. Occ. V., homog. Imm. 1%.
Buňky epitelu žlaz Malpighických mají v této končině
tvar kubický, jsou zcela malé a těsně k sobě přitisklé (žle).
Ve svém nitru neobsahují žádných hmot exkrečních, jak jsem
již vytkl při popisu pozorování žlaz Malpighických za živa.
Rovněž obrvení buněk žlaznatých zcela v této části žlaz Mal-
pighických mizí. Při samém ústí mají buňky epitelu žlaznatého
tvar poněkud protáhlý, těsně k nim pak přikládají se buňky
epitelu střevního (ep).
Ditiscus marginalis. L. Ačkoliv druh tento jest blízce pří-
buzný s druhem předchozím přece mají jeho Malpighické žlázy
jistý charakteristický znak, jímž líší se zřetelně od týchž žlaz
druhu Dytiscus latissimus. Co se týče svalové vrstvy, počtu
24 X. Vladimír Javůrek:
a struktury buněk. žlaznatého epitelu atd., shodují se sice
Malpighické žlázy této specie úplně se Zlazami Malpi-
ehickymi Dytisca latissima, avšak vysoce důležitým rozlisu-
jícím znakem jest, že dotyčné exkreční žlutohnědé krůpěje
(obr. 7. ex) jsou nepoměrně větší než u druhu dříve uvede-
ného, neboť mají čtyři- až pětkráte větší objem než kapky
exkreční (b) uvnitř jádra obsažené. To ovšem jest velice cha-
rakteristickým znakem? a proto zcela právem se domnívám,
=
= Obr. 8. Oce. II., obj. 7a.
že by mohly býti idle struktury Malpighických žlaz jednotlivé
specie hmyzu určovány. Ovšem jest třeba ještě vyšetřiti po-
měry žlaz těchto také u ostatních příbuzných druhů.
Uvedu zde ještě někohk příkladů Malpighických žlaz
různých druhů Coleopter, při čemž vytknu zvláště charakte-
ristické znaky, jimiž se tyto žlázy od sebe líší. Při tom jsou
srovnány příčné průřezy Malpighickými žlazami na praepa-
rátech sestrojených přibližně z téhož místa žlaz těchto.
Poecilus cupreus L. (obr. 8.) Malpighické žlázy této specie
měří v průměru asi 108 u, jsou tudíž užší než u potápníka. :
Tunica peritonealis (sv) jest skoro 3 « silná, místy opa-
třena oválnými jádry. Její složení odpovídá svalové vrstvě
podrobněji vylíčené u Dytisca latissima. Tunicu propriu ne-
mohl jsem na svých praeparátech dobře rozeznati. Centrální
kanál (1) jest obyčejně obklopen čtyřmi žlaznatými buňkami
(žle). Buňky tyto mají nejčastěji tvar konický, velice širokou
basi a často velmi silně vystupují do lumina dosahujíce výše
čá
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 25
až Alu, následkem čehož centrální kanál bývá značně zúžen.
Buňky žlaznatého epithelu směrem do lumina opět opatřeny
jsou brvitým okrajem (br). Brvy ty jsou hustě vedle sebe
a tvoří třásnitý lem vysoký 1u. Na bási buněk vidíme také
zde onu vlaknito-granulosni vrstvu (t), vysokou 8u. Tato
vrstva vystupuje zde poněkud zřetelněji než u druhů pře-
dešlých. Malá jádra (n')nacházející se na rozhraní mezi dvěmi
sousedními buňkami nevyskytují se zde tak často. Proto-
plasma buněčná jest jemně zrnitá.
Obr. 9. Compens. oce. 18., homog. Imm. 15.
Jádra (obr. 9. m) jsou značně menší, dosahujíce v prů-
měru 14—19 u (měřena delší osa). Tvar jejich jest nejčastěji
oválný, postavení centrické. Uvnitř jader vidíme obyčejně
větší počet nucleolů (en), silně basofilních, tvaru sférického
či oválního. I v tomto případu lze pozorovat uvnitř jádra
v karyoplasmě četné chromosomy podmiňující exkreční čin-
nost jádra. Exkreční hmota proniknuvsi blanou jadernou
dá vznik velkým žlutě-hnědým krůpějím exkrečním (ex).
Krůpěje tyto jsou silně světlolomné, vyplňují nejprvé nej-
bližší okolí jádra a později celý vnitřek buňky. Vůbec platí
o těchto exkrečních krůpějích vše, co uvedl jsem při popisu
exkrečních pochodů v Malpighických žlazách Dytisca latis-
sima s tím pouze rozdílem, že jsou značně větší než exkreční
26 X. Vladimír Javůrek:
kapky uvnitř jádra, tak že, co do objemu podobají se velice
exkrečním krůpějím Dytisca marginalıs.
V jádrech mnou pozorovaných nacházela se vedle nu-
cleolů obsahujícíchřhmotu exkreční ještě amorfní, slabě bá-
sicky se barvící šťáva jaderná, v níž krůpěje exkreční hmo-
tou naplněné byly ponořeny.
Carabus granulatus L. (obr. 10). Zde Malpighické žlázy do-
sahují v průměru 100 u. Ovšem to nelze pokládati za nějaký
důležitý charakter, poněvadž nelze s určitostí tvrditi, že řez byl
Obr. 10. Oce. IV., obj. 7a.
zde veden právě v takové vzdálenosti od inserce Malpighických
žlaz do valvuly pyloricy jako u druhů předešlých. Šířka žlaz
Malpighických jest tedy charakterem vedlejším.
Důležitější jsou však znaky následující. Tunica perito-
nealis (sv) jest u této specie pouze 1 u silná a obsahuje místy
velice malá jádra. Tunicu propriu vůbec jsem nikde na svých
praeparátech neznamenal. Buňky epithelu žlaznatého (žle) jsou
mnohem menší než u druhů výše uvedených. Tvar jejich jest
opět nejčastěji konický, jindy však jsou buňky žlaznatého epi-
thelu velice nízké a teprve uprostřed zdvihají se vysoko do
lumina (1) Malpighických žlaz. Hranice mezi jednotlivými buň-
kami nejsou vůbec patrny. Zrnito-vláknitá vrstva (t) na bási
buněk žlaznatého epithelu sahá do výše 3 wu. Brvitý okraj (br)
dosahuje zde výše 4u a jest velice hustý. Protoplasma jest
dosti hrubě granulosní. Místy opět vidíme mezi jednotlivými
buňkami malá náhradní jádra (n‘).
© histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 27
Jádra buněk žlaznatého epitelu (obr. 10. 11. n) jsou po-
měrně malá, měříce v delší ose 11 u. "Tvar jejich jest, rov-
něž jako u druhu předchozího, oválný. Nukleolů (obr. 11. en)
jest v jádru obsažen různý počet (1—3), mají tvar sférický,
nebo protáhlý a barví se pouze básicky. Pozorujeme-li je
silnějším zvětšením, vidíme podobný úkaz jako u jader žlaz-
natých buněkdříve uvedených druhů.Šťáva jaderná jest amorfní,
slabě basofilní. Z uvedeného jest zřejmo, že pochod exkrece ja-
derné děje se zde podobným způsobem jako u specií svrchu
Obr. 11. Lompens. oce. 18., homog. Imm. 1%.
uvedených. Velice důležitou známkou však jest, že zde kapky
exkreční hmoty nezmění se po svém vyjití z jádra do cyto-
plasmy v světlolomné, žlutohnědé krůpěje exkreční, nýbrž
v tomto případu působením protoplasmy buněčné se rozpustí
a my vidíme, jak tmavá exkreční hmota hromadí se ve
vrcholcích buněk (obr. 10.ex). Následkem toho jsou části buněk,
vyčnívající do lumina Malpighických žlaz, temně zbarveny.
Přibýváním hmoty exkreční roste vrcholek buňky a nabývá
podoby kulovité, tak že konečně dostane podobu temné va-
kuoly, v níž tu a tam jsou místa tmavší. Nad touto exkreční
vakuolou mizí okraj brvitý a jest nahrazen zvláštní šedivou
obrubou (barvíme-li methodou Heidenhainovou), postrádající
jakékoliv struktury. Jest to pravděpodobně část vyloučené
hmoty exkreční. Vakuola posléze praskne a obsah její ocitne
se v centrálním kanálu Malpighických žlaz.
Carabus cancellatus Mig. (obr. 12.). Druh tento jest sice
příbuzný s druhem předcházejícím, přece však struktura jeho
28 X. Vladimír Javůrek:
Malpighických žlaz ší se dosti značně od týchž orgánů střev-
líka již dříve uvedeného.
Průměr Malpighických žlaz měří 108 u. Vrstva svalová
(sv) podobá se zde peritoneální tunice druhu předchozího,
tunica propria ani v tomto případu není patrna, za to však
význačná jest vrstva epitelu žlaznatého (žle). Vrstva tato
jest totiž tvořena stejně vysokými buňkami, dosahujícími
obyčejně výše 20 u. Buňky jsou jak na basi, tak i na vrcholu
stejně široké, tvaru kubického a těsně k sobě přiložené, takže
Obr. 12. Oce. II., obj. 7a,
hranice mezi dvěmi sousedními buňkami naznačeny jsou
pouze v některých případech patrnými rýhami hraničnými.
Buňky žlaznatého epitelu mají pouze uprostřed poněkud výše
do lumina (1) Malpighických žlaz vyčnívající vrcholek. Báse
buněk opatřena jest do výše 44 vrstvou zrnito-vlaknitou (t)
Brvitý okraj vnitřní (br) jest vysoký 3 u. Protoplasma bu-
něčná jest jemně granulosní. Náhradní jádra (n') vyskytují
se řídčeji.
Jádra (obr. 12., 13. n) jsou stejně velká jako u specie
předchozí. Mají opět tvar oválný, avšak nalezl jsem i jádra
tvaru sférického. Vnitřek jader vyplněn jest šťávou jadernou
barvící se poněkud kysele a mající vzhled hmoty jemně gra-
nulosní. V šťávě této spatřujeme obyčejně větší počet nu-
cleolü (en), které tvořeny jsou substancí chromatiekou, neboť
barví se silně básicky. Zde podobně jako u druhů výše již
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop 20
popsaných pozoroval jsem četné chromosomy (b), silně bá-
sicky zbarvené. Povrch nucleolů nezdá se býti hladkým,
nýbrž jest pokryt jemnými zrnky. Vnitřek jejich však pro
silné básické zbarvení nepodařilo se mně blíže určit.
Pozornost vzbuzuje úkaz, že vedle silně básofilních ka-
pek možno konstatovati v jádru 1 kapky slabě básicky zbar-
vené. Domnívám se, že jest možno zde připustiti výklad
MAZIARSKIHO, který zjisul podobný zjev v jádrech střevních
buněk Isopodů. Výše jmenovaný autor nalezl totiž v do-
Obr. 13. Compens. occ. 18., homog. Imm. 1°.
tyčných jádrech vakuoly exkreční jednak silně, jednak sla-
běji básicky zbarvené, což vykládá tak, že chromatin impreg-
nující stěny vakuol rozpustil se v šťávě jaderné, uvnitř va-
kuol obsažené, následkem čehož barví se pak tyto slaběji bá-
sicky. Možno snad i v tomto případu malou basofilnost ně-
kterých kapek exkrečních vysvětliti podobným způsobem.
Jakmile proniknou tyto krůpěje obsahující exkreční
hmotu blanou jadernou do cytoplasmy, ihned se rozpustí,
takže nelze produkty exkreční v protoplasmě buněčné zře-
telně rozeznati. Vidíme pouze jak pod povrchem buňky stává
se eytoplasma tmavší, až posléze protrhne se membrána bu-
něčná a exkreční hmota (ex) vyleje se do centrálního ka-
nálu žlaz Malpighických.
Hydrophilus piceus L. (obr. 14.,15.). Průměr Malpighických
žlaz měří v tomto případu 1354. Vrstva svalová (sv) jest
též zde vždy patrná, dosahujie tlouštky 2 u. Ani u této specie
nevystupuje na mých praeparátech tunica propria zřetelně.
30 X. Vladimír Javůrek:
Vrstva epitelu žlaznatého (žle) tvořena jest různě velkými
buňkami, vysokými zpravidla 40 u. Buňky tyto mají plasmu
jemně vakuolisovanou. Hranice mezi jednotlivými buňkami
Obr. 14. Compens. oce. 18., obj. 3.
sousedními není vůbec patrna. Na široké bási buněk zlazna-
tého epitelu shledáváme opět vrstvu zrnito-vláknitou (t) do-
sahující výše 34. Část buněk vyčnívající do centrálního ka-
Obr. 15. Oce. V., obj. 3.
nálu (1) Malpighických žlaz jest i u tohoto druhu opatřena
brvitým krajem téměř 2 u vysokým (br). Náhradní jádra (n’)
nevyskytují se příliš často.
Jádra (obr. 14., 15.,16.,n) mají tvar oválný neb sférický
a měří v průměru až 22 u. Velmi často objevují se zde buňky
dvojjaderné, v kterýchžto případech obě jádra jsou obyčejně
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 31
stejné velikosti. V buňkách, majících jedno jádro, leží toto
centrálně. V nitru jádra pozorujeme buď větší počet nucleolü
malých (en), nebo jeden nucleol dosahující většího rozměru.
Blána jaderná jest ostře vyznačena, podobně jako u všech
dříve jmenovaných druhů, za to ale nelze zde konstatovati
vůbec žádnou jadernou šťávu.
Obr. 16. Compens. oce. 18., homog. Imm. 1%.
Zkoumal jsem jádra při nejsilnějším zvětšení a opět
jsem pozoroval četné, silně básicky zbarvené chromosomy,
vyrábějící exkreční substanci.
V buňkách žlaznatého epitelu této specie podařilo se
mně dále zjistiti vysoce důležitý fakt. V některých buňkách
žlaznatých můžeme totiž znamenati v cytoplasmě blíže jádra
se nalézající, silně basofilní zrna. Útvary tyto nazývá R.
HERrwic a dle něho celá mnichovská škola chromidiemi a
přikládá jim velikou důležitost. Mylný názor tento byl však
již roku 1907. VEjpDOvsKÝmM a po něm DOBELEM (r. 1909),
MEvESEmM, DUESBERGEM a j. na pravou míru uveden. Přišel
jsem k názoru, že ani v buňkách epitelu Malphighických
39 X. Vladimír Javůrek:
žlaz nelze mluviti o chromidiich. Při důkladném pozorování
spatříme, že kapky exkreční hmotou naplněné nevystupují
z jádra pouze směrem ku centrálnímu kanálu Malpighických
žlaz, nýbrž že mohou proniknouti blanou jadernou i na jiných
místech, takže my vidíme takovéto silně básicky zbarvené
exkrety roztroušené též po stranách jádra (obr. 16. s.). 'To
právě jsou ony t.zv. »chromidie«. Cytoplasma v této části
buňky nijak nepůsobí na dotyčné kapky exkreční, takže tyto
mohou 1 dosti daleko od jádra buď v pravo, nebo v levo se
Obr. 17. Occ. IL, homog. Imm. 1°.
nacházeti. Tyto exkrety postupují však ku povrchu buňky
a tu jakmile ocitnou se v partiích protoplasmy buněčné, na-
lézajících se blíže periferie buňky, ihned se rozpustí a pře-
stanou býti pozorovatelny. Toto zmizení exkrečních kapek
lze zcela logicky vysvetliti působením exkrečních produktů
cytoplasmy, nahromaděných v hořejších částech buňky, na
kapky, obsahující exkreční hmotu jádra, takže tyto se v nich
rozplynou.
Z uvedeného tedy vyplývá, že nemůže ani v tomto pří-
padu býti řeč o nějakých »chromidiich«, nebo »chromidál-
ním apparätu«, neboť jest to pouze produkt exkreční funkce
jádra buněčného. Další oporou pro tento výklad jest také ta
okolnost, že kdyby jednalo se zde skutečně o nějaký důležitý
apparát buněčný, jistě vyskytoval by se ten útvar ve všech
buňkách, a ne jen tu a tam, jako jest tomu v tomto případu.
Neméně zajímavým zjevem jest to, že děje se zde vlastně
dvojí způsob exkrece. Exkreční kapky, které vystoupí z jádra
na straně obrácené směrem k luminn Malpighických žlaz,
Le
O histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz nekt. Coleop, 33
rozpustí se v nevelké vzdálenosti od jádra a smísí svůj obsah
s exkrečními látkami cytoplasmy. Tato společná exkreční
hmota hromadí se pod povrchem buňky tak dlouho, až ko-
nečně protrhne svým tlakem brvitý okraj buněčný a vleje
se do centrálního kanálu Malpighických žlaz (viz obr. 15. ex).
Exkrece tato může nastati zároveň i na dvou místech povrchu
buněčného (obr. 17. ex).
Vedle tohoto způsobu exkrece můžeme však pozorovati
i jiný. Na četných praeparátech zjistil jsem totiž v samé
Obr. 19. Oce. IV., homog. Imm. 15.
blízkosti jádra velkou, čirou vakuolu (obr. 18, v), tvaru sfé-
rického, nebo oválného, která svou stěnou dotýká se přímo
povrchu jádra. Vaknola tato má dosti ostrou konturu a ve
svém nitru chová poměrně velké, hrubé zrno (ex’) které na
svém povrchu jest místy silně místy slaběji zbarveno básicky,
někde pak prosvítají místa úplně čirá, silně světlolomná.
Vždy nalezneme v buňce epitelové pouze jednu vakuolu a to
3
34 X. Vladimír Javůrek:
v části mezi jádrem a povrchem buňky, Vakuoly jsou často
takových rozměrů, že sahají od povrchu jádra až k okraji
buňky žlaznatého epitelu. Jsou-li menší, vidíme jak postupují
od jádra (obr. 19, v) ku povrchu buňky až konečně okraj
buňky jest protržen a zrno, jsouc volno, vyjde do centrál-
ního kanálu Malpighických žlaz (obr.20 ex‘), vakuola zmizí
a na jejím místě vidíme plasmu postrádající jakékoliv stru-
ktury.
Na základě svého pozorování dospěl jsem k tomu názoru,
že druhý způsob exkrece vzmkne tímto způsobem:
Když vytvořování exkreční hmoty v jádru stane se in-
tensivní, pak nestačí onen první způsob odstraňování nepo-
Obr 20% Oce IM. 0b7.72.
třebných látek z jádra, nýbrž exkrece pak postupuje násle-
dujícím způsobem: kapky naplněné exkreční hmotou u veli-
kém počtu prolínají blanou jadernou, jakmile však octnou se
v cytoplasmě ihned se spojí a utvoří celek. Na tomto útvaru
chromatin zůstane na povrchu, kdežto vnitřek vyplněn jest
čirou exkreční látkou. Pak celý útvar ztuhne a představuje
nám zrno exkreční hmoty. Kolem tohoto zrna utvoří se pak
vakuola, mající za úkol umožniti dotyčnému zrnu snažší od-
chod z buňky do lumina Malpighických žlaz.
Mohlo by se mysliti, že celé zrno i s vakuolou vzniklo
již v jádru, ale ačkoli prozkoumal jsem pečlivě několik set
jader, přece ani v jednom případu nemohl jsem zjistiti ani
stopu po podobných útvarech. Nedovedu si rovněž vysvětlit,
jak by mohl takový, poměrně obrovský kompaktní útvar pro-
jíti blanou buněčnou.
Poněvadž pozoroval jsem právě popsaný způsob exkrece
pouze u této specie, která liší se od všech ostatních svrchu
© histol. struktuře a exkreční činnosti Malpigh. žlaz někt. Coleop, 35
popsaných druhů tím, že živí se látkami rostlinnými, jest
dosti pravděpodobná doměnka, že vyskytä se tato druhá forma
exkrece pouze u Coleopter přijímajících potravu rostlinnou.
Ovšem jest nutno hypothesu tuto ještě dalším bádáním po-
tvrditi.
13.
14
16.
Seznam literatury.
. 1859. BascH S., Untersuchungen über das chylopoetische und uro-
poetische System der Blatta orientalis.
. 1909. BERLESE A., Gli insetti. Volume primo. Milano.
. 1910. BÍLEK Fr., Noch ein Wort über die fibrilláren Strukturen
in den Darmzellen der Ascariden. Anat. Anz. Bd. XXXVI.
4. — —, Die Muskelzellen der grossen Ascaris-Arten. Anat. Anz.
Bd. XXXVII.
. 1907. DUESBERG J., Mitochondrialapparat in den Zellen der Wir-
beltiere und Wirbellosen. Arch. f. mikrosk. Anat. ú. Ent-
wieklg. Bd. LXXI.
. 1909. DUNNOUGH J., Über den Bau des Darms und seiner Anhänge
von Chrysopa perla L. Arch. f. Naturgesch. Jahrg. 75., Bd. L.
7. 1892. EBERLI J., Untersuchungen am Verdauungstraktus von
Gryllotalpa vulgaris. Vierteljahrsschrift der Naturforschenden
Gesellschaft in Zürich. Jahrg. 37.
. 1908. ENGEL A. E., Über die Secretionserscheinungen in den Zel-
len der Plexus chorioidei des Menschen. Arch. f. Zellforsch.
Bas 1
. 1887. FAUSSEK V., Beiträge zur Histologie des Darmkanals der
Insekten. Zeit. f. wiss. Zool. Bd. 45.
. 1894. FISCHER A. Zur Kritik der Fixierungsmethoden und der
Granula. Anat. Anz. Jahrg. IX.
. 1895. —, Neue Beiträge zur Kritik der Fixierungsmethoden. Anat.
Anz. Jahrg. X.
. 1879. FLEMmING W. Beiträge zur Kenntniss der Zelle und ihrer
Lebenserscheinungen. Arch. f. mikrosk. Anat. u. Entwicklg.
Bd. XVI.
1882. —, Beiträge zur Kenntniss der Zelle und ihrer Lebenser-
'scheinungen, III. Teil. Arch. f. mikrosk. Anat. u. Entwicklg.
Bd. XX.
1885. FRENZEL J., Ueber den Darmkanal der Crustaceen nebst
Bemerkungen zur Epithelregeneration. Arch. f. mikrosk. Anat.
Bd. XXV.
. 1886. —. Einiges über den Mitteldarm der Insecten sowie über
Epithelregeneration. Arch. f. mikrosk. Anat. Bd. XXVL
1892. —, Die nucleoläre Kernhalbierung. Ein Beitrag zur Kennt-
niss des Zellkerns und der amitotischen Epithelregeneration.
Arch. f. mikrosk. Anat. Bd. XXXIX.
36.
X. Vladimir Javürek:
. 1903. v. FÜRTH O., Vergleichende chemische Physiologie der nie-
deren Tiere.
. 1870. GEGENBAUER Č., Grundzüge d. vergl. Anatomie. Leipzig,
. 1905. GOLDSCHMIDT R., Der Chromidialapparat lebhaft funktionie-
renden Gewebszellen. (Histologische Untersuchungen an Ne-
matoden II.) Zool. Jahrb. Abt. f. Anat. u. Ontog. d. Tiere,
Bd. XXI.
. 1904. GURWITSCH A., Morphologie und Biologie der Zelle. Jena:
. 1899. HEIDENHAIN M., Über die Struktur der Darmepithelzellen.
Arch. f. mikr. Anat. u. Entwicklg. Bd. LIV.
. 1907. — —, Plasma und Zelle. Jena,
. 1888. HERMANN F., Über regressive Metamorphosen des Zellkerns.
Anat. Anz. Jahrg. III.
41. 1902. HOLMGREN N., Ueber die Exkretionsorgane des Apion fla-
vipes und Dacytes niger. Anat. Anz. Bd. XXII.
. 1887. v. HORVATH G., Die Exeremente der Gallenbewohnenden
Aphiden. Wiener entomol. Zeitung. Jahrg. VI.
. 1889.—90. KOWALEWSKY A., Ein Beitrag zur Kenntniss der Ex-
cretionsorgane. Biol. Centralb. Bd. IX.
7. 1910. MAZIARSKI ST., Sur les changements morphologiques de la
structure nucléaire dans les cellules glandulaires. Arch. f.
Zellforschung. Bd. IV. Heft 4.
28. 1896. NAGEL W. A., Über eiweissverdauenden Speichel der Insec-
tenlarven. Biol. Centr. Bp. XVI.
. 1879. NUSSBAUM M. Über den Bau und die Tätigkeit der Drüsen.
Arch. f. Mikrosk. Anat. u. Entwicklg. Bd. XVI.
. 1911. Runcius H., Der Darmkanal (der Imago und Larve) von
Dytiscus marginalis L. Zeit. f. wiss. Zool. Bd. 98. Heft II.
. 1907. Samson K., Über das Verhalten der Vasa Malpighi und
die excretorische Funktion der Fettzellen während der Me-
tamorphose von Heterogenea limacodes Hufn. Zool. Jahrb.
Bar XAXWI
. 1878. SCHINDLER E., Beiträge zur Kenntniss der Malp. Gefässe
der Insecten. Zeit. f. wiss. Zool. Bd. XXX.
. 1912. SLAVÍK Jos., O zažívacím ústrojí kobylky Diestrammena
marmorata d’ Haan. Věstník Král. Č. Spol. Näuk. Praha.
. 1907. VEJDOVSKÝ Fk., Neue Untersuchungen über die Reifung
und Befruchtung. Königl. Böhm. Gesellsch. Wissensch. Prag.
. 1911—1912. — —, Zum Problem der Vererbungsträger. Königl.
Böhm. Gesellsch. Wissensch. Prag.
1905. VENEZIANI A., Valore morfologico e fisiologico dei Tubi
Malpighiani. Contributo alla conoscenza del meccanismo dell’
escrezione. »Redia« giornale di entomologia. Vol. II.
UE
Ceské rašelinníky.
Monografická studie.
Podává Karei Kavina,
assistent c. k. čes. botanického ústavu.
(S 2 tabulkami a 10 vyobr. v textu.)
(Práce z botanického ústavu c. k. české university v Praze.)
Předloženo v sezení dne 22. března 1912.
Předmluva.
Předkládaje vědecké veřejnosti po tříletém bedlivém studiu
tuto práci, dovoluji si úvodem a na vysvětlenou připojiti ně-
kolik slov.
K práci této byl jsem vybidnut slovutnym učite-
lem svým p. univ. prof. Dr. J. VELENOVSKÝM, který, nejen
že přenechal mně ke studiu obrovský material Sphagen, jež
během více jak čtvrt století z celých Čech na-
shromáždil, nýbrž i po celou dobu mé práce nejednou
cennou radou a pomocí mi přispěl. K tomuto materialu
v bryologickém herbáři vzácného mého učitele obsaženému,
přistoupila ještě spousta průb mnou samým na Šumavě, v již-
ních Čechách, Krkonošských, Severočeských 1 jiných raseli-
nách, hlavně na Česko-moravské vysočině nasbíraných, jakož
1 hojný material s nevšední laskavostí mně od přátel mých
zaslaný; byli to zejména pp.: prof. AmBRož, prof. KURKA,
Ph. ©. MRázEk, odbor. uč. ROHLENA, assistent hosp. akademie
táborské Servir, prof. ŠIMEK, Ph. C. SMETANA a prof. Dr.
Trapr. Vedle toho sbírky c. k. čes. bot. ústavu, herbář Musea
království českého i soukromá sbírka moje, jmenovitě mezi
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
9 XI. Karel Kavina:
jiným poslední sphagnotheku PRaGRovU obsahující, umožnily
mi prostudovati Sphagna z celé Evropy, namnoze na originá-
lech WaRxsroRFovýcm. Vedle toho hojně mi přispěla četná lite-
ratura sphagnologická, již téměř kompletní jsem měl, jak vidno
v seznamu užité literatury na konci tohoto pojednání připo-
jeném; knihy a pojednání tato nachází se jednak v knihovně
českého bot. ústavu, jednak v knihovně musejní 1 universitní,
hlavně však v soukromé knihovně mojí.
Pokud možno vedl jsem si vždy samostatně, s ohledem
ovšem na stávající literaturu, jíž zejména ve všeobecné části
musel jsem častěji použíti. Posledního životního díla WARN-
STORFOVA »Sphagnologia umiversalis<, bylo mi možno po-
užíti až teprve dodatečně, neboť když práce tato vyšla, měl jsem
již celé pojednání v rukopise a nemohl jsem tudíž mnoho mě-
niti; ostatně názory WARNSTORFOVY v posledním jeho díle
valně se neliší od těch, jež již dříve publikoval. Ovšem, že
jsem svoji práci znova podle tohoto díla revidoval a všude,
kde bylo záhodno, nejnovější názory WARNSTORFOVY uvedl.
Jinak však vždy hleděl jsem si získat vlastní svůj samostatný
úsudek na peëlivém ohledávání mnoha exemplářů z různých sta-
novisk založený; proto také mnohé moje názory se dosti značně
od všeobecně dnešní dobou platných liší.
Práci svoji rozdělil jsem na dvě části: všeobecnou a sy-
stematickou.
Ve všeobecné části probírám nejprve histori badání
sphagnologického, na základě téměř kompletní literatury, pokud
ovšem tato mi byla přístupna. Pak podávám část morfologi-
cko-anatomickou dle četných vlastních ohledávání 1 dle údajů
příslušné literatury, jež jsem, ovšem pokud mohl, vždy přísně
revidoval. V biologické a phytogeografické části podávám
zkušenosti získané pozorováním v přírodě a doplněné údaji
literärnimi.
V systematické části vyložím nejprve své stanovisko,
proberu důležitost jednotlivých znaků, systémy a názory všech
čelnějších bryo- 1 sphagnologů a podám pak podrobný popis
českých druhů a jich variací. V části této hleděl jsem si spíše
směru stahovacího, jenž jedině v polymorfní této skupině může
vésti k cíli.
Studia svá nijak nepokládám za ukončená, jmenovitě ve
České rašelinníky. 3
skupině Subsecund a poněkud 1 Cuspidat, kde schäzelo mi dosti
srovnávacího materiálu. Myslím, že docela dobře by se mi
hodila slova Lınkova »Quamquam multas observaverim plan-
tas, tamen non confido, me semper veritatem invenisse«. Po-
zději studia svá variační uveřejním v některém světovém
jazyku.
Doklady k práci mojí nalézají se jednak v bryologickém
herbáři p. prof. Dr. VELENOVSKÉHO, jednak v herbáři Musea
král. českého 1 v soukromém herbáři mém, a jsem každému
ochoten, pokud zásoba mi stačí, posloužiti doublety. Rovněž
1 milerád každému Sphagna česká, vůbec evropská, určím.
Ku konci činím ještě milou povinnost poděkovati slovut-
nému chefu svému panu univ. prof. Dr. J. VELENOVSKÉMU,
řediteli c. k. čes. bot. ústavu a české bot. zahrady v Praze,
za veškerou pomoc, nesčetné rady a pozornost, jíž po celou
dobu mé práce mi věnoval. Nemenšími díky jsem zavázán též
p. univ. prof. Dr. K. Domrnov1, který mnohými cennými ra-
dami a zkušenostmi mne podporoval.
Pokud se týče obrázků dovoluji si podotknouti, že kresby
promítány nejprve ZErss-ABBÉovým kreslícím přístrojem a
pak v tomtéž poměru na čtvrtinu zmenšovány, takže poměrná
velikost všude je zachována.
W. Praze, v únoru 1912. Kar. Kavina.
Část všeobecná.
I. Část literárně historická.
Jako ve všem zajímavý, tak 1 neméně zajímavé má dě-
jiny tento podivný typ rostlinný.
Již v III. stol. př. Kr. shledáváme se se jmény dg«yvos,
- úpános, Gpůnehog, EheAlopaxos u ARISTOTELOVA Žáka THEOFRASTA
EREsra. Jmény těmito, jichž několikráte ve svém spise »Ilevi
gvrěv iSrovias« (ed. SCHNEIDER 1818 vol. I. p. 200., lib. VI.
cap. 1, 4, p. 201, cap. 2, 5) užívá, označuje starověký tento
spisovatel různé druhy r. Salvia, hlavně S. officinalis, S.
cretica, S. pomifera (SPRENGEL 1822, II. p. 222.) V tomtéž
smyslu užívá později těchto jmen i Droscoripes. Rovněž i C.
4 XI. Karel Kavina:
Prinius SECUNDUS uvádí ve svých »Historiae naturalis l.
XXXVILE rostliny tohoto jména někohkráte a radí jich uží-
vati k: »... vulvis decocto insidentium utilis: item genibus
et feminum tumoribus, mixtus nasturtio, etagua salsa tritus.
Cum vino autem ac resina sicca potus, urinam pellit celer-
rime. Hydropicos inanit, cum vino et iuniperis tritus et
potus.« (Ed. stereotypa, Lipsiae 1830. 1. XXIV. e. 17). Dle
neúplného popisu a udávání stanoviska v I. NIT. c. 50 a L
XXIV. c. 6. lze souditi, že rostlina, kterou PLIvrus jmé-
nem sphagnon (sphacos, bryon) označuje, jest nejspíše ně-
jaký lupenitý lišejník r. Usnea, neb Lobaria. RABENHORST
(2 p. 345.) a Limpricur (6 p. 97.) se domnívají, že PLınıovo
jméno sphagnon jest odvozeno od sphoggos, houba, k čemuž
prý se 1 vlastnost tohoto mechu, ssáti vodu, víže. Výklad
tento však nelze přijmouti. Podle všeho sotva měl Prinius
na mysli skutečně rašelinník užívaje tohoto jména; mimo to
jmény sphagnon a bryon staří Řekové označovali
skoro všechny houby, řasy i mechy (LANDERER
©L3)
D. © Se
Jména sphagnon pak po většině užívali středověcí au-
toři v PLrivrově smyslu, neboť spisy jejich se vesměs
o THEOPHRASTOVY a PLINIOVY opíraly.
R. 1552 nalézáme první vyobrazeni Sphagna
u Tracusa na 946. str. jeho »De stirpibus commentarium<
(ed. Argent. 1552). Obrázek představuje Droseru ve společ-
nosti Sphagna (eymbifolium?) a Polytricha (gracile?) a nese
jednotný nápis »Muscus palustris<, takže těžko rozhodnouti,
zdali toto jméno k Polytrichu či Sphagnu patří. GESNER a
Essengeck (2 I. p. CXII.) vztahují toto jméno k Polytrichu.
O 29 let později londýnský botanik MATHIAS DE L'OBEL (Lo-
BELIUS) v II. díle svých »/cones stirpium seu plantarum ...«
Antwerpiae 1581 na str. 242. podal pěkné vyobrazení Sph.
cymbifolium (2) a po prvé označil jménem »Muscus terrestris
vulgaris<; k obrázku připomíná: Minusve specioso nitore,
coloreque vivido, tristiorique aspectu visitur in complutis
ruderibus, asperginosisque limbis parietinorum vetustiorum
Galliae, Germaniae, Belgiae et Angliae. Týž druh (neb Sph.
rigidum?) vyobrazil r. 1583 antwerpský REmBERT Dopoens,
DoDONAEUS, v »Stirpium historiae pemptades sex“ p. 469;
České rašelinníky. 5
nazývá svoji rostlinu rovněž »muscus terrestris. vulgaris“,
připojuje však na následující stránce vhodnou poznámku:
»poterit tamé haud ineptě Palustris Muscus appellari, quädo
vix alııs quam humidis reperiatur locis«. Vedle tohoto voze-
znává ještě Muscus terrestris. sive Lycopodum a M. ter.
minor; pod prvým jménem vyobrazuje Lycopodium clava-
tum, pod druhým 2 různé Selaginelly. Švýcarský lékař
Caspar BAUHIN v »llťvaš theatri botamici< (Basileae 1673)
uvádí rovněž na str. 360 pod jménem »muscus terrestris«
četné druhy jiných rodů mechů, řas, lišejníků 1 kapradin.
K Sphagnu vlastnímu vztahuje se patrně jen »muscus ter-
restris vulgatissimus<, při němž se BAUHIN odvolává na Lo-
BELIOVO a DoDonAEovo vyobrazení. R. 1691 Angličan Pru-
KENET vvobrazil v proslulé své »Phytographi< (tab. CI fig.
1) správně Sphagnum. (eymbifolium či subsecundum?) pod
jménem »muscus palustris, in ericetis nascens floridus<; pod
stejným jménem podali dobrá vyobrazení některých Sphagen
J. SCHEUCHZER r. 1723 v »/tinera per Helvetiae alpinas re-
giones< a S. VAILLANT v »Botanicon parisiense« 1727.
Stále však k jménům »muscus terrestris«e a »m. palu-
stris< připojovány byly 1 jiné rostliny. Krok k nápravě stal
se v nedokončeném díle MIcHELI-ovĚ »Nova plantarum ge-
nera< r. 1729; MicHErr oddělil mechy v jediném
rodě »muscus« od ostatních kryptogam, a žel, že ne-
mohl druhý svůj svazek, v němž právě mechy podrobně
rozepsány býti měly, dokončiti. Sláva MIcHELI-HO zastíněna
později oxfordským J. J. DILLENIEm, zakladatelem dry-
ologie, a vůbec. kryptogamologie. DILLENIUS první vě-
decky ohraničil r. Sphagnum, jakožto samostatný v sy-
stému mechů. V krásném svém díle »Historia muscorum«,
Oxoni 1741., definuje rod Sphagnum (p. 240.) jako »musci
genus capsulas uniformes proferentis, quae capsulae ab aliis
differunt, guod nudae sunt seu calyptrae destitutae, pediculis
quası nullis & adeo brevibus insidentes, ut eis prorsus ca-
rere visae et inde Musci apocarpi antehac dictae fuerint
hujus generis species.« Přirozeně, že tak široce definovaný
rod zahrnuje vedle našeho r. Sphagnum ještě 1 jiné rody;
z 15 dr. Dirrenıova r. Sphagnum toliko 2 náleží v okruh
dnešního r. Sph. Jest to Sph. palustre molle deflexum, squa-
6 XI. Karel Kavina:
mis capillaceis, jež značí starý EHRHARTŮV dr. Sph. acuti-
folium a Sphagnum palustre molle deflexum, squamis capil-
laceis var. B. fluitans, pozdější Sph. cuspidatum Enr. Oba
tyto druhy jsou též velmi zdařile vyobrazeny (první tab. 32,
fig. 2. A, druhý na téže tab. fig. 2. B). Ostatni ené
DILLExrova Sphagnum náleží dnes k r. Bartramia, Hedwigia,
Neckera, Cryphaea, Tetraplodon, Acaulon, Astomum, Phascum
a Diphyscium.
LINNÉ DrtLENrův rod značně zůžil, takže počítal jen 3
druhy. Z těch jeho Sph. anomallum (Op. omnia RıcHTEr p.
1041) značí dnešní Cryphaea arborea (Hups.) Lınpe. (= Cr.
heteromalla Monr.), Sph. alpinum pak Dicranum elongatum
ScH. a fragilifolium LixDB. Třetí druh, jenž celý dnešní r.
Sphagnum zabírá, nazval Lixvé Sph. palustre.
Výměr r. Sphagnum v našem smyslu podal teprve r. 1780
v »/annov. Magazin“ lékárník FRIDRICH EHRHART, žák Lin-
NÉÜV. Ten zároveň popsal 3 druhy: Sph. capillifolium, Sph.
cymbifolium a Sph. cuspidatum, jichž originály ve své sbírce
» Plantae cryptogamae Linnaei exsic. v 1. 1785—1788 vydal.
Současný znamenitý lipský bryolog JAN HEpwic přijal druhy
Ehrhartovy a ve svém díle »Fundamentum historiae nat.
musc. frond. Lipsiae 1782« po prvé upozornil na po-
divnou síť čepele větevných lístků, kterou také dosti zdařile
nakreslil (1. c. tab. Il1. fig. 13h). Henwrcovr náleží též zásluha
objevení samčích květů aantheridii u Sph. pa-
lustre; antheridia, jež »stamina seu anthera< nazývá, podrobně
kreslí i popisuje (1. c. tab. III. fig. 13, IV 1, k; p. 63.). SAMUEL
BRIDEL-BRIDERI v »Muscologia recentorium<, jež v 1. 1797 az
1822 vycházela v Gotě, popsal zprvu vedle EHRHARTOVÝCH
druhů ještě 5 jiných exotických, z nichž však 4 náleží jiným
rodům. V prvním supplementu obrovského svého díla chybu
však opravil a uvádí 14 dr. Sphagen, z nichž jest 6 evrop-
ských; jsou to vedle 3 dr. EHRHARTOVÝCH 2 nové dr. BRIDE-
LOVY Sph. compactum a Sph. subulatum a pak Sph. squarro-
sum PERSOONEM v Journ. Bot. r. 1800 popsané. V čtvrtém
dodatku, r. 1819 jako »Methodus nova muscorum“ vyšlém,
zařadl BRIDEL Sphagna v novém svém systému do sekce
Evaginulati oproti ostatním mechům olocarpickým, jež sklá-
dají druhou seka Vaginulati; naproti mechům olocarpickým
České rašelinníky. 7
postavil skupinu mechů schistocarpickych, jež toliko rod An-
dreaea tvoří. BrıvEeLovy druhy uvádí současně lipský profes-
SOr SCHWAEGRICHEN a wirtenberský mechanik SCHKUHR, který.
též po prvé podává vyobrazení Sph. cuspidatum, Sph. com-
pactum a S'ph. squarrosum. V tutéž dobu objasněna MOoLDEN-
HAVEREM anatomická stavba stonku. R. 1822 NEEs von EssEx-
BECK pak náhodou objevil spermatozoidy; byla tedy
Sph. první ze všech kryptogam, u nichž spermato-
zoidy byly pozorovány. V následujícím roce počala vycházeti
»Bryologia germanica< společnou prací NEES VON ESSENBECKA,
HoRNSCHUCHA a Srturma; Sphagna v díle tomto zařaděna
podle BRrDELA v čeleď Evaginulati a počet jich rozmnozen
na 9 dr. o 3 nové: autory nově popsané Sph. immersum,
SCHULTZovo Sph. contortum a NEES AB EssENBECKOVO Sph.
subsecundum. R. 1824 ve Floře BREUTEL popsal nové Sph.
cymbifolioides, S'ph. cuspidatiforme, Sph. capillifolioides a Sph.
Aschenbachianum, vesměs to však jen vývojová stadia druhů
niž známých, jak 1825 v tomže časopise Bruch dokázal; v tom-
též článku popsal Bruch vzácné Sph. molluscum. K těmto
známým druhům pak připojeno v konečném díle BrIDELOvY
» Bryologia universa r. 1826 ještě Sph. recurvum PALISOT DE
BAUVOISEM již před 21 lety popsané.
O 3 léta později, r. 1879, setkáváme se s prvým pokusem
reformy v systematice Sphagen, již tehdá spletité: HEGE-
TSCHWEILER v článku »Revision des Genus Sphagnum< (Denk-
schrift d. Schweizer Ges. für ges. Naturwis., Zürich) pronáší,
na základě bedlivého pozorování Sphagen v přírodě a seznání
jich značné variability, mínění, že veškeré známé druhy měly
by se redukovati na dva základní typy DrLLExrovy, Sirokoliste
Sph. cymbifolium a úzkolisté Sph. capillifolium. Myšlenka
tato, jež v době současné zapadla, později v různých periodach
v různé podobě několikráte byla obnovena. R. 1833 publikované
ve Floře pojednání FURNROHROvO uvádí pro Evropu 7 dr.
Sphagen, z nichž Sph. obtusifolium Eure. jest jen synony-
mum pro Sph. cymbifolium Heow., Sph. contortum SCHULTZ
přiřazeno jako forma k Sph. subsecundum NEES a Sph. ve-
curvum PaL BEauv. jako synonymum pro Sph. cuspidatum
EmRu.; Sph. immersum BRvoL. GERm. prohlašuje za identické
se Sph. compactum Brid. shodně s BRUCHEM, jehož Sp). mol-
8 XL Karel Kavina:
luscum za dobrý druh přijímá. FÜRNROHR jest po HEGET-
SCHWEILEROVI první, kdo počal druhy Sph. kriticky zkoušet.
V tomže roce vyšlá HŮBENEROVA »Muscologia germanica«
vypočítává 8 dr., nové Sph. ambiguum.
KAREL MÜLLER ve své »Synopsis muse. frondos.< (1846
až 1851) zařadil Sphagnaceae jako X. tribus mezi stegocar-
pické acrocarpi vedle Leucobryacei; popisuje všech tehdá zná-
mých 23 dr. Sphagen, z nichž 9 připadalo na Evropu. RABEN-
HORST v »Deutschl. Kryptog. Fl.« 1848 uvádí pro Evropu jen
8 dr., neboť MŮLLEREM publikovaná S'yph. molluscoides zdá se
mu býti pro Evropu pochybné; jinak ale v rozdělení 1 po-
pise řídí se MŮLLEROVOU Synopsi.
Kolem let padesátých H. Monr studoval opětně anato-
mickou stavbu listů rašelinníkových a potvrdil, že »ducti in-
tracellulares< starých autorů jsou samostatné chlorofyllem
opatřené buňky, jak již před 40 lety MOLDENHAVER dokázal,
což však později MEYEN, LESQUEREUX, SPRENGEL a j. popírali.
V téže době ScHACHT a o něco dříve NÄcerı studovali
vývoj listu a stonku; rovněž HOFMEISTEROVY » Vergleichende
Untersuch.“ r. 1851 vyšlé nejeden cenný příspěvek k anatomii
a vývoji Sphagen obsahují. Týž badatel objevil r. 1854 ter-
restni protonema. Rok před tím K. MůLLER vydal známé své
»Deutschlands Moose«, v nichž Sphagna staví na základě ana-
tomické stavby listů v příbuzenstvo Leucobryaceí a vypočítává
tytéž druhy jako ve své Synopsi.
Novinku přineslo roku 1856 W. J. SurLıvanrovo dílo
» Mosses of United States“, kde po prvé užita za systematické
dělidlo vzájemná poloha chlorofyllových a hyalinnich buněk
v cepeli listů větevných.
O dvě léta později vydal W. Pn. ScHrmrER velkou nád-
hernými tabulemi provázenou monografii » Versuch einer
Entwickelungsgesch. der Torfmoose< rozšířené vydání pů-
vodní francouzské práce »Memoire pour servire à Vist. nat.
des Sph.< o rok dříve publikované. Dílo toto, v němž nejen
shrnul všechny dosavadní poznatky anatomické, vývojové
1 systematické, nýbrž 1 z valné části veskrze nové objevy a
názory publikoval, jest základním kamenem celé
sphagnologie, od něhož všechny práce pozdějších sphagno-
logů vycházejí. Dokäzal isolované postavení Sphagen v celém
České rašelinníky. 9
svstému mechovem a kriticky vsechny druhy zpracoval; jemu
patří zásluha, že Sphagna od této doby stále bedlivěji a be-
dlivěji byla studována a že sphagnologie pěstována jako samo-
statné odvětví celé brvologie, Následkem toho můžeme od této
doby zaznamenávati specielní práce Sphagen se týkající, čehož
dříve — vyjma dvou, tří prací — nebylo.
Tak již r. 1861 vycházejí práce LINDBERGOVA, 1865
Russowova a SCHLIEPHACKEOVA, 1867 PIRÉHO, 1869 MILDEHO,
1876 LIMPRICHTOVA a SCHIMPEROVO druhé vydání »Synopse«.
R. 1880 vyšla krásná monografie evropských a severoameri-
ckých Sphagen od BRArTHWAITA a drobnější pojednání KLING-
GRAEFFOVO; v r. 1881 krátká monografie evropských druhů
od WaRxsrToRFaA. Podrobnější zprávy 0 těchto pracích podá-
me až v druhé části systematické.
R. 1882 vykazuje hojně prací sphagnologických: Jest to
LrmrRrcuTův článek »Zur Systematik der Torfmoose“, LixD-
BERGOVY »Huropas och Nord-Amerikas Hvitmossor<, Husno-
rova »Sphagnologia europaea<, 4 drobné články WARNSTOR-
Fovy ve »Flore« a »Bot. Centralbl.« a práce SCHLIEPHACKEOVA
v »Irmischii«. V r. 1883 publikoval toliko WARNSTORF jednu
práci ve »Flore«; o rok později vyšlo RórLovo zpracování
turinských Sphagen v »Irmischiic<, a WARNSTORF počal vydá-
vati ve »Flore« svoje »Sphagnologische Riickblicke<, v nichž
zaujal stanovisko dodnes jím zastávané: uznávání drobných
druhů; vedle této práce publikoval WARNSTORF ještě jednu
menší v »Hedwigii«. Roku 1885 počalo vycházet veliké dílo
LimpricHrovo »Laubmoose« v »Rabenh. Kryptog. Fl.“ a ještě
téhož roku dokončeny Sphagnaceae; LimpricHr v celku při-
jímá tytéž druhy jako Warxsrorr ve svých »Rückblickes
az na Sph. acutiforme, jež WARNSTORF Se SCHLIEPHACKEM
popsali, za to však uznává za druhy Sph. rubellum W1rs. a
Sph. fuscum (ScHrmP) KLINGGR.
V tomtéž roce uveřejnil Rôrz ve »Flore« první část
»Zur Systematik der Torfmoose“, v níž, postaviv se na velmi
skeptické stanovisko (částečně již dávno HEGETSCHWEILEREM,
později 1881 L1mPRICHTEM zastávané), šmahem odsoudil všechny
znaky dosud za charakteristické uznávané; neuznal žádných
druhů, tolko »skupiny, řady forem (Formenreihen)«< a
vystavěl si vlastní systém Sphagen, který též v následujícím
10 XI. Karel Kavina:
ročníku »Flory« publikoval. Rörr chtěl zmatky v systematice
Sphagen urovnati, ale větší sám zavinil; chtěl studium zlehéiti,
ve skutečnosti je ale ztížil. Jakou cenu system a jeho »Formen-
reihen< mají, nejlépe je patrno z toho, že se u bryologů neujal. Do
dnes užívá svého systému Rörr sám; toliko v novější době Rorx
staví se na intermedierní stanovisko mezi směrem ROLLOVÝM
a WaRxsroRrovým. Vystoupení RôrLovo vyvolalo přiro-
zeně četný odpor. První odsoudil jeho názory r. 1886 CARDOT
ve svém díle »Les Sphaignes d Europe< (p. 12, 15 a násl.),
který uznává za správné jedině stanovisko WARNSTORFOVO
v jeho monografii r. 1881. Po CaRDoTOvT zkritisoval RöLLüv
system WARxsTORF v »Hedwigü“ a o rok později K. Dusén
v pěkném svém díle »On Sphagnaceernes utbredning 1 Skan-
dinavien<; loňského roku pak též americký bryolog LE Roy
ANDREWS v časopise >The Bryologist XIII, 1910« rovněž
RorLLův systém odsoudil. R. 1886 též byly opět objeveny
WARNSTORFEM mikrospory, které již za neexistující byly vy-
kládány.
V následujícím roce vystupuje po dvaadvacetileté pře-
stávce opět Russow s dvěma pěknými pracemi; Russow pak
napořád až do své smrti jest stoupencem WARNSTORFOVÝM.
Spolu s ním vydával od r. 1888 sbírku evropských rašelin-
níků a znamenitě WARNSTORFA podporoval ve sporu, který
proti oběma i po celý příští rok Rörr, zastávající svoje »For-
menreihen<, vedl. "Téhož ještě roku WARNSTORF vydal mono-
grafu evropských Acutifolit.
V r. 1890 WARxsTORF zpracoval evropská Cuspidata,
tÖLL uveřejnil zajímavou studii o isofyllních formách a Na-
WASCHIN rozřešil konečně význam mikrospor. V letech 1891
až 92 vycházejí Warnsrorrovy studie o exotických, RoLLovy
o severoamerických Sphagnech a WENTURI-HO »Les S'phaignes
europeennes d’apres Warnst. et Russ.“ 1893 podal WARNSTORF
krátký přehled veškerých evropských Sphagen. V roce násle-
dujícím zpracována RussowEm evropská Cymbifolia a Sub-
secunda, \WARNSTORFEM Sphagna americká. V r. 1895 násle-
duje příspěvek k exotickým Sphagnüm od WARNSTORFA,
r. 1896 přehled bretaňských Sphagen BUREAU-A a CAMUSA.
V roce 1897 vydána znamenitá příručka »Repertoire
Sphagnologigne< od ČARDOTA, nepostrádatelná pro každého,
České rašelinníky. 11
kdo Sphagny se zabývá. Čennější se stala ještě po doplnění
několika nedostatků v kritice W ARNSTOFOVĚ v » Bot, Centrabl.«
1898. R. 1897 vyšla též pěkná studie o rozprašování spor od
NAWASCHINA ve »Floře«. V roce následujícím možno zazna-
menati jako nejdůležitější práci OEHLMANNOVU vegetativním
rozmnožováním a vytvářením sekundárního protonematu
u Sphagen se zabývající.
R. 1899 přinesl PALACKÉHO studi o rozšíření Sphagem
na základě Carporova »Repertoire« sepsanou, ULE-HO práci
o brasilských rašelinnících, a LINDBERGOVU revisi evropských
Cuspidat.
V roce 1900 vedle drobných prací v »Hedwigii«
a Bot. Centralbl.« vydal Warxsrorr přehled všech
tehdá známých 258 dr. Sphagen celého světa v ENGLER-
PRaxTL Přlanzenfam. Angličan HoRELL pak podal pře-
hled evropských Sphagen podle WARNSTORFA.
Důležitým zjevem ve Sphagnologické literatuře jsou
WARxsToRFovy »Leber- u. Torfmoose< v Lipsku 1903 vy-
dané, neboť obsahují přehled evropských druhů Sphagen a
velmi četné kritické poznámky a vyobrazení. Téhož roku
ještě vedle drobné práce WARxsroRFovy v Mag. Bot.
Lapoku« uveřejněny práce RörLLova, ČAMUSA, BRITTONA a
klíč evropských Cuspidat od LTNDBERGA. V roce následujícím
práce Timmova, RöLLova a zpracování uherských rašelinníků
od M. PérERrrno. R. 1905 studována hlavně Sphagna seve-
roamerická LYoNEM, DOBBINEM, RÖLLEM.
Následující tři léta vykazují intensivní činnost. Tak
v r. 1906 publikovány práce PÉTERFIHO a SCHIFFNEROVA,
obě hlavně oekologií rašelinníků a mechů se zabývající, fy-
siologickä studie PauLova, MEvravovy a HIrLIEROvy studie
o Sphagnech francouzských a Warnsrorrovy o brasilských.
Rorx pak jako dodatek ke svým evropským mechům vydal
»Die eur. Torfmoose« v podobné úpravě jako oba svazky
své dřívější. Pro rok 1907 dlužno hlavně vyčísti anatomickou
práci LoRcHovu o mechanickém systému lístků lodyžních,
troje práce Rörrovy, jimiž opět počal na WARNSTORFA úto-
ati a bryologickou skizzu z Krkonoš od WARxsToORFA. Za
to mnohem více příspěvků k sphagnologické literatuře při-
náší rok následující. Již minulého roku opět obnovený starý
112 XE. Karel Kavina:
spor mezi RÖLLEM a WARNSTORFEM pokračuje. RörLL znovu
vykládá svoje »>Formenreihen« a svoje názory z r. 1886
a napadá WARNSTORFA v >Hedwigii« a »Allgem. bot.
Zeitschr.« Tento odpovídá způsobem rozhodným v »H e d-
wigii« při příležitosti publikace nového svého evropského
druhu Sph. bavaricum, jež zahrnuje 1 RóLLovo. minulého
roku publikované nové Sph. subcontortum. Téhož roku nale-
zeno BELLERBYM Sph. bavaricum v Yorkshire; JENSEN
v »Lotosu« uveřejnil přehled evropských Subsecund, v zá-
kladě podle Russowovy práce z r. 1894 zpracovaný, Paur
pak rozřešil příčinu škodlivosti vápennatých a alkalických
solí pro Sphagnum. K pracem těmto druží se ještě drobná
práce WARNSTORFOVA, VAN DE BROECKOVA a RorHova.
V roce 1909 vyšlo jen několik drobných prací od Ax-
DREWSE, MŮLLERA, GOLDSCHMIDTA, RÖLLA.
Loňského roku rozpředen spor mezi ROLLEM a ANDREW-
sEm, který hájí stanovisko Warxsrorrovo. Také LoEskE
ve svých »Studien zur vergl. Morphologie und phyl. System.
d. Laubm.« téhož roku vyšlých kloní se k názorům WARx-
STORFOVÝM ač hledí též Rörra omluviti a pochopiti. R. 1910.
počal PRAGER vydávati dvě sbírky »Sphagnotheca Germanicas
a »Sphagnotheca Sudetica<, jichž dosud vyšlo po třech svaz-
cích. Sbírky tyto jsou důležité zejména tím, že všechny
průby revidovány WARNSTORFEM, který upravil nomenkla-
turu a pořad ve smyslu své »Sphagnologia universalis“, která
vyšla koncem roku 1911 v EnGLEROVE »Das Pflanzenreich«
a zahrnuje obšírné zpracování všech doposud známých druhů
z celého světa; popisy doplněny četnými obrázky vhodně
charaktery vystihující. Tímto dílem odevzdal sphagnolog
tento zkušenosti své po dlouhá léta nastřádané veřejnosti.
Rozdrobovací svůj system provedl do krajnosti, roztříštiv
jmenovitě Subsecunda a Cuspidata v řadu druhů, mezi nimiž
jsou 1 evropští »endemiti«.
Ačkoliv Čechy jsou zemí poměrně dobře bryologicky
prozkoumanou, přece sphagnologie u nás málo byla pěsto-
vána; dějiny badání o českých rašelinnících jsou krátké,
méně pestré. Příčinou toho jest nejspíše těžké studium těchto
mechů.
Počátky české bryologie, jako vůbec téměř každého od-
České rašelinníky. 13
větví krásné vědy botanické v Čechách, dlužno hledati
v prvních desítiletích minulého století, v době Opizovské.
Pu. M. Oprz, jenž tolik byl činný v oboru phanerogamů,
nezanedbával ani kryptogamy a hojně i tyto sbíral, určoval
a k studiu jich přátele své vybízel. Již z počátku ze všech
kryptogam největší oblibě těšily se rostliny mechovité, jež
dle tehdejšího stavu bryologie snadno již pomocí lupy bylo
lze určovati. I můžeme se honositi nejstarší výměnnou sbír-
kou kryptogamickou, jež byla předchůdkvní velkých sbírek
dnešních. Jsou to »Vegetabilia eryptogamica Boemiae collecta
a Joanne et Carolo Presi«, již r. 1812 mladí bratři PRESLOVÉ
v Praze vydali a jež ve svých dvou svazečcích (více vůbec
vydáno nebylo) obsahuje 28 mechů v jednoduché úpravě se
psanými etiketami; Sphagnum mezi těmito mechy není žádné.
Rovněž ani v druhé sbírce »Flora cryptogamica Boemiae“<
kterou r. 1818 Opız, založiv v Praze prvý v celém světě
ústav pro výměnu přírodnin, počal vydávati, neob-
sahuje v 8 vydaných sešítcích mezi 64 mechy a 7 jatrovkami
žádné Sphagnum. Oboje sbírky jsou nanejvýš vzácné, jen
v několika exemplářích dosud chované (MATOUSCHEK 12 p.
284). Opız také ve svém dodatku k RourLivcově floře Ně-
mecka »Deutschlands cryptogamische Gewáchse
nach ihren natürlichen Standorten geordnet«
v Praze 1816 vydaném toliko 2 druhy Sphagen, Sph. acuti-
folium Kurn. a Sph. obtusifolium Burn. pro Čechy uvádí.
Avšak již r.1823 vypočítává v »Böheims phanero-
gamische u. eryptogamische Gewächse« 6 druhů:
Sph. compactum Brın., Sph. obtusifolium Enrx., Sph. acuti-
fohum Eurnm., Sph. capillifolium Eurn., Sph. cuspidatum
Horrm., Sph. squarrosum Pers. Pokrok tento ukazuje, jak
utěšeně vzrostl kroužek botanických přátel Orrzovýcm, kteří
pro něho i sním Sphagna tato sbírali. V okolí Teplic
sbíral tamější měšťan Joser KOoNRAD, na Šumavě v okolí
Krumlova JakKuB JUNGBAUER, v okolí Tábora hrabě
BERCHTOLD, u Mnichova Hradiště a v okolí Lou-
kovce F. K. SPRENGLER, u Stiřína a Popovic SYkora,
Orız sám s některými svými pražskými přáteli jako BŘEzr-
NOU, MANNEM, PRESLY, SCHÖBLEM a j. sbíral v okolí Prahy
a v Polabí. R. 1818 navštívil Orız po třetí Krkonoše, odkud
14 XE Karel Kavina:
1. Tausch, PALLIARDI a Funck častěji hojnou kořisť si
odnesli.
Třetí nejstarší sbírka českých mechů, jež měla již tištěné
etikety a kterou kolem r. 1845 nadaný, ale záhy zesnuvší bo-
tanik Joser PoECcH vydal, neobsahuje v celém svém rozsahu
— jediné toliko eenturii — opět žádného Sphagna. Že však
přece Sphagnum často bylo sbíráno svědčí četné ukázky z doby
Opizovské v herbáři českého zem. musea. Určování druhů
tohoto variabilního rodu dělalo starým botanikům asi velké
obtíže, zejména též proto, že hlavně jen dle makroskopických
znaků za pomocí toliko lupy a nepřesných často diagnos bylo
určováno. Proto nesmíme se diviti, najdeme-li často Sph.
squarrosum PERS. navzájem zaměňované se Sph. cymbifolium
Hepw. neb Sph. fuscum Krinc., Sph. cymbifolium Hepw. se
Sph. compactum Brin. toto pak se Sph. molluscum Bruch.
a pod. Opız sam pak popsal ve svém herbáři r. 1835 typické
Sph. squarrosum PERs.,pokládaje je za nový druh, jako SpA.
Bridelianum Orrz, ku poctě slavného bryologa gotského.
R. 1846 vydal Jan Sv. PREsL druhý díl svého »W še-
obecného rostlinopisus«, jenž s radostí uvítán byl ode
všech tehdá četných českých botaniků. Mechy v PREsLově díle
jsou zpracovány více podle literatury hodně zastaralé, než
dle vlastniho názoru. To zejména platí též o Sphagna-
ceich, jichž popisuje 3 »rody« S. latifolium HEDw.— raše-
linník pospolitý, S. squarrosum BRiD.— r.nastrošený,
S. acutifolium BHR. — r. ostrolistý a S. cuspidatum H.
r. Spidlaty, jenž tolko za »odrodek« předešlého druhu
považuje.
Přátel scientiae amabilis přibývalo stále vie a více, a
S nimi 1 známosti o české floře; tak (mohl Orız roku 1852
ve svém »Seznamu rostlin květeny české« uvésti
pro Čechy sedm druhů. Jsou to: Sph. cymbifolium D.
zer. "člun klovutý, 18% squarrosum Er MOI PEN
(s var. tenellum Ra. — tenký), S. molluscum Br. = r. m č-
kounký, S. cuspidatum En. — r. zjehlený (s var. B in-
volutum O.), S. acutifolium Em. — r. ostrolistý (s var.
capillifolium N: — vlasolisty, brevisetum O. — krátko-
Stetinaty, laterale Pöch — postranní, rubicundum PócH
— pestrý, variegatum PócH — pestrý, deustum Pôca —
České rašelinníky. 15
osmáhlý), S. compactum B. — r.plotný, S. subsecundum
— r. přijednostranný (var. contortum N. — skrou-
cený). Z těchto sedmi druhů však určitě zjištěno pro Čechy
toliko šest, neboť Sph. molluscum Bruch. jest v této době ne-
jisté. V herbáři Musea král. čes. exempláře z doby Opizov-
ské za Sph. molluscum BRUCH. vydávané jsou vesměs druhy
jinými, nejčastěji Sph. rigidum ScHrR; DĚDEČEK (1 p. 602.)
pak ani v jiných herbářích z této doby rovněž žádné pravé
Sph. molluscum Brucx nenašel. Variety OPIzEm v »Sezna-
mu< jeho uváděné mají význam lokálních, často málo jen
význačných forem; popisoval je Orız sám, větším dílem též
PoEcH, jehož výzkumy publikovány až po jeho smrti KErLEm
v »Lotose« 1851.
R. 1860 v »Öster. bot. Zeitschr.«< VEsELskvm publikovaný
»Verzeichniss der in Böhmon vorkom. Laubm.« nevypočítává
žadný druh Sphagna. VESELSKYHO soupis doplňuje znamenitě
článek Em. Weisse v následujícím ročníku téhož časopisu se
nacházející. WErss, vyčerpav též údaje Mirpe-no (3), který
téhož roku svoje bryologické nálezy v příloze k »Bot. Zeit.«
z Krkonoš publikoval, uvádí 11 (počítáme-li i Sph.teres, jež
tehdá co var. Sph. squarrosum Pers. uváděno, 12) druhů;
mezi těmito byly nové: Sph. fimbriatum Wırs. (JURATZKA ho
publikoval již r. 1859 ve »Verh. zool.-bot. Ver. Wien“), Sph.
laxifolium C. Müziz. (= cuspidatum Eur. var. subm.), Sph.
squarrosum Pers. var. p. teres, Sph. Lindberg SCHPRr., Sph.
rubellum Wırs. a Sph. molluscum BRUCH.
Po smrti Oprzově (20. května 1858) a četných jeho přátel
zájem o bryologii českou pomalu utuchal.
Po celých 15 následujících let jediný spis pouze se Čech
dotýkající jest na širokém základě založená MILDE-HO »Bryo-
loga silesiaca<; vyšla r. 1869 v Lipsku a obsahuje vlastně
bryologii celé střední Evropy
AŽ teprve r. 1873—1874 ve výročních zprávách reálky
v České Lípě počal vydávat ředitel Warzen »Die im Hort-
zonte von Böhm. Leipa vorkom. Moose u. Gefäss-Krypt.“, mezi
nimiž 1 devět druhů Sphagen vyčteno. (Sph. Girgensohnit Rus.
pro celé Čechy nové). Rovněž 1 Connova »Kryptog. Fl. v.
Schlesien v prvém svém díle r. 1876, kdy Limpricar (11. c.)
16 XL Karel Kavina:
zpracoval tam slezské mechy, obsahuje nejeden cenný příspě-
vek sphagnologický z Krkonoš.
V tomtéž roce vyšla 1 první sphagnologická práce
Čech se týkající »Die böhmischen Sphagna und ihre Ge-
sellschafter< z péra karlínského professora Jos. DĚDEČKA. Ten
vypočítává 13 druhů Sphagen, vesměs již z Čech známých.
Práce DěDEČKOVA jest vlastně jen soupisem nálezů již publi-
kovaných, originelního jest v ní pramálo. Vedle Sphagen vy-
pisuje též něco málo mechů (30) a jatrovek (10) nejčastěji
se Sphagny společně rostoucích.
Mnohem samostatnější jest druhá práce DĚDEČKOVA
»O českých raselinnikäch« z r. 1883; v té obsaženy již četné
vlastní údaje, stanoviska 1 pozorování. V základě zpracována
jest dle Warnsrorrovy »Monografie< z r. 1881.
O čtyři léta později vystupuje poprvé na veřejnost
SCHIFFNER, který společně se SCHMIDTEM publikuje r. 1887
v »Lotosu« svoji »Moosflora des nördlichen Böhmens“, v níž
17 druhů Sphagen dle příkladu Russowa a WARNSTORFA jest
uvedeno. I v pozdějších svých příspěvcích všímá si SCHIFFNER
bedlivě Sphagen. V téže dobé sbírá materialie professor VELE-
NOVSKÝ k potomní své veliké monografi. Cenné příspěvky
sphagnologické vykazují práce SITENSKÉHO »O českých
rašelinách«, jmenovitě německé vydání, v »Archivu pro
přír. výzkum Cech« r. 1886 uveřejněné.
O WEIDMANNoVĚ »Prodromus českých mechů
listnatyceh« neměl bych se skoro ani zmíniti. Jest to kom-
plát a z velké části překlad L1mMPRICHTOVÝCH do r. 1895 vyšlých
»Laubmoose< (6). Jako v celku tak se to má i se Sphagna-
ceemi. Vedle Sphagen uvedených v prvé (!) práci DĚDEČKOVĚ
uvádí též něco druhů, jež sám sbíral, avšak neurčil. Ty mu
určil WARNSTORF (MATOUSCHEK 2, p. l., 3.) a WEIDMANN
nijak WARNSTORFA necitoval. Klíč druhů Sphagnových jest
doslovný překlad klíče LimprıcHtova (2. I. p. 99—102); jedině
nové Sph. Warnstorfi, které LIMPRICHT ve svém klíči neměl,
jest zde vsunuto, a to — ještě na chybné místo.
Na štěstí vyšly již roku následujícího VELENOVSKEHO
»Mechy české«, obšírná, originální to vlastně monografie.
Prof. VELENoOvskÝý po dlouholetých předběžných studiích při-
stoupil k vydání tohoto díla, jez jest formou 1 obsahem
České rašelinníky. 1
=]
chloubou české literatury botanické; kriticky ocenil druhy
samostatně na základě vlastních zkušeností, bez ohledu na
běžné názory v literatuře. Stejně si vede i při zpracování
českých Sphagen; názory VEELNOVSKÉHO tu proslovené byly
též základními a vůdčími autorovi tohoto pojednání.
Spisem VELENOVSKÉHO zahájena nová doba v české
bryologii. Četní bryologové, kol VELENOVSKÉHO a SCHIFFNERA
seskupení, prozkoumal celé Čechy. Nejvíce prozkoumány
Krkonoše a Jizerské Hory, již od starších bryologü (PoEcH,
Op1z, GÖPPERT, MıLDE, LrmPrRrcHuT, DĚDEČEK) často navště-
vované; tam sbírali VELENOVSKÝ, SCHIFFNER, ÚČyPERS, WIL-
HELM, DRESLER, MATOUSCHEK, SITENSKY, BAUER. Po Krko-
noších prostudovány nejvíce střední Čechy, kde hlavně VE-
LENOVSKÝ, SCHIFFNER, BAUER, MATOUSCHEK a PoDPĚRA četné
exkurse podnikali. I v severních Čechách hojně pracováno;
. tam již RABENHORST, WATZEL a farář V. Karı sbírali, po
nich pak SCHMIDT, SCHIFFNER, SITENSKŸ, ANDERS, BAUER
a MATOUSCHER. BAUER prozkoumal Rudohoří; po něm Domix
studuje hory tyto po stránce phytogeografické, pěkné ukázky
rudohorské flory bryologické uveřejnil. V jižních Čechách
sbíral hlavně VELENOVSKÝ, SITENSKY, WILHELM, MATOUSCHEK
a WEIDMANN, v poslední době též SCHIFFNER. Šumavu bryo-
logicky zkoumali VELENOVSKÝ, SCHIFFNER, HoRA, PODPĚRA,
BAUER; méně cenné příspěvky podali Scnorr a Essr. Nej-
méně studována vysočina českomoravská; tam sbíral hlavně
jen KALENSKÝ, později PoprĚRA. Výsledky svých studií uve-
řejnih zmínění bryologové v četných pojednáních v různých
časopisech.
Tou dobou počal r. 1898 BAUER vydavatı svou sbírku
»Musci bohemici< a později vydávána za vedení prof. VELE-
NOVSKÉHO v Českém klubu přírodovědeckém pěkná
sbírka »Mechy české«; rovněž i WARNSTORFOVvY sphag-
nologické sbírky obsahují několik českých rostlin.
Žel, že intensivní činnost bryologická tak záhy v Ce-
chách ustala. Prof. VELENOVSKÝ zaměstnán jsa přílhš jinými
pracemi, musel studií bryologiekych zanechati; prof. SCHIFF-
NER, přesazen byv do Vídně, obrátil svou pozornost k me-
chům mimočeským, hlavně však jatrovkám. Jiní bryologové
2
=
18 XL Karel Kavina:
rovněž, buď ve svých studiích ustah, buď studují mechy
jiných zemí. Zájem o českou bryologii opět utuchl.
Za to ale cizí bryologové, hlavně v nejnovější době, po-
zornost svoji k bryologickým pokladům naší vlasti upínají.
Krkonoše studoval r. 1903 RörLr, později WARNSTORF, v po-
slední době pak PRAGER, který vydává nyní »Sphagnothecu
sudeticu<, o níž již dříve jsme se zmínili. Mechy Smrčin
sbíral a publikoval r. 1903 inspektor lipské botanické za-
hrady MÖNKENMAYER. Rudohoří stalo se pak poslední dobou
cílem badatelské činnosti RörLLovv, který o rudohorskych
mechách první příspěvek v r. 1907, druhý v letošním roč-
níku »Hedwigie« publikoval; před ním v Rudohoří r. 1905
sbíral též MÖNKENMAYER.
II. Část morfologicko-anatomická.
A Lodyžka.
Zajímavé jest klíčení Sphagen, neboť za různých
okolností se vyvinuje u nich dvojí protonema. Okolnost tato
byla již několika badateli studována, názory jednotlivých
autorů se však dosti liší.
První studoval klíčení Sphagen SCHImMPER (1848 »Re-
cherches sur les mousses“), po něm Hormeisrer (2), který
r. 1854 náhodou objevil terrestní ploché protonema, jež se
mu jako plevel při výsevu Lycopodium selago vyskytovalo.
SCHIMPER r. 1858 (2) studia svá znovu bedlivě opakoval;
poslední dobou přidružily se k pracím těchto badatelů práce
C. MüLLerovy (BERoL., cit. 1898 p. 160) a OEHLMANNOVA.
Spora klíčí teprve až za dva — čtyři měsíce po vy-
prášení. Klíčení děje se velmi zvolna, takže pozorování na
umělých kulturách jest dosti. nesnadné a zdlouhavé. Exo-
sporvum puká nejčastěji v rohu na jedné straně spory a trhá
se ve třech směrech podle hran. Obsah spory vynikne ven,
prodlouží se a utvoří příčnou přehrádku. Po té dělí se buňky
pozvolna dále. Tu pak, je-li spora ve vodě a při slabém
světle, děje se dělení v podélném směru a vytvoří se confer-
vordnı protonema, podobné obvyklému vláknitému protone-
matu mechů ostatních. Jest hojně rozvětvené, z cylndrických,
místy slabě nadurelych buniček se šikmými přehrádkami
České rašelinníky. 19
složené;-ve vodě splývá jako jemná řasová vlákénka modra-
vozelené barvy. Některé větévky promění se v rhizoidy
bledé, bezbarvé, prvotní větévka nese dlouhou dobu prázdné
exosporium. Děje-li se klíčení na suchu a při silném osvět-
lení, tu po vytvoření prvních dvou protáhlých buněk, někdy
již po vytvoření basální buňky, počnou se buňky deliti ve
dvou směrech antikliniemi a perikliniemi až vytvoří po-
sléze ploché, kadeřavé protonema, původní dvou-
sečnou buňkou terminální a četnými postranními dále
v plochu se rozšiřující. Protonema toto jest barvy bleděze-
lené, makroskopické, 5—10 mm v průměru, ne nepodobné
drobným rostlinkam Anthoceros punctatus, za nějž též pů-
vodně od svého objevitele HormErsrERA bylo považováno.
SCHIMPER (2 p. 13.) je proto velmi případně označuje jako
»frons hepaticea<. Na spodní straně a okrajích tohoto plo-
chého protonematu vyrůstají četné rhizoidy, jimiž se k sub-
strátu připevňuje. Toto zvláštní, od obvyklého protonematu
mechoveho odchylné, ploché protonema jest pro Sphagna ty-
pické a poukazuje na jich zvláštní postavení a vysoké stáří;
dle Mürrera vodní vláknité protonema vyskytá se toliko
odchylkou.
Protonema určitý čas samostatně vegetuje a dosáhnuvši
patřičné velikosti počne zakládati mladé rostlinky;
pochod tento je podobný jako u ostatních mechů. Na vláknitém
protonematu nejprve některé buňky na několika místech hlíz-
kovitě naduří a z nich pak vyroste mladá rostlinka; velmi
často zakládají se mladé rostlinky nejdříve na bezbarvých
rhizoidních vláknech. Na plochém protonematu terrestním
zakládají se mladé rostlinky na okrajích laloků. Tam nejprve
některá buňka se papillovitě vyklene, počně se pak děliti ve
třech směrech a vytvoří trojbokou buňku terminální, jež od-
segmentuje lodyzku a listy. Takových základů jest na jediném
protonematu několik; během času, když už protonema zachází,
mohou se vytvářeti nové, innovační laloky (C. MÜLLER
Berol. p. 163.), na nichž pak opět zakládají se nové rostlinky.
Dá tedy jedno protonema vznik velkému počtu gametofytů.
Lodyžka mladé rostlinky nese s počátku dva, někdy
až čtyři šupinkovité lístky ze samých prosenchymatických zele-
ných buněk složené, jež Lorsy (l.e. p. 222.) naprosto neprávem
o
20 XL Karel Kavina:
srovnává s dělohami rostlin jevnosnubných. Následující lístky
ale mají již čepel v basální části složenou ze zelených 1 prázd-
ných, čirých buněk, jako mají pozdější listy definitivní v celé
čepel. Když dosáhla mladičká rostlinka výše něco přes 1 em,
vyžene obyčejně po straně vedle lístku tenounkou větévku,
která jest rovněž řídce olistěna lístky téže povahy jako na
mateřské lodyžce. AZ teprve, když rostlinka vzroste a počne
vyháněti postranní větévky, nastane rozlišení lístků lody ž-
ních a větevných; v té době lodyžka počne tloustnouti
a nabývá pozvolna charakteristické skladby anatomické.
V prvých stadiích vývoje jest lodyžka opatřena četnými
rhizoidy, jež v basální části této vyrůstají. Složení rhizoidů
jest stejné, jako u ostatních mechů: jsou to vlákénka bezbarvá
z jedné řady podlouhlých, válcovitých buněk se Sikmymi pře-
hrádkami. Úkolem jejich jest rovněž upevňování a vyživo-
vání rostlinky jako u jiných mechů. Často najdeme na sta-
rých rostlinkach mladé, jež připevněny jsou na nich svými
rhizoidy obtočenými kolem větvičky neb lodyžky staré rost-
linky. U rostlinek, jež ve vodě vyklíčily a obyčejně v chumáči
pohromadě plavou, jsou rhizoidy značně delší a mají koneč-
nou buňku trochu nafouklou a jemně papillosní; touto buňkou
přichycují se rhizoidy na pevné předměty ve vodě. Kdvž
rostlinka vzroste a počne vyháněti postranní svazečky vět-
viček, rhizoidy odumírají. Není jich také více zapotřebí; ssací
a vyživovací funkci jejich převzaly tenounké převislé větévky
a lodyžka sama již jest dostatečně upevněna a podporována
navzájem ostatními rostlinkami, s nimiž pohromadě v hustém
trsu roste. Staré rostlinky Sphagnové tudíž vůbec rhizoidů
postrádají. Vlákénka, jež ScHrmrER jako rhizoidy popisoval
a jež v úžlabí větévek a v pupenech dospělých rostlinek někdy
se vyskytují, jsou, jak NAWASCHINEM (1. p. 310.) bylo doká-
záno, myceliové hyfy ascomyceta Helotium Schimperi Naw.
Dospělá lodyžka dorůstá trojbokou terminální
buňkou jak již NÁGELI a Hormeisrer (3. p. 264.) dokázali.
Divergence segmentů jest však již u vrcholů větší než '/;,
takže se segmenty částečně kryjí a později následkem toho
dle ?/; řadí. Segmentace probíhá stejně jako u ostatních mechů,
jak Leiter (3, p. 295—303.) r. 1869 pozoroval.
eské rašelinníky. 21
Celá lodyžka jeví zvláštní skladbu anatomickou:
Středem lodyžky táhne se dřeňové medullární pletivo
z bezbarvých, tenkostěnných, parenchymatických buněk dle
podélné osy protáhlých složené. Na průřezu jsou dře-
ňové buňky volygonální, někdy slabě kollenchymaticky
stluštělé; jsou, zejména ve středu, značného lumina, takže
celá dřeň jest řídká. U Cuspidat jest začasté resorbována,
takže lodyžka jest u této skupiny zpravidla dutá. Úkolem
dřeně jest voditi výživné látky a vodu do vyšších partií rost-
lnky; odpovídá tudíž tracheidálnímu systému vyšších rostlin.
Na periferii přechází dřeň ve vrstvu dřevní, která
jako různě silný plášť ji objímá. Vrstva dřevní jest slo-
žena z buněk prosenchymatických, na příčném průřezu kula-
tých, malého lumina. Stěny buněk jsou značně stlustlé, někdy
slabě papillosní, buňky nabývají charakteru stererd. Blana
těchto buněk často bývá rozmanitě zbarvená; barva dřevní
vrstvy udává barvu lodyzky a bývá někdy i konstantní.
Nejčastěji se vyskytuje zbarvení hnědé, zažloutlé, červené a
fialové, často však 1 bledě zelené, totéž, jaké mají i buňky
okolních vrstev. Zajímavo, že někdy jest dřevní vrstva jen
místy zbarvená, a v celých partiích lodyžky bezbarvá, jak často
zejména u Sph. subsecundum (NEEs) Lımpr. mohl jsem po-
zorovati; po příčině této okolnosti jsem se však nedopidil.
Dřevní vrstva, odpovídající korové vrstvě ostatních mechů,
dodává celé lodyžce pevnosti, představuje nám systém me-
ehamıcky.
Zevně jest lodyžka objata ještě třetí více méně vyvinu-
tou vrstvou korovou, kortikální, krátce též epidermis
zvanou. Tato složena jest 1—5 vrstev prázdných, nafouklych
buněk hyalinních, které tvoří kol lodyžky houbové ssací ple-
tivo, představující v podstatě system kapillár, jimiž se po-
třebná vláha rostlince opatřuje a uchovává. Za příčinou lepšího
přijímání vody jsou korové buňky na svých stěnách opatřeny
často pory; tyto vznikají dle LImPRIcHTA (4) pareiální re-
sorbcí buněčné blány na ztenčených místech. Někdy každá
buňka má po jednom, dvou porech (Sph. Girgensohnii Russ,
Sph. fimbriatum Wirs.), jindy jsou jen některé buňky opa-
třeny ojedinělými póry (Sph. acutifolium Enrx.). Nejlépe
vyvinutou korovou vrstvu mají Cymbifolia. Tam jest kůra
29 XI. Karel Kavina:
mohutná, 3—5vrstevná, jako bělavý, plstnatý obal lodyžku
obklopující. Buňky její jsou opatřeny po několika porech a
mají stěny vytužené četnými spirálovitými vlákny,
které ve dvou navzájem se křižujících směrech probíhají
a kapillaritu buněk ještě zvyšují. Spirálky chybí jen u něko-
lika exotických druhů, vzácně též u Sph. medium LimPpr.;
vždy však jsou vyvinuty v korových buňkách větviček. U ostat-
ních skupin mívají korové buňky sice též někde pory, vlá-
kénka však vždy jim chybí, stěny těchto buněk jsou
úplně hladké. Vzhledem k této okolnosti rozděhl Russow roku
1872 (2 p. 27) Sphagna na Inophloea a Litophloea; první oddělení
zahrnuje toliko Cymbifolia, s vláknitými buñkami korovými,
druhé všechny skupiny další, jejichž buňky korové mají stěny
hladké. Kůra u Litophloei jest vždy v menší míře vyvinuta
než u fnophloeí. Buňky její jsou menší, často jen v jedné,
řídčeji třech až čtyřech vrstvách nad sebou; pory mají malé
a řídké. Nejméně vyvinutou kůru shledáváme u Cuspidat;
tam pory vůbec nejsou a buňky korové často jsou tlusto-
stěnné od dřevních nerozlišené, takže kůra vlastně chybí (Sph.
annulatum LixoB. FL., Sph. obtusum Warxsr.). Někdy jest
kůra jen na jedné straně obvodu lodyžky zřetelná (Sph. re-
curvum PAL. DE BEAvv.)
Se stanoviska biochemického dlužno ještě připomenouti, že
blány buněčné u Sphagna nejsou složeny jen z cellulosy, nýbrž i z látky
jiné, Millonovu reakci dávající; CZAPEK (Öster. bot. Zeitschr.
1899 p. 373. Flora 1899 p. 361.) nazval ji sphagnol.
Lodyžka jest zpravidla jednoduchá, někdy bývá ale
též větvená. Větvení samotné lodyžky může býti dvojí:
1. Nejčastěji jest větev vzrostlou innovační větví
vyvinutou z jedné větvičky ve svazečku. Tu pak bývá oby-
čejně tato větev silnější a delší než mateřská, osa která později
odumírá a zastoupena jest dceřinnou.
2. Velmi zřídka se stává, že lodyžka sama se dělí ve dvě
větve naprosto shodné, tudíž dichotomicky. Že zde dicho-
tomie skutečně jest, potvrzuje i ta okolnost, že nejbližší lodyžní
lístek staví se nad vidlici, dělí úhel dichotomický a nabývá
tak charakteru listu angulárního, který jako typický
pro diehotomi objeven byl prof. VELENovským (8, I. p. 209.)
u Selaginell, SERVITEM pak u jatrovek.
České rašelinníky. 23
Složitější jsou větevné poměry u větviček, jež po třech
až pěti ve svazečcích vedle lodyžních lístků po straně
lodyžky v určitých vzdálenostech vynikají. Tu se náhledy
autorů značně rozcházejí. SCHIMPER (2 p. 37), po něm Hor-
MEISTER (3 p. 275) a LErrGEB (3 p. 307) pojímali svazečky
větviček za »wiederholte Dichotomien des Astes«, soudíce tak
dle vývoje těchto větviček. Poměr však celého svazečku k lo-
dyžce vysvětliti nedovedli. Limpricar (6 p. 89) vykládá vět-
veni jako monopodiální, WARxsTORF (29 p. 269) za nepravou
diehotomn.
Podivno jest, že svazeček větví vzniká vždy vedle listu
lodyžního, obyčejně na anodickém jeho okraji. Orientace
tato jest prazvláštní, nikde jinde se s ní nesetkáváme; dosud
také vysvětlena nebyla. HoFmErsTER (3 p. 270, 4 p. 413, 431)
tvrdí, že svazeček větví a pobočný list lodyžní náleží k témuž
segmentu. LErrGEB (3, p. 304) naproti tomu zastává svoji,
všeobecně prý u mechů platící větu, že nejbližší lodyžní list
nad svazečkem větví jest s tímto v jednom segmentu. Ať už
jest věta LErTGEBOVA pravdivá nebo ne, morfologická hodnota
a význam zvláštní této orientace nijak pracemi těmito vy-
světlena nebyla. Ani SCHÓNAU, jenž v poslední době větvením
mechů a Sphagen se zabýval, žádného vysvětlení nepodal.
Práce ScHônauova jest vlastně polemikou proti pracem VE-
LENOVSKÉHO a SERvíTA, hledící za každou cenu morfologické
nálezy těchto vyvrátiti. Při tom ale SCHÓNAU, organograf, jemuž
fundamentální pojmy morfologické chybí, zastává a znovu
rozvádí hypophyllní theorii LErrcEB-MŮLLEROVvU, nových
však nálezů a poznatků samostatných nepodává.
Dle našich předběžných studií dovolujeme si vykládati
zvláštní toto větvení u Sphagen za komplikovaný pří-
pad dichopodia, čih dichotomického sympodia,
jež před nedávnem objevil VELENovský (3 I. p. 206) u ja-
trovek a Eguisetineí. Dichopodium Sphagnaceí jest však
komplikovanější a poněkud odchylné od dichotomického sympo-
dia u zmíněných skupin přicházejícího. Lodyžní lístky zde od-
povídají pošinutým listům angulärnim, celá lodyžka
pak splynulým druhým vidlicím dichotomie.
Že tomu skutečně tak bude, svědčí následující důvody:
24 XI. Karel Kavina:
1. Vétvi-li se abnormálně lodyžka sama (nikoliv inno-
vační větévkou) jest vždy přítomen angulární. list Mohl
jsem jej stanovit u Sph. fimbriatum Vırs.. Sph. rigidum
Scuımp., Sph. cymbifolium HrEDw. a Sph. squarrosum Pers.
2. Na mladé rostlince, z protonematu, třeba druhotného,
vyrůstající nejsou listy rozlišeny v lodyžní a vetevne.
Differenciace nastává teprve až tehdy, když se počne lodyžka
větviti, a vyžene svazečky větviček. Tak zvané isophyllní
formy nepadají na váhu; jsou jednak vlastně hemiisophyllní,
a vznikají za podmínek, jež jasně isophylli jejich vysvětlují.
3. Jak vývojezpytně SCHIMPEREM, HOFMEISTEREM a
LErTGEBEM bylo dokázáno, jest vlastně svazeček větví slo-
žitou dichotomií. Kterak by se dala tato srovnati s jedno-
duchou lodyžkou?
4. Jak z předešlého plyne, jest u Sphagna všeobecně
platné větvení dichotomické pro lodyžku 1 větvičky. Bude
tedy i zajisté v celku větvení míti charakter dichotomický.
Z těchto důvodů již vyplývá, že Sphagna vyznačují se
zvláštním, od ostatních mechů odlišným, způsobem rozvětvo-
vání, které dodává celé rostlince charakteristického habitu
a zřejmě značí samostatnost a isolacı tohoto
typu mezi ostatními Muscineami. Na to upozorňuje
a moment tento akcentuje ostatně též VELENOVSKÝ ve svých
»Mesich« 1 »Morfologii«. — Nemíníme však na tomto místě
celou theorii větvení Sphagen rozpřádati; dovolíme si zají-
mavou tuto otázku morfologickou v jiné práca luštit.
Všechny větévky ve svazečku nejsou stejné. Obyčejně
dvě, tři bývají slabounké, chabé a klodyžce přitisklé; ostatní
jsou silnější, tlustší, v různém směru od lodyžky odstálé. Jen
výminkou jsou všechny větévky ve svazečku stejné (Sph.
hypnoides BR., Sph. monocladum KLIvxc.)
Dle toho, jakým způsobem silnější větévky jsou odstálé a jak
Jsou vyvinuty, rozeznávají Russow a WARNSTORF různé formy
Sphagen a přikládají jim cenu systematickou; tak popisována jest
f. anoclada, f. brachyclada, f. dasyclada, oxyclada, oediclada, ambly-
clada atd. U vrcholu lodyžky pak silnější větévky tvoří různým
způsobem capitulum.
Anatomická stavba větviček jest obdobná anato-
mické stavbě lodyžky. Všechny mají vrstvu dřeňovou,
složenou z tenkostěnných, protáhlých, hojně plasmou naplně-
České rašelinníky. 25
ných buněk; dřeňová vrstva přechází rovněž na periferii ve
vrstvu dřevní. Tato jest obyčejně z jedné vrstvy, někdy
však 1 ze dvou vrstev buněk složená, jež u druhů, majících
barevné lodyžní dřevo mají podobně membrány stejným
způsobem pigmentované. Poněkud odlišná jest však korová
vrstva, jež u větviček vykazuje více odchylek než u lo-
dyzky. Toliko u Cymbifolit jest kůra na větvičkách stejně
zařízena jako u lodyžky. Její velké a prázdné buňky jsou
rovněž hojnými pory 1 spirálními vlákénky opatřeny; tyto
jsou vždy vyvinuty, 1 u druhů, u nichž v lodyžní kůře
chybí, takže již podle větévky lze okamžitě příslušnost kaž-
dého Cymbifoha zjistiti. U ostatních skupin jest kůra vě-
tevná méně vyvinuta. Jest jednovrstevná, bez vlákének a
postrádá obyčejně i porů. Náhradou za tyto bývají pod in-
sercí větevných lístků vyvinuty zvláštní, velké, široké buňky,
jež dole jsou vakovité a baňkovitě nadmuté, nahoře pak na
jednu (vnější) stranu v delší neb kratší hrdélko vytažené a
tu porem opatřené. Dle své podoby zovou se buňkami
retortovitými neb ampullemi a slouží k zadržování
vody. Již na příčném průřezu větévky jsou tyto ampully
-širokým svým luminem od ostatních drobných buněk koro-
vých dobře patrny. Retortovité buňky bývají různě vyvi-
nuty: nejlépe, typicky z evropských druhů má je vyvinuty
Sph. molluscum BRUcH, méně typické jsou u Acutifolii, slabě
vyvinuté u některých Cuspidat. U Sphagnum rigidum SCHPR.
nejsou žádné buňky retortovité, kůra větevná jest složena
ze stejných, čtyřhranných buněk jedním porem opatřených.
Bi Ejisby:
Pro Sphagna jest význačná heterophyllie; dlužno u nich
rozeznávat listy lodyžní, listy větevné a perl-
chaetiální navzájem často značně tvarem i vnitřní struk-
turou odlišné.
Na mladých rostlinkách z protonematu nebo šlahounů
větviček starých individuí vyrůstajících, jsou listy z počátku
všechny stejné; teprve později počnou se listy lodyžní od vě-
tevnych odlišovati. Známe však případy, kde rostlinka 1 v do-
spělém stavu má všechny lístky stejné. Takovéto formy zo-
veme isophyllní (Rörr 4 p. 242), či lépe po příkladě
26 XI. Karel Kavina:
Russowové (2 p. 12) hemiisophyllní. Poprvé na tyto
formy upozornil r. 1825 ALEx. Braun nálezem podivného
Sph. hypnoides, které BRucH ještě téhož roku ve »Flore«
(p. 629) jako Sph. cuspidatum v. hypnoides publikoval. Po-
zději objeveny 1 jiné isophyllní formy SCHLIEPHAGKEM, Rus-
SOWEM, ROELLEM a WARNSTORFEM téměř v každé skupině.
Většinu takových forem dlužno vykládati za mladá, nevyvi-
nutá stadia. Podivná jest ale hemiisophylhe u Sph. platy-
phyllum (Surr.) LrxpB., kde jest konstatní a dokonce velmi
dobrým znakem druhovým. "Tady by se dala vysvětliti jen
tou okolností, že Sph. platyphyllum (Surr.) LrNDB. roste na
močálovitých caricetech, jež na jaře jsou úplně pod vodou,
za léta však zase zcela vysychají, takže listy svůj vývoj
dokončiti nemohou. Rovněž Russow (1. ©. p. 12.) pozoroval,
že formy hemiisophyllní rostou vždy na stanoviskách, vyda-
ných četným změnám, pokud se týče zavlažování.
Oproti. isophyllním formám jsou formy dimorfní
(Rörr L. e. p. 242), jež na téže lodyžce mají listy dvojího
druhu; hořejší jsou obyčejně oválovité, širší a větší než
protáhlé lístky v dolení části lodyžky rostoucí. I takové
formy častěji byly nalezeny ku př. u Sph. Gürgensohnit
Russ., Sph. Russowii WARNST. a j. Známy jsou i formy
s trimorfnimi lodyžním lístky. Někdy shledáváme na
téže lodyžce lístky isophyllní, naprosto s větevnými shodné,
vedle lístků od větevných zcela odlišných. (Sph. molle
Surrıv.) Rörr vykládá vznik dimorfních forem zpětnou
metamorfosou forem původně isophylin& založených. Dle na-
šeho náhledu bude příčina jich vývoje táž jako u forem
isophyllních. Příznivá doba však trvala déle než u forem iso-
phyllních, takže lístky měly dosti času se vyvinouti v doko-
nalé; jen část se jich nepřeměnila a to ty, jež byly již
odumřelé. Nejedná se zde tudíž o žádnou zpětnou metamor-
fosu, nýbrž o pokračující vývoj.
Všechny listy vykazují u Sphagen zvláštní stavbu
anatomickou. Čepel jejich postrádá vždy žeber a složena
jest z jediné vrstvy buněk, jež jsou dvojího druhu: zelené,
chloroplasty obsahující chlorocysty, a prázdné, čiré, odumřelé
hyalocysty (od některých autorů zvané též leukocysty).
Buňky tyto tvoří dohromady podivuhodnou síť čepelnou. Sit
+
České rašelinníky. 27
tato pozorována byla poprvé r. 1782. HEDWIGcEm (1. c. p. 25.
tab. III. fig. 13.1V h), který vykládal protáhlé zelené buňky
mezi hyalinnimi se vinoucí jako »vascula“, cévy tvořící
v čepeli sit analogickou nervatuře listů jevnosnubných a
mající s touto stejný úkol. Teprve MOLDENHAWER r. 1812
poprvé vysvětlil, že čepel složena jest ze dvojích buněk,
čirých, spirálkami opatřených a zelených, jež jsou mezi čiré
vklíněny. R. 1836 MEvEN ve svém pojednání »o nejnovějších
pokrocích anatomických a fysiologiekych«, jež poctěno vy-
znamenáním harlemskou TAvrLERoOvoU společností, očividný
nález MOLDENHAWERÜV popřel. Čepel složena jest prý jen
z velikych buněk hyalinních, v nichž chlorofyll uložen jest
při stěnách. Zelené buňky, jež MOLDENHAWER udává, jsou
prý jen optickým klamem, zaviněným uložením chlorofyllu
u stěn a promítáním okrajů postranních stěn sousedních
buněk hyalinních. Proti tomuto fantastickému výkladu obrátil
se následujícího roku H. Monr ve »Flore« ostrým způsobem,
takže MEvEN prvotní své názory ještě téhož roku odvolal.
Znamenitě porazil MEYENOvY »aus der Luft gegriffene Vor-
aussetzungen«, jmenovitě též pokud se týče porů a spiralek
(viz tyto), ScHrmrER (2 p. 44). Vývoj sítě buněčné byl však
dlouho záhadou. Přehlédlněme starší neúplné výklady Scxrm-
PEROVY, HOFMEISTEROVY a NÁGELIOVY a všimněme si jen
názorů C. MůLLERA (BERoL. L c. p. 197), který v: poslední
době vývoj buněčné sítě velmi srozumitelně vykládá. Prvotní
čepel mladého lístku složena jest ze samých zelených bu-
něk rhombických, následek to periklinického a antiklinického
dělení segmentů; hoření ostrý úhel kosočtverečné buňky leží
vždy na straně k okraji, dolení ostrý úhel na straně k me-
dianě lístku obrácené. Dělení v čepeli pokračuje tak, že perl-
klinie se vytvoří rovnoběžně a v blízkosti nejhořejší stěny,
kdežto antiklinie rovnoběžně a blíže podélné stěny, jež jest
bhžší okraji listu. Povstanou tak v čepel triady buněk:
2 protáhlé kosodélníkové dceřinné buňky, akroskopická a
okrajová a kosočtverečná největší, zbytek mateřské; zatím
z této se vystěhuje chlorofyll do protáhlých buněk, jež před-
stavují nám již chlorocysty. Později následkem nestejného
růstu rovinného akroskopická buňka zelená se protáhne a zkřiví,
podobně 1 okrajová zkroutí, hyalinní rovněž prodlouží a po-
1
28 XI. Karel Kavina:
znenáhlu nabude buněčná síť čepele svého obvyklého pořadu.
Při tom však kontinuita mezi jednotlivými buňkami každé
triady se zachovává, takže zkušené oko i na dospělém listě
buňky prvotní triady tvořící okamžitě pozná 1 uhodne, kte-
rým směrem se dálo dělení.
Chlorocysty představují vlastní assimilační apparát li-
stové čepele. Jsou úzké, mezi široké hyalocysty vklíněné a
esovitě podle jich stran zkroucené. Na příčném průřezu jsou
podoby různé, v základě však převládá dvojí typ: buď troj-
úhelníkový, trojboký (triplagia Russow 2 p. 28.) nebo ob-
délníkový až elliptičný na koncích zaoblený neb utaty (di-
plagia). Rovněž 1 poloha jejich mezi hyalocystami jest různá:
Chlorocysty triplagické nacházejí se buď pošinuty na vnitřní,
břišní stranu listu (na průřezu konkávní), jak u Cymbi-
folit a Acutifohí shledáváme; buňky takového typu zove
Russow endopleura. Jindy jsou zase triplagické buňky svojí
základnou uloženy na dorsální straně (konvexní) listu, jsou
to pak exopleura; exopleurní chlorocysty mají Cuspidata a
Squarrosa. Diplagické chlorocysty jsou zase někdy.ellipso-
vité uprostřed mezi hyalocystami umístěné, takže od těchto
na hoření i dolení straně dokonale jsou uzavřené (pericleista:
Sph. rigidum ScHPR. Sph. medium Limpr.) Jindy jsou zase
chlorocysty obdélníkové neb podlouhle elliptičné volně mezi
hyalocysty vklíněné, na obou stranách volné, jak u Sub-
secund a Truncat skledáváme; typ tento nazýváme acleista.
Základní tyto typy podoby a polohy chlorocyst jsou ma
příčných průřezech, jmenovitě ze středu čepele, dosti kon-
stantní, takže se jich v systematice užívá k charakterisování
celých skupin. :
Příčinu různé této polohy chlorocyst vystihl první
Rvssow r. 1887 (2. p. 20); jest to ochrana před přímým
dopadem slunečních paprsků. Chlorofyll Sphagen, jako vůbec
všech Bryophyt, jest světloplachý a proto musí být jich
chloroplasty chráněny před přímým a prudkým osvětlením.
K tomu slouží právě ony polohy ve spojení s jinými zaří-
zenimi, jako se stluštěním a pigmentací blan buněčných, pa-
pillami, výrůstky a pod. S tím souvisí též okolnost, že
v mládí, dokud jest list chráněn ještě v pupenu, jest poloha
chloroeyst, jež obyčejně bývají obdélníkové, indifferentní.
České rašelinníky. 29
Hyalocysty bývají opatřeny četnými spirälovitymi
vlákny, jež podél jich stěn probíhají. Vlákna tato nebývají
vyvinuta v hyalinnich buňkách listů lodyžních a perichaeti-
alních; v listech větevných jsou zpravidla vždy. vyvinuty,
ač u hydrofilních některých forem často jen neúplně. Vý-
minku tvoří druhy exotické skupiny Sericea (S. macrophyllum
BERNH., 9. sericeum C. Müır., a S. floridanum (Ausr.)
CArD.), jichž hyalocysty nemají vůbec žádných vláken.
MonL a starší botanikové vykládali vlákna jako spirá-
lovité ztlusteniny blány buněčné. Meven (L. c., 2.) pokládal
vlákna za cizorodý element v buňce a dokazoval, že lze se
-samostatně z buňky vytáhnouti. Ještě dobrodružnější názor
měl r. 1824 Lınk (p. 105.), který vykládal hyalinní buňky za
složené z četných menších buněk, jichž okraje dávají pak zdán-
livý obraz spirálek. Dle výzkumů Russowovÿcx (2 p. 6) jsou
vlákna více méně široké desky neb pásky kolmo ostrými svými
hranami na stěnu buněk nasazené a nikoliv polokruhovité čtver-
hranné lištny jako ztluštěniny blány do vnitř buňky ze stěny
vyčnívající, jak Monr učil a v mnohých učebnicích ještě do
dnes se traduje. Že tomu skutečně tak jest, jak Russow do-
kázal, přesvědčíme se začasté na příčném průřezu lístku kde
někdy tvóří i dosti široké menisky (Sph. rigidum ScHPR.).
Vlákna (k vůli stručnosti budeme tohoto názvu, ač nepřes-
ného, užívati) jsou buď kruhová, uzavřená, neb se vinou
šroubovitě podél stěn. U některých Acutifolit (Sph. fuscum
[ScHrR.]| Krınc., Sph. Warnstorfü Russ. a j.) zdají se býti
vlákna při pohledu na buňku s plochy dvojnásob konturovaná;
příčina toho jest ta, že volný do vnitř buňky směřující okraj
pásku jest rozštěpen, a každý okraj se pak zvláště promítá.
Jindy u těchto i jiných druhů zdají se vlákna v apikální partu
čepele často jakoby ze tří částí složená, dvou blíže stěny
světlejších a prostřední tmavší. Vemnější střední část není nic
jiného než optický průřez otvůrku v neobyčejně široké desce
(= vláknu) se nalézající; tyto úkazy rovněž potvrzují, že
vlákna jsou ploché pásky.
Význam vláken jest jasný: jednak dodávají prázdným
voluminosním tenkostěnným buňkám hyalinním pevnosti, by
snáze mechanickým vlivům odolaly a aby při vyschnutí neb
zmrznutí rostlinky nebyly stlačeny a potrhány, jednak pod-
30 XI. Karel Kavina:
porují celé kapillární zařízení listu k ssání vody. V nejnovější
době LoESkE (l. c. p. 57.) jim vůbec jakéhokoliv mechanického
významu upírá, a úkol jejich vidí jedině v tom, že podporují
vystupování vody v rotační dráze buňkou; zapomněl vůbec,
že vlákna nejsou vždy spiralovitä, že bývají často kruhovitá,
někdy 1 značně široká s nepatrným jen uprostřed otvůrkem,
takže by vlastně postup vody ztěžovala. Proto nezdá se nám
býti názor Lorske-Üv správný. Na mechanický význam vláken
upozornil již SCHIMPER a později r. 1887 dokázal Russow.
Hyalocysty listů lodyžních a perichaetiálních, jak již svrchu
bylo podotknuto, obyčejně žádných vláken nemají. Z té pří-
činy a pak z okolnosti, že jsou samy již převislými větévkami a
sousedními lístky chráněny, a brzy odumírají, byla jim jaká-
koliv mechanická zařízení ochranná odpírána. Tam mechanické
opatření dlužno spatřovati vedle vláken, jež, jsou-li přítomna,
obyčejně jen na apikální část se omezují, ve vytužovacích
spojkách, které ojediněle prázdnou buňkou probíhají a jsou
esovité zahnuté, takže na stěny buňky kolmo přisedají; velmi
pěkně je můžeme pozorovati u celé řady druhů (Sph. rubel-
lum Kzixa., Sph. Warnstorfu Ross., Sph. Lindberg SCHPR.,
Sph. fimbriatum Wins. Sph. Girgensohnü Russ. a j.). Někdy
jsou tyto septální spojky, »rozpory«, dvě i vice a navzájem
se v pravém úhlu kříží (Sph. fimbriatum Wırs.). Vedle toho
jsou blány buněčné na různých místech stlustlé, na nichž se
pak neresorbují a podobně jako rozpory fungují (Lorcn 1911,
p- 100.). Mají tudíž i tyto lístky dostatečnou výzbroj mecha-
nickou.
Vedle vláken přisedají u některých druhů na vnitřní
stěny hyalocyst ještě drobné papilly neb hřebenité
lıstny. Hřebenité výrůstky vyskytují se u Sph. cymbifolium
HrEow. var. imbricatum HornscH. a u příbuzného amerického
Sph. portoricense HrE, kde se jeví jako četná, dovnitř buňky
trčící, dlouhá 1 krátká vlákna. Papilly přicházejí častěji;
z našich druhů u Sph. cymbifolium var. papillosum LrxoB.
a Sph. squarrosum PERS. Často papilly styčné stěny hyalocyst
hustě pokrývají. Hřebenmté a papillosní výrůstky nejen že
zvyšují kapillaritu buněk, nýbrž chrání také chlorocysty před
škodlivým prudkým osvětlením.
Charakteristické jsou pro hyalocysty pory. Objeveny
České rašelinníky. 31
byly r. 1812 MOLDENHAWEREM, MEYENEM však r. 1836 po-
přeny. Neboť: »Man denke sich die Blátter der Sphagnum-
arten, welche bekanntlich aus einer einfachen, flächenförmig
aneinander gereihten Zellenschicht bestehen; und diese Zellen
sollen durchlöchert sein, so dass sie dem Eindrange jeder
Feuchtigkeit und der Luft offen stehen! Wo soll denn in
diesem Falle das Organ der bildenden Thätigkeit seinen Sitz
haben?« (1 p. 124.) Pory, jež MOLDENHAWER popsal, pokládá
za kruhové vlákno po straně na stěnu buňky přirostlé.
MEvEnovy »vyzkumy« vyvráceny však brzo MoHLEM a po-
zději SCHIMPEREM, jež dokázali, že pory jsou u Sphagen
skutečné perforace.
Perforovány jsou více méně všechny hyalocysty lístků
lod., větev. i perichaet.; málokdy jen pory, a to ještě nejča-
stěji u forem submersních, schází. Sph. Pylaiei Brin, jež
podle všeho jest jen nějaké nevyvinuté Subsecundum, vůbec
porů postrádá. Otvory v bláně buněčné slouží k rychlému
přijetí vody nebo par vodních, které se uvnitř buňky kon-
densují a v menší míře též k unikání vzduchu, když voda
rychle do prázdných a vyschlých hyalocyst vniká; vznikají
všechny různým způsobem resorbce blány buněčné.
Zajimavo jest, že určité perforace a určité sestavení
jich bývá dosti konstantní, a proto dá se i někdy, ovšem
s reservou, užiti jako znaku systematického. Při tom různé
způsoby perforací blan buněčných jsou označovány jmény
specielnimi. Perforace může se díti velkými nepravidelnými
otvory, nebo drobnějšími otvůrky pravidelného elliptičného
neb kruhového tvaru. Nepravidelné velké otvory zovou sy-
stematikové skulinami; setkáváme se s nimi dosti často
u různých druhů hlavně v apikální části lístků větevných.
U Sph. fimbriatum Wius., Sph. Lindbergu Scarr, Sph.
Russowir WaRxsr.. Sph. squarrosum Pers. bývají skuliny
často tak veliké, že po dvou, třech stěnu celé buňky vyplňují,
takže blána její jest úplně resorbovana až na několik uzoun-
kých proužků, jež pak jako zdánlivá vlákna se táhnou;
proto též RussowEm nazvána byla pseudovlákna (1
P.1320).
Pravidelné otvůrky v bláně buněčné zoveme pory;
jsou velmi jemné, takže okraj jejich za obyčejných okolností
XI. Karel Kavina:
©
DI
jest nezřetelný, a teprve po zbarvení jsou pory viditelny.
S pory se setkáváme zhusta hlavně na vnitřní straně listů
větevných (Cuspidata). U eymbifolii nacházíme pory lemo-
vané po celém svém okraji širokým vláknem jako prsténcem,
takže jsou velmi zřetelné; tyto pory zoveme hrazenymi.
Setkáváme se s nimi 1 u jiných skupin; prstenec má význam
ochranný zabrániti roztržení okraje otvůrku, resorbcí valně
ztenčeného. V poslední době LoEskE (p. 54) vidí v hraze-
ných porech transpirační průduchy, jež místo obvyklých
svěracích buněk mají pružný prstenec. Myšlénka tato zdá se
nám býti trochu smělou a potřebuje ještě potvrzení. Jestliže
prsténec neohramčuje přesně okraj otvoru, nýbrž o něco dále
se vine, takže otvor se nalézá až uprostřed arey ohraničené
prsténcem, dostáváme při pohledu se shora obraz poru
v poru; říkáme takovým porům tudíž dvojpory. Dvojpory,
nebo též dvůrkové pory, přicházejí rovněž hojně u Cymbi-
folit a Subsecund. Je-li area prsténcem ohraničená solidní,
nemá-li uprostřed žádného otvůrku, jest to pseudopor.
Shledáváme se s pseudopory nejčastěji u Cymbifoli, Acuti-
folií, Subsecund, v lodyžních lístcích Sph. sguarrosum PERS.,
Sph. fimbriatum Wırs. a j. Na nebarveném lístku je od hra-
zených porů, někdy i od dvojporů ani nerozeznáme; k tomu
jest zapotřebí vždy silného zbarvení některým sytym anili-
novým barvivem, methylmodří, neb fuchsinem a p.
Neméně důležité pro systematiku jest uspořádání porů
v hyalinních buňkách; proto bývají určité typy 1 zvláštními
názvy označovány. Panuje tu značná rozmanitost. Někdy
jest blána buněčná perforována pouze v rozích hyalocyst,
pak mluvíme o rohových porech, resp. hrazených p.,
dvojp., pseudoporech. Často i v přilehlé sousední buňce jest
blána stejným způsobem v rohu perforována, takže shledá-
váme dva rohové pory vedle sebe, jen blanami buněčnými
oddělené; to jsou pory podvojné (Sph. medium Tampr.).
Je-h ještě 1 druhá sousední buňka v rohu podobně perforo-
vaná, vzniká triada porů, jež zoveme pory potrojnými.
V hořeních rozích hyalocyst bývají někdy velmi drobounké,
trojúhelníkové, nejasné a jen sytým barvením vystupující
pory; označovány bývají v odborné literatuře jako špičko-
vé dírky (Sph. recurvum (Par. BEauv.) Warnsr., SpA.
České rašelinníky. 33
cymbifolium Hepw.) U mnohých druhů jest v hyalinních
buňkách více porů, které jsou rozmanitým způsobem po stěně
rozloženy; často bývají uspořádány v různě hustých řadách.
Řady tyto táhnou se obyčejně podle styčných stěn a mlu-
víme pak o komissurálních porech, dvojporech, hraz. porech
atd. Vyznačují se jimi některá Cuspidata (ku př. Sph.annu-
latum LivDB. Fır., Sph. Dusenü C. Jens, Sph. Jensen
Linpe. Fır.), Sph. rigidum ScHPpr. a především Subsecunda;
u těchto posledních jsou pory velmi četné, po 2—3 vedle
stěny mezi spirálkami, takže tvoří krásné, husté řady lemu-
jící jako šňůra perel neb růženec stěny. Russow (5 p. 12.)
je z té příčiny též perlovymi pory nazývá.
Blána hyalinních buněk může býti perforována na
vnitřní nebo na vnější straně listu. Obyčejně na vnitřní
straně bývají jednoduché, drobné pory, kdežto na vnější ve-
like pory hrazené neb dvojpory. Příčina tohoto uspořádání
jest na snadě: na vnější straně jsou pory vydané nebezpečí
roztržení a poškození daleko většímu, než na straně vnitřní a
proto jsou vytužené prstenci. Někdy se stává, že proti poru
na jedné straně je blána buněčná i na druhé straně perforo-
vána. Takový por při barvení nápadně oproti ostatním
porům jen na jedné straně se nalézajícím, tmavším, vyniká
svou světlostí, neboť propouští úplně světlo; tyto pory jsou
oboustranné oproti obyčejným jednostranným. Vy-
značují se jimi Squarrosa, Sph. Schultzii WaRxsr., Sph.
fimbriatum Wırs, někdy Sph. molluscum Bruch, Sph. fuscum
(ScHrR.) Krve., Sph. Girgensohnii Russ. i j. Zajímavý jest
poměr porů co do počtu na obou stranách lístků jak lodyž-
ních, tak 1 větevných. Nejčastěji bývá blána hyalinnich bu-
něk více perforována na vnější než na vnitřní straně listu.
Případ tento máme ku př. u všech Cymbifolií a některých
Cuspidat (Sph. obtusum Warnst., Sph. Dusemi U. JENS.,
Sph. annulatum Laxps. Fır., Sph. ruppinense WaRxsr.); ob-
zvláště pěkně vyniká tento rozdíl u Sph. inundatum Russ.,
Sph. auriculatum ScHrR. a Sph. subsecundum (NEEs) LImPR.,
kde vnější strana lístku celá je pokryta četnými perlovými
jednoduchými 1 hrazenými pory, kdežto vnitřní strana jest
celá, neperforovaná. U příbuzného Sph. bavaricum WARNST.
jsou na vnitřní straně pseudopory, jež odpovídají četným
3
34 XI. Karel Kavina:
drobounkým porům podle styčných sten na vnější straně
listu seřazeným. Opačné případy, kdy na vnější straně listu
jest méně porů než na vnitřní, jsou méně četné; tak jest
tomu ku př. u Sph. riparium AxcsrR., Sph. recurvum (Par.
Brauv.) Warnsr., Sph. crassicladum WARxsr. a několika
ještě jiných. Jindy jsou pory na obou stranách v stejném
počtu zastoupeny. Jsou-li v množství na obou stranách, jako
u Sph. squarrosum Pers., Sph. teres (ScHPr.) AxcsrR., Sph.
rufescens (NEEs et Horn.) Limpr., Sph. turgidulum WARNST.,
Sph. fimbriatum Wırs. a j., pak setkáváme se u takových
listů s četnými pory oboustrannymi. Opak je, jsou-li na obou
stranách řídké, jako ku př. u Sph. cuspidatum (Exrx.)
Warnsr., Sph. fallax KLING., Sph. trimtense C. MOLL., Sph.
Torreyanum SvrLıv., či snad dokonce téměř schází, jak často
bývá u Sph. obesum (W1us.) WARxsr.
Lístky převislých tenkých větévek nebývají odlišně perfo-
rovany od listů silnějších větévek odstálých. Toliko pory
mají větší a četnější; tato okolnost souvisí se ssací funkcí
převislých, rhizoidy nahražujících, větévek.
Značný však jest rozdíl v perforaci lístků lodyžních a
lístků větevných; tu obyčejně shody nebývá. Všeobecně
možno říci, že lodyžní lístky mají jiné a v menším počtu
zastoupené pory než u lístků větevných spatřujeme. Jsou to
nejčastěji jednoduché póry, začasté 1 velké skuliny; vedle
toho bývá blána buněčná i jinak nepravidelně resorbována.
U Sph. Lindberg ScHpr. a Sph. fimbriatum Wis. a pří-
buzných mají hyalocysty v hoření půlce lod. lístku blánu na
obou stranách úplně, neb aspoň z větší části resorbovanou.
Zajímavé poměry v tomto ohledu jsou u Subsecund. Tam
u celé řady druhů lodyžní lístky souhlasí úplně s větevnými
pokud se týče vytváření a uspořádání porů na vnější 1 vnitřní
straně čepele. Skupinu těchto druhů nazval Russow (5 p.
24, 31) Isopora neboli Homopora (Sph. platyphyllum (Suxx.)
LrxoB., Sph. Pylaiei Brın.. Sph. Gravetii Russ.). U většiny
Subsecund jest však poměr obrácený; je-h u lodyžních lístků
více pórů na vnitřní, jest u větevných více porů na vnější
straně, a naopak, mají-li větevné více porů na vnitřní straně,
lodyžní pak na vnější. Tyto druhy (Sph. contortum SCHULTZ,
České rašelinníky. 35
Sph. imundatum Russ., Sph. subsecundum (NEEs) LrmrR. aj.)
tvoří druhou skupinu Enantiopora.
Avšak i jinými ještě znaky liší se listy Sphagen na-
vzájem. Lodyžní lístky stojí na lodvžce oddáleně ve
spirálním pořádku dle ?/;; často jsou poněkud šikmo insero-
vány, převislé neb přitisklé k lodyžce, jejíž značnou část
obvodu širokou svojí basí objímají. Inserce jejich počíná již
ve dřevní části, takže vrorážejí kůru, která na tom místě se
„trochu prohlubuje. Podoby jsou různé, obyčejně od větevných
— vyjma svrchu zmíněných forem isophyllních — naprosto
odlišné. S větevnými souhlasí svojí anatomickou stavbou,
majíce rovněž čepel z chlorocyst a hyalocyst složenu; hya-
linní buňky lodyžních lístků jsou vždy širší a kratší, začasto
rhombické a ve většině případů toliko na špičce spirálními
neb kruhovitými vlákny vytužené, jinak úplně vláken po-
strádající. Rovněž 1 pory se málo vyskytují; membrana hya-
locyst bývá často perforována nepravidelnými skulinami,
někdy z velké části, takže zbývají jen jemná pseudo-
vlákna. Chlorocysty brzo ztrácí chloroplasty, celý list záhy
odumírá a zastává toliko funkci ssací. Na špičce pak se často
celé buňky resorbují, takže list jest na špici třísnitý (Sph.
Lindbergii ScurR., Sph. fimbriatum Wırs. a příb.). Jindy
opět resorbují se celé řady buněk v mediáně apikální části,
takže list vypadá, jako by byl na špičce roztržen (Sph. ri-
parium Anssır., Sph. laceratum Č. Mürr.) Na basi listu jsou
vždy tři až čtyři příčné řady hyalocyst značně zkrácených,
se stěnami tečkovanými. Po obou stranách base nalézáme
větší neb menší ouška tvořená z několika velkých pro-
táhlých prázdných vakovitých buněk, které na konci 1 po
stranách jsou perforované. Někdy jest těchto buněk. celà
řada a ouška pak jsou značně veliká (Sph. auriculatum
ScHrR.), jindy tvoří malinké ouško jen dvě, tři buňky (Sph.
molluscum Bruch, Sph. fimbriatum Wırs., Sph. ucuitfolium
Euru., Sph. Girgensohnü Russ., Sph. recurvum (Par. BEavv.)
Warnsr., Sph. rigidum ScHpr.). Přívěsky tyto, na něž po-
prvé upozornil ScHImPER (2 p. 20.) znamenitě podporují
ssání vody. Po krajích lístku jsou hyalinní buňky protáhlé,
úzké ve více neb málo řadách a tvoří ovrubu, margo
někdy k basi značně se rozšiřující.
36 XI. Karel Kavina:
Zajímavo jest, že stěny hyalocyst v basální části lodyžních
lístků u některých druhů, jako ku pr. Sph. teres A NGSTR. neb Sph.
Girgensohnii Russ., vykazují četné záhyby na příč stěny probíha-
jící. Příčina a původ těchto vrásek jest neznámá. Dle RussowA
pravděpodobně vznikají tak, že stěny chlorocyst se kontrakcí značně
stahují a při tom ovšem stěny hyalocyst natahuji, pak zase jsouce
elastické do původních rozměrů se vracejí; když pak na pružnosti
v pozdější době ztratí a chlorocysty, jsouce již odumřelé, více se
nestahují, stěna hyalocyst zřasnatí v oněch příčných záhybech.
Někdy mají hyalinní buňky v celém lístku lodyžním podobné po-
délné vrásky; ty vznikají nejspíše mechanickým způsobem, neboť
vyskytují se jen u druhů, jež nemají lod. lístky spirálními vlákny
vytuženy. Velmi časté v různých směrech probíhající záhyby v hya-
locystech mají lístky podivného Sph. Pylaiei Brın., jak jsem mohl
na starém exempláři v herbáři Musea král. Českého pozorovati.
Dle WARNSTORFA jsou tyto vrásky zaviněny tenkosti blány bu-
něčné; také jsou na vnější straně, kde blána je velmi tenká, hustší.
Listy sterilních větví se navzájem v celku co se
týče formy neliší. U Cymbifoli, Subsecund a Rigid jsou
oválné, namnoze silně vyduté, u Sguarros podlouhle vejčité,
u ostatních skupin více méně kopinaté, až úzce podlouhle
kopinaté i šídlovité (Cuspidata). Velikost větevných lístků
jest různá; s největšími se setkáváme hlavně u Cymbifoli a
Subsecund, kde dosahují 3—4 mm délky. Avšak i některé druhy
ostatních grup rovněž značnými lístky mohou se vykázati,
ač pravidlem u nich přicházejí lístky menší.
Po okraji lístků větevných táhne se, podobně jako u lístků
lodyžních, několik řad protáhlých tlustěnných buněk tvořících
známý okraj (margo), jenž zajisté má význam ochranný proti
roztrhnutí jemných lístků při mechanických nárazech, při
povodni, bouři, zamrznutí a podobně. "Tentýž úkol podporuje
1 to, že okraje svinují se dovnitř; tím povstávají též z lístků
jemné kapillární rourky, jež k lepšímu rozvádění vody při-
spívají. LOEsKE (1. c. p.55) mylně vykládá okraj za xerofytní
zařízení a upírá mu význam mechanický. WARNSTORF v nej-
novějším svém životním díle (33 p. 21) vykládá proti LoE-
SKEMU úzké okrajové buňky za assimilační prosenchymatické
buňky a připomíná, že mechanickému jich významu svědčí
1 ta okolnost, že okraj u některých druhů v apikální části se
rozšiřuje, kdežto v basální částí kryté listy předcházejícímu,
jest užší. U Cymbifolí a Rigid a u Sph. molle SuLLıv. jest
České rašelinníky. 37
ovruba uzounká a okraj sám jest rozštěpen v brázdu podél
celého listu až do špičky běžící. Na příčném průřezu jeví se
nám konce lístků rozštěpeny ve vidličku. Rýha tato povstala
tím, že vnější kolmé stěny okrajních buněk se resorbovaly;
proto nazvána též WARNSTORFEM resorbění rýhou. Podle
všeho má resorbční rýha nahražovati kapillární rourku svi-
nutím okrajů vzniklou, neboť okraje listů u těchto druhů jsou
obyčejně ploché, jen nepatrně dovnitř zahnuté. U některých
Cuspidat bývá okraj zubatý (Sph. trinitense C. MůLL., Sph.
falcatulum BEscm., Sph. irritans Wagxsr., Sph. Fitzgeraldi
Ren. et ČaRD., Sph. trichophyllum WARNST.), což způsobeno
tím, že buňky poslední vrstvy svými rohy ven vyčnívají.
Podobně svými rohy vyčnívají hyalocysty někdy z čepele.
v apikální kápovité části větevných lístků hlavně ze středních
partí větévky u Cymbifolia; 1 ty budou rozvádění vody pod-
porovati. Na okrajích kápě jsou proto některá Cymbifolia též
zubatá.
Listy na větévkách jsou z pravidla sestaveny ve spirale
dle ?/;. Obyčejně se střechovitě kryjí, jmenovitě na samčích
větévkách, kde jsou hustě dle */;3 i °/ı seskupeny. Na odstá-
lých větévkách u některých druhů se staví lístky někdy pěkně
v pěti řadách; takovými pětiřadě olistěnými větévkami vyzna-
čují se z našich druhů Sph. quinquefarium (LinD».) WARNST.,
Sph. Lindbergii ScHpr., Sph. Warnstorfii Russ. a Sph. recur-
vum Pal. Beauv. subspec. pulchrum (Linne.).
Někdy jest hoření půlka čepele náhle kolmo odstálá,
vyhnutá, takže celá větvička nabývá kostrbatého zjevu. Ty-
pické takové lístky jsou pro Sph. sguarrosum PERS., jmeno-
vite pro var. spectabile Russ. v lesích ve vlhkých příkopech
a kol praménků rostoucí.
Podobné formy sguarrosulní vytváří též většina našich
druhů; jsou podmíněny značnou vlhkostí, jak nejednou v pří-
rodě na stanovisku, ale i v umělých kulturách našich mohli
jsme se přesvědčiti.
Zajímavý úkaz pozorujeme u Cuspidat. Tam, zejména
v suchém stadiu bývá čepel lístků větevných silně vlnitá,
takže lístky jsou kadeřité; toto vlnité zprohýbání čepele jest
pro Cuspidata charakteristické, neboť u ostatních skupin vůbec,
neb aspoň ne v takové míře, nepřichází. Příčina jeho jest
9
38 XI. Karel Kavina:
exopleurní uložení trojbokých chlorocyst, účel ochrana před
vyschnutím a přímým světlem. |
Ze listy větévek převislých se od listů odstälych vetevek
mnoho neliší, řekli jsme již při porech. Dlužno nám ještě do-
dati, že u větévek převislých jsou listy řídce sestavené a mí-
vají chlorocysty na obou stranách volné, neboť nepotřebují
zvláštní ochrany, jsouce dostatečně odstalymi větévkami celého
trsu před světlem chráněny. Chlorocysty json též význačně cen-
tricky mezi hyalocysty umístněny, by lepe velkou váhu vodou
nassátých hyalocyst unesly.
Perichaetiální lístky jsou za doby rozkvětu ještě
zakrnělé (ScHimrer 2 p. 2b.). Archegonia obalují lístky
perigoniální, zvelicele to vlastně lístky větevné, jež na
zkrácené vedlejší ose tvoří vejčitý pupen; tyto se jinak málo,
hlavně jen pory, liší od drobných ostatních lístků větevných.
Za to lístky perichaetiální tvarem 1 anatomickou stavbou jsou
od větevných lístků odhšné. Tyto počnou se v květu vyvinovati
teprve až po zúrodnění archegonia zároveň s plodem, který
přerostou a posléze celý obalují. varem připomínají spíše lístky
lodyžní; jsou značně velké, často 131 vice mm dlouhé 10 mm
široké. V basální části jsou po většině složeny výhradně z pro-
táhlých buněk zelených, čepel listová do poloviny jest tudíž
z homogeního pletiva; teprve v hořejší části jsou přítomny
hyalocysty, z prvu spoře, blíže špičky však již pravidelně
mezi zelené buňky rozložené. Výjimkou jen u některých druhů,
ku př. Sph. rigidum Scapr. jsou hyalocysty též v basální
části, takže připomínají perichaetiální lístky větevné. Rozmno-
žení chlorofyllových buněk souvisí s úkolem perichaetiälnich
lístků, jež mají nejen chrániti nýbrž 1 vyZivovati mladou to-
bolku, jež postrádá úplně (HABERLANDT 1, MAGDEBURG) assi-
milačního systému, který tuto funkci u jiných mechů částečně
přejímá. Mimo to dodávají tlustostěnné buňky chlorofyllové
též celému listu pevnosti. Hyalocysty totiž nemají obvykle
žádných vlákének a jsou vytužovány toliko sporými rozporami
a listnami. Velké ochrany ostatně perichaetialné lístky nepo-
třebují, neboť jsou značně chráněny svou polohou. Trvanı
perichaetiálních lístků jest obyčejně krátké. Zachází společně
s tobolkou po vyprášení spor. U hydrofilních forem někte-
rých druhů (ku př. Sph. molluscum Bruch, Sph. cymbifolium
České rašelinníky. 39
Heow., Sph. cuspidatum [EnRn.| Russ.a Warnsr.) záhy za-
krňují a jako drobné lístky po prodlouženém pseudopodiu
jsou rozsázeny. Jindy zase dlouho vytrvávají, objímajíce ještě
1 po roce basi větévky, s níž již dávno tobolka odpadla (Sph.
fombriatum Wizs., Sph. acutifolium EHRrn.).
C. Orgäny rozmnoZovaci a sporogon.
Sphagna jsou jednodomá nebo dvoudomá; vlastnost tato
není však pro určité druhy konstantní. Často u jednoho
druhu na témže stanovisku můžeme sbírati individua jedno-
domá i dvoudomá. Jen málo druhů jest, které určitý tento
stav zachovávají. Jest tudíž většina druhů polyôenich, a
proto nelze užívati rozdělení pohlaví u Sphagen za systema-
tické délidlo, jak ku př. ScHrmrER 1858 a jiní po něm pro-
váděli. — »Kvety« Sphagen nachází se vždy na postranních
větévkách v různém uspořádání.
Samčí »květy< nahloučeny jsou v jehnědy, amentula,
upomínající svým uspořádáním a zpravidla i živým zabar-
vením na podobné jehnědy některých Jungermanniacei. Jsou
krátké, kyjovité, s lístky hustě střechovitě se kryjícími, často
krásně nápadně zbarvené. "Tak ku př. u Sph. acutifolium
Enr. jsou pěkně karmínové, u Sph. rubellum (Wırs.) šar-
latové, podobně u Sph. medium Lampr.; Sph. cymbifolium
Hrow. má amentula žlutavá, někdy bledě růžová do oran-
žova, Sph. subsecundum (NEEs.) Limpr. pěkně žemlově hnědá,
u Sph. cuspidatum (EmRu.) Warnst. a Sph. recurvum (PAL.
BEauv.) Warnsr. rezavě žlutá, Sph. molle SurLıv. bledě fia-
lová. Jindy zase jest samčí větévka zeleně zbarvená, takže
ztěží bývá k nalezení; tak tomu ku př. jest u Sph. fim briatum
Wirs., Sph. squarrosum PERs., Sph. teres (ScHPR.) A NGSTR.,
Sph. riparium ANcsrR. Po straně každého lístku nachází se
jedno antheridium, a sice v téže jehnědě vždy na stejné
straně. Antheridia, jež byla poprvé r. 1782 objevena a po-
psána HEDWIGEm, souhlasí až na některé výjimky s anthe-
ridiemi Jungermanniaceí. Jsou kulovitá, někdy trochu kulo-
vitě vejčitá, a přisedají na větvičku na dlouhé bezbarvé
stopce. Kulovitá jich část jest průsvitavě bledě zelená na pe-
riferii obdaná zdánlivě samostatným prsténcem hyalinnich
buněk; prsten tento však není nic jiného než průsvitná stěna
40 XI. Karel Kavina:
antheridia v optickém průřezu. Byl vysvětlován NEEsEm a
jinými jako analogický S annulem sporangia kapradin. Avšak
nějaká skupina ztloustlých buněk antheridum otvírajících,
jak u jiných mechů vidíme (GóBEL 2 p. 239, RUHLAND p.
211), Sphagnum vůbec, podobně jako jatrovkám, chybí. Ná-
zory o hodnotě antheridií jsou různé. SCHLEIDEN pokládal je
za jedinou, velikou vakovitou buňku; názor tento vyvrátil
Hormeisrer (1 p. 68). LErrGEB (3. p. 317) tvrdí na základě
jich vývoje, že jsou to přeměněné postranní osy. Nejlepší
jest názor, plynoucí ze srovnání antheridí Sphagnovych
s antheridiemi ostatních kryptogam, z něhož vyplývá, že
antheridium jest splodinou trichomovou (VELENOVSKÝ
3, I. p. 72; 1 p. 13). Vývoj antheridi u Sphagen jest ob-
dobný jako u ostatních mechů, což již Hormesıster (1),
SCHIMPER (2) a LEITGEB (3) až na nepatrné rozpory sou-
hlasně potvrdili. Zakládá se podobně jako u těchto v basi-
skopické části segmentu jako papillosní výstupek, jež dělením
ve třech směrech vzroste posléze v antheridium.
Uvnitř skládá se antheridium z tenkostěnných 5ti neb
Gtibokých velikých, později čočkovitých buněk, jež obsahují
po jednom spermatozoidu. V čas zralosti stěna antheridia při
vrcholu na dvou neb i více místech puká, roztržené stěny se
růžkovitě svíjí a spermatozoidy se v hojném slizu vy-
hrnou ven.
Spermatozoidy byly u Sphagen pozorovány již r. 1822
NEES von ESsSENBECKEM (1 p. 33) u Sph. capillifolium Brı».
(= acutifolium EÉHRH.) a považovány za drobné monády.
UNGER později je i popsal jako Spirillum bryozoon — Cor-
pore filiformi rigido spirali. Spira evoluta, basi incrassata,
bis v. ter rediens, diametri — ? —, ač již před tim FÜrn-
I
ROHR tušil, že NEEsova Monas Lens bude asi míti týž vý-
znam jako pyl u jevnosnubných. Později opětně studovány
byly UNGEREM, SCHIMPEREM, ROZEM, CAMPBELLEM a pravá
jich podstata vysvětlena.
Dokud jsou spermatozoidy v antheridiu, zdají se býti
Jako kuličky, na nichž jest znáti nezřetelně navinuté vlákno,
končící na jednom polu dvěmi dlouhými eiliemi; rejdí čile
jako nějaké zoospory ve slizu matečných buněk, což lze
dobře průsvitnou stěnou antheridia pozorovati. Když vy-
České rašelinníky. 41
hrnou se a rejdi venku jsou tvaru protáhle kyjovitého na
jednom konci zduřelé v hlavičku, za níž pak jest tenčí část
svinuta ve dva a půl závitu a končí dvěma tenkými bičíky,
pomocí nichž se spermatozoid čile rotačně pohybuje. Dle
RozE-Ho (1) jest v kyjovité části přítomno zrnko škrobové
povahy, I modře se barvící; zde jest uložen vlastní »élement
mále«, spirála a cile jsou jen apparáty pohybu. CAMPBELL
tvrdí, že kyjovitá část obsahuje hmotu jadernou, cilie a spi-
rála jsou původu protoplasmatického. Dozrálé spermatozoidy
jsou žlutavé a různě velké. U Sph. acutifolium EHrH., u ně-
hož jsme je měli příležitost pozorovati, byly průměrně
00046 mm dlouhé; 0'001 mm tlusté, s nitkami 0'0027—0'0085 mm
dlouhými. U Sph. cymbifolium Hepw. a Sph. subsecundum
NEES, jež Roze ohledával, byly přibližně skoro téže velikosti.
Spermatozoidy Sphagen se vyznačují též tím, že mají ne-
smírnou schopnost životní. Již UNGER píše, že pozoroval je
v čilém pohybu na materiälu chovaném po kolik neděl
v torbě; SCHIMPEROVI podržely schopnost pohybu po 6 mě-
síců. RozE pozoroval čilý pohyb v antheridiich, jež úplně
byly zmrzlé, již za 5 minut po roztání. My jsme dospěli
podobných zkušeností. Pod sklíčkem, bylo-li o dostatek vody
postaráno, pohybovaly se celé čtyři dny. Přidáno-l trochu
Itinet., tu mnohý spermatozoid se ještě 1/,—3 hodiny po-
hyboval!
Samičí kvítky tvoří podlouhlé vejčité pupeny na
kone postranní zkrácené větvičky; obyčejně jen jedna, zřídka
dvě větvičky přeměňují se v jednom svazečku v samičí
květy. Na jedné rostlince jest vždy několik kvítků, jež bý-
vají umístněny poblíže vrcholu a krátkými větévkami capi-
tulum tvořícími úplně ukryty; jsou též 1 zeleně, nenápadně
zbarvené a těžko se nacházejí.
V jednom kvítku bývají dvě, někdy až pět, arche-
gonií, jež obaleny jsou úplně velkými perigoniálními
lístky. V morfologickém smyslu jsou archegonie právě tak
jako antheridie trichomové hodnoty. Jsou podobně podlouhle
lahvicovité podoby jako u ostatních mechů; na krátké stopce
nese se nodlouhle baňatá břišní část, ger men, uzavírající
velikou vaječnou buňku a menší břišní. Germen prodlužuje
se ve válcovité hrdlo, stylidium, ze 6 řad složené a tak
42 XI. Karel Kavina:
dlouhé jako celá ostatní část archegonia germen i se stopkou.
Když buňky na konci hrdla archegonia naduří a se roz-
trhnou, okraje takto vzniklého otvoru se svinou dolů, čímž
se umožní spermatozoidům vstup dovnitř archegonia; tam
zatím střední vrstva buněk hrdelních a buňka břišní se roz-
plynuly, čímž povstal kanálek, slizem z rozplynulých buněk
naplněný a vedoucí přímo k buňce vaječné. Někdy se 1 celé
stylidium zkroutí, jak SCHImMPER a Hv pozorovali.
Mezi archegoniemi nenacházíme žádné parafysy, jak
tomu jsme zvykli obyčejně u mechů. Sphagna žijíce v do-
statečném vlhku a majíce všechny orgány vždy hojně vodou
zásobené jich nepotřebují. Proto parafysy, jichž funkce jest
nejen vykládati prostor mezi archegoniemi, nýbrž 1 tyto
hlavně před vyschnutím chrániti (RUHLAND p. 218.) zde chybí.
Velmi jemná, rozvětvená a na koncích kyjovitě naduřelá vlákna,
jež se někdy mezi archegoniemi nacházejí a která SCHIMPE-
REM jako parafysy byla vykládána, jsou hyfy Peziziney He-
lotium Schimperi Naw. Mycelium její žije se Sphagnem
v symbiose a zavdalo právě příčinu k SCHIMPEROVĚ omylu.
Houbu tuto objevil r. 1888 NAWASCHIN v samičích květech
Sphagnum squarrosum Pers. a pokřtil ku cti gemalního bryo-
loga strassburského. Mycelium se objevuje hlavně na jaře,
kdy nejen mezi archegonie vniká, nýbrž po všech částech
rostlinky se rozlézá; ku kone května pak vytváří drobounké
plodničky s podlouhle kyjovitymi asky, v každém po 8 ellip-
tičných bezbarvých a hladkých sporách.
Vývoj archegonií jest stejný jako u jiných mechů; jen
nepatrnými odchylkami se poněkud liší (LErTGEB 3, JAN-
ZCEWSKI 2 p. 410.) hlavně pokud se týče břišní části. Rozdíl
ten jest, že celá dolení půlka hrdla tvoří přechodní část ke
germenu, kdežto u ostatních mechů jen nepatrná část se na
tomto účastní; rovněž 1 stěna břišní a archegoma Sphagen
jest ze čtyř vrstev buněk tvořena, u ostatních mechů však
jest toliko dvouvrstevna.
Ze všech archegonií v celém květu jest jen jediné oplod-
něno a vyvine se v plod. Po oplození zbarví se celý centrální
kanál v hrdle archegoma až k buňce vaječné žlutě neb oran-
žově. Zároveň s plodem počnou se též vyvíjet vlastní pe-
richaetiální lístky.
České rašelinníky. 43
Sporogon Sphagnaceí jest ve své stavbě naprosto od-
lisny od sporogonu všech ostatních Dryophyt a vykazuje
tudíž ve všem zvláštnosti a zajímavosti. Plody jsou na rost-
lince různě umístněny; u terrestních forem bývají obyčejně
v hlavičce při vrcholu nahloúučenými větvičkami tvořené.
U vodních a nebo submersních forem jsou sporogony různě
po lodyžce roztroušeny. Archegonia 1 u těchto druhů byla
původně také při vrcholu; v době však, kdy plod se vyvi-
noval, povyrostla 1 celá lodyžka a sporogony proto polohu
svou zdánlivě změnily. U forem terrestních vzrůst nebylv té
době tak značný, neboť v letních měsících parných, kdy plod
se vyvinuje, nebylo pro vzrůst příhodných podmínek. To-
bolka dospívá v perichaetialnich lístcích a pak teprve v čas
zralosti počne se z těchto vysoko nahoru vyšinovati na-dlouhé,
bezlisté, zelené stopečce. Tato stopečka jest jen prodloužená
větévka, na níž sedělo původní archegonium: jest to pseu-
dopodium, na které teprve přisedá vlastní sporogon. Tento
má seta kratičké, téměř žádné; zřetelná jest z něho vlastně
jen kulovitě ztluštělá noha, jež jest zapuštěna v konci pseu-
dopodia. Toto pak kolem nohy vytváří zduřelou, ze dvou
vrstev buněk chlorofyl obsahujících pošvičku, vaginulu.
Vaginula byla dlouho od různých autorů popírána — Sphagna
stavěna byla do sekce Evaginulati —, až teprve SCHIMPER
význam zduřeniny pseudopodia, »pedunculus diseiformis«
starých bryologü, jako vaginulu vyložil. Nad pošvičkou jest
bezprostředně přisedlá tobolka. Tato jest tvaru téměř do-
konale sférického, někdy 1 trochu vejčitá, do délky protáhlá;
jest různě veliká, 0'8—2 mm v průměru mající. V čas zra-
losti jest černá, černohnědá a lesklá, po vyprášení však barva
její vybledne v hnědou neb červenohnědou; také tvar její
se obyčejně protáhne, takže prázdná tobolka bývá pak ka-
líškovitá s otvorem více méně rozšířeným. Stěna tobolky
složena jest ze 4 vrstev buněk. Buňky první, vnější vrstvy
jsou téměř kubické a mají blánu buněčnou značně ztluštělou
a hnědě zbarvenou. Buňky ostatních tří vrstev spodních jsou
tenkostěnné a bezbarvé; v čas zralosti se tyto tři vrstvy
buněk resorbují, takže stěna tobolky jest jen jednovrstevná.
V dolejších částech tobolky jsou ve stěně četná stomata,
zdánlivě jako phaneroporní průduchy vypadající; ve skuteč-
44 XI. Karel Kavina:
nosti to však průduchy nejsou, neboť obě buňky jsou spolu
pevně srostlé a netvoří žádnou štěrbinu. Jedině blány bu-
něčné jejich jsou značně ztenčelé, takže za vlhka mohou
vzduch propouštěti (NawascHın 4). S redukcí průduchů sou-
visí 1 redukce assimilačního pletiva, jež se obyčejně v to-
holce ostatních mechů nachází; toto však u Sphagen vůbec
vyvinuto není (HABERLANDT 2 p. 474.) Ústí tobolky jest
úplně hladké bez peristomu; prsténec jest jen slabě jednou
neb dvěma vrstvami trochu menších buněk naznačen. Víčko
jest ploše miskovité a úplně se od tobolky odděluje.
Celou tobolku v mládí povléká jemná, blánitá čepička,
vytvořivší se z vnější vrstvy dolení části archegonia; jest
přímým pokračováním vnější vrstvy vaginuly, s níž téměř
nerozeznatelně splývá, a skládá se z tenkostěnných bezbar-
vých šestihranných buněk. V čas zralosti se tento obal roz-
trhává a vytrvává pak na basi tobolky, nikoliv na jejím
vrcholu jak u Bryineí jest pravidlem.
Význačné pro všechny Sphagnaceae jest však vnitřní
stavba tobolky. Endothecium u Sphagen tvoří jedině krátký
sloupec, jenž celý dolejšek tobolky vyplňuje. Kolem této
columelly a nad ní zvoncovitě v hořejší části se klene pak
vrstva výtrusorodná, archesporium, přímo těsně spo-
rovým vakem obdaná. Archesporium tvořeno jest na rozdíl
od všech ostatních mechů z amphithecia. Výtrusný vak při-
léhá těsně na vnitřní stěnu tobolky, takže lehce při odsko-
čení víčka jest protrhnut a výtrusy mohou se vyprášiti. Jsou
tudíž Sphagna vyznačena tak charakteristickym sporogonem
od všech ostatních mechů, že by již tato okolnost stačila, by
jako zvláštní oddělení byla uznávána. Ta okolnost, že některá
pletiva a orgány, jež u ostatních jsou obvyklé, jsou v to-
holce Sphagen redukována, ukazuje zajisté na jejich vysoké
stáří geologické.
Spory Sphagen jsou dosti velké, 18—35 u v průměru,
tetraedrické, bledezlute. Makroskopicky jeví se jako sírově- nebo
hnědožlutý prášek. Exosporium jest průhledné, takže obsah
spory s velkým jádrem a několika olejnými kapkami je dobře
znatelný ; povrch exosporia jest bradavčitý. Světlé, drobné
jeho bradavky stávají se zřetelnými zejména když spory po-
České rašelinníky. 45
zorujeme ve vodě; tinkturou I barví se exosporium oranžově,
H.SO, červenohnědě, při čemž olejové krůpěje ze spory unikají.
Vedle těchto spor pozoroval ScHIMPpeEr (2 p.9,31.) spory
drobnější, polyedrické, které nazval mikrosporami oproti
svrchu popsaným makrosporäm. SCHIMPER se domníval, že
drobounké tyto spory jsou zplodinou dalšího dělení matečných
buněk sporových (1. c. p. 54); tetraedrické velké spory povstá-
vají čtveřením, polyedrické pak tím způsobem, že prý se každá
matečná buňka rozdělí v 16 spor menších. Mikrospory jsou
jen 10—13 u veliké, kulaté neb kulatopolyedricke, na povrchu
pravidelně petiühelniky a šestiúhelníčky políčkované. Bývají
obyčejně pohromadě s makrosporami v jedné tobolce, neb sa-
mojediné, ale tu vždy v tobolce menší, zakrnělejší než nor-
mální tobolky bývají. Přítomnosti jich užil SCHIMPER jako
význačného znaku třídního charakterisujícího celé Sphagnaceae.
Význam a úkol mikrospor nemohl však rozřešiti; veškeré jeho
pokusy s klíčením těchto spor potkaly se s nezdarem.
Skoro po celých třicet let po tomto objevu SCHIMPEROVĚ
nepodařilo se žádnému bryologovi mikrospory nalézti. R. 1884
sice Husxor v »Revue bryologique« (p.59) oznámil, že
našel mikrospory u Sph. squarrosum PERS.; později však bylo
WARNSTORFEM a LINDBERGEM V AE ed ee (1886 p. 90) do-
kázáno, že domnělé mikrospory Husnorovy jsou jen >»sehr
kleine, runde, etwa 0001 bis 0°002 mm messende Plasmakör-
perchen, welche sich in jeder Sphagnumkapsel, auch unter
den wahren Mikrosporen, aus überschüssigem Plasma gebildet
und mit den Mikrosporen gar nichts zu thun haben« Není
proto divu, že později existence mikrospor vůbec byla popí-
rána; analogie podobných dvojích spor u ostatních mechů
vůbec nepřicházejí a rovněž i vytváření není časté, jsouc spíše
úkazem abnormálním.
Az teprve r. 1886 našel mikrospory WARxsToRF (12,
181, 18, p. 89.) u celé řady Sphagen ; poněvadž nalezl je jen
u druhů dvoudomých, byl veden k doměnce a tvrzení, že mi-
krospory u Sphagen mají tutéž úlohu jako mikrospory rhi-
zocarpaceí a některých lycopodyneí, kde z nich vyrůstá pro-
thalium s antheridiemi, kdežto makrospory dávají vznik pro-
thaliim samičím. Zvláště když podařilo se mu zjistiti mikro-
spory u dvoudomé jatrovky Blyttia Lyellii Gor., zdála se jeho
46 XI. Karel Kavina:
domněnka býti právoplatnou. WARNSTORFOVY názory propa-
goval zprvu též LETACO; později však s GRAVETEm klonil se
k náhledu, že mikrospory Sphagnům ani nenáleží, nýbrž že
jsou nejspíše původu houbového. "Také hepaticolog STEPHANT,
který v tobolce Anthoceros nalezl malé, mikrosporám podobné
spory, jež však nepopíratelně náležely nějaké houbě, pronesl
též mínění, že mikrospory Sphagen budou asi sporami něja-
kého houbového parasita.
. Záhada mikrospor rozluštěna až r. 1890 Nawaschinem.
Ruský tento botanik nalezl v červnu 1890 při exkursi do gu-
vernie Vladimiřské nedaleko Orechowo-Sujewo na velikém
komplexu plodné Sphagnum squarrosum, jehož však většina tobo-
lek byla ještě neuzrálá, avšak některé již byly zralé, ale menší,
začernalé jakoby nějakou chorobou nakažené. Ohledávaje tyto
tobolky a jich obsah pod mikroskopem shledal, že naplněny jsou
všechny mikrosporami; při bližším ohledávání pak pozoroval, že
tobolka naplněna jest hyfami nějaké houby, z nichž některé
jsou na konci naduřelé a zde nejprve bezbarvé, později hněd-
noucí mikrospory odskreuji. Maje dostatek materiálu mohl
houbu a její spory v celém vývoji pozorovati a s určitostí
zjistiti, že mikrospory SCHIMPEROVY jsou sporami nějaké Usti-
laginei, která parasituje na Sphagnu a kterou, ačkoliv klíčení
spor nepozoroval, nazval Trlletia Sphagni Nawascm. O svém
objevu uveřejnil zprávu ještě téhož roku v »Bot. Centralbl.«,
později pak podrobnou studu v »Bulletinu« carské aka-
demie petrohradské. Vegetativní mycelium této houby, jež se-
stává z jemných, bezbarvých, nepřehrádkovaných a zřídka roz-
větvených vláken hyfových, prorůstá pseudopodium a sterilní
pletivo sporogonu, jichž některé buňky malými haustoriemi
vyssává. Největšího vývoje dosáhnou hyfy ve vytrusurodnem
vaku, kde se silně rozmnoží, prvotní mateřské buňky spor za-
tlačí a sami začnou spory tvořit. Hyfy na konci kyjovitě
naduří a oddělí bezbarvou drobnou sporu; v tomto stadiu
vývoje jest výtrusorodný vak naplněn celý měkkou rosolovitou
massou, jež právě ze spor houby sestává. Později zbarví se
spory hnědožlutě a od matečných hyf se oddělí a samy jako
jemňounký tmavohnědý prášek tobolku vyplňují. Někdy ne-
zmčí houba úplně sporotvorné buňky archesporia, některé vy-
vinou obvyklé spory, které pak s mikrosporami parasita jsou
o
České rašelinníky. A7
pomíšeny a současně rozprašovány: takové tobolky se na
první pohled od zdravých vůbec neliší.
III. Část biologická a phytogeografická.
Již starším botanikům bylo známo a nápadno, že Sphagna
nejvíce rostou a rašeliny tvoří v krajinách, kde geologický
podklad jest křemičitý, prahorní, vůbec nevápenný; na vá-
penném podkladě zřídka vůbec Sphagnum najdeme, natož pak,
aby rostlo v komplexu tvoříc rašelinu. O tom, že Sphagna
vápenatým horninám se vyhýbají psal již 1844 LESOUEREUX,
1847 SPRENGEL, SENDTER, později i SCHIMPER, MILDE, PFEFFER
a j. Ne však každá vápenatá hornina škodí Sphagnům stejnou
měrou. Někdy najdeme je i na vápenném substrátu růsti;
v Čechách prof. VELENOVSKÝ sbíral je na opukových mokřad-
lech u Oustí a u Brandýsa nad Orlicí, MATOUSCHEK v Česko-
saském Švýcarsku, Dr. Trapr na křídových pískovcích v okolí
Jičína, nám pak již od několika let jest známa mokvavá stěna
cenomanského vápenného pískovce v údolí kokořínském nád-
herným kobercem Sph. acutifolium HRE. a Mastigobryum
trilobatum NEEs pokrytá. Z cizích zemí jsou Sphagna rovněž
-pořídku z vápenných stanovisk udávána. Tak ku př. ČARDOT
(1 p- [36] 20) sbíral je na několika místech v Haut-Juře, fran-
couzské, SCHIFFNER (Alle. bot. Zeit. 1906 p. 174) u Hallthurmu
v Bavorsku aj., také Dusén je udává jako řídké na silur-
ských vápencových ostrovech Ölandu a Gotlandu.
Všude pak na vápenných podkladech sbírány obyčejné
kosmopolitické druhy, nijak obzvláštní substrát si nevybírající,
a s nimiž se všady ve vlhku setkáváme ; ani jeden druh, jenž
toliko na vrchovištích roste a formaci sphagnetovou charakte-
risuje, na vápenném stanovisku nenalezneme. Také pokusy
bylo dokázáno, že vápenaté soli rostlinkám Sphagnovým jsou
ku škodě. Z toho všeho vyplývá, že Sphagna náleží k nevelké
řadě oněch rostlin, jež vápníkovým sloučeninám se vyhýbají,
namnoze jimi jsou usmrcovány, čili že Sphagna dlužno pova-
žovati za rostliny vápnabojné“. WARNSTORFOVO tvrzení,
že Sphagna nijak vápnabojná nejsou (33 p. 29) postrádá jaké-
* "Termínu tohoto budu nyní k vůli stručnosti dle příkladu p.
prof. DOMINA napořáde užívati. Nemáme v češtině lepšího významu
k označení německých »Kalkfeindlichkeit«, »Kalkscheu« a p.
48 XI. Karel Kavina:
hokoliv odůvodnění; neboť z toho, najde-li se Sphagnum jed-
nou na místě na Ca poměrně bohatém, nelze již uzavírati
všeobecný závěr, že Sphagnu vápno vůbec neškodí, obzvláště,
když bylo pokusy velmi přesnými dokázáno, že ne každá slou-
cenina Ca stejným způsobem škodlivě na Sphagnum působí.
Tak OEHLMANN (1898) dokázal, že soli Ca vůbec škodlivě,
nejškodlivěji však CaCO; působí. Naproti tomu WEBER (Jahres-
ber. der Mánner vom Morgenstern 1900) došel k výsledkům
opačným ; pěstoval řadu druhů po několik let ve vodě Veserské
na Ca bohaté a nad to ještě práškem uhličitanu vápenatého
stále posypával, a přece rostlinkám se obstojně dařilo. GRAEBNER
a Raman se domnívali, že příčina odumírání Sphagna na vá-
penaté půdě není přítomnost Ca sama, nýbrž vůbec nedostatek
výživných látek a solí. To zdály se potvrzovati i pokusy
DůGGELIHO ve volné přírodě na vrchovišti s různými solemi
(K+CO3, KNO3, MgCO;, CaCO:, Na;PO,) konané a jež vedly
DůccELiHo ke konečnému výsledku, že Sphagna minerální
sole ve větším množství vůbec nesnesou.
Poslední dobou zabýval se otázkou vápnabojnosti Spha-
sen PauL. Dlouholeté jeho pokusy dokázaly, že nejvíce skodí
Sphagnu uhličitan vápenatý a vůbec sole básické povahy.
Nejeitlivější vůči těmto solem byly druhy vrchovištní, jako
ku př. Sph. rubellum (Wiırrs.) KLING., jež odumřelo již
v 0'0077°/, roztoku CaCO:, Sph. papilosum Lrxne., Sph. mol-
luscum Bruch odumírající při 0'0089°%, CaCO:, Sph. medium
LrmrR. při 0‘0134°/, roztoku; méně citlivé jsou druhy lesní
a luční, nejméně pak s každým substratem se spokojující Sph.
recurvum (Par. BEAuw.) WARxsr., jež odumřelo až teprve
při 312 mg CaCO; v 11. vody. Pokusy tyto odporují výsledkům
WEBEROVÝM ; rozpor tento dá se však vysvětliti tak, že jednak
CaCO; jest ve vodě téměř nerozpustné a že podle všeho Ca pří-
tomné ve Veserské vodě bylo vázáno na síran, kterýž však
Sphagnu jest neškodný. Že tomu bude tak svědčí ta okolnost,
že ve válcích, kde vedle Sphagen rostly 1 jiné jevnosnubné rost-
linky Sphagnum odumřelo; patrně svojí vegetační činností rost-
linky, tyto vyrobily dostatek CO: a jiných látek, v nichž pak
se CaCO, rozpustil.
Škodlivé působení CaCO; vykládá Paur tak, Ze UaCO; ne-
utralisuje kyselinu, jež Sphagna ve všech svých částech vy-
České rašelinníky. 49
lučují a kterou ke své výživě hlavně na vrchovištích nezbytně
potřebují, neboť rozpouštějí jí výživné látky v atmosferických
srážkách a prachu zachycené. LEININGEN, ZAILER, WILK a
Gurry dokázal chemickými rozbory, že Sphagna v sobě cho-
vají značné množství kyseliny. Nejvíce kyseliny má Sph. ru-
bellum (Wırs.) Krınc., které má jí dvakráte více než Sph.
platyphyllum (SurLLıw.), jež ze všech Sphagen nejméně má
kyseliny a méně jí též potřebuje, neboť roste za příznivějších
podmínek. Touto čistě chemickou theorií vysvětlovala by se
nejlépe vápnabojnost Sphagen. Poslední dobou však W ARNSTORF
mnoho se proti této theorii vyslovil; protidůvody jeho spočívají
hlavně na problematickém objevu BAUMANN- (GULLYHO, Ze
Sphagna žádnou kyselinu volnou nevytvořují; kyselina, jíž
Sphagna se vyznačují, vzniká prý dyalysou solí způsobenou
membránami hyalinních buněk majících kolloidální vlastnosti.
Zajímavé jest chování se Sphagen vůči vodě. Všechny
druhy jsou hygrofytní, některé i význačně hydrofytní, žijíce
po celý svůj život pod vodou ponořeny; jiné, jmenovitě Sub-
secunda, libuji si spíše v životě amphibijnim vybírajíce si
místa, která časem jsou vodou zaplavovaná a úplně ponořená,
jindy zase po celé měsíce nad vodou vynořená a vysýchající.
S podivným životem souvisí též celá anatomická stavba rost-
lnky Sphagnové. Zajímavo, že ačkoliv jsou Sphagna vyslo-
venými hydrofyty, přece mají vyvinuty některé elementy upo-
mínající poněkud na xerofyta. Jsou to totiž právě hyalinní
buňky, jež se všemi svými zařízeními upomínají na vodní
shromažďovače, jež xerofytu vodu pro nepříznivou vegetační
periodu uschovávají. Hyalocysty se seskupují kol stonku v epi-
dermis velmi připomínající svou anatomickou stavbou na vodní
pletivo některých xerofytů jako ku př. Ficusů, Begontt, Ges-
neracet, Orchidacei, Bromehaceí atd. Mimo to hyalocysty
Sphagen jsou stavbou svojí skoro totožné s leukocysty Leu-
cobryacei, většinou v tropech epifyticky na kůře stromů ro-
stoucích, a jež tudíž jsou charakteru xerofytního. Protože
Sphagna vykazují anatomickou stavbu listů i lodyžky podob-
nou, s jakou se shledáváme u xerofyt, byla poslední dobou od
LoESKEHO (1. c. p. 56.) a PAULA za xerofyta vykládána. Tento
paradoxní názor byl, pokud se týče špatného vykládání ně-
kterých zařízení, jako okraje listů, hyalocyst atd. odbyt Warns-
4
Bar mE =
Pym NS P Pre POS TE NN
O ET et Fi
-A
50 XI. Karel Kavina:
TORFEM v poslední jeho práci v tyto dny právě vyšlé (33).
Budiž nám dovoleno poněkud blíže si LoESKEHo tvrzení
všimnouti. Vodní pletivo a hyalocysty nemusí vždy ještě cha-
rakterisovati xerofyta. Vždyť jest celá řada Peperomit, jako
ku příkladu letošního roku DomrvxEm popsaná Peperomia
affims Dom. a i jiné (P. enervis C. DC. e. W. Mürr., Ps re-
flexa A. Drerr., P. leptostachya Hook. a Arn.), jež výhradně
ve vlhku u vodopádů v tropech australských rostou a přece
mají vodní pletivo právě tak dobře vyvinuto, jako druhy xe-
rofytní. Ale 1 jinými xerofytními charaktery se vyznačují ha-
řinné a vodní rostliny, a přece je nijak ke xerofytům nepo-
čítáme. Tak četné Salixy (S. repens L., S. lanata THvU1LL., S.
glauca L. aj.) mají listy chlupaté, Vaccinium Oxycoccos L. a
V. Vitis Idaea L. listy kožovité s tlustou pokožkou podobně
jako shledáváme u xerofyt. A přece nikdo tyto rostliny jako
xerofyta vykládati nebude. Setkáváme se ještě i s jinými ana-
tomicky xerofytnimi zařízeními u pravých hydrofyt; nezbývá
nám než poukázati na citát z WaRmrxcova »Lehrb. der
okologischen Pflanzengeogr. (1902 p. 187), pokud se
týče významu anatomických znaků pro systematiku vůbec.
Podobně se to má 1 se Sphagny, která přes to vše hydrofyty
zůstanou. Právě naopak Sphagna jsou význačnými hydrofyty,
jež vždy nesmírně mnoho vody potřebují a vůči sebe nepatr-
nější ztrátě její jsou nesmírně citlivy, a proto vždy ve svých
pletivech velké množství důležitého tohoto životního elementu
si zachovávají.
Přece však, pokud se týče maximálního množství vody
různé druhy Sphagen různě si hbují. Všeobecně lze říci, že,
sušší místa vybírají si hlavně Acutifolia, Cymbifolia, Sguar-
rossa a Rigida, kdežto Cuspidata a Subsecunda na místech s vět-
ším množstvím vody, nezřídka přímo v ní si libuji. Tyto druhy,
jež ve vodě rostou, mají vodní pletivo v menší míře vyvinuto.
Kůra lodyžky často schází, pory v hyalocystech zakrňují, ba
někdy jako ku př. u Sph. riparium ANGSTR. var. fluitans
Russ. i hyalocysty v čepeli větevných lístků z valné části bý-
vají redukované a čepel jen ze samých chlorocyst, hlavně
v apikální své části, jest složena. Submersní formy jsou též
vždy slabší, měkčí a jemnější; větévky jejich řídce olistěné,
často prodloužené, a všechny od lodyzky odstálé. Lístky vě-
České rašelinníky. ol
tevné jsou obyčejně protáhlé; často celý tvar rostlinky ve vodě
splývající jest tak jemný, že dělá spíše dojem nějaké robust-
nější Cladophory než Sphagna. Barva submersních forem jest
vždy pěkně zelená.
Poslední dobou zavedl WARNSTORF do diagnos označování,
jak si druh ve vlhkosti libuje a jaká stanoviska si vy-
bírá. I označuje jako Sphagna hygrophila druhy sice ve vodě ro-
stoucí, ale v ní jen nejnižšími svými částmi ponořené; Sph. hy-
drophila nazývá druhy úplně ve vodě ponořené a v ní splývající
a ke Sph. helodeophila počítá druhy vybírající si sušší mo-
čály, kde jen nejspodnějšími částmi své lodyžky do vody za-
sahují.
Stejně zajímavě působí na Sphagnai světlo. Jak jsme již
dříve připomenul Sphagna, jako vůbec všechna Bryophyta,
přímého a prudkého osvětlení nesnesou ; proto na výslunných
a hodně osvětlených místech opatřují se různými ochrannými
prostředky, aby chloroplasty před přímým dopadem paprsků
slunečních ukryly. Sphagna na místech světlu přímo expo-
novaných, jak často se na vrchovištích stává, rostou v nižších
kompaktních kobercích, jež překrásně hrají všemi barvami.
Koberec takový stkví se od nádherné nachové barvy až do
vıolove, jindy strakatí se hnědě, žlutě, oranžově, růžově, ma-
sově se všemi odstíny těchto barev. Největší své krásy dostih-
nou koberce ty v létě, kdy jsou nejintensivněji zbarveny ; na
podzim barvy vyblednou a na jaře pak začnou se koberce
opětně zbarvovati. Rostlinky ve stínu rostoucí jsou statné a
vysoké, skládají trsy řidší často značně hluboké; větévky jsou
ve svazečcích oddálených, silnější rovnovážně obloukovitě od-
stávají; nezřídka lístky na větvičkách jsou kostrbaté, majíce
čepel v hoření půlce vzhůru vyhnutou. Barva těchto trsů jest
vždy zelená s různými nuancemi do modra, neb žlutava. Za-
barvení Sphagen přikládá se význam ochranný před paprsky
slunečními. K tomuto svědčí velmi četné okolnosti, zprvu vzpo-
menuté. Bližšího však o barvivech vystupujících u Sphagen
nevíme, neboť nedají se z blány buněčné známými dosud pro-
středky extrahovati. Zajímavé jest chování se červené barvy
vůči alkaliim a kyselinám ; kápneme-li na červeně zbarvené
nějaké Sphagnum ku př. Sp. medium Lampr. f purpurascens
(Russ.) WaRxsr. neb Sph. rubellum (Wırs.) Krınc. nějaké
4°
TEILE =
=
59 XI. Karel Kavina:
zředěné kyseliny (při svých pokusech používali jsme ponejvíce
HCI nebo H:SO,), tu barva červených větévek se nezmění,
v prvé době spíše intensivněji vystoupí. Pokropíme-li však
červené větévky nějakou alkalif, ku př. KOH, Na+CO; a j.,tu
ihned větévky zmodrají. Totéž se mi často stávalo, když jsem
tyto druhy v slabounkém roztoku KOH vyvařoval, abych si
z mich udělal stálý praeparät. PaAuLovt (1 p. 152,2 p. 69) rovněž
kultury červeně zbarvených druhů vCaCO; a jiných alkalických
roztocích pěstované dříve než zhynuly zmodraly. Reaguje tudíž
červené barvivo S'phagen jako lakmus, modrajíc zásadami. PAUL
(2 p.70) se domnívá, že bude barvivo toto velmi příbuzno
anthocyanu jak v chemickém, tak i v biologickém významu.
Bylo by zajímavo otázku tuto chemicky řešiti.
Sphagna požadují spíše podnebí drsnější s atmosférou
parami přesycenou; proto daří se u nás nejlépe v polohách
vyšších, kde průměrná roční teplota jest mižší, a kde po větší
dobu roční panují mlhy a časté jsou srážky. V tropech rovněž
vystupují na vysoké hory; ani u nás v teplejších krajinách
si nelibují. Nacházíme je tam sice též, avšak vždy jen druhy
ubikvistické, ani jeden vrchovištní. Plného rozvoje svého, aby
tvořily komplexy a skládaly celá veliká rašeliniska, mohou a
dosahují jedině v drsnějších krajích, horách a předhořích.
K tomuto účelu jest přizpůsoben celý jejich růst 1 roz-
množování. Rozmnožování pohlavní jest u Sphagen poměrně
řídké. V zimě a na jaře ještě pod mohutnou pokrývkou sně-
hovou kvetou, brzo z jara, kdy sněhy tají, se kopulují a přes
léto pak uzrávají. V pozdním létě teprve, někdy až ku konci
srpna, v září, přináší plody dozrálé a spory rozprašují. Plody
však přináší zřídka, některé druhy plodné ani neznáme. Za-
jímavo, že v létech parných a suchých hojněji fruktifikují
než v deštivých a studených, kdy sotva některý druh tobolky
přináší. Úkaz tento bylo lze obzvláště za letošního abnormálně
suchého a parného léta velmi dobře pozorovati ; letos sbíral
jsem celou řadu druhů Sphagen krásně plodných, kdežto loň-
ského deštivého léta sotva dva druhy plodné na četných svých ex-
kursích jsem nalezl. Obyčejně bývá Sphagnum plodné na celém
velkém prostranství; tak ku příkladu letos v lese u cesty
z Ponědrážek do Lomnice bylo po celou délku rozsáhlého lesa
Sph. cymbifolium Hepw. plodné, podobně 1 na celém rašeli-
České rašelinníky. 53
nısku kol Velkeho Darskeho rybnika, Panskych Bidazk ma-
lemu Dařskému rybníku Sph. cuspidatum Eur., Sph. acuti-
folium EmRH., Sph. recurvum (Par. BEauw.) Warnsrt., Sph.
medium Liımpr., Sph. subsecundum (NEEs) LrmPR.a ještě ně-
které druhy tobolkami byly přímo obsypany. Příčinu tohoto
úkazu dlužno hledati v tom, že sucho a parna jsou vegeta-
tivnímu rozmnožování velmi nepříznivé, a tudíž rostlinka za
nuceného tohoto odpočinku vyvíjí raději plod, jenž za teplého
léta lépe dozrává a spory lépe rozprasuje. Jet rozhazování
spor u Sphagen velmi zajímavé, jak zvláště studie NavaAscHI-
NOVA ukázala (4). U úplně uzrálé tobolky víčko náhle s celým
obláčkem spor za rachotu daleko odskakuje; rachot tento mů-
žeme též pěkně pozorovati su$fme-li nějaké pěkně plodné Sphag-
num. I starým byl tento zvláštní způsob rozšiřování spor
u Sphagen dobře znám; tak ku př. již BRIDEL-BRIDERI píše
(I. c. I. p.2) »theca ... cum crepitu desiliens«. Dle NAVASCHINA
úkaz tento probíhá následovně: Ve zralé tobolce seschne se
úplně columella, prostor místo ní sotva 237 mm? měřící za-
ujme vzduch, jenž do vnitř tobolky vlhkými blánami buněč-
nými rudimentárních průduchů na basi tobolky diffundoval.
Když pak tobolka vydána jsouc paprskům slunečním vysychá,
tu podélné stěny její počnou se zkracovati a v záhyby sklá-
dati, takže se radialné k sobě sblíží, a tak nastane značné
zúžení prostoru, v němž vzduch jest uzavřen; tento pak zpět
ven skrze stomata uniknouti nemůže, neboť blány jejich jsou
za sucha neprostupné. Když konečně se zůží a zmenší prostor
až na 078 mm’, nabude konečně uzavřený vzduch expanse přes
3 atmosfery a exploduje; při tom odlétá za hluku víčko s vel-
kým množstvím spor. Zbylé spory v tobolce jsou pak stří-
davým stahováním a roztahováním stěn, větrem a jinak roz-
nášeny.
Daleko intensivněji než pohlavním způsobem množí se
Sphagna vegetativně. Se zvláštními rozmnožovacími nějakými
tělísky, jež u ostatních mechů jsou obyčejné, se u Sphagen
nesetkáváme; za to však s jinými způsoby se shledáváme.
Lodyžka Sphagen stále dorůstá, vegetační vrchol po
dlouhou dobu jest činným; lodyžka v dolejších částech
již odumírá, zatím co vrchol roste pořáde dál. Často se stává
že některá větévka ve svazečku větévek zesílí, a vzroste v lo-
54 XI. Karel Kavina:
dyžku, která jako původní lodyžka po straně má svazecky
větévek, jež na konci lodyžky nahloučeny jsou ve známou
hlavičku. Tato sekundární lodyžka z innovační větévky
vzrostlá staví se později do směru hlavní lodyžky a zaujímá
její místo v trsu; zatím hlavní prvotní lodyžka obyčejně již
odumřela. Stane-li se, že vrchol vegetační předčasně zahynul,
jak často se stává na louce při sečení trávy, kdy jak snadno
se může každý presvedeiti, hlavičky rosthnek „Sphagnových
vesměs bývají posekány, tu nevytváří se innovační větévky,
nýbrž v bezprostřední blízkosti svazečků větevných vytvoří
se adventivní pupen, jež vzroste v dokonalou rostlinku
v krátkém čase (Warnsrorr 2 p. 219). Zajímavý případ
adventivních pupenů mohl jsem pozorovat letošního roku.
Koncem července sbíral jsem v Labském Dole u Spindelmiihle
v potoce parallelním s Pudelbachem Sph. crassicladum W ARxsr.
var. magnifolium WARNST., jež tvořilo na dně hustý porost.
Rostlina řádně na parném tehdá slunci byla vysušena; po 4
měsících začátkem prosince ohledávaje u tohoto druhu vět-
vení nechal jsem úplně vyschlé rostlinky asi 4 dny v kulturní
misce ve vodě ležeti. Ku svému podivení spatřil jsem čtvrtého
dne zdvihati se nad rostlinkami zelené svěží větévky; při
bližším ohledání jsem shledal, že to jsou mladé nové rostlinky
vyvinuté z četných adventních pupenů poblíže svazků větev-
ných neb i v úžlabí větviček vytvořených. Jest to právě za-
JimavŸ případ, jakou silou životní Sphagna se vyznamenávají,
že ani typicky hydrofilní individium po delším úplném vy-
schnutí nádržky vodní nezmírá, naopak, po opětném zavlažení
dále může vegetovati. Regenerace v pravém slova smyslu ne-
byla dosud na rostlinkách Sphagnových pozorována (GOEBEL
2 I. p. 40). Náhradou za ni však vytváří se na uříznutých a
poraněných místech. sekundérní protonema z počátku vlák-
nité, později lupenité, na němž pak vyrůstá mladá rostlinka
jako na normálním protonematu ze spory vyklíčivším. Jak
pokusy OEHLMANNOvy ukázaly, vytvořuje se sekundární pro-
tonema nejčastěji na úlomcích mladších lodyžek z buněk dřevní
části; na starších lodyžkách tvoří se jen v hlavičkách mezi
větévkami středními a krátkými, někdy i na nich, jakož sil-
nějších větévkách ostatních svazečků, když byly od lodyžky
odtrženy. Velmi často vytváří se též sekundární protonema
České rašelinníky. 55
z basálních buněk větevných lístků, a nebo, byly-li lístky po-
trhány ze samotných chlorocyst. Jiný způsob vegetativního roz-
množování jest obvyklé u forem submersních, vodních. U těchto
se některé větévky ze svazečku značně prodlužují, takže jako
dlouhé nitkovité šlahouny ve vodě splývají. Na konci těchto
šlahounů jest pupen, z něhož vyroste mladá rostlinka, která,
kdvž šlahoun přehnije, se uvolní a brzy v některém trsu za-
chytí a samostatně vegetuje.
Všemi těmito způsoby vegetačního rozmnožování jest
Sphagnum dobře vyzbrojeno, aby nezahynulo, a aby se co
nejvíce rozšířilo. Sphagnum rozmnožuje se na stanovisku za
příznivých okolností vegetativně tou měrou, že v krátké době
zarastá celá rozsáhlá prostranství hustým kobercem. Nejlepší
příklad lze viděti na rašelinách, kde se borky vypichují a ra-
šelina málo jest odvodněna ; tu v několika létech vypíchaná
místa opět rašelinníkem zarůstají a tvoří se opět mocná vrstva
rašeliny.
Z těchto všech vlastností plyne ı dalekosáhlý význam
Sphagen v přírodě. Nejdůležitější úkol jejich jest ten, že jsou
regulátory srážek vodních. Nejen že Sphagnum celé
přívaly zadržuje, nýbrž ono i vodu uschovává a chrání zem
před vyschnutim. Dobře vystihl jich význam prof. VELE-
NOVSKÝ, jenž (1 p. 26) píše: »Rybniční hráze se přívalem po-
trhají, ale ssavé buňky rašelinníka nikoliv.« Celé zařízení rost-
linky jest k tomu určeno, aby ssálo jako houba do sebe vodu.
Nejen celé přívaly deštné do sebe vsávají, nýbrž pory svými
a dírkami, jimiž účelně membrána hvalocyst jest perforována,
opatřují si vodu srážením vodních par a mlh. Vodu si pak
po celé rostlince rozvádějí Cymbifolia hlavně kůrou, jiné druhy
kapillárními prostůrky vzmklými mezi větvemi a lístky, pře-
vislými větévkami, jež Sphagna nahražují hojné vlášení ko-
řenové, které u četných mechů jiných celou lodyžku v dolní
části jako plstnatý obal objímá; získanou vodu zadržují hlavně
ve velikých hyalocystách a retortových buňkách. Tim vším
umožněna jest právě ona obrovská mohutnost ssací, kterou
Sphagna nad všechny mechy, ano i jiné prostředky ssavé,
vynikají. RrecLER udává, že Sphagnum acutifolium EHrH.
absorbuje ve 100 dílech 482 díly vody, takže po několikadenním
dešti napité Sphagnum obsahuje až 631% vody; OLTMANNS
EE
56 XI. Karel Kavina:
shledal u Sph. cymbifolia, že 1 díl pojme 5 dílů vody, Gyr
dokázal, že Sphagnum v krátké době pojme 13kráte více vody
než samo váží oproti Polytrichu, jež toliko 3kráte tolik vody
přijme. Nejnovější přesná měření PaurLova (2 p. 111). doká-
zala, že 10 gr. suchého Sphagnum molluscum BRUCH přijme
26'8krát více vody než samo váží. Sph. papillosum LINDE.
25'3krát, Sph. cymbifolium 23'1krát, Sph. sguarrosum PER.
22krát, Sph. acutifolium EnRu. 19krát, Sphagnum recurvum
18krát, a nejméně Sph. platypiyllum (SurLL.) Linpe., jehož
10 gr. vyssaje 160 gr. vody. Všeobecně můžeme říci, že 100
dilů suchého Sphagna vyssaje něco kolem 2000 dílů vody.
Z těchto přibližných čísel můžeme si již udělati pojem o ohromné
mohutnosti ssací Sphagen a jich významu v té příčině pro
celou přírodu i člověka, jenž této vlastnosti rašelinníka prak-
ticky může využíti.
Vyplňují celé močály, které, kdyby nebyly Sphagnem
a jinými mechy zarostlé, hnily by a nezdravými výpary
celou krajinu otravovaly. Takto však stávají se Sphagna 1 hy-
gienicky důležitými činiteli v celém hospodářství přírody
1 člověka.
Tím, že zarůstají hluboké bažiny, močály a jezera při-
pravují poznenáhlu půdu i pro jinou vegetaci. Brzo, jakmile
Sphagnový koberec hladinu vodní pokryje, uchytí se na něm
četné Carexy, Eriophora, k nimž záhy přidruží se 1 jiné rost-
liny bažinné, později 1 Pinus uliginosa, Betuly, olše, smrky
a tak znenáhla místo pusté, nevlídné hladiny vodní, celá pláň
se pěkně zelená; když pak rašelina vyschne přemění se během
doby celá vegetace a tam, kde kdysi močál se prostíral jest
nyní dobrá louka, les neb 1 již zdělané pole.
Nemenší význam mají rašelinníky i v tom, že nepřímo
vyrovnávají vletě extrem y temperatury. V době
sucha totiž Sphagna vodu silně vypařují, o mnoho více než
stejně veliká hladina vodní, jak Orrmanns (L e. p. 40. 47)
pokusy dokázal. Tím však vysokou temperaturu svého okolí
snižují; v noci pak, kdy vodní páry se srazí v mlhu, tuto
svými jemnými pory do sebe opět ssají, vhyaloeystech kon-
densují, a tak velké množství vody, jež ve dne vypařily opět
zpět dostanou. Z několika stran jest vykládáno, že rašeliny
a rašelinníkové komplexy zaviňují v zimě velké mrazy. Jakým
České rašelinníky. 57
způsobem mají na mrazy obzvláštní vliv nelze pochopiti; zdá
se, že zde jest zaměňována ta okolnost, že rašelinníky rostou
právě nejvíce na místech nejstudenějších a nejvlhčích.
Nelze zamlčeti 1 nejdůležitější jich význam, že totiž vodu
ve velikém množství nassátou opět zpět vracejí ve způsobě
pramenů a potůčků, které v nesčíslném množství z rašelin
odtékají. Všechny velké české řeky béřou svoji vodu
z největší části hlavně z rašelin. I v dobách největšího
sucha rašelna nikdy nevysychä, a vždy vodou své potoky
hojně zásobuje.
Bohužel, že význam rašelinníku a rašelin vůbec pro pří-
rodu, a tím 1 nepřímo pro člověka jest podceňován. Nase
české rašeliny v době přítomné šmahem bez rozmyslu a
jakéhokoliv plánu se odvodňnjí a ruší, takže budou-li tyto
meliorace pokračovati, v budoucnu za několik desitileti, ne-
bude v Čechách ani jedné pořádné rašeliny. A výsledek této
meliorace — budou strašné povodně a opět v době veder vy-
sychání našich řek, které ostatním částem naší vlasti vláhy
dodávají, kterou rašeliny uschovaly; tím vším bude naděláno
nekonečně větší škody, která ani z daleka nebude vyvážena
výtěžkem z mizerné louky neb pole meliorované bývalé rašeliny.
I přímý užitek však skýtá rašelinník, respektive ra-
šelina, jíž jest hlavním komponentem, člověku; a ten jest rovněž
nemalý,
V prvé řadě jest užíváno rašelny jako paliva, jež síce
nemá těch předností jako kamenné uhlí, přece však jest nej-
lepší jeho náhradou. Výhřevnost rašeliny jest dosti značná
o celou '/; větší než dříví; oproti uhlí má však také jisté před-
nosti: obsahuje jen 0'35%, síry (uhlí přes 2°/,), jest snadněji
zápalná a nepoměrně levnější. Ovšem uhlí má ale větší vý-
hřevnost, 1t uhlí vydá za 2t rašeliny, neobsahuje tolik vody
a jest o mnoho skladnější. Proto rašelina má význam pro
země, jež vlastního uhlí nemají neb aspoň ne v potřebném
množství; v průmyslu pak pro uvedené přednosti se jí hojně
v některých odvětvích užívá. Rašelina se vypichuje v borky,
jež se vysouší. K lepším účelům technickým se rašelina ba-
gruje strojem, různým způsobem hněte a pak v brikety strojem
upravuje. Vypichování rašeliny a užívání jí jako paliva jest
v Čechách starého data; historickými zprávami bylo potvrzeno,
58 XI. Karel Kavina:
že v jižních Čechách rýpána rašelina na panství Rožmberském
nž za PETRA VOKA Z ROŽMBERKA, tedy již v stol. XVI. U nás
ovšem nenabývá tolik významu, neboť uhlí máme dostatek.
Obvčejně se borky ani drahou nerozváží a jen v širším okolí,
kde jsou vypichovány,se jich k topení užívá. Daleko značnější
jest výroba rašeliny v jiných zemích, zejména ale ve Švédsku,
kde dobývání rašeliny děje se za státního dozoru; tam ročně
spotřebují 1,000.000 t rašeliny, užívajíce ji všude i v závodech
průmyslových na místo drahého uhlí. Nejvíce rašeliny se vy-
píchá v Rusku, přes 4,000.000 t ročně. V Rusku rovněž bývá,
hlavně v krajinách, kde dovoz uhlí je drahý, na místo tohoto
všeobecně užívána; vytápějí jí i lokomotivy Nižní dráhy.
Někde též podrobují rašelinu suché destilaci; plynu
z ní unikajícího užívají k rozmanitým účelům, jako plynu
generatorového,a zuhelněnou rašelinu jako dobrou
náhradu za koks a dřevěné uhlí. Má však toto rašelinné
uhlí jednu vadu, jež brání většímu jeho rozšíření: jest trochu
drahé, takže jen v jistých závodech, kde jedná se o čisté
uhlí, jest používáno.
Největší užitek v hospodářství poskytuje rašelina roz-
mělněná v drť, jíž se užívá jako steliva, neboť vyniká
nade všechna steliva četnými vlastnostmi. Jednou z předních
jest neobyčejná její schopnost ssací, takže netřeba stelivo
z drtě rašelinné tolikráte vyměňovati jako steliva jiná;
nejlépe vynikne přednost tato z následujícího přirovnání;
Slámové stelivo má 380%, ssací schopnosti, stelivo lesní,
z jehličí a listí se skládající 350"/,, stelivo z drtě však 9509/,.
V poslední době se trhá samo Sphagnum, jež se lisuje v ba-
líky, a rovněž jako steliva užívá. Toto rašelinné stelivo
má 24009, ssací schopnosti. (SCHREIBER VII. Jahresber. der
Moorkulturstation in Sebestianberg, 1905). Hnůj pak z tohoto
steliva váže též mnohem více dusíku než hnoje ze steliv
jiných; obsahuje totiž 0'45°, N, kdežto hnůj slámový 04096.
Treti výtečná vlastnost steliva rašelinného jest jeho láce;
100 kg rašelinného steliva a drtě stojí průměrně u nás
K 2'40,kdezto totéž množství slámy někdy stojí vice než 10 K.
Rašelinné stelivo a drť vyrábí se nyní v Rakousku ve
13 továrnách; výroba zavedena od roku 1885. V Čechách
nejstarší a největší jest továrna ve Stráži v jižních Čechách;
České rašelinníky. 59
vedle této jest v jižních Čechách ještě továrna v Nových
Hradech a v Černé u Horní Plané na Šumavě. Jiné dvě to-
várny jsou v Rudohoří v Moldavě a Bastianperku. Ve všech
těchto 5 továrnách v Čechách vyrobí se za letní dobu přes
53.000 g rašelinného steliva a drtě, z nichž přes 2000 q se do
ciziny vyváží.
Vedle toho užívá se též se zdarem rašelinné drtě jako
výborného tepelného isolatoru kol trubek u strojů parních,
k obalu ovoce, do přístrojů na klíčení, obalů vodovodů na
zimu a pod. Též i do melassy ke krmení radí někteří agro-
nomové poslední dobou přidávati rašelinnou drť. Dělány též
pokusy vyrábět z rašeliny s přídavkem dřevní cellulosy
papif. Rašelina napouštěná některými roztoky a vhodně u-
pravená bývá lisována v kvádry a používána při stavbách
místo dřeva a kamene; v Německu jsou patentovány »Wak-
tonik«, »Torfit« a j. podobné výrobky. Impregnované různými
hořlavinami užívá se rašeliny jako podpalovačů. Nejnověji
užito bylo též rašeliny a rašelinné drtě k vycpávání zvířat.
Jest tedy 1 přímý užitek Sphagna a raselin pro člověka
velmi značný, a jistě v budoucnosti bude ještě zvětšen ;
v tomto ohledu přísluší Sphagnu přednost před mechy ostat-
ními. A ještě jeden ohromný význam mají rašeliny pro člo-
veka; kamené uhlí, jež dneska stalo se pro člověka a jeho
existenci ve všech směrech nepostrádatelné, není dle nejno-
vějších badání (VELENOVvSKÝ 3. III. p.959.), nic jiného, než
fossilní rašelina. Zdali a v jakém kvantu Sphagnum se na
tvoření těchto karbonských a tercierních rašelin zúčastnilo
nelze říci, neboť přímé důkazy o tom nemáme; soudíce dle
celé zvláštní stavby, systematické a morfologické isolace,
a jiných ještě zvláštností tohoto rodu, musíme uznati mu
vysoké stáří geologické a jistěže již iv těchto dávných dobách
na zemi naší Sphagnum rostlo.
60 XI. Karel Kavina:
Jak jsme již dříve řekli, jsou Sphagna jednak rostlinami
hydrophytními, jednak vapnabojnymi a vybírají si stanoviska
s mžší roční teplotou. Bude tedy těmito podmínkami určeno
1 jejich geografické rozšíření Jsou nestejným způso-
bem rozděleny po celém světě, všude, kde podklad nevápenný
a dosti jest ovzduší parami nasycené, kde něžné jejich ústrojí
by obstáti mohlo; anatomická jich stavba a také jiná za-
řízení jim dovolují opatřovati si výživu ı z atmosferických
srážek, nečiní tudíž na výživnost substrátu valných nároků.
Chybí toliko v bezvodých pouštích; zajímavo, že rovněž
v tropech jsou řídké a i tundräm arktickým scházejí. Zdá se,
že příčina tohoto úkazu jest, -vedle jiných, hlavně ta, že na
těchto stanoviskách byly zastoupeny jinými, pro tamnější
podmínky lépe vyzbrojenymi rostlinami. Sphagna jsou vesměs
rostlinami terrestnimi; výjimku tvoří prý jedině Sph. Fitz-
geraldü Ren. ET Garn. (S. trinitense C. MÜrr. var. Fitzgeraldii
(Ren. ET. ČaRD.) Warnsr.), které CARDOT uvádí jako »vivant
sur les trones et les feuilles des Palmiers, comme les Mousses
épiphytes« (3 p. 64), avšak v Georgii nalezeno v mělkých
tůňkách (Warnsrorr 33 p. 218.) Zdá se tudíž, že terrestrický
výskyt bude pro Shpagna pravidlem.
Dle nejnovějších zpráv WARNSTORFOVYCH (33) čítáme
po celém světě 343 druhy Sphagen; počet tento však musíme
nejméně o dobrou třetinu redukovat, neboť jsou to většinou
drobné druhy Warnstorfské, namnoze jen dle jediného exem-
pláře tvořené. Rovněž 1 ostatní čísla, jež dle posledního dila
WARNSTORFOVA udáváme, dlužno s toutéž reservou přijímati.
Rozšíření Sphagen neodpovídá nijak stanoveným okr-
skům; nejsou druhy Sphagen výhradně palaearktické, neotro-
pické, palaetropické atd. Druhy rostoucí v Severní Ame-
rice právě tak dobře rostou v Americe Střední 1 Jižní.
Jednotlivé však skupiny Sphagen © dosahují © největšího
svého rozvoje v určitých geografických okrscích. Tak ku př.
Cymbifolia a Subsecunda spolu s Cuspidaty a Rigidy vyka-
zují nejvíce zástupců v australském okrsku; podobně zase
Acutifola s Cymbifolu a Subsecundy v Brasilii, Sericea na
Sundajských ostrovech a Sev. Americe, Mucronata v Africe,
a pod. Rovněž 1 počet endemitů jest v jednothvých světa-
dílech velmi různý.
České rašelinníky. 61
V Evropě dosud popsáno všech druhů 55. Druhy tyto
jsou většinou společné i mírným pásmům Sev. Ameriky
1 Asie, jsouce skoro stejnoměrné po celé severní polokouli
rozděleny. Evropa má také nejméně ze všech dílů světa
endemických druhů; jest to 7 druhů: Sph. monocladum
(v. KLinGGr.) WaRxsr., Sph. ruppinense W aRxsr., Sph. Holtii
WaRxsr.. Sph. Artariae WaRxsr., Sph. Camusii (ČARD.)
WaRxsr., Sph. armoricum WARNST.. SpA. hercynicum W ARNST.
Prvé dva druhy jsou Cuspidata, zbylé všechny ze skupiny
Subsecund; všechny tyto druhy, skoro vesměs (až na Cuspidata)
WARNSTORFEM až v poslední jeho práci (33) publikované,
jsou velmi pochybné ceny druhové. Nanejvýše jen Sph. mo-
nocladum (v. KLınGer.) Warnst. dalo by se za druh, avšak
ještě s úzkým vymezením uznati, takže Evropa vlastně žád-
ných endemických druhů Sphagen nemá.
A merika čítá nejvíce druhů ze všech světadílů: 215;
z těchto jest 75 druhů rozdělených po Sev. Americe téměř
souhlasných s druhy evropskými. Ostatní druhy po Jižní a
v tropické Americe rozšířené jsou po většině endemické.
-V A811 rozšířeno jest 67 druhů, z nich 29 endemických,
jež hlavně jsou v tropické Asn a sousedních ostrovech roz-
šířeny. Mírné části Asie a extratropická část Himalají mají
druhy většinou společné s Evropou. Tento úkaz, že na celé
severní polokouli jsou rozšířeny téměř stejné druhy a v počtu
nad střední a jižní zony zeměkoule převládajícím souvisí ne-
popíratelně s poslední dobou glaciální.
Poněkud jiné poměry vidíme u ostatních zemědílů, kde
jest endemismus značně vyvinut. Afrika má 55 druhů,
z toho 45 endemických; v Australii jest rozšířeno 47 druhů,
z nichž 40 jest endemických.
Rozšíření jednotlivých druhů jest velmi různé. Vedle
kosmopolitických druhů jako ku př. Sph. medium Lampe.
jsou druhy s velmi rozsáhlými arealy (Sp. teres ANGSTR.-
Evropa, Sibiř, Kamčatka, Himalaja, Sev. Amerika; Sph. fim”
briatum Wirs.-Evropa, mírné pásmo Asie od Himalají až do
Japanu, Sev. Amerika, v Andech po celou Jižní Ameriku
až k Patagonii; S. sguarrosum PERS. — po celé Evropě Azo-
rech, sev. Asii. Sibíři, Japanu, Sev. Americe; S. cymbifolium
EHRH. — po celé Evropě, Asii mírné, Sev. Americe; S. pul-
62 XI. Karel Kavina:
chricoma ©. Mürr. — Sev. (Spojené státy) i tropická Amerika
(Brasilie, Paragnäy), Centrální Afrika (u jezera Tanganyiky);
S. Girgensohmii Russ. — Evropa, sev. a střední Asie, Čína,
Sachalín, rovněž 1 trop. Asie, Jáva, Sev. Amerika). Naproti
tomu některé druhy mají rozšíření velmi malé, omezujíce se
namnoze jen na nepatrný okrsek: tak ku př. Sph. elegans
C. Mürr. roste jen na Novém Zelandě, Sph. ceylanicum MITTEN
známo dosud jen z Ceylonu, S. marginatum SCHIMP. z mysu
Dobré Naděje v Kapsku, Sph. negrense MirTEN, Sph.brachy-
cladum C. Müır, S. globicephalum C. Můrr., S. Paiggarů
G. Mürr., S. laceratum C. MůrL. e. WaRxsrT., Sph. Mosenii
Warnsr., Sph. mirabile C. Mürr. a celá řada jiných, omezeny
jsou na Brasilii, Sp). luzonenze Warnst. na Phillipiny, Sph.
sericeum C. MůLL. omezeno toliko na Javu a Sumatru, kde
se však často nachází. V Evropě máme příklad takového
druhu u Sph. monocladum (KLınGGrR.) WARNST, jež dosud
známo jen ze západního Pruska.
V Čechách dle dosavadních výzkumů máme 20 druhů
(a 5 subspecii) Sphagen; jsou to vesmés druhy společné celé
střední Evropě. Výjimku činí podivné Sph. Lindberg SCHTMP.,
jež vyskytá se u nás hojně na Krkonoších podle tůněk v ra-
šelinách na hřbetu pohoří v pásmu klečovém; druh tento jest
vlastní arktickému a subarktickému pásmu celé Evropy (Grön-
land, Medvědí ostrov, Skandinavie, Švédsko, Finsko), Asie
i Ameriky (Nový Fundland, Aljaška, Labrador), kde všude
jest hojně rozšířen. V ostatních částech severní polokoule jest
velmi řídké: jednou sbíráno ve Skotsku, jednou v Pomořanech,
jednou u Vratislavi, jednou v Alpách u Stadlu; v Americe
nalezeno AUSTINEM u New Yorku, F'AxONEM v New Hamp-
shiru; jediný nález, avšak pochybný, znám jest též z Japonska.
Ve větším množství vyjma arktických a subarktických okrsků,
vyskytá Sph. Lindbergii Schmp. jedině na Krkonoších,
kde s Rubus chamaemorus L. a Pedicularis sudetica WILLD.
jest reliktem z doby glaciální, kdy asi souvisle byly
tyto rostliny rozšířeny od severu až daleko na jih Evropy
(VELENOVSKÝ 1 p. 61.).
České druhy možno dle nalezišť asi následujícím způsobem
rozvrhnouti:
V lesích vyskytají se Sphagna nejvíce podél okraje,
České rašelinníky. 63
v příkopech, okolo studánek, někdy ı zarůstají lesní tünky a
močály. Nejčastější jest Sphagnum Girgensohnü Russ., které
v četných formách pospolu s některými Polytrichy na lesních
úbočích a po kraji roste. "Tento druh doprovází často červená
jeho odrůda SpA. Russowri Warxsr. a Sph. acutifolium EHRrH.,
někdy i vzácnější Sph. quinquefarium (LixDB.) WARNST. V hor-
ských vlhkých smrkových lesích tvoří Sphagna porosty, po-
krývajíce půdu lesní na celých ohromných plochách. Tu vedle
zmíněných již druhů přistupuje ještě Sph. subnitens Russ.
et Warnst. a Sph. squarrosum PERs., jež obzvláště odrůdou
svou spectabile Russ. u studánek si libující ihned zvláštním
statným zjevem pozornost každého upoutá. V močálech
lesních objevuje se řídké Sph. Dusenii ‚JENS, ve společnosti
Sph. fallax Krinccr. a Sph. cuspidatum EHRrH., v příkopech
hojně vodou naplněných statné Sph. riparium Angstr. Na
sušších místech usazuje se namodralé Sph. rigidum SCHIMP.
Neschází ani všudepřítomné Sph. cymbifolium Hepw. neb
Sph. recurvum (Par. BEauv.) Russ. et WARxsr.
WV příkopech lučních, na březích rybníků,
v lučních bažinkách nepřicházejí žádné zvláštní druhy.
Obyčejně tato místa naplňují mechy jiné, hlavně Hypna, jako
Hypnum filicinum L. (Cratoneuron filicinum (L.) Roru),
Drepanocladus aduncus L., Dr. fluitans (L.) WARxsr, Ca-
lliergon cordifolium (Hepw.) Kınpe, Thuidia, Brya (nej-
častěji Dr. bimum ScHwaB., Br. uliginosum BRYOL. eur.,
místy Br. turbinatum Hepw.), Climacium dendroides L.,
Dicrana. Sphagnum přichází jako accesoricky element a jen
zřídka zarůstá větší plochy; nejčastější jsou druhy Sph. cymbi-
folium (Hepw.), Sph. acutifolium (Eure.), Sph. fimbriatum
Wiırrs. Někdy přichází Sph. Warnstorfü Russ., Sph. subni-
tens Russ. et Warnsr, u břehů rybníků a v hlubších pří-
kopech Sph. teres Angstr., na vlhčích, bažinných místech Sph.
subsecundum (NEEs) ScHrmr. V hustých porostech Carexo-
vých, jež na jaře jsou pod vodou, v létě však vysychají,
libuje si sivozelené vzácné Sph. platyphyllum (Suzz.) LINDB.,
jež na prvý pohled podobá se poněkud drobnému Sph. cymbi-
folium EHRrH.
V olšinách vedle jmenovaných bývá vzácně Sph.
cymbifolium HEpw. var. imbricatum HornschH, var. papillosum
64 XI. Karel Kavina:
Lrxpe., často ale Sph. medium LrmrR., Sph. cuspidatum EÉHRE.,
v různých formách, Sph. recurvum (Pal. BEauv.) Russ. et
WARxsr., s dříve jmenovanými Drepanoclady, Callier-
sony à Jj.
Bažinné louky t. zv. kyselky, jež jmenovitě v Polabí
jako »černavy< jsou vyvinuty a kde na podkladě vápenném
se nacházejí a poskytují rovněž rašelinu, chovají sice vzác-
nou a typickou floru, avšak ani jedný druh Sphagna, které
se těmto místům, hlavně pro hojný obsah vápnitých sloučenin
ve vodě rozpuštěných, vyhýbá. Sphagnum zastupují zde v jeho
formační činnosti mechy jiné jako Calliergon cuspidatum (L.)
Kınoe., Č. giganteum (Scaime.) Kinpe., Drepanocladus ex-
annulatus (Güme.) Warnsr., D. intermedius (Lixps.) WARNST.,
Chrysohypnum stellatum (ScHRE»B.) LoEsKE, Cfenidium mol-
luscum (Hepw.) Mırr., vzácněji Drepanocladus lycopodiodes
(ScHwAEGR.) WaRxsr., Philonotis calcarea SCHTIMP. a). Z ostat-
ních rostlin vynikají hlavně Schoenus ferrugineus L., S. m
gricans Iu. jež činí husté štětinaté koberce, četné Carexy,
imenovitě C. Davalliana Sm., C. Hornschuchiana Horpz, C.
Oederi EmR., C. flava L. a 3., Pinguiculy, Drosery a spousty
význačných krásných Orchidejí (Orchis coriophora L., O.
militaris Huns., O. incarnata L., O. palustris Jaco., Gymna-
dema conopea R. Br.) Tetragonolobus siliquosus Rorx a Jj.
Rašelina na kyselkách vznikající jest mazlavá, amorfní hmota
jako černé husté bláto, která, když vyschne jest těžká, tvrdá
a nesnadno se rozmáčí; jest bohatá na dusíkaté látky, proto
také na meliorovaných kyselkách zakládaná pole jsou neoby-
čejně úrodná.
Největšího rozvoje a významu nabývá však Sphagnum
na pravých rašelinách, vrchovištích. Tyto vznikají
všude, kde voda neobsahuje vápenných sloučenin, a to vždy
nad hladinou vodní, na rozdíl od kyselek. Rašelina na vrcho-
vištích vzniklá liší se značně od rašeliny luční: není mazlavá,
naopak drobivá, vodu rozvádí stejnoměrně, není amorfní, ný-
brž vždy dají se v ní zbytky rostlin ji tvořících dobře rozeznati;
za sucha jest značně lehká, křehká a na výživné látky velmi
chudá. V Čechách vrchoviště se hlavně vyskytují na horách
a jich předhořích; nejvíce jest vrchovišť na Šumavě a Pošu-
maví, nak v Rudohoří, Krkonoších, Jizerských horách a vřed-
České raSelinniky. 65
hořích těchto pásem; velmi velká vrchoviště jsou též v jižních
Čechách jmenovitě v pánvích budějovické a třeboňské, menší
chová vysočina Česko-moravská. České rašeliny jsou různého
typu podle toho jakým způsobem vznikly. Ve stručném pře-
hledu daly by se rozděliti následovně:
Hluboké rašeliny pohraničných hor, jako na Šumavě
a Rudohoří,vznikly většinou z jezer, jež vyplňovaly krátká
údolí a hluboké propadliny mezi jednotlivými horami a hře-
beny, kam shromažďuje se voda. Rašeliny tyto jsou velmi
hluboké a obyčejně uprostřed mají jedno neb několik jezírek
s vodou tmavou, hlubokou. Rašeliny tyto jsou obyčejně za-
rostlé hustým porostem Pinus uliginosa, která jedině místům
vlhčím se vyhýbá: na vlhčích místech ovšem. převládá vege-
tace mechová s Carexy a Eriophory. Druhy Sphagen, jež ra-
Seliny tyto chovají patří k vzácným a typickým druhům
vrchovištním, obzvláště na nejhlubších a nejvlhčích místech
vrchoviště, kde hlavně jen Sphagnum převládá; jest to často
krásné Sph. fuscum (ScHrmP.) KLINGaR., Sph. rubellum (W1Ls)
KLIvcaR., Sph. cuspidatum Enr. v četných svých submers-
ních formách, Sph. pulchrum (Lınpe.) Warnst., Sph. con-
tortum SCHULz, vzácná Sph. molle SurLıv. a Sph. molluscum
BrRucu., (jež však i v následujícím typu se vyskytují), Sph.
teres Ancstr. Na rašelinách tohoto typu nachází se památná
Betula nana L. a Salix myrtilloides U.
Rašeliny na hřebenech horstev vznikající, jako jsou vět-
šinou Krkonošské a některé Rudohorské nebývají hlu-
boké, nanejvýš 11/—2 m. Vznikly v prohlubinách v skalnatém
prahorním hřbetu, kde dlouho zůstává sníh a voda z něho se
tam nadržuje. Pinus uliginosa vystřídána jest nízkou Pinus
pumilio, na různých místech pak jsou větší neb menší tůňky,
sotva několik dm hluboké. Namnoze, hlavně rašeliny Krko-
nošské, chovají četné rostliny borealní, jež svědčí vysokému
jich stáří. Sphagna jsou zde zastoupena v těchže druzích jako
u typu prvého: význačné jest však Sph. Lindbergi' ScHımp.,
jež vroubí břehy tůněk pospolu se Sph. medium Sımpr., Sph.
rigidum ScHrmr. a Hypnum sarmentosum WAHLENB. Jinak
z phanerogam jest častá význačná Carex pauciflora LicHt,
Eriophorum vaginatum UL., E. alpinum U., Luzula sudetica
PREsL, Empetrum, Rubus Chamaemorus L., Swertia a j.
66 XI. Karel Kavina:
Rovněž hluboké, rozsáhlé jsou rašeliny vzniklé v nižších
polohách v pánvích s podkladem jílovitým, kde spodní i svrchní
voda z celého okolí se nadržuje, jako ku př. máme veliké
rašeliny jihočeské v pánví budějovické. Tyto na velkých
plochách jsou rovněž zarostlé Pinus uliginosa, jež místy do-
spívá i výše menšího stromu; na jiných místech jsou ještě
celé plochy volné, pokryté toliko Sphagnem, na němž rostou
Oxycoccos, Andromeda, bažinná borůvka, Hydrocotyle; v bah-
nitých místech červená se Comarum palustre L., na odkryté
rašelině činí povlak Illecebrum verticillatum L., v suších le-
sících Pinus uliginosa voní Ledum palustre L. Druhy Sphagen,
jež zde přichází, jsou: Sph. cymbifolium Hepw. často ve var.
papillosum Linpe., Sph. rigidum Scaime., Sph. cuspidatum
Eurn., Sph. recurvum (Par. BEauv.) Russ. et Warnsr., Sph.
acutifolium EHrH., Sph. contortum SCHULTZ, Sph. subsecundum
(NEEs) LrmrR., Sph. medium Limpr., vzácně Sph. rubellum
(Wırs) Krıncer., Sph. subnitens Russ. et WARxsr.; zajímavé
jest Sph. molluscum BRUCH, jež vklíněno mezi Sph. contortum
Schutz, Sph. rufescens (NEEs. et Horn.) Lımpr. a Sph. re-
curvum (Par. BEauv.) Russ. et Warnst. na Česko-moravské
vysočině přichází.
Méně zajímavé bývají někdy menší rašelinky, jež v údolí
podle řek a potůčků vznikají a jež obsahují obyčejné
druhy Sphagen, zřídka kdy některý vzácnější. Lepší sběr po-
skytnou již na úbočích horských hřebenů rašelinky vi-
suté, hlavně jen ze Sphagna složené, vzmklé v stupňovitých
prohlubinách holé skály, kde pramének vyvěrá a svrchní voda
s úbočí stékající se tam sbírá. Tam bývají zajímavé formy
Sph. acutifolium EHreB., Sph. recurvum (Par. BEavuv.) Russ.
et WaRxsr., Sph. rigidum ScHrmp., Sph. subsecundum (NEEs.)
Limpr., Sph. Warnstorfu Russ. a ].
Ostatní rostliny phanerogamické tvoří dle vlhkosti různé
skupiny, a zajímavo jest sledovati jak Sphagna jsou vzhledem
k těmto na vrchovišti rozdělena. Všeobecně možno dle prof.
Dr. DOMINA rozeznávati na vrchovištích následující formace:
Nejlepší druhy Sphagen rostou na nejhlubších a nej-
vlhčích místech rašeliny, kam se málokterá vyšší rostlina od-
váží a kde Sphagna pospolu s Aulacomnium, Philonotisy,
Hypny, Bryy a j. tvoří formaci mechovou Sphagna, jež
České rašelinníky. 67
tu bývají jsou: Sph. rubellum (Wırs.) KLINGGR., Sph. fuscum
(ScHrmP.) KzinGGr., Sph. teres AnGstr., Sph. medium LImMPR.;
podle břehů jezírek v porostu Carex limosa (L.) postupují
do vody Sph. cuspidatum EHRHu., Sph. pulchrum WARNST.,
Sph. inundatum Russ. Z phanerogam vybírá si tato místa
Comarum, Naumburgia, Pedicularisy, Viola palustris U., Hydro-
cotyle, Lycopodium inundatum L. (místy), Drosery, Meny-
anthes, někdy 1 Trientalis.
Na méně hlubokých místech zastupuje formaci mechovou
formace Cyperacei, hlavně různých Carexü (Carex vulgaris TR.
C. leporina L., C. panicea L.; C. canescens L., C. filiformis
L., C. ampullacea Goop a j.), luncus filiformis L. a I. supinus
Möncn.; formaci tuto doplňují zaoblené kopečky Eriophorum
vaginatum skytající pevnou oporu odvážnému chodei bažinou.
Druhy Sphagen do této formace postupující jsou obyčejně
tytéž jako ve formaci mechové. Někde k nim přistupuje vzácně
Sph. platyphyllum.
Na sušších místech tvoří formace Pinus uliginosa, jež
tvořívá zpravidla hustý, uzavřený porost; mezi touto vtroušena
tvoří betuleta Betula carpatica, někdy tu a tam 1 Salix aurita
L. neb S. cinerea L, Půdu pod nízkými kmínky borovice ba-
žinné porůstá Sph. medium LrmrR., Sph. acutifolium EHRE.,
jmenovitě ve svých pěkných červenavých odrůdách, Sph. sub-
secundum (NEEs.) Lımpr., Sph. Russowii WARnsT., Sph. sub-
nitens Russ. et Warnst., Polytrichum formosum Hepw., P.
strictum Banks., P. gracile MExz, Cetraria islandica často
pěkně plodná, Cladonia raugiferina; mezi těmito úzké své
lístky prostrkuje Andromeda poliifolia L., jež jest předzvěstí
formace polokeříkovitých Ericacei, která zaujímá velká pro-
stranství v sousedství 1 volná místa mezi Pinus uliginosa.
Jsou to sivé Vaccinium uliginosum L., V. myrtillus L., V.
vitis idaea U., Calluna vulgaris SALISsB. zmíněná Andromeda
a Oxycoccos palustris PERS., místy 1 větší keře vodní rozma-
rmy Ledum palustre L.; neschází tu Iuncus filiformis L.,
Calamagrostis Halleriana Dc. Na vrchovištích, jež na hrebe-
nech vysokých hor jsou, Pinus uliginosa zastoupena jest, jak
dříve jsme již pověděli P. pumilio. Sphagna i mechy formace
Ericaceove jsou stejné jako ve formaci předešlé. Za to však
68 XI. Karel Kavina:
místy na Šumavě, Rudohoří, Jizerských a Orlic-
kých horách dělá porosty Betula nana L.
Většina našich rašelin jsou původu velmi starého, na-
mnoze 1 glacialního; některé dneska ovšem jsou již vyschlé
a na nich pak usazuje se obyčejně zvláštní květena. Příkladem
takových starých glacialnich raSelin bývalých jsou rašelinné
černavy u Strašice objevené r. 1900 p. prof. Dr. J. VELENov-
SKÝM a podrobně prozkoumané p. prof. Dr. K. DomiNEM.
Část systematická.
Poznámky všeobecné.
Ocenrenı rozlisovacich znaků, pojem druhu,
přehled systémů.
Již ve třetí části všeobecného oddílu měli jsme příležitost
poukázati, jak Sphagna na různé okolnosti v přírodě reagují a
jaké změny následkem toho prodělávají. Jest tudíž pro syste-
matika důležité poznati, které části rostlinky Sphagnové pro-
měně nejvíce podléhají a v jakém směru změna jejich se děje.
Správné ocenění měnlivosti jednotlivých částí, jichž pak jako
rozlišovacích znaků užíváme, vede k správnému pře-
hledu systematickému, v opáčném případě k zmatkům, baik ab-
surdnostem.
Habitus rostlinky podléhá značným změnám. Již ve vše-
obecné části zmínili jsme se, že vlhkostí zaviněna jest za růz-
ných okolností forma squarrosa, f. deflexa, f. flagellata a
f. falcata, ve vodě skoro všechny druhy vytváří podobně f.
immersa, f. laxa, f. tenella, právě tak jako na sušších stanovis-
kách formy stricta a compacta Tyto formy vyskytují se za týchž
podmínek skoro u všech druhů, takže nutno vždy při popi-
sech na ně bráti náležitý ohled. Právě tak velikým změnám
podléhá i barva rostlinky, měníc se podle intensity osvětlení
trsu. Formae coloratae jsou rovněž u většiny druhů analo-
gické, lze jich tudíž užiti toliko jen jako znaku podružného
významu. Význam mají jedině při charakterisaci některých
skupin; tak barva nachová, jež u Cymbifolit a Acutifolit se
často vyskytá, u Sguarros a Cuspidat není nikdy přítomna.
U Subsecund se vyskytá barva červená se zvláštním nádechem
do žluta, masově červená, nikdy však ne nachová jako u Cymbi-
folii neb Acutifoli. Někdy však stává se barva i pro jednot-
ET
70 XI. Karel Kavina:
live druhy význačnou, jako na příklad u Sph. medium Limpr.,
Sph. rubellum Wırs., Sph. fuscum (ScHrmr.) Krınc., Sph.
platyphyllum Sur. Velice proměnlivé jsou též větévky pokud
se týče délky, olistění i směru, v němž jsou odstálé; tak formy
orthoclada, anoclada, kataclada, dasyclada, euryclada, masti-
goclada, brachyclada, mesoclada, homaloclada, macroclada, dre-
panoclada, pachyclada, atd., jichž Russow k označení variet
často 1 v různé kombinaci (na př. var. brachyeurycladum
var. eurydrepanocladum aj.) užívá, jsou velmi nestálé, a tudíž
1 celé variační stupně systematické, v tomto smyslu bezcennné
a nesprávné. Často během několika dnů se táž rostlinka na
svém stanovisku mění; můžeme ze zkušenosti tvrditi, že Sph.
acutifolium brachycladní a anocladní za týden změnilo se v ma-
krokatacladní a později v mastigocladní. Již z tohoto hodnota
Russowovych variet vysvítá. Stejně nelze i barevným formám
připisovati ceny variet, jak v novější době WARNSTORF a Rus-
sow činí. Zajímavé jest 1 měnění habitu druhů, jež pospolu
rostou a navzájem habitu jsou stejného: případ tento připomíná
na lokální připodobňování SCHŮBELEREM u obilnin a jinými
1u některých jiných phanerogam pozorované. Tak na př. RoELL
(1. p. 573.) uvádí, že Sph. acutifolium EHrH. rostoucí se Sph.
Girgensohnii Rus. pohromadě úplně toto habitem svým tak
napodobilo, že habituelně od sebe nebylo lze oba druhy roze-
znati. Podobných případů jest zaznamenáno několik, a jistě
každý bryolog ze své prakse některé případy zná. BAUER
pozoroval úkazy tyto u Sph. recurvum PAL. BEavv. a Sph.
Girgensohnii Rus., my pak měli příležitost totéž poznati u Sph.
riparium A NGSTR.a Sph. squarrosum PERs. Vidíme, že nelze tu
díž habitu rostlinky užíti jako spolehlivého znaku rozlišovacího
při druhu, a že toliko při rozeznávání variet a forem lze jich
se zdarem, ovšem s náležitou reservou, použíti. Jest samozřejmé,
že každý druh se vyznačuje určitou řadou více méně konstant-
ních znaků, jež 1 habitu jeho určitý ráz dodávají, takže zku-
šený bryolog je již na prvý pohled rozeznává, avšak některé
druhy, u Sphagen skoro většina, jsou habituelně tak variabilní,
že nutno sáhnouti k rozeznávacímu znaku jinému.
Lodyžka poskytuje nám znaků několik: kůru, její složení,
vrstevnatost, neb i eventuelní nepřítomnost, a zbarvení a vy-
tváření vrstvy dřevní. Pokud se týče korové vrstvy, přihlížíme
České rašelinníky. 71
především, je-li vůbec vyvinuta, nebo není-li, totiž nejsou-li
buňky její tlustostěnné a od dřevních nerozeznatelné. "Tento
znak užíván jest hlavně u Cuspidat a Subsecund. Tak na př.
oddělováno jest Sph. fallax Krınc. od Sph. recurvum Par.
BEauv. poněvadž nemá korovou vrstvu odlišenou, Subsecunda
se rozlišují s korou více vrstevnou (Sph. contortum SCHULTZ,
Sph. platyphyllum Sur.) a skorou jednovrstevnou (Sph. subse-
cundum: NEEs, Sph. inundatum Russ. aj.) Nesmíme však za-
pomínati, že čím více jest rostlinka ve vodě ponořená, tím
stávají se hyalodermální buňky tlustšími, až konečně zdánlivě
kůra vůbec chybí; u Sph. recurvum Par. BEauw. jsou pak
1 časté formy, že mají kůru toliko jen na jedné straně obvodu
rozlisenou, až konečně na větší části obvodu vůbec chybí, takže
takové formy pak by měly patřiti oběma druhům. Nelze tudíž
tohoto znaku s důvěrou použíti. Tam, kde stabilně vždy kůra
v hojne míře jest vyvinuta, jako u Cymbifolii a Acutifoliú,
lze užiti jako rozdělovacího znaku perforace a vnitřních struktur
blan hyalocyst. Jmenovitě přítomnosti neb nepřítomnosti spi-
rálních vláken na stěnách hyaloepidermálních buněk, obzvláště
větevné kůry, lze s prospěchem uZiti za důležitý znak rozdě-
lovací. (Litophloëa, Inophloëa.) Někdy bývá i tvar retor-
tových buněk pro druh charakteristický (Sph. molluscum
Bruch).
Stejně lze s prospěchem užíti u Acutifolit i perforace
svrchních buněk hyalodermálních; Sph. fimbriatum Wius. a
Girgensohnii Rus. mají buňky korové ve svrchní vrstvě všechny
jedním neb i dvěma pory perforované, kdežto ostatní evrop-
ské druhy mají buňky korové jen velmi spoře, ojediněle, neb
skoro vůbec neperforované. V jiných skupinách však tohoto
znaku se nedá tou měrou užíti, neboť tam není tak určitý
jako u Acutrfolit. Dobrou pomůckou k rozeznávání druhů
1 celých skupin jest zbarvení vrstvy dřevní, které bývá
někdy méně intensivní, avšak zpravidla má pro určitý druh
obvyklé zabarvení. Toliko u vodních forem jest dřevní část
obyčejně bezbarvá, zelená a ztrácí původní zbarvení.
Naprosto však nepraktické a pro systém bezvýznamné
jest rozdělení květů na rostlince, jednak proto, že velice ne-
snadno se na rostlince hledají (mimo to míváme obyčejně
sterilní neb popřípadě plodné avšak nekvetoucí rostlinky
(2 XI. Karel Kavina:
k disposici), jednak, že Sphagna jsou zpravidla polyocni
někdy dvoudomé, jindy jednodomé. WARNSTORF r. 1884
v »Sphagnol. Riickbl.< na základě tohoto znaku rozvrhnul
formy kol Sph. acutifolium Eur. se družící ve Sph. acuti-
forme SCHLIEPH. et WaRxsr., k němuž patřily všechny formy
dvoudomé, a Sph. acutifolium (EnRH.) WARxsr., s květy jedno-
domymi. Později však stanovisko toto opustil a Sph. acuti-
forme zrušil. |
Jako květy takanı tobolka neposkytuje nam žádného
rozlišovacího znaku. Všechny druhy mají stejně kulatou to-
bolku téhož složení. Rozdíl bývá v barvě tobolky, jež někdy
bývá tmavší, jindy světlejší, červeno- i žlutohnědá. Pseudo-
podium bývá rovněž různě dlouhé; na sušších stanoviskách
jest pseudopodium krátké, takže tobolka sotva z nahloučených
hstků perichaetialních vyniká, na vlhčích místech neb ve vodě
jest pseudopodium prodloužené. Okolnost tato však vyskytá
se u všech druhů stejně bez ohledu na charakter druhový.
Nejdůležitější znaky rozlišovací skytají nám však lístky
větevné i lodyžní v celé své stavbě 1 formě. Důležité a
konstantní jest uložení chlorocyst v listech větevních, jež cha-
trakterisuje celé skupiny; méně stálý bývá již tvar chlorocyst,
jenž měnívá se u submersních forem velmi značně (Sph. Lind-
bergii SCHImP. var. submersum Lımpr.) Nedá se tudíž tvaru
chlorocyst užíti jako důležitého znaku, zejména ne u Cuspidat,
jak poslední dobou Warnsrorr činí; základní poloha však
trvá vždy nezměněná. Hylocysty větevných lístků dávají
několik znaků. Stěny jejich nesou u některých druhů papillo-
vité neb 1 jiné, hřebenovité výrůstky, jichž se u SpA. imbri-
catum (HornscH.) Rus. za hlavní znak užívá. Že však jest
to nesprávné, přesvědčíme se snadno jediným pohledem na
celou čepel listovou, kde v některých hyalocystech jsou vý-
růstky malé, v jiných dokonce i chybí. Důležitější jsou perfo-
race blan buněčných, jež bývají u některých druhů určitého
tvaru 1 sestavení. U jiných však druhů poměry porové značně
jsou variabilní, takže nutno jich toliko jen jako podružného
znaku používati. Počet a velikost porů řídívá se zpravidla
vlhkostí stanoviska; formy ve vodě neb pod vodou rostoucí
mívají zpravidla porů málo, kdežto formy terrestní a na sušších
stanoviskách rostoucí mívají hojné pory. Rozhodně nutno se
České rašelinníky. 13
postaviti proti methodě WARNSTORFOVE, který uznává sebe
nepatrnější rozdíl ve vytváření se porů v hyalocystech za
důležitý druhový znak. Kam tato methoda vede, jest nejlépe
viděti na jeho zpracování Subsecund. Mnohem stálejší jest
tvar lístků větevných, který však bývá u celé skupiny obdobný,
takže jen v málo případech se dá užíti za znak druhový. Ve-
likostilistkü lze užíti nanejvýš při rozeznávání forem, neboť
jest velmi variabilní. Konstantní znak dobrý skytá nám též
okraj listů vroubený lemem, u různých druhů různě širokým;
někdy bývá okraj rozštěpen v resorbční rýhu, jež zpravidla
jest dobrým znakem (Sph. molle SuLLıv., Sph. rigidum SCHIMP.,
Sph. cymbifolium EmRH.). Někdy i různý způsob stáčení čepele,
nebo zvlnění za sucha bývá subtilním sice, ale dobrým znakem.
(Sph. recurvum Par. BEavv.)
Nejdůležitějším znakem rozlišovacím jsou však lístky
lodyžní, jez jak jsme se nesčíslněkráte přesvěděili, jsou skoro
jediným nejkonstantnějším znakem u Sphagen vůbec a posky-
tují tak pevný bod v celém víru spousty forem, jež se nám
naskytají. Stálost svoji vyznačují jmenovitě, pokud se týče
podoby. jež jen nepatrně, a to zpravidla jen velikostí, u jednoho
druhu se měnívá. Začasté již podle jejich tvaru se druh dobře
poznati dá. Pokud se týče vnitřní organisace lodyzniho lístku,
jako vláknitosti a porovitosti hyalocyst, šířky ovruby, tvaru
sítě buněčné, velikosti oušek a p., podléhají lístky sice změnám,
nicméně však nikdy ne značným; podobou však jeví se nám
lodyžní lístkv značně stálými. Isophyllní a dimorfní lodyžní
lístky, jež Rörr (1.p.578,586) k důkazu, že nelze lodyžních
lístků při stanovení druhu užíti, uvádí, nijak cenu jich jako
rozlišovacího znaku nezmenšují,neboť většinou jsou to mladistvé
nevyvinuté formy. Stálosti jejich tvaru jsou prospěšné několi-
kery okolnosti, hlavně ty, že jsouce chráněny na lodvžce pře-
vislými větévkami nejsou tak vydány direktnímu působení
vnějších činitelů jako listky větevné; též 1 ta okolnost, že funkční
jejich doba jest krátká, a že na lodyžce jsou lístky zpravidla
již úplně dospělé, začasté již i odumřelé, mluví v prospěch
jejich, jako stálého znaku rozlišovacího.
I když se celý habitus a ostatní části rostlinky k nepo-
znání za určitých okolností pozměnily, tvar lodyžních lístků
zůstává nezměněn; nejpěknější doklad toho vidíme u Sph.
74 XI. Karel Kavina:
P
riparıum A NGSTR. var. squarrosula €. JExs., nebo u Sph. Lind-
bergii ScHImP. var. submersum LIMPR.
Z těchto příčin již od starých bryologů MILDE-HO, SCHIM-
PERA à j., 1 nových WARNSTORFA, Russowa, byla forma lod.
lístků vždy za jeden z nejhlavnějších znaků pokládána. V po-
slední době i Rörr důležitost jejich uznává (7. p. 102.).
Jak z předešlého patrno, jsou téměř všechny znaky více
méně variabilní; variace ta však pohybuje se v určitých me-
zích a často znak, jenž jeví se u některého druhu variabilním,
u jiného jest nápadně stálým. Za těchto okolností nutno ovšem
býti při oceňování jednothvých forem náležitě opatrnym, a
jest samozřejmo,že při tak polymorfním rodu Jako jest Sphagnum
vznikla podle řady jednotlivých badatelů i celá řada systemů
na základě pojmu, jejž každý badatel si o druhu učinil.
Staří bryologové pod vlivem LINNÉOVÝCH zásad »Species
tot numeramus quot diversae formae in principio sunt crea-
tae«, »Ne varietas loco speciei sumatur ubique cavendum est«
a »Varietates levissimas non curat botanicus« (Philosophia
bot. ed. II. 1780 p. 99, 225, 240) uznával jen něco málo druhů
EHRHARTOVÝCH, BRIDELOVÝCH a PERSOONOVÝCH s několika va-
rietami. Když pak později celá řada druhů byla popsána a
v systematice Sphagnové počaly zmatky, tu r. 1829 HEGET-
SCHWEILER první projevil myšlenku, že znaky Sphagen jsou
velmi variabilní a že by všechny známé druhy měly se zredu-
kovati na dva základní Sph. cymbifolium a capidlifolum.
Myšlenka tato nedošla pozornosti současných bryologů. —
SCHIMPER, LINDBERG A SCHLIEPHACKE pojímaly druh v klas-
sickém jeho významu. Právě tak i WARNSTORF v první svojí
monografii v r. 1881 snaží se všechny formy Sphagen sesku-
povati v druhy co možná ostře omezené; tam, kde skupiny byly
přílhš polymorfní, užívá po příkladu LIMPRICHTOVĚ specil
kollektivních, v nichž shrnuje hromadně celé řady forem
navzájem velice si blízkých a do sebe přecházejících. LIMPRICHT
již r. 1881 a 1882 v »Bot. Centralbl.« za vytvoření takovýchto
kollektivních specií se přimlouval, prohlašuje, že vlastně toliko
Sph. palustre bychom měl uznávati, neboť všechny znaky roz-
lisovaci u Sphagen jsou velmi měnlivé. R. 1884 W ARNSTORF
změniv úplně svůj názor v »Růckbl.« uznával z ohledů prak-
tických drobné druhy nepatrnými znaky navzájem se lišící.
České rašelinníky. 75
Vzoru jeho následoval i LIMPRICHT ve svém velkém díle me-
chovém, kde popisuje vždy nejprve typickou formu druhu,
a pak teprve odlišné od ní variety. Stanoviska svého WARx-
STORF neopustil, avšak co z počátku toliko z praktických ohledů
uznával, rozšířil až do krajnosti, uznávaje, že k stanovení
druhu stačí jen jediný, třebas jen anatomický znak (33. před-
mluva). Práce WaRxsrToRFovy basirují na RussowovE pojmu
druhu »als eine Formengruppe, deren Glieder untereinander
nach allen Richtungen verbunden, sich gegen eine zweite ähn-
liche Formengruppe scharf absetzt, sei es nur durch ein ein-
ziges Merkmal« (1. p. 311, 3. p. 416). S pojmem tímto musí
zajisté každý souhlasiti až na to, že k ohraničení druhu nestačí
pouze jediný znak, neboť tento často může býti proměnlivý.
Způsob takový pak vede k velikým zmatkům a tříštění Sphagen
na spoustu druhů, jak nejlépe ve WARNSTORFOVE Sphagnol.
univ. vidíme. Oč lépe pojímá druh francouzský bryolog CARDOT,
který jej definuje jako »tout groupe de plantes se distinguant
de ses congénères par des caractères morphologiques d'une
certaine importance et ne se rattachant pas à un autre groupe
par une chaine continue de transitions, soit que ces transitions
n'existent pas et n'aient jamais existé, soit qu'elles aient existé
jadis et qu’elles aient disparu, soit enfin qu'elles existent actu-
ellement, mais qu'elles ne nous soient pas encore connues«
(1 p.16. (32). Pojímáme-li druh takovýmto způsobem, pak ovšem
nikdy tolik druhů jako Warnsrorr uznávati nemůžeme. Jestliže
Warxsrorr pokládá za pokrok popsati spousty špatných druhů
na místo klassických druhů vážných starších badatelů (33. p. 17.
pozn.) neznamená to, že by jeho počínání mělo býti správné a
stanovisko jeho lepší než NEEsowo, LINDBERGOVO neb SCHIM-
PEROVO. Uznävali-li tito sphagnologové toliko Sph. subsecundum
není ještě znamením pokroku 13 druhů nových, v něž tento
druh Warnsrorr rozdrobil! Právě tak není pokrokem i neu-
stálé měnění názorů a tím 1 druhů, variet 1 forem, v němž
si WaRxsrToRF libuje. To vše vede k hrozným zmatkům, jež
veškerou další práci stěžují a také znemožňují. Vyslovuje-
se WARNSTORF r. 1881 (3. p. 15.) o úplné bezcennosti květů
jako znaku systematického a o 3 léta později znak tento uznává
a dle něho druhy rozděluje (9. p. 496.), popisuje-li jako dobré
druhy »druny«, jež sám v brzkém čase degraduje na varietu
76 XI. Karel Kavina:
neb dokonce formu druhu jiného (Sph. turfaceum Warnst.
= Sph. imbricatum (HornscH.) Russ. var. affine (REN. CARD.)
WARNSTORF f. sguarrosula; Sph. degenerans = f. degenerans
téhož druhu; Sph. Schultzii Warnst. = Sph. fallax Krınc.
var. Schultzit W aRxsrT.; Sph. parvifolium, Sph. amblyphyllum,
Sph. obtusum atd.), popisuje-li každou chvíli jiné variety bez
ohledu na synonymiku (29.; viz též SCHIFFNER 10. p. 141), tím
nicim nepřispívá k pokroku ani ku prospěchu sphagnologie
a tim méně k uznání vážné práce vědecké.
Docela jiným způsobem pojímá systematickou jednotku
RoELL. Vycházeje ze stanoviska, že u Sphagen žádný znak
rozlišovací není konstantní a následkem toho že druh u Sphagen
není žádný možný, neuznává žádných druhů a na místo nich
staví toliko »řady forem« (Formenreihen 1. p. 597). Jeho
řady forem skládají se z množství variet a forem určitým
směrem se vyvinujících a odpovídají tak vývojovým řadám
určitého druhu ve smyslu evoluční theorie.
Kdežto WARNSTORF, Russow a j. hledí vždy popsati
nejprve formu typicu a pak teprve obracejí se k varietám a
formám. dalším ( Artentypen), RoELL postupuje směrem opač-
ným, hledě z celé řady forem jakýsi schematický pojem ur-
čité řady si ziskati. Takovym způsobem vystavěl 35 řad forem,
jež mají odpovídat příslušným druhům; ve skutečnosti tedy
jen jméno změnil, neboť forma typica (Krystallisationspunkt
WARNSTORF 31. p. 88.) odpovídá rázu celé řady formové. RoELL
vykládá, že jeho »Formenreihen« jsou praktičtější než všechny
druhy ostatní. Ve skutečnosti však zavinil ohromný zmatek.
Řady svoje popisuje bez ohledu na druhy stávající; při tom
často užívá znaků pranepatrných, takže jeho řady jsou vět-
Sinou species mixtae, složeny jsouce z forem náležejících často
třem i více druhům. Při tom jednotlivé popisy jsou krátké,
neúplné a konfusní, takže ze skušenosti mohu tvrditi, že
nijak studium nezleh@uji, jak pan RoELL se domnívá*).
*) V polemice proti ANDREWSOVI se ROELL proti této výtce
brání. že jsou stručné jeho popisy avšak výstižné. (Allg. bot. Zeit-
schr. 1910 p. 52; 12.). Dovoluji si připojiti na ukázku jeho diagnosu
v základním Se he (1.1886 p. 181) uvedenou: Sphagnum-Limprichtii
m. Zart und niedrig bis robust und sehr hoch, meist grünlich und
bleich, Astblätter nur wenig gekráuselt, eiformig-lanzettlich, mitwe-
České rašelinníky. lt.
Při tom domnívá se, že nutno každou sebe menším
rozdílem se lišící formičku popsati; tím způsobem uvádí na
sta forem — sám jen z okolí svého popsal 373 variety a 325
forem, (7. p, 146.) do extremu prováděje myšlénku, že studium
forem jest nejdůležitější; tak na příklad v posledním příspěvku
v letošním ročníku »Hedwigie« popisuje u Sph. fallav KLING.
41 variet a forem z okolí Božího Daru v Rudohoří. Syste-
matika Sphagen ve smyslu RoELLOVĚ by byla brzy v dohledné
době nemožná, obzvláště ještě při ROELLOVĚ způsobu popiso-
vání, dle něhož zmíněné formy rozezná nanejvýše RoELL sám.
RoELL pochybil již v základě; není pravdou, že nemáme žád-
ných konstantních znaků u Sphagen. Některý znak, jenž se
u jednoho druhu mění u druhého naopak jest stálým a nelze
z několika případů již generalisovati tvrzení, že pojem druhu
u Sphagen v obvyklém smysle možným není. Rovněž neod-
poruje pojem druhu nijak evoluční theorii, neboť 1 když druhy
ostře jsou omezeny přece některé formy jeho naznačují velmi
dobře příbuznost a není proto zapotřebí žádných problema-
tických řad vývojových. Rovněž není pravda, že sphagno-
logové druhy uznávající variace nedbají, jak RoELL tvrdí
(9., p. 351.), nýbrž právě naopak jest variací hojně všímáno,
při tom však s rozmyslem nepatrných formiček jest ovšem
opomíjeno. Byť by variace děla se různým směrem přece
vždy základní idea tvaru jest u každého druhu zachovávána;
na stromě morušovém sotva dva lístky najdeme stejné, a ni-
koho nenapadá z každé větvičky učiniti varietu, jak to ROELL
obdobně u Sphagen činí.
Jak RoELLovy »Formenreihen“ jsou praktické jest nej-
lépe viděti z toho, že RoELL v celé řadě bryologů nenašel
žádného stoupence; až dodnes svých »Formenreihen« a systemu
užívá RoELL sám. Většinou ani při synonymice není na RoEL-
Lovy řady brán ohled. Jedině poslední dobou RorH snaží se
v Cuspidatech a Subsecundech uvésti v platnost některé řady
RoELLovYy jako druhy s nevalným však úspěchem. Ovšem
nelze Rorrrovı upříti na druhé straně zásluhu, že obrátil
nigen kleineren Poren in oberen Blatttheil; Stengelblátter gross
oder klein, zungenförmig, oben abgerundet und kurz gefranst, breit
gesäumt, meist faserlos, Holzylinder bleich, Rinde nicht deutlich
vom Holzkörper getrennt.
78 XI. Karel Kavina:
pozornost sphagnologü k detailnimu studiu variačnímu; avšak
nelze ani zamlčeti a zakryti zmatek, který svými pracemi.
v systému Sphagen zavinil.
Dle různých náhledů o druhu a o významu jednotlivých
znaků byiy sestaveny 1 různým způsobem druhy Sphagen
v systémy, jichž přehled k vůli úplnosti dovolujeme si stručně
podati.
Diccenius třídí druhy svého rodu Sphagnum ve dvě
skupiny: Sphagní species cauliferae et ramosae (14 druhů) a
Sph. spec. sessiles seu caulibus et ramis carentes (4 dr.), z nichž
vlastní Sphagnum ve 2 druzích toliko v prvé skupině jest
obsaženo. BRIDEL-BRIDERI již četné druhy vlastního r. Sphag-
num r. 1826 rozdelil: I. Ramulis distincte fasciculatis: a) fois
latioribus, obtusiuseulis (Sph. cymbifolium, Sph. tenellum,
Sph. sguarrosum, Sph. subsecundum); b) foliis angustioribus,
acutiusculis (Sph. capillifolium, Sph. recurvum, Sph. cuspi-
datum). II. Ramulis indistincte fasciculatis. (Sph. rigidum, Sph.
Jauense). ČoRDA v Sturmově »Deutschlands Flora« 6 Bd. 1835
řadí Sphagna jako Sphagnoideae do I. třídy jatrovek. (Hepati-
cini*): I. Sphagnoideae, IT. Andreaeae, III. Jungermanniaceae)
a rozeznává subgen. Sphagnum s tobolkami stopkatymi a čepič-
kou vytrvalou a subgen. Sphagnella s tobolkou přisedlou a če-
pickou v čas zralosti mizící. Jako příklad prvého kreslí Sph. cym-
bifolium, jako př. Sphagnella pak Sph. acutifolium. Bližšího
rozvedení tohoto systému nebylo však pro brzký odchod
CoRDŮV provedeno. Žádný ze současných bryologů si ne-
všímal tehdá vnitřní stavby Sphagen, jež určovány byly
vesměs Jen podle znaků makroskopických. Až teprve
C. MÜLLER v »Synopsist 1848 první upozornil na vnitřní
stavbu listů sphagnových a rozdělil známé tehdá druhy podle
špičky a vläknitosti listů: | |
I. Folia fibris annularibus nullis: S'ph. sericeum C. MOLL.,
Sph. macrophyllum BERNHARDI.
Il. Folia fibris annularıbus instructa: a) Folia apice
rotundata: Sph. cymbifolium BERE., Sph. erythrocalyx Hamp.,
*) Již r. 1928 ve svém článku »Versuch einer analytischen
Naturkunde« (Opız Beiträge z. Naturg. 634.) počítal CORDA Spag-
noideae k jatrovkám.
České rašelinníky. 19
Sph. perichaetiale Hamr., b) Folia truncata: «) folia pedun-
cularia fibris annularibus nullis: Sph. molluscum BRUCcH,,
Sph. sguarrosum PERs., Sph. Meridense €, MůLL., Sph. cuspi-
datum EHRu., Sph. acutifolium EHRH.; 6) folia peduncularia
fibris annularıbus instructa: Sph. laxifolium Č. MůLL., Sph.
compactum Brıp., Sph. molluscoides Č. Mürr., Sph. subse-
cundum NEEs, Sph. Pappeanum C. Mürr. R. 1855 v »Bryo-
logia britannica« Wırson dělí Sphagna dle větevných lístků
ve 2 skupiny: I. Obtusifolia (Sph. cymbifolium, Sph. com-
pactum, Sph. molluscum, Sph. rubellum); II. Acutifolia (Sph.
acutifolium, Sph. fimbriatum, Sph. cuspidatum, Sph. contor-
tum, Sph. squarrosum). Vzájemné polohy buněk chlorophyl-
lových a hyalinních v čepeh lístků větevných užil poprvé
W. S. SULLIVANT v »Mosses of United States« r. 1856, kde dělí
Sphagna následovně: I. Cellulae chlorophylliferae neutram su-
perficiem folii attingentes, sed ab eisdem hyalinis omnino ob-
tectae (Sph. cymbifolium, Sph. compactum, Sph. contortum);
II. Cellulae chloroph. utramque superficiem attingentes (Sph.
squarrosum, Sph. subsecundum); Ill. Cell. chloroph. concavam
(internam) superficiem attingentes (Sph. acutifolium, Sph. fim-
briatum); IV. Cell. chloroph. convexam (externam) superficiem
attingentes (Sph. cuspidatum, Sph. molluscum). PH. SCHIMPER
v nádherném svém díle »Versuch einer Entwickelungsgesch.
der Torfmoose und einer Monographie der eur. Arten< 1858
rozděluje Sphagna podle květů v jednodomá (Sph. acutifo-
lium, S'ph. fimbriatum, Sph. cuspidatum, Sph. squarrosum, Sph.
rigidum, Sph. Lindbergii) a dvoudomá (Sph. cymbifolium,
Sph. rubellum, Sph. molluscum, Sph. Mülleri, Sph. subsecun-
dum). Rozdělení toto jest nepraktické a také nesprávné, neboť
mnohé druhy jsou jednodomé i dvoudomé (Sph. cuspidatum,
Sph. acutifolium a j.) a často se nacházejí Sphagna jen ste-
rilní. O tři léta později Č. HARTMANN v VIII. vydání skandi-
navské flory (Stockholm 1861) rozvrhl Sphagna podle za-
končení špičky lodyZnich lístků: I. Apex folii caulini latus,
toto margine, abortu cellularum superiorum valde et distincte
fimbriatus (Sph. cymbifolium, Sph. insulosum, Sph. Lindberg,
Sph. fimbriatum); II. Apex indistincte fimbriatus vel lace-
ratus (Sph. rigidum, Sph. squarrosum, Sph. subsecundum,
Sph. teres.); III. Apex paucis distinctis dentibus, haud fimbri-
80 XI. Karel Kavina:
atus vel laceratus (Sph. acutifolium, Sph. Mülleri); IV. Apex
integer vel indistincte denticulatus (Sph. molluscum, Sph. rubel-
lum, Sph. cuspidatum).
Všechna tato rozdělení jsou nepřirozená, neboť za-
hrnují ve společné skupiny druhy si naprosto nepříbuzné a
k sobě nepatřící. První přirozený system Sphagen
sestavil S. O. LrxDBERG (Torfmoosornas bygenad, utbredning
och systematiska uppställning, Maddeladt 1861):
I. Homophylla. Plantae sericeo-nitentes. Cellulae hyalinae
fibris annularibus omnis carentes. Exotické druhy jako na př.
Sph sericeum, Sph. macrophyllum.
II. Heterophyla. Plantae opacae. Cellulae hyal. fibris
annularibus instructae.
A. Sphagna cuspidata: Sph. cuspidatum, Sph. Lind-
bergii, Sph. recurvum, Sph. fimbriatum, Sph.
acutifolium, Sph. teres, Sph. sguarrosum. ©
B. Sph. rigida: Sph. rigidum, Sph. Mülleri, Sph. Ang-
stroemü.
C. Sph. subsecunda: Sph. subsecundum, Sph. rubellum,
Sph. tenellum (== moluscum).
D. Sph. cymbifolia: Sph. cymbifolium.
Podobným způsobem rozděluje evropská Sphagna
1 Russow v prvé své práci »Beitráge zur Kenntniss der Torf-
moose« (Dorpat 1865):
I. Cuspidata: @) Acutifolia: Sph. acutifolium, Sph. Gir-
gensohnü, Sph. fimbriatum.
B) Cuspidata genuina: Sph. cuspidatum,
S'ph. Lindber gti.
1) Squarrosa: Sph. squarrosum.
9) Pycnoclada: Sph. Wulfianum.
Il. Subsecunda: Sph. subsecundum, Sph. molluscum.
III. Truncata: Sph. rigidum, Sph. Mülleri, Sph. Ang-
stroemi.
IV. Cymbifolia: Sph. cymbifolium.
S RussowEm současně rozvrhnul podobně evropská
Sphagna ScHLIEPHACKE (»Beiträge zur Kenntniss der Sphag-
nat Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges. in Wien 1865):
I. Acutifoha: Sph. rubellum, Sph. acutifolium, Sph.
fimbriatum, Sph. Wulfianum.
České rašelinníky. 81
II. Cuspidata: Sph. cuspidatum, Sph. laxifolium, Sph.
Lindberg.
III. Squarrosa: Sph. teres, Sph. sguarrosum. ;
IV. Rigida: Sph. rigidum, Sph. Müller, Sph. Ang-
stroemü.
V. Mollusca: Sph. molluscum.
VI. Subsecunda: Sph. laricinum, Sph. subsecundum.
VII. Cymbifoha: Sph. cymbifolium.
Systému SCHLIEPHACKEOVA užil úplně RoELE, s malou
pak změnou (na místo Rigida užívá názvu Mollia) též SCHIMPER
v druhém vydání své »Synopsis muscorum eur.« a KLING-
GRAEFF v »Beschreibung der in Preussen vorkommenden Arten
der Gat. Sphagnum<. Tyto systémy staly se pak základními
pro práce dalších sphagnologů, jež jich v různých kombina-
cích užívali. MrrDE v »Bryol. silesiaca« 1869 užívá stejně
jako jeho žák LrmrRicHT v »Kryptog. Flora v. Schlesien«
systemu LrNDBERGOVA. R. 1880 poněkud jiné rozdělení navrhl
BRAITHWAITE v známém svém díle »The Sphagnaceae or
Peat-Mosses of Europe and North-Americac:
Sectio I. Eusphagnum: A. Cymbifoha, B. Subsecunda, €.
Truncata, D. Cuspidata.
Sectio II. Hemitheca: Sph. Pylaiei, Sph. cylophyllum.
Sectio III. Zsocladus: Sph. macrophyllum, Sph. cribrosum.
Tohoto systému užívá téměř beze změny (toliko místo
Cymbifolia zavádí název Palustria) LiNDBERG v »Europas
och Nord Amerikas hvitmossor« r. 1882; rovněž 1 WARNSTORF
ve svých »Rückblicke« ve Flore 1884 dělí podle vzoru BRAITH-
WAITE-OVA evropská Sphagna v Cymbifoha (Sph. cymbifo-
um, Sph. papillosum, Sph. medium, Sph. Austini), Subsecunda
(Sph. subsecundum, Sph. contortum, Sph. laricinum, Sph. pla-
typhyllum, Sph. Pylaiei, Sph. tenellum), Truncata (Sph. Ang-
stroemü, Sph. rigidum, Sph. molle) a Cuspidata (Sph. acuti-
folium, Sph. acutiforme, Sph. fimbriatum, Sph. Girgensohnu,
Sph. Wulfü, Sph. squarrosum, Sph. teres, Sph. Lindber gu, Sph.
recurvum, Sph. riparium, Sph. cuspidatum). HUsNoT naproti
tomu ve své »Sphagnologia europea«, jež vyšla o něco později
r. 1882 stejně jako dílo LINDBERGOVO, řadí evropská Sphagna
ve 4 následující skupiny: Cymbifolia, Truncata, Subsecunda,
6
99 XI. Karel Kavina:
Acutifolia. ČaRDOT (1. p. 77. [93.]) přidal k těmto skupinám
pátou Undulata zahrnující Sph. Lindbergii a Sph. recurvum
se subspecil Sph. cuspidatum. O rok později navrhl Russow
nový system hlavně dle znaků anatomických (Zur Anatomie
1887 p. 28.):
I. Inophloea:
1. Palustria: a) variabilia (Sph. palustre subspee.
cymbifohum, intermedium, medium, papillo-
sum); b) pectinata (Sph. imbricatum).
II. Litophloea:
A. Triplagia: a) Endopleura:
2. Acutifolia: «) porosa (Sph. Ka Gir-
gensohnü, Russowii). PB) tenella (Sph.
Warnstorfü,tenellum, fuscum). v) deltoidea
(oxyphylla) (Sph. quinquefarium, subni-
tens, acutifolium). 9) sulcata (Sph. molle).
b) Exopleura:
3. Papillosa: ) megalophylla (Sph. squarrosum,
Sph. teres). 6) mierophylla (Sph. Wulfi-
anum).
4. Cuspidata: &) laciniata (Sph. Lindbergii).
B) erosa (Sph. riparium) v) triangularia
(Sph. cuspidatum) 9) tenerrima (Sph.
molluscum)
B. Diplagia: a) Pericleista:
5. Rigida (Sph. rigidum).
b) Acleista:
6. Truncata (Sph. Angstroemii).
7. Cavifolia (Sph. cavifolium).
System tento jest výsledkem dřívějších studí Russo-
wových a Warnstorfových, a pak jest od novějších
bryologů hlavně v kombinaci se systémem SCHLIEPHACKEOVÝM
užíván. JENSEN v »De danske Sphagnum-Arter« 1890 užívá
systému Russowova v nezměněné podobě; stejnou měrou
1 WARNSTORF přehled evropských Sphagen r. 1893 (23.) roz-
vrhuje. R. 1900 rozdělil Warnsrorr v Englerových Familiich
veškerá Sphagna následovně: I. Inophloea: 1. Cymbifolia;
IT. Litophloea: 2. Rigida (A. microphylla B. mesophylla
C. macrophylla), 3. Polyclada, 4. Truncata, 5. Sericea (A. ma-
České rašelinníky. 83
crophylla, B. microphylla), 6. Squarrosa, 7. Cuspidata (A. fim-
briata, B. tringularia: a) hemüsophylla, b) heterophylla,
c) ovalia, d) lanceolata), 8. Acutifolia (A. laciniata, B. lingu-
lata, C. rotundata, D. deltoidea, E. acuta), 9. Mucronata,
10. Subsecunda. Stejného rozdělení, pokud se týče druhů evrop-
ských užívá též HoRELL (The European Sphagnaceae 1900),
WaRxsToRF roku 1903 (29) i Rorx roku 1906. V poslední
svojí práci v r. 1911 nechává WARxsTORF tytéž skupiny;
změny, jež v jednotlivvch skupinách učinil, najde laskavý
čtenář u jednotlivých skupin v speciální části naší práce.
Rovněž nezmiňujeme se ani o pokusu C. MŮLLERA, který
r. 1884 v »Linnaei« a 1887 ve »Flore« navrhl na místo jedno-
tlivých skupin celé rody; jména těchto rodů uvádíme rovněž
ve speciální části při synonymice příslušných skupin.
V naší práci podrželi jsme rozdělení WARNSTORFOVO,
jehož i nomenklaturu až na malé výjimky jsme sledovali. Činíme
tak, ne že bychom vždy prioritu WARNSTORFOVU uznávali,
nýbrž proto, aby zbytečně složitá již nomenklatura nebyla
komplikována a konečně nějaká jednotnost byla zachována.
Pravidel o prioritě bruselským kongressem stanovených nelze
vždy zachovávau u Sphagen, neboť pak by byly zaviněny
značné zmatky; pak bychom měl: Sph. molluscum Bruch
nazývat Sph. tenellum EurnH., ackoliv Sph. tenellum KLING.
time právem jest zadáno pro Sph. rubellum Wırs., Sph. teres
ANGsrr. mělo by slouti vlastně Sph. sguarrosulum Leso. (Viz
Carpor 3. p. 177.), Sph. compactum Brin. mělo by slouti
Sph. cymbifolium, Sph. medium, Sph. rigidum, 1 Sph. molle
současně. Rovněž 1 nezdálo se nám zachovávati psaní ku př.
Sph. Gravetü (Russ.) Warnsr., když WARNSTORF ničeho na
druhu tomto nezměnil; ze stejných důvodů nemůžeme sou-
hlasiti ani s RorHovým psaním Sph. Gravetii (Russ.) Rorx
atd. V důsledcích by se muselo pak psati ku př. Sph. acuti-
folium (EHrH.) Wırs., GIRGENs., LrvDB., Res., Krınc., RoELL,
Warnsr. atd.!
84 XI. Karel Kavina:
2. Analytický přehled českých druhů.)
Korové buňky lodyžky a větviček mají stěny vytužené
četnými vlákny spirálními . . . . . I. Inophloea.
Jen, jediná, skup... 2... 1. Skup. Cymbrolıo.
Korové buňky lodyžky 1 větévek mají stěny úplně hladké
II. Litophloea.
Chlorocysty na příčném průřezu větevného lístku jsou troj-
boké, nanejvýš úzce trapezoické EVE ge ské žal
Chlorocysty na příčném průřezu jsou denn. nr Si-
Foce (TAPEZOICKÉ 0.2 LT a:
Chlorocysty na příčném průřezu som Cle úplně od
hyalocyst zarostlé. 2:41). we sun, SN ao ON
1. Chlorocysty širokou basí na vnitřní, konkávní, straně
lístků větevných „ -2.0524 ,4Skups Actor
Chlorocysty širokou basí na vnější, konvexní, straně lístků
veteynych . . . . .... u nor. 2 2
2. Chlorocysty na vnitřní straně větevného lístku zpra-
vidla od hyalocyst se stěnami hladkými obrostlé, čepel vě-
tevných lístků bývá za sucha kadeřivě zvlněná, lodyžné lístky
jsou trojboké, trojboce jazykovité neb 1 kopisťovité drobné
1 velké, okraje mají lemovány hyalinní ovrubou k basi oby-
čejně silně rozšířenou, kůra lodyžní jest někdy nezřetelná.
Skup. Cuspidata.
Chlorocysty na obou stranách volné, styčné stěny hyalocyst
jsou více méně zřetelně papillosní, čepel větevných lístků
za sucha není vlnitá, obyčejně ale hoření polovičkou kolmo
vyhnutá, lodyžní lístky jsou velké, podlouhle jazykovité se
široce zaoblenou slabě třísnitou špičkou a okraji úzce až
*) Abychom dostali jemné k určení nezbytné příčné průřezy
listü větevných, řežeme mezi dvěma špalíčky jemného korku vždy
vice (2—4) suchých odstálých větviček; tím způsobem dostaneme
řadu řezů, jež na podložním sklíčku ve vodě (k níž jsme kápli
trochu SO,H, neb NH,OH) v původní tvar naduří, a jistě několik
jich bude k diagnose způsobilých. K lehčímu pozorování a určení
porů v hyalocystech odporučuje se zbarviti lístek některým sytým
barvivem (fuchsinem, eosinem, anilinovou violeti, methylinovou
modří), neboť pak pory krásně vyniknou. Hojnost drobných lo-
dyžních lístků získáme si rychle, jestliže protähneme mezi úzce
sevřenými raménky pincety lodyžku větévek zbavenou.
České rašelinníky. 83
k basi stejně ok kůra lodyžní vždy zřetelně tří- až
čtyřvrstevná. . . . zu ou 349kup-Sguarrosa
3. Chlorocysty jsou na obou stranách volné, lodyžní
lístky trojboce jazykovité nebo podlouhle jazykovité.
6. Skup. Subsecunda.
4. Chlorocysty dokonale od hyalocyst obrostle a spíše
k vnější straně pošinuté, lodyžní lístky drobné, trojboké
s tupou špičkou a nevláknitými hyalocystami.
2. Skup. da,
I. Skup. Cymbifolia.
Chlorocysty na příčném průřezu jsou trojboké basí na
vnitřní straně lístku uložené a vnější straně obyčejně hyalo-
cystami zarostlé.. . . . . . 1. Spee. Sph. cymbifolium.
Chlorocysty elliptičné uprostřed mezi hyalocystami umíst-
něné a kolem úplně Borna obrostle.
2. Subspec. Sph. nehm.
II. Skup. Rigida.
Jediny český druh . . 3. Spee. Sph. rigidum.
III. Skup. Sauarrosa.
Rostlinky statné, větevné lístky 2—2°5 mm dlouhé,
1—14 mm široké, hoření polovičkou obyčejně kolmo od vě-
tévky vyhnuté. V lesích.. . 4. Spec. Sph. squarrosum.
Rostlinky útlé, obyčejně zažloutlé, větevné lístky 1-—15 mm
dlouhé, 05—1 mm široké, obyčejně celé k větévce přitisklé.
V hlubokých bažinách a rašelinách vrchovištních.
5. Subspec. Sph. teres.
IV. Skup. Acutifolia.
Lodyžní lístky jazykovité všude stejně široké, neb nej-
širší u špičky. Větevní lístky bez resorbční rýhy . . . . 1.
Lodyžní lístky vejčito-kopinaté, v prostřed nejširší. Větevné
lístky mají okraje rozeklány v resorbäni rýhy . . . . . 6.
1. Buňky svrchní vrstvy lodyžní kůry jsou hojně per-
forovány jedním neb dvěma jemnými pory . . . . . . . 2.
Buňky svrchní vrstvy lodyžní kůry pop vůbec žádných
porů, neb jen ojediněle a spoře . . . EJ VTEC
2. Lístky lodyžní jsou kopisťovité na dure špičce 1 po
okrajích silně třísnité . . . 6. Spec. Sph. fimbriatum.
Lístky lodyžní jsou protáhle jazykovité, všude stejně široké,
86 XI. Karel Kavina:
nanejvýš s okraji na basi poněkud dovnitř vykrojenými
a jsou toliko na zaoblené špičce třísnité, kdežto postranní
okraje jsou celé, širokou ovrubou lemované.
Spec. Sph. Girgensohni.
3. Lístky lodyžní se špičkou široce zaoblenou . . .4.
Lístky lodyžní se špičkou trojboce protáhlou, více méně po
okrajích- svimutou: 2. 0.8 2 v <
4. Větevné lístky jsou více méně jednostranné a mají
hyalocysty v apikální části čepele s velkými poloeliptičnými
pory hrazenými opatřené. Dřevní vrstva vždy jest červená,
a 1 rostlinka zpravidla nachově zabarvená.
8. Spee. Sph. TD
Větevné lístky jsou střechovité a v apikální části mají dro-
bounké širokými prsténci hrazené pory. Dřevní vrstva jest
vždy hnědá a rostlinka též zpravidla hnědě zbarvená
9. Spec. Sph. fuscum.
Větevné lístky jsou zřetelně pětiřadé (v pěti řadách na větévce
sestavené) a mají v apikální části rovněž drobné širokými
prsténei vroubené pory. Dřevní vrstva bledá neb slabě zarů-
žovělá 040635107 SpecsSph Wanıston ze
5. Lodyžní lístky protáhlé, trojboce jazykovité, na konci
znenáhla v drobně zoubkatou špičku vytáhlé, vlákmté, úzkou
hyalinní ovrubou lemované. Větevné lístky jsou střechovité,
za sucha nelesklé . . . . . 11. Spee. Sph. acutifolium.
Lodyžní lístky krátké, širší než delší, rovnostranně trojboké,
obyčejně bez vláken, s okraji široce lemovanými. Větevné
lístky jsou pětiřadé . . . . 12.Subspec. Sph.quinquefarium.
Lodyžní lístky protáhlé, trojboce jazykovité, v hořejší části
náhle v krátkou zoubkatou špičku zúžené, obyčejně nevlák-
nité. Větevné lístky střechovité, za sucha hedvábitě lesklé .
13. Subspec. Sph. subnitens.
6. Lodyžní lístky velké široce kopinaté, v prostřed nej-
širší s tupou špičkou, hyalocystami hustě vláknitými, často
pohromadě s menšími, méně vláknitými a trojboce jazvkovi-
tými. Větevné lístky vejčito kopinaté s okraji úzce lemo-
vanymi a opatřenými resorbční rýhou . . . .
14. Spec. Sph. alle
České rašelinníky. 87
V. Skup. Cuspidata.
Větevné lístky kopinaté s okraji často rourkovite svinutymi 1.
Větevné lístky široce vejčité, silně vyduté . . . . . . . B.
1. Lístky lodyžní na špičce značně třísnité neb podélně
BOZLPZENÉ Te à Tr De
Lístky lodyžní na ee: celé, orne aniž ans. RR:
2. Lístky lodyžní kopisťovité na široké špičce a po okra-
jích hluboce třísnité . . . . 15. Spee. Sph. Lindberguü.
Lístky lodyžní trojboce jazykovité na špičce hluboce podélně
roztržené, rozeklané . . . . 16. Spec. Sph. riparium.
3. Hyalocysty na vnější straně lístků větevných mají
málo porů, obyčejně toliko v rozích buněk.. . . . . . . 4.
Hvalocysty na vnější straně lístků větevných mají mnoho
-
DOPU A a EN RA NER ER RER SEINE
4. Lodyžní lístky jsou trojboce jazykovité, v apikalnı
části zpravidla vláknité . . . REEL
Lodyžní lístky jsou trojboké, Lee RS MR RER 0
5. Lodyžní lístky protáhlé, špičaté, hyalocysty větevných
lístků mají na vnější straně toliko ojedinělé drobné pory
v hořením a dolením rohu . 17. Spec. Sph. cuspidatum.
Lodyžní lístky kratší, tupé; hyalocysty na vnější straně vě-
tevných lístků mají několik v řídkých řadách podle komissur
neb uprostřed sestavené drobounké pory jemně konturované,
takže teprve po silném zbarvení jsou zřetelné .
18. Subspec. Sph. ooo
6. Lodyžní lístky jsou trojboké špičaté neb tupé; hyalo-
cysty větevných lístků mají po zřetelném drobném poru obou-
stranném v hořením rohu buňky. Čepel větevných lístků za
sucha silně vlnitá . . . . . 19. Spee. Sph. recurvum.
7. Lodyžní lístky jsou trojboce jazykovité, tupé; hyalo-
eysty mají na vnější straně větevných lístků četné velké pory
v řadách podle komissur neb v prostřed stěny buněčné mezi
vlákny sestavené . . . . . 20. Spee. Sph. Dusenu.
8. Rostlinky habituelně upomínající na Sph. subsecundum.
Lodyžní lístky podlouhle vejčité, špičaté, s hustě vláknitými
hyalocystami. Větévky mají v kůře význačné retortovité buňky
se silně ohnutým hrdélkem . 21. Spee. Sph. molluscum.
88 XI. Karel Kavina:
VI. Skup. Subsecunda.
Kůravlodyžní, 27=3vrstevná 0555100
Kůra lodyžní Ivrstevná . . . 2.
1. Lodyžní lístky malé, nn dlouhe ace
jazykovité, hyalocysty jejich bez vláken, neb jen s řídkými ten-
kými vlákny v apikální části. 22. Spec. Sph. contortum.
Lodyžní lístky velké 2—3 mm dlouhé, široce eliptičné až opak
vejčité někdy 1 trochu jazykovité, s hyalocystami hustě vlák-
nitými; jsou podobou, velikostí 1 uspořádáním porů shodné
S s větevnými. . . . . 23. Spee. Sph. platyphyllum.
2. Lodyžní lístky malé, 0°5—1 mm dlouhé, trojboce jazy-
poté hyalocysty jejich nemají vláken. . . .
24. Spee. Sph. near
Lodyžní listy velké 1—2 mm dlouhé, trojboké az trojboce
jazykovité s hyalocystami často až do ?/; čepele vláknitými
25. Spec. Sph. inundatum.
Část speciální.
I. Sphagna inophloea Russ. Zur A nat. 1887 p. 27.
Korové buňky lodyžky a zvláště větví mají
vždy četná navzájem se křižující spirální vlákénka.
1. Skupina Cymbifolia Lixps. Torfmoosornas byggnad
1861 p. 135. Syn. Palustria LinDe.
Platysphagnum Č. MůLL.-HaL. Sphagnorum
nov. descr. Flora 1887 p. 403.
Uzavřená skupina, jejíž druhy vyznačují se charakteri-
stickým habitem. Jsou většinou statné rostlinky s lo-
dýžkou tlustou a silnou; kůra lodyžní jest velmi vy-
vinutá, hyalocysty jsou ve 3 až 5 vrstvách a četnými
vlákny a pory opatřené. Pory, jež bývají někdy i hra-
zené a dvojpory, jsou nejčetnější (po 3—5 v jedné buňce)
u Sph. cymbifolium (Hepw.), kde i vlákna jsou velmi četná;
méně, obyčejně jen po 1 v každé hyalocystě, jest porů
u Sph. medium Lampr., které má 1 vlákna v kůře slabě vy-
vinutá. Makroskopicky obaluje kůra lodyžku jako plsťnatý
bělavý obal, jímž prosvítá vrstva dřevní; tato jest vždy
České rašelinníky. 89
značně silná, tmavě hnědě, někdy červeně až purpu-
rově zbarvená. Lodyžní lístky jsou veliké, ze zúžené
base široce jazykovité, na špičce zaoblené, někdy
trochu třísnité, na okrajích úzce nezřetelně lemované. Vě-
tévky jsou ve svazečkách různě, dle stanoviska, na lodyžce
sestaveny. Lístky větevné jsou rovněž značně veliké,
široce vejčité, silně vyduté, na tupé špičce kápo-
vité; okraje jejich mají resorbění rýhu, jež vznikla re-
sorbcí krajních stěn jediné řady hyalocyst tvořících uzoun-
kou ovrubu. Hyalinní buňky jsou široké a krátké,
vytužené četnými vlákny hyalinnimi; blána jejich jest per-
forována dosti velkými pory ve většině případů hrazenymi.
Též dvojpory a pseudopory často přicházejí; v api-
kální části čepele jsou v hořeních rozích na vnější straně
hyalocyst skuliny, někdy značné velikosti dosahující. Na
stěnách styčných s chlorocystami mají hyalinnı buňky někdy
v různém počtu papilky, nebi větší hřebenité vyrostky.
Chlorocysty jsou na průřezu dvojího typu: buď jsou
trojboké, neb i trapezoidní, širokou stranou basální na
vnitřní, konkávní stranu lístku pošinuté, na vnější
straně zarostlé nebo volné; nebo jsou elliptičné upro-
střed mezi hvalocystami umístněné, a kolem od nich doko-
nale obrostlé.
Cymbifoha jsou většinou helodeofilni; submersní formy
u nich jsou řídké. Dle poslední práce WaRxsroRFovy dosud
jest jich známo 75 druhů rozmanitě po celém světě rozdě-
lených; ovšem, že tento počet dlužno bráti s náležitým ohle-
dem, neboť jsou to většinou drobné druhy WARNSTORFSKE,
často jen podle jediného exempláře herbářového popsané,
jichž bližší variaci ještě neznáme. WARNSTORF dělí tyto druhy
podle přítomnosti neb nepřítomnosti vlákének v kůře lodyžní,
vetevek odstálých i svislých v oddělení: Fibrosa, Subfibrosa,
Efibrosa, a každé oddělení pak podle výrůstků neb hladkosti
styčných stěn hyalocyst ve pectinata, vermicularia, papillosa,
levia. Pro Evropu uvádí Russow (5 p. 93) a WARNSTORF
(33 p. 431) 5 dr.: Sph. imbricatum (Hornscn.) Russ., Sph.
cymbifolium (Eurn.), Sph. papillosum Linpe., Sph. subbi-
color HaAMPE, Sph. medium LimrR. Jsou to však druhy velmi
malé ceny, nanejvýše lze uznati toliko dva, z důvodů, jež
90 XI. Karel Kavina:
nížeji vyložíme; jinak eymbifolia poměrně málo varirují.
Česká cymbifolia, lze souhlasně se středoevropskými roz-
vrhnouti:
a) Chlorocysty triplagické endopleurní, trojboké, neb
trapezoidni na vnitřní straně lístku.
Obr. 1. Cymbifolia, ee Sauarrosa. Zvětš. 30 nás. (v poměru
kostatním obrázkům obrysovým o třetinu zmenšeno).i. Sph. cym-
bifolium: a obrys lístku lodyžného, b 1. větevný, c 1. perichae-
tialnı: Ponědrážky. 2. Sph. rigidum: a 1. lodyž.; Labská louka,
OAW lodyž.; Kvilda, čj: větev. se hřbetu, dl. větev. ze vnitř; kvilda.
3. Sph. sauarrosum: 1. lodyž.: a od Plattenfallu, b z Labského
dolu v Krkonoších.
1. Spec. Sphagnum cymbifolium © (EnRH. Hannov.
Mag. 1780 p. 235, Hepw. Fund. hist. nat. muse. 1182 II.
p. 86.)
NEEsS Bryol. Germ. 1823, I. p. 6., Hůs. Muscol. germ.
1833 p. 22., RABENH. Deutschl. Kryptog. 1848 IT. 3. p. 73., 0.
MÜLLER Synopsis 1849 I. p. 91, ©. MÜLLER Deutschl.
Moose 1853 p. 124., ScHrmr. Monogr. 1858 p. 69., Russ. Beitr.
2. Kenntn. 1865 p. 79., SCHIMP. Synopsis ed. II. 1876 p. 847.,
Lımpr. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 218., Brarraw. The
České rašelinníky. 91
Sphagnaceae 1880 p. 38., Warnst. Die eur. Torfm. 1881 p.
131., HusvorT Sphagnologia 1882 p. 5., Linpe. Eur. och N.
Am. hvitmos. 1882 p. 16., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p.
11., Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 472., 597.,
LrmrR. Laubm. 1885 I. p. 103., ROLL Zur System. Flora 1886
p. 467., CaRD. Sphaignes d’ Eur. 1886 p. 23., (39)., Duséx On
Sphagn. Utbredning 1887 p. 7., 59., Krınc. Leb.- u. Laubm.
W.- u. O.- Preus. 1893 p. 102., Russ. Subsecund. u. Cymbif.
Gruppe 1894 p. 101., Werpm. Prodr. čes. mechů 1894, I. p. 25.,
VEL. Mechy č. 1896 p. 73., Warnst. Leb.- u. Torfm. 1903 p.
326., RorH Eur. Torfm. 1906 p. 7., Warnst. Sphagnologia
umuv.-1911 p. 461.
Syn. Sph. palustre č LINNé Species plant. 1753, II. p. 1106.
Sph. obtusifolium Enr. Pl. crypt. 1792 no. 241.
Sph. latifolium HEDw. Species muse. 1801 p. 27.
Sph. vulgare MicH. Flora bor.-amer. II. 1803.
Sph. oblongum Par. BEauv. Prodrome 1805 p. 88 (teste
C: Mürr. Synopsis I. p. 92).
Sph. crassisetum BRiDEL Muscologia Supl. I. 1807 p. 15.
Sph. cymbifohoides BREUTEL Beitrag Flora 1824 p. 435.
Sph. palustre Linpe. Acta Soc. scient. fenn. X.
S78:
Sph. glaucum Krixc. Topogr. FI. v. Westpreus. 1880
p. 126.
Sph. subbicolor HamrE Flora 1880 p. 440.
Sph. Wilcoxit C. MÜLLER Sphagn. nov. deser. Flora
1887 p. 407.
Sph. Whiteleggei U. MÜLLER ibidem p. 408.
Sph. leionotum ©. MÜLLER ib. p. 409.
Sph. degenerans WaRxsr. Bot. Centralblatt 1890 XLIT.
p- 102.
Sph. maximum Warnst. Hedwigia 1891 p. 160.
Sph. intermedium Russ. Subsec. u. Cymbif. Gruppe
18943 pP. 109.
Sph. Klinggraeffii RoELL Beitrag z. Moosflora Erzgeb.
Hedwigia 1907 p. 244.
Exsic. RaABENH. Bryoth. no. 721., 207., 803.
WAaRxsr. Sphagnoth. eur. no. 16.—21., 23., 24.
Samml. eur. Torfm. no. 1.—8.
E o EE DR sm
99 XI. Karel Kavina:
Crypt. exsic. ed. a Mus. Vinpos. c. III. no. 283., c. V.
no. 482.
BavER Bryoth. boh. no. 273.
Musei eur. no. 16.—20., 512.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 2.—5., 10., 51., 101.—108.
Sphagnoth. sud. no. 1.—3.
Ilustr. Sturm Deutschl. Fl. 1811 IT. 3.
ScHrmr. Monogr. 1858 tab. XIX.
Braıtuw. The Sphagnac. 1880 tab. V.
Warnst. Rückblicke 1884 tab. V. fig. 1., 2., 3. 4a, b.
Limpr. Laubm. 1890 (1885) fig. 37., 42b, 43., 44., 45.
CaRDoT. Sphaignes d'Eur. 1886 pl. II. fig. 1—3., pl.
Mic 1.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. V. fig. 55.-57., fig. 52., 54.
Warnst. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 311. fig. 9,343. fig.
234,8, d,,e, 383: Mort. oO oa
RorH. Eur. Torfm. 1906 tab. I. fig. 1.
Warnsr. Sphagnol. univers. 1911 p. 447. fig. B.
Rostlinky v hustých kobercích, 5—20 em.hlub.o-
kých, světle-, žluto- neb šedozelených, někdy 1 tmavších do
hněda neb růžova či červena zbarvených. Lodyžka silná,
hnědá, velmi zřídka zelená, jednoduchá neb vidli@nate vět-
vená. Kůra ze 3—4 vrstev bezbarvých velikých
buněk; buňky svrchní vrstvy mají po2—8porechajemné
četné spirálky, buňky vrstev dalších mají pory 1 spirálky méně
četné. Dřevní vrstva jest mohutná, světle- neb tmavo-
hnědá. Větve jsou po 3—5 ve svazečku, z něhož 2—3 jsou
silnější hustě nafoukle olistěné a válcovité; ostatní
větve jsou slabé a těsně k lodyžce pritisklé. Listy lodyžní
jsou veliké 15—25 mm. dl., jazykovité, široce za-
oblené. Na široké špičce jest hyalinními buňkami tvořena
široká ovruba,která k basi ake krajům listu zn e-
náhla mizí. L. větevné jsou 1—23 mm. dl., široce
vejčité s tupou, kápovitou špičkou a úzkou hyalinní
ovrubou, jež jest vlastně rýhou resorbeni. Hyalocysty vy-
zbrojeny jsou více méně četnými spirälkami a blány
jejich opatřeny v rozích a na komisurách pory, většinou
hrazenými; pory tyto jsou různé velikosti, někde přechází
i ve skuliny. Chlorofyllové buňky na průřezu jsou široce
České rašelinníky. 93
trojboké až trapezoidní, někdy i úzké až vrete-
novité a na vnitřní straně mezi silně vypouklé
buňky hyalinní vklíněné. Tyto na stěnách, jimiž s chlorofyl-
lovými srůstají, jsou u typické formy hladké, jindy papil-
losní neb s výrůstky. Perichaetialní lístky jsou ve-
like až 6mm.dl.,široce vejčité,na špičce kápovitě
svinuté a širokou řadou hyalinních buněk lemované. V dolení
půlce listu jsou jen protáhlé buňky zelené, mezi
něž v hoření polovině se znenáhla vkládají úzké hyalocysty
nevláknité; hoření třetina čepele složena z obojích buněk jako
u L. větev.
Dvoudomé. Samčí větévky jsou málo odlišné,
bývají žlutavě zelené nebo narůžovělé. Tobolka jest ellip-
tičná, červenohnědá, povyprášenísporv prostřed
se zaškrcující. Spory jsou v prášku okrově žluté,
25—35 4 v průměru. Kvete v únoru až březnu, zralé tobolky
přináší v červenci, srpnu; obyčejně zraje v celých velikých
plochách. :
Druh tento poměrně méně jest variabilní než druhy jiné;
přece však roztržen v druhy jiné a četné variety. Dle našich
českých rostlinek dají se rozvrhnouti variační formy takto:
1. var papillosum Linde. 1872 Acta soc. scient. fenn. X.
p. 280, Warxsr. Beitr. z. Kenntn. Hedwigia 1891 p. 158. pro spec.
Exsic.: W.arnst. Sphagnoth. eur. no. 28., 199. (69.—74., 76.,
145., 147.—149., 200.)
BavER Bryoth. boh. no. 84.
Musci eur. no. 534., 535.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 6., 7., 109.
Sphagnoth. sud. no. 4—6.
Hlustr.: Carpor Sphaignes d’Eur. 1886 pl. II. fie. 6., pl. III.
I a
Russ. Zur Anat. 1887 tab.. V. fig. 52.—53.
Warnsr. Leb.- u Torfm. 1903 p. 343. fig. 4a, b.
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. I. fig. 4.
Warnst. Sphagnol. univers. 1911 p. 441., fig. 75 E.
Habituelně iv celkustypem souhlasné, rostlinky
-obyčejně hnědě zbarvené. Styčné stěny hyalinnich
buněk s chlorofyllovymi ve větevných lístcích jsou hojnými
94 XI. Karel Kavina:
papillami posázeny. Chlorocysty jsou na průřezu rov-
nostranně trojboké, štíhlé; basální stranu mají často ztluštělou.
Var. tato LINDBERGEM r. 1872 jako druh popsána a po-
zději W ARNSTORFEM (22) a Russowem (5) restaurována. Žádný
však ze znaků, jež tito autoři udávají není trvalým.
Neboť nalezl jsem velmi často rostlinky, jež ve svých větev-
ných lístcích, pokud se týče hyalinnich buněk, vykazovaly
všechny možné variace od úplně hladkých stěn až k hustě
papillosnim; papillosnost stěn řídí se dle stanoviska, na sta-
novisku sušším papillek přibývá. Rovněž ani tvar chlorofyl-
lových buněk na průřezu není znakem trvalým, tím méně pak
důležitým, aby odlišoval druh. Již u obyčejného cymbifolia
na různých průřezech z téže rostlinky, často 1 téže větévky
jsou chlorofyllové buňky širší a užší, excentrické, trigono-
trapezoické 1 hypocentrické se všemi přechody. Znak RussowEm
(5 p. 119) za hlavní uváděný, že hyalinni buňky větevné kůry
jsou hustěji vláknité a mají méně porů než typické eymbifo-
lium, není nijak rozhodujícím, neboť, jak Russow sám v dří-
vější své práci dokázal (2 p. 5.-11.), vytváření vláken a porů
jest závislé na vnějších okolnostech a dle vlhkosti stanoviska
se mění, což každý praktický sběratel dobře ví. Z těchto příčin
nemůžeme přijímat Sph. papillosum za druh ani jako sub-
specii, neboť všechny znaky jmenovaných autorů jsou velmi
labilní. Proto lépe, považujeme-li ho za varitu, jak již SCHIMPER
(3 p. 849) činí, (Sph. papillosum in characteres nimis parvi mo-
menti conditum videtur ut pro specie propria habere possim.<!),
s nímž 1 původně 1 WARENSTORF ve svých klassických »Die
eur. Torfm. 1881 (138) naprosto souhlasil, a jehož názor VE-
LENOVSKÝ tlumočí a výtečně obhajuje (1 p. 74).
2. var. imbricatum (Horxscx.) Russ. Beitr. z. Kenntn.
der Torfm. 1865 p. 21. pro spec.
Syn.: Sph. Austini SuLLıv. in Aust. Musci appal. 1872 p. 3.
Sph. affine REN. et ČaRD. in Rev. bryol. 1885 p. 44.
Exsic.: Warnst. Sphagnoth. eur. no. 29., 30., 77., 78.
Samml. eur. Torfm. no. 14., 1025206. 207.
Bauer Bryoth. boh. no. 81., 274.
Musei eur. no. 28., 522.—523.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 1.
České rašelinníky. 95
Rostlinky mnohem útlejší než typ neb předešlá var.
Listy lodyžní téměř o polovinu menší, hyalinní buňky
v nich jsou z velké části bez vláken a bývají dělené; k o-
rové buňky lodyžky a větví však mají velmi
četná vlákna i pory. Hyalinní buňky hlavně v ba-
sální části větevných lístků mají na styčných stěnách
hřebenité výrůstky, jež někdy jsou četné a veliké, jindy
slabounké a sotva zřetelné. Chlorocysty na průřezu větev-
ných lístků jsou krátké, malé, rovnostranně troj-
úhlé až trapezoické.
Varieta tato, kterou poprvé r. 1855 Russow jako druh
pod starým jménem HoRNSCHUCHOVÝM, a 0 pět let později
SULLIWANT jako Sph. Austim popsal, rovněž není dobrým
druhem, ačkoliv podobně jako předešlá od moderních spha-
enologü jako dobrý druh vesměs jest uznávána; má však
oprávněnost ještě menší, neboť se od typ. Sph. cymbifolium
nepatrně liší. Jako rozdílné znaky jsou uváděny: 1. příto m-
nost hřebenitých lišten v hyalocystech větevných lístků,
2 habitusrostlinky,3.velmihustěvláknité buňky
koro vé, 4. forma chlorocyst. Pokud se týče prvého, a jako nej-
důležitějšího znaku uváděného, možno podotknouti, že RENAULD
a ČARDOT popsali r. 1885 v Revue bryologique« SpA.
affıne, ktere později WARNSTORF jako varietu laeve ke Sph.
imbricatum připojil (18 p. 372) a jež se vyznačuje právě tím,
že žádných hřebenitých výrostků nemá; ČARDOT
sám dobře upozorňuje (1 p. 35), že Sph. affine je interme-
dierni forma mezi Sph. cymbifolium a imbricatum. ROLL pak
tvrdí soudě dle četných přechodů (1. p. 427), že papilly jsou
jen rudimentérní hřebenité výrůstky; WARNSTORF sice názor
tento popírá (1. c. p. 372), protidůkazů však neuvádí. Pa-
pilly a hřebenité výrůstky jsou zřejmě téže morfo-
logické hodnoty, mohou snadno jeden v druhý přecházeti;
okolnosti tyto však nijak ve stálosti tohoto znaku nesvědčí.
Ostatní tři znaky RussowEm (5 p. 97, 98) udávané jsou rov-
něž malé ceny. Každý bryolog dobře ví, jak habituelně jsou
Sphagna variabilní, a že se druhy pospolu rostoucí často 1 rů-
stem napodobují; vedle útlých forem jsou též 1 robustnější
formy Sph. imbricatum, a naopak zase útlejší Sph. cymbi-
folium, takže nelze dle habitu pak oba tyto »druhy« vůbec
2 S S nee à à Co
96 XI. Karel Kavina:
rozeznati. Rovněž 1 podoba chlorocyst a vláknitost buněk ko-
rových se často mění. Přicházejí chlorocysty trapezoické nebo
1 rovnostranně trojúhlé, často 1 tak široké jako u Sph. cymbi-
folium; zmíněné Sph. affine Ren.
et CARD. se právě takovými pře-
chodnimi chlorofyllovymi bun-
kami vyznačuje. Z těchto důvodů
a zezkušeností na základě litera-
tury 1 ohledávání exemplářů ve
WARNSTORFOVĚ, BAUEROVĚ, PRA-
GROVĚ sbírce 1 v herbáři Musea
kr. českého se nalézajících, nemů-
žeme Rusowovu SpA. imbricatum
platnost dobrého druhu přiznati.
Podle vzrůstu, habitu a bar-
vy možno pak rozeznávati u Sph.
cymbifolium (EnRu. Hepw.) ná-
sledující formy:
f. laxum Warnst. Die Eur.
Torfm.: 1881 p..1342 Syn var:
virescens Russ. Subsee. u. Cymbif.-
Gruppe 1894 p. 106.
Rostlinky zelene rostou-
cí ve vodě v řídit
sech; lodyžky slabé a dlouhé,
větévky ve svazečkách od-
dálených jsou značně pro-
dloužené, ke špičce ztenčené a
řídce olistene Lod. lístky
b jsou slabě vláknité.
Obr. 2. Sphagnum cymbifo- subf. squarrosulum NEES et
lium (EHRH.) ve skut. vel HornscH. Bryol. Germ. 1823, I. p.
Ponědrážky u Lomnice. 8. pro var. Listy větevné
velmi tupé, jsou vyhnuty
v růžek, takže větve nabývají kostrbatého vzhle-
du. Velmi častá forma zejména podél potůčků a v lesních
bažinkách ; jest to však jen forma lokální, neboť při men-
ším vlhku lístky větevné přestávají býti kostrbatymi.
subf. pyenocladum GC. MÜLLER Synopsis 1849 I. p. 92.
České rašelinníky. 97
pro var. Rostlinka úplně pod vodou ponořená v měk-
kých, světlozelených chomáčecíh. Lodyžní lístky
dosti široké, hustě vláknité. Větévky velmi dlouhé,
teninké, na konci vytažené v tenkou špičku, velmi
řídce olistěné, lístky větevné rovnovážně od-
stálé. Poněkud řidčí forma upomínající na submersní formy
jiných druhů.
f. compactum SCHLIEPH. ET WARNST. Sphagnoth. eur. no
16, 17, 18 pro var. Sym.: var. strictum Grav. in lit. (teste
Warnsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1885 p. 598.) Rostlinky mimo
vodu rostoucí v trsech hustých, kompaktních. Lo-
dyžky silné, větévky hustě na lodyžce sestavené,
krátké, silnější vzpříma neb obloukovitě odstálé, hustě
střechovitě olistěné. Velmi častá forma, jež vyskytá se
v různých odstínech barevných.
subf. flavescens Russ. Subsec. u. Cymb.-Gruppe 1894 p.
106 pro var. Rostlinka celá žlutavá.
subf. pallescens Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 9 pro
var. Rostlinka vybledle zelená, žlutavá, téměř bělavá.
se žemlově žlutým nádechem ve hlavičkách.
subf. purpurascens Warnst. Sphagnoth. eur. no. 150 pro
var. Syn.: rubescens WARNST. Sphagnol. univers. 1911 p. 464
pro var. Rostlinky začervenalé ,vhlavičkáchstrochu
fialovým nádechem, bez jakékoliv zeleně.
subf. versicolor Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 7 pro
var. Rostlinka v hlavičce růžová neb načervenalá, v střední
části své zelenavá, ku spodu hnědavá.
subf. fuscescens Warxsr. Die eur. Torfm. 1881 p. 135 pro
var. Rostlinka hlavně v hlavičce temně hnědá.
Subformy tyto mají nepatrnou cenu systemati-
ekou; že tomu tak jest, možno se presvédéiti na každém
sphagnetu, kde začasté v jediném trsu možno nalézti všechny
tyto WARNSTORFEM a RussowEm stanovené »variety« se všemi
přechody.
Sphagnum cymbifolium (Enr. Hepw.) v tomto vyme-
zení zahrnuje též i Sph. intermedium Russowem (5 p. 108)
za druh popsané a které i WARNSTORF za druh jako Sph. sub-
bicolor HamrE 1880 (29 p. 331, 33 p. 480) vyhlašuje. Ve sku-
tečnosti však rozdíly, jimiž se »druh« tento oproti eymbifoliu
7
98 XI. Karel Kavina:
vyznačuje jsou však nepatrné, takže i sam SCHIFFNER, který
jnak WARxsrToRFovo stanovisko všude a vždy sleduje a uznává
píše o tomto »druhu<: »....das allesbeweist klar, dass
Sph. intermedium keine Species, sondern ein Depót
für allemöglichen Formenist,die sich durch mi-
nutiöse Unterschiede etwas von Sph. cymbifohum,
Sph. papillosum, und Sph. medium entfernen.« (5 p. 280)
Schválně tuto větu citujeme, by nám snad nebyla vyčítána
jednostrannost názorů.
Sph. cymbifolium jest rozšířeno v celé jižní, střední 1
severní Evropě a v Asi, kde od Kavkazu přes Čínu, Japan
pokračuje až do Sibiře, Sachalín a Sev. Ameriky, odkud
jest rozšířeno až po Golfský záliv, přes Antilly, Andy, do
Ohňové zemi. TéZ i na některých ostrovech Tichomořských,
Novém Zeelandě i v Australii přichází. V Čechách rovněž
patří k nejobyčejnějším mechům bažinným; nachází se vše-
obecně v močálech z rovin až k sohagnetům vysoko-
horským často ve spoustách a bývá též hojně plodné.
Méně rozšířeny jsou jeho variety. Var. papillosum
zjištěna sice téměř pro celé Čechy, nepatří však k zjevům
právě obyčejným; ve větší hojnosti se vyskytá spíše v po-
lohách nižších, kde někdy vystupuje v massách, pokrývajíc
celá prostranství (Jestřebí, Čes. Lípa ScHrr.), Borko-
vice (VEL.,!), ač i na horách místy přichází. Na Šumavě
a v jižních Čechách jest dosti hojná (VEL., ScHrF., Mar.,
BAvER,!), rovněž 1 v Jizerských horách a na Krkonoších
(VEL., SCHUMANN. LIMPR., SCHAUER, CČYP., SCHMIDT, SCHIF.,
Mar.!); v Rudohoří a na Česko-moravské vysočině, pokud
jsem mohl zjistiti, jest poměrně řídká (BAvER,!). Daleko
vzácnější jest var. imbricatum, jež rozšířena jest roztroušeně
na celé sev. polokouli nepřekročujíc 62 rovn. sev. šířky; po-
měrně nejčastěji nalezena v Skandinavii (Dusén), ve
střední Evropě a Německu jest však vzácna. V Čechách
poprvé nalezeno a sbíráno r. 1873 od Dr. P. ScHu-
MANNA mezi Teinsbergem a Schwarzbachem severovýchodně
od Tafelfichte v Jizerských horách (DĚDEČEK 3 p. 17) a
nikoliv jak Scuirrner udává (3 IL p. 18) 20. srpna
1886 SCHMIDTEM na bažinné louce mezi Hajdou a Radvan-
cem. Později stanoveno ještě v okolí České Lípy, kde ve
České rašelinníky. 99
spoustách celá prostranství pokrývá (Schonbach, Cvikov —
ScHir., Mar., Bauer). V Rudohoří jest vzácné (Bastianperk,
Přísečnice — BAUER, SCHAUER), a ještě vzácnější v Krko-
noších (u Füllenbauden Cyr.); jinak v Čechách již nikde
jinde nesbíráno.
Pozn.: Makroskopicky poznáme Sph. cymbifolium
ihned podle nafouklych, oblých větviček, silně
vydutých člunkovitých lístků větěevných a ve-
likých tupých, již pouhým okem znatelných listech lo-
dyžních. Od Sph. medium se poznává někdy dle barvy,
okamžitě však dle polohy k chlorocyst, k čemuž stačí je-
diný pohled na spodní stranu lístku při náležitém
(aspoň 600nás.) zvětšení. (Viz pozn. u Sph. medium.) Var.
papillosum upozorňuje na sebe též obyčejně zahnědlou, tma-
vou svojí barvou.
2. Subspec. Sph. medium LrmrR. Zur System. d.
Torfm. in Bot. Centralblatt 1881 (III.) VII. Bd. p. 313.
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 473., 599.,
LrimrRICHT Laubmoose 1885 p. 104., ROLL Zur System Flora
1886 p. 421., CARDOT Sphaignes d’Eur. 1886 p. 28. (44.), Du-
sEn On. Sphagn. Utbredning 1887 p. 9., 59., Kıınc. Leb.-u.
Laubm. W. u. O.-Preus. 1893 p. 103; Russ. Subsec. u. Cymbif.
Gruppe 1894 p. 123., Weıpm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 26.,
Ver Mechy; c. 1896 ps (3:, Warnsr. Leb.ü. Torfm. 1903 p.
335., RotH Eur. Torfm. 1906 p. 11., WaRxsr. Sphagnologia univ.
1911 p. 487.
Syn.: Sph. palustre var. medium SENnDr. in herb. Soc. Siles.
et aliis (Braun, FLorow).
Sph. cymbifolium, Sph. obtusifolium plurim. auct.
antig.
Sph. magellanicum Brip. Muscol. recent. 1798, t. II.
part. I. p. 28. (teste Camus in Carpor Répertoire
1897 p. 95.)
Sph. compactum Brıp. Spec. Muse. 1806, I. p. 18 exp.
Sph. cymbifolium var B congestum ScHımp. Monogr.
1858 p. 69.
Sph. cymbifolium P purpurascens, v compactum Russ.
Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 80.
100 XI. Karel Kavina:
Sph. Wallis C. Mürr. in Linnaea 1874 p.573 (teste
Warnst. in Engl. Prantl Fam. I 3., 1. p. 253.).
Sph. cymbifolium var. 1. vulgare (Mıcax.) WARNnST.
Die:eur. Torf. 1881:p. 133.
Sph. bicolor BESCHERELLE Mousses nouv. in Bull. de
la Soc. bot. de France 1885 t, VIII. p. LXVII.
(teste Warnsr. Beitr. in Hedwigia 1891 p. 165,
CaRDoT Rép. p. 97.)
Sph. loricatum ČC. Mürr. Sph. nov. deser. Flora 1887
p. 409.
Sph. tursum ©. Mürr. ib. p. 410 (teste WARNST. in
Hedwigia 1891 1. c.). |
Exsic.: RABENH. Bryoth. n° 722.
Warnsr. Sphagnoth. eur. n“ 25., 26., 197., 198.
Samml. eur. Torfm. n“ 15.—24., 2015204,
316., 317.
Crypt. exsic. ed. a Mus. Vinpos. IV. n°391; XI
7981007.
Bauer. Bryoth boh. n° 82., 83.
Muser eur. m316, -32030234
PRAGER. Sphagnoth: Germ. n2 12.15. 527153
Sphagnoth. sud. n° 7.—9.
Illustr.: Lrmpr. Laubm. 1885 p. 87. fig. 38., p. 91. fig. 42a.
CArDor Sphaignes d Eur. 1886 pl. II. fig. 4, 5., pl.
ala He
Russ. Zur Anat. tab. V. fig. 57.
WaRxsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 343. fie. 5.
Bora Bu Dorim, 1907.tab., Che:
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 v. 505. fig. 84 D.
Rostlinky velké i malé, 3—30 em. vysoké, v hustých
hlubokých kobercích barvy obyčejně červenavé,
červené a nachové, řídčeji zelené, žlutavé, bělavé a šedé.
Habituelně naprosto podobné Sph. cymbifolium, jedině tím
se liší, že obyčejně jest útlejší a nedosahuje těch roz-
měrů, jež u cymbifolia jsou pravidlem. Lodyžka jest
silná, vzpřímená, řídčeji tenká, slabounká a polehavá.
Kůra jest složena ze 3—4 vrstev vysokých buněk, které
mají zpravidla vlákénka slabá a řidší než bývá u cym-
bifolia. Dřevní vrstva jest silná a obyčejně růžová až
České rašelinníky. 101
nachová. Větvičky nahloučeny po 4 ve svazečku, z ně-
hož 2 silnější obloukovitě odstávají; jsou velmi hustě oli-
stěné a kůra jejich složena z jedné vrstvy hustě vláknitých
hyalocyst. Svazečky nejčastěji jsou hustě na lodyžce za se-
bou sestaveny. Listy lodyžní jsou poněkud menší
než u cymbifolia (1—2 mm. dl), tvaru rovněž pro-
táhle jazykovitého se širokou, zaoblenou špič-
kou jako u předcházejícího druhu, hyalocysty jejich však
jsou často řídčeji vláknité, někdy i s vlákny neúplnými.
Větevné lístky jsou rovněž menší než u cymbifoha
(15—1'8 mm. dl.), podoby však stejné: široce vejčité s ká-
povitě ohnutou, na okrajích zubatou špičkou, velmi vyduté
a uzounce resorbční rýhou lemované. Hyalinní buňky stejně
jako u eymbifolia vláknité, na vnější straně s četnými na
komisurách a v rozích buněk, kde jsou často póry podvojné
1 potrojné, a s velikými skulinami v apikální partu čepele;
na vnitřní straně jsou velké pory hlavně poblíže stran.
Chiomomalové buňky jsou mna příčném průřezu
elliptičné uprostřed mezi hyalinními buňkami
se nacházející a od těchto dokonale uzavřené.
Perichaetialní lístky jsou veliké, široce vejčité naprosto
shodné s perich. lístky eymbifolia.
Doudomé. Samčí větévky krásně nachové. To-
bolka stejného tvaru jako u cymbifolia, spory však jsou
v prášku rezavě žluté, menší, toliko 25 u v průměru, a
jemně zrnité.
Druh tento, jejž Limpricar na základě odlišného tvaru
a polohy chlorocyst od cymbifolia odtrhl, není rovněž, jako
správně VELENOVSKÝ udává dobrým druhem. Červená barva
a menší rozměry, jimiž se zpravidla Sph. medium vyznačuje
není naprosto znakem trvalým. Často nacházíme formy ze-
leně neb hnědavě zbarvené a i silnější, takže jsou na první
pohled od typického cymbifolia nerozeznatelny. Pokud se
týče vláknitosti korových buněk, platí zde totéž, co jsme již
dříve při Sph. cymbifolium var. papillosum řekl. Zbývá
jediný znak, podoba a perikleistické uložení
chlorocyst; znak tento, jak jsme se na četných řezech
mohli presvedeiti, jest konstantním. Mění se toliko po-
někud poloha chlorocyst, jež někdy bývá trochu excentrická,
102 XI. Karel Kavina:
jinak ale tvar mnoho se nemění. Avšak tento znak, jediný
trochu konstatní, nijak neopravňuje druh tento za dobrý
prohlašovati, obzvláště, když v ostatních znacích, jmenovitě
též ve variaci jest druh tento s cymbifoliem shodný. Z té
příčiny přiřazujeme ho jen jako Subspecii ke Sph. cymbi-
folium. Zajímavo, že tvar i polohu chlorofyllových
buněk znal;již r. 1838 Monr, který je ve Floře (1 p.
352 tab. III. fig. 4.) správně i kreslí; avšak nijak tuto formu
proto neodděluje od Sph. cymbifolia. Podobně zachoval se
i Warnsrorr r. 1881, a Russow 1887 (2. p. 32) dokonce
ostře se proti druhu LrmrRricHTovU postavil. Později však
oba dva Sph. medium za dobrý druh vřijali, a Russow do-
konce ho r. 1894 (5 p. 125) opět hájí.
Nejvýznačnější formy, s nimiž se u českých rostlinek
setkáváme jsou:
f. lavum Rörr in Flora 1886 p. 423. pro var. Wrsy řídké,
lodyžky až 15cm. dlouhé, ,svazečky větví oddálené
větévky prodloužené a řídce olistěné. Vzácnější
forma u břehu a ve vodě, v tůňkách rostoucí.
subf. ommersum RoóLL Torfm.d. Thür. Fl. Hedwigia 1884
pro var. Chomäce ve vodě splývající, lodyžka značně
prodloužená, až na 25 cm. dlouhá achabá. Větévky všechny
stejně odstálé, dlouhé, ku konci ztenčené, lístky větevné
1 lodyžní užší a protáhlé.
subf. sguarrosulum RörL in Flora 1886 p. 423. pro var.
Trsyhustší,zelenéažťfialověčervené,lodyžky statné
na 12 cm. vys., svazečky větví oddálené; větévky přimě-
řeně dlouhé, silné a odstálé jsou kostrbatě olistěné.
Vzácné.
f. congestum (Scaimr.) ScHIEPH. et WaRxsr. in Flora
1884 p. 476., 599. pro var. Trsy husté, lodyžky krátké,
silné, svazečky větviček více méně hustě za sebou
na lodyžce sblížené. Velmi častá forma, hlavně na suš-
ších místech vrchoviště.
Zajímavá jest 1 variace barev, jež Sph. medium prode-
lává: ovšem že barevné variety, jež Russow a WARENSTORF
popisují mají nanejvýš cenu subforem.
subf. virescens Warnst. Samml. eur. Torfm. 1888 no. 15.,
16. pro var. Rostlinky zelené, neb šedozelené bez jakého-
České rašelinníky. 103
koliv přídechu červeného: ve spodních svých částech
bývají zahnědlé nebo vybledlé, takže forma tato jestnaprosto
cymbifoliu podobna a nedá se makroskopicky od něho ani
rozeznati.
subf. flavescens Russ. Subsec. u. Cymb.gruppe 1894 p.
125. pro var. Rostlinky celé, hlavně vhlavičkách žlutavé.
subf. pallescens Warnst. Samml. eur. Torfm. 1892 no.
202., 203. pro var. Rostlinky vybledlé,v hlavičkách bledounce
růžové až bělavé.
subf. roseum (RöLrL) WaRxsr. Ibid. no. 19.—22. pro var.
Rostlinky červenavé, v hlavičkách růžové až masově
růžové; v dolejších částech bývají zelenavé nebo zahnědlé.
subf. purpurascens (Russ.) Warxsr. Ibid. no. 17, 18. Rost-
linky celé červené bez jakéhokoliv přídechu zeleně.
V hlavičkách temně nachové až fialové.
subf. obscurum Warnst. Ibid. no 23, 24 pro var. Rost-
linky celé špinavě hnědavě červené, v hlavičkách
jakoby připálené, hnědorůžové neb hnědozelené, v dolej-
ších částech růžové neb bledé. Zdá se nám, že forma tato jest
zaviněna velkým suchem, jak aspoň za letošního suchého léta,
měl jsme příležitost pozorovati.
subf. versicolor Warnst. Bot. Gaz. 1890 p. 253 pro f.
Rostlinky strakaté mající část zbarvenu červeně, jinou
zeleně, žlutě, hnědě se všemi možnými kombinacemi těchto
barev.
Sph. medium jest ubikvistou, jsouc právě tak vše-
obecně rozšířené na severní jak1 jižní polokouli. Libuje si spíše
na vrchovištích vyšších poloh, jmenovitě v alpinském a sub-
alpinském pásmu; v rovinách jest řídké. Poněvadž pak Sph.
cymbifolium na horských vrchovištích jest řidší než Sph. me-
dium, a toto zejména ve vyšších polohách typického tvaru a
zabarvení nabývá, zdá se nám, že Sph. medium jest jenhor-
ské plemeno Sph. cymbifoha. Kde přichází v rovině, tam
již charakteristického zbarvení a habitu často pozbývá, po-
držujíc toliko perikleistické elliptičné chlorocysty.
V Čechách jest velmi hojné, hlavně v pohraničních
horách a jich předhořích. Pokrývá často ve velkých spoustách
celá prostranství, jako ku př. u Förchenhaidu (!), Jestřebí
(Scarr.), Harty (Čyr.), Borkovic (!) a j. Z forem poměrně
104 XI. Karel Kavina:
vzácnější jest f. laxum a subf. virescentes (Seefilz u Kvildy!),
subf. pallescens (Todte Au, u Förchenheidu (!), Hermanns-
erün u Jindfichovie (BAUER) ).
Nejčastější jsou formy červenavé, z nichž, obzvláště
. krásou svojí vyniká hojná f. purpurascens.
Pozn.: Makroskopicky upozorňuje na sebe Sph. medium
červenou svojí barvou, která nikdy tak charak-
teristieky u Sph. cymbifolium nevyniká. S jistotou
ovšem lze Sph. medium stanoviti toliko pod mikroskopem podle
perikleistických chlorocyst, neboť četné formy jsou od Sph.
cymbifolia nerozeznatelné. K poznání perikleistického uložení
chlorocyst není třeba příčných řezů, stačí toliko pohled
při větším zvětšení na spodní, vnitřní stranu lístku větev-
ného, kde jasně jsou viděti pouze hyalocysty, a chlorocysty
toliko pod styčnými čárami těchto prosvítají. Srovnej obraz
2.a a 3. na I tab.
II. Sphagna litophloea Russ. Zur A nat. 1887 p. 27.
Korové buňky lodyžky i větví mají stěny
úplně hladké, postrádajíce vůbec jakýchkoliv vláken, často
1 porů; v kůře větevné jsou namnoze vyvinuty buňky re-
tortovité.
2. Skupina Rigida Lınpe. Torfmoosornas byg-
gnad 1861 p. 140. Syn.: Malacosphagnum C. Müzz.-
Har. Sphagnorum nov. descr. Flora 1887 p. 404.
Slabší i statné rostlinky habituelně poněkud upo-
mínající na cymbifolia; obyčejně v hustých, kompakt-
ních trsech. Lodyžka silná, zeleně neb tmavě zbar-
vená. Kůra vždy zřetelně odlišená, z 13 vrstev
hyalocyst často bezporových složená. Dřevnívrstvasilná
nejčastěji žlutohnědě a tmavohnědě zbarvená, řídčeji bledá a
žlutavá,neb1 červenohnědá až černavá (Sph. rigescens W ARNST.).
Lodyžní lístky drobné, ©4—15 mm. dlouhé, a 05—12.
mm. široké, převážnou většinou trojhranné,někdy itroj-
hranně jazykovité, pookrajích širocelemované,
začasté trochu třísnité. Svazečky větviček jsou
obyčejně hustě na lodyžce nahloučené. Listy větevné
veliké 16—3 mm dlouhé (nejmenší 1—1'3 mm), 0°7—19 mm
České rašelinníky. 105-
široké, vyduté, vejčito podlouhlé,ze široké base v pro-
střed a ke konci zúžené; špička jest široce uťatá, obyčejně
drobounce zoubkatá, někdy kolmo odstálá. Okraje jsou
uzounce lemovány resorbění rýhou. Hyalocysty
jsou vytuženy širokými vlákny spirálními, jež jen výminkou
bývají nedokonale vyvinuté (Sph. rigescens W ARxsr. Sph. ant-
articum Mrrr.); membrána perforována na vnější straně čet-
nými pory, jež na vnitřní často přechází v pseudopory stej-
ným způsobem seřazené a uspořádané. Chlorocysty na
příčném průřezu elliptičné neb úzce vřeteno-
vité itrapezoické ,centrickéneb ke vnější straně po-
šinuté ,odhyalocyst dokonaleobrostlé; někdy jsou
na vnější, řídčeji ina obou stranách volné. Styčné stěny
hyalocyst jsou obyčejně hladké, někdy však bývají jemně
papillosní (S. Pappeanum Č. MüÜrr., S. antarticum Mrrr.,
S. mexicanum Mirr.)
Rigida jsou většinou hydrophyta, vybírajíce si s oblibou
sušší místa na vrchovištích, a nebo rostou i v horských le-
sích. Submersní a hydrofytní formy jsou u nich vzácné. Dle
nejnovějších zpráv WARNSTORFOVÝCH známo dosud 8 druhů
z této skupiny po celém světě roztroušených. V Evropě
jsou jen dva druhy: Sph. rigidum ScHimp. a Sph. mexicanum
Mırrr.; poslední nalezeno dosud jen na několika místech v Nor-
véžsku a Švýcarech, a od prvého se jen velmi nepatrně liší.
3. Spec. Sph. rigidum ScHrmr. M onogr. 1858 p. 65.
Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 70., SCHImP. Synopsis ed.
II. 1876 p. 839., Lımpr. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 219.,
BRarrnw. The Sphagnaceae 1880 p. 56., Warxsr. Die eur. Torfm.
1881 p. 96., Husnor Sphagnologia 1882 p. 6., Lıinpe. Eur och
N. Am. hvitmos. 1882 p. 37., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p.
15., Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 492., 603., Limpr..
Laubm. 1885 p. 117., RótL Zur System. Flora 1886 p. 329.,
CaRDoT Sphaignes F Eur. 1886 p. 41. (57), Dusén On Sphagn.
Utbredning 1887 p. 11., 65., Krınc. Leb.- u. Laubm. W.u. O.--
Preus. 1893 p. 101.. WErDm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 30., VEL.
Mechy č. 1896 p. 76., Warnst. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 339.,
RorH. Eur. Torfm. 1906 p. 13., WaRxsr. Sphagnologia univ.
1911 p. 145.
LA nn &
Bak, mue fly ka » 87777 LT VO
106
Syn.:
Exsie.:
Illustr.:
XI. Karel Kavina:
S'ph.intermedium var compactum Rorx Tentam. florae
germ. 1800 III. p. 120. (teste Limpr. Laubm. I. 1890
p.117)
Sph. compactum DE Can. in Lam. Fl. française 1805
Ip 143:
Sph. compactum Brıv. Spec. muse. 1806 I. p. 18.ex p.
Sph. obtusifolium var. condensatum We». et Mon.
Bot. Taschenb. 1807 p. 73.
Sph. helveticum SCHKUHR Genera et spec. muse. in
Deutschl. Krypt. 1811 II. p. 12.
Sph. praemorsum ZENK et Drerr. Museci hura. 1821
no. 18.
Sph. immersum NEEs et Horn. Bryol. germ. 1823 I.
pls
Sph. compactum P rigidum NEEs et Horn. ibid. p. 14.
Sph. latifolium var. compuctum SPRENGEL Car. Lin-
naei Syst. veget. 1827 v. IV. p. 147.
Sph. tristichum ScHuLTz Observ. bryol. in Syl. plant.
nov. a Soc. r. bot. ratisb. ed. 1828 T. II. p. 120 (et
non in Flora 1826!).
Sph. ambiguum Hůs. Muscol. ger m. 1833 p. 25.
Sph. palustre var b. compactum Senpr. in herbariis
(teste WaRxsr. in Hedwigia 1888 p. 275.).
RABENH. Bryoth. no. 601.. 602., 1152.
Lımpr. Bryoth. siles. no. 200.
Warnsrt. Sphagnot. eur. 36., 37., 83., 135.
Samml. eur. Torfm. 109., 110., 111., 213., 324.,
326.
Crypt. exsic. ed. a Mus. Vinpos. c. XVII. no. 1674
Unio itin. Zenk no. 296. sub Sph. praemorsum.
Bauer Bryoth. boh. no. 78.
Musci eur. no. 50%., 508.
PRAGER Sphagnot. germ. no. 16., 17.
Sphagnot. sud. no., 10., 11., 12.
ScHrmr. Monogr. 1858 tab.
BRarrHw. The Sphagnac. 1880 tab. XIII.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. I. fig. 3., tab. V. fig.58-61.
Warnsr. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 311 fig. 10., p. 343.
110965609393: ol, 05 200 ble 127
České rašelinníky. 107
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. III. fig. 9.
WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 162. fig. 34.B, p. 166
1108 30%
Rostlinky většinou nízké ve velmi hustých, roz-
padavých kobercích barvy okrové, šedo- až modrozelené,
rezavě žluté až červenohnědé, někdy 1 žlutě a červenohnědě
strakaté. Za sucha jsou rostlinky tuhé,
avšak neobyčejněkřehké a lámavé.
Lodyžka jest silná, hnědá, obyčejně
jednoduchá, někdy i rozvětvená, zřídka
nad 8 cm vysoká. Kůra složena ze
2—3 vrstev tenkostěnných buněk
hyalinnich, jež jsou obyčejně ve svrchní
vrstvě po jednom poru opatřeny; dřev-
ní vrstva jest nepříliš silná, světle
neb kávově hnědá, někdy i tmavě
rezavě hnědá. Větve jsou po 3—5 ve
svazečcích hustě za sebou na
lodyžce nahloučených; dvě větve
ve svazečku jsou silné, krátké, vzpří-
meně ztuha vzhůru odstálé, ostatní dlouhé
a těsně k lodyžce přitisklé Kůra vě- Obr.3. Sph. rigidum;
tevná složena ze samých stejno- ve skut. vel. Labská
tvarých buněk hyalinních porem opa- au
trenych, retortove bunky nejsou
vyvinuty. Listy lodyžní jsou velmi male 0'35—
065 mm dlouhé, trojhranné s velmi tupou špičkou,
někdy 1 trochu jazykovitě protáhlé, často nesouměrné a
k jedné straně sražené s malými oušky. Na špičce bývají
někdy třísnité, po okrajích však vždy jsou lemovány Si-
rokou ovrubou z protáhlých hyalinních buněk. Hyalinní
buňky v čepeli jsou široce rhombické, obyčejně bez vlá-
ken (toliko v basální části jsou zbytky vláken) a místy
tenký mišikmýmisepty (rozporami) rozdělené; na vnější
straně blána hyalocyst mívá podélné vrásky, na vnitřní jest
perforována skulinami apory. Větevní lístky jsou hustě,
často pětiřadě na větévce sestavené, velké (17—25 mm
dlouhé, 1—1'5 mm široké), za sucha silně lesklé. Jsou po-
dlouhle vejčité, vyduté s tupou zoubkatou špičkou a na
SE S O a a P >
108 XI. Karel Kavina:
okrajích s uzounkou ovrubou a resorbční rýhou. Hyalinní
buňky v čepeli jsou hustě vláknité, spirálky jsou široce
paskovite a hluboko do vnitř buňky zasahující:
proto je téměř vždy na příčném řezu zachytíme a řez jimi
nabývá charakteristického zjevu. Na vnější straně hya-
locyst jsou husté perlové pory nebo pseudopory se-
staveny podle komisur, na vnitřní straně jsou jen po-
dvojné a potrojné pory v rozích hyalinních buněk,
a po stranách řídké pory kryjící se s vnějšími.
Chlorocysty na příčném průřezu jsoueliptičné, úplně od
hyalinnich buněk obrostlé,trochu k vnějšístranělistu
pošinuté. Perichaetialní listy jsou veliké, vejčité,
4—6 mm dlouhé, až 3 mm široké, špičaté, úzce lemované
a poněkud srpovitě na jednu stranu ohnuté. Hyalinní buňky
v apikální části jsou velmi protáhlé, prostřed čepele pak širší
a chlorofyllovymi podobně jako ve větevných listech prová-
zené, vlákny a pory rovněž stejně jako větevné lístky opa-
třené.
Jednodomý; samčí větévky slabě zlatožluté ne-
patrně od sterilních větévek odlišné. Tobolky malé, červe-
nohnědé, na krátkých, zřídka přes 3 cm dlouhých pseudopo-
diich; po vyprášení baňkovité. Spory okrově žluté 30—35 u v
průměru. Zraje v červenci a srpnu; plody ale vzácné.
Dobrý druh, poměrně málo proměnlivý. Dle stanovisk
vytváří následující formy a odrůdy:
1. var. compactum ScHimr. Monogr. 1858 p. 66. Rost-
lnky v trsech nízkých velmi hustých, bleděhnědých
neb bledězelených a naryšavělých. Lodyžka silná, krátká,
často rozvětvená; svazečky větevné velmi hustě na
lodyžce nahloučené, větévky krátké, ztuha vzpří-
mené a hustě olistěné. Na sušších místech vrehovist v pu-
miletech, callunetech 1 vaccinetech.
f. cymbifolioides JENSEN De danske Sph.-Arter 1890 pro
var. Trsy mnohem řidší, rostlinky vyšší, listy jsou velmi
vyduté, takže nápadně habitem svým připomínají
na Sph. cymbifohum.
subf. purpurascens WaRxsr. Hedwigia 1884 no. 7 u. 8
pro f. Trsy řidší, svazečky větviček nejsou tak hustě nahlou-
čené. Rostlinky načervenalé.
České rašelinníky. 109
subf. fusca JExsEx De danste Sph.-Aster 1890 pro var.
Trsy temně hnědé.
f. submersum LrmrR. Zur System. d. Torfm. in Bot. Čen-
tralblatt 1881 VII. p. 315 pro var. Syn.: Sph. rigidum var.
laxifolium Warnst. Die Torfm. des Flotow. Herb. in Flora
1883 p. 7. (Sep. Abdr.) Bledězelené neb nahnědlé trsy ve
vodě splývající. Lodyžka tenká až 10 cm dlouhá, vě-
tévky všechny stejně od lodyžky odstálé, řídce
olistěné. Větevné lístky veliké kolmo od větévky
odstávající. Řídká forma v tůňkách vrchovištních. Dosud
jen na Krkonoších (Bílá louka (LrmrR.), Koppenplan!).
2. var. sguarrosum Russ. Beitr. z. Kenntn. d. Torfm.
1865 p. 77. Rostlinky statné, dosti vysoké v řídkých
trsech modravě zelených. Svazečky větviček
oddálené, silnější větévky vodorovně odstálé, kostr-
baté, neboť lístky jejich jsou hoření polovičkou čepele kolmo
vyhnuté. Na vlhkých, stinných místech u příkopů a
a při okraji bažinek v lesích.
Voll jsem jméno rigidum na místo DE CANDOLLE-0VA
starého jména compactum LINDBERGEM, WARNSTORFEM à ji-
nými sphagnology užívaného. Stalo se tak z toho důvodu, že
ScHIMPER skutečně byl první, který správně okruh a pojem
tohoto druhu vymezil. DE ČANDOLLE-HO (Flore française, 2.
vol. p. 443) popis: »cette espěce est la plus petite de ce genre.
Sa tige ne dépasse pas deux pouces; elle se divise, děs sa base
en branches, gui émettent des rameaux courts et peu étalés.
Les feuilles sont imbriquées, concaves, ovales - oblongues,
presque pointues, d'un vert glauque ou blanchátre, dépourvoues
de nervures. Les capsules sont peu nombreuses, droites, portées
sur un pédicelle de deux à trois lignes, ovales-oblongues, bru-
nes à leur maturité, ainsi que le pedicelle,« nijak ostře druh
tento nevymezuje; proto též četní starší bryologové stotožňovali
se Sph. compactum DE Van. kompaktní formy Sph. cymbi-
folia a media, jak se snadno z každého staršího herbáře pře-
svědčíme. Proto vzdor pravidlům internacionálního kongresu
bruselského z r. 1910 volím raději pojmenování německého
bryologa.
Sph. rigidum jest rozšířeno po celé Evropě, sev. Asi
sev. 1 tropické A merice, severoamerických ostrovech, Azo-
110 XI. Karel Kavina:
rech, Madeiře. všude však nehojně. Rovněž 1 v Čechách jest
méně častým; libuje si na vrehovistich, zejména v pu-
miletech a callunetech; i v lesích přichází. Zdá se, že jest
omezeno hlavně na hory, v rovině jest velmi řídký; nikdy však
netvoří rozsáhlé koberce. Nejčastěji setkáváme se s var. com-
pactum, méně s modrozelenou var. spuarrosum, jež si v lesích
libuje, (na Brauneru pod Král. Sněžníkem (Děb.), Zvíkov
(DÉp.), v lesním pásmu Krkonoš dosti častý (VEL., Lımpr.,
MILDE, Sır., GÖöPERT, Cyp.,!), mezi Jestřebím a Podhrazı
u Doks, Wassergrund u €. Lípy (Scurr., Scamrpr.), Kienast,
Svárov, Cukmantl (Scxir.), Schönbach (Bauer) ).
Var. compactum je četnější. Na krkonošských rašelinách
jest velmi častá pospolu se Sph. Lindbergii namnoze rostouc
a ve vodě tvoříc 1 submersní formu; již Orız, Weiss, MILDE
a GOPERT je odtud uvádějí (Bílá louka. Koppenplan (ve spou-
stách!), Labská louka, Navarovská louka, Polední kameny,
Harta, Oxenbaude, Sněžné jámy, Malý kotel a j. (MıLDe, Dép.
VEL., ScHIF., Cvp., Mar., LrmpR.,!). Méně časté jest Sph. ri-
gidum v Rudohoří, kde RABENHORSTEM, BAUEREM a RÔLLEM jen
na několika místech bylo sbíráno; rovněž i na Šumavě jest
řídké (Černé Jezero, Kvilda!). Častější jest v horách Jizer-
ských a jich předhořích (Neuwiese, Heinrichsgrün, Sauersack,
Jestřebí, Doksy, Čes. Lípa — Bauer, ScHir., Schmipt, Mar.).
V nižších polohách jest řídké (Král. Hradec (VESELSKÝ), u Se-
mina (Orız), Borkovie (!), Mažie (f. cymbifolioides!), Rozm-
berka (!), Radostina (MRáz.,!), Srn (!), Panskych Bid (!) );
v rovině přichází velmi vzácně (u Nymburka (VŠETEČKA,
Dép.), Běchovice (VEL.), Budějovic (JEscHL.)).
Pozn.: Sph. rigidum SCHIMP. jest velmi význačný druh,
jenž okamžitě poznáme po kompaktním jeho habitu,
krátkých, obyčejně vzhůru odstávajících, větévkách hustě
na lodyZce nahloučených, na basi široce vejčitých, vy-
dutých, ke špičce zuzenych nikoliv však kápovitých, za sucha
velmi křehkých lístcích větevných a především podle
drobounkých trojhraných široce zaoblených
mevlakniıtychilisteich lodyžních: Viz. ob Me Rp
na str. 90.
České rašelinníky. 111
3. Skupina Squarrosa SCHLIEPH. Beitr. z. Kenntn. d. Sphagna
1865 Verhandl. zool. bot. Ges. Wien XV. p. 412, 31.Sep. Abd.
Syn.: Anacamptosphagnum Č. Mürr. in Linnaea 1784 p. 547.
Rostlinky statné jako silné cymbifolium 1 malé jako
acutifolium habitu svérázného, v hlubokých, řídkých někdy
1 hustých trsech barvy zelené různých odstínů, někdy 1 za-
Zloutlé. Lodyžka tlustá, silná a vysoká má dvou až
trı, někdy 1čtyřvrstevnou korovou vrstvu zten-
kostěnných hyalinnich buněk, jež obyčejně jsou neper-
forovány; dřevní vrstva jest bledá, zelenavá, žluto-
červená až hnědočervená. Lodyžní lístky velké
13—2 mm dlouhé 1—1'3 mm široké, podlouhle jazyko-
vité se široce zaoblenou, slabě třísnitou špičkou
a okraji uzounce, téměř nezřetelně lemovanými. Hyalocysty
zpravidla bez vláken, toliko v basální části čepele poblíže
okrajů bývají tenouká, neúplná vlákna; v hoření části čepele
jest blána hyalinních buněk často na obou stranách, neb jen
na vnější, velkými póry a nepravidelnými skulinami perfo-
rována, a někdy na vnitřní straně podélně 1 příčně zvrásněna.
Listy větevné rovněž značně velké neb i menší, na
basi široce vejčité, vyduté, a náhle v zúůženou, na
okrajích svinutou a krátce ufatem konci drobně zoubkovatou
špičku vybíhající. Okraje jsou úzce lemované a nemají
žádnou resorbění rýhu. Doleními polovinami
se větevné listy střechovitě kryjí, hořeními jsou
obyčejně vzpřímené, kolmo vyhnuté, takže celá větévka
nabývá zvláštního vzhledu kostrbatého. Hyalocysty jsou
hustě vláknité na vnější straně velký m|, k hořej-
šku menšími pory podle komisur, na vnitřní straně
pory v rozích buněk perforované. Styčné stěny hya-
locyst s chlorocystami jsou jemně papillosní. Chloro-
cysty na průřezu jsou široce trojhranné, většinou však
trapezoidní, širší basální stranou na vnější
straně listu uložené; řídčeji bývají. pravoúhlé, čtyř-
hranné, uprostřed mezi hyalinními umístněné a na obou stra-
nách volné.
Squarrosa jsou hygrophyta, namnoze význační obyvatelé
lesní; někdy libují si v hlubokých lučních bažinách a pří-
112 XI. Karel Kavina:
kopech bažinných luk i vrchovišť. Celkem popisovány z této
skupiny jen dva druhy Sph. squarrosum PERs. a Sph. teres
A NGSTR., jež jsou po celé severní polokouli rozšířeny. Dob-
rým druhem jest však toliko Sph. sguarrosum, takže tato
skupina jest tudíž monotypická. V Čechách jsou oba zastou-
peny.
4. Spec. Sph. squarrosum PErsoon in Prodromus p. 88. sine
diagnosi et apud ScHraAn. Journ. für die Bot. 1800 p. 398.
Hůs. Muscol. Germ. 1823 I. p. 23., RABENH. Deutschl.
Kryptog. 1848 II. 3. p. 74., C. MÜLLER Synopsis 1849 I. p. 94.,
Deutschl. Moose 1853 p. 125., Scaimr. Monogr. 1858 p. 68.,
Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 62., ScHımp. Synopsis ed. II.
1876 p. 835., Lımpr. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 222. BRAITHw.
The Sphagnaceae 1880 p. 59., WaARxsr. Die eur. Torfm. 1881
p. 121., HusvoT Sphagnologia 1882 p. 10., Lınpe. Eur. och
N. Am. hvitmos. 1882 p. 42., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p.
13., WaRxsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 508., 606., Lrmpr.
Laubm. 1885 p. 124, RöLrL Zur System. Flora 1886 p. 241.,
CaRD. Sphaignes F Eur. 1886 p. 60. (76)., Dusén On Sphagn.
Utbredning 1887 p. 21., 78., Krınc. Leb.- u. Laubm. W.- u.
O.-Preus. 1893 p. 90., Weıpm. Prodr. čes. mechů 1895 p.
31., VEL. Mechy č. 1896 p. 76, Warnsr.. Leb. u. Borfm.
1908 p. 345., Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 17., WARxsr. Sphagno-
logia univ. 1911 p. 158.
Syn.: © Sph. oblongum Par. BEauv. Prodromus 1805 p. 15.
(teste BRarrHw. The Sphag. 1880 p. 59.)
Sph. crassisetum Brıp. Spec. Muse. 1806 I. p. 15.
(teste Warnst. Sphagnol. univ. 1911. p. 158.)
Sph. cymbifolium var. squarrosum BRucH. Anm. in.
NEES, HornscH.. Sturm Bryologia Germ. 1823 I.
po DE
Sph. Bridelianum OPrız in herb. musei regni Boh. 1835.
Sph. teres var. squarrosum et compactum W ARNST.
Die eur. Torfm. 1881 p. 121, 125.
Sph.teres subspec. sguarrosum ČaRD. Sphaignes d’Eur.
1886 p. 60. (76).
Sph. squarrosum subspec. 1. genuinum Dusen On
Sphagn. 1887 p. 21, 78.
České rašelinníky. 113
Exsic.: RABENH. Bryoth. no 212., 1250.
Limpr. Bryoth. siles. no 49.
Warnsrt. Sphagnoth. eur. no 38., 85., 140., 171.
Samml eur korfim. no 86: 810: 1173511174:
1755 610054247, 347, 348.
Crypt. exsic. ed. a Mus. VrvDoB. c. IV. no. 392., c.
VI. no. 392.
Bauer Bryoth. boh. no 168.
Musci eur. no 152., 402.
PRAGER Sphagnoth. germ. 18., 19., 110., 112., 113., 114.,
115. Sphagnoth. sud. 13., 14., 15.
Ilustr.: Schmp. Monogr. 1858 tab. XII. fig. 1., XVII.
BrRarrnw. The Sphagnaceae 1880 pl. XIV.
Warnst. Sphagnol. Rückbl. 1884 tab. VI. fig. 22.
LrmrR. Laubm. 1885 p. 91. fig. 42 e.
Russ. Zur -Anat: 1887.tab. IV. fig. 36., 37., 38.
Warnsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 357. fig. 1.
Rorx. Eur. Torfm. 1906 tab. III. fig. 6., tab. V. fig. 1.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 137. fig. 31 G, p. 162.
fig. 34 E.
Nependikyich,210--Ihem-hlubokych, Bozlehlych,
čistě neb namodrale zelených, zřídka žlutavých ko-
bercích. Rostlinky velmi statné význačného habitu;
lodyžka silná, obyčejně jednoduchá, vysoká a zelená.
Epidermis dvou-, někdy i třívrstevná, z tenkostěn-
ných, drobně perforovaných buněk. Centrální vrstva dřevní
bledá nebo nazelenalá, zřídka žlutavá. Větve po4—5 ve svazeč-
cích oddáleně po lodyžce rozestavenych; 2-3
větve jsou tlusté, rovnovážně od lodyžky odstálé. Listy lo-
dyžní jsou velké, 15—1'8 mm dlouhé, 1 mm široké, podlou-
hle jazykovité a od lodyžky volně odstálé. Hyalinní ovruba
jest na tupé špičce široká, často i resorpci blan hyalinních
buněk trochu třásnitá, na postranních však okrajích jest uzounká,
sotva zřetelná. Hyalocysty lodyžních lístků postrádají
vůbec vláken a mají blány velkými pory neb skulinami
resorbovány; na vnitřní straně jsou stěny příčně 1 podélně
zřásněny. Větevné lístky jsou široce vejčité, vy-
duté, úzce lemované, v dolejší polovici střechovitě k větví
přitisklé, v hořejší půli náhle vodorovně ohnuté
8
114 XI. Karel Kavina:
a v tupě ufatou, zoubkatou, na okrajích kápovitě svinutou
špičku vytáhlé.
Tim dostává se větvičce význačného kostrbatého rázu.
Hyalocysty mají četná vlákna i četnéporynaobou
stranách; na styčných stěnách s chlorofyllovými jsou
jemně papillosní. Chlorocysty jsou na průřezu trojhranné
na vnější straně mezi hyalocysty vklíněné; často bývají
1 podlouhle čtyřhranné a na 0-
bou stranách volné. Perichae-
tıalnı listy jsou značně ve-
like, 2, 3: mm. sıroker 9.55
mm. dlouhe, Siroce jazyko-
vite, na tupé špičce se širokou
hyalinní ovrubou svinuté a jem-
ně třísnité; po okrajích jest 0-
vruba velmi úzká. Hyalocysty, jež
jsou v celé čepeli stejnoměrně
rozděleny, jsou bez vláken a s vel-
kými pory 1 skulinami.
Jednodomý. Samčí vě-
tévky válcovité, zelené, ne-
nápadné. Tobolky dosti vel-
ké, tmavohnědé, po vyprášení v
prostředku se zuzujiel. Pseudopo-
die značně dlouhé. Spory žluté 25 u
v průměru. Kvete v únoru a břez-
O boom so nu, a) v létě v červenci a srpnu.
sum PERS. var. spectabile odle toho, jak dalece hoření
Russ.: ve skut. vel. Slapy | půlky větevných listů od dolenich
Mumlavy. přitisklých půlek odstávají, dají se
stanoviti následující variety:
1. var. spectabile Russ. in lit. 1888, Warnst. Contrib.
to the knowl. of the N. Am. Sph. Bot. Gaz. XV. 1890 p. 224.
Listy větevné v hoření půlce čepele význačně
kolmo odstálé. Silné rostlinky v trsech světle zelených
zřídka zažloutlých. Velmi častá odrůda v lesích.
f. robustum Rôzz. Zur System. Flora 1886 p. 242 pro
var. Rostlinky *velmi robustní až 20 cm. vys., větve
silné, i přes 3 em. dlouhé.
České rašelinníky. 115
f. densum RöLL l. c. 1886 p. 242 pro var. Rostlinky
v hustých až 15 em. hlubokých trsech. Větévky
silně kostrbaté ve svazečcích sblížených.
2. var. semisquarrosum Russ. in lit. 1880, Warnsr. Re-
vision der Sph. Hedwigia 1888 p. 271.
Syn.: var. subsquarrosum WAarnst. 1888 I. c. p. 271.
Listy silných odstálých větví na téže rostlině některé
celé střechovitě přitisklé, jiné kostrbaté, nikdy
však nejsou v hoření polovičce čepele tak vý-
značně odstálé jako u var. 1. Často na sušších místech.
f. densum Russ. in lit. 1888, Warnst. Sphagnol. univ.
1911p.160.Syn.: var. fusco-lutescens JEns. De danske Sph. Arter.
1890, p. 31. (32). Husté 5—10 cm. hluboké trsy žluto-
zelené až žlutohnědé barvy. Rostlinky s větévky
krátkými dolů zahnutými ve svazečcích hustě na lo-
dyžce seskupených. Styëné stěny hvalocyst ve větevných
lístcích jsou hustě papillosní.
3. var. ombricatum ScHImp. Synopsis ed. II. 1876 p. 836
var. y.). Listy na celé větvičce střechovitě při-
tisklé, jen ojediněle tu a tam některý list hoření polovičkou
odstává; styčné stěny hyalocyst papillosní. Řidčí odrůda
v hustých nízkých trsech na sušších místech.
Celkem málo variabilní; nejhojněji přichází ve var.
spectabile, zřídka ve var. imbricatum. Odrůdy tyto jsou
zřejmě podmíněny vlhkostí okolí, jako kostrbatost
lístků větevných vůbec. Vedle těchto variet popsáno ještě
přes 10 variet jiných, jež však jsou lokálními, nepatrnými
formami (var. elegans RörLL, var. patulum Rörr, var. im-
mersum BEcKM. var. immersum WARnsT, var. flagellare
Rörr, var. hydrophilum WARNST. a j.), často nepatrně, téměř
ničím, od sebe se lišící (ku př. var. elegans ROLL a var. ro-
bustum Rörr Flora 1886 p. 242.).
Jest druh význačně lesní libujiei si podle potůčků,
v příkopech, v bažinkách neb i na vlhké půdě ve stínu lesa;
v rašelinách vrchovištních se s ním nesetkáváme, tam zastu-
pován jest blízkým Sph. teres. Jest rozšířen po celé severní
polokouli, v severní Evropě, Sibiři a arktické 1 subarktické
Americe hojně. Ve střední Evropě i Asi udáván jako řídký
(CaRD., WARNST., MAKINO, OKAmMuRA). V Čechách jest to
116 XI. Karel Kavina:
druh obyčejný, již 1851 POECHEM, 1861 WEIssEm a 1864 Gó-
PERTEM udávaný. V lesním pásmu Krkonoš, Šumavy i Ru-
dohoří obyčejné (Orız, DĚDEČEK, VEL., Cyr., ScHrFF., Mar,
BavER!); stoupá do výše 1300 m. (Kozí hřbety (Cvp.), Geil-
gucke (!) Spindlerova bouda (Mar.)), ač i výše postupuje
(Malý Šišák 1496 (1)).
Pozn.: Dle svěží, někdy namodrale zelené
barvy, statného, kostrbatého habitu okamžitě se
lehce pozná.
5. Subspec. Sph. teres (ScHrmr.) ÄNGSTR. ap. ©. J. HARTMAN
Skandinaviens Flora ed. VIII., 1861 p. 82.
Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 64, HARTMAN Handbook
à Skand. Fl. 1866 p. 82, ScHımp. Synopsis ed. II. 1876 p. 836,
Lımpr. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 223, BRairHw. The
Sphagnaceae 1880 p. 60, 62., Warnst. Die eur. Torfm. 1881
p. 125, Husnor Sphagnologia 1882 p. 11., Linps. Eur. och. N.
Am. hvitmos. 1882 p. 42, DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p. 14,
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 502—506, p. 607,
LrmrR. Laubm. 1885 p. 125, RörLL Zur System. Flora 1886 p.
239, Carn. Sphaignes d’Eur. 1886 p. (74) 58, Krınc. Leb. u.
Laubm. W. u. O.-Preus. 1893 p. 90, Werpm. Prodr. čes. mechů
1895 p. 32, Ver. Mechy č. 1896 p. 76, Warnsr. Deber- u.
Torfm. 1903 p. 348, Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 18, WARxsr.
Sphagnologia univ. 1911 p. 161.
Syn.: Sph. tenellum (PERs.) NEEs et Hornscn. Bryol. germ.
1823. 6p48 Tab Pro)
Sph. sguarrosulum Lesov. ap. Mouc., NESTL. et SCHIMP.
Stirp. Cryptog. vog.-rhen. fascic. XIV. no. 1305.
Sph. squarrosum var. squarrosulum e. teres SCHIMP.
Monogr. 1858 p. 64.
Sph. porosum Linpe. in Oefvers. V. ak. Förh. 1872
XIX. p. 318.
Sph. teres ANGSTR. var. 3. gracile WARNST. Die eur.
Mom SS o MES:
Sph. squarrosum var. squarrosulum, teres, subteres
Brartuw. The Sphagn. 1880 p. 60.
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 554., 702., 1153.
LrmrR. Bryoth. silesiaca no. 50.
České rašelinníky. le
W ARxsT. Sphagnoth. eur. no. 40.—44., 86., 173.—175.
Samml eur Lortm. no 665 1606-1102;
248., 343.7946.
BAUER. Musei eur. no. 45:, 540., 546.
PRAGER. Sphagnoth. germ. no. 20.—22., 54.—56.
Sphagnoth. sud. no. 16.—18.
Illustr.: Brarraw. The Sphagnaceae 1880 tab. XV.
Warnsr.Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig. 25. a, b.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. IV. fig. 39—41.
Warnsr. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 357 fig. 2, p. 383
0:16: 496011943:
Rorx. Eur. Torfm. 1906 tab. V. fig. 2. 3.
WarnsT. Sphagnol. univ. 1911 p. 162 fig. 34 D.
Útlé, Stihlé rostlink y 5—15 cm vysoké v hustých
rozlehlých kobercích špinavě anebo žlutavozelené
v hlavičkách žemlově žluté barvy. Lodyžka útlá, štíhlá,
jednoduchá; kůra 2—3 vrstevná, z tenkostěnných po
jednom poru opatřených hyalocyst. Dřevní vrstva dosti
silná bledá, často nahnědlá až rezavěhnědá. Větve
jsou po 4 ve svazečcích oddáleně na lodvžce sestavených ;
2 větve jsou silnější, obloukovitě odstálé, oble válcovité, hustě
střechovitě, u některých forem kostrbatě olistěné. Lístky
lodyžnítéže podobyistavbyjakolodyžnílístky
Sph. sguarrosum, jenže menší (1—15 mm dlouhé, 1 mm ši-
roké). Listy větevné podobně jsou malé 1—15 mm
dlouhé, 0°5—1 mm široké, podlouhle vejčité, střechovitě k vět-
vičce přitisklé a vybíhající znenáhla v tupou zoubkatou špičku
do předu namířenou s okraji ohrnutými; u některých forem
bývá špička náhle kolmo vzhůru vyhnutá jako u typ. Sph.
squarrosum. Spirály 1 pory v hyalocystách jsou četné a styčné
stěny právě tak jemně papillosní jako u Sph. sguarrosum.
Rovněž i chlorocysty jsou trojhranné až čtyřhranné na vnější
straně lístku pošinuté. I perichaetiální lístky jsou podobou
1 stavbou 1 velikostí totožné s parichaetiálními lístky squarrosa.
Dvoudomý. Samčí větévky kyjovité světle-
zelené; později se na špičkách flagellovitě protáhnou, část
však antheridia nesoucí zůstane zpravidla nezměněna, kyjovitá.
Tobolka na dlouhém pseudopodiu, po vyprášení urnovitá,
118 XI. Karel Kavina:
poněkud protáhlá. Spory v massách skořicově hnědé, jemně
bradavčité, 20—25 u v průměru.
Variruje podobně jako sguarrosum:
1. var. compactum Warnst. Die Eur. Torfm. 1881 p. 125.
Syn.: var. imbricatum Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 81.
var. robustum RöLL Zur System Flora 1886 p. 240.
Rostlinky v nízkých a2.15 em hluboký chu-
stých špinavě až žlutohnědých inahnědlých k ober-
cích. Svazečky větví hustě 1 oddáleněji na lodyžce sestavené,
odstálé větve kulaté, krátké, tlusté, listy větevné velké ahustě
střechovitěkevětévce přitisklé. Častá odrůda na
vrehovistich i lučních bažinách; habituelně upomínají tyto
rostlinky na Sph. Girgensohniů Russ. neb fimbriatum W ırs.
f. strictum Carp. Sphaignes d Eur. 1886 p. 59. pro var.
Rostlinky štíhlé, žlutavě zelené, svazečky větevné od-
dálené, větvičky odstálé, krátké a silné.
2. var. subteres Lınpe. in BRarrHw. The Sphagnaceae
1880 p. 61.
Syn.: var. subsguarrosum WARNsT. Samml. eur. Torfm. no. 85
var. informe Russ. in litt. ad Warnsr. Leb. u. Torfm.
1903 p: 350.
Rostlinky útlé a štíhlé v zZlutozelenych, hlu-
bokých trsech. Větevnélisty na téže rostlince jed-
nak jsou přitisklé, jednak špičkami svými trochu
odstálé, někdy, hlavně na větvičkách v hlavičce, náhle
kolmo vyhnuté. Na pokrajích hlubokých houpavých
často s prvou var. pohromadě.
3. var. squarrosulum Lesou.in MongG,, NESTL. et ScHImP.
om crypt. vog.-rhen. 1854 no. 1305 pro spec.
Syn.: Sph. squarrosum b. tenellum PERS. in RABENH. Pozn
Kryptog. 1101848, IT. 3 p
Trsy řídké, žluto- až modrozelené. Rostlinky s vět-
vemi kostrbatymi, listky jejich totiž dolení svojí půlkou
jsou těsně k větévce přitisklé, hoření však kolmo vyhnuté,
takže forma tato jest velmi podobná drobnějším
formám Sph. squarrosa. Na pokrajích jezírek, praménků,
stružek v hlubokých rašelinách.
Sph. teres AnGsTR. pojímáme jako subspecii Sph. squar-
rosa, neboť jest vlastně v morfologických i anatomic-
kých znacích s tímto naprosto totožné. Ovšem ha-
České rašelinníky. 119
bituelně jsou obě rostlinky značně rozdílné a lehce rozezna-
telné. Avšak tento rozdíl jest toliko zdánlivý, neboť oba typy
tvoří některé formy naprosto si podobné; Sph. teres var.
squarrosulum tvoří pak přechod mezi oběma. Znak Warn-
STORFEM, RUSSOWEM a jinými udávaný, že Sph. teres oproti
squarrosum jest jednodomé není důležitý, neboť Sph. sguarrosum
ač pravidlem jest dvoudomé, bývá někdy též jednodomym.
Zbývá znak biologický, jímž se oba druhy liší: kdežto Sph.
squarrosum jest výhradním obyvatelem lesním l-
bujíc si ve stínu a vlhku podél studánek, praménků, potůčků
a příkopů, Sph. teres jest význačná rostlinka hlubo-
kých bažin sphagnetových, kde právě na světlých, slunci
plně exponovaných místech přichází; toliko var. sguarrosulum,
jež právě jest tvarem intermedierním, oba typy spojujícím,
vybírá si místa stinnější. Z těchto důvodů považujeme Sph.
teres jen za plemeno Sph.sguarrosum uznávajíce jej z prak-
tických příčin za subspecii tohoto jinak dobrého druhu. Proč
bychom opačně Sphagnum squarrosum za subspecii Sph. teres
považovati měli, jak Carpor z důvodů usualních činí (1. p. 60
(76) : .... puisqu'il est admis par tout le monde, d’une façon
générale, que les formes à feuilles squarreuses dérivent d'un
type à feuilles imbriquées.«), není mi dosti jasno. Obzvláště,
když odpadá 1 ten důvod, že Sph. squarrosum jesto mnoho
vzácnější než Sph. teres; tento poměr však platí jen pro
některé úzké okrsky, v Čechách, ve střední i severní Evropě
(Lınpe. Eur. och. N. Am. hvitmos. 1882 p. 46 sec. WaARNST.
9. p. 503.) jest Sph. sguarrosum častější než teres. Většina bryo-
logů SCHIMPER, LIMPRICHT, WARNSTORF, Russow, 1 jiní trvají
u Sph. teres na hodnotě druhové, ač někteří o jeho ceně po-
chybují (Dus£n, Carpor.).
Sph. teres jest roztroušeno po celé sev. polokouli, místy
jsouc obyčejným, místy vzácným. V Evropě zasahá až na
Spitzbergy a Island, a stoupá na horách až do 2000 m.V Asii
jest rozšířeno od Kavkazu až do Sibiře po 70° sev. šířky
stoupajíc v Himalajích až do 4000 m; v Americe pak v Sev.
státech i Gronsku jest rozšířeno.
V Čechách jest rozšířeno, přece ne však hojné,
v hlubokých rašelinách a bažinách podle potůčků a tůněk
v horách i v rovině, někdy tvoří velké koberce. Na Šumavě
120 XI. Karel Kavina:
jest dosti časté (Vydra (VEL.!), Kvilda (Vanpas, VEL.!, ScHIF.),
Roklanská raš. (!), Förchenhaid (!), Langenbruck (!), Vyšší
Brod (Scurr.), Sušice (Mar.) ); podobně i na Krkonoších, kde
objeveno r. 1862 MrLDEm (Bot. Zeit. 1862 p. 456.), dosti často
přichází (Labská louka (VEr.(), LrmrR.), Krummhiibel
(Mırpe, Mar.), Malý rybník (Mie, Weiss), Harta (Cyr.),
Bärengraben (Cyr,), stejně i z Rudohoří jest známo na více
místech (Litrbachy, Ladměřice, Heinrichsgrün, Spitzberg,
Chemnice, aj. (Bauer, Rörr). V Sev. Čechách a na Jizer-
ských horách jest velmi časté (Jestřebí, Haida, Žíznikow,
Švora, Čes. Lípa, Kozl, Jizerské louky (ScHir., Schmiprt, Mar.),
Jičín (BaupvS!).), v středních a jižních vzácnější (Motoly
(Scuir.), Keje (!) Dobřichovice (VEL.), Rožmitál (VEL.!),
Třeboň (Weıpm.), Borkovice (!), Čekanice (VEL.!), Písek
Děb.), Chotěboř (Baver!) ).
Pozn.: Makroskopicky poznáme Sph. teres po útlém jeho
habitu upomínajícím na Sph. Girgensohni neb některé formy
Sph. acutifolia, žemlově hnědé barvě a velkých, jazykovitých
lístcích lodyžních. Var. sguarrosulum LEsqu. poznáme ovšem
ihned: je podobna Spůh. squarrosum PERs. en miniature, celá
rostlinka ale jest něžná a útlá.
4. skupina Acutifolia SCHLIEPH. Beitr. z. Kenntn. d. Sph. Verh.
k. k. zool.-bot, Gesellsch. Wien 1865 p. 31.
Syn.: Pycnosphagnum ©. Mürr. in Linnaea 1874 p. 547.
Rostliny většinou štíhlé v hustých 1 řidčích trsech, za
sucha nelesklé neb s jemným leskem, barvy rozmanité. Lo-
dyžky štíhlé, kůra vždy odlišená 2—4 vrstevná:
buňky zevní vrstvy jsou někdy perforovány, jindy bez porů.
Dřevní vrstva vždy jest silně vyvinuta, bledá, ze-
lená, růžová, nachová, i hnědá. Kůra větevná jest vyvi-
nuta různým způsobem; obyčejně jsou vždy přítomny četné
buňky retortové s hrdlem různě ohnutým a význačným.
Lodyžní lístky jsou rovněž různého tvaru; převládá
tvar protáhlejazykovitýsrůzněutvářenou špič-
kou, jež jest buď široce zaoblená a často třísnitá
(Sph. Girgensohni Ross., S. pallens Warxsr. et ČaRD., S. Meh-
meri WaRxsr.), nebo zúžená, s okraji svinutymi,
České rašelinníky. 121
krátce uťatá a zoubkatá, zřídka ostře špičatá
(brasilské Sph. oxophyllum Warxsr.); u Sph. laceratum Č.
Mürr. (Amerika trop.) jest špička zpravidla podélně
roztržená, jako shledáváme ku př. u našeho Sph. riparium
Äncsır. Od pravidelného jazykoviteho tvaru činí výjimku
Sph. fimbriatum Wırs., jež má lodyžní lístky kopišťovité
a na široké špičce i po stranách třísnité. Někdy bývají ja-
zykovité lístky 1 v prostředku rozšířené, jsouce v prostřed
Sph. Apollinairei Partis et Warnst. (trop. Am.), nebo u he-
miisophyllní formy Schimperi WaRxsr. (3. p. 51. pro var.)
obyčejného Sph. acutifolium EHrH. Hyalocysty jsou vláknité
nebo i bez vláken, membrána jejich mívá četné pory, skuliny.
a často z velkých částí vůbec resorbována až na úzké proužky.
jež pak se jeví jako pseudovlákna. Někdy nacházejí sei formy,
jež mají lodyžní lístky stejně vláknité 1 porovité a podobně
utvářené jako lístky větevné; jsou to však většinou formy
mladistvé, nevyvinuté. Větevné lístky jsou malé sotva
přes 15 mm dlouhé, kopinaté s okraji zpravidla svinutymi,
celými a úzce lemovanými; brázda resorpčění jest jen vý-
jimkou u Sph. molle SuLL1w. (Sph. labradorense WaRxsr.) Na
špičce jsou větevné lístky krátce uťaté a drobně zoubkaté.
Hyalocysty jsou obyčejně hustě vláknité a mají na vnější
straně četné dvojpory v řadách podle komisur, neb v prostřed
stěn, někdy v apikální partu lístku drobounké pory Siro-
kými prstény hrazené; na vnitřní straně jsou obyčejně pory
velké, nehrazené, hlavně poblíže okrajů listu podle komisur
seřazené. Chlorocysty jsou na příčném průřezu troj-
boké, někdy i protáhle trapezoidní, vždy na
vnitřní straně listu mezi hyalocysty a na straně vnější
od těchto úplně zarostlé. Styčné stěny hyalocyst s chlo-
rocysty jsou vždy úplně hladké.
Skupina Acutifolii SCHLIEPHACKEM poprvé vyznačená
jest velmi přirozená, obsahujíc druhy namnoze do sebe za-
sahující. Dle poslední monografie Warnsrorrovy zahrnuje
63 druhů, jež většinou v Americe jsou rozšířeny, majíce
středisko v centrální tropické Americe, hlavně
v Brasilii, kde největší počet druhů endemických jest sou-
středěn. V menším množství jsou Acutifolia rozšířena.
Z ne
122 XI. Karel Kavina:
DD P
druhů (fimbriatum Wırs., Girgensohniü Russ, Russowü
Warnsr., Warnstorfü Russ., fuscum (ScHImP.) v. KLINGGR.,
rubellum Wizs., subtile W ARxsr., flavicomans (CARD.) WARNST.,
quinquefarium (Lınpe.) WaRysr., acutifolium EHRH., subni-
tens Russ. et Warnsr., tenerum (Austin) WARnsT., molle
SULLIW.), jež vesměs jsou společny 1 severní Americe; o dru-
hové ceně těchto WARNSTORFEM udávaných druhů, dovolíme
si zmíniti při jednotlivých rozborech.
Evropské druhy zpracovány r. 1888 WARNSTORFEM (15)
monograficky; tento je dělí podle tvaru lodyžních lístků na
skupiny: Lacimata a Dentata (a) lingulata, b) deltoidea, c)
lanceolata). V r. 1900 týž autor (32) vypočítává 41 druhů
všech Acutifolit a rozděluje je podle téhož principu na 5 sku-
pin: Laciniata, Limgulata, Rotundata, Deltoidea, Acuta. V po-
slední své monografii dělí WARNSTORF Acutifolia rovněž dle
lodyžních lístků takto: I. Laciniata; II. Dentata: 1. lingulata.
2. deltoideo-lingulata, 3. deltoidea, 4. heteromorpha; III. He-
terophyla, IV. Rotundata. V. Acuta.
Acutifoha jsou většinou helodeofilmí, ač přichází u nich
1 formy hygrofüni; hydrofilní druhy jsou vzácné. Habituelně
a některými anatomickými znaky blíží se poněkud ke Cuspi-
datům, některé formy upomínají (Sph. molle SurLrLrw.) po-
někud též na Rigida. Každé acutifolium poznáme lehce podle
štíhlých větévek zpravidla hustě střechovitě olistě-
ných, za sucha tuhých a drsných. České druhy jsou
následující: |
Řada I. Laciniata Warxsr. Beiträge in Hedwigia 1890 (21) p. 188.
Syn.: Spathulata Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 41.
Rostlinky zelené neb žlutavé, zpravidla nejsou červe-
navé. Lístky lodyžní na široce zaoblené špičce
silně třísnité, hyalocysty bez vláken, stěny jejich
z velké části resorbované.
6. Spec. Sph. fimbriatum Wırs. in Hooker Flora antart.
1847. II. p. 398.,
ScHrmr. Monogr. 1858 p. 59., Russ. Beitr. z. Kenntn.
1865 p. 51., ScHimp. Synopsis ed. II. 1876 p. 829., Limpr.
9
Obr. 5. Acutifolia. Zvětš. 30 nás. 1. Sph. fimbriatum: a, b obrys L
lod.; Motoly. c 1. lod. Běchovice. d 1. větev.; Motoly. 2. Sph. Girgen-
sohnii: lod. 1.: a var strictum (Linps.) Russ.; Bělčín u Příbrami.
b var. speciosum LIMPR.; prameny Vltavy u Kvildy. c od Poledního
Kamene v Krkonoších. d var. roseum LimPR. (= Sph. Russowii
WARNST.); Koppenplan. 3. Sph. Warnstorfii: lod. 1.; Förchenheid.
4. Sph. fuscum: lod. 1.; Förchenheid. 5. Sph. rubellum:1od.]1.;»U čer-
ného krize« u Volar. 6. Sph. acutifolium: lod. 1.: a z Borkovic, b ze
Sklenské boroviny, c f. Schimperi WARNST.; Labský důl u Spindel-
mühle. 7. Sph. subnitens: lod. 1.: a z Koppenplanu, b z PRAGER Sphag-
noth. germ. no. 45. 8. Sph. molle: lod. 1.: PRAGER Sphagnoth. germ.
no. 50. 9. Sph. quinquefarium: lod. 1.; Vydřino údolí na Šumavě.
124 XI. Karel Kavina:
Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 222., BRarrw. The Sphagna-
ceae 1880 p. 63., WarnsrT. Die eur. Torfm. 1881 p. 114., HusxorT
Sphagnologia 1882 p. 11., Linpe. Eur. och. N. Am. hvitmos
1882 p. 47., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p. 12., WARNST.
Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 499., 605., Lrmpr. Laubm.
1885 p. 107., RöLL Zur System. Flora 1886 p. 134, CARD.
Sphaignes F Eur. 1886 p. 62. (78), Duséx On Sphagn. Ut-
bredning 1887 p. 27., 83., Warnst. Acutifolium Gruppe 1888
p- 93., Krine. Deb.- u. Laubm. W. u. O.-Preus. 189397.88.
Weınm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 27., VEL. Mechy č. 1896,
p. 75., Warnsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 411., Roru Eur. Torfm.
1906 p. 41., WaRxsr. Sphagnologia univ. 1911 p. 53.
Syn.: Sph. acutifolium BHRH. Plantae crypt. 1785 no. 72
(teste Duséx Om Sphagnaceernas Utbred. 1887 p. 27).
Sph. acutifolium Hook. et Wırs. in DRumoxvD Musci
amer. I. no. 4 (teste Schimrer Monogr. 1858 p. 59)
Sph. acutifolum C. Mürr. Synopsis 1851, II. p. 538.
Sph. capillifolium Dozy et Morkene. Flora batav.
1851 p. 78 (teste Brarraw. The Sphagnaceae 1880
p 169)!
Sph. chilense Lorentz Musci frondosi in Bot. Zeit.
1866 p. 185 no. 5.
Sph. teres var. concinnum BERGGR. in V. Ak. Handl.
18755150 (7.p194,no,"8'p.,40.
Sph. squarrosum var. laxum BRarrHw. The Sphagna-
ceae 1880 p. 61.
Sph. acutifolium var. asperum SENDT. in herb. BRAUN
(secundum WARxsr. in Bot. Centralbl. 1882, II.
p. 171.)
Sph. subulatum Bruch in herb. Kew (sec. WARnST.
in Bot. Gaz. 1890 p. 128).
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 201.
Lımpr. Bryoth. siles. no. 97.
Warnsrt. Sphagnoth. eur. no. 31., 32., 79., 80., 81., 169.
Samml. eur. Torfm. no. 25., 113., 114., 228.,
229.
BAUER Musci eur. no. 514., 515.
PRacER Sphagnoth. germ. no. 36., 37., 38., 131.
Sphaynoth. sud. no. 46.
České rašelinníky. 125
Illustr.: Schmp. Monogr. 1858 tab. XV.
Brarraw. The Sphagnaceae 1880 tab. XVI.
Warnsrt. Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig. 19.
Limpr. Laubm. 1885 p. 91. fig. 42c.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. II. fig. 13.
Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 1., tab.
RV o 1450:
Beb>uBortm1903%p: 3102825 300
nea bp909os
Rorh Eur. Torfm.. 1906 tab. IV. fig. 1.2., tab: IX.
IMO-
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 62. fig. 21A.
Řídké, měkké, často hluboké trsy trávově ze-
lené, nebo trochu šedozelené, zřídka bělavé. Rostlinky
slabé a štíhlé. Lodyžky tenké, jednoduché, někdy di-
chotomicky větvené, 10—30 cm vysoké; kůra ze2—3 vrstev
tenkostěnných buněk, jež vesvrchní zevní vrstvě
opatřeny jsou po jednom, někdy 1 dvou velkých po-
rech. Dřevní vrstva silná vždy bledězelená. Vě-
tévky jsou po 3—4 ve svazečcích oddáleně neb hustěji na
lodyZce sestavených; dvě větévky silnější odstávají a
jsou zpravidla dlouhé, štíhlé, ke špičce značně ztenčené
a dolů ohnuté, řídčeji bývají krátké a vzpřímené, zbývající
větvičky tenounké jsou, jako vždy, k lodyžce přitisklé. Lístky
lodyžní jsou velké 1—1%5 mm dlouhé, 07—1 mm široké,
kopisťovité, z úzké base v předu značně rozšířené a ši-
roce zaoblené: na špičce a po stranách až do :/;—),
čepele silně třísnité, takželístekupomíná nalodyžní
list Sph. Limdbergii ScHrmP.; listy jsou k lodyžce přitisklé
a na okrajích mimo to lemovány k basi se rozšiřující ovru-
bou. Po stranách listu na basi jsou nepatrná ouška; hyalo-
cysty jsou úplně bez vláken a mají stěny z valné části re-
sorbovány. Větevné listy jsou 1—15 mm dlouhé, ©'4—1 mm
široké, ke větvičce přilehlé, neb trochu odstálé, podlouhle
kopinaté, úzce lemované, na okrajích svinuté, a na špičce
drobně zoubkaté; často středem čepele v basální části jde po-
délná vráska. Hyalocysty hustě vláknité majína vnější
straněčetnékomissuralnídvojpory od špičky k basi
se zvětšující, jež se kryjí rovněžs četnými mezi spirálkami
126 XI. Karel Kavina:
1 podle komissur seřazenými pory na straně vnitřní. Chlo-
rocysty jsou na průřezu trapezoické na obou stranách
volné, širší základnou na vnitřní stranu listu pošinuté. Listy
perichaetialní jsou široce vejčité, s hyalinními buňkami
tolko v hořejší půlce čepele, jež nemají porů ani vláken ; okraje
jsou široce lemované, kápovitě dovnitř svinuté, široká špička
často bývá třísnitá.
Jednodomy, ale též i polyocní. Samčí větévky
jsou kyjovité, žlutavé neb hnědozelené. Tobolka jest veliká,
černá a lesklá, po vyprášení vejčitá. Spory žluté, hladké
25—30 u v průměru.
Poměrně málo jest variabilní, ač ČARDOT, WARNSTORF,
CRAvET, RörLL, BRAITHWAITE a jiní vypočítávají přes 10 va-
riet, jež však, jak se nám zdá, jsou jen čistě lokálními, vět-
šinou málo stálými formami. Význačnější odchylky od ty-
pické formy u českých rostlinek jsou následující :
f. tenue Grav.inlitt. pro var. WaRxsr. Acutifol. gruppe
1888 p. 95 pro var. Syn.: var. trichodes Russ. in litt. ad
Warnst. Trsy řídké, hluboké, trávově zelené. Rost-
linky útlé, štíhlé. s dlouhými tenkými, oblouko-
vitě dolů ohnutymi vétévkami, jež sestaveny ve sva-
zečcích řídce na tenké, štíhlé, až 20 cm dlouhé lodyžce sesku-
pených. Častá forma na stinných místech.
subf. sguarrosulum WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p.56.
Listy větevnéhořejšípolovinoukolmo vyhnuté,
větévky kostrbaté. Dosti častá f., zejména kolem lesních stu-
dánek.
f. compactum WaRxsr. Die Eur. Torfm. 1881 p. 115. pro
var. Syn.: var. validius CARD. Sphaignes d' Eur. 1886 p. 64
(80); var. spectabile Russ. in litt. — Trsy nízké, husté,
polštářovité, barvy šedozelené až žlutavé. Rostlinky
statnější s větvičkami kratšími, tenkými rovně odstá-
lými, ve svazečkéch více sblížených. Na. sušších
místech.
f. robustum BRarrHw. Sphagn. brit. exsic. 1877 no. 44.,
Warnsr. in Hedwigia 1884 p. 119. pro var. Syn.: Sph. squar-
rosum var. laxum BRarrHw. The Sphagnaceae 1880 p. 61.;
Sph. fimbriatum var. flagelliforme Warnst. in Flora 1882
p. 208.; var. flagellaceum Schlieph. in Irmischia 1883 no. 8
České rašelinníky. 192%
— Trsy řídké, ve vodě rostoucí, rostlinky velmi ro-
bustní, vybledle zelené. Lodyžka tlustá až na 20 cm
vys., lodyžní lístky velké, jak široké, tak dlouhé
(13 mm). Větve silné; listy větevné skoro 2 mm dlouhé, ho-
řejší polovinou čepele kolmo vyhnuté, takže celá rostlinka
připomíná Sph. squarrosum. Vzácná forma; u Manětína
(Bauer), »Tal der Einsamkeit« u Cvikavy (ScuHrr.).
Sph. fimbriatum Wirs. jest sice rozšířeno na celé se-
verní polokouli, není však nijak obecné. Libuje si v lesních
močálech, vrbinách, olšinách, obrůstá okraje jezírek, zarůstá
příkopy na lesních a bažinatých lukách. Místy přichází podél
západního pobřeží i v Již. Americe až k Patagonii.
V Čechách jest poměrně dosti hojný. V okolí pražském jest
nejbližší jeho stanovisko na bažinaté loučce u Motol za dráhou,
kde nyní hlavně jen příkop táhnoucí se od keříku Salix au-
rita X cimerea na cestě z Motol k Vidovli, ve společnosti Jun-
cus supinus, Climacium dendroides, Thuidium tamarıscınum
a sporého Sphagnum cymbifolium, teres, vyplňuje; v dřívěj-
ších dobách bylo však patrně v širším rozsahu na této louce
rozšířeno. Stanovisko toto bylo známo již botanikům doby
Opizovské, kteří často je navštěvovali (1853 Orız a Karmus,
1854 ScHögr, aj.) a Sphagnum jako Sph. cuspidatum a Sph.
acutifolium odtud rozesílali. Novější bryologové rovněž často
stanovisko toto navštívili (VEL., Scuir., Bauer, Mar. alj.);
v některých letech je zde Sph. fimbriatum i hojně plodné
(1854 ScHögL., 1883 Děn., 1910!). V pražském okolí nalezeno
Sph. fimbriatum ještě u Běchovic (VEL.!), Dobřichovic (VEL.!).
Všenor (BavER!), Dobříše (VEL.!). V Krkonoších sbíráno
již MrrDEm a GÖPPERTEM, místy dosti hojné (Spindelmühle
(VEL.!) Rokytnice, Harta, Janské lázně a j. (Čvr.); právě
tak 1 v sev. Čechách (Haida, Radvanec, Cvikava, Raspenava
(Scair., Scumipt, Mar.) v středních i jižních (Strašice (VEL.),
Čáslav (Lux,), Třeboň, Jindř. Hradec, Počátky (Werpm.),
Chotěboř (Baver!), Čekanice (VEL.), Písek (Děb.) aj.) Méně
rozšířen jest v Rudohoří a jeho předhořích (Manětín, Sil-
bersgrün (Bauer), Rabštýn (Mar.),a v Šumavě (Mádr, Kaš-
perské hory (Ver.!), Roklan (!), Vyšší Brod (Scurr.)) Nej-
vzácnější jest f. robustum BRAITHW.
Pozn.: Podle štíhlého vzrůstu, světlozelené barvy a pře-
128 XI. Karel Kavina:
devším podle velkých kopisťovitých značně třísnitých lístků (což
jest dobře již lupou viděti) velmi snadno se tento druh po-
znává.
7. Spec. Sph. Girgensohnii Russ. Beiträge 1865 p. 46.
ScHımp. Synopsis ed. Il. 1876 p. 827., Limpr. Kryptog.
Fl. Schles. 1876 p. 222., Warnst. Die eur. Torfm. 1881 p.
116., Husxor Sphagnologia 1882 p. 12., DĚDEČEK Sphagna boh.
1883 p. 12., Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 498.,
606., Limpr. Laubm. 1885 p. 108., RóLL Zur System. Flora
1886 p. 129., ČaRD. Sphaignes ď Eur. 1886 p. 74 (90)., Dus£n
On Sphagn. Utbredning 1887 p. 28., 88, WARxsT. Acutifol.-
gruppe 1888 p. 95., Krinc. Leb.- u. Laubm. W. u. O. Preus.
1893 p. 88, Weıom. Prodr. čes. mechů 1895 p- 275 Ver.
Mechy č. 1896 p. 75., Warnsrt. Leb. u. Torfm. 1903 p. 414,
Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 42., Warnst. Sphagnol. univ. 1911
p. 56.
Syn.: Sph. acutifolium var. E. tenue NEES, HORNSCH., STURM
Bryol. germ. 1823 I. p. 22.
Sph. fimbriatum T. strictum LixDB. Torfm. bygn. in
Oefv. Vet. Ak. 1862 XIX. p. 138.
Sph. strictum Linps. Acta Soc. scient. fenn. 1872 p.
263, The Sphagn. 1880 p. 64.
Sph. Hookeri Č. Mürr. in Linnaea 1874 p. 547 (teste
Warnsr. in Hedwigia 1890 p. 180).
Sph. leptocladum BescH. in herb. Mus. Paris 1877
(teste Warnsr. ibidem).
S'ph. acutifolium var. 3. fallax W arnsr. Die eur. Torfm.
1881 p. 42 ex p.
Sph. Russowii W ARxsr. Zwei Artentypen in Hedwigia
1886 p. 225 (v. var.).
Sph. acutifolium var. auriculatum, fallax, robustum
Garn. Sphaignes ď Eur. 1886 p. 71, 73.
Sph. Warnstorfii ROLL Zur System. Flora 1886 p. 105
ex p.
Sph. Wilsoni Rörr Ibid. p. 80 ex b.
Sph. robustum RěórLL Ibid. p. 109. (v. var.)
Sph. acutifolium var. filiforme SENDTNER in herb.
(teste WaRxsr. in Hedwigia 1888 p. 275.)
České rašelinníky. 129
Exsic.: WARxsr. Sphagnoth. eur. no. 57., 58., 151., 152., 155.
Samml. eur. Torfm. no. 59—61., 129—145,,
230,231, 395:
Bauer Bryoth. boh. no. 80., 166.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 132—133.
Sphagnoth. sud. no. 75—89.
Illustr.: WaRxsrT. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig. 20.
LrmrR. Laubm. 1885 p. 90. fig. 41.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. II. fig. 12., 14.
_Warnst. Acutifol. gruppe 1888 tab. III. fig. 2. tab.
IV. oué, :8:
Warnsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 383. fig. 4., p. 424.
fig. 8.
Born Bur-LorEm- 1906 tabs IV. 119514979
WarnsT. Sphagnol. univ. 1911 p. 62. fig. 21 B.
Prořídlé trsy barvy zelené, žlutavé neb zahnědlé,
často dosti hluboké a uvnitř Špinavě zelené. Rostlinky
štíhlé habitu jemnějšího Sph. fimbriatum neb acutifolium,
za sucha zpravidla špinavě zelené neb špinavě žlutavé
a tuhé. Lodyžka tenká, štíhlá 15—10 cm vysoká, zřídka
rozvětvená. Kůra ze 3—4 vrstev tenkostěnných hya-
locyst, jež ve svrchní vrstvě jsou s povrchu podlouhle
obdélníkové neb lichoběžníkové a mají blíže kratší strany
po jednom (někdy i dvou) okrouhlém neb eliptičném vel-
kém poru. Dřevní vrstva silná, žlutavá. Větévky
po 3—5 ve svazečcích různě po lodyžce sestavených, 2—3
větévky ze svazečku jsou odstálé a bývají někdy dlouhé, jindy
krátké, různě vzpřímené. Lodyžní lístky jsou velké 12
až 16 mm dlouhé, 0‘5—0'9 mm široké, jazykovité, kho-
řejšku jen někdy málo rozšířené, na tupě okrouhlé
špičce třísnité, na celých okrajích široce lemované, a k basi
zpravidla dovnitř poněkud vykrojené. Hyalocysty jsou v ho-
řejší půlce listu rhombické, v dolejší poněkud protáhlé, vždy
bez vláken, s blánami značně resorbovanými; v basální partii
čepele přecházejí pory ve skuliny, jez až na úzké proužky
(pseudovlákna), jmenovitě na vnitřní straně listu, celou
stěnu zabírají. Větevné lístky jsou k větvičce z pravidla
pritiskle, 0°9—1 mm dlouhé, 0‘4—0'6 mm široké, podlouhle
kopinaté na špičce více méně vzpřímené, slabě zoubkaté
9
130 XI. Karel Kavina:
s okraji úzce vroubenými a do vnitř ohrnutými; jsou tudíž
s listy Sph. fimbriatum úplně shodné. Hyalocysty mají řídce
vláknité s velkými pory na obou stranách. Chlorocysty jsou
na příčném průřezu trapozoické, širší basí na vnitřní straně
položené. Perichaetiální listy jsou shodně jako u fimbri-
ata: velké, až 5 mm dlouhé a 2 mm široké, široce vejčité,
v dolení polovici jen z chlorocyst složené.
Dvoudomé. Samčí větévky jsou bledě hnědé, čer-
venavé, kyjovité. Tobolka černá, lesklá, jen o málo menší než
u fimbriata. Spory 25—32 u v průměru, hladké, žlutohnědé.
Vzácně plodný. Druh tento jest velmi variabilní, takže od růz-
ných autorů na 40 variet bylo popsáno. České rostlinky vy-
kazují hlavně následující formy:
1. var. speciosum Limpr. in LVIII. Jahresber. d. Schles.
bot. Ges. 1881 p. 185, Laubm. 1885 I. p. 109.
Syn.: var. deflexum ScHLrEP. in RóLL Zur System Flora
1886 p. 134; var. koryphaeum Russ. et var. spectabile
Russ. Subsec. u. Cymbifol. Gruppe 1894 p. 141., 142.,
var. cristatum Russ. ap. WaRxsr. Samml. eur. Torfm.
no 41.—49.; var. robustum Warnsrt. Sphagnol. univ.
19119298.
Rostlinky velmi statné 15—20 cm vysoké, v řídkých,
světle, neb temně, často i namodrale zelených trsech.
Lodyžní lístky velké, delší než širší, hlavičky velké
s hvězdovitě se rozbíhajícími a dolů obloukovitě zahnutými
větévkami; postranní odstálé větévky dlouhé v mírném oblouku
sehnuté. V lesích na vlhkých místech častá odrůda tvořící
několik forem, z nichž nejvýznačnější jest:
f. squarrosulum Russ. Beitr. zur Kenntn. 1865 p. 47. pro
var. Menší rostlinky se silnými, kostrbatými větévkami
odstálými; listy větevné hoření polovinou náhle
kolmo vyhnuté. Lodyžní lístky v prostřed roz-
šířené, k basi po stranách zúžené. Vzácnější forma
v lesíeh podle potůčků a studánek.
subf. sphaerocephalum WARxsr. in Hedwigia 1893 p. 15.
pro var. Hluboké, hustší trsy. Odstálé větévky silné, na
konci lodyžky v hustou, velkou, kulovitou hlavičku
nahloučené.
České rašelinníky. 131
subf. microcephalum WARxsrT. Sphagnol. univ. 1911 p.
59. pro var. Rostlinky v hustých, nízkých trsech. Svazečky
větévek na lodyžce sblížené a tvořící na konci lodyžky hla-
vičku drobnou, hustou.
2. var. strictum (LixpDB.) Russ. Beitr. zur Kenntn. 1865
p. 47. Syn.: var. stachyodes Russ. Subsec. u. Cymbif. Gruppe
1894 p. 143.; var. molle et densum Grav. in lt.
(Warnst. Hedwigia 1884 p. 119.)
Trsy husté, různě hluboké, vybledle žlutozelené,
někdy trochu nahnědlé. Lodyžka silná, hnědavá, lístky
lodyžní prostředně velké, širší než delší. Větévky krátké,
ztuha odstálé, vzpřímené neb sehnuté, netvořící žádnou
význačnou hlavičku na konci lodyžky. Okraje lesních
luk, příkopy na sušších místech výslunných na pokraji les-
ním; velmi častá var.
f. albescens RöLL Zur System. Flora 1886 p. 132. pro
var. Rostlinky statné až 15 cm vysoké, celé vybledlé až
bělozelené. Luční bažinky. Místy řídká f.
f. submersum RöLL ibid. p. 133. pro var. Syn.: var.
laxifolium Warnst. in Flora 1881 p. 208 ex p.; var. hygro-
philum Russ. Subsec. u. Cymbif. Gruppe 1894 p. 142. Trsy
ve vodě vzplývavé, řídké, vybledle zelené, habituelně
velmi upomínající na Sph. cuspidatum EHRrnH. var. submersum
SCHIMP.; za sucha jest měkké. Lodyzky štíhlé až 20 cm
dlouhé, lodyžní lístky široké, silně třísnité. Vě-
tévky dlouhé, řídce olistěné; větevné lístky velké, hyalo-
cysty řídce vláknité, vlákna často nezřetelná a neúplná. Vzácná
forma. (Koppenplan!, Weberova cesta!)
3. var. roseum LrmPR. in MIrLDE, Bryol. siles. 1869 p.
382., Laubm. 1885 I. p. 109.
Syn.: Sph. acutifolium var. robustum Russ. Beitr. z. Kenntn.
1865 p. 39.
Sph. acutifolium var. fallax et roseum WARNST. Die
eur. Torfm. 1881 p. 42. ex p.
Sph. acutiforme SCHLIEPH. et Warnst. Sphagnol.
Rückbl. Flora 1884 p. 495.
Sph. robustum Rörr Zur System. Flora 1886 p. 109.
Sph. Wilsoni var. roseum RôLz ibid. p. 80.
er
97
132 XI. Karel Kavina:
Sph. Warnstorfii var. auriculatum, strictiforme, ství-
ctum, fimbriatum ROLL ibid. p. 80.
Sph. Russowii WaRxsr. Zwei Artentypen in Hedwigia
1886 p. 225.
Sph. acutifolium var. auriculatum, fallax, robustum
Carp. Sphaignes d’Eur. 1886 p. 71. a 73.
Exsic.: Warnst. Sphagnoth. eur. no 57., 58., 151., 152., 155.
Samml. eur. Torfm: no 59.—61., 129.—145.,
230., 231., 395 (emend. 1911).
Bauer Bryoth. boh. no. 90.
PRAGER Sphagnoth. germ. no 135.
Sphagnoth. sud. no 75.—89.
Ilustr.: Russ. Zur Anat. 1887 tab. II. fig. 11.
Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 3., tab.
B0390:
WARxsm. Leb. u. Torfm. 1903. pas 31E08hmn:
357. 118.20., P. 909. 119. 3.,.p. 4245098
Rorn. Eur. Torfm.,.1906 tab. III. 11957 abe?
1107.16.
Warxst. Sphagnol. univ. 1911 p. 13. fig. 4a, p. 62.
11-2 10.
Rostlinky statné 1 slabé, zpravidla červeně peřesté.
Svrchní buňky korové vrstvy jsou jen některé
opatřeny porem, dřevní vrstva červená zřídka bledě-
zelená. Lodyžní lístky jsou velké (©6—12 mm dlouhé,
0'5—0'7 mm široké), široce jazykovité, na tupé špičce
jen uprostřed třísnité; postranné okraje jsou lemo-
vány zarůžovělou ovrubou k basi značně se rozšiřující a jsou
na basi do vnitř vykrojeny. Dosti častá varieta, místy však
vzácná; růstává na stejných místech jako typ. forma, vybírá
si však s oblibou pumileta.
subf. flavescens Russ. Subsec. u. Cymbif. Gruppe 1894
p- pro 145 var. Rostlinky zažloutlé až slámově žluté
s nepatrným přídechem červeně.
subf. purpurascens Russ. Ibid. p. 145. pro var. Rostlinky
celé, jmenovitě ale v hlavičkách nachové.
subf. rhodochroum Russ. Ibid. p. 145. pro var. Rostlinky
světlerůžové, žlutočervené, masově červené, někdy
v hlavičkách 1 zfialovělé,
České rašelinníky. 133
subf. poecilum Russ. Ibid. p. 145. pro var. Rostlinky
zeleně, červeně, nachově a žlutě strakaté.
subf. virescens Russ. Ibid. p. 145. pro var. Syn.:.var.
girgensohnioides Russ. in Warxsr. Samml. eur. Torfm. 1888
no 59. Rostlinky štíhlé, celé zelené, někdy i za-
žloutlé, takže na prvý pohled od typ. Girgensohni nejsou
k rozeznání; toliko méně třísnité lístky lodyžní a kůra méně
porovitá naznačuje příslušnost k této varietě.
Varieta tato, již ROLL v březnu 1886 jako Sph. robustum
ve Floře popsal a za druh vystavil a WARNSTORF pak ne-
právem v prosina téhož roku v Hedwigii na Sph. Russo-
wii překřtil, nemá naprosto žádného práva, aby za druh byla
uznávána, jak všichni novější sphagnologové vesměs činí.
Neboť neexistuje ani jeden trvalý znak, jímž by se
Sph. Russowii hšilo od Sph. Girgensohni. Jako rozhšující
znaky se uvádí: 1. méně třísnité listy lodyžní (WARNSTORF
staví proto tento »druh« do skupiny dentata), 2. kůra ve
svrchní vrstvě méně porovitá, 3. červené zbarvení, jímž se
tento »druh« vždy má od (irgensohnii odlišovat. Nalezli jsme
však velmi často formy, jež měly lodyžní listy málo třísnité,
ale ve všech ostatních znacích byly shodné se Sph. Girgen-
sohnü; též všechny možné formy od méně třísnitých, zoub-
katých typických lodyžních lístků Russoww k třísnitým Gir-
gensohni často nám přišly. F. sphaerocephalum Sph. Girgen-
sohnii se právě vyznačuje velmi často lodyžními lístky úplně
podobnými a málo třísnitými, téměř zoubkatými jako lístky
Sph. Russoww. Barva rostlinky naprosto nerozhoduje. Vždyť
Sph. Girgensohnii samo často mívá samčí větévky růžově až
červenavě zbarvené, a jsou i typické formy S'ph. Russoww
úplně zelené (var. girgensohnioides Russ.), ani s nejmenším
nádechem červeně. Porovitost kůry pak kolísá podle vlhkosti
stanoviska. Fakta tato jsme ochotni každému dokázati na
našem herbářovém materialu; slabost druhu Sph. Russowii
vycítili 1 někteří novější bryologové, kteří souhlasně přizná-
vají, že Sph. Russowii 1181 se od Girgensohnii toliko červenými
formami (RöLr 2 p. 375, SCHIFFNER 10) — a sami popisují
zelené formy Sph. Russowii.
Sph. Girgensohnii zdá se nám býti naproti tomu druhem
dobrým; CAarporüv. názor: »Il n‘existe pas de ligne de dé-
| nat
134 XI. Karel Kavina:
marcation nettement tranchée entre le S. acutifolium et le S.
Girgensohnii et ce dernier (S. fimbriatum) ne possěde en
propre aucun caractère —« (1. p. 75. (91). ) není správným,
neboť rozdíly mezi těmito druhy jsou hlavně v lodyžních líst-
cích značné; spíše jeví Sph. Girgensohnii vztahy k fimbriatum,
s acutifolium vyjma habitu má málo společného.
Sph. Girgensohnii jest rozšířeno po celé sev. polokouli
dosti nestejně, místy jsouc hojné, místy vzácné. Vybírá si
jmenovitě horské lesy, kde často pokrývá lesní půdu v ši-
rokých plochách. Na sever sahá až po Špicberky, Island, Sibiř,
Gronsko, na jih po Pyreneje, Apeniny, Kavkaz, extratropické
Himalaje, Washington, New York, Connecticut. Ve Skandi-
navii jest hojný, zejména nad hranicí stromovou a v alpin-
ském pásmu (Duséx 1), v Německé nížině a Francii jest
vzácný (Warnst. 33, Caro. 1); v Alpách stoupá až nad
2400 m.
V Čechách patří k nejobyčejnějším Sphagnům, jme-
novitě v pohraničních horách a jich předhořích, kde jest všude
hojný. Z četných jeho forem hlavní 2 variety, zelená lesní
var. speciosum Lımpr. a vybledlá, žlutavá, luční var. stric-
tum (LixpB.) Russ. jsou rovněž hojné. Var. roseum Limpr.
(Sph. Russowii WaRxsr., Sph. robustum Rörr.) jest poněkud
řidčí a vybírá si spíše vrchoviště a pumileta. Každou
tuto odrůdu lze opět roztriditi v četné »variety« compactum,
densum, tenellum, gracılescens, flagellare, tenue atd., jak RorLL
a jiní činí; jsou to však jen lokální bezvýznamné formy.
Pozn.: Po špinavě zelené barvě do žluta nabíhající,
tuhých lodyžkách a větvičkách, jichž lístky zpravidla špič-
kami oodstávajía podlejazykovitýchjennašpičce
třísnitých lístcích lodyžních velmi lehce se Sph. Gir-
gensohnii poznává; var. roseum poznáme dle červené
barvy a méně třísnitých, skoro zoubkatých lístcích lodyžních.
Řada II. Dentata Warxsr. Beiträge in Hedwigia 1890 (21)
p. 188.
Rostlinky nezřídka červenavé, lodyžní lístky na
ťupé špičce zoubkaté, nikdy nejsou třásnité. Větevné
lístky jsou na okrajích různě širokou ovrubou lemované,
nikdy však nemají resorb@ni rýhy.
České rašelinníky. 135
Oddělení 1. Lingulata Warnsr. ibid. p. 188.
Lodyžní lístky jazykovité s tupě zaoblenou
špičkou, hyalocysty zpravidla nevláknité.
8. Spec. Sph. rubellum Wrrs. Bryol. brit. 1855. p. 19.
ScHrmr. Monogr. 1858 p. 10., Synopsis ed. II. 1876 p.
826., Limpr. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 223., DĚDEČEK Sphagna
boh. 1883 p. 17. (acut. var. rubel.), LrmrR. !Laubm. 1885 p.
114, WaRxsr. Die Acutifol.-Gruppe 1888 p. 103., Krınc. Leb,
u. Laubm. W. u. O. Preus. 1893 p. 86., Weıpm. Prodr. čes.
mechů 1895 p. 29., VEL. Mechy č. 1896 p. 74., WARxsrT. Leb.
u. Torfm. 1903 p. 425., RoTH. Eur. Torfm. 1906 p.46., WARxsr.
Sphagnol. univ. 1911 p. 73.
Syn.: Sph. acutifolium var. y.) tenellum ScHrmr. Monogr.
1858 p. 57. et Synopsis ed. II. 1876 p. 826.
Sph. acutifolium var. tenellum et rubellum Russ. Beitr.
z. Kenntn. 1865 p. 41.,44., Brarraw. The Sphagna-
ceae 1880 p. 69., 71., 73., Warxsr. Die europ. Torfm.
1881 p. 43., 44., Husxor Sphagnologia 1882 p. 13.,
CaRD. Sphaignes d Eur. 1886 p. 72. (88).
Sph. tenellum Krınc. Beschreib. d. in Preus. gefund.
Arten u. Var. d. Gat. Sphagnum, Schriften d. phys.-
ok. Gesel. Königsberg 1872 p. 4.
Sph. acutiforme SCHLIEPH. et Warnst. Sphagnol.
Rückbl. Flora 1884 p. 495. ex p.
Sph. Wilsoni Rôrz Zur System. Flora 1886 p. 79
sex p
Sph. acutifolium var. elegans f. plumosum Rörr ibid.
Dante:
Sph. Schimperi RoLL ibid. p. 39. ex. p.
Sph. nemoreum Dvuséx On Sph. Utbredning 1887 p.
30. ex p. (teste Carp. Répert. 1897 p. 175.)
Exsic.: RABENH. Bryoth. eur. no. 555., 711., 951., 1249.
WaRxwsr. Sphagnoth. eur. no. 3., 4., 5., 10., 54., 102.,
1041531051076
Samml. eur. Torfm. no. 62., 63., 64., 65.,
19255133, 724.238
Crypt. exsic. ed. a Mus. Vinpos. c. III. no. 285.
136 XI. Karel Kavina:
BavER Bryoth. boh. no. 279.
Musei eur. no. 40., 41., 539.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 77.
Illustr.: Schmp. Monogr. 1858 tab. XX.
Warnst. Acutifol.-Gruppe 1888, tab. III. fig. 5.: tab.
V p 130 LE
Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p. 424. fig. 11.
RoTH. EurTorfm-1906 tab. VIIL. 0223:
WAarnsrt. Sphagnol. univ. 1911 p. 74. fig. 22F.
Trsy řídké, měkké, zarůžovělé, masově červené,
nachové, zřídka zelenavé neb žlutavé. Rostlinky jemné,
útlé. Lodyžka jednoduchá ,růžováažtemněnachová,
5—13 cm vysoká. Kůra ze 3—4 vrstev hyalinních buněk ;
dřevní vrstva silna, žlutavě až temně čer ve mase-
tévky po 3—4 svazečcích oddálených neb sblížených a vždy
2 silnější ze svazečků odstávají; v korové vrstvě jsou retor-
tové buňky se zřetelně ohnutým hrdélkem. Lístky lodyžní
různě veliké (0'6—12 mm dlouhé, 0°5 mm průměrně široké),
jazykovité, na špičce široce zaoblené a mírně
zoubkaté neb slabounce třísnité, s okraji dovnitř
kápovitě ohnutými; ovruba kraje lemující se k basi silně roz-
šiřuje. Okraječastok basi slabědovnitřvykrojeny;
ouška jsou malá. Hyalocysty jsou v hoření půlce čepele rhom-
bicke bez vláken i porů a četnými rozporamı,
septy, v menší buňky rozdělené; zřídka jsou hyalinní
buňky septy nedělené a slabounce vláknité. Lístky vě-
tevné jsou řídce neb hustě na větévce sestaveny, vždy více
méně jednostranně srpovitě zahnuté, malé, 1 mm
dlouhé, 0°5 mm široké, vejčité az vejčitokopinaté, ze široké
base náhle ke špičce zúžené, a na uťaté špičce drobně zoub-
katé. Okraje jsou stejnoměrně úzce 2—3 řadami protáhlých
hyalocyst lemovány a značně dovnitř ohrnuté. Hyalocysty
jsou řídce vláknité a mají na vnější straně velké poloel-
liptičné pory v řadách podle komisur; na vnitřní
straně jsou jen malé, kbasi a ke stranám se zvětšující pory
v rozích buňky a kryjí se někdy s pory vnějšími. Chlo-
rocysty jsou na příčném průřezu trojhranné neb trapezoické
na vnitřní straně širokou basí umístněné. Perichaetialní
lístky jsou velké, široce vejčité, náhle v úzkou špičku
České rašelinníky. 137
vytáhlé a široce na okrajích lemované ; v dolejší části jest
čepel zpravidla složena toliko z protáhlých chlorocyst. Hyalo-
cysty nemají vláken ani porů, jsou však četnými septy
dělené.
Dvoudomý; samčí větévky krvavě červené až
nachové. Zřídka přichází plodný ; spory v prášku okrově
žluté (sec. LImPRICHT 6. p. 114.).
Hojně variruje v barvě, takže možno rozeznävati f. vi-
ride WARNST., flavum JENsS., sordidum WARxsrT., rubescens
WARNST., :purpurascens Russ.. violascens W ARNST., jimž WARN-
STORF přikládá hodnotu variet, i přechodní formy, Jako f. pal-
lido-glaucescens WARxsr., pallescens Warxsr. České rostlinky
vykazují následující:
f. purpurascens Russ. ap. Warxsr. Acutifol. -Gruppe 1888
p- 106. pro var. Rostlinky krásně nachové.
f. rubescens WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 16. pro
var. Rostlinky zarůžovělé, masově červené.
f. flavum Jens. ap. WaRxsr. in Hedwigia 1884 p. 118.
Rostlinky v hustých až 20 cm hlubokých žlutých trsech,
bez jakéhokoliv nádecha červeného.
Sph. rubellum vyskytá se vzácně na vysokohor-
ských vrehovistich střední a sev. Evropy a atlantické
Sev. Ameriky. I u nás jest řídkým hostem. Nalezeno bylo
u Adersbachu (MrrDE), Spitzbergu u Božího Daru (Mönk.),
Schonfeldu u Litrbach (Bauer), u Waldkirchenu na Šumavě
(Procer), Čertova Jezera, Stubenbachu (VEL.!), Raspenavy
(Mar.), Dokes (Ver.!), Cvikavy (ScHrr.); hojnější zdá se
býti na Jizerských loukách (Lımpr., ScHrF., Schmipr., Mar.)
a Krkonoších, kde sbíráno na Labské louce (VEL.), Koppen-
planu (Orız) au Krummhüblu (Limpr.). Jest velmislaby
druh, o jehož ceně již r. 1865 Russow, později W ARNSTORF
(3. p. 45., 9. p. 495) a Carpor pochybovali.
Užíváme starého jména Wirsoxova Sph. rubellum na
místo KLINGGRAEFFOVA tenellum, ačkoliv tento nynější okruh
tohoto druhu vymezil; činíme tak z důvodů praktických, ne-
bot pojmenování tenellum zadáno bylo již dříve jiným dru-
hům (Sph. tenellum Enrx. a Sph. tenellum Horrm. jest Sph.
molluscum BrucH, Sph. tenellum Pers. je Sph. teres var
squarrosulum LESOUEREUx, Sph. tenellum (PERs.) NEEs má
2 AN ern.
138 XI. Karel Kavina:
byti Sph. subnitens Rus. et Warnsr.), takže tím vznikají
zmatky v synomice bez tak již hrozně spletité.
Pozn.: Sph. rubellum Wırs. rozezná se podle červené
barvy a tvaru lod. lístků od Sph. acutifolium, dle v el-
kých poloelliptičných porů na vnější straně
v apikální části listu větevných od blízkého Sph. Warn-
storfu Russ.
9. Spec. Sph. fuscum Krınc. Beschreib. d. in Preus. gef. Arten
u. Var. d. G. Sphagnum, Schrift. d. phys.-0k. Ges. Königsberg
1872 p. 4. |
LrmrR. Laubm. 1885 I. p. 114., RoLL Zur System. Flora
1886 p. 94., Warnst. Acutifol.-Gruppe 1888 p. 100., Krınc.
Leb. u. Laubm. W. u. O. Preus. 1893 p. 87., Weıpm. Prodr.
čes. mechů 1895 p. 29., VEL. Mechy č. 1896 p. 74, WARNST.
Leb. u. Torfm. 1903 p. 430., Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 45.,
Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 70.
Syn.: Sph. acutifolium var. fuscum ScHrmP. Monogr. 1858
p. 57. (Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 40., SCHImP.
Synopsis ed. IT. 1876 p. 826., BRarrHw. The Spha-
gnaceae 1880 p. 72., Warnst. Die eur. Torfm. 1881
p. 41., HusvoT Sphagnol. 1882 p. 13., Carp. Sphai-
ones d’Eur. 1886 p. 72. (88).)
Sph. acutifolium var. fuscescens et fuscoluteum BRAUN
in herb. (teste Warxsr. in Bot. Centralbl. 1882 IX.
p: 96.)
Sph. acutiforme SCHLIEPH. et WARNST. var. fuscum.
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 498.
Sph. nemoreum (Scop.) Duséx On Sphagn. Utbred-
ning 1887 p. 30. ex p.
Sph. vancouverense. WARNST. in Hedwigia 1894 p.
309., 392.
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 710.
WaRxsr. Sphagnoth. eur. no. 1., 2.
Samml. eur. Torfm. no. 67., 154160. 242.,
: 379., 380.
BavER Bryoth. boh. no. 79.
Musei eur. no. 22., 23., 24.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 43., 44., 78., 138.
České rašelinníky. 139
Ilustr.: WaRxsr. Acutifol.-Gruppe 1888, tab. III. fig. 4., tab.
BV 2
Leb. u. Torfm. 1903 p. 424. fig. 12.
Rorx. Eur. Torfm. 1906 tab. VIII. fig. 1.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 74., fig. 22B.
Hluboké polštářky, hnědozelené, neb krásně že m-
lově- až červenohnědé. Rostlinky štíhlé, jemné,
habituelně podobné předešlému. Lodyžka tenká,
jednoduchá, hnědá má 3—4 vrstevnou epidermis ostře oddě-
lenou od silné temněhnědévrstvy dřevní. Svazečky
po 3—4 větévkách zpravidla hustě na lodyžce nahlou-
čené. Lístky lodyžní jsou male, 05 mm široké, sotva
něco přes Imm dlouhé, jazykovité a na široce za-
oblené špičce trochu třísnité; okraje jsou na špičce
často ohrnuté v malou kápi, a lemované po celé délce
ovrubou z úzkých hyalinních buněk, která k basi se náhle
rozšiřuje. Hyalocysty rhombické zpravidla bezvláken
a porů, jen zřídka slabě vláknité, v celé čepeli obyčejně
tenkými septy ve 2—4 dceřinné buňky rozdělené.
Lístky větevné jsourovněž malé (©4—0%5 mm široké,
1—1'5 mm dlouhé), hustě střechovité, ze široké vejčité base
poznenáhla v dlouhou, utatou a drobně zoubkatou špičku vy-
táhlé, okraje lemovány 4—5 řadou ovrubou a silně do vnitř
ohrnuty. Hyalocysty řídce vláknité, navnější straně
s četnými kommissurálními dvojpory, jež v apikální části
jsou velmi drobné a mají široký prsténec, čímž
upomínají na apikální pory Sph. Warnstofü. Na vnitřní
straně v apikální partii čepele jsou v rozích buněk jen
drobounké pory, v dolejší části pak větší pory mezi
vlákny. Chlorocysty jsou na průřezu trojboké neb trapezoické
na vnitřní stranu lístku pošinuté. Perichaetialní lístky
jsou velké, široce vejčité po okrajích široce lemované,
čepel v basální části jen z protáhlých chlorocyst složena ;
hyalocysty bez vláken i porů, tolko septy dělené.
Dvoudomý. Samčí větévky krásně žlutohnědé
tobolky malé, červenohnědé, na kratičkém pseudopodiu,
téměř vždy z velké části v perichaetiälnich lístcích ukryté,
po vyprášení k basi kalíškovitě zůžené; vzácně kdy však
jest plodný. Spory zlatožluté, jemně bradavčité, 25 až
140 XI. Karel Kavina:
304 v průměru mající (Sec. Warnsrorr 29. p. 431.). Jest
rozšířen vzácně v sev. i střední Evropě, Asii a Americe.
Vybírá si vysokohorská pumileta, kde zejména ve společnosti
Sph. rubellum, Meesea, Polytrichum strictum a gracile růstává.
V Čechách zjištěno jen na několika místech.
V Krkonoších známo jest na Koppenplanu, Labské louce
(LrmrR., VEL.!); mimo to bylo shledáno na Jizerské louce ve
spoustách (Scurr., Mar.), Seefelder u Reinerze (BAENrITz,
Mar.), v Šumavě na Seefilzu u Förchenhaidu (Scm1r.), jme-
novitě u jezírka pod Neugebáu ve spoustách(!), Seefilzu
u Kvildy vtroušeně(!), v západních Čechách u Ladměřic a
Nečtin poblíž Manětína (BAUER).
Ke Sph. fuscum var. fuscescens patří též rostlinky jako
»Sph. squarrosum coll. Sternb. auf dem roten Moor des
Rhön« v herbáři musea král. českého chované.
Pozn.: Sph. fuscum okamžitě se poznává dle
charakteristické hnědé své barvy a hustě nahlou-
čených svazků větevných, upomínajících na některé
kompaktní formy Sph. acutifolia; od tohoto ovšem liší se
lodyžními lístky. Podle odstínu hnědé barvy lze rozeznávati f.
pallens Warnsr. Acutifol. Gruppe 1888 p. 103 pro var. (rost-
linky slabounce hnědé, bledé) a f. fuscescens Warxsr. L c.
(rostlinky krásně žemlově až červenohnědé).
10. Spec. Sph. Warnstorfüi Russ. » Über gegenwärtigen Stand ...«
in Sitzungsber. d. Dorp. Naturfr. Gesel. 1887 p. 315.
WARnsT. Acutifol. Gruppe 1888 p. 106., KLING. Leb.- u.
Laubm. W. u. Preus. 1893 p. 86., Werpm. Prodr. čes. mechů
1895 p. 28., Warnsrt. Leb.- u. Torfm. 1903 p 421., Rorta Eur.
Torfm. 1906 p. 49., WARxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 71.
Syn.: Sph. acutifolium EHRrH. ex p.
Sph. acutifolium var. 9 gracile Russ. Beitr. z. Kenntn.
1865 p. 44.
Sph. acutiforme var. tenellum Warnst. Sphagnol.
Rückbl. Flora 1884 p. 605. ex p.
Sph. acutifolium var. Graefit SCHLIEPH. in lit. ap.
Russ. »Über gegenwärtigen Stand... .« 1887 p. 315.
Sph. Wilsoni ROLL Zur System. Flora 1886 p. 79. ex p.
České rašelinníky. 141
Sph. Wilsoni subspec. Sph. Warnstorfii RörLL Moos-
flora Erzgebirges Hedwigia 1907 p. 210.
Exsic.: Warnst. Sphagnoth. eur. no 3., 4.
Samml. : eur. Torfm.: no 66.; 146.—151,,
234.—240., 382.
Bauer Bryoth. boh. no 280.
Musei eur. no 48., 547., 548.
PRAGER Sphagnoth. germ. no 39., 40., 41., 42., 134.
Sphagnoth. sud. no 90.
Illustr.: Russ. Zur Anat. 1887 tab. I. fig. 5., tab. II. fig. 10., 15.
Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 6., tab.
Be 16.4%.
Meb:-u"Vorfm-:1903::p: 424: fie: 10., p. 456. 6:5.
Rorx. Eur. Torfm. 1906' tab. VII. fig. 10., tab: VIII.
TE
WARNST.: Sphagnol. univ. 1911 p. 74. fig. 22 D, p. 137.
fo VAC
Rostlinky jemné štíhlé, v řídkých, 5—15 cm hl u-
bokých rozlehlých kobercích, zelených, zarůžo-
vělých neb nachově peřestých. Lodyzky přímé, tenké,
obyčejně tmavě červené, jednoduché. Kůra 2—4vrstevná,
buňky svrchní vrstvy neperforované; dřevní vrst-
va silná nejčastěji růžová, nachová, někdy i bledá,
zelenavá. Větévky po 3—5 ve svazečcích, z nichž vždy 2,
3 větévky jsou silnější, od lodyzky odstálé. Lístky lodyžní
jsou malé ©6—14 mm dlouhé, 0'5—0'7 mm široké, Jazyko-
vité, po celé délce stejně široké se špicí tupě
zaoblenou, v prostřed zoubkatou neb i trochu třísnitou.
Ovrubanaokrajíchnáhlek basi rozšířena. Hya-
loeysty v hoření půli čepele rhombické, většinou bez
spiräl, 2—3 na sobě kolmymi septy rozdělené a s bla-
nou značně resorbovanou; někdy bývají 1 spirálky slabě vy-
vinuty. Větevné lístky jsou 0°8—1'6 mm dlouhé, po většině
pěkně pětiřadé,podlouhlevejčité s velmi tenkou, na
konci ovroubenou zoubkatou špičkou, jež vznikla svinutim
úzce lemovaných okrajů; špička jen zřídka jest trochu kolmo
neb stranou vyhnutá. Hyalocysty jsou řídce vlák-
nité a mají na vnější straně v apikální části velmi
drobné, silně hrazené pory ve všech rozích buněk,
142 XI. Karel Kavina:
v prostřed čepele větší elliptičné pory na komissuräch, jež
pak k basi listů přecházejí ve velké okrouhlé pory. Na
vnitřní straně jest uspořádání porů, většinou nehrazených,
jednoduchých, podobné a velké pory v basální části kryjí se
s vnějším. Chloroeysty jsou na průřezu trapezoicke,
méně častěji trojboké, na vnitřní straně lístků umístěné. P e-
richaetiální lístky jsou velké, vejčito kopinaté;
čepel v dolení části je složena jen z chlorocyst. Hyalocysty,
jež až v horní části čepele přichází, jsou bez vláken a toliko
septy dělené.
Dvoudomé, zřídka však plodné. Samčí větévky
kyjovité, světle neb nachově červené. "Tobolky jsou malé,
tmavě červenohnědé, spory tmavožluté, jemně papillosní, 22
až 25u v průměru mající (sec. WARxsr. 33. p. 72.).
Podle zabarvení lze rozeznávati:
f. virescens Russ. Cymbif. u Subsec. Gruppe 1894 p. 147.
pro var. Rostlinky celé zelené.
subf. sguarrosula Warnst. Leb.- u. Torfm. 1903 pro f.
Větevné lístky hořejší polovičkou kolmo odstálé.
f. flavescens Russ. ibid. p. 147. pro var. Rostlinky žlu-
tave.
f. purpurascens Russ. ibid. p. 147. pro var. Rostlinky
hlavně v hlavičkách nachové.
f. versicolor Russ. ibid. p. 147. pro var. Rostlinky v hla-
vičkách červené a nachové, některé větévky zelené a
žlutavé, takže celá rostlinka jest červeně, zeleně a žlutě stra-
katá.
Sph. Warnstorfü libuje si v lučních bažinách niž-
ších poloh, kde v příkopech, na houpavých březích, někdy i na
okrajích bažin, ve společnosti Sph. teres přichází. Podobá se
velm Sph. rubellum Wırs., od něhož se však dle Russowa
hší: 1.drobounkymi, silným prstencem hrazený-
mi pory vapikální části na vnější straně čepele
lístků větevných, 2. hyalocystami lodyžních lístků,
jež 1sou méně septy dělené, 3. stanoviskem, neboť
není nikdy výslovným obyvatelem hlubokých vrchovišť jako
rubellum, nýbrž nanejvýš na okraji těchto a to ještě v rovině
vegetuje. Jsou to však vesměs znaky ceny velmi podivné,
obzvláště když uvážíme, že Sph. Girgensohnii var. roseum
České rašelinníky. 143
mívá v apikální části na vnější straně čepele větevných lístků
velmi často stejně drobounké, silným prsténcem opatřené pory.
Přichází místy dosti hojně v celé severní 1 stř. Evropě
a Sev. atlantické Americe; v horách stoupá nanejvýš něco
málo přes 2000 m. V Čechách sbírán na několika místech
v Rudohoïi a záp. Čechách (Hor. a Dol. Schönbach, Bleistadt,
Manětín, Ladměřice (Bauer), Kranichsee (RoELL), v sever-
ních Čechách (u České Lípy, Jestřebí [Scnir.]) a jižních Če-
chách (Třeboň [WErpow.], Vyšší Brod [Scurr.] ve východních
v okolí Chotěboře (herb. Dr. E. BavER!)). Na Moravě jest
rovněž vzácný (Popr. 3. p. 10.).
Sph. rubellum Wırs., Sph. fuscum (ScHrmr.) Krınc. a
Sph. Warnstorfii Russ. jsou vesměs velmi slabédruhy,
jež co takové uznáváme toliko z důvodů praktických a hlavně
též proto, že nemajíce dosti materialu nemohli jsme správ-
ného názoru © jejich ceně nabýti a proto neodvažujeme se
úsudek v této věci pronésti. Někteří autoři (ROELL) považují
Sph. Warnstorfiů Russ. za subspeci Sph. rubellum Wırs., od
něhož se tento druh jen nepatrně liší. Zdá se nám, že nej-
lepší by bylo považovati všechny tyto druhy za subspecie
neb variety bývalého Sph. acutiforme, jež WARNSTORF a.
SCHLIEPHACKE v r. 1884 vystavili (9. p. 496.) a jež jmeno-
vitě v pojetí JENSENOVE (1. c.) by této myšlence odpovídalo.
Avšak Sph. acutiforme, jak jej SCHLIEPHACKE a WARNSTORF
pojímají, má příhš široký okruh — patří k němu všechna
dvoudomá Acutifolia — a proto jest nepraktický a jednak
1 nepřesné ohraničený druh.
Oddělení 2. Deltoidea Warnst. in Hedwigia 1890 p. 188.
Lodyžní lístky jazykovité s trojboce züZe-
nou špičkou neb trojboce jazykovité. Hyalocysty
zpravidla mají četná vlákna.
11. Spec. Sph. acutifolium Eurn. 1788 Plantae crypt. exsic.
no 72:
NEEs v. Ess. Bryol. germ. 1823 p. 19., Hüs. Muscol.
germ. 1833 p. 28., RABEnH. Deutschl. Kryptog. 1848 II. 3. p.
75., C. Mürr, Synopsis 1849 T. p. 96., Deutschl. Moose 1853
p. 126., Schmp. Monogr. 1858 p. 56., Russ. Beitr. z. Kenntn.
144 XI. Karel Kavina:
1865 p. 37., ScHrmr. Synopsis ed. II. 1876 p. 825., Lımpr.
Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 223., BRarrHw. The Sphagnaceae
1880 p. 66., WaARxsr. Die eur. Torfm. 1881 p. 39., Husnor
Sphagnologia 1882 p. 12., Lınpe. Eur. och N. Am. hvitmos.
1882 p. 52., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p. 17., WARxsr.
Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 495 et suce., 603., Lımpr.
Laubm. 1885 p. 112., RöLL Zur System. Flora 1886 p. 73.,
Carn. Sphaignes ď Eur. 1886 p. 64. (80.), Duséx On Sphagn.
Utbredning 1887 p. 30., 89, Warnst. Acutifol. Gruppe 1888
p. 112., Krinc. Leb.- u. Laubm. W.- u. O.-Preus. 1893 p. 85.,
Weıom. Prodr. čes. mechů 1895 p. 28.; Ver: Mechy.‘.c.
1896 p. 74., Warnsrt. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 438., Rott Eur.
Torfm. 1906 p. 53., WARxsT. Sphagnol. univ. 1911-p- 98.
Syn.: Sph. palustre P) LINNÉ Species plant. 1753, IT. p. 1106
eX
Sph. nemoreum Scor. Flora carn. 1772 ed. IL; IT. p.
305. exp:
Sph. capillifolium Hepw. Fund. hist. nat. muse. 1782
Pp 80 exp
Sph. intermedium Horrm. Deutschl. FT. 1796, IT. p. 22.
ex p.
Sph. subulatum Brin. Spec. muse. 1806, I. p. 19. ex p.
Sph. pentastichum Brip. ibid. p. 19. ex p.
Sph. capillifolioides BREUTEL Beitrag in Flora 1824
p. 438. ex p.
Sph. Aschenbachianum BREUTEL 1bid. p. 439. ex p.
Sph. Schimperi ROLL Zur System. Flora 1886 p. 39.
ex p.
Sph. Schliephackeanum ROLL ibid. p. 43. ex p.
Sph. Wilson. RoLL ibid. p. 79. ex p.
Sph. Warnstorfü RoLL ibid. p. 105. ex p.
Sph. plumulosum Rörr ibid. p. 89. ex p.
- Sph. nemoreum (Scor.) Duséx On Sphagn. Utbred-
ning. 1887 p. 30., 89. ex p. 1
Sph. campicolum C. Mürr. in lit. ap. WARxsr. in
Hedwigia 1890 p. 208.
Exsic.: RABENH. Bryoth. eur. no 203., 205.
Lımpr. Bryoth. sil. no 295.
České rašelinníky. 145
Cryptog. exsic. ed. a Mus. Vinpos. c. XVI. no 1572.,
1573.
Warnst. Sphagnoth. eur. no 7%., 8., 53., 55., 103., 105.,
1565. 160%) 162%, 163.
Samml. eur.
396. 401:
Torfm.’. no: 233, 292.2935
Bauer Bryoth. boh. no 77., 165., 271., 272.
Musei eur. no 501., 502., 503., 504.
PRAGER Sphagnoth. germ. no 141., 142.
Sphagnoth. sud. no 92.—99.
Hiustr.: ScHrmr. Monogr. 1858 tab. XIV.
BRarruw. The Sphagnaceae 1880 tab. XVIII.
Warnsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig.
18 a. b.
Limpr. Laubm. 1885 p. 95. fig. 47.
Russ. Zur Anatom. 1887 tab. II. fig. 19.
Warnsrt. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 357. fig. 18., p. 383.
f18.18. p. 424 fig, 14a, D:
RozerBur. Torfm. 1906 tab. III. fie. 1., 235 4, tab.
MZB 26108, 9 tab. X1 E018.
WarnsT. Sphagnol. univ. 1911 p. 85. fig. 23 G.
Husté neb řidší, hluboké, rozlehlé polštářky
zelené, žlutozelené, zarůžovělé neb i červeně a zeleně strakaté.
Rostlinky útlé i robustní, za sucha bez lesku. Lo-
dyžka3—20cm dlouhá, zelená neb růžová, zpravidla
jednoduchá. Kůra 2—4
vrstevná, buňky svrchní
vrstvy neperforované. Vrst-
va dřevní silná, bleděze-
lená neb načervenalá.
Větévky po 3—4 ve sva-
zečcích, jež na konci lodyzky
nahloučeny jsou v hustou
téměř kulatou hlavičku.
Ersoksy lodyžní sou
velike 1—15 m dlouhé a
05 mm široké, vzpříme-
né, podlouhle troj-
hranně jazykovité,
Obr. 6. Svrchní vrstva hyaloder-
mis lodyžky: 1. Sph. Girgensohnii;
Roklan. 2. Sph. acutifolium; Borko
vice.
10
146 XI. Karel Kavina:
na koncivy delší /neb, kratší Spickugzwzene,
jež jest krátce utata a drobně zoubkatá a má okraje do
vnitř ohrnuté. Okraje lemovány ovrubou k basi mocně
se rozšiřující; po stranách base listu jsou nepatrná ouška.
Hyalocysty jsou až do poloviny čepele hustě vlak-
nité, jen velmi zřídka bez vláken; blána má četné různě
veliké pory obyčejně v řadách podle komisur sestavené.
sky větevné jsou drobné 1 mm dlouhé, W'5 mm široké
sf hustě střechovitě na větévce sestavené, po-
dlouhle vejčité až kopinaté, vyduté a na krátce
ufaté špičce drobně zoubkaté; okraje jsou
úzce lemované a do vnitř značně ohrnuté. Hy-
alocysty jsou hustě vláknité a na vněj-
ší straně četnými polokruhovitými dvoj-
pory při komissurách perforované; v apikál-
ní části jsou pory drobnésilným prstén-
cem hrazené. K basi na velikosti těchto porů
přibývá, šíře prsténce však ubývá. — Na
vnitřní straně jsou pory podobně uspo-
řádány a kryjí se částečně s pory vnějšími.
Chlorocysty jsou na průřezu trojboké, na
vnitřní straně listu. Perichaetiální líst-
ky jsou velké, široce vejčité a zne-
náhla zúžené ve špičku na konci drobně zoub-
katou se svinutými do vnitř okraji, jež jsou
po celé délce široce lemované. Hyalocysty,
jež toliko v hoření části čepele jsou přítomny,
postrádají vláken a porů, jsou však septy vy-
Obr. 7. Sph.acu-
tifolium; ve sk. tuženy. : : APS 2
vol» Mocdlasu Zpravidla jednodomv, nékdy též dvou-
Mšena. domý. Samčí větévky jsou kyjovité živě
červené. Často plodný (srpen, začátek září).
Tobolky drobné, červenohnědé; spory žluté 22—25 u v prů-
měru.
Jsouc jaksi středem celé skupiny Acutifolií vykazuje
Sph. acutifolium značnou variaci pokud se týče habitu, lod.
lístků i barvy, takže od různých autorů popsáno bylo na 50
odrůd, z nichž však většina jsou jen lokální formy. Nejča-
stější formy u rostlinek českých by byly:
České rašelinníky. 147
1. var. congestum GRAv. ap. Warnst. Die eur. Torfm.
1881 p. 54. Syn.: var. alpinum MıLde Bryol. siles. 1869 p.
382; var. strictum WARNST. Die eur. Torfm. 1881 p. 52. Rost-
linky vnízkých, velmi hustých polštářcích. Lo-
dyžní lístky jsou malé, ,hyalocysty skoroažkbasi
čepele vláknité. Svazečky větví na lodyžce znač-
ně sblížené, větve krátké, vzpříma vodorovně neb
vzhůru odstálé s lístky drobnými, vejéitymi a značně vydu-
tými. Na sušších místech. |
f. Schimpert Warnst. Die eur. Torfm. 1881 p. 51. pro
var. Rostlinky v řídčích trsech barvy zelené. Lo-
dyžní lístky některé vejčitě jazykovité s pro-
táhlou na konci zubatou špičkou, okraji svinu-
tými, hyalocystami v celé čepeli hustě vlakni-
tými a porovitými jako lístky větevné, jiné ja-
zykovité,sešpičkoutrojbocezúůženou,hyalocystami
jen asi do polovice čepele vláknitými jako normální lístky
lodyžní; prvým druhem lístků lodyžních často upomínají na
Sph. molle. Vzácnější hemiisofylní, patrně mladá nevyvinuta
forma. U nás sbírána u Svärova, Čes. Lípy (Scxrr.). Spin-
delmiihle (!).
2. var. deflerum ScHrmr. Monogr. 1858 p.57. Rostlinky
nízké, v trsech řidších, odstálé větévky dlouhé,
dolů obloukovitě ohnuté, lístky větevné podlouhle vej-
čité, hustě střechovité. Často pospolu s vár. congestum,
avšak celkem hojnější.
Podle zabarvení trsu možno pak rozeznati následující
formy:
f. viride WaRxsr. Acutifol. Gruppe 1888 p. 114 pro var.
Rostlinky zelené.
f. pallescens Warnst. Syn.: albescens SCHLIEPH. ap.
Warnst. Neue deutsche Sph. formen in Flora 1882 p.2 (Se-
parat.) Rostlinky vybledlé, v hlavičkách téměř bělavé.
f. flavescens WARNST. Acutifol. Gruppe 1888 p. 114. Rost-
lnky, jmenovitě v hlavičkách žlu té.
f. purpurascens Warst. Revision der Sph. Hedwigia
1888 p. 274. Syn.: var. rubrum Warnst. in Bot. Centralbl.
1882 no. 3.—5.; var. cruentum ROLL Zur System. Flora 1886
148 XI. Karel Kavina:
p- 76.; var. sanguineum SENDT. ap. WARxsr. in Flora 1883 p.
372. Rostlinky celé růžové, červené až nachové.
f. rubelliforme Cyr. Beiträge in Verh. zool.- bot. Ges.
Wien 1897 p. 184. pro var. Rostlinky statné, karmínově
červené, mají lodyžní lístky jazykovité se špič-
kou tupější než u typ. acutifolia, tvarem poněkud na Sph.
rubellum Wırs. upomínající, s hyalocysty slabě vláknitými.
f. versicolor WARxsrT. Acutifol. Gruppe 1888 p. 114. Rost-
linky žlutě, zeleně a červeně strakaté. Velmi častá forma.
Velmi obyčejný druh v nížinách 1 horách, bažinách, na
vlhkých místech 1 vrchovištích v celé Evropě, sev. subark-
tické 1 atlantické Americe, 1 v Asii, kde však dosud jen na
několika místech nalezeno. V Čechách patří k nejoby-
čejnějším mechům bažinným.
Pozn.: Podle statnějšího habitu, význačných lo-
dyžních lístků a nelesklých za sucha větévek se od ostat-
ních Acutifolit rozeznává.
12. Subspec. Sph. quinquefarium (Lixps.) Warnst. Zwei Ar-
tentypen in Hedvigia 1886 p. 222.
Warnsr. Acutifol. Gruppe 1888 p. 109, Leb.- u. Torfm.
1903 p. 432, Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 50, Warnst. Spha-
gnol. univ. 1911 p. 105.
Syn.: Sph. acutifolium var. quinquefarium Lixpe. apud
BrRarrnw. The Sphagnaceae 1880 p. 71., Husnor
Sphagnologia 1882 p. 13., Garn. Sphaignes d'Eur.
1886 p. 68. (84.).
Sph. acutifolium var. flavicaule WaRxsr. Die eur.
Torfm. 1881 p. 50.
Sph. acutifolium var. Gerstenbergeri W ARNST. in Flora
1882 p. 206.
Sph. acutifolium var. pallens et silesiacum WARNST.
in Hedwigia 1884 p. 116., 118.
Sph. plumulosum var. quinquefarium (BRAITHW.),
var. Gerstenbergeri (WaRxsr.) RörLrL Zur System.
Flora 1886 p. 905191-
Sph. Warnstorfii var. pallens (W ARxsr.) et var. pseu-
dopatulum Rörr ibid. p. 106.
České rašelinníky. 149
Sph. plumulosum a) microphyllum ROLL Beitr. z.
Moosfl. Hedwigia 1907 p. 210.
Exsic.: Warnst. Sphagnoth. eur. no. 52., 56.
Samml. eur. Torfm. no. 68.—72., 161.—164.,
243., 386.388.
Bauer Bryoth. boh. no. 374.
Musci eur. no. 537., 538.
PRAGER: Sphagnoth. germ. no. 136., 137.
Sphagnoth. sud. no. 91.
Ilustr.: Russ. Zur Anat. 1887 tab. II. fig. 18.
Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 7., tab.
IV 2110.,18., 19:
WaRxsr. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 445. fig. 1.
RorH Eur. Torfm. 1906 tab. VII. fig. 5., tab. VIII.
fig. 4.
WarnsT. Sphagnol. univ. 1911 p. 115. fig. 28A.
Trsy řídké, hluboké, bledězelené, někdy i růžové
až červené. Rostlinky štíhlé,upomínající svým habitem
na Sph. Girgensohnů, za sucha bez lesku. Lodyžka 5—15 cm
vysoká, zelená, jednoduchá. Kůra 3—4vrstevnä, odlisnä
od zelené neb zažloutlé vrstvy dřevní. Svazečky
řídce zpravidla na lodyžce sestavené skládají se oby-
čejně z 5 větviček, z nichz 3 silnější jsou prodloužené ke
špičce značně ztenčené a v různých směrech od lodyžky od-
stálé. Lodyžní lístky jsou krátké, na basi širší než
delší, rovnostranně trojboce jazykovité (08—1 mm
široké, 0.7—1 mm dlouhé), na špičce kápovitě svinuté a na
konci drobně zoubkaté; okraje lemovány širokou ovrubou
k basi se ještě rozšiřující. Hyalocysty rhombické, zřídka vlá-
knité, obyčejně bez vláken iporů.Větevné lístky
jsou pěkně v pěti řadách na větévce seřazeny;
jsou průměrem asi ©5 mm široké a 1—15 mm dlouhé, ši-
roce kopinaté, na tupé špičce drobně zoubkaté a po okrajích
úzce lemované a dovnitř svinuté. Hyalocysty jsou vláknité
a mají pory podobně utvářené jako Sph. acutifolium Eurn.
Stejně i chlorocysty jsou trojboké endopleurní. Perichae-
tiální lístky jsou velké, široce vejčité s okraji svinutými:
a široce lemovanymi. Hyalocysty, obyčejně toliko v hoření
části listu přítomné, nemají vláken ani porů.
150 XI. Karel Kavina:
Polyöeni, většinou však jednodomé. Samčí větévky
jsou krátké, kyjovité, zarůžovělé. "Tobolky malé, hnědé, po vy-
prášení kalíškovitě protáhlé. Spory žluté, hladké, 21—25 u
v průměru (sec. WaRxsr. 33. p. 106.).
Nemění se ani tak vzrůstem jako spíše barvou:
f. viride Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 p. 112 pro var.
Syn.: var. virescens Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 68.,
70., 72. Rostlinky trávově, někdy i šedozelené, oby-
čejně štíhlé. Na stráních, v úvalu lesních cest. Někdy na
zvláště stinných stanoviscích jestrostlinka tenká, štíhlá,
až 15 cm vysoká, tmavě zelená, s lodyžními lístky význač-
ně trojboce jazykovitymi, majícími hyalocysty v api-
kální části slabě vláknité. Roste často pospolu s vytahlymi
sterilními lodyžkami Polytrichum commune (Weberova cesta!).
(subf. gracillima WARxsr. in Oster. bot. Zeit. 1895 XLV. p.
141. pro f.)
f. roseum Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 p. 112. pro
var. — Rostlinka zarůžovělá, v hlavičkách červenavá.
Ridsi forma.
f. pallens W ARxsT. ibid. p. 112. pro var. Syn.: var. pal-
lescens W ARxsT. Samml. eur. Torfm. no. 69., 162., 164., 387.,
388. Celá rostlinka vybledle zelená.
Libuje si v močálech a příkopech horských
lesů; do rovin zřídka sestupuje. Vyskytá se v celé střední
1 sev. Evropě a sev. Americe sporadicky. V Čechách po-
měrně častěji než v jiných zemích byl nalezen. V severních
Čechách a Krkonoších byl na několika místech stanoven (Čes.
Lípa, Jestřebí, Wartenberg, Cvikava, Harta, Doubice (ScHrF.,
ScHmipT, Mar.), Labský důl (Scurr.), Weberova cesta, Mel-
zergrund (!), Česko-saské Švýcarsko (Mar.), Nová louka v Ji-
zerských horách (Mar.) ), v Rudohoří (Rothava (Bauer) ),
Šumavě (Eisenstein (Vanpas!), Kubice (Ver.!), Vyšší Brod
(ScHrr.) ), u Litomyšle (KLAPÁLEK!).
Sph. quinquefarium poprvé BRAITHWAITEM 1880 jako
LINDBERGOVA varieta Sph. acutifolia publikované a WARx-
STORFEM r. 1886 na druh povýšené, neliší se od Sph. acu-
tifohaničímlečštíhlejším vzrůstem, kratšími a Šir-
šímilístkylodyžními apětiřadým uspořádáním
lístků větevných. Znaky tyto však jsou málo sťálé; často
České rašelinníky. 151
najdeme formy robustnější a statnější a ı pětiřadé uspořá-
dání lístků větevných bývá nepravidelně na jednu stranu
stočené. Vedle pětiřadých větévek bývá stálejší 1 tvar lodyž-
ních lístků; avšak někdy Sph. acutifolium mívá rovněž širší
trojboce jazykovité lístky, takže potom těžko se Sph. quin-
quefarium rozeznává. Z těchto důvodů podřaďujeeme Sph.
quinquefarium co slabou subspecii Sph. acutifoliu.
13. Subspec. Sph. subnitens Russ. ET Warxsr. Acutifol. Gruppe
1888 p. 115.
Krrve. Leb.- u. Laubm. W. u. O.-Preus. 1893 p. 85.,
Warnsr. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 435., RorH Eur. Torfm. 1906
p- 51., WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 117.
Syn.: Sph. acutifolium auctor. var.:
var. plumosum Mine Bryol. siles. 1869 p. 382.
var. luridum et laetevirens BRarrHw. The Sphagna-
ceae 1880 p. 73.
var. sguarrosulum W aRxsrT. Die eur. Torfm. 1881 p. 48.
var. Schillerianum WARNST. Einige neue Sph. f. Flora
1882 p. 465.
var. aquaticum SCHLIEPH. 1883 ap. Warnsrt. Acutifol.
Gruppe 1888 p. 115.
var. luridum HŮBEN. (f: plumosum MiLGE (« coeru-
lescens SCHLIEPH., É humile SCHLIEPH.), violaceum
Warnsr., laetevirens BRAITHW., squarrosulum
Warnsr., deflexum WAaRrnst., strictum WARNST.,
limosum Grav., elongatum WARNST.) ap. WARNST,
Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 603., 604.
Sph. plumulosum var. luridum Hüs. elongatum
Warnsr., laetevirens BRATITHw., plumulosum MILDE,
submersum RörL, violaceum WARnsT., limosum
GRaAv., squarrosulum WARxsr., laxum Russ., Schil-
lerıanum Warnst. RörLL Zur System. Flora 1886
p- 91:94.
Sph. plumulosum b) macrophyllum RörL Beitr. z.
Moosfl. Erzgeb. Hedwigia 1907 p. 211.
Exsic.: RasenH. Bryoth. no. 651., 804. (sec. Warnst. 33. p.
Alrz.)E
152 XI. Karel Kavina:
Warnsr. Sphagnoth. eur. no. 6., 59., 60., 61., 101., 107.,
154.,21572.7.199:1645° 166-,2168:
Samml. eur. Torfm. no. 78., 79., 80., 165.,
244., 245., 246., 389., 390., 391.
Bauer Bryoth. boh. no. 277.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 45., 46., 47., 48., 49.
794,199.
Ilustr.: Warnsr. Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 9., tab.
IV 10: 700023.
Leb.- u.. Torfm. 1903 p: 350129
383. fig. 9., p. 445. fie. 2.
RoTH Eur. Torfm. 1906 tab. VII. fig. 5., 6.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 123. fig. 29A.
Polštářky rozlehlé,trávově, šedě nebo žlutozelené,
zahnědlé, načervenalé až nachové, často červeně strakaté.
Rostlinky útlé i statnější za sucha hedvábitě, kovově
lesklé. Lodyžka přímá, obyčejně jednoduchá, zelená neb
červená; kůra 3—4 vrstevná ostře oddělená od silné bledé neb
červené vrstvy dřevní. Větévky po 3—4 ve svazečcích,
z nichž dvě jsou silnější a v různém směru odstálé. Lo-
dy žnílístky jsou dosti veliké (1'3—-1'6 mn dlouhé 0'6—0'8 mm
široké) protáhle rovnostrannětrojboké, k hořejšku
náhle v krátkou, na konci tupou a zoubkatou špičku
zúžené. Okraje bývají v basální části poněkud do vnitř vy-
krojené a jsou lemovány širokou, k basi velmi značně se
rozšiřující ovrubou; na špičce jsou okraje do vnitř svinuté.
Hyalocysty rhombické jsou zpravidla bez vláken a porů,
toliko podélnými septy přehrádkované. Větevné lístky
jsou asi 0°5 mm široké a 1°5—2 mm dlouhé, na větévce hustě
neb řídčeji, nikdy však pětiřadě sestavené; tvaru jsou
vejčitokopinatého, z podlouhlé vejčité base v dlouhou
špičku na konci tupou a drobně zoubkatou protáhlé, s okraji
úzce lemovanymi a do vnitř ohrnutymi. Hyalocysty jsou
hustě vláknité s pory podobně uspořádanými jako u acu-
tifolia. Chlorocysty na průřezu jsou trojboké, zřídka tra-
pezoické na vnitřní stranu lístku pošinuté. Perichaetiální
lístky jsou velké, vejčité, s okraji široce lemovanými, ohr-
nutými a s hyalocystami bez vláken i porů.
Jednodomý, zpravidla však polvocní. Samčí vě-
České rašelinníky. 153
tévky jsou krátké a silné, nachové. Tobolka jako u acuti-
folia. Spory žluté, drobně bradavčité, 304 v průměru.
Jest promněnlivý hlavně v barvě, podobně jako acuti-
folium ;
f. viride WaRxsr. Acutifol. Gruppe 1888 p. 118. pro var.
Rostlinky trávově zelené.
subf. sguarrosulum WaRxsr. Die eur. Torfm. 1881 p. 48.
pro var. Lístky větevné ze široce vejčité base náhle od
prostředka zúžené a kolmo vyhnuté, takže větévky, ze-
jména v hlavičce na kona lodyžky, jsou kostrbaté. Na stin-
ných místech.
f. pallens WARxsr. Acutifol. Gruppe 1888 p. 118. pro
var. Syn.: var. pallescens WARxsr. Samml. eur. Torfm. no.
165. Rostlinky vybledle, žlutavé neb zarüzovele.
f. carneum Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 245. pro
var. Rostlinky masově růžové.
f. eosinum Rorx Eur. Torfm. 1906 p. 52. pro var. Rost-
lnky s velkymi hlavičkamikrásně eosinově čer-
vené. Na výslunných místech v lučních příkopech.
f. purpurascens SCHLIEPH. ap. WaRxsr. Acutifol. Gruppe
1888 p. 118 pro var. Syn.:? Sph. acutifolium var purpu-
reum ScHımp. Monogr. 1858 p. 57. Rostlinky nachové,
v hlavičkách často nafialovělé.
f. versicolor WARxsr. ibid. p. 118. pro var. Rostlinky
červeně, fialově, zeleně, žlutě strakaté.
Dosti hojný pospolu se Sph. acutifolium rostoucí po
celé střední a sev. Evropě a sev. Americe; na několika mí-
stech sbíráno ve střední Asu, Číně, Japanu, Azorech, v Chile
a Patagonn. V Čechách nachází se často, málokdy ale ve
větším množství.
Vyhledává si s oblibou stinné lesní loučky a olšiny.
V Rudohoří jest hojné (Bauer, RöLL, MÖNKENMEYER),
podobně i v sev. Čechách pod Jizerskými a Krkonošskými
horami u Jestřebí, Čes. Lípy, Žíznikova, Cvikavy, Füllenbau-
den aj. (SCHIF., Schmipr., Mar.) V Jižních Čechách a na
Šumavě vzácnější.
Subspecies Sph. subnitens Russ. et WARNST., jíž právo
druhové WARNSTORF 1 jiní sphagnologové vesměs přiznávají,
my však spíše za plemeno polymorfniho Sph. acutifolia po-
LU =: Z aš
154 XI. Karel Kavina:
kládáme, liší se od acutifolia znaky velmi nepatrnymi:
1. hedvábitým leskem za sucha, 2. tvarem lodyž-
ních lístků. Jedině lodyžní lístky, pokud jsme mohli na
našem materiálu zjistiti, jsou poněkud konstantním znakem;
hedvábitý lesk často bývá matný.
Řada III. Heterophylla Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 128.
Syn.: Lanceolata Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 p. 188.
Lodyžní lístky u téže rostlinky různé, namnoze
z úzké base v prostřed rozšířené a v tupou zoubkatou
špičku opět zůžené. Listy větevné vejčito kopinaté po
krajích s resorbční rýhou.
14. Spee. Sph. molle Surrıv. Musci Alegh. 1846 p. 50. no. 205.
C. MÜLLER Synopsis 1849 I. p. 104., ScHImP. Monogr.
1858 p. 73., Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 78., Limpr. Kryp-
tog. Fl. Schles. 1876 p. 220., ScHrmr. Synopsis ed. II. 1876
p. 841., BRarrHw. The Sphagnaceae 1880 p. 53., WARNST. Die
eur. Torfm. 1881 p. 103., Husnor Sphagnologia 1882 p. %.,
DĚDEČEK Sphagna boh. 1888 p. 14., WaRxsr. Sphagnol. Rückbl.
Flora 1884 p. 493., Lımpr. Laubm. 1885 p. 115., Nachtr. 1901
p. 607., RóLL Zur Zystem. Flora 1886 p. 331., CARD. Sphaignes
d’Eur. 1886 p. 43., DuséN On Sphagn. Utbredning 1887 p.
12., 66., Warnst. Acutifol. Gruppe 1888 p. 118., VEL. Mechy
c. 1896 p. 75., Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p.4412 Rora
Eur. Torfm. 1906 p. 56., WARxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 128.
Syn.: Sph. tabulare SurLıv. Musci Alegh. 1846 p. 49. no. 204.
Sph. molluscordes C. Mürr. Synopsis I. 1849 p. 99.
Sph. compactum var. ramulosum ©. Mürr. Synopsis
II. 1851 Supplem. p. 539.
Sph. tenerum SuLLıv. et Lesou. Musci bor.-am. ed.
I. 1856 no. 11.
Sph. Mülleri Sckımp. Monogr. 1858 p. 73., Synopsis
ed. II. 1876 p. 841.
S'ph. humile Scaimr. in herb. Geheeb. teste Warnsr.
in Hedwigia 1890 p. 209.
Sph. rigidum var. humile Ausr. in herb. pro p. teste
WARNST. L c.
České rašelinníky. 155
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 556., 1149., 1248.
Lımpr. Bryoth. siles. no. 200.. 299., 300.
Warnsr. Sphagnoth. eur. no. 34., 83.
Samml. eur. Torfm. no. 112.
Bauer Musci eur. no. 532.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 50.
Illustr.: Scurmp. Monogr. 1858 tab. XXVI. (sub. Sph. Mülleri)
Brarruw. The Sphagnaceae 1880 tab. XII.
Warnsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig. 17.
Acutifol. Gruppe 1888 tab. III. fig. 10., tab.
IV. fig. 24., 25., 26.
Bebiu Moôorém 19039! 397. fie.2],;, p. 445.
fig. 3., p. 456. fig. 6. |
RoTH Eur. Torfm. 1906 tab. III. fig. 7.
WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 115. fig. 28F., p.
137. fie. 31D.
Husté trsy až 10 cm hluboké, bledězelené. Rostlinky
habitem svým upomínají na drobnější formy Sph. rigidum
a jsou za sucha velmi měkké. Lodyžka útlá, štíhlá.
žlutavá neb zelená. obyčejně nevětvená. Kůra ze 2—3
vrstev velikých hyalinních buněk úplně porů postrádají-
cích složena; dřevní vrstva mocná bledá neb zažloutlá.
Větvičky po 3—4 ve svazečcích hustě na lodyžce seskupe-
ných; jedna neb 1 tři větévky silnější odstávají téměř vo-
dorovně od lodyžky a jsou ke špičce značně ztenčené. Retor-
tové buňky v kůře větevné mají hrdélka silně ohnutá. Hoření
větévky jsou na konci lodyžky v hustou hlavičku jako u 7%-
gida směstnané. Lístky lodyžní jsou velké, 15—25 mm
dlouhé, :08—13 mm v prostřed široké, ze zúžené
basepodlouhlevejčité,nebširoce kopinaté, v pro-
středku nejširší, se špičkou tupou a zoubkatou; okraje
jsou velmi úzce jednou, dvěma řadami hyalocyst lemované,
někdy ohrnuté a na basi hluboko do vnitř vykrojené, takže
vláknité, někdy vláknité jen v hoření půlce, jindy
až k basi hustě vláknité: často se listy různě vláknité na
tomže stonku střídají. Na vnější straně hyaloeyst jsou
četné podlouhle elliptičné pory komissurální,
na vnitřní straně drobné i větší pory v řadách.
156 XI. Karel Kavina:
Hustě vláknité lístky mají porv četné podobně uspořádané
jako v lístcích větevných, jimiž se 1 formou často podobají.
Na téže lodyžce bývají lístky různé velikosti ; menší bývají
více trojboké a méně vláknité. Lístky větevné jsou velké,
2—3 mm dlouhé, 1 mm široké, vejčito kopinaté, vyduté
sokraji uzounce lemovanymi, do vnitř ohrnutými,
se špičkou tupou 6—8 zoubky hrubě na konci vykrojenou;
okraje jsou rozštěpeny v resorbění rýhu, jež však
bývá na příčném průřezu malá a nezřetelná. Hyalocysty jsou
hustě vláknité a majína vnější straně četné podlou-
hleelliptičné pory podle komissur seřazené; na
vnitřní straně jsou pory drobné, nejčastěji v rozích
buňky umístněné. Chlorocysty na průřezu trojboké, na vni-
třní straně toliko volné, řídčeji podlouhle trapezoické a na
obou stranách volné. Perichaetiální lístky jsou velké,
široce vejčité s hrubě zoubkatou špičkou a okraji do vnitř
ohrnutými a lemovanými úzkou ovrubou k basi poněkud se
rozšiřující. Hyalocysty, jež jen v hoření půlce listu se nachá-
zejí, nemají vláken ani porů.
Jednodomé. Samčí větévky krátké, silné, nafia-
lovělé, celkem málo odlišné od větévek ostatních. "Tobolky
velké, vejčité, červenohnědé, po vyprášení nepatrně tvar svůj
mění; obyčejně vynikají na dlouhém a tenkém pseudopodiu
nad celou rostlinku. Spory tmavožluté, hladké 30—35 u v prů-
měru.
Roste v lesních močálech a rašelinkách mižších poloh a
vyskytá se vzácně a roztroušeně v celé Evropě sev. od Alp
a atlantické Sev. Americe. V Čechách jestto nejvzácnější
druh. Objeven byl nejprve r. 1891 SITENSKÝM u Jáchymova,
kde později BAUER ho však nenašel (9.); týž bryolog nalezl
tento druh v lese Soos u Chebu.
5. Skupina Cuspidata ScHLrErH. Beitr. 2. Kenntn. d. Sph.
Verh, k. k. zool.-bot. Gesellsch. Wien 1865 p. 413.
Syn.: Acisphagnum C. Mürr. in Linnaea 1874 p. 547.
Velká přirozená skupina jevící ponejvíce k Acutifoliim.
Rostlinky po většině jemné, za sucha měkké, lesklé
1 bez lesku, ačkoliv i velmi robustní druhy přicházejí. Trsy
a
dés air
Obr. 8. Cuspidata, Subsecunda. 1. Sph. riparium: 1. lod.; Slapy Mum-
Javy. 2. Sph. cuspidatum: 1. lod.: a var. falcatum Russ.; Mažice.
b var. submersum SCHIMP.; Velké Dařsko. c var. plumosum NEES;
Plattenhaus. 3. Sph. obtusum: 1. lod.; Förchenheid. 4. Sph. recurvum
var. mucronatum: 1. lod.; Borkovice, Eisenstein. 5. Sph. recurvum
var. amblyphyllum: 1. lod.; Prachovské skály. 6. Sph. Dusenii:1. lod.;
Seefilz u Kvildy. 7. Sph. molluscum: 1. lod.; Radostín. 8. Sph. platy-
phyllum: a 1. lod., b 1. větev. se hřbetu, c 1. větev. ze vnitř; Langen-
bruck. 9 Sph. contortum: 1. lod.; Mnichovice. 10. Sph. subsecundum:
a 1. lod.; Borkovice. b 1. lod.; Förchenheid. c 1. větev.; Plöckenstein.
jez. 11. Sph. inundatum: a 1. lod.; Panské Bídy. b var. rufescens
(NEEs) L lod.; Spindelmühle.
158 XI. Karel Kavina:
řídké 1 husté, barvy živě zelené, vybledlé, zažloutlé někdy
1 zahnědlé, nikdy však červené, fialové neb červeně stra-
katé. Lodyžka často značné délky dosahující jest obyčejně
zelená; korová vrstva někdy nezřetelná, takže zdan-
live chybí, jindy z 1—4 vrstev tenkých, bezporých buněk
hyalinnich složená. Dřeňová vrstva z tenkostěnných volumi-
nosních buněk, jež často jsou resorbovány a lodyžka pak
jest dutá. Větévky bývají zpravidla ve svazečky na lo-
dyžce sestavené; často jsou všechny stejné, prodloužené, řídce.
olistěné, někdy však jen silnější větévky v oblouku odstávají
slabší ve svazečku pak jsou k lodyzce pritiskle Lodyžní
lístky jsou velikosti 1 tvaru velmi různého 1 velikosti. Př e-
vládá tvar trojboký, někdy i jazykovity se široce za-
oblenou špičkou neb i protähle kopinatý; řidčí jest kopisto-
vity. Vzácně jsou lístky lodyžní úzce jazykovité až téměř
čárkovité. (Sph. nano-porosum W ARxsr., Sph. Watsii W ARxsr.)
Hyalinni buňky často bez vláken a porů, toliko v apikální
části bývají vlákna přítomna. Větevné lístky rovněž
tvarem 1 velikostí jsou rozdílné. Nejčastěn bývají kopinaté
někdy i čárkovité (Lanceolata); zřídka jsou vejčité ( Ova-
ha: Sph. molluscum Bruch a maskarénské Sph. ericetorum
Briın.). Čepel jejich za sucha bývá význačně zvlněná,
nelesklá. Okraje bývají ohrnuté, úzce neb široce lemované,
vždy bez resorbëni rýhy. Někdy jsou též pilovitě zoab-
katé (Sph. trimtense C. MůLL., Sph. serratum Ausr., Sph.
serratifolium Warxsr., S. Naumannii WaRxsr.). Hyalocysty
jsou obyčejně hustě vláknité a blány jejich jsou různým
způsobem perforovány. Někdy, hlavně u vodních forem v api-
kální části, zřídka v celé čepeli (Sp. serrulatum W ARNST.)
hyalocysty chybí, a čepel v partii té pak složena jest jen
z chlorocyst. Chlorocysty na příčném průřezu jsou
buď trojboké na vnější straně umístěné a na
vnitřní hyalocystami zarostlé, nebo trapezoické
na obou stranách volné, širší basí ale na vnější stranu
lístku poSinute Styčné stěny hyalocyst jsou vždy
hladké.
Cuspidata jsou převážnou většinou hydrofilnı, rostouce
ve vodě, kde tvoří měkké zplývavé chomáče. Jest to skupina
druhů velice polymorfních snadno do sebe přecházejících. Dle
České rašelinníky. 159
posledního díla WARNSsTORFOVA známe 64 druhů po celé zemi
rozšířených; středisko jejich, pokud dle dnešních známostí lze
souditi, jest v Australii, hlavně novozelandském okrsku, kde
jest na 15 endemitů; vedle toho jest 41 druhů téměř stejno-
měrně rozšířených po severní polokouli, z nichž 17 (odpočí-
táme-li pochybné Sph. vogesiacum WaRxsr.) roste v Evropě.
Ovšem dlužno čísla tato bráti s vědomím, že se jedná o drobné
druhy WARxSTORFSKÉ. Evropské druhy studovány r. 1889
Russowem (4) a monograficky zpracovány r. 1890 WARx-
STORFEM, jenž je dělí: A. Lanceolata: a) fimbriata, (Sph. Lind-
bergii ScHımp.); b) erosa (Sph. riparium ÄNGSTR.); c) trian-
gularıa (Sph. cuspidatum EHRH., Sph. mendocinum Sur. et
Lesou., Sph. recurvum (Par. BEauw.) Russ. et WARxsr.,
Sph. obtusum WaRxsr.). B. Ovalia: (Sph. molluscum BRucH.).
V r. 1911 rozdělil Warnsrorr stejným způsobem a vypočí-
tává následující evropská cuspidata; Ser. T. Lanceolata: Subser.
1. laciniata (Sph. Lindbergii Scuımp.), 2. erosa (Sph. ripa-
rium ANGSTR.), 3. lingulata, 4. triangulolingulata (Sph. Jen-
senti LinDB. FIL, Sph. obtusum WaRxsr., Sph. Dusenii JENS.,
Sph. amblyphyllum Russ., Sph. trinitense U. Mürr., Sph. bal-
ticum Russ., Sph. ruppinense WARxsr.), 5. triangularia (Sph.
Torreyanum SuLLıv., Sph. pulchrum LrixoDB., Sph. recurvum
(Par. BEauv.) Wagxsr., Sph. serratum Axcsr., Sph. fallax
Krınc.. Sph. cuspidatum EHRH.), 6. aeguifoha (Sph. mono-
cladum (Krınc.) Warxsr., [Sph. hypnoides (BRucH) Warnsr]);
Ser. II. Ovalia: (Sph. molluscum BRucH.). V r. 1899 (a 1903
v »Lotose«) studoval evropská Cuspidata H. LINDBERG, jenž
pokračuje v intencích RussowovŸcx rozeznává toliko 9 druhů
a 3 subspecií.
České druhy dají se roztřídit:
Řada I. Lanceolata Warnst. Cuspid. Gruppe 1890 p. 200.
Lístky větevné kopinaté na podlouhlé špičce tupě
uťaté, drobně zoubkaté, s okraji na špičce do vnitř
svinutými; čepel listová za sucha často zvlněná.
Oddělení 1. Fimbriata Warnsr. l. c. Syn.: laciniata WARNST.
Sphagnol. univ. 1911 p. 184 — Lodyžní lístky kopi-
šťovité, na široké špičce i po krajích silně třís-
nité.
160 XI. Karel Kavina:
15. Spec. Sph. Lindbergii Scurmr. Monogr. 1858 p. 67.
Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 54., SCHImP. Synopsis ed.
11. 1876. p. 832., Limpr. Krypiog. Fl. Schles 1820) nr 221,
Braıtuw. The Sphagnaceae 1880 p. 77., Warnst. Die eur.
Torfm. 1881 p. 111., Husnor Sphagnologia 1882 p. 13., LinDe.
Eur. och N. Am. hvitmos. 1882 p. 60., DĚDEČEK Sphagna boh.
1883 p. 13., Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 506., 607.,
Limpr. Laubm. 1885 p. 127., RöLL Zur System. Flora 1886 p.
180., Caro. Sphaignes d' Eur. 1886 p. 77. (93.), Dusén On
Sphagn. Utbredning 1887 p. 45., 99., WARNST. Cuspid. Gruppe
1890 p. 201., WErpm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 32.. VEL.
Mechy.c: 1896 p..79.;, WArnsrt. Leb. ü. Torfm. 19037p73562
Rorx. Eur. Torfm. 1906 p. 20., Warnsr. Sphagnol. univ. 1911
p. 184. :
Syn.: Sph. cuspidatum var. fulvum (Senpr.) RABENH.
Deutsche Kryptog. fl. 1848.11. 3. p. 75. no 6110.
Sph. fulvum Senpr. mss. (1839, teste Warnsr. Spha-
gnol. univ. 1911 p. 184.)
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 301., 701.
LrmrR. Bryoth. siles. no. 100.
WarRxsr. Sphagnoth. eur. no. 176.
Samml. eur. Torfm. no. 359.
BAUER. Musei eur. no. 529.
PRAGER, Sphagnoth. sud. no. 19., 20., 21.,, 22023922,
25.26... (8:
Hlustr.: ScHrmr. Monogr. 1858 tab. XXV., XXVI. fie. L
BRarruw. The Sphagnaceae 1880 tab. XXIII.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. III. fig. 30.
Warnsr. Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 1.—6., tab.
M osa
Jens. De danske Sph. Arter 1890 tab. II. fig. 27.
Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p. 357. fig. 3., p. 383.
110202;
Rotx. Eur. Torfm. 1906 tab. V. fig. 4.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 191. fig. 38 H.
Měkké, husté 1 řídké, rozhčně hluboké trsy barvy
zlatově až rezavohnědé neb zelené, ale zelená barva
pomíšena vždy shnědou. Rostlinky statné islabé,
České, raSelinniky. 161
za sucha význačně lesklé. Lodyžka přímá, jednoduchá,
zřídka větvená, hnědá. Kůra žlutavá neb hnědavá ze2—4
vrstev tenkostěnných buněk hyalinních nepravidelně rozvr-
stvených kolem žlutavě, červenavě neb tmavě hně-
dého válce dřevního, složeného z několika řad tlusto-
stěnných buněk. Větve ve svazečcích často sblížených, po
45, z nichž 2 silnější větévky přímo odstávají a zbylé při-
tisknuty jsou k lodyžce. Lodyžní lístky
jsou převislé, k lodyžce přitisklé, ouškaté,
různě veliké, 1—3 mm dlouhé, 0°5—1'5 mm
široké. Jsou kopisťovité,na široké špičce
MPO Sama cha sulné. trısnıte, takže
úplně upomínají na lodyžní lístky Sph.
fimbriatum Wırs. Hyalocysty až do poloviny
čepele široce rhombické s blánami buněčnými
na obou stranách téměř úplně resorbovanymi,
bez vláken; k basi se prodlužují a nemají
stěny tak resorbovány. Okraj listů lemován
širokou ovrubou k basi ještě značně se rozši-
řující. Větevné lístky jsou tuhé, lesklé,
za sucha nevlnité a na silných větévkách
obyčejně pravidelně pětiřadé,na slabších
a dolejších větvičkách slabě jednostranné. Veli-
kost jejich jest různá a i tvar mění se od
vejčitě kopinatého k podlouhle kopinatému ;
na úzce uťaté špičce jsou slabě zoubkaté a
mají kraje ostře 3—4 řadami hyalinnich buněk — opr 9 Son,
lemované a v přední polovině čepele do vnitř © Lindbergii; ve
ohrnuté. Hyalocysty jsou hustě vláknité na skut. vel.
vnější straně s malými pory v rozích, © Koppenplan.
na vnitřní vedle větších porů v rozích buňky ©
s menšími pory komissurálními. Chlorocysty na příčném prů-
řezu trojboké s dovnitř vykrojenými postranními stěnami
na vnější stranu listu poSinute anavnitřníod
hyalocyst úplně zarostlé. Perichaetiální listy
veliké, na široké okrouhlé špičce silně třísnité jako lístky lo-
dyžní; okraje mají ohrnuté, hyalocysty nevláknité, toliko
v apikální třetině čepele. "P
Jedno- i dvoudomé. Samčí větévky jsou ztuha
11
162 XI. Karel Kavina:
odstálé, tmavě zbarvené, málo však od ostatních větévek od-
chylné. Tobolka dosti velká, po vyprášení k basi zúžená a
pohárkovitá. Dozrává ku konci července, v srpnu.
Měnívá se velikostí 1 habitem. Warnsrorrovo (29. p.
359., 24. p. 11.) rozdělení variet podle velikosti větevných
lístků na var. macrophyllum (2—3 mm dlouhé, 1 mm široké),
mesophyllum (V5—16 mm dlouhé, 05—06 mm Sir.) a micro-
phyllum (086 mm dl., 0'4—0'45 mm Sir.) jest nepřesné; lepší
jsou variety LIMPRICHTOVY
1. var. compactum Limpr. Zur System. Bot. Centralbl.
1881 p. 319. Rostlinky o trsech velmi hustých, sva-
zečky větviček značně sblížené. Velmi častá var.
2. var. tenellum Limpr. l.e. Rostlinky štíhlé dosti v v-
soké, lodyžní lístky jak dlouhé, tak široké, svazečky
větévek na lodyžce oddálené.
3. var. submersum LrmrR. Laubm. Nachtráge. III. 1901
p. 621. Rostlinky ve vodě v chomáčcích vzplývající
habituelně naprosto Sph. cuspidatum var. submersum
podobné. Lodyžka bledá, 10—15 cm dlouhá, se 4—5
vrstevnou kůrou, bezbarvou dřevní vrstvou a dřeňo-
vými široce voluminosními buňkami. Větévky v oddále-
ných svazečcích a všechny vzpřímené. Lodyžní
lístky na špičce nerozšířené, dvakrát delší než
širší (07—0'8 mm široké, 1'3—16 mm dlouhé). Větevné
lístky řídce na větévce sestavené, některé trochu jedno-
straně srpovité, úzce kopinaté, 2—3 mm dlouhé, ©8—1 mm
široké. na obou stranách bezporé, jen tu a tam vro-
zích buněk jsou drobounké pory po silném zbarvení vystu-
pující. Chlorocysty na příčném průřezu trapezoické
na obou stranách volné. Znamenitý příklad jak dalece
může vodní prostředí nejen habitus, ale i celou anatomickou
stavbu změniti. V tůňkách na Bílé louce (Limpr.!), Labské
louce, Koppenplanu (!). Srovnej tab. I. obr. 4a. b.
Sph. Lindberg ScHrmP. patří k nejpamátnějším
rostlinám české flory vůbec. Jest hojné v arktické
a subarktické Evropě (jmenovitě nad 65“ s. š.), Asii i Ame-
rice. Přeskakuje celou střední Evropu, až opět hojně se vy-
skytá na Krkonoších a jako vzácnost na hranicích Solnohrad
a Štýrska u Stadlu na hoře Lasa, kde BREIDLEREM bylo
České rašelinníky. 163
sbíráno. Představuje tudíž památný zbytek bývalé flory za
ledové doby v Evropě rozšířené.
Na Krkonoších sbíráno poprvé 28. června 1824 FLo-
TOWEM (WARxsT. 8. p. 7. sep.) na Bílé louce, kde pak 15.
srpna 1838 SENDTNEREM bylo znovu nalezeno, avšak nepo-
znáno a brzo jako Sph. cuspidatum, brzo jako Sph. fulvum
udáváno. Až teprve 21. července 1859 MILDE nalezl ho u Ma-
lého rybníka a správně 1 rozpoznal. Od té doby nesčíslněkráte
sbíráno na hřebenových rašelinách krkonošských v pásmu kle-
čovém, kde vesměs všude jest hojné vroubíc jmenovitě ve
společnosti Sph. rigidum ScHrmr. a Hypnum sarmentosum
WAHLEnB. okraje tůněk (LrmrR., VEL., ScHir., WILHELM,
Mar., PRAGER, BAUER, !).
Pozn.: Podle pětiřadých větévek, hnědého zbar-
vení a především dle třísnitých lodyžních lístků,
již pod lupou dobře znatelných okamžitě k poznání.
Oddělení 2. Erosa Warxsr. Cuspid. Gruppe 1890 p. 200.
Modvzm lístky, troj boce jazykovite na
špičce podélně roztržené, vždy bez vlákének.
16. Spec. Sph. riparium A NGSTR. Oefvers. Vet. Ak. Handl. 1864
p:
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 308., 511., 608.,
Lımpr. Laubm. 1885 p. 133., RöLL Zur System. Flora 1886
p. 181., Duséx On Sphagn. Utbredning 1887 p. 34., 94., WARNST.
Cuspid. Gruppe 1890 p. 203., Krınc. Leb. u. Laubm. W.- u.
O.-Preus. 1893 p. 92., Weıpm. Prodr. č. mechů 1895 p. 34.
VEL. Mechy č. 1896 p. 79., WaRxsrT. Leb.- u. Torfm. 1903 p.
360., Roru. Eur. Torfm. 1903 p. 21., WARxsr. Sphagnol. univ.
1911 p. 192.
Syn.: Sph. recurvum var. robustum HaRTw. Skand. Fl. 1864
(teste CaRD. Répert. 1897 p. 146.).
Sph. cuspidatum var. v.) speciosum Russ. Beitr. z.
Kenntn. 1865 p. 57.
Sph. speciosum Krınc. Beschreib. d. in Preus. gef,
Art. u. Var. d. Gat. Sph. Schrift. d. phys. ök. Gesel.
Königsb. 1872 p. 5.
11*
164 XI. Karel Kavina:
Sh. spectabile ScHimp. Synopsis ed. II. 1876 p. 834.
Sh. cuspidatum b. riparium (AxasrR.) Limpr. Kryp-
tog. Fl. Schles. .1876 p. 224. |
Sph. intermedium subsp. riparium Lans. Musei
Scand. 1879: p. 12: |
Sph.variabile var. 1 intermedium © speciosum W ARNST.
Die, eur. Torfm. 1881 p. 62. exel. syn. S. obtusum
WARNST. (1877) |
Sph. recurvum. var. spectabile. SCHLIEPH. Irmischia
1892 p. 66.
Exsic.: RaABENH. Bryoth. no. 707., 1350.
Warnst. Sphagnoth, eur. no, 108., 180.
Samml. eur. Torfm: no: 88; 148191;
261.200. 34977300,
BavER Bryoth. boh. no. 88., 89.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 23.
Sphagnoth. sud. no. 27.
Ilustr.: Warnst. Sphagnol. Rückbl. 1884 tab. VI. fig, 27a, b.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. III. fig. 27.
Warnst. Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 7.—12., tab.
Hate. be.
ebu 21ortm. 1903 pr 3@H
fo. ab.
Rorx Eur. Torfm. 1906. tab. VI. fig. 12.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 198. fig. 39 A.
Trsy řídké, pěkně trávo vě zelené, někdy zažloutlé,
značně hluboké. Rostlinky statné, silné jako Sph.
squarrosum PERs. 15—35, někdy 1 40 cm vysoké, Lodyžka
zelenavá, silná, jednoduchá, zřídka větvená. Epidermis
2—4 vrstevná z úzkých buněk; dřevní vrstva mocná, bledá
neb zažloutlá a jen místy zřetelně od kůry oddělená. Vet-
vicky po 4—5 ve svazečcích, jež obyčejně oddáleně za sebou
na lodyžce jsou sestaveny; silnější odstávající větévky jsou
až 5 cmdlouhé, vzpřímené neb dolů sehnuté. Lodyžní lístky
jsou velké, 1°5—1°7 mm dlouhé, 0'8—1'2 mm široké, převislé,
trojboce jazykovité a na špičce-vždy. do '/,—/; če-
pele podélně roztržené, na okraji široce lemované ;
ovruba se k basi silně rozšiřuje. Hyalocysty bez vláken
1 porů a často v hořeních částech čepele mají stěny na obou
: AD 900;
je)
České rašelinníky. 165
stranách resorbované. Větevné lístky jsou velké (23
až 3 mm dlouhé, 1 mm široké), široce kopinaté a v dlou-
hou, na konci drobně zoubkatou a po krajích ohrnutou špičku
vytažené; okraje po celé délce široce lemovány. Za sucha jest
čepel vlnitá se špičkami spirálně zkroucenými, temně
lesklá. Hyalocysty jsou protáhlé, řídce vláknité a
mají na vnější straně vapikälnı části drobné
pory v rozích, v prostřed čepele poblíže krajů pak velké
skuliny v hořeních rozích buňky. Na vnitřní straně jsou
malé i větší pory v různém počtu iuspořádání, v ro-
zích neb ve středu stěn buněk, někdy pak bývají v prostřed
čepele podobně skuliny. Obzvláště veliké skulinv mají listy
tenkých visících větévek, kde často i do poloviny jest stěna
hyalocystami resorbována. Chlorocysty jsou na průřezu
trojboké ana vnitřní straně od hyalocyst za-
rostlé, na vnější pak volné, neb trapezoické a volné
na obou stranách. Periehaetialní lístky jsou velké, ši-
roce vejčité, do */, čepele jen z protáhlých chlorocyst složené;
v hoření části přítomné hyalocvsty nemají am vláken ani porů.
Dvoudomý; samčí větévky zahnědlé, nepatrně od-
lisne. Tobolky velké, z pravidla na krátkých pseudopodiich.
Spory tmavozlute, papillosní, 25 u v průměru (sec. WARNnST.
29. p. 361.)
1. var. coryphaeum Russ. ap. WaRxsr. Leb. u. Torfm.
1903. p. 362. Rostlinky statné robustní vfidkyeh,
značně hlubokých trsech. Silnější větévky oblou-
kovitě odstálé, řídce olistěné, lístky větevné za sucha
silně vlnité.
f. speciosum Russ. ap. WaRxsr. ibid. p. 361. pro var.
Syn.:. var. teres: Russ. in lit. Vétévky. odstálé jsou
hustě, oble olistěné, lístky větevné za sucha jen
slabě vlnité. |
f. gracilescens Russ. ap. Warnst. Samml. eur. Torfm.
1890 no. 191., 269., 270.5 349., 352. Syn.: var. Isereanum
ScHir. Lotos 1900 no. 7. Rostlinky jemné, štíhlé, s ten-
kymi až 3 cm. dlouhými, obloukovitě odstálými
větévkami. | | Lt ER,
2. var. sguarrosula Jens. Cat. des plants Soc. bot. Co-
penh. 1883 p. 23. Syn.: var. fluitans Russ. ap. WaRxsr. Leb:
166 XI. Karel Kavina:
u. Torfm. 1903 p. 362.; var. aguaticum Russ. in lit. ibid.
Rostlinky ve vodě ponořené, trávově zelené,
s dlouhou lodyžkou. Kůra lodyžní chybí, nedifferenco-
vaná, lodyžní lístky o něco menší než u předešlé var.
Větve jsou prodloužené, řídce olistěné, lístky vě-
tevné často hoření půlkou kolmo vyhnuté; čepel
jejich jest v apikální části složena pouze zpro-
táhlých chlerocyst, hyalocysty jsou přítomny až
v části dolejší, nemají porů a jsou řídce vláknité. Rost-
linky na vodě splývající mají větévky kostrbaté. Ve vodě
ponořené upomínají na nějakou robustní formu Sph. cuspi-
datum var. submersum. Opětný krásný příklad mocného pů-
sobení vodního media na anatomickou stavbu. rostlinky.
Vzácnější; tůňka u slapu Mumlavy (!)
Sph. riparium Änestr. jest dobrý druh, jenž se nám
vždy co takový representuje. Poslední dobou Limpricar (6
IV. Nachtr. p. 623.) odtrhuje od něho poslední varietu jako
samostatný druh Sph. speciosum (Russ.) KLING., jež charak-
terisuje následujícími znaky: 1. nedostatkem vrstvy kůrové,
2. b. dřevní vrstvy mají silně ztluštělé stěny a json na peri-
feri menší, 3. skuliny v čepeli lístků větevných poblíže
okrajů jsou v prostřed stěny buňky, 4. chlorocysty jsou na
obou stranách volné. Jsou to však vesměs znaky minuciosní
a tak měnlivé, že nikdy neoprávňují formu tuto za druh
uznávati. Kůra 1 při typickém Sph. riparium bývá nestejně
na obvodu, jak často 1 u jiných Cuspidat bývá, vyvinuta;
velikost dřevních stereid se k periferii z pravidla u všech
skoro Sphagen zmenšuje. Tvar chlorocyst rovněž, jak jsme
již u dřívějších skupin viděl, často z trojbokého v trape-
zoický se mění, a stejně 1 poloha skulin v hyalocystách není
trvalá. Jest tudíž názor LimprıcHhrüv jednostranný, a není
také ani od bryologů uznáván. (Warnsr. 29 p. 363.)
Rovněž variety Angstroemovy z T. 1864 apricum a sil-
vaticum jsou tak nepřesně popsány, že nelze o nich rozhod-
nouti, do které skupiny forem patří; dle LrmPRricuTa (6 IV.
p. 622.) var. silvaticum patří ke Sph. Jensen Linpe. FL.,
jisté však to není. Zmiňujeme se o nich, poněvadž BAUEREM
jsou pro Čechy publikovány.
České rašelinníky. 167
S'ph. riparıum Angstr. jest v severní a střední Evropě,
Asıi 1 Americe. Vyhledává hluboké lesní bažinky, zarůstá
lesní tůňky, příkopy. Z Čech známo jen z několika stano-
visk: Litrbachy, Heinrichsgrün, Sauersack (BavER), Raspe-
nava, Nové Hutě (Mar.), Spitzberg u Božího Daru (Mönk.),
Hirschenstand (Rörr), Vel. Jiz. Louka, Cvikava (ScHrr.),
Slapy Mumlavy (!), Labský Důl (!), Kvilda (Vanpas), Stu-
benbach (Ver.), Oberplan (Scurr.), Boubín (!), rašeliny
Roklanské (!) Chotěboř (Baver!).
Pozn.: Makroskopicky poznáme Sph. riparium dle
statného zevnějšku, velkých význačně roztržených
lístků lodvžních,a za sucha zpravidla vlnitých lístků vě-
tevných.
Oddělení 3. Triangularia Warnst. Cuspid. Gruppe 1890
p. 200.
Lodyžní lístky trojhranné neb trojboce ja-
zykovité na špičce nikdy nejsou roztržené.
17. Spec. Sph. euspidatum (Enr. Plantae crypt. exs. no.
ZDI)
ScHrmr. Monogr. 1858 p. 60., Russ. Beitr. z. Kenntn.
1865 p. 59, ScHimp. Synopsis ed. II. 1876 p. 831., Lımpr.
Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 223., Brartraw. The Sphagnaceae
1880 p. 92., Husnor Sphagnologa 1882 p. 14., DĚDEČEK
Sphagna boh. 1883 p. 16, Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora
1884 p. 511., 608., Lımpr. Laubm. 1885 p. 129., RörLL Zur
System. Flora 1886 p. 232., CaRD. Sphaignes d’Eur. 1886 p.
82 (98): Dusén On Sphagn. Utbredning 1887 p. 39., 98.,
WaRxsr. Cuspid. Gruppe 1890 p. 205., Werpm. Prodr. čes.
mechů, 1895-p. 33., VEL. Mechy č. 1896 p. 78., WARxsr. Leb.
Umso 1903. 9. 365., Korea: Hunz Lori 190697223
Warnst. Sphagnol univ. 1911 p. 263.
Syn.: Sph. palustre B Linné Species plant. ed. 1. 1753. II.
pov exp.
Sph. capillifolium Hepw. Fund. hist, nat. mus. 1782
IT. p. 86. exp.
Sph. cuspidatiforme BREUTEL Beitr. Flora 1824 p.437.
168
Exsic.:
lustr.:
XI. Karel Kavina:
Sph. laxifolium C. Mürr. Synopsis I. 1849 p. 97.
Sph. cuspidatum var. B submersum, By plumulosum,
59 plumosum, Be hypnoides Scnimr. Monogr. 1858
pro
Sph. cuspidatum var. falcatum et plumulosum Russ.
Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 59 exel. al. var.
Sph. variabile var. 2. cuspidatum WaRxsr. Die eur.
Torfm. 1881 p. 69. exel. © majus Russ.
Sph. cuspidatum (Eurn.) Russ. et Warxsr. Sphagnol.
Stud. Sitzungsber. d. Dorpater Naturforscher-Ges.
1889 p. 9. |
RABENH.: Bryoth. no. 209.—211., 609., 716b.
Limpr.: Bryoth. siles. no. 197a, b,
WARNST.: Sphagnoth. eur. no. 49, 50.902.098,
115.-141852182, 4.96:
Samml. eur. Torfm. no. 96, 196., 282
283 910:
Crypt. exsic. ed. a Museo Vindob. c. II- no. 193., c.
ROVNO 1574 1509:
BAUER: Musci eur. no. 511.
PRAGER: Sphagnoth. germ. no. 24., 63.—69., 116.—120.
Sphagnoth. sud. no. 28., 30.
ScHımp. Monogr. 1858 tab. XVI.
BRarrHw. The Sphagnaceae 1880 tab. XXVI, XXVII.
Warnsrt. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. VI. fig.
27b—28d.
Ross. Zur Anat. 1867 tab. IIL 112729220:
Warnst. Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 13.31.,
VAB O dk,
Warnsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 357. fig. 55 pP. 383.
O p.©393..t10, 3a, b,eAa,b, x
Bose Mar; Torfm. 1906 tab. VI: Hoss pe sad:
Neo 2,9% 18.
Warnsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 270. fig. 48 B.
227.
Rostlinky nejčastěji ve vodě rostoucí v hustých
trsech, neb i ve velmi měkkých chomáčích vzplývající, barvy
světle zelené, žlutozelené, někdy i trochu zahnědlé.
Za sucha jsou velmi měkké. Lodyžka jest tenká,
štíhlá až 35 em. dlouhá, jednoduchá, dutá a zelená. Kůra
České rašelinníky. 169
ze 2-3 vrstev tenkostěnných buněk, vždy zřetelně od
tlustostěnných dřevních buněk differencovana. Drevni
vrstva jest bledá; bezbarvá, nebo zelenavě žlutavá.
Větévky jsou po4 ve svazečcích, jež jsou buď hustě na lo-
dyžce směstnané neb oddálené, a z nichž vždy po 2 silnějších
větévkách vzpříma neb obloukovitě odstávají. Někdy jsou
stejně odstálé všechny větévky ve svazečku; kůra větevná
má retortové buňky se slabě ohnutým hrdélkem. Lodyžní
listky. sou:velké (L mm.'Sir.,,:1--1'8 mm. dlouhé). po-
dlouhle trojboce jazykovité, úzce špičaté; okraje
mají zpravidla do vnitř svinuty a lemovány ovrubou
kbasu lustku se rozšiřující. Hyalocysty. v ho-
řejší polovině čepele jsou hustě vláknité, na vnější
straně v apikální části s drobounkými pory v rozích, na
vnitřní s velkými pory ve středu stěny buňky. Větevné
lístky jsou řídce na větévce sestavené a často jedno-
stranné, podlouhle kopinaté až šídlovité (přes 3 mm.
dlouhé), na úzce tupé špičce hrubě zoubkaté s okraji silně
do vnitř ohrnutými a lemovanými širokou (4—8řadou) hya-
linni ovrubou. Čepel za sucha jest nelesklá a nevlnitá, neb
jen nepatrně zvlněná. Hyalocysty jsou protáhlé hustě
vláknité, a na vnější straně toliko s drobnými oje-
dinelymi pory v hořením a dolením rohu buňky; na
vnitřní straně jest podobně málo porů, toliko drobné
pory rohové, jež k basi se zvětšují. Chlorocysty jsou
na průřezu trapezoické a na obou stranách
volné. Perichaetiální lístky jsou velmi velké, široce
vejčité, v dlouhou špičku protáhlé; hyalocysty, jen v hoření
části čepele přítomné, jsou řídce vláknité a mají na vnitřní
straně velké pory.
Dvoudomý, zřídka plodný. Samčí větévky sou
protáhle kyjovité a hnědé. Tobolky tmavohnědé, často na
dlouhém pseudopodiu. Spory hnědožluté, papillosní, 25—35 u
v průměru (dle Warxsr.).
Druh značně variabilní, jehož mnoho variet i
forem bylo popsáno. Nejdůležitější: |
i. var. falcatum Russ. Beitr. z. Kenntn. 1865 p. 59.
Husté trsy silných rostlinek barvy zelené, žlutavé
neb nahnědlé. Svazeckv větví obyčejně hustěji sblížené,
170 XI. Karel Kavina:
odstálé silnější větévky krátké, jmenovitě poblíže
konce lodyžky, srpovitě dolů ohnuté, lístky větevné
jen nepatrně jednostranné. Velmi častá forma na susších
místech, na pokraji příkopů, ve vodě nevzplývá.
2. var. submersum ScHrmr. Monogr. 1858 p. 61. Rost-
linky útlejší, žlutozelené neb sytě zelené, ve vodě ro-
stoucí. Větévky ve svazečcích oddáleně na lodyžce sestave-
ných. Silnější dvě větévky vždy jsou dlouhé, v mír-
ném oblouku odstálé. Lístky větevné hustě sesta-
vené, za sucha nepatrně vlnité; nikdy nejsou jednostranně
zahnuté.
3. var. plumosum NEES, HoRNSCH., STURM Bryol. germ.
1823 p. 24, tab. IV. fig. 9. Rostlinky světle zelené ve
vodě vzplývavé, statné, robustní; větévky ve
svazečcích na lodyžce sblížených (subf. densum Warxsr.
Sphagnol. univ. 1911 p. 267. pro f.) neb oddálených (subf.
remotum WARNST. 1. c. pro f.), všechny stejné a vzhůru
odstálé. Větevné lístky úzce kopinaté až 5 mm.
dlouhé, 0°5 mm. široké, vzpříma odstálé, za sucha nevlnite.
f. plumulosum ScHrmr. Monogr. 1858 p. 61. Rostlinky
ponořené, v chumáčích jem ných, spíše na Cladophoru upomí-
najících, vzplývající, barvy světle zelené. útlounké, za sucha
neobyčejně měkké. Větévky v oddálených svazeč-
cích všechny stejně vzhůru odstálé, pérnatě
olistěné, lístky vetevn& úzce a dlouze kopinaté,
za sucha zvlněné. |
Sph. cuspidatum jest všeobecně rozšířeno v celé
Evropě, střední Asn, Sev. Americe i Austrahi v hlubokých
bažinách a rašelinách, kde celé tůňky zarůstá. V Čechách
jest rovněž velmi rozšířeno, hlavně na vrchovištích a bažin-
ných loukách v hornatějších polohách. Tvoïf mnoho lokál-
ních, avšak bezvýznamných forem; vždy se lehce po-
znava podle podlouhlych trojboce razvorE
tých, v apikální části vláknitých lodyžních lístků,
a podlouhle kopinatých za sucha zpravidla nevlnitých lístků
větevných.
České rašelinníky, 171
18. Subspec. Sph. obtusum (WaRxsr.) Russ. Sphagnol. Stud.
1889 p. 103.
WarnsT. Cuspid. Gruppe 1890 p. 222., Krınc. Leb.- u.
Laubm. W.- u. O.-Preus. 1893 p. 95., WARxsr. Leb. u. Torfm.
1903 p. 374., RoTH Eur. Torfm. 1906 p. 29., WARxsr. Spha-
gnol. univ. 1911 p. 201.
Syn.: Sph. cuspidatum var. 9 majus Russ. Beitr. z. Kenntn.
1865 p. 58. ex p.
Sph. variabile var. 1. intermedium © speciosum W ARxST.
Die eur. Torfm. 1881 p. 62. ex p.
Sph. recurvum var. obtusum Warxst. Sphagnol.
Rückbl. Flora 1884 p. 511.
Sph. Limprichtii RörL Zur System. Flora 1886 p.
Sl exp.
Exsie.: Warnst. Sphagnoth. eur. no. 45.
Samml.. eur. Torfm. no. .193., 271.274,
365.—367.
Bauer Musa eur. no. 34., 533., 550.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 25., 27., 28., 57.—60.
Illustr.: WARxsrT. Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 47.50.,
tab ER fix L u:
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. II. fig. 1., tab. VI. fie.
9 tab: VEL. Tig.6.
"Trsy řídké, zelené neb zažloutlé, ve vodě ponořené
neb na břehu rostoucí. Rostlinky habituelně podobné Sph.
recurvum, někdy jsou 1 statnější až robustní jako Sph. ripa-
rium. Lodyžka dosti dlouhá (až 20—25 cm), silna, zelenavá.
Kůra 2—4vrstevná zpravida zřetelně neb jen čá-
stečně od silné, zažloutlé vrstvy dřevní oddělená.
Větévky po 4—5 ve sblížených neb oddálených svazečcích ;
dvě větévky ze svazečku silnější, hustěolistěné,a ob-
loukovitě odstálé. Lodyžní lístky jsou drobné,
1 mm široké, 15 mm dlouhé, trojboce jazykovité se
špičkou široce tupě zaoblenou a jemně nepatrně
třísnitou; okraje jsou poněkud zahrnuty a lemovány ovru-
bou k basi se značně rozšiřující. Hyalocysty jsou bez
vláken, zřídka v apikální části řídce vláknité a mají ve-
172 > XI. Karel Kavina:
like skuliny ve stěnách. Větevné lístky jsou za sucha
nevlnité, široce kopinaté, 15—2'5 mm dlouhé, 1 mm široké,
v ostrou na konci drobně zoubkatou špičku s okraji dovnitř
svinutými a úzce lemovanými, protáhlé. Hyalocysty pro-
táhlé, hustě vláknité, mají na vnější straně v hoření
části čepele dosti četné, jemně konturované, dro-
bounké pory, jež k basi jsou větší, podle komissur 1 upro-
střed stěny sestavené; na vnitřní straně jsou pory po-
dobně uspořádané, ještě s jemnějšími okraji, takže toliko po
silném zbarvení blány vystoupí. Chlorocysty jsou na
průřezu úzce trojboké, na vnější straně listu. umístěné
a na vnitřní dokonale od hyalocyst zarostlé. Pe-
richaetialni listky jsou dle WARNSTORFA (29 p. 376.)
úplně shodné formou ı stavbou s perichaetialními lístky Sph.
recurvum.
Dvoudomý; samčí větévky rezavě hnědé. Tobolky
drobné tmavohnědé; spory žluté, jemně papillosní 18—25 u
v průměru.
Drobný druh z příbuzenstva Sph. cuspidatum, jemuž se
tvarem větevných lístků a jich porovitostí poněkud přibl-
žuje; tvarem lodyžních lístků upomíná na Sph. Duseni, jinak
v ostatních znacích blíží se k Sph. recurvum jmenovitě var.
amblyphyllum. Nemaje dostatečně materiálu po ruce, musím
se opírati oúdaje jiných autorů, a protomedovoluji si náhled
svůj pronésti. Tolik jest však jisto, že Sph. obtusum jest
velmi špatným druhem a že dlužno jej spíše za subspecu Sph.
cuspidata nebo Sph. recurva pojmouti. Důkladnější studium
tohoto »druhu« později pravou cenu jeho ukáže.
Sph. obtusum udává se ze střední Evropy a Sev. Ame-
riky jako dosti hojné. V Čechách jest však vzácné. Libuje
si v hlubokých bažinách v rovině i vrchovištích rostouc po-
dobně jako Sph. cuspidatum ve vodě. BAUEREM udáváno jako
velmi vzácné z okolí Litrbach, MATOUSCHKEM od Nových
Hutí ze sev. Čech; r. 1910 sbíral jsem ho na Šumavě na ra-
Seliné Plattenhausské, »Todte Au« u Černého Kříže a För-
chenheidu.
Charakteristické pro Sph. obtusum jsou drobounké,
ztěží zřetelné pory v lístcích větevných.
České rašelinníky. 173
19.Spec. Sph. recurvum (Palisot de Beauvois Prodr. 1805 p. 88.).
ScHImr. Synopsis ed. II. 1876 p. 880., Limpr. Laubm.
1885 p. 131., Card. Sphaignes d’Eur. 1886 p. 78. (94.), ROLL
Zur System. Flora 1886 p. 183., Russ. Sphagnol. Stud. 1889
p. 99., 107. et segu., WARxsT. Cuspid. Gruppe 1890 p. 213.,
Krive. Leb. u. Laubm. W.- u. O.-Přeus. 1893 p. 95., WEIDM.
FROU ČES mechü‘ 1895 D. 33, VEL. Mechy c.. 1896 p. 19.,
Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p. 385., Rotx Eur. Torfm. 1906
p. 30, WARNST. Sphagnol. univ. 1911 p. 237.
Syn.: Sph. intermedium Horrm. Deutschl. Fl. 1795, 2. p.
22. excl. syn. et. Var.
Sph. pentastichum Brin. Spec. muse. 1806 I. p. 16.
Sph. acutifolium var. recurvum WEB. et MoHr Bot.
Taschenb. 1807 p. 74.
Sph. cuspidatum © NEEs, HoRNscm., Sturm Bryol.
serm. 1823 :1: p. 23.
Sph. cuspidatum ScHıme. Monogr. 1858 p. 60. exel. var.
Sph. rufulum C. Mürr in Linnaea 1874 p. 548.
Sph. Limprichtii var. parvifolium ROLL Zur System.
Flora 1886 p. 183.
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 202., 209., 708., 1148.
Limpr.: Bryol. siles. no. 196.
Warnsr.: Sphagnoth. eur. no. 983.—95., 109.—111.,
114181.
Samml. eur. Torfm. no. 89.—92., 261.—266.,
362.—364.
Cryptôg. exsic. ed. a Mus. VrvpoB. c. IV: no. 283.
Bauer: Bryoth. boh. no. 86., 275.
Musei eur. no. 9.—12., 505.
PRAGER: Sphagnoth. germ. 29.—35., 70.—74., 124.—129.
k Sphagnoth. sud. no. 31.—39.
Illustr.: Warnsr.: Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 35.—46.,
í tables.
Lebiu Moeim21903. prsll ie 22.35
p. 393. fig. 12., 18.; 14. p. 456. fie. 4.
Rorx: Eur. Torfin. 1906 tab. VI. fig. '6., 7., 8., 10. tab.
MIL 030 bab AX re
WARNnST.: Sphagnol. univ.: 1911 p. 10. fig. 3g., p. 191.
f19..38A, px 210.522 4061:
174 XI. Karel Kavina:
Rostlinky v rozsáhlých trsech řidčích neb hustých, různě
hlubokých skládajících koberce barvy bledě zelené často se
žemlově hnědým nádechem. Lodyžka dosti dlouhá, štíhlá,
zelená. Kůra ze 2—4 vrstev tenkostěnných buněk zřetelně
od silné, bledězelené vrstvy dřevní odlisenych; někdy bývá
však odlišena jen na jedné straně, jindy vůbec odlišena
není. Větévky v oddálených neb sblížených svazečcích po
4 až 5; silnější 2 větévky ze svazečku zpravidla odstávají a
bývají někdy dlouhé, ku konci zúžené. Lodyžní lístky
jsou zpravidla malé, ©5—2 mm. dlouhé, ©5—1 mm. ši-
roké, rovnostranně trojboké s krátkou úzkou
špičkou, nebo podlouhlé se špičkou široce za-
oblenou. Okraje lemovány ovrubou k basi zpravidla silně
rozšířenou, nebo všude stejně širokou. Hyalocysty zpravidla
bez vláken, s velikými skulinami v bláně buněčné. Vě-
tevné lístky jsou hustě střechovité, podlouhle kopinaté
s okraji úzce lemovanými v dlouhou špičku svinutými. Za
sucha čepel jest význačně zvlněná. Hyalocysty širší
a kratší než u cuspidata, hustě vláknité, na vnější straně
tohko s drobnými, k basi se zvětšujícími oboustrannými
pory v hořeních rozích buňky; na vnitřní straně jsou
pory skoro ve všech rozích, seskupujíce se v pory po-
dvojné 1 potrojné. Chlorocysty jsou na průřezu troj-
boké, skoro téže výšky jako hyalocysty, takže na vnitřní straně
jsou vůbec volné, neb jen nepatrně zarostlé. Perichaeti-
ální lístky jsou velké, vejčité na okrajích svinuté s krátkou
drobnou špičkou. Hyaloeysty jsou přítomné toliko v hoření části
čepele, nemají ani vláken ani porů; někdy chybí vůbec, takže
čepel jest složena jen zprotáhlých obdélníkových chloroeyst.
Dvoudomy, samčí větévky jsou protáhle kyjovité
a hnědé. Tobolky malé, lesklé, spory, žluté, hladké, prů-
měrně 23—25 u velké.
Velmi variabilní, tvořící spoustu forem. Poslední dobou
jest od moderních sphagnologů rozdělován v celou řadu druhů
(Sph. parvifolium |Senor.] Warnsr, S. fallax [Krınc.]
Warnsr., Sph. amblyphyllum Reuss., Sph. pulchrum [LixDe.]
Warnsr., Sph. balticum*) Russ., Sph. pseudocuspidatum Roru,
*) Sph. balticum Russ. bylo poslední dobou publikováno též
z Čech z Rudohoří. (ROLL Oester. bot. Zeitschr. 1907, LVII. p. 101.)
České rašelinníky. 175.
Sph. pseudorecurvum RöLL, Sph. Schultzii WARNST. a j.) jež
však se navzájem od sebe velmi nepatrně liší; Sph. recurvum
samo jest druhem špatným, přecházejíc někdy do Sph. cuspi-
datum; uznáváme jej co druh jedině ze stanoviska prakti-
ckého k vůli snazšímu přehledu forem Sph. cuspidata, jehož
jedno plemeno, komplex forem, představuje. Četné formy
recurva dají se shrnouti následovně:
1. var. mucronatum Russ. Sphagnol. Stud. 1889 p. 109.
pro subspec. Syn.: Sph. recurvum Par. BEAUv. WARxsr.
Sphagnologia univ. 1911 p. 237. Lodyžní lístky jsou troj-
boké delší nebo kratší ostrou špičkou zakončené.
Lodyžní kůra někdy jen na jedné části obvodu zřetelná, někdy
1 vůbec chybí.
f. robustum (BRErpL.) Warnst. Sphagnol. univ. 1911
pro var. Rostlinky velmi statné ve vodě rostoucí, lod.
lístky nevlaknite, větevné až 3 mm dlouhé, za sucha
silně vlnité. V příkopech lesních.
f. vmmersa SCHLIEPH. et Warnsrt. Sphagnoth. eur. 1884
no 181 pro var. Rostlinky ve vodě ponořené, habi-
tuelně na Sph. cuspidatum upomínající. Kůra lodyžní
není odlišná od dřevní vrstvy. Lodyžní lístky
drobné, trojboké často v apikální části vláknité. Vzác-
nější, místy však hojná (Koppenplan!, Velké Dařsko!)
2. var. fallax KLING. Topoyr. Fl. v. W.-Preus. 1880 p.
128 pro spec. Zelené trsy pod vodou ponořené. Kůra
lodyžní chybí. Lodyžní lístky velké trojboké neb
trojboce jazykovité dvakrát skoro delší než širší, v ho-
řejších dvou třetinách vláknité; okraje jsou lemo-
vány ovrubou všude stejnou. Obsahuje celou řadu
drobných forem, které WARNSTORF dělí v aeguiporosa, jež mají
_pory v lístcích odstálých větévek stejně vytvářeny jako u vě-
tévek chabých k lodyžce přitisklých (var. laxifolium WARxsr.,
Roelii ScHLIEPH. (= Sph. Schliephackei (RörLL) Rorx, plu-
mosum WARNST. a j.) a versiporosa, jež mají pory v lístcích
obou druhů větévek rozličně vytvářené, zpravidla v lístcích
vetevek visutých větší a četnější (var. gracile WARNST., sa-
xoniense WaRxsrT., Sph. Schultz WARxsT. a j.) — Odrůda
tato jest WARNSTORFEM prohlašována za dobrý druh, ačkoliv
se ve skute@nosti od Sph. recurvum, jsouc jeho submersní
176 XI. Karel Kavina:
formou, mnoho neliší (1. neodlisna epidermis, 2. protáhlejší,
větší a stejnoměrně vroubené lístky lodyžní, 3. trapezoické
chlorocysty jsou na obou stranách vždy volné) ; znaky odlišné
jsou zde velmi nepatrné, a jak již dříve jsme měl příležitost
ukázati, nestálé. Ostatně sám Warnsrorr (29. p. 372) při-
znává, že spojuje Sph. recurvum. se Sph. cuspidatum, od obou
se nepatrně lišíc. |
3, var. amblyphyllum (Russ.) WaRxsr. Sphagnol. univ.
1911 p. 212 pro spec. Syn.: Sph. pseudocuspidatum. RorH.
Eur. Torfm. 1906 p. 28., 75. Habituelně podobná var. přede-
šlým. Lodyžní lístky drobné, protáhle trojboké
se špičkou zaoblenou, tupou, nepatrně někdy
třísnitou, jsou nevláknité; okraje lemovány ovrubou
jako u var. 1. dolů silně rozšířenou. Často společně
S var. mucronatum, jest však celkem řidčí než tato.
f. parvifolium (Senpr.) Warxsr. Weitere Beiträge in Bot.
Centralblatt 1900, LXXXII. p. 67. pro spec. Rostlinky útlé
(jnak ve všem shodné s var. amblyphyllum), lodyžní
lístky drobounké 05—0'8 mm dlouhé, 05—07 mm široké,
někdy širší, lístky větevné sotva 04 mm široké almm
dlouhé, za sucha jen slabě vlnité, Celkem forma vzácnější
(Velké Dařsko, Kvilda, Todte Au, Pürstling{!]). Proč WARx-
STORF staví tuto formu za druh, nelze mi pochopiti.
Zdá se nám, že rozdělení recurva, jež jsme takto podal
jest nejpraktičtější. Vynecháváme všechny nepatrné formy
i variety, jichž na spousty četní sphagnologové-sportsmani
popsali. Ovšem nepokládáme naše rozdělení nijak za definitivní
nebo dokonalé; celá skupina »druhu« kolem cuspidata se dru-
žících potřebuje revisi, již možno ovšem toliko s velkým
srovnávacím materiálem z četných stanovisk a zemí provésti.
Sph. recurvum jest kosmopolitou, zarůstajíc příkopy a
okraje hlubokých tůněk v bažinách na rovině 1 vrchovištích
horských. V Čechách vedle Sph. cymbifolium jest nejroz-
šířenější mech bažinný, resp. vodní, jsouc daleko ještě
hojnější než příbuzné Sph. cuspidatum.
Pozn.: Poznává se nejlépe podle malých trojbokých
lístků lodyžních a za sucha charakteristicky
zčeřených lístků větevných, jež na vnější straně mají
hyalocysty jen jediným porem v hořejším rohu buňky opatřené.
České rašelinníky. 177
20. Spec. Sph. Dusenii C. Jens. De danske Sph.-Arter 1890
p. 106.
Warnsrt. Beitr. z. Kenntniss, Hedwigia 1890 p. 215., 237.,
IKPINE lieb: u. Laubm. \W.-"u.2 O.-Preus.: 1893 p. 94,7 HAR:
Lınpe. Bidrag Sph. Cuspid. Gruppen 1899 p. 10., Lımpr.
Laubm. Nachtr. 1901 p. 625., Warnst. Leb. u. Torfm. 1903
- p. 397., Roru. Eur. Torfm. 1906 p. 34, Warnsrt. Sphagnol.
univ. 1911 p. 206.
Syn.: Sph. cuspidatum var. © majus Russ. Beitr. z. Kenntn.
MS0916x P.
Sph. variabile var. 2 cuspidatum & május (Russ.)
Warnsr. Die eur. Torfm. 1881 p. 72.
Sph. cuspidatum var. deflexum et crispulum W ARNST.
Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 608.
Sph. laxifolium var. Dusenii Jens. in lit. (sec. CARD.
Repertoire 1897 p. 55.).
Sph. Limprichtü var. porosum RörLL Zur System.
Flora 1886 p. 183.
Sph. obtusum var. Dusenii JENS. ap. Warnst. Samml.
eur. Torfm. 1888 no. 97.
Sph. mendocinum W ARNST. Čuspid. Gruppe 1890 p. 210.
Exsic.: Warnst. Samml. eur. Torfm. no. 97., 192., 278.—281.,
368., 369.
Bauer. Musei eur. no. 21., 513.
PRAGER Sphagnoth. sud. no. 44., 45.
lustr.: Warnst. Cuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 32.—34.,
tab. II. fig. 1., m. (sub. Sph. mendocinum).
Beb u Borm41903301102 01303.
p. 424. fig. 1., 2.
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. IT. fig. 6.
Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 13. fig. 4h, p.216.
11041. D
Trsy řídké, trávově nebo světle zelené, někdy na-
hnědlé, ponořené neb vzplývající ve vodě. Rostlinky habi-
tuelně jako Sph. cuspidatum, někdy i statnější. Lodyžka
dosti dlouhá, jednoduchá, žlutavá; ků ra ze 23 vrstev tenko-
stěnných buněk složená a vždy zřetelně oddělená od
silné, bledé neb nažloutlé vrstvy dřevní. Větévky po 4
až 5 ve svazečcích sblížených neb oddálených, zpravidla vždy
12
T OP R EOL
178 XI. Karel Kavina:
toliko dvě silnější ze svazečku odstávají, kdežto zbylé jsou
chabé, visící podle lodyžky. Lodyžní lístky jsou dosti
velké, 1 mm široké, 1—1'5 mm dlouhé, protáhle trojboké,
až trojboce jazykovité se špičkou tupě zaoble-
nou a slabounce zoubkatou; okraje lemovány
ovrubou k basi se značně rozšiřující a bývají na
špičce kápovitě svinuty. Hyalocysty jsou vapikální části
řídce a slabě vláknité a velkými skulinami per-
forované. Větevné lístky jsou obyčejně jednostranné,
často pěkně srpovitě zahnuté, za sucha slabě vlnité; jsou
tvaru kopinatého, 2—3 mm dlouhé, 1m široké, na úzké
špičce zoubkaté s okraji dovnitř svinutými a široce lemova-
nými. Hyalocysty hustě vláknité mají na vnější straně
četné velké pory uprostřed stěny mezi vlákny sestavené,
jež nezřídka v basální části čepele řadí se ve 2 řady podle
komissur. Na vnitřní straně listu pory téměř úplně
chvbí, jen tu a tam jsou v rozích buňky drobné pory.
Chlorocysty jsou na průřezu trapezoické, na obou
stranách volné, širší basí na vnější straně listu pošinuté.
Perichaetiální listy jsou velké, široce vejčité, s krát-
kou špičkou, s hyalocysty vlákny a velikými skulinami opatře-
nými a tolko v hoření třetině čepele přítomnými.
Dvoudomy. Samčí větévky jsou krátké, hnědě zbar-
vené. Spory tmavožluté 36—38 u v průměru.
Druh tento, ač drobný, zdá se býti jinak dobrým; ně-
kteří autoři, na př. Limpricar (6. p. 626.) řadí ho však ke
Sph. cuspidatum var. falcatum. Nemaje dosti materiálu, ne-
mohl jsem se o hodnotě tohoto druhu přesvědčiti, a nechávám
mu tudíž po příkladu většiny bryologů (JENSENA, LINDBERGA
FIL., SCHIFFNERA, WARNSTORFA, Russowa, KLINGGRAEFFA a ].)
právo. Zdá se nám však, že bude třeba přiřaditi ho ke cuspi-
datu jako subspecii, neboť hlavní znak, uspořádání porů, jest
velmi měnlivý; u submersních forem bývá často uspořádání
porü opáčné (HARALD LINDBERG 189 p. 10.).
Sph. Duseni jest rozšířeno hojně v subarktické Evropě;
ve střední Evropě a atlantické Sev. Americe přichází spoře-
Vyhledává s oblibou hluboké lesní bažinky a raëeliniska.
V Čechách sbíráno dosud jen na Krkonoších (STOLLE,
Scurr.!), Jizerských horách (Scuır.), Rudohoří (Mönk.,
České rašelinníky. 179
Bauer) a Šumavě (Paur!, Pürstling, Pattenhaus, Förchen-
heid), všude však jen spoře a na málo místech.
Pozn.: Od Sph. cuspidatum, jemuž se velmi podobá se
liší: 1. četnými pory, jež v řadě na vnější straně
větevných lístků jsou sestaveny; 2. tvarem lodyž-
ních lístků, které jsou protáhle trojboké a řídce vláknité;
3. větevné lístky jsou širší a zpravidla jedno-
stranně srpovité.
Il. Řada Ovalia WarRxsr. Cuspid. Gruppe 1890 p. 200.
Větevné listy vejčité až podlouhle vejčité, vy-
duté, s krátkou drobně zoubkatou špičkou a okraji po celé
délce podvinutymi.
21. Spec. Sph. molluscum Brucx. Ueber Sphagna. Flora 1825,
2
22 9: 033.
Brin. Bryol. univ. Suppl. 1826 p. 753., Hüs. Muscol.
germ. 1833 p. 23., RABENH. Deutschl. Kryptog. Fl. 1848 II.
3. p. 74., C. Mürr. Synopsis 1. 1849 p. 93., Deutschl. Moose
1853 p. 125., ScHrmr. Monogr. 1858 p. 71., Russ. Beitr. 2.
Kenntn. 1865 p. 75., ScHımp. Synopsis ed. II. 1876 p. 846.,
LimrR. Kryptog. Fl. Schles. 1876 p. 220., Braımuw. The
Sphagnaceae 1880 p. 42., Warnst. Die Eur. Torfm. 1881 p.
92., Husnor Sphagnologia 1882 p. 7., Lınpe. Eur. och N.
Amer. hvitmosser 1882 p. 22., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p.
15., WaRxsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 489., 602., LIMPR.
Laubmose 1885 p. 129., ČaRD. Sphaignes d’Eur. 1886 p. 45.
(61.), ROLL Zur System. Flora 1886 p. 332., Duséx On Sphagn.
Utbredning 1887 p. 13., 67., Warnst. Cuspid.-Gruppe 1890 p.
295., Krınc. Leb.- u. Laubm. W.- u. O.-Preus. 1893 p. 96.,
Weıpm. Prodromus českých mechů 1895 p. 33., VEL. Mechy
č. 1896 p. 79.. WARxsr. Leb.- u. Torfm. 1903 p. 405., RoTH
Eur. Torfm. 1906 p. 39., WaRxsr. Sphagnol. univ. 1911 p. 274.
Syn.: Sph. tenellum ÉHRH. 1795 in herb. horti Petropol.
(teste LınDe.)
Sph. cymbifolium var. tenellum Brıp. Muscol. recent.
1985 IE, pp 2%
Sph. obtusifolium WeB. et MonR. Bot. Taschenb.
1807 p. 72.
nt rn dus mE
PR UP ee En 060
18073 XI. Karel Kavina:
Sph. nanum Brin. in herb. teste Warnst. Leb.- u.
Torfm. 1903 p. 405.
Sph. squarrosum var. P tenellum Hüs. Muscol. germ.
1833 p. 23. teste C. Mürr. Synopsis 1849 I. p. 94.
Exsic.: RABENH. Bryoth. eur. no. 213.
Limpr. Bryoth. sil. no. 150.
WARxsT. Sphagnoth. eur. no. 35., 84., 132., 133., 191.
až 194.
Samml. eur. Torfm. no. 108, 215 2108372:
BavER Bryoth. boh. no. 373.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 76.
Ilustr.: ScHrmr. Monogr. 1858 tab. XXI.
BRarrHw. The Sphagnaceae 1880 tab. VI.
Warnst. Čuspid. Gruppe 1890 tab. I. fig. 51.—53., tab.
Tv
Leb.- u. Torfm. 1903 p 311. 527 7, p 3352
fig. 16., pag. 424. fie. 6.
RorH Eur. Torfm. 1906 tab. V. fig. 6.
Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 270. fig. 48. E.
Trsy nevelké, velmi měkké, žluto až hnědoze-
lené, sotva 10 cm hluboké, mezi jiné Sphagnum jako hnízdo
vklíněné. Rostlinky drobné, habituelně na Sph. sub-
secundum upomínající, za sucha neobyčejně měkké. Lodyžka
útlá, obyčejně jednoduchá. Kůra ze 2—3 vrstev tenkostěn-
ných hyalocyst složená. Dřevní vrstva jest moená, žlutavá;
centrální dřeňové buňky mají stěny ztlustlé. Vět-
vičky po 2—4 ve svazečcích hustě neb oddáleně na lodyžce
sestavených; větévky jsou řídce olistěné a buď všechny od-
stálé, nebo dvě jsou chabé a k lodyžce přitisklé. Kůra věté-
vek má charakteristické b.retortové s hrdlem silně
ohnutým s otvorem velkým, žlutě lemovaným. Lodyžní
lístky velké (07—15 mm dlouhé, 0'3—0'5 mm široké) po-
dlouhle vejčité až trojboce jazykovité (jako lod. lístky
Sph. acutifolium), špičaté, na špičce zoubkaté a s okraji
ohrnutými. Ouška jsou velmi nepatrná, okraje lístku k basi
často mělce vykrojené, široce lemované; ovruba k basi
se značně rozšiřuje. Hyalocysty až do poloviny če-
pele i nížeji hustě vláknité, sem a tam s drobným po-
rem v hořením rohu buňky. Větevné lístky jsou malé,
České rašelinníky. 181
08—1 mm dlouhé, 0'4—06 mm široké, od větvičky trochu
odstálé, na tenounkých koncích větévek slabě jednostranné, ši-
roce vejčité a vyduté; okraje mají úzce lemované
a daleko do vnitř ohrnuté, špičku úzce uťatou a drobně
zoubkatou. Za sucha čepel je vždy rovná, nikdy není
vlnitá. Hyalocysty jsou protáhle rhombické, hustě vláknité;
pory mají drobné, na vnitřní straně potrojné v ro-
zích buněk, na vnější pak oboustranné, zpravidla toliko
v rozích hořejších. Chlorocysty jsou široce trojboké
sotva z poloviny tak vysoké jako hyalinní buňky,
od nichž jsou na vnitřní straně dokonale ob-
rostlé; zřídka bývají i trapezoické na obou stra-
nách volné. Perichaetialní lístky jsou velké,
vejčité, silně vyduté, na tupé špičce zoubkaté, s 0-
kraji ohrnutými, široce lemovanými; čepel složena
z chloroeyst i hyalocyst téže stavby jako u listů
větevných.
Dvoudomy, od některých autorů také jako
polyöeni udávaný. Tobolky drobné, žlutočervené,
po vyprášení kalíškovité. Spory sírově žluté, 38 u na je
jedy EN ph. mol-
v průměru měřící. lov.
Jest rozšířeno po celé střední a sev. Evropě ve sk. vel.
1 Sev. Americe a poslední dobou nalezeno též v Radostín.
Sibiři, Japanu a na poloostrově Pyrenejském; všude
pak se vyskytá vzácně a velmi spoře jsouc vmíšeno v mo-
čálech mezi jiné druhy Sphagen.
V Čechách sbíráno jen na několika místech: z Kr-
konoš udáváno jest již OPIzEm a WEIssEm z Koppenplanu,
SITENSKYM a LIMPRICHTEM z Bílé louky; v Jizerských
horách sbíráno dvakráte u Raspenavy (BrumRrcH, Mar.) a
několikráte na obou Jizerských loukách (Limpr., SCHIF.,
Scamipr, Mar.). V Rudohoří udáváno jest z okolí Litr-
bach (DEscHNER, BavER) a Spitzbergu (RoELL). Sám sbíral
jsem jej toliko na rašelině rozprostírající se na východním
břehu Velkého Darského rybníka u Radostína na česko-
moravské vysočině. Rostlinky naše úplně se shodují
s originaly BRUCHOVÝMI uveřejněnými v Unio itineraria 1828
a citovanými C. MŮLLEREM v Synopsi 1849 p. 94.
Sph. molluscum jest význačným druhem, jenž zaujímá
ON A Ag STO SOS
E eo
182 XI. Karel Kavina:
isolované stanovisko mezi všemi cuspidaty a habitem
svým spojuje tyto se subsecundy. Jest to patrně starý typ
sphagnový, k čemuž by mimo jiné svédéila 1 ta okolnost, že
jest poměrně konstantní, málo variabilní. Odrůdy a formy,
jež WARNSTORF, RóLrL, CARDOT a jiní popisují, jsou pouze
lokálními neb mladými. (f. compacta WARxsT., var. gracile
Warnsr., var. robustum WARNST., f.immersa SCHIMP., f. sub-
erecta Grav., f. stricta RoLL, f. acutifolia Roe, f. longifolia
Lixps., var. Bebissoni Husnot, f. confertulum (ČARD., con-
tortum ROLL a j.)
6. Skupina Subsecunda SchLiern. Beitr. 2. Kenntn. d. Sphagna
in Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges. Wien 1865 p. 413.
Syn.: Comatosphagnum Č. Mürr. Sphag. nov. deser. Flora
1887 p. 404.
Cavifoha Russ. Zur Anat. 1887 p. 29.
Inundata Russ. Subsec. u. Cymb. Gruppe 1894 p. 6.
Rostlinky v trsech obyčejně řídkých habitu velmi
charakteristického. Velikost jejich jest různá, některé jsou tak
statné 1 statnější než Sph. cymbifolium, jiné jsou drobné a
jemné jako Sph. molluscum. Rovněž 1 barva jejich jest různá;
shledáváme se u nich nejčastěji s barvou zelenou, žlutozele-
nou, hnědou, žemlově hnědou, tmavohnědou, někdy i masově
růžovou, červené a nachové barvy, s jakou se setkáváme
u Cymbifolit a Acutifohí, nikdy však u nich nestihneme.
Právě tak u nich se neshledáváme s kompaktními
formami o krátkých, hustě nahloučených větvičkách, jako
u Cymbifolit a Acutifolit často vídáme. Lodyžka zpravidla
jest tmavě zbarvená. Kůra složena ze 2—3, nejčastěji
však z jedné vrstvy tenkostěnných zpravidla perforova-
ných buněk hyalinnich. Lodyžní lístky jsou drobné 1 velké,
obyčejně trojboké neb trojboce jazykovité, někdy 1 protáhlé,
úzce jazykovité (S. novozelandicum Mitten, 8. oxycladum
Warnsr.); zřídka přicházejí 1 lodyžní lístky tvaru vejčitého
(Sph. platyphyllum Surr., Sph. minutulum ©. MürrL., Sph.
Rutenbergi ©. Mürr., Sph. globicephalum ©. Mürr. Sph. ro-
tundatum C. Mürr. et Warnsr., Sph. Pylaiei Brio. aj.) Hy-
alocysty jejich bývají obyčejně vláknité, často i příč-
kami ve 2—3, někdy i ve větší počet deefinnych komůrek roz-
České rašelinníky. 183
dělené (Sph. oligodon Reum.) Lístky větevné jsou rovněž
velikosti různé,široce nebpodlouhlevejčité,vždy sil
ně vyduté, více méně řídce střechovitě na větévce sestavené,
krátce zašpičatělé a mají okraje zpravidla široce le-
mované, bezresorběční rýhy a kápovitě vehnuté. Chlo-
rocysty na příčném průřezu jsou obdélníkové upro-
střed mezi hyalinními buňkami umístěné a na
oboustranáchlistu volné. Někdy bývají na vnější straně
trochu širší, takže jsou slabě trapezoické, u exotických druhů
jsou často 1 trojboké na vnější neb vnitřní straně umístěné.
Hyalocysty jsou vytuženy hustými vlákny a mají stěny bu-
něčné vždy perforovány. Výjimku činí Sph. Pylaiei BRro. a
některé formy Sph. obesum (Wirs.) WaRxsr. (var. plumu-
losum WARxsrT., var. insolitum Carn.), jichž listy nemají žád-
ných porů. U ostatních druhů shledáváme se sevšemi dru-
hy perforací v různém uspořádání, jež souvisí s jich vod-
ním životem. Vedle nehrazených, jemně konturovaných porů,
jež nejčastěji na vnitřní stranu lístků lodyžních, řídčeji i vě-
tevných jsou omezeny, setkáváme se s dvojpory, pory hra-
zenými i pseudopory v různé řady podle komisur, uprostřed
stěny buněčné neb jen ojediněle sestavenými. Často 1 u téhož
druhu jsou poměry v uspořádání porů různé, takže Russow
téměř u každého druhu rozeznává následující variety:
1. Heteroplagia (Exodynamia, exopora, anisopora): Dvoj-
pory na obou stranách listovych v různém počtu, často
jen na vnější straně uspořádané.
2. Hypisoplagia (Hypisopora): Dvojpory na obou stra-
nách přibližně ve stejném počtu:
a) polypora: Dvojpory v hustých perlových řa-
dách na obou stranách.
b) mesopora: Dvojpory v řidčích perlových řa-
dach pomíchány s pory a pseudopory.
c) amphibola: Dvojpory ve větším počtu někdy na
vnější straně než na vnitřní, jindy opáčně.
d) oligopora: Dvojpory 1 pory velmi řídké, list vě-
tevný na obou stranách téměř bezporý.
Zajímavý jest též poměr, v jakém počtu a jakým způ-
sobem uspořádány jsou pory na listech větevných a jak na
listech lodyžních. Tento poměr, který zdá se býti u určitých
184 XI. Karel Kavina:
druhů konstantní, hleděl využiti Russow pro systematiku, a
dělí podle toho Subsecunda v:
1. Enantiopora: Uspořádání porů na lístcích větev-
ných i lodyžních vždy obrácené. Buď je-li u listů větev-
ných více porů na vnější než na vnitřní straně, jest u lo-
dyžních lístků více porů na vnitřní straně; nebo, když jest
u větevných lístků více porů na straně vnitřní, jest u lodyž-
ních více porů na straně vnější.
2. Homopora: Uspořádání porů na lístcích vě-
tevných jest totéž jako na lodyžních.
Subsecunda jsou hydrofilní milujice stanoviska vždy vo-
dou oplývající a nezřídka 1 ve vodě rostou; Russow z té pří-
činy navrhuje jim jméno Inundata. Jest to skupina oproti
ostatním ostře omezená; habitem- blíží se k Cymbifoliim,
v ostatních znacích upomínají na Cuspidata (Sph. molluscum
Bruch). Následkem svého, často obojživelného, vodního ži-
vota jsou velice variabilní a polymorfní; téměř všechny jich
části podléhají změnám, takže jeden druh v druhý přechází,
a těžko lze koncentrické skupiny a pevné body z. ohromné
řady forem vybrati. Nejméně mění se lodyznilistky,
jsouce krátkého vzrůstu a chráněny mimo to před bezpro-
středními vlivy převislými větévkami. WARNSTORF užil r. 1881
v »Die Eur. Torfm.« jako rozdělovacího znaku jednotlivých
odrůd kollektivního svého druhu Sph. cavifolium tvaru lístků
lodyžních, uložení a počtu porů v lístcích a vrstevnatosti
kůry. Později r. 1894 v Hedwigii užil jako důležitého znaku
jedině porů; na základě tohoto znaku, pokračuje až do kraj-
nosti, rozdrobil Subsecunda na spoustu drobných druhů. Jme-
novitě v poslední svojí práci nejlépe tato činnost jeho vy-
nika. Kdežto r. 1865 SCHLIEPHACKE udává pouze jen 2 dru-
hy evropských Subsecund (Sph. subsecundum NEEs, Sph. la-
ricinum SPRUCE) a WARNSTORF 1881 toliko 1 druh (SpA. ca-
vifolium WARxsT. var. subsecundum NEEs: ©) obesum WıLs.,
B) contortum ScH1mP., 7) auriculatum ScHimr., 9) interme-
dium WARxsr.. €) molle WARNxST; var. laricinum SPRUCE:
@) cyclophyllum LixoB., 6) teretiusculum Linpe., 7) platy-
phyllum Lınpe., 9) lapponicum Warxsr. e) gracile WARNST.),
udává r. 1893 WARxsTORF 7 druhů (Sph. contortum SCHULTZ,
Sph. platyphyllum (SuvrLıv.) Warxsr., Sph. subsecundum
České rašelinníky. 185
NEEs, Sph. crassicladum W ARNST., Sph. rufescens BRYOL. GERM.,
Sph. obesum Wırs., Sph. Pylaiei Brın.); r. 1903 vypočítává
WARNSTORF již 10, a r. 1911 pak 18 druhů (Sph. Pylaiei
Brio, Sph. Holtii WARxsT. sp. m., Sph. obesum (Wırs.)
Warnsr., Sph. franconiae WARNST. sp. n., Sph. subsecundum
NEEs, Sph. hercynicum WARNST. sp. n., Sph. inundatum Russ.,
Sph. auriculatum ScHımp., Sph. aguatile WARNST. pro spec.,
Sph. Artariae WARxsr. sp. n., Sph. contortum ScHuLtz, Sph.
platyphyllum (Suzz.; Lınpe.) WARxsr., Sph. crassicladum
Warnsr., Sph. bavaricum WARNST. sp. n. 1908, Sph. armori-
cum WARNST. sp. n., Sph. Camusii WARNST. sp. n., Sph. ru-
fescens BRvoL. GERm.. Sph. turgidulum Warxsr.). Z těchto
pak »druhů«, jest dokonce 5 pro Evropu prý endemických;
jsou vesměs WARNSTORFEM 1911 popsané druhy: Sph. Camus,
Sph. Holti, Sph. Artariae, Sph. armoricum a Sph. hercyni-
cum. RÔLL naproti tomu (7. p. 105., 13. p. 113.) pokládá po-
čet a podobu porů za znak naprosto nespolehlivý a rozděluje
Subsecunda pouze podle velikosti lodyžních lístků (1. sub-
secunda: a) microphylla, b) macrophylla, 2. contorta: a) mi-
crophylla, b) macrophylla, 3. platyphylla: a) microph., a) ma-
croph.). Na základě tomto udává rovněž pro Evropu 18 druhů,
ceny ještě chatrnější, obzvláště při jeho způsobu popisu
(»Stengelblätter groß«; »Stbl. mittelgroB; »Stbl. größer« atd.
jsou pojmy velmi subjektivní!); bezohledu na druhy stávající
udává pro Evropu svoje druhy: Sph. pseudocontortum, Sph.
pseudoturgidum, Sph. cupressiforme, Sph. pseudobesum, Sph.
turgidum a Sph. pseudoplatyphyllum. A připočteme-li k těmto
ještě Rornovy 3 druhy (Sph. pungens, Sph. falcifolium, Sph.
cornutum) dostaneme takový zmatek v evropských subsecun-
dech, že se ztěží orientujeme, a pochopíme, proč synonymika ©
Subsecund jest tolik zmatená. Proto nejlépe se nám zamlouvá
rozvážné a umírněné zpracování Subsecund RussowEm (1894),
a jmenovitě v přepracování JENSENOVÉ (3. 1908), jež, jak dle
zkušeností tvrditi můžeme, jest za dnešního stavu nejlepší a
nejpraktičtější.
Všech Subsecund jest dosud známo 113 druhů, jež hlavně
v Americe jsou rozšířeny (65 druhů; 52 endemitů). WaRx-
STORF podle přítomnosti a rozdělení porů dělí je ve 2 sku-
186 XI. Karel Kavina:
piny: 1. Aporosa, 2. Porosa: a) pauciporosa, b) multiporosa,
c) diversiporosa. Česká Subsecunda jsou následující:
22, Spec. Sph. contortum Schurtz Suppl. Fl. Starg. 1819 p. 64.
Nees Bryol. germ. 1823 I. p. 15., RABENH. Deutschl.
Kryptog. 1848 II. 3. p. 77., Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora
1884 p. 481., 600., Lımpr. Laubm. 1885 p. 120., RörL Zur
System. Flora 1886 p. 359., Krınc. Leb. u. Laubm. W.- u. O.-
Preus. 1893 p. 97., Werpm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 30., VEL.
Mechy č. 1896 p. 77., WaRxsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 448.,
Sphagnol. univ. 1911 p. 372.
Syn.: Sph. subsecundum 5 contortum (ScHuLrz) Hůs. Mus-
col. germ. 1833 p. 27, Mürr. Synopsis I. 1849 p.
100., Deutschl. Moose 1853 p. 127.
Sph. neglectum Ancsır. in Ofvers. k. k. Vet. Ak.
XXL 1864 p. 201.
S'ph. laricinum (SPRUCE) ap. SCHLIEPH. Beitr. z. Kenntn.
d. Sph. 1865 p. 408.
Sph. cavifolium var. 2. laricinum € gracile WARNST.
Die eur. Torfm. 1881 p. 91.
Sph. cornutum RoTH Eur. Torfm. 1906 p. 69 ex p.
Sph. faleifolium Rorx Neuere Torfmoosf. Hedwigia
1908 p. 327.
Exsic.: Warnst. Sphagnoth. eur. no. 11.,-63., 123., 127.
Samml. eur. Torfm. no. 292., 293.. 295., 296.,
2900, 15321333:
BAUER Musci eur. no. 42., 43., 525., 527.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 80., 81., 82., 83.
Sphagnoth. sud. no. 29.
Ilustr.: NEEs Bryol. germ. 1823 I. tab. II. fie. 6.
WaRxsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. V. fig.
1009:
Leb. u. Worfm..1903.p- 311, fig.53,.P. 33%:
ie 20) 0 CU nos:
Sphagnol. univ. 1911 p. 400. fig. 660.
Řídké, až 25 cm hluboké trsy barvy olivově
zelené, žlutohnědé, někdy i tmavohnědé, do červena na-
běhlé. Rostlinky útlé 1 statnější; lodyžka přímá, tuhá,
ee. éd
České rašelinníky. 187
jednoduchá a hnědě zbarvená. Kůra 2—3vrstevná, buňky
svrchní vrstvy perforovány. Dřevní vrstva slabá, čer-
venohnědá. Větévky po 2—5 ve svazečcích, z nichž
vždy 2—3 větévky jsou silnější, oble válcovité a obloukovitě
odstálé. Lístky lodyžní jsou malé, ©G6—15 mm dlou-
hé, 1 mm široké, jazykovité s trojbokou tupou,
někdy 1 trochu třísnitou špičkou. Okraje jsou úzce le-
movány ovrubou k basi nepatrně se rozšiřující. Hyalo-
cysty jsou krátce rhombické, zpravidla bez vláken a
na vnější straněs drobnými pory v rozích as čet-
nýmiporyvřadách podlekomisur nastraněvnitřní.
Lístky větevné jsou drobné, sotva 1—2 mm dlouhé,
05 mm široké, podlouhle vejčité, na převislých větév-
kách téměř kopinaté, v ostrou špičku vytáhlé, s okraji úzce
lemovanymi a dovnitř podhrnutými; často bývají assyme-
trické, na jednu stranu trochu stočené. Za sucha bývá čepel
slabě vlnitá; na větévce jsou listy sestaveny střechovitě,
někdy jsou i jednostranné. Hvalocysty jsou úzké a pro-
táhlé, s četnými vlákny; na vnější straně jsou drobné
komissurální pory, začasté jen na basální část v krát-
kých řadách omezené, na vnitřní straně pak zpravidla
pory chybí. Chlorocysty široce elliptičné, rovně na
koncích uťaté a na obou stranách volné. Perichaetiální
lístky jsou velmi velké, často přes 4 mm dlouhé, 2 mm
široké, široce vejčité s tupou kápovitou špičkou a okraji ši-
roce lemovanými; čepel složena jest z obou druhů buněk,
hyalocysty jsou hustě fibrosní s drobnými navzájem se kry-
jícími pory v rozích.
Dvoudomy; samčí větévky kyjovité, žemlově
hnědé. Spory jsou žluté, jemně papillosni, 22—25 u v prů-
měru.
Velmi proměnlivý. Z celé řady forem pro české rost-
linky jsou nejvýznačnější:
1. var. majus JExs. De danske Sph.-Arter 1890 p. 76.
Syn.: var. robustum (Warnsr.) Rorx Eur. Torfm. 1906 p.
58. Husté trsy ve vodě rostoucí, 20—25 cm hluboké, rost-
linky statné, zahnědle smutně zelené, někdy do
fialova naběhlé, větevné lístky velké až 25 mmdlou-
he a 0'8 mm široké.
res
188 XI. Karel Kavina:
f. natans Scair. Neue Beitr. Lotos 1896 p. 276. Trsy
pod vodou ponořené, za sucha měkké, lod. lístky
drobné, jenv'apikální části vláknité, větevné lístky
vejčito kopinaté, srpovitě poněkud jednostranné, se širo-
kou ovrubou, na vnější straně se sporými velmi
drobnými hrazenými pory. V lučních příkopech.
U Žíznikova, Hajdy, Svárova (Scuir., SmrpT),
2. var. gracile Warnt. Rostlinky v řídkých i hu-
stých trsech,zelené až žemlově hnědé, štíhlé, upomínající
habituelně na Sph. subsecundum, ve všem menší než pře-
dešlé; větevné lístky často jednostranně srpo-
vité, sotva 1 mm dlouhé, 0'5 mm široké. Častá odrůda v luč-
ních bažinách 1 vrchovištích.
f. congestum JENS. ap. WARxsrT. in Hedwigia 1884 p.
102. pro var. Trsy velmi husté, špinavě zelené, až do
fialova naběhlé. Rostlinky nízké se svazečky větévek hustě
sblizenymi.
-V střední a sev. Evropě všeobecně rozšířený v lučních
bažinách, olšinách, na okraji lesních tůněk; v Sev. Americe
dosud vzácný. V Čechách rozšířen po celé zemi, nikoliv
však hojně. Sbírán na Krkonoších a v sev. Čechách na více
místech (ScHIF., ScHmroT, Mar., Cyr., BAUER), v středních
Čechách jest dosti hojný (VEL., BAvER,!), podobně i v Již-
ních (VEL., Werpm.!); v Šumavě [Vyšší Brod (ScHIr.),
Horní Planá (ScHrr.,!), u Černého Kříže (!)] jest poměrně
řídký.
Pozn.: Makroskopicky se poznává nejlépe podle srpo-
vitě dolů a nahoru ohnutých větviček v hlavič-
ce, špinavě zelené barvě a vejčito kopinatych
lístcích větevných. Podle 2 vrstevné kůry, tvaru a ve-
likosti lodyžních lístků pod mikroskopem se ovšem lehce
pozná.
23. Spec. Sph. platyphyllum (Sur.) Warnst. Sphagnol. Rückbl.
in Flora 1884 p. 481.
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 481., 487.,
516., 602., Lımpr. Laubm. 1885 p. 122., RóoLL Zur System.
Flora 1886 p. 369., Dusén On Sphagn. Utbredning 1887 p.
17., 75., Kriınc. Leb.- u. Laubm. W.u. O. Preus. 1893 p.100.,
České rašelinníky. 189
Russ. Cymbif. u. Subsec. Gruppe 1894 p. 55., VEL. Mechy č.
1896 p. 78., WaRxsrT. Leb. u. Torfm. 1903 p.451., RoTx Eur.
Torfm. 1906 p. 59, Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 377.
Syn.: Sph. auriculatum AnGsTR. in Oefwers. Vet. Akad.
1864 XXI. p. 200.
Sph. subsecundum NEES B isophyllum Russ. Beitr.
zur Kenntn. 1865 p. 71.
Sph. platyphyllum mn. sp. vel var. Sph. neglecti ?
SULL. mss. teste LrxDB. Acta soc. pro fauna e.
fl. fenn. 1874 t. XIII. p. 403.
Sph. laricinum var. teretiusculum, platyphyllum, cy-
clophyllum Line. in Acta 1. c. 1874 p. 402. až
404.
Sph. cavifolium var. 2 laricinum 7 platyphyllum
Warnst. Die eur. Torfm. 1881 p. 90.
Sph. platyphylloides WaRxsrT. in Hedwigia 1891
99:
Sph. isophyllum Russ. Cymbif. u. Subsec. Gruppe
1894 p. 55.
Exsic.: RABENH. Bryoth. no. 713., 714.
WaRxsr. Sphagnoth. eur. no. 130., 131., 137.
Samml. eur. Torfm. no. 100., 339., 340.
Cryptog. exsic. ed. a Museo Vindob. c. III. no. 286.
BavER Bryoth. boh. no. 85.
Musa eur. no. 35., 36., 536.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 84,
Illustr.: Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p. 257. fig. 23., p. 445.
fo 004900000
Sphagnol. univ. 1911 p. 352. fig. 58. A.. p.
400. fig. 66. D.
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. IX. fig. 10.
Řídké trsy, 5—20 cm hluboké, charakteristicky
šedosvětle zelené barvy, někdy i poněkud nahnědlé.
Rostlinky habitu jemného Sph. cymbifolia. Lodyžka štíhlá,
útlá, hnědozelená. Kůra 2vrstevná, buňky svrchní vrstvy
jen ojediněle perforované; dřevní vrstva silná, hnědá.
Větévky po 2—3 ve svazečcích oddáleně na lodyžce sesta-
vených; obyčejně všechny větévky ve svazečku jsou krátké,
silné, rovnovážně odstálé. Někdy však jedna větévka jest
190 XI. Karel Kavina:
tenká, k lodyžce přitisklá. Listy lodyžní jsou velké (2 až
3 mm dlouhé, 1—15 mm široké), široce elliptičné až
opak vejčité, vyduté,sešpičkou tupou, trochu třísmtou
a okraj hluboce zavinutými, úzce lemovanými; někdy by-
vají trochu jazykovitě protáhlé. Hyalocysty jsou ve %, če-
pele, někdy až k basi, hustě vláknité. Pory jsou na
obou stranách drobounké a v řadách podle ko-
misur uspořádané. Listy větevné jsou podobou
i velikostí s lodyžními naprosto shodné. Jsou
rovněž široce vejčité, velmi vyduté; na větévce jsou řídce
sestavené a dodávají tak celé rostlince význačného- habitu.
Hyalocysty jsou hustě vláknité a mají na vnější
straně drobnéhrazené poryvperlových řadách,
někdy i větší dvojpory promísené s pseudopory, podle ko-
missur sestavené; na vnitřní straně jsou podle
komissur seřazeny pseudopory, pory jsou toliko dro-
bounké v rozích buňky. Chlorocysty jsou na příčném
průřezu pravoúhlé, neb široce elliptiéné s utatymi konci, mezi
hyalocystami uprostřed umístněné a na obou stranách volné.
Perichaetialní listy jsou veliké. až 4 mm dlouhé, ši-
roce vejčité, s okraji úzce lemovanými a jen málo podvinu-
tými; čepel složena z obojích druhů buněk a má hyalocysty
jen v apikální části vláknité s drobnými pory rohovými.
Dvoudomý. Tobolky drobné, spory žluté jemně pa-
pillosni, 23—28 u v průměru měřící (sec. Warnsr.). Vzácně
však jest plodný.
Roste výhradně v hlubokých caricetech houpa-
vých bažinných luk na místech, jež po větší dobu roční jsou
úplně zaplavena. Tu pak mezi Carexy tvoří hluboké, avšak
řídké, sivou svojí barvou nápadné porosty. Až dosud je zná-
mo ze střední a sev. Evropy, sev. Asie a Sev. Ameriky;
všude však jako vzácný host přichází. U nás v Čechách
sbíráno dosud jen na 4 lokalitách a to vždy ste-
rilní. 1891 SCHIFFNEREM nalezeno v příkopu olšiny u Je-
střebí, a na břehu Žíznikovského rybníka u České Lípy; r.
1896 týž bryolog sbíral tento druh na okraji lesné loučky
u Cvikavy, odkudž rostlinky následujícího roku vydány byly
v BavERovĚě Bryoth. boh. My sbírali je koncem července
1910 v hluboké, vodou zaplavené rašelině u Langenbruckého
České rašelinníky. 191
rybníka u Horní Plané na straně k Hohenschlagu. Naše
rostlinky jsou © mnoho statnější než SCHIFNEROVY neb
WARNSTORFOVY v PRAGEROVĚ sbírce: jinak ale úplně s nimi
souhlasí.
Přede všemi subsecundy již makroskopick y od-
lisny svým habitem, šedozelenou barvou a zejména
isofylními značně vydutými listy (takže upomíná
na Sph. cymbifolium); z té příčiny by Russowův název
isophyllum byl nejvhodnější, avšak SULLIVANŮV má prio-
ritu, jak poslední dobou LrmrRicur (6. III. Nachtr. p. 618)
a WaRxsroRr (29 p. 453.) dokázali. Jest to dobrý druh, je-
den z nejvýznačnějších této polymorfní skupiny. Že se zde
nejedná o isofylní mladou a ještě nevyvinutou formu, jak
některými autory bylo tvrzeno, vysvítá nejlépe z toho, že
jest Sph. platyphyllum plodné a dokonale vyvinuté sporo-
gony přináší.
24. Spec. Sph. subsecundum NEES in Bryol. germ. I. 1823
pílí
Eos. Muscol. germ. 1833 p. 26., RABENH. Deutschl.
Kryptolog. 1848 . IT. 3; p. 76., C. MÜLLER Synopsis 1849 |.
p. 100., Deutschl. Moose 1853 p. 127., ScHrmr. Monogr. 1858
p. 74, Synopsis ed. II, 1876 p. 843., Lımpr. Kryptog. Fl.
Schles. 1876 p. 220., BRairHw. The Sphagnaceae 1880 p. 48.,
Husnor Sphagnologia 1882 p. 8., LrixbB. Eur. och N. Am.
hvitnos. 1882 p. 28., DĚDEČEK Sphagna boh. 1883 p. 14.,
Warnsr. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 p. 481., 600., LTMPR.
Laubm.1885 I. p. 119., RörLL Zur System. Flora 1886 p. 353.,
CarD. Sphaignes 'd’Eur. 1886 p. 47 (63.), Duséx On Sphagn.
Utbredning 1887 p. 15., 71., Russ. Subsec. u. Cymbif. Gruppe
1890 p. 40., Krıng, Leb. u. Laubm. W. u. O. Preus. 1893 p.
97., Weıpm. Prodr. čes. mechů 1895 p. 30., Ver. Mechy č.
1896 p. 77, WaRxsr. Leb. u. Torfm. 1903 p. 454., RorTH Eur.
Torfm. 1906 p. 60., Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 315.
Syn.: Sph. contortum SCHULTZ var. subsecundum Wiırs.
Bryol. brit. 1855 p. 22., Ver. Mechy české: 1896
PASU
Sph. Lescuru SuLrLıv. Mosses of Un. St. 1856 p. 11.
(teste WARxsr. in Hedwigia 1891 p. 44.).
192 XI. Karel Kavina:
Sph. subsecundum « heterophyllum Russ. Beitr. z.
Kenntn. 1865 p. 72.
Sph. subsecundum (NEEs) ScHrmr. Monogr. 1858 p.
74. exel. var.
Sph. cavifolium var. 1. subsecundum € molle W ARNST.
Die eur. Torfm. 1881 p. 86.
Exsic.:' 'RABENH. ’Bryoth.zno: 2085704 7059 G2 1790
Limpr. Bryoth. siles. no. 198 b.
Warnst. Sphagnoth. eur. n. 64.
Samml. eur. Torfm. no. 287., 288., 289.,
330.
BAUER Bryoth. boh. no. 278.
Musci eur. no. 542., 543., 544.
PRAGER Sphagnoth. germ. no. 85., 86.
Sphagnoth. sud. no. 100.
Illustr.: Nees Bryol. germ. 1823 tab. III. fig. 7.
ScHımp. Monogr. 1858 tab. XXII, XXIII. ex. p.
BRairHw. The Sphagnaceae 1880 tab. IX.
Warnst. Sphagnol. Rückbl. Flora 1884 tab. V.
fig. 6.
Russ. Zur Anat. 1887 tab. III. fig. 31.
Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p. 445. fig. 4.
Rorx Eur. Torfm. 1906 tab. IX. fig. 1., 2.
Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 316. fig. 53E.
Řídké trsy šedavě zelené, často pěkně žemlově
hnědé. řídčeji tmavohnědé, skládající 5—15 cm hluboké ko-
berce. Rostlinky útlé, jemné. Lodyžkatuhá, přímá,
tmavě hnědá až černavá má kůru z jediné vrstvy
buněk různě perforovaných a od silné, hnědé vrstvy
dřevní ostře oddělených. Větévky jsou 2—5 ve svazeč-
cích, z nichž vždy 2—3 silnější odstávají a jsou spirálko-
vitě dolů stočené; zejména pěkně stočené jsou větévky
ve hlavičce. Lístky lodyžní jsou malé, 05—1 mm dlou-
hé, 0'3—0°5 mm široké, jazykovité s tupou trojbokou
špičkou trochu třísnitou; okraje jsou lemovány
úzkou od polovičky čepele však k basi náhle značně rozší-
řenou ovrubou. Hyalocysty nemají zpravidla vlá-
ken, jen někdy jsou spirální vlákna v apikální části přítomna;
na vnější straně jsou pory drobné ojediněle v rozích neb v říd-
České rašelinníky. 193
kých řadách podle komissur sestavené. Na vnitřní stra-
ně, hlavně v hoření třetině čepele, bývá blána. velkými
skulinami resorbovaná, někdy tak, že zbývají jen úzké
její pruhy, pseudovlákna. Větevné lístky jsou rov-
něž drobné, 1—15 mm dlouhé, 05 mm široké, podlouhle
vejčité až kopinaté, velmi vyduté, někdy jednostranně
srpovité; okraje jsou úzce lemovány a mělce podvinute. Hy-
alocysty jsou protáhlé, hustě vláknité, mají na vnější
straně četné drobné hrazené pory v řadách sestavené;
na vnitřní straněnebývají žádné pory, neb jen 0 je-
dinělé malé pory v rozích, jež v basální části čepele
poblíže okrajů jsou větší a četnější. Chlorocysty na příč-
ném průřezu jsou pravoúhlé a na obou stranách volné. Per1-
chaetialní listy jsou velké, široce vejčité, vyduté s kraji
široce lemovanými a jen slabě ohrnutými dovnitř, ke špičce
často rovnými; čepel složena z obou druhů buněk, hyalocysty
bývají bez vláken a mají nepatrné oboustranné pory v rozích.
Dvoudomý; samčí větévky jsou kyjovité, pěkně
okrově hnědé. Tobolky jsou drobné, leskle černé, spory
žluté, 27—30 u průměru mající.
Druh tento zdá se nám býti poměrně dobrý m, ač po-
někud drobným druhem. Od podobného Sph. contortum liší
se jemnějším svým habitem, zpravidla žemlově
hnědým. zabarvením, drobnějšími lístky lodyž-
ními a jednovrstevnou kůrou. Jest málo variabilní.
České rostlinky se od sebe jen nepatrně liší.
Rozšířen jest po celé Evropě, střední a sev. Asii Sev.
Americe a vybírá si tatáž stanoviska jako Sph. contortum
na bažinatých lukách a vrchovištích, nesestupujíc však oby-
čejně do vody a výhradně na sušších místech vegetujíc.
V Čechách jest všeobecně rozšířen, daleko více
než Sph. contortum. Místy pokrývá jako velký koberec celé
rozsáhlé části luk neb rašelin (u Pihlu, Jestřebí (ScHrr.), Bor-
kovie (!) a J.).
25. Spec. Sph. inundatum Russ. Cymb. u. Subsec. Gruppe
1894 p. 45.
Warnst. Leb. u. Torfm.:1903 p. 457., RorH Eur. Torfm.
1906 p. 62., Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 335.
13
194 XI. Karel Kavina:
Syn.: Sph. contortum (ScHuLTz) aut. ex p.
Sph. subsecundum (NEES) aut. ex p.
Sph. rufescens NEEs et HornscH. Bryol. Germ. 1823
Ipod.
S'ph. cavifolium var. 1. subsecundum P contortum. 7
auriculatum WARNST. Die eur. Torfm. 1881 p. 82.,
SI. Ex) D;
Sph. crassicladum Warxsr. Bot. Centralbl. 1889 no.
45:,P..109. exp:
Sph. obesum WARNST. Contrib. to the knowl. of the
N. Am. Sph. Bot. Gaz. 1890 p. 247. exp:
Sph. turgidulum Warnst. Leb. u. Torfm. 1903 p.
462. ex p.
Sph. cornutum Rorx Eur. Torfm. p. 69. ex p.:
Sph. pungens Rorr Ibid. p. 63. ex p.
Sph. bavaricum WaRxsr. Neue eur. u. aussereur.
Torfm. Hedwigia 1908 p. 84.
Sph. aquatile Warnst. Sphagnol. univ. 1911 p. 342.
Exsic.: ve BAUEROVĚ, WARNSTORFOVE a PRAGEROVĚ sbírce
u zmíněných synonym.
Iustr.: při jednotlivých synonymech ve výše zmíněné lite-
ratuře.
Husté i řídké trsy ve vodě rostoucí barvy žlu-
to-, šedo- a olivově zelené, často zahnědlé neb s maso vě růžovým
ažnachovým nádechem. Rostlinky habitu velmi různéhojemné
na Sph. subsecundum nebo i statné na cymbifolium upo-
mínající. Lodyžka často dlouhá, tenká, vzpřímená, hnědá.
Kůra z 1 vrstvy tenkostěnných buněk porovitých
složená a ostře oddělená od mocné vrstvy dřevní, jež
bývá světlehnědá, skořicově až černohnědá. Vě-
tévky bývají po 2—5 ve svazečcích zpravidla na lodyžce
oddáleně rozestavených; 1—3 větévky ve svazečku jsou sil-
nější, zpravidla krátké, obyčejně 1 tlusté, oble válcovité, od-
stálé. Lístky lodyžní jsou velké, 1—2 mm dlouhé,
trojboce jazykovité, nejširší na basi, a okraje mají
široce lemované ovrubou k basi značně se rozšiřující a na
špičce silně podvinuté. Hyalocysty jsou vláknité a
mají na vnější straně řídké, drobounké, hrazené
pory, někdy i dvojpory v řídkých řadách podle komissur
České rašelinníky. 195
sestavené, na vnitřní pak vždy četnější, velké ne-
hrazené pory podobně seřazené. Větevné lístky jsou
široce vejčité, 15—4 mm dlouhé, silně vyduté, s okraji
úzce lemovanymi, slabě podvinutymi. Hyalocysty jsou krátké,
řídce vláknité; mají na vnější straně četnév hu-
stých krásných perlových řadách podle komi s-
sur uspořádané dvojpory ana vnitří jen řídké p 0-
dobně seřazené dvojpory s pseudopory. Chloro-
cysty jsou pravoúhlé, někdy nepatrně trapezoické, na obou
stranách volné.
Dvoudomý; samčí větévky zpravidla hnědě zbar-
vené, tobolky drobné, hnědé, spory rezavě žluté, 30—37 u
v průměru (sec. Warnsr.). Velmi vzácně plodný.
Tvoří statné 1 jemné odrůdy, jež by se daly u českých
rostlinek rozvrhnouti ve 2 řady:
1. var. rufescens (NEEs) Bryol. germ. 1823 p. 15. pro
spec. Rostlinky velmi statné, 25—40 cm dlouhé, masově
červené někdytmavohněděolivové,sodstálými
větévkami krátkými a tlustÿmi,a s listy větev-
nými převelikým,, až 6 mm dlouhými.
2. var. pungens RoTH Eur. Torfm. 1906 p. 63. tab. X.
fig. 11. pro spec. Rostlinky útlé, v řídkých, žlutozele-
ných trsech, s větévkami odstálými, dlouhými,
v tenkou špičku protaZenymi, řídce olistěnými
a s listy větevnými drobnými, sotva 2 mm dlouhými.
Takto RussovEm vymezený a námi pojatý druh Sph.
inundatum se nám lépe zamlouvá než moderní názor WARx-
sroRFův, který vedle Sph. inundatum Russ. rozeznává ještě
celou řadu »specií< (Sph. obesum WaRxsr., Sph crassicladum
Warnsr.,, Sph. rufescens (NEES) LrmrR., Sph. turgidulum
Warnsi., Sph. auriculalum (Scaimer.) WARnsT., Sph. aqua-
tile WaRxsr., Sph. bavaricum WARNST.) rozlišených vesměs jen
minuciosními znaky velmi nestálými. Sph. obesum jest skoro
shodné Sph. crassicladum; ší se od něho toliko jen menším
počtem porů a menší vydutostí listů větevných. Sph. crassi-
cladum pak samo od Sph. inundatum jen nepatrně hlavně
uspořádáním porů se liší; pory však počtem 1 velikostí jsou
variabilní, takže i samo rozdělování Russowa v Enantiopora
a Homopora, v některých případech je illusorni, jako na př.
ji
ří
196 XI. Karel Kavina:
u samého Sph. inundatum, jak sám ve své práci (5. p. 47.)
přiznává. Stejně nepatrně se liší 1 Sph. turgidulum od Sph.
crassicladum, představujíc dle samého autora »Mittelding«
mezi crassicladum a rufescens (29. p. 463.). Podobně i Sph.
auriculatum se de facto liší od rufescens toliko tím, že má
pory na vnitřní straně lodyžních lístků ojedinělé v rozích
buněk hyalinních, kdežto Sph. rufescens má pory ve větším
počtu v řadách podle komissur sestavené. Nově popsané
Sph. bavaricum WaRxsrT. ší se od Sph. rufescens jen men-
šími, často nevláknitými lístky lodyžními a kápovitě svinu-
tými lístky větevnými, což však obojí v různé míře i u Sph.
rufescens přichází. V lonském roce pak WARNSTORF povýšil
na druh svoje, již r. 1899 popsané, v 1903 však jako varietu
Sph. rufescens označované Sph.aguatile, jež »von dem typi-
schen Sph. rufescens nur durch die auf der Innenfläche der
Stammblätter zahlreicher auftretenden Poren verschieden«,
jak autor sám doslovně praví (29. p. 465.). Nechceme přímo
rozhodovati o správnosti druhů WARNSTORFSKÝCH, neboť ne-
majíce dostatek materialu, musíme se omeziti na studium
exemplářů PRAGEROVÝCH, samým WARNSTORFEM však testo-
vaných. Tolik však tvrditi můžeme, že © mnoho lepší a
praktičtější jest uznávati po způsobu RusowovE na místo
celé řady těchto druhů Sph. inundatum Russ. a Sph. Gra-
vet Russ., v nichž jsou již všechny ony druhy WARNSTORF-
sKÉ zahrnuty. Dovolujeme si však připomenouti, že již oba
zmíněné druhy Russowovy samy o sobě jsou velmi malé;
hší se tolko tvarem lodyznich lístků, jež u Sph. Graveti
jsou protáhle jazykovité, v prostřed rozšířené, oproti troj-
boce jazykovitým, na basi nejširším lístkům od Sph. inun-
datum. Russow sám uvádí jako hlavní znak též poměr porů
u obou druhů; Sph. inundatum enantioporní, Sph. Graveti
homoporní; avšak u některých hydrofilních forem vystupují
na vnitřní straně lístků větevných u Sph. inundatum pory
četněji než na vnější, takže potom jest vlastně též homo-
porní. — Nejsme však první, kdo dospěl k podobnému ná-
hledu o WARNSTORFSKÝCH Subsecundech. JENSEN (3. p. 234.)
dospěl k témuž úsudku; ba i samotnížáci WARNSTORFOVI LOESKE
(1. c. p. 49.) a SCHIFFNER (5. p. 277.) si do WARNSTORFOVA
zpracování Subsecund stýskají.
České rašelinníky. 197
Sph. inundatum roste ponořeno ve vodě v čistých tůň-
kách podél potoků a vrchovišť ve vysokých horách i v niž-
ších polohách vzácně po celé severní polokouli. V Čechách
nejčastěji sbíráno u České Lípy, Svárova, Žíznikova a Je-
střebí (Scurr.), Spindelmiihle (!), u Labské Boudy (!), Neč-
tin (BAUER), Zechgrundu (Móxk.), Spitzbergu (BAUER, Rörr),
Chomutova (Rörr). Mostu (Bauer), Vyššího Brodu (Scuxrr.),
Horní Plané (!), Radostína (!).
Seznam užité literatury.
J. ANDERS: Die Pflanzenwelt des Bezirkes B. Leipa. Sep.-Abdr. aus
d. B. Leipaer Bezirkskunde p. 10.—13.
CH. R. BARNES: Analytic keys to the genera and species of north
american mosses. Madison, 1896. p. 170.—175., 250.—259.
1. E. BAUER: Beiträge zur Moosflora Westböhmens u. des Erzge-
2.
3.
10.
al:
12.
13.
birges. Sep.-Abd. aus »Lotos« N. F. Bd. XIII. 1893 p. 18.—30.
: Beiträge zur Moosflora von Centralbohmen. »Lotos« Band
XVE895 p: 1.20.
: Zwei neue Bürger der Laubmoosflora Böhmens. Allgemeine
bot. Zeitschrift. Jahrg. 1896 Nr. 4.
: Beitrag zur böhmischen Moosflora. Österr. bot. Zeitschrift,
XLVI. Jhrg. 1896 p. 278.
: Beitrag zur Moosflora Böhmens. S.-Abdr. aus Leimbach
Deutsche botanische Monatschrift. Jahrg. XIV. 1896 Nr. 2., 3.
: Beitrag zur Moosflora Böhmens. »Lotos« 1897 p. 175.—182.;
p. 176.
: Neue u. interessante Moose der böhmischen Flora. Allge-
meine bot. Zeitschrift für System. 1898 no. 6.
: Notiz zur Moosflora des Erzgebirges. Sep.-Abdr. aus d.
»Deutsche bot. Monatschrift 1898 H. 10.
: Neue Beiträge zur Moosflora von Mittelböhmen. Sep.-Abdr.
aus »Lotos« 1899 Nr. 4 p. 18.
: Neuer Beitrag zur Kenntnis der Moosflora Westböhmens
und des Erzgebirges. Deutsche bot. Monatschrift, Leim-
bach 1900, XVIII. p. 177.—183.
: Bryologischer Bericht aus dem Erzgebirge. Deutsche bot.
Monatsehrift. Jahrg. XVIIL 1900 p. 37.—46.
: Interessante und neue Moosformen Bohmens. Deutsche bot.
Monatschrift. Jahrg. XX. 1902 p. 2.
: Musci europaei exsiccati; schedae nebst Bemerkungen zur
ersten Serie. »Lotos« 1903 p. 117.—142.
M. BEŇA: Die Laubmoosflora des Ostrawitzatales. . Verhandl. des
naturforsch. Vereines zu Brünn. Jhrg. XLI. 1902.
BREUTEL: Beitrag zu der Moosgattung Sphagnum. Flora 1824 p.
432.—441.
České rašelinníky. 199
1. BRIDEL-BRIDERI: Muscologia recentiorum. Gothae 1797. T. II.
p. 21.—31.
2, : Bryologia universa novissima seu historia et deseriptio ge-
nerum et specierumque muscorum frondosorum omnium
hucusque cognitorum. Lipsiae, s. J. Ambrosii 1826.
BRUCH: Ueber Sphagna, nebst Bemerkungen zu den in Nr. 28 der
bot. Zeitung fůr 1824 durch Herrn Inspektor Breutel mit-
getheilten Beobachtungen. Flora 1825 p. 625.—635.
CAMPBELL: Zur Entwicklungsgeschichte der Spermatozoiden. Be-
richte der deutsch. bot. Gesellsch. in Berlin Bd. V. 1887 p.
120.—127.
1. J. CARDOT: Les Sphaignes d’Europe. Révision critigue des espe-
ces et étude de leurs variations. Extrait des Bulletins de
la Société royale de botanique de Belgique T. XXV. Ie p,
p. 1.—120. Bruxelles 1886.
2 : Revision des Sphaignes de l'Amérique du Nord. Extrait des
Bulletins de la Soc. roy. de bot. de Belg. XXVI. 1887. Ie p-
3 : Repertoire sphagnologique. Autun 1897.
V. v. CypErs: Beiträge zur Kryptogamenflora des Riesengebirges
und seiner Vorlagen I. Verhandl. d. k. u. k. zool.-bot. Ge-
sellschaft in Wien 1897, XLVII. Bd. p. 184., 185.
1. J. DĚDEČEK: Die böhmischen Sphagna und ihre Gesellschafter.
Verhandl. d. k. u. k. zool.-bot. Gesellschaft in Wien 1876,
XXV Bd. p.601.
Di : Ein kurzer Ausflug auf den Jeschken und Mileschauer in
Nordböhmen. Österr. bot. Zeitschrift XXVIII. 1878 p. 324.
3 : O českých rašelinníkách. (Sphagna bohemica.) Věstník král.
čes. spol. nauk 1883 p. 98.
REMBERTI DODONAEI MECHLINIENSIS Stirpium pemptades sex. Ant-
werpiae 1583 p. 469. cap. XIII.
1. K. Domin: Brdy. Studie fytogeografická. Praha 1903.
2. : Die Vegetationsverhältnisse des tertiären Beckens von Ve-
selí, Wittingau u. Gratzen in Bohmen. Abdr. aus Beihefte.
zum bot. Zentralbl. Bd. XVI. 1904 h. 2.
3 : Rudohoïi a pruh podrudohorsky. Studie fytogeografická.
Archiv pro přírodovědecké prozkoumání Čech sv. XII. č.5
1907 p. 48.—57.
1. K. F. DusÉN: Om Sphagnaceernas utbredning i Skandinavien.
En váxtgeografisk studie. Upsala 1887.
> : Ueber einige Sphagnum-Proben aus der Tiefe südschwe-
discher Torfmoore. Bot. Centralbl. 1888, XXXV. p. 346.
1. NEES v. ESENBECK: Die Zergliederung der männlichen Blüthen
des Sphagnum capillifolium Br..... Flora 1822 Nr.3 p. 33.
ada
2 : HORNSCHUCH & STURM: Bryologia Germanica. L T. Nürn-
berg 1823, p. 1.—25., tab. I.—IV.
200 XI. Karel Kavina:
W. Essr: Beitrag zu einer Kryptogamenflora um Krumaul. 2. Pro-
gramm der III. deutschen Staatsrealschule in Prag I.
1899/1900 p. 1.—32.
E. FÜRNROHR: Versuch einer Lebens- und Formgeschichte der Gat-
tung Sphagnum. »Flora« 1833, I. Bd. p. 1., 17.
A. GAYET: Recherches sur l’embryogenie et Varchégone chez les
Muscinées. Annales scienc. nat. 1897 s. VIII. t. III. p. 162.
GOEBEL: Muscinei v SCHENK Handbuch der Botanik. Breslau 1882
Il. p. 391. Organographie der Pflanzen. Jena 1898—1901.
R. GôPPERT: Eine botanische Exkursion im Riesengebirge. Österr.
bot. Zeitschrift, XIV. Jahrg. 1864 p. 311.
GRAEBNER: Die Heide Norddeutschlands. Leipzig 1901.
GRIMME: Ueber die Blütezeit deutscher Laubmoose u. Entwicke-
lungsdauer ihrer Sporogone. Hedwigia 1903. XLII. Bd. p.
17., 62.
1. HABERLANDT: Das Assimilationssystem der Laubmoos-Sporogo-
nien. Flora 1886 Nr. 3 p. 45.
2 : Beitráge zur Anatomie und Physiologie der Laubmoose.
Pringsheim Jahrb. für wissenschaftl. Botanik 1886 Bd.
XVII. p. 359.
1. HOFMEISTER: Vergleichende Untersuchungen der Keimung, Ent-
faltung und Fruchtbildung höherer Kryptogamen. Leipzig
1851 p. 60.—77. tab. XIII.
2 : Über die Keimung des Sphagnum acutifolium. Berichte der
k. sáchs. Gesellsch. d. Wissensch. Mathem.-phys. Klasse.
1854, April.
3: : Zusätze und Berichtigungen zu den 1851 veroffentl. Unter-
suchungen der Entwickelung höherer Kryptogamen.
Prinsgheim Jahrb. für wis. Botanik 1863. Bd. 1863 p. 259.
Ar : Allgemeine Morphologie der Gewächse. Handbuch d. phy-
siol. Bot. I. Bd. 2. Abt. Leipzig 1868.
5. : Über die Zellenfolge im Achsenscheitel der Laubmoose. Bot.
Zeitung 1870. XXVIII. p. 442., 458., 474.
HoRA: Versuch einer Flora von Pilsen. »Lotos« 1883 p. 81.—108.
HŮBENER: Muscologia germanica. Leipzig 1833 p. 21.—30.
Hy: Recherches sur Varchégone et le développement du fruit des
Muscinées. Annales se. natur. 1884 s. VI. t. XVIII. p. 105.
JANZEN: Bemerkungen zur Limprichtschen Laubmoosflora. Hedwi-
gıa 1904 p. 282.
1. JANCZEWSKI: Zur parasitischen Lebensweise des Nostoe lichenoi-
des. 3. Sphagnum acutifolium. Bot. Zeitung 1872 p. 82.
2. : Vergleichende Untersuchungen über die Entwickelungsge-
schichte des Archegoniums. Bot. Zeitung. 1872 p. 410.
1. JENSEN: Analoge Variationer hos Sphagnaceerne. Botaniska Tids-
skrift Kjobenhavn. 1883. Bd. XIII. p. 199.—210.
: Les variations analogues dans les Sphagnacées. Ouvrage
České rašelinníky. 201
traduit du danois avec la permis. de Vaut. p. Gravet. Re-
vue bryologique 1897. No. 3.
2. JENSEN: De danske Sphagnum-Arter. Festskrift af den botaniske
Forening 1 Kjobenhavn 1890 p. 52.—116.
3 : Die Subsecundum-Gruppe der europäischen Torfmoose.
»Lotos« 1908. Bd. LVI. p. 234.
KAVINA: Ze života Sphagen. Oekolog. studie. Sborník klubu příro-
dověd. v Praze 1911.
KEIL: Dr. Poech über die Moos-Vegetation von Libwerda. »Lotos«
1851 p. 167.
: Beitráge zu Bohmens Laubmoosen. Lotos 1851 p. 179.
KTENITZ-GERLOFF: Vergleichende Untersuchungen über die Entwick-
kelungsgeschichte des Lebermoos-Sporogoniums. Bot. Zeit.
1874, XXXII. p. 230.
H. v. KLINGGRAEFF: Die Leber- und Laubmoose West- u. Ostpreus-
sens. Danzig 1893 p. 83.—104.
LANDERER: Úber die in Griechenland vorkommenden kryptogami-
schen Pflanzen und deren Bedeutung bei den alten Grie-
chen. Österr. bot. Wochenschrift 1854 p. 83.
LEITGEB: Beiträge zur Entwickelungsgeschichte der Pflanzen.
1. : I. Wachsthum des Stämmchens von Fontinalis antipyretica.
Sitzungsber. der Kais. Akad. d. Wissenschaften Wien, math.-
naturwissenschaftl. CI. LVII. Bd. I. Abt. 1868 p. 308.—342.
tab. I—IV.
2} : Entwickelung der Antheridien bei Fontinalis antipyretica.
Ibid. Bd. LVIII. I. Abt. p. 525.—537. tab. V.— VII.
3: : Wachsthum des Stämmchens u. Entwickelung der Anthe-
ridien bei Sphagnum. Ibid. Bd. LIX. I. Abt. p. 294.—320. tab.
VIII.—X.
4. : Über die Verzweigung der Lebermoose. Bot. Zeitung 1871,
XXIX. p. 560.
5. : J. Rauter's Studien über Hypnum. Sep.-A bdr. aus. den Mit-
theil. des Naturwissenschaftl. Vereines Graz 1874.
. LETACO: Les spores des Sphaignes d'après les récents observations
de M. Warnstorf. Bulletins de la Soc. Linéenne de Norman-
die 1890 Ser. IV. vol. III. p. 27.—34.
24 : Deuxieme note sur les spores des Sphaignes. Ibid. p. 195.
. LIMPRICHT: Laub.- u. Lebermoose in Cohn Kryptogamenfl. von
Schlesien Bd. I. 1876 pp. 218.—224.
2 : Zur Systematik der Torfmoose. Botan. Centralblatt 1881, Bd.
VP 311319:
r =
r
S) : Systematik der Torfmoose. Bot. Centralbt. 1882 X. p. 214—222.
4. : Ueber die Porenbildung in der Stengelrinde der Sphag-
neen. Jahresber. d. schles. bot. Gessellsch. 1885. p. 199.
5. : Neue Bürger der schlesischen Moosflora. Bot. Centralbt.
1886, Bd. XXV. p. 127.
6. : Die Laubmoose Deutschlands, Österreichs u. der Schweiz.
202 XL Karel Kavina:
Rabenhort's Kryptogamenflora. IV. Bd. 1. Abt. Leipzig
1890 (1885) p. 2.—135.; 3. Abt. 1901 Nachtr. p. 600.—631.
1. H. LINDBERG: Bidrag till konnedomen om de till Sphagnum Cus-
pidatum-Gruppe. Acta societatis pro fauna et flora fen
Helsingfors i899 T. XVIII. no. 3.
2 : Kritische Bestimmungstabelle der europäischen Sphagna
Cuspidata. »Lotos« 1903 p. 124.—127.
LINK: Elementa philosophiae botanicae. Berolini 1824 p. 105.
C. LINNAEI: Systema, Genera, Species plantarum uno volumine. In
usum bot. pract. edidit E. Richter. Lipsiae 1835 p. 1041
no. 7986.—7988.
MATHIAS DE LOBEL INSULANUS: Plantarum seu stirpium historia.
Antwerpiae 1576 p. 242. :
LOESKE: Studien zur vergleichenden Morphologie und phylogene-
tischen Systematik der Laubmoose. Berlin 1910, Lande, p.
43.—65. aj.
LoRcH: Das mechanische System der Blátter, insbesondere der
Stämmehenblätter von Sphagnum. Flora 1907. XCVIL. p.
96.—106.
Lorsy: Vorträge über bot. Stammesgeschichte. Jena, Fischer 1909.
II. Cormophyta zoidogamia p. 216.—226.
MAGDEDURG: Die Laubmooskapsel als Assimilationsorgan. Inaugu-
ral-Dissert. Berlin 1880.
1. MATOUSCHEK: Bryologisch-floristische Beitráge aus Bohmen I.
S.-Abdr. aus »Lotos« 1895. XV.
2, : Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. II. Lotos 1896, no. 2.
3: : Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. III. Mitteilungen aus dem
Vereine der Naturfreunde in Reichenberg 1895.
4, : Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. IV. Österr. bot. Zeitschrift
XLVII. 1897 p. 87.
: Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. V. Leimbach Deutsche
bot. Monatschr. XV. 1897, no. 7.
6. : Bryol.-flor. Mitteilungen aus Bohmen. VI. Sitzungsberichten
»Lotos« 1897, no. 4.
Ot
TA : Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. VII. Lotos 1900, no. 1.
8. : Bryol.-flor. Mitteil. aus Böhmen. VIII. Lotos 1900, no. 4.
9. : Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. IX. Lotos 1900, no. 6.
10. : Bryol.-flor. Mitteil. aus Böhmen. X. Besonders-Funde aus
Nordböhmen. Mitteil. aus dem Vereine der Naturfr. in
Reichenberg 1900.
lle : Dr. Alois Poech's »Musci bohemici«. Ein Beitr. zur Ge-
schichte der Botanik Böhmens. Sep.-Abdr. aus Verhandl.
d. k. k. zool.-bot. Gesellsch. Wien 1900.
12; : Die zwei ältesten bryologischen Exsiccatenwerke aus
Böhmen. Verhandl. d. k. k. zool.-bot. Gesellsch. Wien 1900.
13. : Bryol.-floristische Beiträge aus Mähren u. Österr.-Schles. I.,
České rašelinníky. 203
II., III. Verhandl. des naturforsch. Vereins Brünn Bd.
XXXIX. 1900; XL. 1901; XLII. 1908.
14. MATOUSCHEK: Bryol.-flor. Mitteil. aus Böhmen XI. Mitteil. aus
dem Vereine d. Naturfr. in Reichenberg 1902.
15. : Bryol.-flor. Mitteil. aus Böhmen. XII. Besonders-Funde
aus dem Iser- und Jeschkengebirge. Mitteil. aus dem
Vereine der Naturfr. in Reichenberg 1903.
16. : Beiträge zur bryolog. Floristik von Rajnochowitz und
dessen weiterer Umgebung. I. Zeitschr. des mähr. Landes-
museums. III. Bd. 1903.
17. : Bryol. Mitteil. aus Böhmen. XIII. Mitteil. aus dem Vereine
der Naturfr. in Reichenberg 1906.
18. : Bryol. Mitteil. aus Böhmen. XIV. Mitteil. aus dem Vereine
der Naturfr. in Reichenberg 1908.
1. MEYEN F. J.: Ueber die neuesten Fortschritte der Anatomie
und Physiologie der Gewächse. Haarlem, Bohn 1836 p. 124.
tab VIII: tie. 18) 19,20:
2. : Neues System der Pflanzen-Physiologie. Berlin 1837. [. Bd.
p. 55.—59. tab. III. f. 10. 11.
MIcHELIUS: Nova plantarum genera iuxta Tournefortii methodum
disposita. Florentiae 1729 p. 108.
1. MILDE: Zur Flora von Johannisbad im Riesengebirge. Bot. Zei-
tung 1860 p. 71.—73.
2 : Ueber die Moos-Vegetation der Torfsümpfe Schlesiens.
Ibid. p. 9.
3. : Uebersicht über die schlesische Laubmoosflora. Bot. Zeitung
1861 Beilage p. 1.—48., p. 23.—24.
1. MoHL H.: Anatomische Untersuchungen über die porösen Zellen
von Sphagnum, nebst einem Nachtrage über den Bau der
Blätter von Dieranum glaucum u. Octoblepharum albidum.
Flora 1838. I. no. 22. p. 336.—380. tab. III. fig. 4., 5.
> : Grundzüge der Anatomie und Physiologie der vegetabili-
{ schen Zelle. Braunschweig 1851. p. 29.
MOLDENHAWER: Beitráge zur Anatomie der Pflanzen. Kiel-Hamburg
181229. 117.
MÖNKEMEYER: Beiträge zur Moosflora des Erzgebirges. Hedwigia
XLIV. Bd. 1905 p. 181., 184.
1. ©. MÜLLER: Synopsis muscorum frondosorum. Berolini 1849. L.
p. 87.—105.
2 : Deutschlands Moose. Halle 1853 p. 121.—129.
3% : Sphagnorum novorum descriptio. Flora 1887. Jahrg. LXX.
p. 403.—422., p. 404.
C. MÜLLER Berol.: Musci in ENGLER Pflanzenfam. 1898 p. 160.—164.,
SI.
NAEGELI: Pflanzenphysiologische Untersuchungen. I. H. Zürich 1855.
1. NAWASCHIN: Über das auf S. squarrosum PERS. parasitierende
»Helotium«. Hedwigia 1888. XXVII. p. 306.
204 XI. Karel Kavina:
2. NAWASCHIN: Was sind eigentlich die sogenannten Mikrosporen der
Torfmoose? Bot. Centralblatt 1890 (III. Qu.) XLIII. p. 289.
38 : Über die Brandkrankheit der Torfmoose. Mélanges bio-
logiques tirés du Bulletin d' Académie impériale des sci-
ences de St. Petersbourg. Tome XIII. I. 3. 1893 p. 349.—358.
4. : Über die Sporenausschleuderung bei den Torfmoosen. Flora
1897. Bd. LXX XIII. H. 2. p. 151.—159.
OEHLMANN: Vegetative Fortpflanzung der Sphagnaceen. Inaugural-
Dissert. Freiburg 1898.
OLTMANNS: Ueber die Wasserbewegung in der Moospflanze und
ihren Einfluss auf die Wasservertheilung im Boden. Cohn's
Beiträge zur Biologie der Pflanzen. IV. Bd. 1887 p. 1.—49.
1. Opız M.: Deutschlands eryptogamische Gewächse. Prag 1816.
2 : Böheims phanerogamische und cryptogamische Gewächse.
Prag 1823 p. 119.
3. : Seznam rostlin květeny české. Praha 1852 p. 208.
PALACKÝ: Die Verbreitung der Torfmoose (Sphagnum). Věstník
král. české spol. nauk 1899, č. XIII.
Paris: Index bryologicus. Parisiis 1894—1898 p. 1175.—1224.
1. PAUL H.: Zur Kalkfeindlichkeitsfrage der Torfmoose. Sonder-
Abdr. aus den Berichten der deutsch. bot. Gesellsch. 1906.
XXIV. H. 3. p. 148.—154.
2 : Die Kalkfeindlichkeit der Sphagna und ihre Ursache,
nebst einem Anhang über die Aufnahmefähigkeit der Torf-
moose für Wasser. Mitteil. der. k. k. bayer. Moorkulturan-
stalt 1908, H. 2. p. 65.—118.
1. PÉTERFI M.: Magyaorszag tozegmohai. Növenytani közlemenyek
1904. p. 137.—169.
2 : Beiträge zur Sphagnumflora Ungarns. Separatabd. aus d.
»Ungar. bot. Blätter« 1906, H. 8.—10.
Bb : A tözegmohäk okológiája. Zur Ökologie der Torfmoose.
Növenytani közlemenyek 1906 p. 124.—136.
L. PLUKENETII: Phytographia, sive stirpium illustroriorum et minus
cognitarum icones. Londini 1691 tab. 101.
1. POKORNY: Erster Bericht der Commission zur Erforschung der
Torfmoore Österreichs. Verhandl. d. k. k. zool.-bot. Gesellsch.
in Wien 1858 p. 299.
D : Zweiter Bericht der Commission .... etc. Ibid. p. 345.—350.
3 : Dritter Bericht der Commission .... etc. Ibid. p. 518.—528.
4. : Ueber die Vegetation der Moore im Allgemeine. Ibid.
p. 363.
PRESL J. Sv.: Všeobecný rostlinopis. V Praze 1846. II. p. 1813.—1814.
1. PODPĚRA: Výsledky bryologického výzkumu Moravy za rok 1904
až 1905. II. Věstník klubu přírodov. v Prostějově 1905. Zvl.
ot. p. 5.—10.
22 : Výsledky bryologického výzkumu Moravy za rok 1905—1906
České rašelinníky. 205
Zprávy komisse pro přírodov. prozkoumání Moravy. Odd.
bot. č. 2. Brno 1906 p. 47.
3. PODPĚRA: Výsledky bryologického výzkumu Moravy za rok
1907—1908. Zprávy komisse ... atd. č. 5. 1908 p. 9.—11.
1. RABENHORST: Deutschlands Kryptogamen-Flora. II. Bd. Leber-,
2.
Laubmoose u. Farne. Leipzig 1848 p. 73.—77.
: Kryptogamen-Flora von Sachsen, der Ober-Lausitz, Thü-
ringen u. Nordböhmen. I. Abt. Algen, Leber- u. Laubmoose.
Leipzig 1863 p. 344.—351.
1. ROLL J.: Zur Systematik der Torfmoose:
DO
10.
jste
I. Über die Veránderlichkeit der Artmerkmale bei den
Torfmoosen. Flora 1885 p. 569.
II. Über die practische Begrenzung der Torfmoosformen.
Ibid. p. 594.
III. Spezielle Systematik der Torfmoose. Flora 1886 p. 33. etc.
: »Artentypen« und »Formenreihen« bei den Torfmoosen.
Bot. Centralblatt 1888. XX XIV. (2. Qu.) p. 310., 338., 374., 385.
: Die Torfmoos-Systematik und die Descendenz-Theorie. Bot.
Centralblatt 1889 XXXIX. (III. Qu.) p. 305., 337.
: Ueber die WARNSTORF'SCHE Acutifoliumgruppe der euro-
päischen Torfmoose. Bot. Centralblatt 1890 XLII. (II. Qu.)
1732307262:7296:,..326:,°337.
: Über die Veränderlichkeit der Stengelblätter bei den Torf-
moosen. Bot. Centralblatt 1890, I. Qu. p. 241.
: Zur Torfmoosflora der Milseburg im Rhöngebirge. Hedwi-
gia 1903 p. (25).
: Beiträge zur Laubmoos- u. Torfmoosflora der hohen Tatra.
Hedwigia 1904 p. 137., 138.
: Über die neuesten Torfmoosforschungen. Österr. bot. Zeit-
schrift 1907. LVII. p. 96., 142.
: Beitrag zur Moosflora des Erzgebirges. Hedwigia 1907.
XLVI. p. 185., 206.
: Die alte und die neue Methode der Torfmoosforschung.
Hedwigia 1908. XLVII. p. 330.—353.
: Die Benennung der Sphagna-Arten nach den Regeln des
internat. bot. Kongresses von Wien 1905. Allgem. bot. Zeit-
schrift 1910 p. 70.
: Über Sphagnum robustum (Russ.) RöLL. Allgem. bot. Zeit-
schr. 1909 p. 102.
: Die Forma typica und die Formenreihen. Allgem. bot.
Zeitschr. 1910 p. 53.—55.
: Zweiter Beitrag zur Moosflora des Erzgebirges. Hedwigia
1912 DE -p.-81:
G.: Die europäischen Torfmoose. Leipzig 1906.
: Neuere Torfmoosformen. Hedwigia 1908. XLVII. p. 321.-329.
206 XI. Karel Kavina:
1. RozE: Recherches sur les anthérozoides des cryptogames. Bull.
de la Soc. bot. de France 1864. XI. p. 301.—305. Fig. 25.—30.
ai : Sur un mouvement propre aux granules amylacés des an-
therozoides des mousses. Bull. de la Soc. bot. de France
1865. XII. p. 253.
3 : Resultats des recherches sur les anthérozoides des Sphaig-
nes. Ibid. 1865 p. 103.
4. : De la fécondation chez les eryptogames supérieurs et en
particulier chez les sphaignes. Bull. de la Soc. bot. de France
1872. XIX. p. 91—102:; pl: 1.
1. Russow E.: Bericht über den gegenwärtigen Stand meiner seit
dem Frühling 1886 wieder aufgenommenen Studien an den
einheimischen Torfmoosen. Sitzungsber. der Dorpater Na-
turforscher-Gesellsch. 1887.
Di : Zur Anatomie resp. physiologischen u. vergleichenden Ana-
tomie der Torfmoose. Festschrift zur Feier des Tages, an
welchem vor 50 Jahren Dr. Alex Graf Keyserling seine er-
ste wissenschaftl. Arbeit veroffentliche. Schriften der Na-
turforscher-Gesellsch. in Dorpat. 1887 p-1.—35.
3% : Über den Begriff »Art« bei den Torfmoosen. Sitzungsbe-
richte der Dorpater Naturf.-Gesellsch. 1888 p. 413.—426.
4. : Sphagnologische Studien. Sitzungsber. der Dorpater Natur-
forsch.-Gesel. 1899, September p. 94.—113.
5. : Zur Kenntnis der Subsecundum- u. Cymbifoliumgruppe
europäischer Torfmoose nebst einem Anhang enthaltend
eine Aufzählung der bisher im Ostbalticum beobachteten
Sphagnum-Arten u. einen Schlüssel zur Bestimmung dieser
Arten. Jurjew 1894. Archiv für die Naturkunde Liv-, Ehst-
u. Kurlands p. 361.—527. II. S. Bd. X. L. 4.
SENDTNER: Die Vegetationsverháltnisse Südbayerns. München 1854
p. 612.—720.
SERvíT M.: Über die Verzweigungsart der Muscineen. Beihefte zum
botan. Centralblatt 1907. XXII. Abt. I. p. 287.—293.
1. SCHIFFNER V. u. SCHMIDT A.: Moosflora des nördlichen Böhmen
Lotos 1887 VII. p. 3.—74.
2. SCHIFFNER V.: Beitráge zur Kenntnis der Moosflora Bohmens;
I. Die Moosflora von Mittelböhmen. »Lotos« 1887. VII p.
141.—145.
3 : Beiträge zur Kenntnis der Moosflora Böhmens. » Lotos« 1890.
RB le
I. Erster Nachtrag zur Moosflora Nordbohmens p. 1.
II. Notiz über die Moosflora von Neudeck im Erzgebirge
p. 18.
III. Bryologische Streifzüge im Böhmerwalde p. 22.
4. : Bryologische Mittheilungen aus Mittelbohmen. Oster. bot.
Zeitschrift XLVI. 1896 p. 438.
České rašelinníky. 207
5. SCHIFFNER: Neue Beiträge zur Bryologie Nordböhmens u. des
Riesengebirges. »Lotos« 1896. XVI. p. 264.—289., p. 276.— 284.
6. : Neue Beitráge zur Bryologie Nordbohmens u. des Riesen-
gebirges. »Lotos« 1897. XVII. p. 135.
TE : Resultate der bryologischen Durchforschung des südlich-
sten Theiles von Böhmen. (Gegend von Hohenfurth.) »Lotos«
1898. XVIII. p. 134.—182., p. 148.—150.
8. : Interessante und neue Moose der böhmischen Flora. Öster.
bot. Zeitschrift 1898. XLVIII. p. 387.
9. : Nachweis einiger fůr die bohmische Flora neuer Bryophy-
ten nebst Bemerkungen über einzelne daselbst nachgewie-
sene Formen. »Lotos« 1900. XX. p. 320., p. 351.
10. : Ergebnisse der bryologischen Exkursionen in Nordböhmen
u. im Riesengebirge im Sommer 1904. »Lotos« 1905. XXV.
p. 25.—31.
1 : Über die Formbildung bei den Bryophyten. Hedwigia 1906
p. 298.
12: : Mitteilungen über die Verbreitung der Bryophyten im Iser-
gebirge. »Lotos« 1907. XX VIT.
1. SCHIMPER W. Pu.: Mémoire pour servir à l'histoire naturelle des
Sphaignes. Paris, Acad. des scienc. 1858. XV.
2 : Versuch einer Entwickelungsgeschichte der Torfmoose
(Sphagnum) u. einer Monographie der in Europa vorkom-
menden Arten dieser Gattung. Stuttgart 1858.
5, : Synopsis muscorum europaeorum. ed. II. Stuttgartiae 1876.
II. vol. p. 823.—850.
SCHKUHR: Genera et species muscorum frondosorum Germaniae.
Deutsehl. Kryptog. Gewächse T. II. Wittenberg 1811. p. 12.-16.
SCHLIEPHACKE K.: Beiträge zur Kenntnis der Sphagna. Sep.-Abdr.
aus den Verhandl. d.k.k. zool.-bot. Ges. Wien 1865 p. 1.-32.
SCHÖNAU K. v.: Zur Verzweigung der Laubmoose Hedwigia 1912.
LI. p. 1.—56.
ScHoTT: Beiträge zur Flora des Böhmerwaldes. II. Laub.- u. Leber-
moose. Deutsche bot. Monatschrift XV. 1897. H. 5.
SCHOTTLÄNDER: Beiträge zur Kenntnis des Zellkerns u. der Sexual-
zellen bei Kryptogamen. Cohn's Beiträge z. Biologie d,
Pflanzen. 1893. VI. II. p. 267.—302.
1. SCHREIBER: Neues über Moorkultur u. Torfverwertung. Staab 1903.
2, : Kultur der Hochmoore in Österreich. Öster. Moorzeitschrift
1906. no. 11.
3. : Gewinnung u. Verwendung des Torfes. Vortrag gehalten
in Mitgliederversamml. des Vereins zur Förderung der
Moorkultur im deutschen Reiche am 13. Febr. 1907.
4. : Die Moore Vorarlbergs und des Fürstentums Liechtenstein
in naturwissenschaftl. u. techn. Beziehung. Staab 1910.
5. : Jahresberichte der Moorkulturstation in Sebastiansberg.
1899—1910. Staab.
208
XI. Karel Kavina:
1. SITENSKÝ: Výlet na rašeliny okolí Veselského. Vesmír 1876
2.
3.
p. 242.
: Krkonoše a jich rašeliny. Vesmír 1877 p. 81.
: Výsledky bot. rozboru některých českých vrstev rašelin-
ných. Die wichtigsten Resultate der bot. Untersuchung
einiger böhmischen Torfmoorschichten. Zprävy o zasedäni
král. čes. spol. nauk ze dne 30. ledna 1885.
: O rašelinách českých se stanoviska přírodověd. i hospo-
dářského. Díl I. Část přírodovědecká. Praha 1886. Archiv
pro přír. prozkoumání Čech. VI. 1.
: Über die Torfmoore Böhmens in naturwissenschaftlicher
u. nationalökonom. Beziehung mit Berücksichtigung der
Moore der Nachbarländer. Prag 1891. Archiv d. naturwis-
senschaftlichen Landesdurchforsch. von Böhmen. VI. 1.
SPRENGEL C.: C. Linnaei Systema vegetabilium. Gottingae 1827. IV.
1. p. 147.
STRASBURGER E.: Histologische Beiträge H. IV.: Schwärmsporen,
Gameten, pflanzliche Spermatozoiden u. das Wesen der
Befruchtung. Jena 1892 p. 124.—127.
WALDNER M.: Entwickelung der Sporogone von Andreaea u.
Sphagnum. Leipzig 1837.
1. WARNSTORF C.: Sphagnum Austini SULLIW. ein neues Torfmoos
2.
3.
-I
13.
fůr Mitteleuropa. Bot. Centralblatt 1880, no. 40. p. 1244.
: Reproductionsvermogen der Sphagna. Bot. Centralblatt
1881. VIII. (IV. Au.) p. 219.
: Die europáischen Torfmoose. Berlin 1881.
: Die Sphagnumformen der Umgegend von Bassum in Han-
nover. Sep.-Abdr. aus Flora 1882, Nr. 35. p. 547.—553.
: Neue deutsche Sphagnumformen. Sep.-Abdr. aus Flora
1882, no. 13. p. 205.—208.
: Einige neue Sphagnumformen. Sep.-Abdr. aus Flora 1882,
no. 29. p. 464.—466.
: Die Torfmoose im königlichen bot. Museum zu Berlin. Bot.
Centralblatt 1882. IX. (I. Au.) p. 96., 131., 166.
: Die Torfmoose des v. FLOTOWSCHEN Herbarium im konigl.
bot. Museum in Berlin. Sep.-Abdr. aus Flora 1883, no. 24.
: Sphagnologische Růckblicke. Flora 1884 p. 469., 485., 501.,
5970BaDV VÁL
: Moosflora der Provinz Brandenburg. Verhandl. des bot.
Vereins der Provinz Brandenburg 1885 p. 1.—94., p. 23.—28.
: Zwei Artentypen der Sphagna aus der Acutifoliumgruppe.
Sep.-Abdr. aus Hedwigia 1886, H. 6.
: Zur Frage über die Bedeutung der bei Moosen vorkom-
menden zweierlei Sporen. Verhandl. des bot. Vereins der
Provinz Brandenburg 1886 p. 181.—182.
: Die Schimper'schen Mikrosporen der Sphagna Hedwigia
1886 p. 89.—92.
České rašelinníky. 209
14. WARNSTORF: Revision der Sphagna in der Bryotheca europaea von
16.
18.
19.
RABENHORST u. in einigen älteren Sammlungen. Sep.-A bdr.
aus Hedwigia 1888, H. 11. u. 12.
: Die Acutifoliumgruppe der europäischen Torfmoose. Ein
Beitrag zur Kenntnis der Sphagna. Verhandl. des bot.
Vereins der Prov. Brandenburg 1888. XXX. p. 79.—123.
: Sphagnum crassicladum Warnst., ein neues Torfmoos für
Europa aus der Subsecundumgruppe. Bot. Centralblatt 1889.
XXXX. (IV. Qu.) p. 165.—167.
: Über das Verhältniss zwischen Sphagnum imbricatum
(HoRNSscH.) Russ., Sph. portoricense HAMPE u. Sph. Her-
minieri SCHPR. Sep.-Abdr. aus Hedwigia 1889, H. 5.
: Welche Stellung in der Cymbifoliumgruppe nimmt das
Sphagnum affıne REN. et CARD. in Rev. bryol. Jahrg. 1885
p. 44. ein? Sep.-Abdr. aus Hedwigia 1889, H. 6.
: Die Cuspidatum-Gruppe der europäischen Sphagna. Ein
Beitrag zur Kenntnis d. Torfmoose Verh. des bot.
Vereins d. Prov. Brandenburg 1890. XXXII. p. 173.—231.
Tab. IL—II.
: Sphagnum degenerans var. immersum, ein neues euro-
päisches Torfmoos. Bot. Centralblatt 1890. XLII. (II. Qu.)
p. 102.
: Beiträge zur Kenntnis exotischer Sphagna. Hedwigia 1890.
PL 212,.213.-—258.
: Beiträge zur Kenntnis exotischer Sphagna. Hedwigia 1891
p: 12.—46:,,127.—175.
: Charakteristik und Uebersicht der europäischen Torfmoose
nach dem heutigen Standpunkte der Sphagnologie. Teil-
druck aus Schriften des naturwissenschaftl. Vereins des
Harzes in Wernigerode 1893. VIII.
: Beiträge zur Kenntnis exotischer Sphagna. Hedwigia 1893.
XXXITL.,p. 1.—17 p. 11.
: Referat über CAarpor's Répertoire Sphagnologigue. Sep.-
Abdr. aus Bot. Centralblatt 1898. LXXIV. nro. 16.—18.
: Beiträge zur Kenntnis exotischer u. europäischer Torf-
moose. Bot. Centralblatt 1898. LX XVI. p. 385., 417., p. 422.
: Weitere Beiträge zur Kenntnis der Torfmoose. Bot. Cen-
tralblatt 1900. LXXXV. (IL Au.) p. 42.—45., 65.—72.
: Neue Beiträge zur Kenntnis europäischer u. exotischer
Sphagnum-Formen. Hedwigia 1900. p. 100.—110.
: Leber- und Torfmoose. Kryptogamenflora der Mark Bran-
denburg. Leipzig 1903 p. 292.
: Vegetationsskizze von Schreiberhau im Riesengebirge mit
besonderer Berücksichtigung der Bryophyten. Abhandl. des
bot. Vereins der Provinz Brandenburg XLIX. Jahrg. 1907
p. 159.—188.
14
210 XI. Karel Kavina:
31. WARNSTORF: Neue europäische u. aussereuropáische Torfmoose.
Hedwigia 1908. XLVII. p. 76.—124.
32. WARNSTORF & RUHLAND: Sphagnales in ENGLER Pflanzenfam.
I. 3. 1. Leipzig 1909 p. 244.—262.
33. WARNSTORF: Sphagnales-Sphagnaceae (Sphagnologia universa-
lis). ENGLER Das Pflanzenreich H. 51. Leipzig 19. Dez. 1911.
WEIDMANN A.: Prodromus českých mechů listnatých. Praha 1895
p. 22.—33.
Weiss Em.: Zur Moosflora Böhmens. Österr. bot. Zeitschr. XI.
1861. p. 354.
1. VELENOVSKY J.: Mechy české. Rozpravy české akademie císaře
© Frant. Josefa pro vědy, slov. a um. v Praze 1896. VI. tř. II.
č. 6. p. 69.—79.
2 : Bryologické příspěvky z Čech. I. za rok. 1897—1898. II. 1898
až 1899. III. 1899—1900. IV. 1900—1901. V. 1901—1902. Roz-
pravy české akad. eis. Frant. Jos. Tr. II. Roc VAE 16;
VTT AE 098 0x 02 XE
BY : Moderní směry systematiky rostlinné. Věstník čes. akade-
mie XI. 1902 p. 349.
4. : Srovnávací morfologie. Praha 1905—1910.
VESELSKY: Verzeichnis der in Böhmen vorkommenden Laubmoose.
Oster. bot. Zeitschr. 1860. X. p. 382.
1. VILHELM J.: Bryologisch-floristische Beiträge aus dem Riesenge-
birge. Sep.-Abdr. aus Allgem. Bot. Zeitschr. 1901 nro. 9.
2 : O ütvarne biologii rašelin jihočeských. Sborník České spo-
lečnosti zeměvědné. Praha 1901.
VUILLEMIN P.: Sur les homologies des mousses. Bulletin de la Soc.
des sciences de Nancy. 1886. XIX. p. 41.—99.
THEOPHRAST: Naturgeschichte der Gewächse. Uebersetzt u. erläu-
tert von K. Sprengel. Altona 1822. I. p. 217., 219. II. p. 222.
1. Tımm R.: Die Moosflora einiger unserer Hochmoore, insbeson-
dere die des Hımmelmoores bei Quickborn. Sep.-Abdr. aus
den Verh. naturwiss. Vereins in Hamburg 1903. 3. F. XI.
D : Beiträge zur Kenntnis unserer Moosflora. Abhandl. aus
dem Gebiete der Naturwissensch. Hamburg XIX. Bd. 2 H.
1907 p. 9.—15.
ULLEPITSCH J.: Der Dreisesselberg. Österr. bot. Zeitschr. XXXII.
1882 p. 225.—229.
UNGER: Ueber die Antheren von Sphagnum. Allgem. bot. Zeitung
— Flora 1834 Nr. 10. p. 145.—151. tab. I. fig. 4.—8.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
m
ile
České rašelinníky. 211
Výklad tabulí.
Tab. I.
. Sphagnum molle: Pri@ny řez lístkem větev., na okraji re-
sorbční rýha; PRAGER Sphagnoth. germ. no. 50. Zvětš.
470nás.
. Sph. cymbifolium: a) Příčný řez ]. větev., s resorbční rýhou;
Ponědrážky. Zvětšeno 470nás.
b) Podélný řez lodyžkou s dřeňovou, tmavou dřevní vrstvou
a hyalodermis se spirálkami; Boskovice. Zvětš. 95nás.
. Sph. rigidum: Příčný řez 1. větev., se širokými menisky;
Kvilda. Zvětš. 470nás.
Sph. Lindbergii: a) Příčný řez 1. větev.; Koppenplan. Zvets.
470nás.
b, b’) Příčný řez L. větev. var. submersum LrimPR.; Koppen-
plan. Zvětš. 470nás.
c) Lístky větevné; Labská louka. Zvětš. 30nás.
. Sph. Warnstorfii: Příčný řez 1. větev.; Förchenheid. Zvětš.
470nás.
. Sph. platyphyllum: Příčný řez |. větev.; Langenbruck. Zvět-
šeno 470nás.
. Sph.obtusum: Příčný řez |. vetev.; Förchenheid. Zvětš.470nás.
. Sph. molluscum: a) Příčný řez 1. větev.; Radostín. Zvets.
470nás.
b) Retortové buňky větévky; Radostín. Zvets. 9onás.
c) Větevné lístky; Radostín. Zvětš. 30nás.
. Sph. medium: Příčný řez 1. větev.; Borkovice, Zvětš. 470nás.
. Sph. squarrosum: a) Příčný řez. I. větev.; Eisenstein. Zvet-
šeno 470nás.
b) Příčný řez lodyžkou; Kozí hřbety. Zvětš. 9bnás.
c) Lístek větev. ze hřbetní strany; Plattenfall. Zvětš. 30nás.
d) Lístek větev. z vnitřní strany; Plattenfall. Zvětš. 30nás.
e) Lístek větev. se strany; Plattenfall. Zvětš. 30nás.
Sph. acutifolium: a) Příčný řez lodyžkou; Kokořín. Zvětš.
95nás.
_b) Příčný řez 1. větev.; Borkovice. Zvětš. 470nás.
. Sph. cuspidatum: Lístek větevný; Panské Bídy. Zvětš. 30näs.
14.
Sph. recurvum: Příčný řez L. větev.; Pürstling. Zvětš. 470nás.
Tab: ET;
. Sph. acutifolium: a) Samčí větévka; Kralicky Sněžník.
Binocul. mikrosk. Reichert ok. č. 3.
b, c) Různě zralá a pukající antheridia; Kralický Sněžník.
Zvětš. 380nás. i
d) Orientace antheridia k podpůrnému I; Kral. Sněžník.
Zvětš. 50nás.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
2
Qt
11.
12.
XI. Karel Kavina:
Sph. cymbifolium: a) Sit buněčná z vnitřní strany 1. větev.:
Borkovice. Zvětš. 640nás.
b) Síť buněčná z vnitřní strany |. větev. var. papillosum;
Radostín. Zvětš. 640nás.
c) Sit buněčná z vnitřní strany I. větev. var. imbricatum;
BAUER Bryoth. boh. no. 81., Haida. Zvětš. 640nás.
d) Podélný řez zralou tobolkou; » noha, c columella, č ca-
lyptra, a amphithecium, o operculum. Ponědrážky. Zvet-
šeno 95nás.
e) Příčný řez lodyžkou; Keje. Zvětš. 95nás.
f) Spory ve vodě a glycerinu; Ponědrážky. Zvets. 900nás.
. Sph. medium: Síť buněčná z vnitř. strany |. vetev.; Seefilz
u Kvildy. Zvětš. 640nás.
. Sph. Lindbergii: a) Sit buň. z vnější strany ]. větev.; Kop-
penplan. Zvětš. 640nás.
b) Sit buň. z vnitřní strany L větev.; Koppenplan. Zvětš.
640nás.
c) Lístek lod.; Koppenplan. Zvětš. 90nás.
d) Větévka s pětiřadými lístky; Koppenplan. Zvětš. 3nás.
e) Příčný řez lodyžkou; Pančěská louka. Zvětš. 95nás.
. Sph. recurvum: a) Sit buň. z vnější strany 1. větev.; Půrst-
ling. Zvětš. 640nás.
b) Lístek větev. «) suchý, G) živý; Roklanská nádržka. Zvět-
šeno 30nás.
. Sph. squarrosum: Síť buň. z vnitřní strany dolejší části 1.
větev.; Nový Svět. Zvětš. 640nás.
. Sph. subsecundum: Síť buň. z vnější strany 1. větev.; For-
chenheid. Zvětš. 640nás.
. Sph. subsecundum: Příčný řez lodyžkou; Borkovice. Zvětš.
95nás.
. Sph. Warnstorfii: a) Síť buň. čepele 1. lod., s rozpory; För-
chenheid. Zvětš. 640nás.
b) Sit buň. z apikální části vnější strany 1. větev.; Förchen-
heid. Zvětš. 640nás.
. Sph. rubellum: Síť buň. z apikál. části vnější strany 1. vě-
tev.; »U černého kříže« u Volar. Zvětš. 640nás.
Sph. fimbriatum: Větvení lodyzky, f.a. angulární list; Mo-
toly. Binocul. mikrosk. Reichert. ok. č. 3.
Sph. Dusenii: Síť buněčná z vnější strany 1. větev.; Plat-
tenhaus. Zvětš. 640nás.
Corrigenda.
Tab. II.
2e spora Sph. cymbifolia má býti 2f.
Obr. 4 příčný řez lodyžkou Sph. Lindbergii má býti 4e.
5b větev. 1. Sph. recurva místo a u lístku na levo má býti «,
Rejstřík jmen a synonym.
Kursivou tištěná jsou synonyma, číslo stránky s popisem označeno
tučným tiskem.
Acisphagnum C. MÜLL. 156.
Acutifolia SCHLIEPH. 84., 85., 120.
— dentata WARNST. 134.
— — deltoidea WARNST. 143.
— — lingulata WARNST. 135.
heterophylla WARNST. 154.
laciniata WARNST. 122.
lanceolata WARNST. 154.
spathulata ROTH 122.
acutifolium (EHRH.) 86., 124., 140.,
143.
var. albescens SCHLIEPH. 147.
var. alpinum MILDE 147.
var. aquaticum SCHLIEPH. 151.
var. asperum SENDT. 124.
var. auriculatum ROELL 128.
var. auriculatum CARD. 132.
var. congestum GRAV. 147.
— — f. Schimperi WARNST.
147.
var. cruentum RoELL 147.
var. deflexum ScHIMP. 147.
var. deflexum WARNST. 151.
var. elegans Sf. plumosum
ROELL 135.
var. elongatum WARNST. 151.
var. fallax WARNST. 128, 131,
132. ;
var. filiforme SENDT. 128.
f. flavescens WARNST. 147.
var. flavicaule WARNST. 148.
var. fuscescens BRAUN 138.
var. fuscoluteum BRAUN 138.
Acutifolium var. fuscum SCHIMP.
138.
- var. Gerstenbergeri WARNST.
148.
var. gracile Russ 140.
var. Graefii SCHLIEPH. 140.
var. laetevirens BRAITHW. 151.
var. limosum GRAV. 151.
var. luridum BRAITHW. 151.
— — f. plumosum MILDE 151.
f. pallescens WARNST 147.
var. pallens WARNST. 148.
var. plumosum MILDE 151.
f. purpurascens 147.
var. purpureum SCHIMP. 153.
var. quinquefarium LIND». 148.
var. recurvum WEB. et MOHR
173: \
var. robustum Russ 131., 132.
var. roseum WARNST. 131.
var. rubellum Russ. 135.
f. rubelliforme Uyp. 148.
var. rubrum WARNST. 147.
var. sanguineum SENDT. 148.
var. Schillerianum WARNST.
151.
var. silesiacum WARNST. 148.
var. squarrosulum WARNST.
151.
var. strictum W ARNST. 147. 151.
var. tenellum SCHIMP. 135.
var. tenue NEES, HORN.,STURM
128.
214
acutifolium f.versicolorW ARNST.
148.
— var. violaceum WARNST. 151.
— f. viride WARNST. 147.
acutiforme SCHLIEPH. et WARNST.
131., 135.
— var. fuscum WARNST. 138.
— var. tenellum WARNST. 140.
Acleista 82.
affine REN. et CARD. 9.
ambiguum HUB. 106.
amblyphyllum Russ. 174.
Anacamptosphagnum C. MÜLL.
111.
aquatile WARNST. 194.
Aschenbachianum BREUTEL 144.
auriculatum ANGSTR. 189.
Austini SULLIV. 94.
balticum Russ. 174.
bavaricum WARNST. 194.
bicolor BESCHERELLE 100.
Bridelianum OpPiz 112.
campicolum C. MÜLL. 144.
capillifolioides BREUTEL 144.
capillifolium HEDW. 144., 167.
capillifolium Dozy e. MOLKENE.
124.
Cavifolia 82., 182.
cavifolium var. 2. laricinum :
gracile WARNST. 186.
— — — — platyphyllum W ARNST.
189.
— var. 1. subsecundum y auricu-
latum WARNST. 194.
— — — — contortum W ARNST.
194.
— — — — s molle WARNST. 192.
Comatosphagnum C. MÜLL. 182.
compactum BRID. 99., 106.
compactum DE CAND. 106.
compactum var. ramulosum C.
MÜLL. 154.
XI. Karel Kavina:
compactum var.rigidum NEES e.
HORN. 106.
contortum SCHULTZ 88. 186.
— var. gracile WARNST. 188.
— — — f. congestum JENS. 188.
— var. majus JENS. 187.
— — — f. natans SCHIF. 188.
— var.robustum (W ARNST.) ROTH
187.
— var. subsecundum WILs. 191.
cornutum ROTH 186., 19.
crassicladum WARNST. 194.
crassisetum BRID. 91., 112.
Cuspidata SCHLIEPH. 84., 87., 156.
— lanceolata WARNST, 159.
— — erosa WARNST. 168.
— — fimbriata WARNST. 159.
— — laciniata WARNST. 159.
— — triangularia WARNST. 167.
— ovalia WARNST. 179.
cuspidatiforme BREUTEL 167.
cuspidatum (EHRH.) 77., 167.
cuspidatum (EHRH.) Russ. et
WARNST. 168.
cuspidatum var. crispulum WAR.
177.
— var. deflexum WARNST. 177.
— var. falcatum Russ. 169.
— var. fulvuml (SENDT.) RABENH.
160.
— var. majus Russ. 171.
— var. plumosum NEES, HORN.,
STURM 170.
— — — f. plumulosum SCHIMP.
170.
— var. riparium A NGSTR. 164.
— var. speciosum Russ. 168.
— var. submersum. SCHIMP. 170.
Cymbifolia LINDB. 84., 85., 88.
Cymbifolioides BREUTEL 91.
cymbifolium (EHRH. HEDW.) 85.,
90., 99.
— f. compactum SCHLIEPH. et
WARNST. 97.
— var. congestum SCHIMP. 99.
— subf. flavescens Russ, 97,
České rašelinníky.
Cymbifobum subf. fuscescens
WARNST. 9.
-- var. imbricatum (HORNSCH.)
Russ. 94.
— f. laxum WARNST. 9,6.
— subf. pallescens WARNST. 9.
— var. papillosum LixDe. 9.
— var. purpurascens Russ. 9.
— subf. purpurascens WARNST.
97.
— subf. pycnocladum C. MÜLL.
96.
— var. rubescens WARNST. 97.
— subf. squarrosulum NEES. et
HoRy. 96.
— var. squarrosum BRUCH 112.
— var. tenellum BRID. 179.
— subf. versicolor WARNST. 97.
— var. vulgare (MICHXx.) W ARNST.
100.
degenerans WARNST, 91.
Diplagia 82.
Dusenii ©. JENS. 87., 177.
Endopleura 82.
Eusphagnum 81.
Exopleura 82.
falcifolium ROTH 186.
fallax (KLING.) WARNST. 174.
fimbriatum WILs. 85., 122.
— f. compactum WARNST. 126.
— var. flagellaceúm SCHLIEPH.
126.
— var.flagelliforme W ARNST. 126.
— f. robustum BRAITHW. 126.
— var. spectabile Russ. 126.
— subf. squarrosulum WARNST.
126.
— f. strietum LINDB. 128.
— f. tenue GRav. 126.
— var. trichodes Russ. 126.
— var. validius CARD. 126,
215
fulvum SENDT. 160°
fuscum KLING. 86., 138.
— f. fuscescens WARNST. 140.
— f. pallens WARNST. 140.
Girgensohnii Russ. 128.
— var. cristatum Russ. 130.
— var. deflexum SCHLIEPH. 130.
— var. densum GRAV. 131.
— var. hygrophilum Russ. 131.
— var. koryphaeum Russ. 130.
— var. laxifolium RARNST. 131.
— var. molle GRAV. 131.
— var. robustum WARNST. 130.
— var. roseum LIMPR. 131.
— — — subf. flavescens Russ.
132.
— — — subf. poecilum Russ. 133.
— — — subf.purpurascens Russ.
132.
— — — subf. rhodochroum Russ.
132.
— — — subf. virescens Russ. 135.
— var. strictum (LINDB.) RUss.
131.
— — — f. albescens. ROLL 131.
— — — f. submersum RÖLL. 131.
— var. speciosum LiIMPr. 130.
— — — subf. mierocephalum
WARNST. 131.
— — — subf. sphaerocephalum
WARNST. 130.
— —— f, squarrosulum Russ:
130.
— var. spectabile Russ. 130.
glaucum KLING. 91.
Gravetii Russ. 196.
helveticum SCHKUHR 106.
Hemitheca 81.
Heterophylla LiND8. 80.
Homophylla LIND£8. 80.
Hookeri C. MÜLL. 128.
humile SCHIMP. 159, :
216 XI. Karel Kavina:
chilense LORENTZ 124.
immersum NEES et HORN. 106.
Inophloea Russ. 84., 88.
Inundata Russ. 182.
inundatum Russ. 88., 193.
— var. pungens (RoTH) 19.
— var. rufescens (NEES) 195.
intermedium Russ. 91.
intermedium HOFFM. 144., 173.
— var. Compactum ROTH 106.
— subspec. riparium LINDBERG
164.
Isocladus 81:
isophyllum Russ. 189.
Klinggraeffii RöLL 91.
laricinum SPRUCE 186.
— var. cyclophyllum LiND». 189.
— var. platyphyllum LiNDe. 189.
— var. teretiusculum LINDE. 189.
latifolium HEDw. 91.
— var. compactum SPRENG. 106.
laxifolium C. MÜLL. 168.
— var. Dusenii JENS. 177.
leionotum C. MÜLL. 91.
leptocladum BESCH. 128.
Lescurii SULLIV. 191.
Limprichtii RöLL 171.
— var. parvifolium ROLL 173.
— var. porosum ROLL 177.
Lindbergii SCHIMP. 87., 160.
— var. compactum LImPkR. 162.
— var. macrophyllum WARNST.
162.
— var. mesophyllum WARNST.
162.
— var. microphyllum WARNST.
162.
— var. submersum LiMPr. 162.
— var. tenellum LiMpPr. 162.
Litophloea Russ. 84., 104.
loricatum C. MÜLL. 100.
magellanicum BRID. 99.
Malacosphagnum ©. MÜLL. 104.
maximum WARNST. 91.
medium L ImPR. 85., 99.
— f. congestum (SCHIMP.)
SCHLIEPH. et WARNST. 102.
— subf. flavescens Russ. 103.
— subf. immersum ROLL 102.
— f. laxum ROLL. 102.
— subf. obseurum. WARNST. 103.
— subf. pallescens WARNST. 103.
— subf. purpurascens (Russ.)
WARNST. 103.
— subf. roseum (ROLL) WARNST.
103.
— subf. squarrosulum ROLL.
102.
— subf. versicolor WARNST. 103.
— subf. virescens WARNST. 102.
mendocinum WARNST. 177.
molle SULLIV. 86., 154.
molluscoides C. MÜLL. 154.
molluscum BRUCH 87., 179.
Mülleri SCHIMP. 154.
nanum BRID. 180.
neglectum A NGSTR. 186.
nemoreum (SCOP.) Dus. 135., 138.
144.
obesum WARNST. 19.
oblongum PAL. BEAUV. 91., 112.
obtusifolium EHRH. 91., 99.
obtusifolium WEB. et MOHR 179.
— var. condensatum WEB. et
MOHR 106.
obtusum (WARNST.) Russ. 87.,
171.
— var. Dusenii (JENS.) WARNST.
177.
Palustria LINDB. 82., 88.
palustre LINNEE a 91.
— — A 144, 167.
České rašelinníky.
palustre LINDB. 91.
— var. compactum SENDT. 106.
— var. medium SENDT. 99.
parvifolium (SENDT.) WARNST.
174.
pentastichum BRID. 144., 173.
Pericleista 82.
platyphylloides WARNST. 189.
platyphyllum (SUL.) WARNST.
88. 188.
Platysphagnum ©. MÜLL. 88.
plumulosum ROLL. 144.
— var. Gerstenbergeri (WARN.)
RÖLL 148.
— var. laetevirens (BRAITHW.)
RÖLL 151.
— var. laxum (Russ.) ROLL 151.
— var. limosum (GRAV.) ROLL
151.
— b) macrophyllum ROLL 151.
— a) microphyllum ROLL 149.
— var.quinquefarium (BRAITHW.)
RÖLL 148.
— var. Schillerianum (W ARNST.)
RÖLL 151.
— var. submersum RÖLL 151.
— var. violaceum (WARNST.)
ROZL'"151:
porosum LiNDe. 116.
praemorsum ZENK. et DIETZ. 106.
pseudocuspidatum ROTH 174., 176.
pseudorecurvum ROLL 175.
pulchrum (LiNDB.) WARNST. 174.
pungens ROTH 194.
Pycnosphagnum C. MÜLL. 120.
recurvum (PAL. BEAUV.) 87.,173.,
117/88
— var. amblyphyllum (Russ.)
WARNST. 176.
— — — f. parvifolium (SENDT.)
WARNST. 176.
— var. fallax KLING. 175.
— var. mucronatum Russ. 175.
— — — f.immersa SCHLIEPH. et
WARNST. 175.
217
recurvum var, mucronatum Î.
robustum (BREIDL.) WARN.
175.
— var. obtusum WARNST 171.
— var. robustum HARTM. 168.
— var. spectabile SCHLIEPH. 164.
Rigida LINDB. 84., 85., 104.
rigidum SCHIMP. 85., 105.
— var. compactum SsHIMP. 108,
— — — £ eymbifolioides JENS.
108.
— — — subf. fusca JENS. 109.
— — — subf. purpurascens JENS.
108.
= submersum MPR:
109.
— var. humile AUST. 154.
— var. sauarrosum Russ. 109.
riparium A NGSTR. 87., 168.
— var. apricum A NGSTR. 166.
— var. aguaticum Russ. 166.
— var. coryphaeum Russ. 165,
— — — f,. gracilescens Russ. 169,
— — — f. speciosum Russ. 165.
— var. fluitans Russ. 165.
— var. Isereanum SCHIF. 165.
— var. silvaticum ÄNGSTR. 166.
— var. squarrosula JENS. 165.
robustum ROLL. 128., 131.
Roellii SCHLIEPH. 175.
rubellum WIiLs. 86., 135.
— f. flavum JENs. 137.
— f. purpurascens Russ. 137.
— f. rubescens WARNST. 137.
rufescens NEES et HORNSCH. 19.
rufulum C. MÜLL. 173.
Rssowii WARNST. 128., 132.
— var. girgensohnioides
133.
Russ.
quinquefarium (LINDB.) WARNST.
86., 148.
— f. pallens WARxsT. 150.
— var. pallescens W ARNST. 150.
— f. roseum WARNST. 150.
218
guinguefarium var. virescens
WARNST. 150.
— f. viride WARNST. 150.
— — — subf. gracillima WAR.
190.
saxoniense WARNST. 175.
Schimperi ROLL. 135., 144.
Schliephackeanum ROLL. 144.
Schliephackei (ROLL) ROTH 175.
Schultzii W ARxST. 175.
speciosum KLING. 168.
spectabile SCHIMP. 164.
Sphagnelia CORDA 78.
Squarrosa SCHLIEPH. 85. 111.
squarrosulum LESO. 116.
squarrosum PERS. 85., 112.
— var. fusco-lutescens JENS. 115.
— subspec. 1, genuinum Dus.
1412:
— var, imbricatum SCHIMP. 115.
— var. laxum BRAITHW. 124., 126.
— var. semisquarrosum RUSS.
115.
— var. spectabile Russ. 114.
— — — f. densum ROLL 115.
— — — f. robustum ROLL 114.
— var. sguarrosulum SCHIMP. 116.
var. subsquarrosum. WARNST.
115.
— var. tenellum (PERS.) RABENH.
118.
— var. tenellum Hüp. 180.
— var. teres SCHIMP. 116.
subbicolor HAMPE 91.
subnitens Russ. et WARNST. 86.,
151.
— f. carneum WARNST. 153.
— f. eosinum ROTH 153.
— f. pallens WARNST. 153.
— var. pallescens W ARNST. 153.
— f. purpurascens SCHLIEPH. 153.
— f. versicolor WARNST. 153.
— f. viride WARNST: 153.
— — — subf.squarrosulum WARN.
153.
XE Karel Kavina:
Subsecunda SCHLIEPH. 85., 88.,
182.
— enantiopora Russ. 184.
— homopora Russ. 184.
subsecundum NEES 88., 191., 194.
— var.contortum (SCHULTZ) HÜüp.
186.
— var. heterophyllum Russ. 192.
— var. isophyllum Russ. 189.
strictum LINDB. 128.
subulatum BRID. 124., 144.
tabulare SULLIV. 154.
tenellum EHRH. 179.
tenellum KLING. 135.
tenellum (PERS.) NEES et Horn.
116.
fenerum SULLIV. et LESQ. 154.
teres ANGSTR. 85, 116.
— var. compactum (WARN.) 112.,
118.
— — — f. strietum CARD. 118.
— var. concinnum BERGGR. 124.
— var. imbricatum WARNST. 118.
— var. informe Russ. 118.
— var. robustum ROLL. 118.
— var. squarrosulum LEso. 118.
— subspec. squarrosum (PERS.)
CARD. 112.
— var. squarrosum WARNST. 112.
— var. subsquarrosum W ARN. 118.
— var. subteres LınDp. 118.
Triplagia Russ. 82.
tristichum SCHULTZ 106.
Truncata Russ. 80.
turgidulum WARNST. 194.
tursum C. MÜLL. 100.
vancouverense WARNST. 138.
variabile var. cuspidatum WAR.
168.
— — — a majus (Russ). WARN-
177.
— var. intermedium « speciosum
WARNST. 164., 171.
s a RER
|
|
|
České rašelinníky. 219
vulgare Micx. 91. Warnstorfii var. strictiforme
Walisii C. MÜLL. 100. ROLL 132:
Warnstorfii ROLL 128., 144. — var. strictum ROLL 132.
Warnstorfii Russ. 86., 149. — f. versicolor Russ. 142.
— var. auriculatum ROLL 132. — f. vireseens Russ. 142.
— var. fimbriatum ROLL 132. Whiteleggei C. MÜLL. 91.
— var. flavescens Russ. 142. Wilcoxii C. MÜLL. 91.
— var. pallens (WARNST.) ROLL Wilsoni ROEL 128., 135., 140., 144.
148. — var. roseum ROLL 131.
— f, purpurascens Russ. 142. — subspee. Sph.Warnstorfii ROLL
— var. pseudopatulum ROLL 148. 141.
— subf. squarrosula WARNST. 142.
ro
D ER Le Dom > == — _ - Zn near, un nm £ „ TL DT pere RE REC PRE e
FER : ČESKÉ RAŠELINNÍKY. =-
LS M KT DO
c LL
‘ ©
(©5s] ==
4 IC 26 = Bee
= DDK >
| / = CZO, 74
j/ {et É
| / N 40 X
N | >L Oc Z \ |
| Wei OVA) (> ( / \
LA 20060) A à
00 PT IN / |
622 LAN / 2
05059 IN ) N |
70905 Ne N/ K N \ 4 N |
X |
== TC kf xf > |
\ 4
7 A \ |
De
2100096
U
rie
> AT
n HG |
| D! T
a
Věstník král české společnost náuk. Trida mathemat. prirodoved. 1912. čl
k
@ DT - à
. Lit. Farsky v Praze,
TAB. ||.
Kavına: ČESKÉ RASELINNIKY.
Lit, Farsky v Praze
Věstník král české společnosti náuk. Třída methemat. ptirodoved. 1912. 611.
XIE
Zur Kenntnis des Goldvorkommens
vom Roudný.
Von F. Slavík.
(Vorgelegt am 22. Márz 1912.)
Mit 3 Textfiguren und 1 Tafel.
In den letzten zwei Jahrzehnten wurde fast die ganze
Goldproduktion dieser Reichshälfte von einem einzigen Vor-
kommen, demjenigen am Roudny, geliefert, über welches be-
reits ziemlich zahlreiche Beschreibungen und Notizen vor-
liegen (s. das Litteraturverzeichnis am Schluss); manche in-
teressante Momente blieben jedoch unerwähnt, und nicht
wenige von den publizierten Angaben bedürfen einer Berich-
tigung.
Ausser ORT-SLÁDEK (1) und HONIGER (2), die blos das
Vorhandensein von Bergbauspuren erwähnen, war PošEPNÝ
„m der Notiz v. J. 1889 (1. c. 3) und dann in seiner bekannten
Monographie des Goldvorkommens in Böhmen und den Nach-
barländern der erste, der die Aufmerksamkeit auf den Roudny
lenkte; er brachte Nachweise für die bergbauliche Tätigkeit
am Roudny im XIV. Jahrhundert, seit welcher Zeit jede
Nachricht über den Roudny fehlt, *) bis in der zweiten Hältte
des XVIII. Jahrh. die Grafen von Auersperg den Bergbau
wieder aufnahmen und bis 1804 führten.
*) GÖTTING (L c. 6 S. 283) sieht in den Ortsnamen der Umgebung
Zeugnis für eine weitere Erstreckung der Bergbautätigkeit, aber
seine Etymologie ist komisch und unmöglich: die Namen Lhota,
Staniměřice, Práchňany, Kouty, Palčice u. s. w. sind weder
deutschen Ursprungs noch haben sie mit dem Bergbau etwas zu tun.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
U Te > iz
D XII. F. Slavík:
Im J. 1892 unternahm die Firma Stantien und,
Becker Schürfarbeiten am Roudny, begann 1895 mit dem
Betrieb und führte ihn bis 1903, wo eine englische von H.
Stanley Sugden und A. Fischer repräsentierte Gruppe
das Goldbergwerk kaufte und bedeutend erweiterte: heutzu-
tage steht der Roudny, was die moderne Einrichtung der
Aufbereitung mit Amalgamier- und Kyanidverfahren anbe-
langt, in Europa einzig da. Die anfangs 1912 erreichte Teufe
beträgt 300 Meter vom Tagkranz des Wenzelschachtes, ohne
dass man am Grundwasserspiegel angelangt wäre. Stantien-
Becker’s Hauptschacht, die um 42 Meter niedriger am nord-
westlichen Abhang gelegene Henriettegrube, dient jetzt unter-
geordneten Zwecken als Wetterschacht u. s. w.
Die Jahresproduktion des Roudny wird in der amtlichen
Statistik für das Jahr 1911 mit folgenden Ziffern ausge-
wiesen:
Erzförderung . MU . 326.670 9,
Crudo-Gold gewonnen. . . . . . 386 0109 kg,
mit einem Feinhalte von . . . . 295 8992: >
Weiteres hierüber enthält meine gleichzeitig in dem
»Sbornik Klubu přírodovědeckého v Praze« erschienene
bohmische Beschreibung des Roudný, der ich Dank der Lie-
benswürdigkeit des Herrn Dr. M. NavräArıL, Magistratsse-
kretär in Prag, auch Photographien des Bergwerks und der
Aufbereitung beilegen konnte. *)
Spuren alter bergmännischer Tätigkeit am Roudny.
Von Liboun ankommend, sehen wir längs des Fusses
des Roudny-Rückens zahlreiche Waschhalden in noch grösserer
Zahl und Ausdehnung, als sie bereits POŠEPNÝ kartiert hatte:
wo der Weg vom Hotel »Zur goldenen Ecke« aufwärts zu
den Bergbauobjekten steigt, sind rechts im Walde zahlreiche,
bewachsene Pingen zu sehen, links jedoch die grosse Pinge,
eigentlich ein Pingenzug, der bei den beiden Wiederaufnah-
men des Bergbaus von neuem aufgewühlt und erweitert wurde;
der Umfang beträgt etwa 150 m Länge, bis 60 m Breite und
+) Roudny, Sep.-Abdr. Prag 1912, in Kommission bei der Buch-
handlung E. Weinfurter.
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 3
30 m Tiefe Hie und da kann man noch in den Wänden
und in stehen gelassenen Gneispfeilern alte Firsten beobachten.
Die nächsten Pingen sind in dem auf der Tafel repro-
duzierten, mir vom H. Betriebsleiter Ing. R. Liste freund-
lichst überlassenen Plane des Roudný verzeichnet; aber auch
MARIA JOSEFA
2
<
(JINDŘIŠKA) E
E
i
JOSEF #
PAULINA (2
ZKUSNY
DOL © ZENNICHRLE
IR I À
/ SELON
RSR HR.
A“ z ! Rrız,
wo = 5 [es
X KUSNY
to >» DŮL a
Pl < A
KAREL ES
a
QU
N
CE
Fig. 1. Lage der mittelalterlichen und auersperg’schen Arbeiten am
Roudny nach FIscHER's Karte v. J. 1790.
SJ NES
Jindřiška = Henriette, Václav = Wenzel, Jan Krtitel= Johan-
nes der Täufer, Nadložní odmrsk J. Kr. = Hangendtrum J.
d. T, Západní obvaly = westliche Pingen, Zkusný dül=
Schurfschacht, Červená ž.— Roter Gang, č. 5 = Nr. 5.
Maasstab 1: 4800.
weiter gegen Nordost, in der Richtung gegen das Dorf Laby,
sind im Walde Reste von alten unterirdischen Arbeiten zer-
streut; dagegen sind die von Posernv im Tälchen südlich
von Laby kartierten Pingen nach der gef. Mitteilung des H.
Ing. Liste Waschhalden. An der Mündung dieses Tälchens
in das Tal des Bachs von Ramena befand sich das Mund-
loch des Moritzstollens, der zur Förderung des gewonnenen
Erzes an das Bachufer diente.
Im J. 1790 entwarf JOHANx FiscHEr, Berggeschworener
1:
ANA
4 XII. F. Slavík:
von Eule, eine Grubenkarte, deren Original sich im Schloss-
archiv von Vlašim, Kopie am Roudný befindet. Da PošEPNÝ's
Wiedergabe derselben (Taf. II. Fig. 5, nicht 6 wie im Texte
S. 343 hingewiesen wird) allzu schematisch und klein ist und
auch im Texte einige kleine Korrekturen notwendig sind,
habe ich nach der mir freundlichst geliehenen Kopie die Fig.
1 zum Vergleiche mit dem heutigen Stande beigegeben:
Die Stellen, an welchen Fischer alte (mittelalterliche)
Arbeiten erwähnt, sind punktiert; die punktierte Linie zwi-
schen Paulina- und Wenzelsschacht deutet approximativ die
Grenzen der umfangreichen alten Werke an, welche grössten-
teils in die jetzige grosse Pinge fallen.
Ausser dem Maria Josefa-Stollen und den mit Namen
bezeichneten auersperg’schen Gruben sind auch unbenannte
Pingen eingetragen; die gestrichelten Linien zeigen die da-
mals angetroffenen »Gänge«, d. h. meistens Imprägnations-
zonen, an.
Der (neue) Henrietteschacht ist zu Orientationszwecken
eingetragen worden.
Auf die Zahlen 1 und 2 wird im Texte hingewiesen.
Vergleichen wir Fischer’s Karte mit dem Plane von
heute (Tafel I), so werden die alten Gruben folgendermassen
lokalisiert:
Paulina fällt zur Pinge beim südlicheren C des Plans;
Franz SW vonder Kreuzung der vom Henrietteschacht
getriebenen Hauptstrecke mit dem letzten (südlichsten) Quer-
schlag;
Michael ist im Plane ebenfalls eingetragen;
Kristine befand sich ungefähr am Ostrande der grossen
Pinge;
Josef beinahe N von der Michaelisgrube, nahe der eng-
sten Stelle der grossen Pinge;
Nr. 5 fällt zur südlichsten Pinge des werten Zuges;
Karl ausserhalb der Karte, NW vom vorhergehenden.
Das Maria Josefa (nicht Josef Maria) - Stollen-
mundloch, von dem heute nichts mehr zu sehen ist, befand
sich, wie aus den beiden Plänen ersichtlich, NNW von der
heutigen Henriettegrube. Der Stollen gieng von dorten unter
dem westlichen Pingenzug (Texfig. 1) in südwestlicher Rich-
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 5
tung bis zur Stelle 7, von wo er jáh gegen ONO auf die
Michaels- und Wenzelgrube zu umkehrte. In bedeutendem
Teil verfolgte der Stollen die Spuren mittelalterlicher Ar-
beiten. Die maximale Tiefe, welche man zu Hischer's Zeiten
erreicht hat, war 85 m vom Tagkranz des Wenzelschachts,
und zwar im reichen Mittel an der »Spitze« des Vorkom-
mens, d. h. am Hangenden in dem östlichsten Teil der heute
abgebauten Lagerstätte (siehe auch weiter).
Im Begleittexte Fischer’s ist besonders die Bemerkung
über die in meiner Kopie mit 2 bezeichnete Stelle interessant,
wo man an eine »Gang<-Kreuzung mit bedeutender Anrei-
cherung gestossen ist: es befand sich also auch damals die
ergiebigste Stelle im Osten in der Nähe des Durchschnittes der
Hangend- mit der Liegendkluft; ferner ist die Mitteilung
über die bedeutenden Dimensionen der grossen Pinge und
über die Veredlung des Erzgehaltes bei der Josefgrube zu
erwähnen (Posepny’s Darlegung ist dahin zu berichtigen,
dass nicht diese letztere, sondern die Grube No. 5 von der
Stelle 7 des Maria Josefa Stollens, — s. Fig. 1 — erreicht
werden sollte.)
Geologisches und Petrographisches über den Roudny.
D. Srurs*) alte Aufnahme hat in den fünfziger Jahren
des vorherg. Jahrhunderts die Verbreitung von Gneis und
Granit in groben Zügen angedeutet. Seit jener Zeit wurde
das Gebiet nicht im Zusammenhange untersucht; soviel kann
man jedoch im voraus sagen, dass die Unterschiede der Vla-
Simer Gegend von der östlicheren bei Humpolee und Deutsch-
brod, über welehe K. HINTERLECHNER **) vor kurzer Zeit
eine eründliche Monographie veröffentlicht hat, nicht wesentlich
sein dürften. Es erhellt nicht nur aus der Uebereinstimmung
der alten Beschreibungen STUR's im Westen und von ANDRIAN'S
im Osten, sondern es sprechen dafür auch mannigfaltige Daten
über die Gesteine der Gegenden von Vlašim und Dol. Kra-
lovie, die ich in den neunziger Jahren als Student von zahl-
*) Die Umgebungen von Tabor u.s.w. Jahrb. k. k. geol. Reichs-
anstalt, 1858 (IX.), 661—688.
28] ‘*) Geologische Verháltnisse im Gebiete ve Kartenblattes
Deutschbrod, ibid. 1907 (LVII), 115—374.
6 XI. F. Slavík:
reichen Punkten des Gebietes gesammelt habe und auch
in der letzten Zeit bestätigt fand.
Der Biotitgneis, derdurch die häufige und bisweilen
massenhafte Beimengung von Sillimanit charakterisiert ist,
stellt iiberall in der nördlichen Hälfte des Kartenblattes Ledeč-
Vlašim das herrschende Gestein dar und stimmt da völlig mit
den analogen Gneisen im Sazavatale zwischen Světlá und
Deutschbrod sowie N und O davon überein, wie sie von
HINTERLECHNER beschrieben worden sind. Auch die aus Quarz
und Sillimanit bestehenden linsenförmigen Konkretionen, die
der zitierte Autor von Chrást und Deutschbrod abbildet,
kommen bei Křivsoudov, Bubenečská Lhota, Tomie massen-
haft vor, wo sie auch aus dem Gneise auswittern. In der nä-
heren Umgebung des Roudny finden wir Fibrolitheinlage-
rungen z. B. zwischen Ramena und Předbořic, am linken
Ufer der Blanice in Ostrov, im Bachtale unterhalb Kondrac.
Die Lagerung des Gneises ist an den meisten Stellen der
Vlašimer sowie Kralovicer Gegend annähernd übereinstim-
mend, indem sie in nicht weiten Grenzen um das O-W-Strei-
chen mit einem mittelsteilen Einfallen nach N schwankt, die
Abweichungen erweisen sich als lokale Störungen. In der
Nähe des Roudny kann man die erwähnte Lagerung, soviel
ich konstatiert habe, an folgenden Stellen beobachten: unter-
halb Louñovic, im Tale der Blanice beim Hofe Březina, im
Wege von Louňovice nach Libouň, an der Strasse zwischen
Lounovie und Předbořic.
Einlagerungen von körnigen Kalksteinen, Parapyroxen-
gneisen und Paramphiboliten sind dem Gneise konkordant ein-
geschaltet, wie man an allen Aufschlüssen sich überzeugen
kann (Sněť bei Zahrádka, Seborie bei Dol. Královic, Wald
Jinošov S von Vlašim u. a. O.) Am nächsten dem Roudný
konstatierte ich einen solchen Aufschluss mit schönen Kalk-
silikathornfelsen östlich von Lounovie im Steinbruch an der
Strasse gegen den Blaník; zerstreute Blöcke von Pyro-
xengneis fand ich auch im Wege von Lounovie nach Liboun.
Der Granit des Blaník unterscheidet sich in seiner
Hauptmasse von den nahen Graniten des mittelböhmischen
Massivs durch die grosse Menge von Muskovit und Turmalin und
kleineren Gehalt an Biotit, sodass er viel lichter, leukokrater
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 7
erscheint. Die schon makroskopisch sichtbaren fluidalen Er-
scheinungen verleihen dem Granit zum grossen Teil eine an-
nähernd parallele Struktur, auch die Absonderung ist zumeist
bankie. Als Apophysen dieses Granits durchsetzen den um-
gebenden Gneis rötliche Muskovitaplite; oberhalb Laby,
im Ostabhang des Rückens, welcher eine Fortsetzung des Roudny
a OL na ORoudném
ul.
Paulinskka
ve
\®
\
\
\
\
V
on)
Fig. 2. Oben Grundriss, unten vertikaler Lángsschnitt AB sowie
desgleichen Querschnitt C D durch die Lagerstätte von Roudný.
S= Nord (sever).
Rozsedlina nadložní = Hangendkluft, R. podložní =
Liegend-, Michalská = Michaelis-, Paulinská = Paulinen-
kluft; Obzor = Horizont; Václavka = Wenzelschacht; Prů-
řez = Schnitt; Nadloží = Hangendes; Podloží = Liegendes.
ist, wird ein granulitähnlicher Aplit von parallelem Gefüge
gebrochen.
Die goldiührende Lagerstätte des Roudny
ist ein keilförmiger, durch vier Dislokationen von der Um-
gebung getrennter Ausschnitt von Gneis und ıhn durchbre-
chendem Aplit, welche beide vielfach von goldführenden Quarz-
adern durchsetzt und von denselben aus verquarzt, sericiti-
siert und vererzt sind.
8 XI. F. Slavík:
J. SINGEWALD (l. c. 26) hat unlängst zwei schematisierte
Darstellungen der Tektonik des Goldvorkommens gegeben,
welche jedoch nicht frei von Fehlern sind, indem namentlich
der Erzkörper sich der Tiefe zu nicht verbreitet, sondern
verjüngt, und auch im Texte die Daten über das Einfallen
nicht durchwegs richtig sind. Die hier beigegebenen, auch in
Hradecký's Notiz veröffentlichten, mir von der Gruben-
verwaltung freundlichst zur Wiedergabe geliehenen Horizon-
tal- und Vertikalschnitte durch den Erzkörper stellen den
wahren Sachverhalt dar (Fig. 2).
Vom, Nebengestein, d. h. vom Biotitgneis, welcher mit
demjenigen der Umgebung übereinstimmt, ist der Erzkörper
durch vier Dislokationen getrennt: de Hangendkluft im
Norden, Liegend- und Michaeliskluft im Süden, Pau-
linakluft im Westen. Die Hangendkluft hat im W an der
Paulinakluft ein Streichen gegen O mit nördlichem Einfallen,
weiter östlich geht sie zur OSO-Richtung über; am Ostende
der Lagerstätte schneidet sie sich im Winkel (im Grundriss)
25—30° mit der Liegendkluft, deren Streichen O—OSO und
Fallen ebenfalls N ist; die beiden Klüfte konvergieren nicht
nur dem Streichen, sondern auch dem Einfallen nach, indem
die Hangendkluft gegen die Tiefe zu immer steiler, bis senk-
recht wird, während der Fallwinkel der Liegendkluft an der
Schnittlinie nur 45° gegen NW beträgt und erst weiter west-
lich fast bis zu 90° wächst. Die Schnittlinie der beiden Klüfte
geht also von OSO oben nach WNW unten. Die Paulinakluft
streicht nördlich und fällt unter 45° gegen Westen ein und
verwirft die Hangendkluft an der äusseren, westlichen Seite
gegen Süden, ist also jünger als dieselbe, aber älter als die
Michaeliskluft, welche die Lagerstätte im SW begrenzt, hier
die Paulinakluft schneidet und um 12 m gegen W verwirft.
Das Streichen der Michaeliskluft ist OSO, beinahe parallel
dem westlichen Teil der Hangenden, senkrecht zur Paulina-
kluft; mit der Liegendkluft schneidet sich die Michaelis in
einem sehr scharfen, im Grundriss weniger als 20° betragen-
den Winkel. Das Einfallen ist auch bei der letzteren ein nörd-
liches und zwar etwa 70°, so dass sich dieselbe gegen die
Tiefe zu der Hangendkluft nähert.
Die dislozierte Fortsetzung der Lagerstätte ausfindig zu
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 9!
machen, ist eine Aufgabe der Zukunft; im Westen hinter
der Paulinakluft wurden erst in der letzten Zeit erzführende
Aplite mit dem Gehalt von etwa 5—6 9/t konstatiert, im
Osten wird diese Fortsetzung vielleicht unter den alten Pin-
gen bei Laby gesucht werden.
Die Dimensionen der Lagerstätte sind: die Länge von der
Paulinakluft zur Schnittlinie der Hangenden mit der Liegen-
den beträgt in verschiedenen Horizonten 94—100 m, die Mäch-
tigkeit ist nach dem Gesagten natürlich im Westen bedeutender
als im Osten, maximal 40 m.
Am ausgiebigsten ist das Erz »an der Spitze« oder in
der »Schwarzen Kůiche«, d. h. bei der Schnittlinie der Han-
gend- mit der Liegendkluft, wo man in einem Quarzgang
auch 70—80 g/t fand, und dann noch längs der Hangendkluft
gegen Westen; je weiter von der Spitze nach W und vom
Hangenden nach S, desto mehr nimmt der Goldgehalt ab, aber
überall im Erzkörper herrscht ein sehr unregelmässiger Wechsel
von reicheren und ärmeren Partien. Im Ganzen schwankt der
Goldgehalt zwischen 3—30, ja bis 70—80 g/t, als Durchschnitt
des ganzen Erzkörpers werden approximativ 9—12 g/t in den
oberen Horizonten bis etwa gegen 200 m angegeben; gegen
die Tiefenimmt der Goldgehalt zu und erreicht 11
ja 20 g/t und auch der Feingehalt des Goldes, der bis unlängst
mit 658—665°/,, ausgedrückt wurde, steigt jetzt in grösseren
Tiefen bis 670°, und mehr; es bleibt aber immerhin das
Goldvorkommen vom Roudny gegenüber anderen Gängen der
»alten« Goldquarzformation auffallend silberreich und stimmt
darin mit propylitischen Vorkommen überein (vergl. Bey-
schlas- Krusch _ Vostl. e. 28.97).
Am reichsten sind die eigentlichen Quarzgänge mit ein-
gesprengtem feinkörnigen Pyrit, dann verquarzte und serici-
tisierte Partien von Apliten, dann ebensolche von Gneisen.
Fast goldfrei sind unveränderte Gneise mit frischem Biotit,
Pyroxengesteine (bisher als Amphibolite bezeichnet) und der
grobkornigere, teilweise kristallisierte Jüngere Pyrit.
Die Gesteine vom Roudny
werden in den verschiedenen Beschreibungen mit vielen Na-
men bezeichnet; so finden wir bei Götting (6), Eypert (17),
10 XII. F. Slavík:
Hradecký (27) u. a. vom Roudný ausser Biotitgneis, Aplit
und »Amphibolit« auch Glimmer-, Chlorit-, Talkschiefer,
Protogingneis, Talk-, Chlorit-, Amphibol- und Pyroxengneis
angegeben.
Ich untersuchte eine Reihe von Gesteins- und Gangpro-
ben von Roudny, die ich durch die Liebenswürdiskeit des H.
Ing. Liste mit Bezeichnung des Horizonts und der Stelle
erhalten halte, sowie weitere besonders typische oder frische
Stiicke aus Sammlungsvorräten und Halden. Wie schon nach
dem makroskopischen Befunde an Ort und Stelle zu erwarten
war, erwiesen sich all die Glimmerschiefer, Talk-, Chlorit-
und Protogingesteine als sericitisierte und verquarzte Partien
des Biotitgneises, z. T. auch des Aplits.
Die weitgehende Sericitisierung hat die Roudny-Lager-
stätte mit dem nahen Blei-Silbererzgängen von Alt-Vozic,
Ratibořic, besonders aber Kuttenberg gemeinsam, die Verquar-
zung wieder z. B. mit den Euler und Kasejovicer Goldvor-
kommen.
Der Granit vom Blanik
ist, wie schon erwähnt, durch seinen leukokraten Charakter,
Turmalin- und Muskovitführung sowie fluidale Erscheinungen
charakterisiert. U. d. M. werden die Feldspáte als iiberwie-
gender Orthoklas und Orthoklasperthit bestimmt; die Glim-
mer erscheinen beide primär und allotriomorph, der
Biotit stark pleochroisch zwischen dunkel kastanienbraun
und hell gelblichbraun, der Muskovit weist hie und da einen
grünlichen Teint auf. Der Turmalin ist normal einaxig, ©
braun opak, & dunkel olivengriin durchscheinend. Der Quarz
enthält häufig Reihen von Flüssigkeitseinschlüssen, teilweise
mit Libellen, und dürfte zum Teile sekundär sein. Akzessorisch
kommt namentlich Zirkon in winzigen Kristáilchen und Körn-
chen vor, die in den Biotiten von pleochroischen Höfen
umgeben sind.
Die Struktur des Blaniker Zweiglimmergranits nähert
sich den Apliten, indem eine bestimmte Ausscheidungsfolge
fehlt und nur z. T. die Zirkone und Turmaline in der Verti-
kalzone, die Glimmer in der Endfläche gerade Begrenzung
aufweisen; sonst schliessen sich die Gemengteile gegenseitig
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný.: jal
ein, wie Quarz und Orthoklas, Quarz und Biotit usw.; auch die
Turmaline enthalten bisweilen Körner von Quarz und Schuppen
von Glimmer eingeschlossen.
Grobkörniger Muskovitpegmatit
ist im Grubenfelde selten; er ist an der Paulinenkluft vor-
gekommen, wo er in den gewöhnlichen Aplit übergeht. Seine
Bestandteile sind hellroter Orthoklas, grosse Muskovittafeln
und wenig Quarz.
Muskovitaplit vom Abhang oberhalb Laby (W und NW)
ist, wie erwähnt, bankförmig abgesondert, makroskopisch
mittel- bis feinkörnig. Der überwiegende Gemengteil ist Or-
thoklas; Oligoklas ist ziemlich häufig, Perthitverwachsungen
selten. Muskovit und Quarz zind in ziemlicher Menge zu-
gegen, Biotit fehlt. Akzessorisch kommt isotroper Granat in
allotriomorphen, im Dünnschliffe farblosen Körnern vor.
Die Struktur ist die bekannte allotriomorphe Aplit-
struktur. Wie im Blaniker Granit, pflegen auch hier runde
Quarzkörner im Feldspat eingeschlossen zu sein.
Die Muskovitaplite aus dem Erzkörper
sind liehtrötlich, zumeist mittel-, jedoch auch fein- oder fast
grobkornig und bestehen aus vorwiegendem roten Feldspat,
grauem Quarz, meistens nur spärlichem Muskovit und akzes-
sorischem schwarzen Turmalin.
Die rote Farbe der Feldspäte rührt von zahlreichen,
unregelmässig eingesprengten Hämatitschüppchen her. Wo
die zumeist getrübten Feldspäte im Dünnschliff zu bestimmen
sind, ist es wiederum Orthoklas und Oligoklas. Die Um-
wandlung der Feldspäte liefert sehr feinschuppige., bis filz-
ähnliche Muskovitaggregate, welche makroskopisch ganz
dicht, hellgrünlich oder gelblichgrün erscheinen. Der pri-
märe Muskovit ist blätterig, gewöhnlich schwach grünlich.
Akzessorisch kommt auch Apatit und Rutil — z. T. Sa-
genit — vor. Pyrit ist hie und da in einzelnen Körnern dem
Quarz und den trüben Feldspäten eingesprengt.
Die Struktur weist auch hier keine Sukzession auf; das
12 XII. F. Slavík:
miarolitische Gefüge ist nur stellenweise angedeutet, die schrift-
granitartige Verwachsung von Quarz und Feldspat bisweilen
gut entwickelt.
Die Aplitbrekzien
enthalten stark kataklastische Aplitbruchstücke, die mit dem
pyrithaltigen Gangquarz verkittet sind. Auch in die Bruch-
stücke dringt der Quarz mit dem Pvrit, bisweilen auch etwas
Dolomit ein und imprágniert dieselben, zumal in den sehr
stark sericitisierten Feldspatindividuen. Hie und da kann man
auch die Wirkungen einer zweiten Kataklase beobachten, welche
auch die Körner des Gangquarzes zertrümmert hat; dieselben
wurden dann von neu ausgeschiedenem Quarz zämentiert.
Ganz umgewandelte Aplite
sehen makroskopisch ziemlich verschiedenartig aus, je nach-
dem die Serizitisierung oder die Verquarzung überwiegend
war. Im ersten Falle sind die Umwandlungsprodukte weich,
bis fast lettenartig, grünlich oder srünlichgrau, im zweiten
fest, hart, quarzitähnlich. Selbstverständlich bestehen dazwi-
schen alle möglichen Übergänge.
U. d. M. beobachtet man natürlich auch hier eine sehr
starke Kataklase, und als Neubildungen und eingewanderte
Bestandteile treten gleichfalls Serizit, Quarz, rhomboedrische
Karbonate (vorwiegend Dolomit), Sagenit und Pyrit auf.
Der letztere bildet teils im Quarz und zersetzten Feldspat ein-
gewachsene, allseitig kristallographisch begrenzte Individuen
— (100), (100) (210) mit oder ohne (111) — teils Aggregate
von Körnern und keine Aderchen. Hie und da gesellt sich
zu ihm der Arsenopyrit in den bekannten kurzsäuligen, mit
einem flachen Brachydoma terminierten Kristallen.
Das Gesteins- und Gangmaterial sind hier gewöhnlich so
innig mit einander verschweisst und durchdrungen, dass ein
makroskopisch homogenes Gestein vorliegt, in welchem auch
mikroskopisch die Grenze zwischen dem einen und dem an-
deren nicht immer bestimmt zu ziehen ist. (Man sieht es auch
in den Beschreibungen z. B. von GörrınG (6) und EvPpeErr
(17), wo nach dem makroskopischen Aussehen auch Feld-
spat und Glimmer als Gangarten angeführt werden.)
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 13
Pyroxen- und granathaltige Aplitpartien
bestehen ebenfalls aus Orthoklas und Oligoklas, die zum grossen
Teil serizitisiert sind, daneben enthalten sie aber auch dem
normalen Aplit frende kalkhaltige Silikate: Pyroxen, Gra-
nat, Titanit, Epidot und Amphibol, von denen der
Epidot wahrscheinlich, die Hornblende bestimmt sekundär sind.
Der Pyroxen ist im Dünnschliff farblos oder grünlich,
schwach pleochroitisch, in den Querschnitten zeigt er zum
Teil ausser der prismatischen Spaltbarkeit auch Risse nach
(100). Die Auslöschungsschiefe beträgt im Schliff bis 41° zu
den Spaltrissen, die Ebene der optischen Achsen liegt im Klı-
nopinakoid. Die Begrenzung der Pyroxenindividuen ist allot-
riomorph oder höchstens in der Prismenzone etwas idiomorph,
kurz säulenförmie.
Der Granat ist gewöhnlich rosenrot, selten farblos, in
beiden Fällen isotrop, allotriomorph begrenzt, oft mit Pyroxen
verwachsen. Der akzessorische T ıtanit ist farblos, rosafarbig
und bräunlich, der Epidot in Körnern entwickelt, farblos
oder zwischen gelb und grün pleochroitisch.
Die sekundäre Hornblende kommt bei ihrem Mutter-
mineral, dem Pyroxen, sowie auf Klüftchen im Feldspat vor
und weisteinen starken Pleochroismus auf (dunkelgrün X bläu-
lichgrün).
Die Struktur ist ziemlich grobkörnig, sehr häufig werden
grössere Feldspatindividuen vom Pyroxen, Granat und Titanit
poikilisch durchwachsen. Die Kataklase ist eine lokale Er-
scheinung, die vielfach in zahlreichen Verwerfungen der Oli-
goklas-Zwillingslamellen zum Ausdruck kommt.
Diese Gesteine zeigen sowohl in ihrer Zusammensetzung
als auch in der Struktur viele Analogien mit den Pyroxen-
apliten, die ich vor einigen Jahren aus der Umgebung von
Lang-Lhota bei Neveklov beschrieben habe.*) Dortselbst
durchsetzen jene Aplite am Kontakt von Granit und Kalk-
stein beide Gesteine und sind offenbar Produkte einer mag-
matischem Resorption der Kalksteine durch den Granit,
*) Zwei Kontakte des mittelbohmischen Granits mit dem Kalk-
stein, Résumé des böhmischen Textes im »Bulletin international«
der böhm. Akademie 1904.
14 XII. F. Slavík:
nie vorkommend ausser dem Kontakt. Ahnliche Pyroxenaplite
habe ich neuerdings auch an zwei Stellen des Kasejovicer
goldführenden Gebietes sichergestellt, im Schurfschacht »Na
Vidlici« und im Einschnitt unweit vom Bahnhofe Kasejovic
gegen ISO.
Der Biotitgneis
enthält in seinen nicht umgewandelten Partien keinen pri-
mären Muskovit und ist sehr biotitreich; die Begrenzung des
Biotits ist allotriomorph, der Pleochroismus sehr stark; Ein-
schlüsse von Körnern und Kriställchen von Magnetit und
Zirkon sind ziemlich häufig, die letzteren umgeben sich mit
pleochroischen Höfen. Die Umwandlung des Biotits liefert
schmutziggriinen Chlorit, der oft von einem Sagenitgewebe
durchwachsen ist. Von den Feldspaten überwiegt der Orthoklas
über den Oligoklas; der Quarz ist auch in dem nicht umgewan-
delten Gneis ziemlich reichlich zugegen. Von den akzessorischen
Bestandteilen gibt es hier am meisten Sillimanit und
Granat, von welchen der erstere gestreckt linsenförmige
Aggregate von sehr feinen Nädelchen bildet oder in einzelnen
Individuen im Quarze eingeschlossen ist, der letztere in kleinen,
allotriomorphen, farblosen oder schwach rötlichen Körnchen
auftritt. Apatit ist ziemlich spärlich vorhanden, Pyrit wohl
insgesamt sekundär.
Die Struktur ist allotriomorph, nicht einmal der Biotit
weist eine kristallonomische Begrenzung auf; wir begegnen
in den Schliffen sowohl den Zeichen einer kontaktähnlichen
Struktur (runde Granate und Biotite in ebensolehen Feld-
spaten und Quarzen und anderseits Feldspaten in Biotiten ein-
gewachsen), als auch lappentörmig ineinander greifende In-
dividuen. Das parallele Gefüge wird durch den Wechsel biotit-
reicher und -armer Schichtchen bedingt, wobei die Glimmer-
schuppen bald sich zu einem die Feldspate und Quarze ein
schliessenden Netzwerk vereinigen, bald einzeln liegen. Auch
die gestreckten Sillimanitaggregate liegen mit dem längsten
Durchschnitt parallel zur Schichtung.
Der verquarzte Gneis
weist eine starke Chloritisierung des Biotits und Serizitisierung
des Feldspats auf; der Granat ist nur zerklüftet und mit Quarz
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 15
und rhomboedrischen Karbonaten infiltriert. Dieses umgewan-
delte Gestein ist bei weitergehender Umwandlung zu kleinen
länglichen Fetzen zerrissen, welche die Lagerung in der ur-
sprünglichen Schichtung beibehalten haben und nunmehr in
der vom Gangquarz und bisweilen reichlichem Pyrit gebildeten
Masse schweben. Wo die Individuen des eingedrungenen Quarzes
selbst längliche Umrisse zeigen, pflegen dieselben zumeist sich
ebenfalls der ursprünglichen Schichtung zu fügen.
Pyroxengesteine {sog. „Amphibolite“)
sind makroskopisch feinkörnig bis fast dicht, dunkel gráulich-
grün bis fast schwarz, in den Partien mit mehr Granat rot
gesprenkelt, sehr fest und zähe. Sie kommen am Roudny so-
wohl im Gneis als auch im Aplit in verschiedener, bis 1!/ m
betragender Máchtigkeit vor“ GÓOTTING (6) spricht von Gängen,
KRuscH (11) von Einschlüssen, Beck (25) von Schollen als
ihrer geologischen Erscheinungsform, alle jedoch bezeichnen
sie als Amphibolite.
U. d. M. gewahrt man aber, dass in diesen (Gestei-
nen der Amphibol entweder ganz fehlt oder sekundär
ist; der Hauptbestandteil ist ein Pyroxen von denselben
Eigenschaften, wie jener in den schon beschriebenen Pyroxen-
apliten, zu ihm gesellt sich bráunlichrot durchsichtiger, iso-
troper Granat. Die Feldspate sind auch hier zumeist zu
einem dichten Aggregat von Glimmerschüppchen umgewan-
delt; wo sie noch einigermassen erhalten sind, kommen unter
ihnen ausser Orthoklas und Oligoklas auch basischere
Plagioklase vor, deren Lichtbrechung höher als die des
Kanadabalsams ist. Der Quarz ist spärlich und wenigstens
zum Teile sekundär, akzessorisch kommt Apatit und Titanit
vor. Die Hornblende ist sekundär und zeigt einen sehr
starken Pleochroismus (in Querschnitten gelblich X dunkel
smaragdgrün, undurchsichtig, in Längsschnitten bräunlichgrün
X bláulichgriin). Ferner sind von den sekundären Bestand-
teilen Kalkspat, Dolomit und an den am stärksten umgewan-
delten Stellen auch Chlorit zugegen; Pyrit bildet bisweilen
makroskopische flecken- und sternchenartige Aggregate, welche
sich u. d. M. zu kleinen Pentagonaldodekaedern auflösen.
16 XII. F. Slavík:
Die Struktur der Pyroxengesteine ist bisweilen der-
jenigen der oben beschriebenen Pyroxenaplite ganz ähnlich;
in anderen Fällen treten die Feldspate stark bis vollständig
zurück, und da scheint sie der Granat zu vertreten; dann
zeigen sich auch vollkommen frische basische Plagioklase in
ziemlich grosser Menge. Schliesslich findet man auch ganz
gleichmässig feinkörnige Gemenge von Pyroxen, Granat und
basischem Plagioklas ohne jede Idiomorphie und Ausschei-
dungsfolge.
Als ich zum letztenmal, schon nach der Feststellung der
waren Natur der »Amphibolite am Roudný war, gab es leider
keinen Aufschluss in diesen Gesteinen, und auch fand ich keine
Kontaktstücke derselben mit dem Nebengestein. Ihre mikro-
skopische Beschaffenheit und Analogie mit den Funden in
den benachbarten Gneisen lässt jedoch nur die Erklärung
zu, dass es Kontaktprodukte von Granit resp. Aplit
und Kalkstein sind. Nach allem Angeführten werden unter
ihnen sowohl endomorpheals auch exomorphe Kontakt-
bildungen vertreten sein.*)
Lacroix**) hat in den Kontakthöfen der pyrenäischen
Granite die Entstehung der Gesteine mit Pyroxen, Granat
und anderen Kalksilikaten durch endomorphe und exomorphe
Kontaktmetamorphose detailliert verfolgt und Übereinstim-
mungen zwischen beiderlei Kontaktprodukten, sowie eine be-
deutende Intensität und Häufigkeit der magmatischen Resorp-
tion und eine Stoffzufuhr aus dem Granitmagma in die Kalk-
steine, d. h. eine chemische Veränderung derselben nachge-
wiesen. Bald darnach konstatierte ich eine mit den pyre-
näischen Vorkommen im Gesamtbild sowie in manchen
Detailen übereinstimmende Kontaktstelle von Lang-Lhota
zum Beweis, dass LacRorx's Deduktionen richtig sind.
à]
“) Vergl. HINTERLECHNER L €. S. 256—260 mit zahlreichen Be-
legen aus der weiteren Umgebung von Deutsch-Brod; analoge Bei-
spiele aus der Gegend von Vlasim-Krälovie s. oben S. 6.
**) Le granite des Pyrénées et ses phénomènes de contact,
Bull. des serv. de la Carte géol. d. 1. Fr., 1. 1898 (LXIV), II. 1900
DO) |
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 1
-I
Die allgemeine Charakteristik des- Roudný
von lagerstáttengeologischer Seite ist im Ganzen bei allen
Autoren, die über ihn geschrieben, übereinstimmend. Nur
Götting spricht unrichtig von mächtigeren Gängen, die auf
weite Entfernungen hin ihre Richtung beibehalten, wie von Mi-
chaelisgang und von dem überhaupt nicht existierenden »Wal-
thergang«. Sonst wird der Roudny richtig als eine Lagerstätte
von Gangnatur charakterisiert, die zum Goldquarztypus gehört
und zahlreiche, im Streichen und Fallen unbeständige, reich
verzweigte Gänge von zumeist geringeren Dimensionen auf-
weist; um dieselben breiten sich ausgedehnte Zonen von starker
Impregnation im Nebengestein aus, so dass die ganze Lager-
stättenmasse wie ein Stockwerk abgebaut werden kann, ein
Arsnahmsfall unter den gewöhnlich der Impregnation ent-
belirenden alten Goldquarzgängen, wie im Buche von Be y-
schlag — Kruseh — Vogt hervorgehoben wird (1. c. 28
S. 9).
Petrographisch und geologisch wird der Roudny nicht
mehr so übereinstimmend aufgefasst. Hier hat namentlich
KRuscH (11) versucht, ein durchgearbeitetes Gesamtbild zu
entwerfen. Er hält den Gneis von Roudny für einen Ortho-
gneis, wofür er als Gründe vielfache Übergänge vom geschich-
teten Gneis bis zu massigen Gesteinen sowie die Resorption
der »Amphiboliteinschlüsse« im Gneis anfiihrt. Den Apliter-
klärt Krusch für jünger als die Erzimprägnationen.
Ich habe in meiner Notiz vom J. 1898 (5) hervorge-
2
=
18 XII. F. Slavík:
hoben, dass die Gänge den Aplit durchsetzen und selbst Brek-
zien aus seinen Bruchstücken bilden, und ähnlich sprechen
auch Barvik (8, 20), Beck (25), HRADECKÝ (27) ganz
richtig vom Durchsetzen und Imprägnieren des Aplits von den
Gängen und Adern. Nur Götting fälltin einen Widerspruch,
indem er einerseits behauptet, der Aplit sende Apophysen in
die Gangmasse aus, andererseits, er sei von Pyrit durchdrungen,
und SINGEWALD (26) pflichtet vorbehaltlos den Ansichten
von Krusch bei.
Die beigegebene Photographie einer Aplitbrekzie (Fig. 3)
beweist ohne weiters die Unrichtigkeit der Anschauung von
KRUSCH.
Die goldführenden Gänge und Imprägnationen
des Roudny sind jünger als sowohl der Gneisals
auch der Aplit, die sie durchsetzen und Bruchstücke der-
selben mit ihrem Quarz verkitten.
Auch am Roudny, wie anderwärts auf dem böhmisch-
mährischen Hochland, ist der Gneis das ältere, der Granit das
jüngere ihn durchsetzende Gestein; die Aplitesind Apophysen
des Blaníker Granits, und nach ihrer Eruption haben post-
vulkanische Thermalwässer Quarz, Pyrit und Gold in die
Klüfte und in die Gesteine selbst getragen. Später, vielleicht
viel später darnach, erhielt die Lagerstätte durch Dislokationen
der schon festen Gesteine ihre jetzige Form und Begrenzung.
Eine weitere Frage ist die Deutung des Gneises. Von
den Gründen, welche KruscH für dessen Orthogneisnatur an-
führt, kann ich die magmatische Resorption der » Amphibolite«
überhaupt nicht in Diskussion ziehen, da schon die Bezeich-
nung dieser Pyroxengesteine als Amphibolite darauf hinweist,
dass dieselben nicht mikroskopisch untersucht worden sind,
und durch bloss makroskopische Merkmale kann man eine
magmatische Resorption ähnlicher Art nicht nachweisen. Was
die Übergänge des Biotitgneises in ein massiges granitisches
Gestein betrifft, so hat freilich bereits Srur solche vom Rande
des Blanikmassivs angeführt; doch hebe ich hervor, dass ich
am Roudny niemals einen typischen Biotitgranit gesehen habe,
sondern ausser dem Biotitgneis nur die muskovitischen oder
fast glimmerfreien Aplite; die Aufschlüsse in der Umgebung,
die ich gesehen, zeigen entweder nur wohlgeschichteten, manch-
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 19
mal sillimanithaltigen Biotitgneis, oder wiederum aplitische
(Gesteine, oder endlich sind sie nicht selten so verwittert, dass
sie keine bestimmteren Beobachtungen zulassen. Wo ich einen
Übergang von der massiven zur parallelen Struktur sah (Laby
u. a. O.), waren es Aplite. Übrigens würde ein solcher Über-
gang für sich allein nicht für die Orthonatur der Gneise Aus-
schlag geben, besonders da die pyroxen- und granathaltigen
Aplite für sehr intensive Injektionsphänomene und Durch-
dringung der älteren Gesteine vom Granitmagma ein nicht
abzuweisendes Zeugnis ablegen.
Wenn aber auch der Gneis von Roudny sich doch als
ein Orthogneis erweisen sollte, darf man ıhn auch dann nicht
mit dem nächsten, d. h. mit dem Blanikgranit identifizieren,
denn dazu ıst der Unterschied zwischen der leukokraten, an
Muskovit und Turmalin reichen Hauptmasse des Blaniks einer-
seits und dem muskovitfreien, biotitreichen Gneis des Roudny
andererseits zu gross, um all den Gneis als einen Teil jenes
Granits erklären zu können. Der Granit des Blaník verhält
sich also zum umgebenden Gneis ganz ebenso wie andere Gra-
nitbatholithe des böhmisch-mährischen Hochlands, nämlich als
ein jiingeres, jenen diskordant durchsetzendes Gestein.
Man muss jedoch auch die Übereinstimmung des Roudný-
gneises mit jenen der weiteren Umgebung von Vlašim und
Ledeč berücksichtigen; man findet auch am Roudny die über-
wiegende östliche Streich- und nördliche Fallrichtung, den-
selben Gehalt an Sillimanit, dieselbe Vergesellschaftung mit
Pyroxen-Paragneisen, die ursprünglich Karbonatgesteine
waren. Auch weiter gegen Süd und Ost, im Eisengebirge, in
Westmáhren, im niederösterreichischen Waldviertel, wurde
eine übereinstimmende Beschaffenheit eines grossen Teils der
Gneise von F. E. SvEss*) und K. HINTERLECHNER**) festge-
stellt, welche beide, trotz der verschiedenen Auffassung der Art
und Weise der Metamorphose, darin einig sind, dass jene
Gneise umgewandelte Sedimente sind. Besonders der Über-
gang solcher Gneise in Phyllite und Grauwacken, welchen
HINTERLECHNER in der Gegend von Přibyslav konstatierte,
*) Z. B. Erläuterung des Kartenblattes Gross-Meseritsch (1906)
S. 24; Verhandl. geolog. Reichsanst. Wien 1908, 402-3 u. a. O.
**) 1. c. besonders S. 325—326 und 332.
D
20 XII. F. Slavik:
ist ein schwerwiegender Beweis für die Richtigkeit dieser
Ansicht und es ist schwer einzusehen, warum der mit der
Umgebung wesentlich übereinstimmende Gneis von Roudný
von derselben ausgenommen sein sollte.
Die durch die Pyroxengesteine dokumentierten Kon-
takterscheinungen weisen auf die Graniteruption als auf jenen
Faktor hin, der hauptsächlich dem Gneise sein jetziges Aus-
sehen aufgeprägt hat.
Bei der so massenhaften Durchdringung des Gneises von
den dem Granitmassiv entstammenden Gängen ist allerdings
auch die Teilnahme von intrusivem und magmatisch resor-
biertem Material am Aufbau der Gneisschichten nicht aus-
geschlossen, jedoch gewiss nur von lokaler Bedeutung, und
das Gesamtbild der Verhältnisse kann dadurch nicht wesent-
Jich beeinflusst werden.
Die Minerale des Roudny.
Mineralogisch ist der Roudny wie die meisten Gold-
quarzgänge von gewöhnlichem Typus ein recht armer Fund-
ort. Es gibt auch hier nur wenig Drusenräume, die Struktur
der Gänge ist massiv oder brekzienartig, nicht symmetrisch,
und darum kann man auch die Sukzession der Minera-
lien nur für den relatıv kleinen Teil derselben bestimmen,
welcher in den Drusenräumen auskristallisiert hat.
Im ganzen wurden bisher am Roudny gefunden:
Erzmineralien: gediegen Gold, Pyrit, Markasit, Ar-
senopyrit, Sphalerit;
Gangarten: Quarz, Dolomit, Siderit, Kalat, Fluorit,
Baryt, Turmalin;
sekundäre Produkte: Greenockit, Muskovit (in
seinen dichten Abarten), Gips.
Ausser Quarz und Pyrit kommt nur noch der Dolomit
als ein häufigeres Gangmineral vor, Fluorit und Baryt lokal
in etwas grösseren Mengen, sonst sind alle anderen primären
Minerale nur akzessorische Bestandteile des Gang- und Im-
prägnationeninhalts.
Gold.
Eypert führt an, Freigold komme am meisten dort
vor, wo der rosenrote Dolomit »porphyrartig< dem Quarze
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 591
eingesprengt ist; HRADECKÝ erwähnt, am häufigsten sei das
Gold im östlichen Anteile der Lagerstátte nahe der Schnitt-
linie der Hangend- und der Liegendkluft, welche Stellen wie
schon gesagt überhaupt am ergiebigsten sind. Von den Stük-
ken, die ich zu sehen Gelegenheit hatte, führte eins das Gold
ebenfalls in einer den umgewandelten Aplit duchsetzenden
Dolomitader; ein anderes mit allseitig entwickelten Arseno-
pyrit- und Pyritkristallen im sericitisierten Aplit selbst; weitere
fünf in zum Teil brekzienartigen Quarzadern mit sehr zahlreich
eingesprengtem Pyrit und Arsenopyrit, wo das Gold teils den
- Kristallen von Quarz und Siderit in einem kleinen Hohlraume
_aufsitzt, teils im grauen Gangquarz zugleich mit den beiaen
Kiesen eingesprengt ist. Die Form des Goldes sind ganz dünne
Bleche (von */, mm Grösse und weniger), welche gewöhnlich
mit der breiten Fläche auf der Unterlage sitzen, oder (im
erwähnten Hohlraum) sehr gerundete Kriställchen.
Die reichste Probe enthält das Freigold in einer Ader,
welche einen frischen fleischfarbenen Aplit durchsetzt und
an dem Salband mit feinkornigem Arsenopyrit, weiter der
Mitte zu mit fast reinem weissen Quarz ausgefüllt ist. Der
Pyrit ist spärlich. Das Gold ist hauptsächlich dem Quarz
eingesprengt, fehlt aber auch im Arsenopyrit nicht, dessen
einige Kristállchen vom Gold umwachsen sind. Die Gold-
kriställchen sind bis millimetergross, sehr stark gerundet, so
dass nur an einigen die Oktaëderform vermutet werden kann,
Ausser diesem letzten und dann dem zweiten angeführ-
ten Stückchen, die eine etwas tiefere Farbe aufweisen, zei-
gen alle anderen Goldproben vom Roudny, welche ich ge-
sehen, die lichtgelbe Elektrumfarbe, womit auch der nur
etwa Zweidrittel-Feingehalt übereinstimmt.
Pyrit.
Die Hauptmasse des Pyrits ist feinkörnig und im Gang-
quarz zerstreut, der kleinere Teil ist von einem etwas grös-
seren Korn und bildet grössere Aggregate oder Kristalle in
den Drusenräumen.
Der erste Pyrit ist goldführend, der zweite enthält fast
gar kein Gold, in dem er, wie Kruscn richtig erklärt, später
aus Lösungen von etwas niedrigerer Temperatur abgesetzt
29 XII. F. Slavík:
worden ist, als jene waren, welche das Gold gebracht hatten.
Die Kristalle des Pyrits sind Hexaeder, Oktaëder, Kubook-
taëder, Pentagondodekaëder und Kombinationen derselben
mit dem Oktaëder; die Pentagondodekaëder weisen bisweilen
ein unregelmässiges Wachstum auf. Die jüngeren Pyrite,
welche Krusten über Dolomit und Perimorphosen nach
Baryt bilden, sind kleine, miteinander verwachsene Penta-
gondodekačder (210).
Markasit.
Vor einigen Jahren erhielt ich am Roudný zwei Exem-
plare von kristallisiertem Markasit; es waren brachydiagonal
verlängerte Tafeln, welche vom Grundprisma terminiert sind
und auf der gerundeten Basisfläche (vizinalen Brachydo-
men) eine der Brachydiagonale parallele Streifung aufweisen;
dieselbe zeigt an, dass die Markasitkristalle einfache Indivi-
duen sind. Die Grösse der einzelnen Individuen beträgt bis
5 mm, ihre Farbe ist blassgelb, stellenweise schwarzgrau an-
laufend. Die Kristalle sind eng aneinander gehäuft und sitzen
kristallisiertem Quarz auf.
Arsenopyrit.
Auf den meisten Stufen mit Freigold sowie auf ziemlich
zahlreichen anderen sind in den massiven Äderchen des grauen
Gangguarzes kleine Kristállchen von Arsenopyrit eingewach-
sen, welche die gewöhnliche kurzprismatische, von flachen
Brachydomen terminierte Form zeigen. Zusammen mit dem
Arsenkies kommt Pyrit, Dolomit und glimmerartige Produkte
der Feldspatzersetzung vor.
Sphalerit.
Ganz spärlich wurden winzige, dem Quarz und Baryt
der Drusenräume aufsitzende Sphaleritkriställchen gefunden,
welche entweder einzeln oder zu wenigen gruppiert auftre-
ten. Die meisten Kriställchen sind sehr gerundet, an einigen
kann man jedoch immerhin das Triakistetraéder (311) mit
runden Flächen, allein oder in Kombination mit dem Rhom-
bendodekaëder, unterscheiden. Der Sphalerit ist rotbraun,
dunkelbraun bis schwarz, stark glänzend, durchscheinend.
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 23
Chalkopyrit, Galenit, Antimonerze, Te-
traëdrit und Magnetit führt Götting (l. c. S. 285) als
Begleiter des goldháltigen Pyrits an, doch sah ich nie der-
gleichen, und auch die Herren Ingenieure am Roudny wissen
nichts davon.
Quarz.
Das überwiegende Gangmineral zeigt keine Eigentümlich-
keiten; seine Kristalle sind säulenförmig, mit beiden Rhom-
boëdern im Gleichgewicht terminiert und messen bis über
/; cm. Abdrücke noch grösserer Kristalle (Breite der Rhom-
boëderflächen über 2 cm) sieht man in der Unterlage einiger
Dolomitdrusen.
Dolomit.
Eine sehr häufige Gangfüllung, sowohl mit Quarz als
auch selbständig, in ziemlich grobspätigen rosenroten Massen.
Die Kristalle des Dolomits sind ebenfalls in den Drusenräumen
sehr häufig; es sind Grundrhomboeder in der Grösse 1/;—1/, cm,
selten bis 4cm, manchmal mit sattelförmig gekrümmten Flá-
chen, hie und da zu kristallinischen Krusten verwachsen;
solche bedeckten auch die erwähnten grossen Quarzkristalle,
von welchen sie zumeist eine dünne Pyritschicht trennt. Die
Dolomitkristalle dieser Krusten sind sehr gekrümmt und zu-
gleich nach jener Fläche, welche die sattelförmige Vertiefung
bildet, sowie nach deren Gegenfläche tafelförmig verflächt;
ihnen sitzen wieder Krusten jüngeren Pyrits auf, welche aus
gerundeten Pentagonaldodekaëdern bestehen. Das spez. Gew.
des Dolomits = 2'908 (im Baryumquecksilberjodid bestimmt).
Siderit.
Der Eisenspat kommt am Roudny in flachrhomboedri-
schen linsenformig gerundeten Kristallen von blas gelbbrauner
Farbe vor, welche gewöhnlich einzeln auf Quarzkristallen
sitzen. Er enthält eine bedeutende Menge Mg und stellt also
einen Übergang zum Mesitin dar; von Ca wurden nur Spuren,
von Mn nichts gefunden.
Kaleit
kommt gewöhnlich spätig als Adernausfüllung vor, seltene
94: E XII. F. Slavík:
in kleinen (01 1 2), welche bisweilen nach einer Rhomboeder-
kante gestreckt sind.
Fluorit.
Am 200 Meter-Horizonte bei der Liegendkluft nahe dem
Schnittpunkt mit der Hangenden, sowie am 230 Meter-Hori-
zonte weiter gegen W wurde der Flusspat in ziemlicher Menge
gefunden. An der erstgenannten Stelle durchdringt und im-
prägniert er den serizitisierten Aplit gemeinsam mit Dolomit
und bildet mittelkörnig-spätige derbe Massen, deren Farbe
unregelmässig zwischen grün und violett wechselt. In den
kleinen Drusenräumen dient der Fluorit den Pyrit- und Do-
lomitkristállchen als Unterlage.
An der zweiten, tieferen Stelle setzt in einem seriziti-
sierten und mit Arsenkies imprägnierten Gneis eine mehrere
Zentimeter mächtige Ader auf, deren Füllung aus rötlichweis-
sem spätigem Dolomit und darin eingesprengtem, besonders
gegen die Mitte angehäuften Flusspat besteht. Der derbe
Fluorit ist grobkörniger als der vorige und durchwegs von
lichtgrüner Farbe. Diesem Punkt entstammten auch die sma-
ragdgrünen Fluoritoktaëder, deren Bruchstücke bis 4'/ cm
Kantenlänge haben; die Oberfläche derselben ist ganz mit
Abdriicken von kleinen Quarzkristallen bedeckt, und zum Teil
sitzen ihr auch kleine Fluoritoktaeder auf, welche ebenfalls
Abdrücke an den grossen Oktaederfláchen hinterlassen.
Baryt.
Die Barytkristalle vom Roudny sitzen dem Drusenquarz
auf und haben in der Regel die Gestalt von einfachen farblosen
rhombischen Tafeln, welche lediglich von c(001) m (110) — Stel-
lung Hauy-Miller — begrenzt werden. Prehlik (. e. 12) konsta-
tierte ausserdem noch d(102) in kleinen Flächen; später habe ich
zwei nach der Brachydiagonale säulenförmige Kristalle mit
überwiegendem o (011) c (001) gemessen, die mit d, m und
einer unbestimmbaren, in engen Facetten die Kante derselben
abstumpfenden Pyramide terminiert sind. In den Drusen-
räumen eines Stücks von Aplitbrekzie sitzen auf kristalli-
siertem Dolomit mehrere weingelbe bis farblose Barytkristalle,
welche nach der Makrodiagonale verlängert sind; der grösste
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 25
von ihnen erreicht 14 mm Länge. Einige von diesen Kristallen
sind nur von der Kombination d 0, die meisten weisen noch
c und oft auch m auf; die Basis ist an dem grössten Kristall
und einigen kleineren ziemlich breit, so dass die Kristalle
nach ihr fast tafelförmig sind. An einem von solchen Kristallen
kommt auch b (010) in einer kleinen Fläche vor, sowie zwei
niedrigere, sehr schlecht ausgebildete Brachydomen — die
einigermassen bessere nahe 7, (034) — und zwei gleichfalls
nicht genau bestimmbare Brachypyramiden der Zone o:m.
Kleine unvollkommene Pyritkriställchen sitzen sowohl dem
Dolomit als auch dem Baryt auf. In der Unterlage des
kristallisierten Dolomits findet man kristallinische, bisweilen
in den Drusenraum frei hineinragende Massen, in welchen
der lamellare Baryt gleichzeitig mit dem Dolomit oder
sogar noch älter ist.
Perimorphosen nach Baryt, hohl oder mit er-
haltenem Baryt im Innern, bildet teils Quarz, teils Pyrit,
beide feinkristallinisch, der letztere in Pentagondodekaëdern.
Turmalin
ist ein akzessorischer Gemengteil der Aplite, in einer Probe
vom 260 Meter-Horizonte konstatierte ich ihn jedoch auch als
ein Gangmineral (vergleiche ähnliche Funde von G. F.
Becker in den Golderzgängen der Alleghanen, von L. J.
Spencer in denen von Kalgoorlie): der ziemlich grobkörnige,
zersetzte und von Kataklase betroffene Aplit enthält hier
keinen Turmalin, in dem Gemenge jedoch von Quarz, Pyrit,
Arsenopyrit, Muskovit und Feldspatbruchstücken häufen sich
die Säulen des schwarzen Turmalins bisweilen so an, dass
sie auch über den Quarz vorherrschen. Manche von den Tur-
malinsäulen zeigen u. d. M. eine kristallonomische Endigung.
Der Pleochroismus ist immer sehr stark zwischen licht oliven-
grin und kastanienbraun, fast undurchsichtig. Stellenweise
umwáchst der Pyrit den Turmalin und dringt auch in seine
Individuen ein.
Von den sekundären Mineralien tritt der Greenockit
als zitronengelber Anflug auf dem Quarz der Sphalerit ent-
haltenden Drusenräume, grünlicher dichter Musko vit als
=
26 XII. F. Slavík:
ein allgegenwärtiges Produkt der Feldspatzersetzung; Beck
(1. c. 25) führt auch Kristállchen von Gips an.
In der Hauptmasse der Gänge, die keine symmetrische
Struktur zeigt, kann man selbstverständlich keine allgemeine
Aufeinanderfolge der Mineralien konstatieren; im kör-
nigen Quarz sind da die anderen Minerale, in den brekzienarti-
gen Teilen der Gänge auch Bruchstücke der Nebengesteine
eingeschlossen.
In den Drusenräumen beobachtete ich folgende Fälle
von Sukzession:
a) Quarz = Pyrit — Dolomit,
b) Quarz — Markasit — Pyrit — Dolomit,
o) Quarz’ — Byrıt - Dolomit, Eye Me
W Quarz, Byt az;
e) Quarz — Siderit,
f) Quarz — Baryt — Sphalerit,
9) Quarz — Baryt …— Quarz LI. oder Pyrıt DR
h) Hiluort eyrt Dolorm;
1) Quarz =- Dolomit und Baryt — Pyýrit. Rent
oben S. 25.)
Im Ganzen haben wir also in den Drusenräumen vier
Generationen von Mineralen:
I. Quarz (und lokal Fluorit),
II. Pyrit und Markasit,
III. rhombo&drische Karbonate und Baryt,
IV. jüngerer Quarz, Sphalerit und Pyrit, gediegen Gold.
Literatur über den Roudny.
1870 1. J. ORTH a F. SLÁDEK, Topograficky slovník Čech, S. 375 (er-
wähnt die einstige Goldgewinnung an der Strasikmühle).
1885 2. J. HÖNIGER, Die ehemaligen Goldwäschereien in Böhmen,
Österr. Zeitsch. für Berg- und Hůttenwesen XXXIII, 355—8
(über den Auersperg’schen Bergbau S. 356).
1889 3. F. POŠEPNÝ, Über einige wenig bekannte alte Goldbergbaue
Böhmens, ebenda XX XVII, 265—268 u. 281—284.
1895 4. F. PoSEepnY, Das Goldvorkommen Böhmens und der Nach-
barländer, Archiv für prakt. Geologie II. 1—484, über den
Roudný 338—346.
1898 5. F. SLAVÍK, Zlaté doly na vrchu Roudném u Libouně, Sbor-
ník České společnosti zeměvědné IV. 302—303.
1900
1901
1909
1910
Zur Kenntnis des Goldvorkommens vom Roudný. 27
6. GÔTTING, Über den Goldbergbau am Roudný (sic) bei Wla-
schim in Böhmen, Berg- und hüttenmännische Zeitung LIX,
283—285 und 307—309, Taf. IV.
7. F. FAKTOR, Dobývání zlata amalgamaci na vrchu Roudném
u Libouně, Časopis pro průmysl chemický 18223.
8. J. L. Barvíř, Úvahy o původu zlata u Jílového a na někte-
rých jiných místech v Čechách, Archiv der naturwiss. Durch-
forschung Böhmens XII. 1, S. 16.
9. F. SLAVIK, Mineralogie r. 1900, Věstník České akademie X.
S. 454 (Referat über Götting mit einer Korrektur der Angabe
über den »Giimmerschiefer«).
10. R. BECK, Lehre von den Erzlagerstätten, S. 322 (»Gruben
in Borkowitz im Kuttenberger Bezirk«).
11. P. KRuscH, Das Goldvorkommen am Roudny in Böhmen,
Zeitsch. d. deutsch. geolog. Gesellsch., Protokolle 58—62.
12. A. PRCHLÍK, Prispevek k morfologii českých barytů, Sitzungs-
berichte der k. böhm. Ges. d. Wiss. Nr. XLVII (S. 5).
13. A. IRMLER, Otevření zlatého dolu na Roudném, Hornické a
hutnické listy V, 150—151.
14. DERs., Zlatý důl v Roudném, ebenda 163—165 (nach PošteNé).
19. DERS., Zlatý důl v Roudném pod Blaníkem, ebenda VI. 19—20,
34—35 (nach EYPERT).
16. — Výroba zlata v Roudném, ebenda 106 (Statistik).
17. O. EYPERT, Der Golderzbergbau am Roudny in Böhmen,
Österr. Zeitsch. für Berg- und Hüttenwesen LIII, 83—88 und
101—105 (gute technische Beschreibung).
18. A. W. STELZNER — A. BERGEAT, Die Precision RE
S. 615 (nach KRUSCH und EYPERT).
19. J. H. CURLE, The gold mines of the world, III. edition 299
bis 300.
20. J. L. BARVIR, Betrachtungen über den Ursprung des Goldes
bei Eule und an einigen anderen Orten in Böhmen, S. 20
(Deutsche Ausgabe des sub 8 zitierten Buches).
21. A. IRMLER, Bohatství zlata v zemi, Hornické a hutnické
listy VIII, 87—89.
22. A. BERNARD, Nerosty okolí Táborského, Programm Gymn.
Tábor S. 7 (Baryt), 9 (Dolomit), 18—19 (Auarz), 20 (Pyrit), 35
(Gold).
23. J. MALCOLM MACLAREN, Gold: its geologicaloccurrence and
geographical distribution, S. 16122.
24. A. BERNARD, Geologické útvary a horniny okolí Táborského,
Progr. Gymn. Tábor S. 16 (Aplit).
25. R. BECK, Lehre von den Erzlagerstátten, III. Auflage S.
446—7 (eine kurze, auf Autopsie gegrůndete Skizze, die bis
auf einige Kleinigkeiten richtiger als andere ist).
26. Jos. T. SINGEWALD jr,, The Mt. Roudny gold deposit, Eco-
nomic Geology V. 257—264.
28 XII. F. Slavík:
1911 27. FR. HRADECKÝ, O zlatě v Čechách. — Zlatodůl na Roudnem.
Hornické a hutnické listy XII, 146—8 und 175—8 (Bericht der
Grubendirektion, tektonische Skizzen der Lagerstátte).
1912 28. F. BEYSCHLAG, P. KRUSCH und J. H. L. VocrT, Die Lager-
| stätten der nutzbaren Mineralien und Gesteine, II. 1, S. 95, 97,
128—130.
— 29. FiSLAVÍK, Roudny. Sborník klubu přírodovědeckého v Praze
S. 127—150 u. Tab. I—IX.
Ausserdem die amtlichen Jahresberichte über den Bergbau
in Österreich, herausgegeben bis 1906 vom k. k. Ministerium für
Ackerbau, seither vom Min. für öffentliche Arbeiten.
Den Herren Bergingenieuren am Roudny, besonders dem Be-
triebsleiter Herrn R. Liste, erstatte ich für manche freundliche
Information sowie für dieÜberlassung der Grubenkarten und Skizzen
meinen wärmsten Dank!
*
Prag, Márz 1912.
Mineralogisches Institut der böhmischen Universität.
Taielerklärung.
A—A Hangend- |
B—B Liegend- 2 k
CLC Prank. | kluft auf der 170 Meter-Sohle.
D—D Michaelis-
I. »Schwarze Küche«, II. grosse Pinge.
a) Streckenverlauf der 170, b) derselbe der 112 Meter-Sohle.
Dül Jindriska = Henrietteschacht.
Důl Václavka = Wenzelschacht.
Michalská jáma = Michaelisgrube.
Obytné domy, 0. d = Wohnhäuser.
Zlatý roh = Hôtel »Goldene Ecke«.
Drtidla = Quetschwerke.
Stoupy = Pochwerke.
Kalojemy = Schlammteiche.
Důlní hotel = Werkshôtel.
Západní obvaly = westliche Pingen.
Mar. Jos. = gew. Maria Josefa-Stollenmundloch.
S Nord (sever).
W % je
aloj my
e
ká
je ae < s =- see
‘ = < 4. — = = ES:
Eee + DE N
ae
ze > << € Mm = = a: u =
Ta M -+ A B = > gs NY — ie
je # à € « er ee sm de < Me o
N
Z Ra 4 Me
| ; EN
a << a < ai — 4 ot
5 3) = k: N R >
te Ben
s ke 5 een ha ne
æ: À eg << N > Er = Ae
B ze © < M4 < = M A à 4
ds
= o <= a n M
3 a S p De
i = ye = =P sm — A =
a a S 200
a VRR Ne Do VAR N
zen FRS De \ \
XIIT.
Apophyllit von Blauda in Máhren und Monazit
von Gross Krosse in Schlesien.
Von B. Ježek.
Mit 1 Tafel u 4 Textfiguren.
Il,
Apophyllit von Blauda.
Von dem bekannten und schon oft beschriebenen Fund-
orte Blauda in Mähren führen zuletzt V. NeuwirrH!) und
W. KRErscHmER?) folgende Mineralien an:
wma NO Pal K az: padotvbZ ost una
Kiinojzovsit. WesuviranmGramat,(H'es sonb)
Biotitund Muskovit, Serpentin, diopsidischen P y-
roxen, Wollastnit, Amphibol Orthoklas, Mi-
kroklin Plagioklase und Skapolith.
Dieser stattlichen Reihe von Mineralien ist jetzt als
erster Zeolith der im Jahre 1910 von dem verdienstvollen
mährischen Sammler, Herrn Hütteninspektor Hans Kret-
sehmer aus Witkowitz gefundene Apophyllit anzuschliessen.
Dem die Sendung des Herrn Hütteninspektors beglei-
tenden Briefe entnehme ich folgende den Fund betreffende
Stelle: p s
1) V. NEUWIRTH. Die Kontaktminerale von Blauda in Máh-
ren. Zeitschr. d. mähr. Landesmuseums. Brünn 1907, 125—133.
2) F. KRETSCHMER. Die Petrographie und Geologie der Kalk-
silikatfelse in der Umgebung von Mähr. Schönberg. Jahrb. d.
geol. Reichsanstalt Wien 1908, 527—572.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
XIII. B. Ježek:
DI
»Da der Abtransport des als Strassenschotter dienen-
den Materials aus dem älteren grossen Gemeindesteinbruche
von Blauda schwierig war, hat man in nächster Nähe dessel-
ben und zwar unmittelbar an dem Wege, welcher von Blauda
nach Rabenau führt, vor einigen Jahren einen neuen Stein-
hruch eröffnet.
Bei genauer Besichtigung des Materials, welches zur
Zeit meines Besuches in diesem neuen Steinbruche aufge-
schichtet war, machte ich die Wahrnehmung, dass einzelne
Bruchstücke von kaum 1 cm. starken Adern durchzogen wa-
ren, welche hıe und da ganz flache, innen mit durchsichtigen
und glänzenden Kristallen ausgekleidete Drusenränme auf-
weisen.«
Das diese Adern bildende und die Drusenräume ausklei-
dende Mineral ist Apophyllit.
In den Hohlräumen bildet der Apophyllit flache Drusen
kleiner stark glas- und perlmutterglänzender, meist vollkom-
men durchsichtiger und: wasserheller, tafeliger Kristalle, de-
ren Unterlage ein Kalksilikatfels und zwar der Granat-Wol-
lastonitfels F. Kretschmer’s ist. Makroskopisch hat dieser
Hornfels ein weissliches Aussehen, ist feinkörnig und braust
stellenweise mit Säuren. Er ist hyazinthroth bis rothbraun
gefleckt (Granat), der Granat ist stellenweise dichter ange-
häuft, sodass das Gestein stellenweise eine dunklere Farbe an-
nimmt. Ausserdem zeigt es makroskopisch spärliche grün-
liche Flecke von Epidot, welche besonders an den von den
Säuren leicht angreifbaren Stellen häufig sind. Der Epidot
liess sich durch eine 10% Salzsäure aus den kalzitreichen Stel-
len leicht isolieren und ich erhielt so ganz gut messbare Kri-
ställchen.
Im Dünnschliff sieht man, dass Wollastonit vor-
herrscht und ein faseriges Gemenge bildet. Er dringt in der
Form von radialfaserigen oder büschelförmigen Gruppen in
den Granat ein. Seltener bildet er auch parallelfaserige den
Granat durchdringende Adern und wird auch von Epidot um-
schlossen.
Der Granát ist von lichtbraunrother Farbe, vollkom-
men isotrop, oft gelappt, sehr stark von Sprüngen durchzo-
gen, nicht selten jedoch auch idiomorph. Gute regelmässige
Apophyllit v. Blauda in Máhr. u. Monazit v.Gr.Krosse in Schlesien. 8
Kristallumrisse (110) haben besonders die in Kalzit liegen-
den, die aber immer nur sehr klein sind; man findet jedoch
idiomorphen Granat auch oft im faserigen Wollastonit. Der
Granat führt häufig einzelne Körnchen und Anhäufungen
von monoklinem Pyroxen als Einschluss. Dem Granat kommt
unter den Bestandteilen dieses Hornfelses wohl die grösste
Kristallisationskraft zu.
Der Kalzit ist nur stellenweise häufig, er bildet Adern
zahnig ineinander greifender Körner, deren Spaltrisse sowie
Zwillingslamellen nach (0112) manchmal auéh deutlich ge-
bogen sind.
Epidot kommt in Körnern und stengeligen Aggrega-
ten, teils auch idiomorph besoders im Kalzit mit sekundärem
Quarz vor. Er zeigt einen ziemlich starken Pleochroismus
zwischen farblos, hellgrün und grünlich goldgelb und hohe,
zum Teil anomale Interferenzfarben. Die Ebene der opti-
schen Achsen verlauft quer zur Richtung der Längsstreckung.
Die mit 10% Salzsäure isolierten Kristalle waren bis circa
9 mm lang und es wurden an ihnen durch. Messung foigende
am Epidot gewöhnliche Formen gefunden:
M (001), T (100), z (110), à (102), r (101), 1 (201), f (301),
n (111.) |
Die gemessenen Werte stinimen mit den berechneten sehr
gut überein:
semessen =
M (001) :1 (102) 34021’ berechnet: 34021’
r (101) . 63925 63024’
ZR 89098, 89027’
f (301) 9805 | 98938'
2 (110) :2 (110) ° 69058 27000:
n (111) :r (101) 54030" 1, 5447
DermonoklinePyroxen an im Diůnmsechlké los
und kommt in fast isometrischen oder uen en alla 10-
morphen Individuen vor.
In einigen Partien war auch Vesuvian in allotrio-
morphen, blas olivengrün oder bräunlicherün durchscheinen-
À XIIL B. Ježek:
den Körnern von sehr hoher Lichtbrechung und niedrigen
anomalen Interferenzfarben zu finden. Einige Körner zeigen
zonaren Farbenwechsel.
Der sekundäre Quarz bildet Körner und Äderchen, Ag-
gregate lánglicher Individuen im Kalzit, in welchem er zu-
sammen mit Epidot vorkommt.
Der Apophyllit bildet vollkommen farblose und wasser-
klare Äderchen, die im parallelen polarisierten Licht eine Zu-
sammensetzung aus fast isometrischen sich meist in geraden
Linien berührenden Individuen zeigen. Zwischen gekreuzten
Nikols sieht man gut die vorzügliche Spaltbarkeit nach 001
und besonders auch die charakteristischen unternormalen In-
terferenzfarben (»stumpfes Gelbbraun« nach Cornu?)), der
mit der optischen Achse parallelen Schnitte. Das Material zur
Bildung des Apophyllits hat an diesem Fundorte sicher der
Wollastonit geliefert. Ähnliche Verhältnisse fand V. M. Gold-
schmidt?) an der Kontaktzone des Granitits von Konnerud-
kolen in Norwegen, wo er in Dünnschliffen beobachten konnte,
wie der Wollastonit längs Sprüngen in eine Zeolithmasse über-
geht. So ist auch der Apophyllit in Hohlräumen des Wollasto-
nits von Cziklova als ein Hydratationsprodukt des letzteren
aufzufassen.
Von der gewöhnlichen Hornfelsstruktur weicht die des
untersuchten »Bludovit’s« besonders durch die teilweise
idiomorphe Entwicklung des Granats und des Wollastonit's
also eines grossen Teiles seiner Bestandteile ab.
5) Cornu. Bemerkungen über den Apophyllit als »gesteins-
bildendes Mineral« und zur Physiographie desselben. Centralblatt
für Min. ete. 1907, pp. 239—244.
*) V. M. GOLDSCHMmIDT (Kristiania). Die Kontaktmetamor-
phose im Kristianiagebiet. 1911, p. 328 und p. 469.
Apophyllit v. Blauda in Mähr. u. Monazit v. Gr. Krosse in Schlesien. 5
Die Apophyllitkristalle sind immer nach der Basis tafel-
formig, ziemlich klein, die grössten höchstens ca 7 mm gross.
Fast alle Flächen waren sehr glatt und glänzend und
reflektierten, wenn sie nur etwas grösser waren, tadellose Sig-
nale, sodass die Messungen oft bis auf eine Minute mit den
theoretischen Werten übereinstimmen.
Im ganzen sind folgende fünf am Apophyllit schon be-
kannte und auch an diesem Mineral häufigste Formen be-
obachtet worden:
c (001), a (100), m (110), r (310), p (111).
In folgenden Úbersichten sind die theoretischen Werte
aus Milier's Elementen:
ZO 291
berechnet worden.
Am einkreisigen Goniometer wurde gemessen
Gemessen:
p (111) : c (001) 60932“ Berechnet: © 60932'
:a (100) 202; 52000’
:r (310) 38050’ 3805114’
:» (111) 58054 58056’
-p (111) 76203 76°00’
Die zweikreisigen Messungen von 6 Kristallen haben
ergeben:
Gemessen: Berechnet:
Miller. Gdt. en Dunn
Fe DH Te
c (001) 0 == 0900“ — 0900“
a (010 0 © 000° 90"00/ 0°00° | 90900“
m (110 œ | 44058 — 145904“ | 90°00° | 45900“ | 90900“
)
(110)
r (130) 00 3 | 18925“ — 18°30° | 90900“ | 18°26° | 90°00°
(111) 1 7250052150247 7603227452002 760232:
Die Flächen der Form a (100) waren vertikal gestreift
(Fig. 2), die Flächen des Prisma 7 (310) immer nur sehr klein
(Fig. 1). Oft waren die Kristalle nach einem Flächenpaar der
G XIII. B. Ježek:
Form a verlängert (Fig. 1), nicht selten waren an ihnen ein-
springende Winkel gebildet durch die Pyramiden p (111) vor-
handen (Fig. 2), was auf einen polysynthetischen Aufbau der
Kristalle hindeutet.
Die Brechungsindices wurden an einem Prisma, gebildet
durch die Flächen der Pyramide p (4111) und die Spaltfläche
nach € (001) mit der brechenden Kante von 6093130" ve-
messen:
OT == DD
= 185938
Or — 15370
Oplau *) — 14115416
Mit dem Abbeschen Refraktometer von Zeiss ist
an einer Spaltfläche nach c bei Verwendung von Bromnaphta-
lin und Na-Licht gemessen worden:
©OxNa — 15342
ENa — 15377
-+ Doppelbrechung = 0'0035
Die Dichte wurde mittels Suspension in Bromoform bei
20° C zu 2-37 bestimmt.
Der Apophyllit war bis jetzt in Mähren nur von Lie-
bisch bei Freiberg und von Siebenhöfen bei Werms-
dorf (Zöptau) bekannt, in Ö. Schlesien kam er bei Bistritz
und in den Tescheniten von Punzauund Dzingelau vor.
Monazit von Gross Krosse.
Über das Vorkommen von Monazit bei GrossKrosse
teilte mir Herr Hütteninspektor Hans KRETSCHMER, wel-
chem ich auch dieses Material verdanke, folgendes mit:
»Der Quarzbruch, in welchem ich im Jahre 1910 Mona-
zitkristalle fand, ist ungefähr eine halbe Wegstunde südlich
von Gross Krosse entfernt und gehört zu den weitver-
zweigten Ausläufern des ausgedehnten Granitstockes von
Friedeberg-Setzdorf. Eine gegenwärtig mit Wasser
5) Als Strahlenfilter wurde eine ammoniakale Lösung von
Kupfersulfat verwendet.
Apophyllit v. Blauda in Mähr. u.Monazit v. Gr. Krosse in Schlesien. 7
sefüllte Grube hat nach Angabe des Besitzers eine Tiefe von
ca 15 m und lieferte beim Abbau einen sehr reinen Quarz für
die Glasfabrikation.
Mein Suchen nach Bergkristallen hatte keinen nennens-
werten Erfolg, denn die Kristalle, die ich in Höhlungen und
Spalten fand, waren klein. Ausserdem fand ich Eisenglanz
und zwar teils eingesprengt, teils in grösseren blätterigen Par-
tien auf Quarz aufsitzend.
Das Hangende des Quarzstockes besteht aus einem eisen-
schüssigen Quarzgerölle, welches mit Lehm gemengt ist. Ich
durchsuchte auch das Hangende
soweit es zugänglich war, und
fand nebst verwitterten Ortho-
klaskristallei an einer einzi-
gen Stelle auch eine Anzahl
Fig. 4.
von braunen Kristallen, welche in Quarzbruchstücken ein-
gesprengt waren.
Meine Vermutung, dass es sich um Monazit handeln
dürfte, wurde durch später ausgeführte Untersuchung bestä-
tigt. Obwohl ich mit Rücksicht auf diesen Fund nochmals al-
les gründlich absuchte, fand ich von Monazit keine Spur mehr
und diese Tatsache lässt wohl auf die grosse Seltenheit
des Vorkommens einen Schluss ziehen.«
Der Monazıt von Gross Krosse, von welchem mir ca 12
teils in Quarz eingewachsene, teils schon abgebrochene Kri-
stalle vorlagen, ist lichtbraun bis gelbbraun vollkommen un-
durchsichtig, immer nach a (100) diek tafelförmig mit ausge-
© XIII. B. Ježek:
dehnten Flächen der positiven Hemipyramide v (111). Der
grosste ist o mm dick, 13 mm breit (in der Richtung der Ortho-
diagonale) und 12 mm hoch. Die zwei nächstgrössten haben
Dimensionen 5x 12x10 mm und 3-6X10X9 mm. Diejenigen
Kristalle, welche ich schon abgebrochen in die Hand bekam,
waren ungefähr ın der Mitte der vertikalen Axe abgebrochen,
wovon die kleinen Reste von Pyramidenflächen am zweiten
Ende der Vertikale zeugen.
Durch die Messung sind folgende am Moazit schon be-
kannte Flächen sichergestellt worden, die auch mit Ausnahme
der Endfläche am Monazit die häufigsten sind:
a (100), c (001), m (110), o (101), x (101), v (111).
Fast alle Flächen sind rauh und glanzlos, oft auch un-
eben, wie gebrochen oder gekrümmt.
An 5 Kristallen habe ich die Kantenwinkel ebener Fla-
chen, welche ein gutes Anlegen der Arme eines Kontaktgonio-
meters zuliessen, gemessen. In der Übersicht sind die wirk-
lichen Kantenwinkel, wie sie die Messung mit einem Kontakt-
soniometer liefert, angeführt. Sammtliche theoretische Werte
sind aus Dana’s Elementen berechnet:
B =.16220710%,
asb:e 1 0:96933:1:0:32558.
Berechnet: Gemessen: Font ne
a (100): c (001) 103°40° 103° il
sm (110) 136943“ 135'/,9 — 137° 2
X (101) 1269209“ 12609205 3
PL) 118°29° 118'/,9 — 119° 6
m (110): m (110) 86934“ SS 800% 3
O (111) 139910“ 1381/,9 — 1391/9 2
m (110) : v (111) 93934“ 931/,0 2
v (111): (111) 106241‘ 106° — 107° 4
Ein einziger Kristall hat so glänzende Flächen gehabt,
dass er am zweikreisigen Reflexionsgoniometer gemessen Wer-
Apophyllit v. Blauda in Máhr. u. Monazit v. Gr.Krosse in Schlesien. 9
den konnte. Die Resultate der Messung stimmen mit den be-
rechneten Werten sehr gut ünerein:
Berechnet: Gemessen:
| 9 | V Y | V
Miller | Gdt.
c (001) 0 9020275 195102 7.930202 1340
UD | 110) 90°07 75082 90:07 | 5052}
| ZO) | 10|.90°07 1 36:2971 90207 7] 36920
)
o 1387300100028 881500149040!
Die Endfläche o (001), welche am Monazit überhaupt zu
den selteneren Formen gehört, war an drei Kristallen ent-
wickelt. Die meisten Kristalle waren an dem scharfen Ende,
welches durch die Flächen der Formen a, v, c, x gebildet wird
ein wenig beschädigt, sodass dadurch gerade die immer
schmale und von allen Flächen kleinste Endfläche verloren
gehen konnte. Das negative Orthodoma 0 (101) war an einem
einzigen Kristall, die übrigen Formen an allen Kristallen
entwickelt.
Die Kambination sammtlicher Formen ist in der ideal-
sierten Fig. 3. abgebildet, der grösste Kristall in genau zwei-
facher Vergrösserung in Fig 4. porträtiert.
Die Spaltbarkeit nach der Endfläche ist sehr deutlich,
die Spaltflächen haben von allen Flächen die besten Signale
reflektiert.
Die Dichte wurde mittels der hydrostatischen Methode
in einer Platinspirale an 8 Kristallen, welche 57 g gewogen
haben, bestimmt und beträgt 5-17 (bei 209 C). Gross Krosse
ist der erste Fundort des Monazit in Österr. Schlesien. Auch
in Mähren ist bis heute noch kein Monazit vorgekommen.
Dem Herrn Hütteninspektor Hans KRETSCHMER dan-
ke ich für die liebenswürdige Überlassung des neuen Materials
und dem Herrn Hofrat Prof. Dr. K. VRBA, Direktor der min.
petr. Abteilung des Museums für Königreich Böhmen für die
Erlaubnis, diese Arbeit im Laboratorium des Museums aus-
führen zu dürfen.
Mineralogisch. petrogr. Abtlg. des Museums
für Königr. Böhmen.
10 XIII. B. Ježek: Apophyllit u. Monazit
Taielerklárung.
Fig. 1. Idiomorpher Granat im Kalzit zwischen gekreutzten
Nikols. Vergrösserung 40X.
Fig. 2. Epidot im Kalzit. Oben unregelmássig begrenzte Kórner,
in der Mitte ein Längsschnitt, rechts zwei Querschnitte durch Epidot-
kristalle. Vergrösserung 33X.
Fig. 3. Eine Apophyllitader im Hornfels. Zwischen gekreutzten
Nikols. Vergrösserung 30X.
B. Ježek: Apophyllit u. Monazit.
Granat-Wollastonithornfels von Blauda.
AIV:
Über das Verhalten des Indigblaus im lebendigen
Protoplasma.
Auf Grund des mit dem amoebenartigen Organismus, der Pelomyxa,
angestellten Versuches.
Von
Antonin Stolc.
Vorgelegt in der Sitzung am 26. April 1912.
Der für diesen Gegenstand massgebende Versuch wur-
de schon vor Jahren ausgeführt, doch musste dessen ausführ-
liche Beschreibung einem späteren Zeitpunkte vorbehalten
bleiben, da er mit anderen Versuchen im Zusammenhange
stand. Das Endziel derselben bestand in der Ermittlung der
chemischen Beschaffenheit des Milieus im lebendigen Proto-
piasma der Pelomyxa, und diese Untersuchung konnte erst
in neuester Zeit ihren Abschluss finden.
Wir wissen, dass Indol, der Grundstoff der Indigo-
gruppe, welches durch Fäulnis der Eiweisstoffe im Darme
höherer tierischer Organismen entsteht, vom Körper resor-
biert, zum Indoxyl oxydiert wird, das sich einerseits mit
Schwefelsäure zu Indoxylschwefelsäure, anderer-
seits mit Glykuronsäure zu Indoxylglykuronsäure
verbindet. Diese Säuren werden aus dem Körper ausgeschie-
den und kommen im Harne vor. (Die erstere, als sogenanntes
Harnindikan, in Form von Kalisalz). Unter der Einwirkung
von Säuren auf die Indoxylschwefelsäure und die Indoxyl-
glykuronsäure findet eine Abspaltung des Indoxyl statt, wel-
ches bei Vorhandensein oxydierender Stoffe inIndigblau
Sitzber. der kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe.
9 XIV. Antonín Stole:
umgewandelt wird. Auf diese Weise wird das Vorkommen
von gebundenem Indoxyl im Harne nachgewiesen.
Auch mit Rücksicht auf diesen Umstand war es nicht
uninteressant, das Verhalten des Indigblaus im Protoplasma
eines der niedrigsten tierischen Organismen, wie es der amoe-
benartige Organismus Pelomyxa ist, zu verfolgen.
Dem den entscheidenden Versuch behandelnden Berichte
sollen folgende Erörterungen vorausgeschickt werden:
Wenn wir in Betracht ziehen, dass im Körper der Pe-
lomyxa auch so schwer lösliche Stoffe, wie die Cellulose
und dieQuarzkörnchen angegriffen werden, wie ich
es ın meinen früheren Mitteilungen dargelegt habe, wäre auch
die Möglichkeit einer Auflösung des schwer löslichen Indig-
blaus im Protoplasma der Pelomyxa gegeben und zwar unter
bestimmter Veränderung.
1. Wenn das Milieu im lebendigen Protoplasma der Pe-
lomyxa alkalisch wäre und ein Reduktionsmittel enthielte,
wäre es möglich, dass das Indigblau durch Aufnahme von
zwei Atomen Wasserstoff in Indigweiss übergeht.
Dieser Prozess liesse sich unter dem Mikroskop gut ver-
folgen. Im Protoplasma der Pelomyxa kämen Vacuolen zum
Vorschein, Partikeln von Indigblau einschliessend, als Beweis,
dass jene Partikeln aufgelöst werden.
Die Vacuolen wären dann farblos und enthielten im
alkalischen Milieu aufgelöstes Indigweiss. Das Indig-
weiss weist bekanntlich eine gewisse Affinität mit tierischen
und pflanzlichen Fasern auf. Es verbindet sich mit der Faser
und verleiht dadurch, dass es zum Indigblau oxydiert wird,
der Faser eine blaue Färbung. Die Möglichkeit wäre nicht
ausgeschlossen, dass das im Protoplasma der Pelomyxa vor-
kommende Indigweiss sich mit Molekülen des lebendigen Pro-
toplasmas verbinden und in denselben dann zum Indigblau
sich oxydieren würde.
Auch dieser Vorgang könnte mikroskopisch studiert
werden; das Protoplasma in der Umgebung der Vacuolen
würde sich blau färben. Es wäre auch möglich, dass das Indig-
blau im Molekül des lebendigen Protoplasmas sich weiter mit
Schwefelsäure zu I[ndigosulfonsáure verbinden würde.
|
I
|
|
Úber das Verhalten des Indigblaus im lebendigen Protoplasma. 3
Diese Säure würde sich vom Molekül des lebendigen Pro-
toplasmas abspalten und auf diese Weise in das alkalische und
Reduktionsmilieu gelangen, welches die Moleküle des lebendi-
gen Protoplasmas umschliesst. In diesem Milieu wäre die In-
digosulfonsäure dem Reduktionsprozesse unterworfen, würde
in Indigoweisschwefelsäure übergehen, welche
dann in Form einer Salzverbindung aus dem Körper ausge-
schieden würde. Auch dieser Prozess liesse sich aus der mi-
kroskopischen Untersuchung einigermassen folgern, insoferne
mann feststellen würde, das die blaue Färbung des Proto-
plasmas mit der Zeit geschwunden ist.
Die Umwandlung des Indigblaus im Körper der
Pelomyxa in Indigweiss setzt zunächst zwei Bedingungen
voraus: Alkalisches Milieu und die Anwesenheit irgend eines
Reduktionsstoffes. Im Körper der Pelomyxa befinden sich
sogenannte Glanzkörper, welche Glykogen enthalten. Die aus
Glykogen entstehende G ly kose könnte ein Reduktionsmittel
sein. Bezüglich des Milieus habe ich in meiner, vor kurzer Zeit
erschienenen Mitteilung*) dargetan, dass das Milieu, welches
im Körper der Pelomyxa Moleküle des lebendigen Protoplas-
mas umschliesst, saueren Charakter besitzt. Unter diesen
Umständen kann das Indigblau im Körper der Pelomyxa nicht
in Indigweiss übergehen, was auch durch die mikroskopische
Untersuchung der in den Körper der Pelomyxa gebrachten
Indigblaupartikeln bestätigt wurde.
2. Es wäre ferner auch möglich, dass das Indigblau ım
Körper der Pelomyxa sich oxydierte. In diesem. Falle
würde das Indigblau in Isatin übergehen. Auch dieser Pro-
zess liesse sich im Körper der Pelomyxa mikroskopisch ver-
folgen. Partikeln von Indigblau wären mit gelbrot gefärbten
Vacuolen umgeben, ein Beweis, dass sie aufgelöstes, durch
Oxydation der Indigblaupartikeln entstandenes Isatin ent-
halten.
Es wäre ferner die Möglichkeit gegeben, dass das Isatin
sich mit Molekülen des lebendigen Protomlasmas verbinden
*) Über die intracellulare Aeglutinationu.verwandte
Erscheinungen bei Pelomyxa u. anderen amoebenartigen
Organismen. IV. Mitteilung (Sitzungsberichte d. kön. böhm. Ges.
el. Wissensch., 1911). ;
4 XIV. Antonin Stole:
und sich darin dann mit Schwefelsäure zu Isatinschw e-
felsäure vereinigen würde. Diese letztere würde sich von
den Molekülen des lebendigen Protoplasmas abspalten, so in
das die Moleküle des lebendigen Protoplasmas umgebende Mi-
lieu gelangen und von dort aus dem Körper ausgeschieden
werden. Auch auf diese Prozesse liesse sich durch mikrosko-
pische Untersuchung einigermassen schliessen, wenn festge-
stellt würde, dass das Protoplasma in der Nähe der Vacuolen
eine gelbrote Farbe annimmt, welche Färbung dann mit der
Zeit verschwinden würde. Die genaue Untersuchung von in
den Körper der Pelomyxa gebrachten Indigblaupartikeln er-
gab jedoch, dass das Indigblau im Körper der Pelomyxa nicht
in Isatin umgewandelt wird und daher nicht oxydiert wird.
3. Es wäre schliesslich bezüglich des Verhaltens des In-
digblaus im Körper der Pelomyxa eine dritte Eventualität
möglich, nämlich, dass das Indigblau im lebendigen Proto-
plasma der Pelomyxa einem Umwandlungsprozesse überhaupt
nicht unterliegt. Ein hiefür entscheidender Versuch ergab tat-
sächlich, dass Partikeln von Indigblau im Körper der Pelo-
myxa kürzere oder längere Zeit ohne Umwandlung verbleiben,
um dann aus dem Körper ausgeschieden zu werden.
Zu diesem Versuche benützte ich chemisch reines, kry-
stallisiertes Indigblau (kleine, dunkelblau gefärbte, kupfer-
schimmernde Krystalle). Die Art der Ausführung dieses Ver-
suches und sein Verlauf waren folgende: |
Aus einem grossen Versuchsglase, in velchem Individuen
der Pelomyxa gezüchtet wurden, nahm ich fünf Exemplare.
Hierauf nahm ich ein zylinderförmiges, 2 cm breites und
11}, cm hohes Versuchsglas und füllte es mit Wasser aus dem
grossen Versuchsglase; die herausgenommenen Individuen
der Pelomyxa wurden dann im zylinderförmigen Versuchs-
glase isoliert, Krystalle von Indighlau in dasselbe hineinge-
geben, und sodann dieses Glas selbst in das grosse Versuchs-
glas getaucht, in welchem es 2 X 24 Stunden lang verblieb
(Von 9.—11. April).
Eines von den isolierten Individuen wurde dann genau
mikroskopisch untersucht. Es war sofort zu sehen, das es Kry-
stalle von Indighlau aufgenommen hatte. In seinem Körper
befinden sich zahlreiche Indigblaukrystalle von verschie-
Über das Verhalten des Indigblaus im lebendigen Protoplasma. 7,
dener Grösse, die keine Spur von Auflösung aufweisen. Sie
sind absolut nicht angegriffen, befinden sich nicht in Vacu-
olen, sondern sind dieht vom Protoplasma umschlossen. Zwei
von den isolierten Individuen verblieber in diesem Versuchs-
glase (Versuchsglas Nr. 1), in welchem auch Indigblaukry-
stalle verblieben, und denselben wurde ein neues, aus dem
grossen Versuchsglase herausgenommenes Individuum bel-
gegeben. Die übrigen drei Individuen wurden in einem an-
deren, gleiche Dimensionen aufweisenden Versuchsglase 1so-
liert (Versuchsglas Nr. 2), in dieses Versuchsglas wurden
jedoch keine Indigblaukrystalle mehr gegeben, und dieses Glas
wurde ebenso, wie das Versuchsglas Nr. 1, in’s grosse Ver-
suchsglas getaucht.
Nach Ablauf von weiteren 2 X 24 Stunden untersuchte
ich alle drei im Versuchsglase Nr. 2 isolierte Individuen. In
ihrem Körper befinden sich wenige, absolut nicht angegrif-
fene, vom Protoplasma (dicht umschlossene Indigblaukry-
stalle. Daraus kann man schliessen, dass Indigblaukrystalle
aus dem Körper einzelner Exemplare ausgeschieden werden.
Nach genauer Untersuchung fand ich denn auch tatsächlich
am Boden des Isolierglases Indgblaukrystalle, an welchen
nicht die geringste Spur von Auflösung konstatiert werden
kann. Alle drei untersuchten Individuen wurden weiterhin
-im Versuchsglase Nr. 2 isoliert. Nach Ablauf von weiteren
2% 24 Stunden (15. April) wurden alle drei im Versuchsglase
Nr. 1 isolierten Individuen untersucht. In ihrem Körper be-
finden sich zahlreiche, durchaus nicht angegriffene und
vom Protoplasma dicht umschlossene Indigblaukrystalle. Die
Individuen wurden auch weiterhin im Versuchsglase isoliert.
Am zwölften Tage nach Beginn des Versuches (21.
April) untersuchte ich wieder genau alle im Versuchsglase
Nr. 1 und ale im Versuchsglase Nr. 2 isolierten Individuen.
Die aus dem ersten Versuchsglase stammenden Indivi-
duen weisen in ihrem Körper zahlreiche, die aus dem zweiten
Versuchsglase stammender Individuen weisen hingegen
wenige Indigblaukrvstalle auf. An diesen Krystallen bemer-
ken wir nicht die geringste Spur von Auflösung, dieselben
sind absolut unangegriffen und vom Protoplasma dicht
umgeben.
L ei
6 XIV. Ant. Štole: Úber das Verh. des Indigblaus im leb. Protopl.
Nach Ablauf von weiteren 12 Tagen (5. Mai) unter-
suchte ich genau zwei Individuen aus dem Versuchsglase
Nr. 1 und zwei Individuen aus dem Versuchsglase Nr. 2. Im
Körper der ersteren kommen ziemlich viele, im Körper der
letzteren nur wenige Indigblaukrystalle vor; und zwar sind
die Krystalle absolut nicht angegriffen und werden vom Pro-
toplasma dicht umhüllt.
Als Ergebnis der Untersuchung über das Verhalten des
Indigblaus ım lebendigen Protoplasma ergibt sich demnach
auf Grund des mit der Pelomyxa angestellten Versuches Fol-
gendes:
Das in den Körper der Pelomyxa aufge-
nommene Indigsblau verbleibt kürzere oder
längere Zeit ohne jeden Umwandlungspro-
zess im lebendigen Protoplasma und wird
dann unversehrtaus dem Körper ausgeschie-
den.
XV.
Ovogenetické studie.
Část L.
(R. Stenobothrus, Car. cancellatus II., Dytiscidae, Melolontha
vulgaris F.)
Napsal
Jindřich Veselý.
(Práce ze zool. ústavu české university v Praze.)
(S 1 tabulkou.)
(Předloženo v sezení dne 26. dubna 1912.)
OBSAH:
É Strana
FO RR RE moje ao ER: Todle INTERNEN,
Matezialgaszmethody........ . Hrn aan K A MR AL
Vysorsvajicka ur. Stenobothrus 1173011120700 MUB NO
Garahuskeancellatusiill. 21.1.7 4.0: Kelten ge 25
Vvsoevasıckar:.u Dyt1sedu 71640 He ee aan 32
Melolontcha vulgaris Bi, Wr. ea a ee an ST ENT CR)
ASIE RER ne. ner MER A RAR CA aa a den RO
SET IURE LATE VASE er AR ER BERN ok RER. N 53
Nykdadetabulky LE AF, NO ER VETO TE Fa ADD BE RN 55
UVOD.
Gonády a vajíčko hmyzí jsou velice příznivé objekty
pro ovogenetické studie. Možnost sledovati gonády a celý
vývoj vajíčka u četných jedinců nejrůznějšího stáří, od nej-
mladších až k dospělému tvaru, je pro cytologa věcí nejdů-
ležitější. A právě u hmyzu si můžeme snadno opatřiti materi-
ál nejrůznějšího stáří, materiál velmi hojný, který nám u-
možňuje vyzkoušeti nejrůznější fixační prostředky a rozhod-
nouti se pro nejlepší. Vaječník pak hmyzí sám nám podává
na seriových řezech postup jednotlivých stadií vývoje za
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
9 XV. Jindřich Veselý:
sebou, takže 1 seriace je velmi usnadněna. Ami technika ko-
nečně neskýtá obtíží nepřekonatelných.
Za těchto okolností je velice podivno, že vajíčko hmyzí
tak dlouho bylo zanedbáváno. Zatím co již dosti bylo pro-
zkoumáno vajíčko obratlovců, a zatím co přečetní badatelé
predstihovali se v objevování nových detailů v zracím po-
chodu u Ascaris, zůstávalo vajíčko hmyzí, zvláště co se týče
struktur jaderných neprozkoumáno, a teprvé v novější době
obrátili k němu cytologové svůj zřetel.
Nejprvé propracována byla morfologie vaječníků hmy-
zích, na to přikročeno k histologii. Při histologických vý-
zkumech byl už věnován částečně zřetel jádru vajíčka a změ-
nám, jež se v něm odehrávají, ale do detailů dlouho nikdo
se nepouštěl. Přehlédneme-li všechny téměř práce z druhé
poloviny minulého století, shledáváme, že největší zřetel teh-
dy byl věnován těmto otázkám: 1. Co je to konečné vlákno?
Jaká je jeho funkce? Jakého původu jsou různé elementy
vaječníku, vznikly ze společného základu, či neodvisle jeden
od druhého? Boj o to byl veden s obou stran velmi rozhoř-
čeně. Zmíním se o tom ještě podrobněji v příslušných kapi-
tolách.
Teprve později a ponenáhlu počali někteří autoři obra-
céti svůj zřetel k vlastnímu vývoji vajíčka hmyzího před i
po oplození a ku změnám v jádře vaječném. Prvé práce v
tomto oboru byly však jen povrchní a autoři stručně probí-
rali celou řadu hmyzů. Avšak záhy se ukázalo, že vajíčko
hmyzí má tolik zvláštností, že nelze nadále s povrchností vy-
stačit.
V nejnovější pak době počaly znovu mysl všech badate-
lů zajímati otázky pochodů a změn, které se odehrávají bě-
hem vývoje pohlavních elementů a otázky po ceně jednot-
hvých komponent buněk pohlavních, zvláště jader a jejich
vzájemném poměru. Vznikla celá řada sporných otázek: kon-
tinuita a individualita chromosomů, redukce nucleolů atd. atd.
Zkoumání cytologické vstoupilo krátce do nového stadia. Po-
znalo se, že mnohou ze sporných otázek možno rozluštiti jen
na základě studia buněk pohlavních, a tak počet prací zabý-
vajících se ovo- a spermatogenesou jde dnes do set.
Ovogenetické studie. 3
Tím samozřejmě též studium ovogenese hmyzí bylo u-
vedeno na nové dráhy a dnes již celá řada čeledí hmyzích co
do vývoje vajíčka je známa. STEIN, ULAUS, LEYDIG, LUBBOCK,
WIELOWIESKI, GROSS, GIARDINA, KORSCHELT, MARSCHALL,
PAULCKE, BUCHNER, DEBAISSIEUX a mnozí jiní prozkoumali
četné řády hmyzí. Avšak tu přišlo se u různých čeledí (ba
často 1 u růz. rodů téže čeledi) na tolik zvláštností a zdánlivě
nesrovnatelných fakt, že názory svrchu zmíněných badatelů
se úplně rozešly a my dnes stojíme od jednotného pojímání
vývoje vajíčka hmyziho dále než kdy jindy. Však dosti o
tom; nebylo mým úmyslem psäti obšírnou historu výzkumů
v tomto oboru, která dosti jest probrána v dílech jiných
autorů.
Práce, kterou tímto veřejnosti předkládám, má tvořiti
příspěvek k podrobnějšímu poznání vývoje vajíčka některých
hmyzů a zároveň pokus o jednotné pojímání téhož. Je to vý-
sledek studií, která v letech 1911—12 jsem podnikl v zoologic-
kém ústavě české university na podnět svého veleváženého
učitele pana professora Dra. Frant. VEJDOVSKÉHO, který
právě v oné době osvětlil mnohé dosud temné body v ovo-
genesi vůbec a zvláště v ovogenesi hmyzí svými studiem na
r. Diestramena. Om s nevšední laskavostí uvedl mne do tajů
moderní cytologie, vždy s upřímným zájmem sledoval moji
práci, jsa mi stále nápomocen radou 1 skutkem, jakož 1 0-
chotným zapůjčováním potřebných děl ze své vlastní bo-
haté knihovny. Za to za vše vzdávám jemu na tomto místě
svůj nejvřelejší dík.
"Též assistentovi zool. ústavu, p. Dru. B. CEJKOVI jsem
povinen díkem za mnohou dobrou radu, jakož 1 všem
svým přátelům z »České entomologické společnosti, « kteří mi
nápomocni byli opatřováním materiálu.
Měl jsem původně v úmyslu propracovati své théma v
mnohem větším rozsahu a s použitím vší nové literatury. Bo-
hužel příliš prozatím omezený čas mi to nedovolil a omezil
jsem se tedy jen na stručné vylíčení zracích pochodů. Rovněž
tak nebylo mi možno doprovoditi svou práci tohka obrázky,
kolika by bylo záhodno, a mohl jsem podati jen ty nejdůleži-
tější. V definitivní práci, kterou chystám do některého zoolo-
4 XV. Jindřich Veselý:
gického časopisu, bude vše obšírněji probráno a obrázky jed-
nak rozmnoženy, jednak podány při jednotném zvětšení.
Materiál a methody.
Hodlal jsem nejprvé zpracovati vývoj vajíčka u někte-
rých brouků, zvl. u Dytiseidů a Carabidů. Materiál těchto
brouků možno si opatřiti dosti snadno, na jaře 1 na podzim.
Tak měl jsem k disposici četné druhy Dytisadů: Dytiscus
marginalis L., dimidiatus Berg., latissimus L., Acilius sulca-
tus L., canaliculatus Nicol., Colymbetes fuscus L., z různých
lokalit v Čechách. Z Čarabů jsem studoval vaječníky u druhu
Carabus cancellatus Ill. a k srovnání jsem přibral tu a tam
Car. intricatus L. Zvláště prvý druh je v okolí Prahy velmi
hojný a časně z jara možno dostati brouky s mladými vaječ-
níky, jichž vejce nejsou ještě opatřena choriony.
Naproti tomu s neúspěchem se setkala moje snaha opa-
třiti si larvy nebo kukly těchto brouků. Krom toho jsem shle-
dal, že poměry ve vaječníku jsou u všech brouků (a zvláště
u Dytiscidü!) velmi komplikované, a proto ohlížel jsem se po
materiálu, kde by vývoj nebyl tak komplikovaný, a kde bych
snadno mohl si opatřiti larvy a tak teprvé po zkušenostech na-
bytých na snadnějším a vývojovém materiálu, pustiti se do
problémů těžších.
Takovým vhodným objektem jsou Orthoptera saltatoria.
Loňský suchý rok byl velmi příznivý pro Orthoptera, a v okolí
Prahy bylo jich všude dostatek. Zvolil jsem tudíž r. Stenobo-
thrus Fish. z čeledi Acridiodea Burm. za předmět svého pozo-
rování. Zmíněný rod je všude u Prahy hojný, a můj materiál
pochází jednak z lučin u Troje, jednak z výslunných strání
chuchelských. Hlavně v červenci podařilo se mi naloviti larvy
nejrůznějšího stáří.
Posledním konečně objektem mého zkoumání byl chroust,
(Melolontha vulgaris F.).
Nezbytnou podmínkou zdaru další práce je rychlost při
praeparaci, neboť nic nepodléhá rychleji posmrtným změnám
nežli právě jemné struktury jaderné a plasmatické ve vajíčku.
Také není radno chovati zvířata dlouho v zajetí a pak te-
prvé usmrcovati a fixovati. Zajetí samo a zvláště, nejsou-li
Ovogenetické studie. 5
zvířata dostatečně krmena, má veliký vliv na struktury ve
vaječníku; sám jsem se o tom přesvědčil na potápnících (D.
latissimus L.), které jsem choval několik týdnů v aguariu. Po
zhotovení preparátů jsem konstatoval degenerační změny ve
všech částech vaječníku.
Proto také zavrhi jsem často doporučované praeparování
ve fysiologickém roztoku a počínal jsem si následovně: Ještě
téhož dne, kdy jsem zvířata přinesl domů, vypraeparoval jsem
všecky vaječníky. Rozstřihl jsem zvíře podél na spodní části
těla a hned jsem vstřikl dovnitř fixační tekutinu. To má
dvojí výhodu: jednak máme jistotu, že vše je zachováno a že
nenastaly žádné změny, jednak že fixované orgány dají se
vypraeparovati neporušené z těla, i s tenkými konečnými
vlákny, která za jiných okolností ráda se smrští.
Otázka fixace a barvení pohlavních elementů má důle-
žitost nesmírnou a budiž mi tedy prominuto, věnuji-li této
kapitole více místa, než bývá obyčejně zvykem; odchylné ná-
lezy různých autorů a neúplná pozorování jistě aspoň z části
mají příčinu v nesprávné nebo jednostranné fixaci.
Užil jsem při fixaci, dík hojnosti materiálu nejrůzněj-
ších prostředků: FLEmMmINGOVY a HERRMANNOvY tekutiny,
sublimátu a jeho směsí s kyselinou pikrovou, chromovou, oc-
tovou, alkoholem atd., CARNovovy směsi, ZENKROVA roztoku
a j. Užasneme, prohlížíme-li hotové preparáty, jak různě
každá tekutina působí, a jen srovnáním různých výsledků mů-
žeme si učiniti správný obraz.
FLEMMINGOVA a HERRMANNOVA tekutina výborně kon-
servuje nejmladší stadia, jakož 1 kinetické figury; naproti
tomu se nehodí pro starší oocyty, pronikajíc přílhš pomalu,
takže jádra těchto nepodávají nám přesný obraz stávajících
poměrů. Zde hodí se výborně rychle pronikající CARNOYOVA
směs, která sice snadno rozruší mladá stadia, ale jádra v star-
ších ovocytách jsou zachována vzorně, do posledních detailů.
Sublimát a jeho směsi se mi příliš neosvědčil, ač v některých
případech fixoval chromosomy v starších stadiích, jak se mi
to nepodařilo žádným jiným prostředkem.
Z barviv používal jsem nejčastěji železitého hämatoxy-
linu Heidenheinova, Brasilinu, Ehrlichova hämatoxylinu, Sa-
franinu, Carminu. Nejlepších výsledků jsem však do-
6 XV. Jindřich Veselý:
cílil Heidenheinovým hämatoxylinem a dobarvováním buď
světlou zelení, oranží, nebo eosinem. Take při barvení se dob-
ře jeví vliv fixačních prostředků. Po fixaci některou směsí
osmiové kyseliny, ať už je to tekutina Herrmannova nebo
Flemmingova, možno pozorovati, že jen velmi těžko se do-
barvuje plasmatickými barvivy, které za jiných okolností
barví rapidně. Ale i jiné pozoruhodné zjevy mohu uvésti:
tak ku př. »nucleoly« ve vajíčku u Carabus cancellatus po
fixaci Carnoyovou směsí barví se hamatoxylinem intensivně,
kdežto po použití tekutiny Herrmannovy vůbec, ani po dlouhé
době barviva nepřijmou, barvíce se nanejvýše plasmaticky.
Takové a jiné případy působí pak zmatky a rozpory v nále-
zech různých badatelů.
Při zalévání do parafinu použil jsem. často výborné
methody Prantnerovy (Tetrachlorcarbonat — cedrový olej),
která působí znamenitě na vláčnost řezaného předmětu, což
je velmi důležité, zvláště v případech, kde jsou vajíčka 0-
patřena již žloutkem a choriony. Seriové řezy a to pokud
možno tenké, (neboť po použití osmiových směsí je předmět
velmi neprůsvitný), zhotovoval jsem na Reichertově mikro-
tomu.
O mnohých věcech, které jsou předmětem tohoto pojed-
nání možno se přesvědčit též pozorováním za živa. Na tento
důležitý fakt upozornil mne p. prof. VEjDOvSsKÝ, který tak
učinil u Diestrameny. Průsvitné vaječníky tohoto druhu do-
volují pozorování za Živa 1 při silných systémech, ba do-
konce 1 při olejové immersi. Užil jsem téhož prostředku u Dy-
tiscidü, kde však je na závadu objemnost a neprüsvitnost
trubic vaječných. |
Obrázky kresleny jsou pomocí Zeissova kresliciho pří-
stroje s použitím Kosakovy homog.-immerse !/. a Zeisso-
vých okulárů 2. až 18. komp.
3. Vývoj vajíčka u r. Stenobothrus Fish.
(S10)
Orthoptera, pokud se týče ovogenesy, nejsou ještě ani
zdaleka úplně zpracována. (Naproti spermatogenesi, kde už
je celá řada cenných prací).
|
Ovogenetické studie.
Wırr (1884) domnívá se, že epithelove buňky vznikají
z tak zv. »ooblastů,« kteréžto jméno dává jádrům mladých
ovocyt. Avšak již KoRSCHELT (1885) postavil se proti tomu
a uvádí, že pozoroval přechod od jader konečného vlákna k
folikulovym buňkám a že nelze mluviti o nějakém pučení
z »ooblastü«. Nesprávnost domněnky WrrLovyv.byla později
úplně prokázána. GIARDINA (1902) zabýval se studiem ovo-
genese u Mantis religiosa, přihlížeje zvláště k synaptickym
stadiim. Dospel však k více méně chybným konklusím a celý
vývoj nám neobjasnil. DarBER (1904) věnuje více zřetel hi-
stologii vaječníku (Bacillus Rossii F.) nežli změnám v jádře.
BUcHNER (1909) zpracoval vývoj vajíčka u cvrčka a obírá
se hlavně t. zv. »accessorickým chromosomem« a jeho změ-
nami během vývoje, jakož i jeho funkcí a účelem. Jeho práce
však, zvláště v pochodech, které následují po synapsi je plná
mezer. Teprvé VeEjpovský (1911-1912) podává úplný vývoj
vajíčka u japonské kobylky Diestramena marmorata d’Haan,
vývoj, v němž není více mezer. Objasnil zejména přechod od
synaptocytů k oocytám opatřeným již typickým »míškem zá-
rodečným«, kterýžto pochod dosud nebyl znám a charakte-
risován obyčejně jen velmi stručně, rapidním vzrůstem a
ztrátou hmot barvících se jadernými barvivy. VEJDOVSKÝ u-
pozornil prvý na to v čem vlastně spočívá záhadné zmizení
chromatinu a vzrůst vajíčka.
Vaječníku r. Stenobothrus.
Vaječník r. Stenobothrus patří k typu společnému všem
Acridiidüm. Je to parovity orgán, uložený z větší části v ab-
dominu. Skládá se z četných jednotlivých trubic vaječných,
které pomocí elastického vlákna jsou připevněny na hřbetní
stěně těla, poblíž srdce. Trubice vaječné ústí po straně do
oviduktu, který distálně vybíhá v slepý výběžek, který fun-
guje jako accessorická žláza. Celý vaječník chráněn je jem-
ným obalem peritoneálním a každá trubice zvlášť je obalena
unicou propriou.
Přihlížíme-li k elementům, skládajícím každou jednot-
livou trubici vaječnou, shledame, že tato patří k panoisti-
ckému typu, t. j. u Acridiidů, jako u Locustidů, není žádných
|
|
8 XV. Jindřich Veselý:
živných buněk. Skládá pak se trubice vaječná ze tří částí:
z konečného vlákna, konečné komůrky, a vlastní trubice va-
ječné. Vaječník u těchto hmyzů zakládá se asi velmi záhy, ne-
boť již u mladých larev jsem ho shledal značně vyvinutým a
S ovocytami na značném stupni rozvoje. U dospělých larev
pak, před posledním svlékáním, našel jsem již hotová vejce
s choriony a žloutkem.
Konečnévlákno.
Každá trubice vaječná vybíhá na konci ve vlákno ko-
nečné, kterým je připevněna k hřbetní straně tělní. Co se týče
struktury a funkce tohoto konečného vlákna, není dosud jed-
notnosti v názorech četných autorů. Na prvou otázku, otázku
struktury, odpovídají někteří (KORSCHELT, Levpice, Hen-
KING, GROSS, MARSHALL, VEJDOVSKÝ) v tom smyslu, že je to
syncytium, totiž, že konečné vlákno je tvořeno z jednotvaré
protoplasmy, v níž jsou uložena četná jádra, aniž by bylo zře-
telně rozhraničených buněk. S novým názorem vystoupil G1-
ARDINA (1901) a po něm GŮNTHERT (1910), kteří domnívají se
viděti v konečném vlákně určitě ohraničené buňky, které
mají zprvu po délce protažený tvar, a vláknitou strukturu, a
později nabývají polyädrického tvaru, splošťujíce se konečně
úplně.
Měl jsem příležitost pozorovati konečné vlákno u růz-
ných čeledí hmyzích, ale nikdy jsem neshledal poměrů udá-
vaných GIARDINOU a GŮNTHERTEM, naopak mohu potvrditi
jen názor dříve jmenovaných autorů, že totiž konečné vlákno
je syncytium, a že určité rozhraničení buněk neexistuje. Plas-
ma vlákna je u různých čeledí různě, buď jemněji nebo hru-
běji vláknitá, a v ní vklíněna jsou jednotlivá jádra, buď v 1
řadě nebo i ve 2-3, podle toho jak je konečné vlákno silné.
To platí ovšem v plné míře i pro rod Stenobothrus, který
krom toho má ještě tu velkou výhodu, že možno na něm
krásně pozorovati, jak v plasmě syneytia differencuje se po-
nenáhlu plasma vajíčka. (Obr. 7.)
Mnohem důležitější jsou „další otázky, totiž jaká je
funkce konečného vlákna, zda možno ho pokládati za orgán,
kde se tvoří oogonie, neho zda je to pouhý orgán závěsný,
Ovogenetické studie. 9
který slouží k zabezpečení stability celého vaječníku. V této
věci úplného vyjasnění nemáme dosud. U některých hmyzů
totiž (hlavně u těch, jež mají vaječníky typu acrotrofického,
t. j. kde na konci trubice vaječné je jediná živná komora
složená z četných živných buněk, jež plasmatickymi pruby
vyživují vajíčko), byla nalezena blána, tunica propria, oddě-
lující zřetelně konečné vlákno od živné komory. (WrELo-
WIESKI, KÖHLER, Gross, VEjDovsKÝ u Aphrophory). Na zá-
kladě toho bylo usuzováno, že nemůže konečná komůrka býti
pokračováním konečného vlákna. Jest to domněnka jistě 0-
právnéná a téžko je o tom se vyjádřiti. Snad teprvé podrobné
seznání vývojových stadií těchto čeledí hmyzích přinese nám
žádoucí rozřešení.
Jiné poměry shledáme u hmyzů s vaječníky typu me-
roistického (z Coleopter Adephaga, Hymenoptera, Lepido-
ptera, Diptera), kde v trubici vaječné se střídá ovocyta s řa-
dou živných buněk. Zde více neexistuje nějaká tunica pro-
pria, jež by oddělovala vlákno od konečné komůrky. To je
dokázáno pozorováním četných autorů (KORSCHELT, GIAR-
DINA, DEBAISSIEUx) a ani mně se u těchto hmvzů nepodařilo
zjistit nějakého ostrého rozhraničení. Avšak přechod z koneč-
ného vlákna do konečné komůrky není ponenáhlý, nýbrž
rychlý, vlákno se ku konci náhle zúžuje a zaškrcuje, aby se
pak ihned silně rozšířilo v konečnou komůrku.
Tím naznačen je přechod k třetímu typu vaječníku, k
typu panoistickému, kde není vůbec žádných živných buněk,
a který dle mého názoru představuje nejprvotnější typ va-
ječníku vůbec. Také v tomto případě není vůbec blány mezi
vláknem a komůrkou a nad to vlákno tak ponenáhlu pře-
chází v konečnou komůrku, že by rozdělení zde mohlo skoro
přestati. Je na snadě poznati, že existuje tu přechod od jed-
noduššího typu ke složitéjšímu. Ovšem konečný úsudek bude si
možno utvořiti až po důkladných srovnávacích studiích vý-
voje vaječníků všech typů, a to vývoje od nejmladších stadií.
Že tomu tak skutečně je, přesvědčil jsem se studiem MAR-
SHALLOVÝCH prací na Phryganidech, z nichž vysvítá, že po-
měry mladých (nevyvinutých) vaječníků výše organisova-
ných hmyzů, shodují se s poměry ve zralém vaječníku hmyzů
níže organisovaných.
10 XV. Jindřich Veselý:
Právě tak málo světla je dosud v otázce, který z obou
zmíněných oddílů dává vzmk oogoniím, který follikulovým
a živným buňkám.
KORSCHELT, LEvDIG, LuBBocK, WEISMANN, © ÚLAUS,
tvrdí, že z konečného vlákna vzmkají jak vajíčka a živné
buňky, tak také buňky follikulové. Naproti tomu jiní (WrE-
LOWIESKI, KÖHLER, PEREZ, Gross) prohlašují, že follikulové
buňky vznikají nezávisle od ovogonil a živných buněk; koneč-
ně je řada badatelů, kteří tvrdí, že ani vajíčka a živné buňky
v konečném vlákně nevznikají, poukazujíce hlavně k membra-
ně, která odděluje vlákno a komůrku a pak k té okolnosti, že
nebyl v mnohých případech zjištěn přechod mezi elementy ko-
nečného vlákna a komůrky. (BUcHNER, DEBarssreux). Pro
tento náhled vyslovují se také embrvologové (HEYmoxs,
SALING).
V poslední době opět VEjpovský (1911—12) a Mc. GILL
1906), snaží se rehabilitovati názor starých autorů, potvrzu-
jíce opět, že konečné vlákno je místem, kde se tvoří jak 00g0-
nie, tak také follikulova jádra. VEJDOVSKÝ u Diestrameny
zjistil všechna přechodná stadia od jader konečného vlákna
k jádrům konečné komůrky a shledal, že mitosy odbývají se na
distalnim konci vlákna. Podobně i Mc. Gırr (1906) zjistila,
že mitosy dějí se na rozhraní vlákna a komůrky. K tomuto
náhledu mohu se připojiti i já na základě svých nálezů na čet-
ných druzích Stenohothrů. U všech druhů Stenobothrü je pře-
chod konečného vlákna do konečné komůrky velmi ponenáhlý,
nejen co do tlouštky, ale i co se týče elementů jaderných, takže
vlastně rozdělení na konečné vlákno a komůrku by v tomto
případě mohlo ustati. Ale i u ostatních hmyzů, které jsem po-
zoroval, je přechod od jader vlákna do elementů komůrky,
jak později ukáži.
Jádra konečného vlákna jsou zprvu vejčitě protáhlá a
leží v podélné ose vlákna, které není příliš silné, takže jádra
leží v jedné řadé za sebou. Na distálním konci se vlákno po-
někud rozšiřuje, a také jádra nabývají jiné podoby, otáčejí
se o 909 a leží nyní napříč v plasmě. Snad by toto místo
mohlo sloužiti za hranici mezi konečným vláknem a konečnou
komürkou, ale z důvodů výše uvedených myslím, že toho
není třeba. V této rozšířené části prodělávají jádra rozmno-
r A Ná 2
{
|
|
Ovogenetické studie. 11
žující dělení, jak dokázáno Mc. GirL (1906), a VEJDOVSKÝM
(191112), který praví, že nalezl mitosy »in dem distalen
angeschwollenen Ende des Hadens«. GIARDINA (1901) též kla-
de svoji »zonu di moltiplicazione« na samý počátek konečné
komůrky, rovněž tak GŮNTHERT (1910).
Jádra konečného vlákna, nacházející se v klidu jeví ná-
sledující strukturu: obsahují neurčitý počet zrnek chromati-
nových, spojených spolu vlákny (kterým nesprávně se říká
achromatická, neboť barví se plasmaticky), která tvoří sitivo
jaderné. Ovšem u všech druhů Stenobothrů není struktura a
tvar jader stejný. Někde jsou protáhlejší, jindy blíží se více
kulovitému tvaru; také zrna chromatinová jsou v některých
případech hrubší a méně četná, v jiných jemnější a hrubší.
Zrna chromatinová jeví sice různé velikosti, ale žádné nevy-
stupuje tak odlišně od ostatních, aby se mohlo bezpečně ozna-
čit za nucleolus, s kterým v jádrech konečného vlákna potká-
váme se u všech téměř autorů. Zdá se vůbec, že nedostatek
nucleolü je charakterem pro Stenobothry. Nejen v těchto po-
čátečných, ale ani v pozdějších stadiích se s nucleoly ne-
potkáváme. Je to jistě zajímavý zjev, uvážíme-li, že nucleoly
byly objeveny u přečetných jiných zástupců živočišných,
přetrvávajíce všechny změny chromosomů. Ma to u Steno-
bothrů jistě svou příčinu a snad je to podmíněno malou žlazna-
tostí těla.
V čas dělení seskupí se rozptýlený chromatin v silné
pentlice (obr. 1, 2), a jádro se dělí známým způsobem. Ač pro-
hlížel jsem mladé vaječníky, přece shledal jsem mitosy jen
v málo případech, takže nechei detaily mitotického dělení po-
drobně popisovati.
Konečnákomůrka.
(Oddíl synaptocytů Vejdovského.)
Sledujíce další osudy jader konečného vlákna, můžeme
snadno zjistiti, že některá zachovávají svoji původní velikost,
tvar a strukturu; to jsou jádra follikulová, která se nemění.
Naproti tomu jiná jádra ustávají v dělení a počínají svou
dlouhou metamorphosu; to jsou mladá vajíčka, ovogonie. Ty-
to musí prodělati celou řadu změn a stadií, nežli se z nich vy-
12 XV. Jindřich Veselý:
tvoří vejce zralá ku oplození. Celÿ pochod je samozřejmě vy-
značen ustavičným vzrůstem, jak jádra, tak později plasmy,
a VEjpovský (1912) rozdělil je na 2 periody: 1. a 2. periodu
vzrůstu; rozhraní mezi oběma tvoří nejzajímavější perioda
ve vývoji vajíčka, stadium synapse.
Prvé co můžeme pozorovati na mladých ovogoních jest
to, že ztrácejí svůj dosud podlouhle vejčitý tvar a nabývají
vzhledu kulovitého. To ovšem neplatí bez výminky; někdy
již v dosti pokročilém stavu zůstává tvar vejčitý. To je po-
čátek prvé periody vzrůstu. Při tom jádra se zvětšují a zá-
roveň přibývá uvnitř chromatinových particulí, které jsou
nyní ale mnohem jemnější, nežli byly v indifferentních já-
drech konečného vlákna. To má svůj význam pro nastávající
integraci chromosomů. Z hrubých particulí chromatinových
konečného vlákna těžko by se skládala jemná spirála chromo-
somů. Proto se hrubé particule dělí v drobné.
VerpovskY (1912) praví o struktuře jader v tomto sta-
din: »blasse Gerüstfasern bilden das Kernreticulum, mit chro-
matischen Knoten innerhalb der hyalinen Grundsubstanz. Beı
genauerem Zusehen kann man aber mit Recht vermuten, dass
die Knoten eigentliche isolierte Anlagen der Chromosomen
sind«, a däle: »es lässt sich soviel mit gewisser Wahrschein-
lichket annehmen, dass hier an den früher blassen Fäden
eine äussere chromatische Spirale vorhanden ist.« "Tento zce-
la správný předpoklad VEJDOVSKÉHO podařilo se mi u Steno-
bothra dokázati nade vši pochybnost, neboť jak hned uvidíme,
vytvářejí se u Stenobothra již v prvé periodě vzrůstu chromo-
somy, opatřené krásnou chromatickou spirálou kol lininového
podkladu.
VEJDOVSKÝ praví dále: »Kurzum, bei der ersten Wachs-
tumsperiode runden sich allmählich die früher ellipsoiden oder
ovoiden Kerne ab, es vermehrt sich dabei der Kernsaft und
gleichzeitig findet die Integration der Chromosomen statt,
die bald zur vollen Herausbildung derselben führt, so dass
man in den herangewachsenen Kernen an Präparatenstäb-
chen, bogen- und V-förmige, intensiv gefärbte Chromosomen
findet.« Stadium, do kterého takto ovogonie dospívají, nazývá
autor »pseudoprofatické«. Zdá se, jako by se gonie chystaly
k opětnému dělení, ku kterému však nedochází.
Ovogenetické studie. 13
U Stenobothra toto pseudoprofaticke stadium nevystu-
puje tak jasně jako u Diestrameny, hlavně proto, že tvar
chromosomů integrací vzniklých je odlišný, rovněž tak uspo-
řádání jejich. I v našem případě nastává v této části vaječné
trubice integrace chromosomů. Je vidět jak nejen lininový
podklad, ale 1 particule chromatinové se zhušťují, chromosomy
nabývají ponenáhlu pevnějších obrysů, jak je to znázorněno
na obr. čís. 3a. Definitivní tvar jejich je však odlišný od
onoho, který VEJDOVSKÝ našel u Diestrameny. Chromosomy
této periody u Stenobothra nejsou solidní, kompaktní jako
byly chromosomy v jádrech konečného vlákna před mitoti-
ckým dělením, nýbrž ukazují jasně svoji strukturu, své složení
ze 2 částí, z lininu a chromatinu. Jsou to mohutné tyčinkovité
útvary, poněkud do oblouku ohnuté, jichž základ tvoří sloupec
lininový kol něhož vine se chromatin ve formě niti spirálo-
vité. (Tuto strukturu objevil VEjpovskÝý, a budu míti ještě
příležitost zmíniti se o tom při chromosomech na počátku
druhé periody vzrůstu.)
Obrázky č. 3b a 4 ukazují nám poměry v našem pří-
padě a zajímavý tvar chromosomů. Jsou pořízeny dle hämato-
xylinovych praeparátů, které, zvláště dobarvujeme-li světlou
zelení nechávají jasně prosvítati lininový substrát chromo-
somů. Take brasilin skýtá výborné služby a na preparátech
jím zbarvených, zvláště mikroskopujeme-li při umělém světle
vystupuje přímo ohnivé světlý podklad oproti temně zbarve-
nému chromatinu. Bohužel nepodařilo se mi barvení safrani-
nem-violetí, které dle VEJDOVSKÉHO má dávati nejkrásnější
výsledek.
Takto utvořené chromosomy nejsou všechny stejné a
zvláště jeden vyniká svou velikostí nad ostatní (obr. 4.).
Tímto stadiem zakončena je prvá perioda vzrůstu. Jádra do-
sáhla dosti značných rozměrů (srov. obr. 1. a 3.); rozhra-
niceni buněk dosud není, a jádra stále spočívají ve společné
plasmě. Ale patří toto konečné stadium v prvé periodě vzrů-
stu k nejmarkantnějším zjevům ovogenesy u Orthopter, a
musí býti objekt už velmi špatně fixován a barven, aby uniklo
oku pozorovatele, jako se to stalo G1aRprNovr u Mantis a
Bucaxerovr u Gryllus.
Na velikosti, které ovogonie právě dosáhly, zůstávají ny-
14 XV. Jindřich Veselý:
ní dlouhou dobu. Ovogonie ani dále nerostou, ani se nemohou
děliti. Jádro vyčerpalo jaksi ustavičným dělením svou ener-
gii, nalézá se v »depressi«, v kterémžto stavu činnost jádra
jeví se jenom vnitřními změnami: ovogonie mění se v SY-
naptocyty (název tento pochází od VEjpovskéHo). Stadium
toto tvoří přechod k ovocytám a je vyznačeno tenkými chro-
mosomy, leptonemy. (v. WINIWARTER-JANSSENS.) Přechod od
výše popsaného stadia se silnými chromosomy je velmi rych-
If: tyčinkovitý lininový podklad chromosomů se rozpadne,
a později úplně rozpustí. Rozpadání nezachvátí ve všech pří-
padech celý chromosom najednou, nýbrž vidíme často, jak
jedna polovina chromosomu, nebo jeho větší část podlehla už
rozrušení, kdežto zbytek zůstává ještě zachován. Resultát ce-
lého tohoto nadmíru rychlého pochodu je tento: jádro je na-
plněno rozpadlými particulemi lininovými, které se pozvolna
rozpouštějí, a mezi nimi se vinou tenké chromosomy (leptone-
my), které nejsou nie jiného, nezli uvolněný spirálovitý
chromonem (jméno to stanovil VEJDOVSKÝ pro spirálovitý
chromatin chromosomů) © bývalých silných chromosomů.
Tím však není ještě celý pochod ukončen. Leptonemy se po-
malu stahují do jedné poloviny jádra, tvoříce tam husté klu-
bíčko, z něhož jednotlivé chromosomy vybíhají do voiné pro-
story jádra. (Obr. 5.) To je synapsis, a nemáme více co činiti
S ovogoniemi, nýbrž se synaptocyty. Synapse byla objevena
MOOREw r. 1895. "Tento objev způsobil veliky rozruch ve věde-
ckém světě a byl částečně přijat, částečně však příkře od-
mítnut. Brzy byla dokázána synapsis 1 u četných jiných rost-
lin 1 zvířat (WINIWARTER, JANSSENS, VEJDOVSKÝ a ).) a to ne-
jen snad na fixovaných objektech, nýbrž 1 za živa a to od VEJ-
DOVSKÉHO (09) u Enchytraeidü. Autor o tom praví: »Zerzupft
man namentlich die im Herbst gesammelten Fridericien und
untersucht man den Inhalt der Geschlechtssegmente in der
auspräparierten Lymphe mit starken Immersionssystemen,
so findet man zahlreiche Synaptocyten mit glänzenden, zu
einem Pole kontrahierten Chromosomen,« a míní, že synapse
je stadiem klidu, v němž gonie přečkávají buď zimu, nebo se-
trvávají delší dobu, než vývoj zvířete dále pokročí. Také u
hmyzu záhy byla synapse dokázána. MARSHALL (07), ač se
o ní nezmiňuje, podává obrázky jasně k ní poukazující, GTAR-
Ovogenetické studie. 15
DINA dokázal ji u Orthopter (Mantis), rovněž tak VEJDOVSKÝ
(Diestramena) a BucHNER (Gryllus). Rovněž tak u Coleopter,
Hymenopter atd. byla dokázána. VEJDovskY však u Diestra-
meny nalezl, že ve většině případů nedojde k synapsi, ba do-
konce, že je tato dosti vzácná. Přece však píše: »Trotzdem
aber darf man das Vorkommen der Synapsis auch bei Diestra-
mena nicht in Abrede zu stellen, da ich den Vorgang doch
festgestellt habe, allerdings nur in recht spärlichen Fällen.«
Zdá se totiž býti pravdou, že u Orthopter k synapsi do-
jíti může, ale nemusí. To dokazují i moje pozorování na Ste-
nobothrech. U tohoto rodu Acridiidü dochází k synapsi ve
většině případů, ale mám na svých praeparatech také příkla-
dy, kdy k totální synapsi nedojde. V těchto případech jeví se
pouze jakýsi náběh se synapsi: spleť chromosomů totiž v jed-
né polovině jádra je hustší než v druhé. Konečně někdy ani
tento rozdíl tu není a ani k částečné synapsí nedochází. Toto
má jistě svoji příčinu a VEJDOVSKÝ vyslovil názor, že to sou-
visí se sestavením chromosomů před synapsí. Připomínám
ještě, že podařilo se mi dokázati synapsi také u brouků, zvlá-
ste u Carabů a rovněž tak, avšak ve formě velmi modifiko-
vané u Dytiscidu. Za těchto okolností musí jistě každého na-
plniti podivem, že HÄcker (11) může ještě řící o synapsi, že
je to stav »von welchem immer noch nicht feststeht, ob es sich
bei diesen Bildern um natürliche Verhältnisse, oder, was mir
wahrscheinlicher erscheint, zum Teil um ein durch die Kon-
servierungsmittel hervorgerufenes Artefakt handelt.« Ovšem
dokladů proti synapsi neuvádí, a myslím, že vážných dokla-
dů proti faktu tolikrát dokázanému sotva se podaří nalezti.
Neboť, že nemůže jednati se o artefakt, vysvítá už z toho nad
slunce jasně, že byla synapsis dokázána pomocí nejrůznějších
prostředků fixačních a barvících, a že by všechny prostředky
mohly vyvolati týž artefakt u tolika různých druhů, nebude
© přece nikdo vážně tvrditi. |
Stadia synapticka a ostatní s nimi současná (kde ale
k synapsi nedojde) jsou nesmírně důležitá proto, že jsou to
vlastně přípravná stadia pro parallelní kopulaci a číselnou
redukci chromosomů. Parallelní souběžnost či konjugaci po-
kládají někteří autoři za hlavní postulát, na němž nutno bu-
dovati postup všech dalších změn v jádře poblavních buněk.
16 XV. Jindřich Veselý:
Avšak u mnohých badatelů nenalezla dosud »konjugace«
ohlasu, a vůbec patří dosud tato otázka k nejspornějším v celé
eytologii. Někteří tvrdí, že vůbec žádná konjugace neexistuje
(MEvEs, Fick ete.), jiní připouštějí nanejvýše přiložení se dvou
vláken k sobě (GREGOIRE atd.), jiní dokazují, že vlákna spo-
jují se svými konci (end to end conjugation MONTGOMERY) a
neschází ani jiných náhledů o tomto stadiu. VEJDOVSKÝ a po
něm BONNEVIE, WINIWARTER a SAINMONT a celá řada botanic-
kých eytologü uznávají kopulaci, t. j. úplné splynutí substan-
cí dvou vláken. Literatura o předmětě je tedy ohromná a mně
z větší části ještě nepřístupná, pročež omezím se na vylíčení
fakt, jež jsem zjistil u svých objektů a která mluví pro paral-
lelní kopulací.
Zprvu nelze se ani dost málo orientovati v hustém klu-
bíčku leptonem-chromosomü nacházejících se v synapsi. Dlou-
ho však tento stav netrvá. Záhy počíná se hustá spleť chromo-
somů uvolňovati a z klubíčka vynikají vždy ostřeji a ostřeji
jednotlivá vlákna, parallelnı kopulace nastává. Chromosomy
se ponenáhlu sbližují, probíhajíce dvě a dvě vedle sebe a jsouce
více nebo méně od sebe vzdáleny. Kopulace děje se tím způ-
sobem, že splývá jak lininový podklad leptonem, tak také chro-
matinová zrnka, která jakožto chromomery na něm jsou upev-
něna. Linin splývá dříve než chromatin. Kopulace neděje se
naprosto současně u všech párů chromosomů. (Obr. 6.) V je-
diném jádře možno viděti nejrůznější stadia. V některém páru
jsou chromosomy jeste daleko od sebe, v jiném probíhají
už tak těsně při sobě, že těžko je rozeznati jeden od druhého.
Konečně jsem nalezl na svých preparátech 1 stadia, o nichž se
zmiňuje VEJDOVSKÝ, totiž stadia, kde chromosomy splynuly
již skoro po celé délce a pouze konce zůstávají rozdvojeny.
(Obr. 6.) Posléze i tento poslední zbytek ukazující na pärovi-
tý vznik nových chromosomů mizí a máme nyní co činiti
s chromosomy novými, jiného tvaru, totiž s pachynemy čili
mixochromosomy, jak je nazval WrxrwaRrTER. Tím zakončeno
je stadium synaptocytů.
Jest vskutku podivno, že všechny tyto poměry, které
přece na řádně fixovanych praeparátech vystupují se vší žá-
doucí jasností, unikly až dosud všem badatelům, kteří se zabý-
vali ovogenesou Orthopter. GTARDINA (1902), správně rozpo-
Ovogenetické studie. 17
znal, že u Mantis dochází k synapsí, avšak v líčení dalších
pochodů zapadá do nesprávností, které dle mého názoru zavi-
něny byly chybou jednak ve fixaci, jednak v barvení. Man-
tis religiosa patří přece do nejbližšího sousedství Acrididů a
Locustidů a když zjistil jsem skoro identické poměry mezi Lo-
custidy (Diestramena) a Acridiidy (Stenobothrus), není ab-
sclutné možno, aby u Mantodeí byly poměry tak naprosto od-
lišné. Naopak, jistě poměry tady budou, ne-h totožné, tedy
alespoň velmi podobné. GIARDINA popisuje, že po dokonané
konjugaci, (ač ani tuto bezpečně nekonstatuje), chromosomy
vysílají výběžky na strany, anastomosují takovým způsobem,
a tvoří nové reticulum jaderné. Znám podobné obrázky 1 ze
svých praeparátů a proto mohu 0 nich bezpečně říci, že to jsou
artefakty. Zvláště pracoval-li jsem některými barvivy, ku př.
gentianovou violeti, jež nebyly dobré quality, tu dostal jsem
praeparáty, kde jádra byla opatřena zrovna takovým sítivem,
Jak ho zobrazuje GIARDINA.
Ještě méně než Giardina pochopil! tato stadia BUCHNER
(09). Také on dospěl ve svých pozorováních až k synapsi, ale
pak popírá rozhodně parallelní kopulaci, tvrdě, že vlákna se
rekopulují, nýbrž že se štěpí zprvu příčně a pak podélně, dá-
vajíce tak hned vznik tetrádám. Bohužel nemůže autor obhá-
jiti svého tvrzení a také jeho obrazy, zvl. obr. 131 mluví prá-
vě tak pro parallelní kopulaci a vytvoření mixochromosomů
jako obrazy VEJDOVSKÉHO a moje. Z nich vysvítá, že počet
chromosomů je proti synapsí na polovic redukován a že se tu
jedná o mixochromosomy. Po nějakých tetradách není vůbec
ia obrázcích ani stopy. A co se týče okolnosti, že »accesso-
rický chromosom« vysílá výběžek, který se rovněž »štěpí«
(což BUCHNER též uvádí jako důkaz proti parallelní kopulaci),
ta svědčí spíše o nesprávném pochopení »accessorického chro-
mosomu« (pokusím se to dokázati v kapitole o Dytiscidech)
než o nemožnosti parallelní kopulace.
Kopulace chromosomů je vyvrcholena tím, že chromo-
mery sestaví se kol splynulých liniových podkladů v novou
krásnou spirálu. Chromosomy, touto cestou vzniklé (obr. 7.)
podobají se tedy co se struktury týče chromosomům, které by-
ly v goniích před synapsí, ale přece se od nich liší: Nejsou
tak krátké a silné jako ony, nýbrž jsou mnohem delší a štíh-
2
18 XV. Jindřich Veselý:
tejší. Netvoří také nikdy rovných útvarů, jsouce vždy zohý-
bány různým způsobem (obr. 7, 8). Barví se méně intensiv-
ně. Společné s oněmi prvými chromosomy mají to, že nejsou
stejně velké. Také zde vyniká zvláště onen chromosom, který
VEJDOVSKÝ označil jakožto a-chromosom nad ostatní, a pro-
bíhá jako dlouhý pás celým jádrem uprostřed ostatních krat-
ších.
Spirálovité uspořádání chromatinu je v této generaci vi-
dět ještě mnohem krásněji. Lininový podklad opět jasně se od-
ráží od temněji zbarvené spirály, což zvláště pěkně možno po-
zorovati na brasilinových preparátech. O objevení této spiralo-
vité struktury má největší zásluhu VEjJDOVSKÝ, který ji do-
kázal u Ascaris, Diestrameny, Dectica a jinde. Není sice
myšlenka tato naprosto novou, četní badatelé zajisté již viděli
spirálovité uspořádání chromatinu na chromosomech, avšak
významu jeho se nedohádl.*) Již Janssens (02) při stu-
diu spermatogenese viděl spirály a píše o tom: »In den vor-
gerückten Telophasen der Kinese sieht man in dem Innern der
Scheide der Chromosomen eine sehr feine Faser sich bilden,
welche viel länger ist als die Chromosomen selbst. und welche
gezwungen ist, um eingeschlossen zu bleiben, gekrümmte Li-
nien und launenhafte Zick-Zacke zu machen.« Představuje si
tedy JANSSENS spirálu uprostřed lininové pochvy; jinak, ale též
nesprávně odvozuje ji CHR. BONNEVIE. J'ANSSENS však u této
své myšlenky nesetrval, nýbrž se jí opět vzdal. Nebyl však on
sám jediný, který viděl spirálu. Na četných vvobrazeních v
mnohých eytologiekych prací vidíme, že se na autorových prae-
parátech jednalo patrně o spirálovité uspořádání chromatinu;
zvláštní zůstává, že si nikdo tuto myšlenku netroufal vyslo-
viti. Teprve VEJDOvSKÝ nade vši pochybnost dokázal, že spi-
rálový chromonem existuje, a to u různých živočichů na chro-
mosomech pohlavních buněk. Také na velikých chromosomech
slinných žlaz Chironomů dlouho byla spirála kreslena, ale za
takovou vyložena teprvé van HERwERDENOVOU a Ram-
EOUSKEM (12).
Dříve než přikročíme k líčení dalších změn, které odehrá-
*) Spirálu chromatickou poprvé objevil Baranecky (1880)
u rostlin.
Ovogenetické studie. 19
vají se v jádře, zmíním se ještě o zvláštních útvarech, které
můžeme sledovati téměř od samotného počátku konečné ko-
můrky. Tyto útvary jsem zobrazil na obr. 1 d. Představují
nám jakási malá jádra, jichž šťáva se však barví tmavěji než
šťáva ostatních jader; chovají pak dosti veliký »nucleolus«
intensivné se barvící nejrůznějšími barvivy. Tyto útvary ne-
jsou nic jiného, než jádra, která z jakékoli příčiny byla zba-
vena možnosti dalšího vývoje, propadla degeneraci a nemají
dále žádného významu.
Oddíl trubice vaječné, kde jádra jsou opatřena již mixo-
chromosomy, je zajímavý také tím, že teprvé zde přestává
syneytium, a jádra ohraničují se vlastní plasmou. Jakým
způsobem se to děje, jací činitelé při tom působí, není dosud
jasno a nezbývá tudíž, nežli konstatovati holý fakt. Prvé zá-
klady plasmy vaječné můžeme pozorovati v podobě půlmě-
síců, které barví se plasmatickými barvivy poněkud silněji
než ostatní plasma svnevtia. Tyto půlměsíce přikládají se k
jádru na stranách, kde toto je volné, totiž kde nepřiléhá k ně-
mu jiné jádro. Tato plasma (neocytoplasma, nebo ooplasma,
jak ji zove Vejdovský) barví se z počátku jen velmi slabě a
málo odlišně od plasmy synevtia, teprvé později je zbarvení
čím dále, tím tmavější. Když se byla jádra v dalším svém po-
stupu trubicí vaječnou poněkud uvolnila, tu nová plasma roz-
leje se rovnoměrně kol celého jádra, tvoříc kolem něho úzký
prsténec, který nvní již silnějsím přijímáním barviva liší se
od plasmy synevtialní a teprvé nyní můžeme mluviti o buňce.
Jádro 1 plasma nyní vzrůstá (nastala 2. perioda vzrůstu) neo-
plasma zatlačuje úplně starou syncytialni, barví se silně a ko-
nečně mladé vajíčko zaujme celou světlost trubice vaječné.
Tolik můžeme snadno viděti na každém poněkud slušně fi-
xovaném praeparátu. To jsou fakta. Naskýtá se nyní ovšem 0-
tázka, co je příčinou toho všeho; co je tu nejdůležitějším čini-
telem? Je zajisté na snadě domněnka, že asi jádro bude míti
největší vliv na tvoření se neocytoplasmy ze syneytia, a že
z něho vycházejí látky, které působí na transformaci staré
plasmy v neocytoplasmu. Ovšem s naprostou bezpečností to
tvrditi nelze, a není pro to také ještě dosti přesvědčujících
důkazů. Bude dříve nutno podniknouti srovnávací studie o
této otázce (u jiných hmyzů ku př. Coleopter, rozhraničují se
20 XV. Jindřich Veselý:
buňky mnohem dříve, již na samém počátku konečné ko-
můrky!) než bude možno pronésti o ní definitivní úsudek.
Tím, že utvoří se mixochromosomy a neocytoplasma,
končí u Stenobothrů stadium synaptocytů a vajíčko vstupuje
do posledního stadia, kterýmžto jest:
Druhá perioda vzrůstu.
(Vejdovský 1907.)
Ku konci oddílu synaptocytü jsou tedy poměry ve trubici
vaječné následující: syneytialny charakter přestal, jádra 0-
patřena jsou silnými mixochromosomy, jevícími spirálovitou
strukturu, a kol jader v podobě úzkého prsténce je nová pla-
sma. Dlužno ještě podotknouti, že jádra zůstala na velikosti,
kterou měla na konci prvé periody vzrůstu, před synapsí.
Pochody, kterými je vyznačen počátek druhé periody
vzrůstu, zůstal dlouho utajen zrakům badatelů. Byl tu až do
nedávna »skok«, mezi právě popsaným stadiem, a mezi hoto-
vým míškem zárodečným ovocyty. Bude nejlépe, budu-li na
tomto místě citovati vlastní slova VEJDOVSKÉHO, který prvý
vnesl více světla do těchto stadií; praví: »In der Regel folgen
hinter der Endkammer schon junge durch grosse Keimblas-
chen sich auszeichnende Eier. Das Keimbläschen erweist aber
ganz abweichende Strukturen von den Kernen der Synapto-
cyten. In dem klaren Enchylem der Keimbläschen ziehen
dicke, wurstförmige, konturlose und aus einer körnigen Sub-
stanz bestehende Stränge, die mit den Chromosomen nichts
gemeinsames haben können. Mit ihnen erscheint zugleich ein,
dieselbe Färbung aufweisender »Nucleolus«, welcher nach den
gegenwärtigen Anschauungen als »Plasmosom« bezeichnet
werden sollte. Dann kommt im Keimbläschen der ganz jungen
Eier ein unregelmässig konturierter, immer schwach grau
sich färbender Körper vor, den man ohne Kenntnis seines
Ursprunges als »Keimfleck« bezeichnen möchte.« Shleda-
váme se tu tedy s poměry, jak praví VEjpovský dále, které
naprosto se neshodují s poměry v synaptocytech.
Vysetfiti a objasniti pochod od synaptocytů k míšku zá-
rodečnému dlouho nikdo nebyl s to, a zela tedy v tomto stadiu
vývoje vajíčka důkladná mezera. VEJpDOvskémUu přísluší zá-
Ovogenetické studie. 21
sluha objevení změn, které musí chromosomy prodělati, a tím
též zásluha správného vysvětlení a vyplnění této mezery.
Diestramena byla zmíněnému autoru neobyčejně příznivým
k tomu materiálem. Neméně však vhodným objektem je Ste-
nobothrus, na němž já jsem konal svá pozorování a podařilo
se mi zjistiti až na maličkosti správnost všech objevů VEJDOV-
SKÉHO, takřka slovo za slovem.
Nejdůležitější úlohu ovšem tu hrají zase chromosomy
a vtiskují svými změnami celému pochodu charakteristický
ráz. Většina autorů se domnívá, že chromosomy vzniklé spoje-
ním 2 leptonemů nejsou jednotny, nýbrž že 2 a 2 vlákna se
pouze těsně sblížila, zachovavše však svoji samostatnost a
ihned potom opět se rozestupujíce. Orthoptery však nám do-
kazují, že tomu tak není. Mixochromosomy vystupují zcela
zřetelně jako útvary jednotné a po nějaké štěrbině, ukazující
buď na jejich párový vznik, nebo dokonce snad na počínající
opětné štěpení, není v nich stopy. Mixochromosomy delší dobu
zůstávají na vrcholu plného svého rozvoje, ale pak nastává
opět katachromase (ztráta barvitelnosti). Tato byla u Ortho-
pter vykládána GIARDINOU tím způsobem, že chromosomy vy-
sílají na strany amoebovité výběžky, kterými spolu anastomo-
sují, ztrácí chromaticitu a konečně tvoří opět reticulum ja-
derné. BUCHNER v ovogenesi cvrčka nechává již v synapsi vy-
tvořiti se tetrady, (!) které se brzy úplně rozpustí. S těmito
nálezy jsou pozorování VEJDOVSKÉHO a moje vlastní v úplném
rozporu.
Svrchovaně zajímavý pochod katachromase počíná tím,
že lininový podklad chromosomů působením šťávy jaderné
zduří a následkem toho přelévá se za hranice chromatické spi-
rály. Tato na počátku zachovává svůj tvar a intensivní zbar-
vení, kterážto stadia na mých praeparátech jsou dosti hojná.
Později spirálovitý chromonem intensitu zbarvení z části
ztrácí a linin zduřuje čím dále tím více. V těchto jádrech je
krásně na praeparátech fixovaných Herrmannovou tekutinou
viděti, jak uprostřed zduřelého lininu probíhá chromonem,
který ovšem více není s to, aby udržel podobu pravidelné spi-
rály, nýbrž nabývá tvaru nepravidelně vinuté čáry. Tim však
není ještě pochod ukončen. Zduření lininu dostupuje ko-
nečně svého vrcholu, chromonem zmizí z jeho středu, a místo
29 XV. Jindřich Veselý:
bývalých chromosomů zbývají jen ony zduřelé, zrnité pruhy,
diffusně se barvící plasmatickymi barvivy, které dlouho ni-
kdo se neodvažoval uváděti v přímé spojení s bývalými chro-
mosomy. Co však stane se s chromonemy? Otázku tuto, která
jistě ihned každému na mysl připadne, zodpoví nám nejlépe
obr. 9. Na tomto obrázku je viděti, jak zduřelé lininové pruhy
konvergují do jednoho místa, kde leží jakýsi, intensivněji
zbarvený útvar, jakýsi »nucleolus«. Přihlédneme-li blíže k to-
muto »nucleolux, shledáme, že vysílá do jednotlivých linino-
vých pruhů výběžky, a že tyto nejsou nic jmého, než zbytek
bývalé spirály chromatické a že tedy chromonemy se do »nu-
cleolu« sbalují, splývajíce zdánlivě v jedinou hmotu, nejevící
žádnou strukturu. Někdy také nesbalí se chromonemy v je-
diný útvar, nýbrž ve 2 až 3.
Toto sbalení chromonemů nazývá VEjDovSsKÝ druhou
synapsí a přikládá jí autoregulativní význam, že totiž chro-
mosomy v ní tak dlouho jsou nuceny zůstati v klidu, dokud
váček zárodečný nevzroste do patřičných rozměrů. Pak teprvé
tvoří se tetrady a dochází k zracím dělením. Útvar sám na-
zyva VEJDOVSKÝ »Innenkern«, »vnitřní jádro«, proti celému
váčku zárodečnému »Aussenkern«, uváděje, že se tu jedná o
tytéž zjevy jako v telophasi po skončeném dělení.
V celém právě popsaném pochodu shoduje se Diestra-
mena se Stenobothrem. Nepatrný rozdíl jeví se teprvé ve
tvaru a vzhledu »vnitřního jádra.« VEJDOVSKÝ praví: »Die
Strange, welche aus dem gewesenen Lininsubstrate der Mixo-
chromosomen entstanden, entbehren jeder Spur der Chromo-
nemen. Anstatt dessen. erscheint innerhalb des Keimbläschen
das oben erwähnte keimfleckartige Gebilde, das sich in den
jüngsten Keimbläschen, namentlich nach der Brasilinfärbung
nur schwach grau tingiert, und schwach glänzend erscheint.«
Zde právě liší se Stenobothrus od Diestrameny. Kdežto VE-
DOVSKÝ u poslednějších shledal, že chromonem úplně podlehne
katachromasi, a také jeho »keimfleck-artige Körper« předsta-
vují nám útvar jen velmi slabě se barvící a těžko v jádře
rozeznatelný, pozoroval jsem já u Stenobothrů, že chromonem
neztrácí docela schopnost barviti se a také »vnitřní jádro« u
mého objektu je pončkud jiných vlastností, jsouc značně větší
než útvar pozorovaný VEjpDovským a barvíc se dosti inten-
Ovogenetické studie. 23
sivně jak brasilinem, tak hämatoxylinem. Näsledkem toho
také jeho stanovení ve váčku zárodečném nečiní žádných ob-
tíží (obr. 1%).
Když se byl všechen chromatin z bývalých mixochromo-
somů koncentroval ve vnitřním jádře, tu zbývá jen jejich
zdurely liniový podklad, který v podobě již výše vylíčených
pruhů táhne se celým vajíčkem. Tyto pruhy jsou s po-
čátku (ač velmi krátce) souvislé, dávajíce tušiti ještě svůj pů-
vod z chromosomů. Dlouho však v této podobě nezůstávají,
nýbrž záhy s pokračujícím vzrůstem vajíčka se rozpadají,
zprvu v nepravidelné chuchvalce (obr. 10) a později v podobě
»secundärniho sítiva« rozprostírají se stejnoměrně celým
jádrem.
VEJDOVSKÝ připomíná ještě, že u Diestrameny zjistil v
jádře veliký nucleolus »plasmosom«, který vznikl současně
s »vnitřním jádrem«, a který proto odvozuje též od mixochro-
mosomů. Podobný nějaký útvar jsem u Stenobothra nemohl
žádnou barvící methodou zjistiti, ač jsem se o to dosti na-
máhal. Řekl jsem již jednou, že Stenobothrus vyznačuje se
naprostým nedostatkem nucleolů, což je tím podivnější, když
víme, že Grarpına u Mantis religiosa zjistil v jádře nucleolus,
který v jádře trvá při všech jeho změnách.
Utvořením »vnitřního jádra« vstoupilo vajíčko do po-
sledního stadia svého vývoje: chystá se k zracím dělením.
Tento pochod vyznačen je jednak ohromným vzrůstem va-
jíčka, jednak vytvořením poslední generace chromosomů,
strepsinemů, a úpravou jejich pro zrací dělení. Sledování
těchto pochodů umožnily mi hlavně praeparáty z materiálu
fixovaného Carnoyovou směsí, která pro tato stadia je ne-
ocenitelná. Až do tohoto stadia rychlého vzrůstu používal jsem
při svých pozorováních praeparátů fixovanych Herrmanovou
tekutinou. Jakmile však plasma se zmnoží a vajíčko vzroste, tu
Herrm. tekutina více se neosvědčuje. Proniká velmi pomalu a
než dostane se massou plasmy k jádru, nastane v tomto již sra-
žení a roztrhání karyoplasmy. Jádro je v těchto případech na-
plněno chuchvalci, které tvoří nepravidelné vláknité sítivo,
které mnohdy se vyobrazuje jako regulární struktura míšku
zárodečného. V těchto případech není možno sledovati ani
pruhů vzniklých z lininu mixochromosomů (VEJDOVSKÝ na-
24 XV. Jindřich Veselý:
zývá je »paralininem«) ani vnitřního jádra, ani strepsinemů.
Vzal jsem tedy ku pomoci rychle pronikající Carnoyovu směs,
a tak docílil jsem uchování skutečných poměrů ve váčku zá-
rodečném.
Druhá synapse nemá dlouhého trvání a »vnitřní jádro«
nezůstává dlouho v klidu, v podobě bezstrukturného »nucle-
olu«. Záhy pozorujeme další změny vnitřního jádra, které
vzrůstá a zároveň připouští opět rozeznati svou strukturu.
Počíná opětná »anachromase«, která vyvrcholí utvořením no-
vých chromosomů, strepsinemů. Prvé, co můžeme pozorovati
na vzrůstajícím »vnitřním jádře« je to, že differencuje se
v množství drobných kuliček, chromiol, které záhy jeví uspo-
řádání v chromosomy (obr. 10). Podrobíme-li podrobnější pro-
hlídce silným zvětšením vnitřní jádro znázorněné na obr. 10.,
vidíme, že leží vždy 2 a 2 vlákna složená z chromiol vedle
sebe, což není nic jiného nežli štěpení, které chromosomy pro-
dělávají již v tomto stadiu, kdy ještě těsně jsou sblíženy ve
vnitřním jádře.
Později počíná se klubíčko stále více a více uvolňovati
a z jeho středu vynikají do jádra vždy 2 a 2 k sobě přiblížené,
rozštěpené chromosomy: dyady. Tyto dlouho nezůstávají v
těsném sblížení spolu, nýbrž počínají se ponenáhlu rozestupo-
vati, a to tím způsobem, že nejdříve oddalují se od sebe ve
středu, na koncích zůstávajíce spolu ještě slepeny (obr. 11.).
Na některých preparátech je celý tento pochod možno sle-
dovati až ku konci, kdy již klubíčko je úplně rozpleteno a
chromosomy rozštěpené paprsčitě vybíhají ze společného stře-
du, svými konci, obloukem se opět sblíživše, se slepujíce.
Takovym způsobem vzniká poslední generace chromosomů,
strepsinemy, které v pozdějších stadiích ze společného místa
rozptýlí se po celém jádře, tvoříce různě se křížící, kol sebe
vinutá, různým způsobem spletená vlákna, takže v mnohých
případech těžko je v nich se orientovati. Poněvadž pak míšek
zárodečný dosáhl v této době již značné velikosti, nepodaří
se samozřejmě nikdy zastihnouti chromosomy na jediném řezu;
naopak jsou tyto nejrůznějším způsobem přeřezány a jaké-
kol počítání jich je vyloučeno.
Jádro se nyní připravuje ke zracím dělením, což bohužel
neměl! jsem příležitost sledovati do konce. Po bývalých para-
réalise MA v bj da ZU
Ovogenetické studie. 25
lininovych pruzích není více ani stopy — rozpadly se a v po-
době jemně zrnité vyplňují stejnoměrně celé jádro. Při tom
přibývá plasmy značnou měrou a vajíčko nabývá pomalu své-
ho typického protáhlého tvaru a při tom jádro ze středu
posunuje se k distálnímu konci. Vzrůst plasmy děje se nepo-
měrně rychleji než jádra a táž se barví nyní intensivné hámato-
xylinem a počíná tvoření žloutku. Celkem vzrůstá plasma do-
cela pravidelně a nemohl jsem zjistiti oněch zvláštních struk-
tur, které popisuje VEJDOVSKÝ pro Diestramenu a GIARDINA
pro Stenobothra. Giardina popisuje zvláštní »zonu plasmaticu«
kol jádra s vytvořenými již strepsinemy, která se jeví v po-
době světlejšího dvůrku. Ačkoli jsem pozoroval snad tisíce
vajíček různých druhů Stenobothrů nikdy jsem nic podobného
neviděl. Naopak, ač použil jsem různých fixáží, byla vždy
plasma naprosto homogenní. Snad tento zjev vystupuje u Ste-
nobothrů pouze v určité době, možno že v úplně vyspělých va-
ječnících v pozdním létě, ale také možno, že to je artefakt.
Carabus cancellatus Illig.
(S obr. 12.—16.)
Právě popsané a svrchovaně zajímavé pochody ve va-
jíčku Orthopter, přiměly mne k tomu, pokusiti se zjistiti něco
podobného i u jiných čeledí hmyzích. Avšak všude nejsou
poměry tak jednoduché jako u Diestrameny nebo Steno-
bothra, kde celý pochod leží před očima pozorovatele ča-
sto v jediné trubici vaječné. U jiných řádů hmyzích je tomu
hůře. Vývoj tu bývá značně komplikován přítomností živných
buněk, ať již seskupených v jedinou živnou komoru na po-
čátku vaječníku (ovaria acrotrofická), nebo tvořících skupiny
před každou oocytou (ovaria meroistická). Tak je tomu 1 u
obou čeledí broučích Carabidü a Dytiscidü, jichž ovogenesu
hodlám nyní vylíčiti. Z obou těchto čeledí jeví Carabidi na
jedné straně mnohem více analogického s Orthoptery než Dy-
tiscidi a na druhé straně opět v mnohém se k Dytiscidüm blí-
ží, vykazujíce ve vývoji vajíčka řadu úkazů, které dají se vy-
svetliti jenom srovnáním s poslednějšími.
V literatuře marně jsem hledal nějaké údaje stran ovo-
genesy Carabidü a záhy jsem také shledal proč. Jet Carabus
26 XV. Jindřich Veselý:
velmi málo příznivým objektem pro ovogenetické studie. Nelze
si opatřiti larvální a kuklová stadia, což samo o sobě už je
značnou chybou. Buňky pohlavní, zvláště na počátku svého
vývoje, jsou tak malé, že vyžadují použití nejsilnějších zvět-
šení. Rovněž tak značný počet živných buněk neslouží nikte-
rak k zjednodušení poměrů. Co se konečně týče method fixač-
ních, musím doznati, že žádný jiný objekt nepůsobil mi tolik
nepříjemností a nemilých zklamání, jako Carabus. Dlouho ne-
mohl jsem přijíti na methodu, která by mne úplně uspokojila.
Methoda Flemmingova a Herrmannova hodí se v tom-
to případě pouze pro plasmatické studie a pro pozorování vý-
živy oocyty z živných buněk, ale pro mladá stadia se vůbec
nehodí. Po jejich použití nebylo v ovogoniich a mladých o-
vocytách ani stopy po chromatinu a jaderných strukturách
vůbec. A ani v starších oocytäch se »zárodečná skvrna« ne-
barvila. Vše barvilo se jen diffusně plasmaticky. Sublimát
a jeho směsi rovněž mne neuspokojily, trhajíce značně jem-
ná pletiva. Teprvé v Carnoyov& směsi (Alkoh. abs., Chloro-
form a Kys. octová ledová v poměru: 6:3:1) nalezl jsem fi-
xační prostředek, který alespoň relativně pěkně fixoval jak
mladá stadia tak 1 míšky zárodečné starších oocyt. Po použití
této směsi barví se též pěkně hämatoxylinem 1 brasilinem. I
»vnitini jádra« v starších ovocytäch se intensivně barví, kte-
rážto okolnost jedině umožňuje pozorování jejich tvoření se
ze splývajících chromonemů.
Vaječník u Carabů skládá se ze dvou svazečků trubic
vaječných, které ústí do společného vejcovodu. Jinak o je-
jich uložení a upevnění v těle platí totéž co pro Stenobothra.
Rozdíl je jen v tom, že konečná vlákna jsou mnohem delší.
Trubice vaječné patří k typu meroistickému, t. j. střídá se tu
vždy jedna ovocyta se skupinou živných buněk, kterých je
velké množství.
O konečném vlákně nelze říci mnoho nového. Rozdíl od
Stenobothra spočívá ve větší tlouštce konečného vlákna, v
němž jádra leží ve 2—3 řadách vedle sebe. Ku konci vlákno
poněkud naduří, ale zase se zaškrcuje, aby se hned potom o-
pět rozšířilo v konečnou komůrku. Jádra jsou opět v podélné
o TE U AN
by o +
Ovogenetické studie. 27
ose protáhlá, obsahují neurčitý počet zrnek chromatickych,
spojených vespolek lininovými vlákny. Avšak je tu zřetelný
nucleolus, (buď jeden nebo dva), který svou velikostí ihned
je patrný mezi ostatními malými zrnky chromatinovými. Ten-
to útvar záhy, již při rozmnožovacích děleních, mizí. Ku
konci vlákna opět se staví jádra příčně a rovněž tak plasma
nabývá konsistence příčně vláknité. Konečné vlákno je opět
pouhé syneytium, ani zde se m nepodařilo zjistiti rozhrani-
čení buněk udávané GIARDINOU a GÜNTHERTEM.
Konečné vlákno přechází v komůrku velmi rychle bez
pozvolného rozšíření, které jsme pozorovali u Stenobothra. Že
by však existovala nějaká tunica propria dělící vlákno od
komůrky nezjistil jsem ani v tomto případě. Jsou sice jádra
na rozhraní komůrky a vlákna silně sploštělá, ale blány ne-
tvoří.
Konečnákomůrka.
Konečná komůrka jest dosti obsáhlá a obsahuje množ-
ství jader vesměs kulovitých. Netvoří nikdy syncytium, ný-
brž každé jádro je obdáno dvůrkem plasmatickým — hned,
od samého počátku konečné komůrky máme co činiti s buň-
kami. Mladé ovogonie jeví vesměs následující strukturu:
jádra mají chromatinu poskrovnu v podobě několika zrnek
různé velikosti spojených hninovými vlákny. Nucleolu, který
byl v jádrech konečného vlákna velmi zřetelný, tu více není.
Plasmatický dvůrek kol jader je dosti rozsáhlý a barví se
šedě hamatoxylinem (obr. 15.)
Na samém počátku konečné komůrky prodělávají 00-
gonie rozmnožovací dělení. V čas kinese chromatin dříve roz-
troušený utvoří četné chromosomy velmi drobné, co jednotky
sotva sledovatelné nejsilnějšími systemy, které sestaví se do
eguatorialní roviny a obvyklým způsobem se dělí, produku-
jíce tak ovogonie dceřinné. V plasmě ovogonií tohoto oddílu
upoutal moji pozornost kulovitý útvar, intensivně se barvící
hämatoxylinem, jehož původ dlouho jsem si nedovedl vysvěliti
(obr. 13). Avšak při bedlivějším zkoumání vidíme, že několik
ovogonii tvoří vždy skupinu, směřujíce k jednomu bodu, a že
na tom místě plasma tvoří silnější, kuželovitou vrstvu. A právě
28 XV. Jindřich Veselý:
v tomto místě jsou umístěny ony intensivně se barvící koule.
V jiných případech jsem opět konstatoval, že tyto útvary
v sousedních buňkách jsou spolu spojeny, tvoříce jakýsi mů-
_stek mezi dvěma ovogoniemi. Tu je již rozluštění snadné: ne-
máme tu co činiti s ničím jiným, nezli se zbytkem po vřeténku
(il residuo fusoriale, Giardina), které GIARDINA i GÜNTHERT
zobrazují pro Dytiseidy. Ovšem u Dytiscidü se zbytek vře-
ténka barví plasmaticky, kdežto zde basicky. Příčinou bude
asi zvláštní konsistence plasmy. Rozmnožovacími dělením do-
sáhnou gonie patřičného počtu. |
Carabidae a Dytiseidae jsou čeledi. velmi příbuzné, pa-
třící obě do skupiny Adephag. Též trubice vaječná je u obou
čeledí stejně stavěna; očekávaljsem tedy s určitostí, že nastane
nyní, po dokonaném rozmnožení ovogonil, totéž co bylo již ně-
kolikráte popsáno pro Dytiscidy, totiž utvoření hmoty chro-
matické (massa eromatina GIARDINOVA) a differenciační dě-
lení. V tom jsem se zklamal. Při nejlepší vůli nemohl jsem
bezpečně dokázati am tvoření se chromatického tělesa, ani dif-
ferenciačního dělení. Možná však, že příčinou toho je pouze
nepatrná velikost objektu, nebo že chromatická hmota se
v tomto případě chromaticky nebarvi (což možno zjistiti ně-
kdy 1 u samotných Dytiscidü) a unikne tak našemu zraku.
Soudím tak z toho, že ovogonie v tom oddílu trubice vaječné,
který následuje po rozmnožovacích děleních, tedy v onom pá-
smu, které odpovídá Giardinově »zoně di moltiplicazione«, je-
ví uspořádání rosettovité (obr. 12.), právě tak jak je GIARDINA
popisuje pro Dytisca. To by opět poukazovalo ktomu, že 1 zde
dochází k differenciačním dělením. Ponechám si pro po-
zdější dobu rozhodnutí otázky, zda u Carabů je differenciační
dělení či nikoli, a vrátím se nyní k líčení dalších osudů buněk
vaječných, které jsme opustili v podobě znázorněné obr. 13.
Další pochod vyznačen je opětovným čilým dělením,
které vždy u jedné skupiny buněk nadchází současně. Dee-
řinné buňky dělí se dříve ještě, nežli se od sebe úplně oddě-
hly a takovým způsobem dostáváme rosettovité uspořádání
buněk (obr. 12.), které uvádí GTIARDINA při differeneiačním
dělení u Dytiseidů.
Toto ustavičné dělení děje se na úkor plasmy, které stále
ubývá, až konečně tvoří jen nepatrný, slabě se barvící dvů-
Ovogenetické studie. 29
rek kol jádra (obr. 14.). Intensivné se barvícího zbytku vřetén-
ka více v těchto stadiích nezastihneme. Ovogonie jsou stálým
dělením zřejmě úplně vyčerpány, jsou v depressi, nemohouce
se ani dále děliti, ani růsti. Prvá perioda vzrůstu je ukončena.
Z tohoto stavu vymaní se ovogonie (říkám proto stále před
synapsıovogonie, poněvadž se domnívám, že teprve po sy-
napsı nastává nejdůležitější děj rozlišující ovogonie od živ-
ných buněk) opětně synapsí. Bohužel nedochází tu k onomu
krásnému stadiu pseudoprofatickému před synapsí jako u Or-
thopter (nebo není toto pouze pro nepatrnou velikost chromo-
somů zřetelné) a proto také nelze sledovati způsob, jakým se
děje tvoření klubíčka synaptického a dlužno se spokojiti kon-
statováním hotového fakta, a popisováním jen toho, co vylu-
čuje veškerou pochybnost.
Že dochází k synapsi, a to v tomto případě bezvými-
nečně, možno snadno zjistiti na každém praeparátu, neboť sy-
naptocyty zaujímají v trubici vaječné určitý oddíl, který je
hned nápadný, ı při slabším zvětšení. Synaptocyty znázornil
jsem na obr. 14. Jádro naplněno je čirým enchylemem, a v
jedné jeho polovině je hustý chuchvalee tenkých vláken —
leptonemů, přitisklý k stěně jaderné. Chuchvalec sice v někte-
rých případech nejeví žádné struktury, ale z analogie u jiných
hmvzů, a dle toho co potom následuje, lze s bezpečností tvr-
diti, že v hustém synaptickém chuchvalei jsou leptonemové
chromosomy velmi těsně k sobě přimknuty.
Hlavně postsynapticka stadia potvrzují tuto domněnku,
neboť 1 tady nastává parallelní kopulace leptonemů. V někte-
rych synaptocytech počíná se hustý chuchvalec uvolňovati a
vysílati do volného prostoru jádra tenké chromosomy, které
zprvu se vějířovitě rozbíhají, avšak později se vždy 2 a 2 k
sobě přibližují, ležíce v dalším stadiu už těsně vedle sebe a
splývajíce konečně úplně v jedno vlákno, v mixochromosoin
čili pachynema (obr. 16.).
Druha per oda vrrustu
Mixochromosomy, které jsou výsledkem kopulace lepto-
nemů, nedovolují pro svou poměrně malou velikost rozeznati
vždy svou strukturu; v některých ovocvtách však přece, zvlá-
30 XV. Jindřich Veselý:
ště na povrchových řezech, vystupuje spirálovitý chromonem
vinutý kol lininového podkladu dosti zřetelně (obr. 16.).
Kromě mixochromosomů vidíme v jádře oocyt v tomto
stadiu silně se barvící těleso nepravidelných obrysů, které je
snad analogií »chromatické hmoty« Dytiseidů, nebo accessori-
ckého chromosomu cvrčka. Ovšem je divno, že vystupuje te-
prvé nyní a velmi záhy opět mizí.
Tímto stadiem počíná druhá perida vzrůstu; oocyta ná-
hle počne vzrůstati. Zvláště plasma tvoří čím dále tím rozsáh-
lejší dvůrek kol jádra a barví se intensivně Heidenheinovým
hámatoxylinem. Jádro ovšem též vzrůstá, a chromosomy do-
sahují značné velikosti a úplného rozvoje.
V dalších změnách chromosomů a v tvoření vnitřního
jádra nalezl jsem v mnohém analogii se Stenobothrem. Není
to však příliš snadné zjıstiti tento pochod, neboť obyčejně
hned po stadiu s mixochromosomy následuje jádro s několika
menšími »nucleoly« nebo s jedním velkým; také zduření lininu
a svlékání chromosomů není tak zřetelné jako u Orthopter. Pa-
trně linin přechází přímo v obsah jádra, neboť málo kdy se
podaří zjistiti paralininové pruhy na preparátech.
| Tvoření vnitřního jádra děje se následujícím způsobem:
Na konec: každého chromosomu utvoří se krůpěj v podobě ma-
lého nucleolku, která v dalším pochodu se zvětšuje. V tuto krů-
pěj splývá chromonem pachynemů a záhy vidíme, jak ze zvět-
šeného nucleolku vyčnívá zbytek chromonemu jako krátký vý-
běžek. Naprosto nemůže býti sporu, že v tomto »nucleolku«
je soustředěn chromatin bývalých mixochromosomů, neboť po
nich není více ani stopy, a ve zvětšeném jádře (tentokráte již
váčku zárodečném) jest jen několik »nucleolků«, tmavě se bar-
vících. Tyto nucleolky se sbližují a splývají v jediný veliký ku-
lovitý útvar »vnitřní jádro«. Tento útvar je to, co dosud v li-
teratuře nazýváno skvrnou zárodečnou, což zvláště na Cara-
bech snadno je poznati, neboť zde »vnitřní jádro« zvl. po fi-
xaci Herrmannovou tekutinou má charakteristické vlastnosti
»skvrny zárodečné« dřívějších autorů. Chromosomy nesvlé-
kají se vždy všechny stejně, a tak v některých jádrech vidíme
jednak již nucleolky, jednak ještě celé chromosomy. Take v
mnohých případech nesplývají teprvé nucleolky, nýbrž chro-
monemy splývají dříve než se sbalí a tak dostáváme silné vl-
Ovogenetické studie. a
nité pruhy, které teprvé pak utvoří »nucleolus«. Jindy opět
dostáváme útvary v podobě mepravidelných laločnatých
skvrn, z nichž vybíhají chromatická vlákna — zbytky chro-
monemů.
Výsledek celého pochodu je však ve všech případech týž.
Jádro vzrůstá do značných rozměrů, naplněno je šťávou ja-
dernou, v níž rozprostírá se silněji zbarvené sítivo paralini-
nové, které někdy táhne se ještě směrem k veliké »skvrně
zárodečné«, povstalé ze sbalenych chromonemů. Zvláště pěk-
ně je viděti strukturu váčku zárodečného na preparátech
fixovaných Herrmannovou tekutinou a barvených gentianovou
violeti a methylovou zelení. Váček je naplněn šťavou jader-
nou, která barví se slabě šedě, v ní odráží se krásně modře
zbarvený paralinin a »skvrna zárodečná« je tingována tem-
ně fialově. Že »vnitřní jádro« v tomto případě tak dychtivě
přijímá violet bylo mi dosti podivno. V ostatních případech,
na Herrmannových preparátech nepodařilo se mi »endo-
nucleus« zbarviti žádným jaderným barvivem. Ani dlouhé bar-
vení hämatoxylinem, ani brasilinem nebylo nie platno. »Nucle-
olus« zůstával stále bezbarvý, nebo se barvil jen slabě bar-
vivy plasmatickými, jevě se jen jako lesknoucí se skvrna u-
prostřed sítiva. Také žádnou strukturu jsem na ní nemohl
zjistiti, ani při největších zvětšeních. Vzhled jeho v tomto
případě je právě takový, jak ho popisuje VEJDOVSKÝ pro
Diestramenu.
Poslední stadium, které jsem pozoroval, jeví další změ-
ny co se týče vnitřního jádra. Jelikož až dosud shledal jsem
téměř analogické poměry s Diestramenou a Stenobothrem, tu
jsem očekával, že bude aspoň částečně shoda i v dalších po-
chodech, totiž v opětné differenciaci vnitřního jádra v no-
vou generaci chromosomů, v strepsinemy. Avšak, nechť jsem
se snažil jakkoli, strepsinemových chromosomů jsem na svých
preparátech nenašel. »Vnitřní jádro« zachovává stále tvar
velikeho nucleolu, který s pokračujícím vzrůstem též vzrůstá
poměrné do značné velikosti. Strukturu však, ani v těchto
pozdních stadiích nejeví žádnou.
Myslím však, že i u Caraba musí dojíti k utvoření strepsi-
nemů, že však toto je posunuto do stadií velmi pozd-
ních, do vajec opatřených již žloutkem a choriony. Celý
Qc XV. Jindřich Veselý:
++
À
pochod, differenciace a štěpení strepsinemü a přeměna jich v
tetrady odbude se asi velmi zkrátka, zrovna před samým
zracím dělením. Tomu nasvědčuje taky poslední stadium
mých preparátů. Vnitřní jádro z centra váčku zárodečného
posune se k jeho stěně, ztratí podobu kulovitou, měníc se v
útvar neurčitých laločnatých obrysů, a rozpadajíc se posléze
v množství drobných kuliček různé velikosti (něco podobné-
ho pozoroval jsem později u chrousta).
Všechny ovogonie nemění se právě popsaným způso-
bem v ovocyty, nýbrž veliká část jich prodělává jiné změny,
měníc se v živné buňky, mající za úkol obstarávat potravu
pro rostoucí vajíčko. Těchto je u Carabů veliký počet. Až do
synapse nepozoroval jsem žádného rozlišení ovocyt od živných
buněk. (Řekl jsem již, že neshledal jsem bezpečné analogie
s dfferenciačním dělením Dytisadů). Až k tomuto stadiu vy-
víjejí se všechny gonie stejným způsobem. Pak nastává te-
prvé rozlišení: v ovocytách tvoří se parallelní kopulací mixo-
chromosomy, čímž vymaní se tyto z depresse a vzrůstají do
značné velikosti.
Ve většině případů však nedojde k utvoření mixochro-
mosomů a tu mění se gonie v živné buňky, jichž chromatin
jeví se v podobě zrnek různého tvaru a velikosti. Živné buň-
ky nevzrostou do takové velikosti jako ovocyty. Zprvu, pokud
ovocyta nezaujímá ještě celou světlost trubice vaječné, je ob-
klopena živnými buňkami bez určitého uspořádání. Později
když ovocyta vzroste a vyplní trubici vaječnou, tvoří živné
buňky skupinu na jejím proximálním konci. Ostatní o čin-
nosti živných buněk viz v kapitole o Dytiscidech.
Vývoj vajíčka u Dytiscidů.
(Obr. 17.)
Přicházíme nyní k jednomu z nejtěžších problémů 0-
vogenese hmyzí, totiž k vývoji vajíčka u Dytisadů; pochody
při tomoto vývoji patří k nejzajímavějším úkazům v eyto-
logn a upoutaly již celou řadu badatelů (Wırr, KoRSCHELT,
GIARDINA, DEBAISIEUX, GÜNTHERT), kteří s výsledkem více
méně zdárným pokoušeli se o rozřešení této otázky.
Je zvláště jeden element, který charakterisuje vývoj
hh R DA és oh oh ot Evin ETRE
Ovogenetické studie. 33
vajíčka potápníků, totiž tak zv. »hmota chromatická«, která
utvoří se po posledním ovogonialném dělení a která po ji-
stou dobu provází ovoeytu.
Zdá se, že již WILL u CoLyYmBErA viděl hmotu chroma-
tickou, ale vykládal si differenciační mitosy nesprávně jako
pučení živných a follikulových buněk z »ooblastü«. Kor-
SCHELT též ještě neměl správného názoru v této věci. Teprvé
GIARDINA (1901) v obšírné práci popisuje celý vývoj vajíč-
ka Dytisca a jemu přísluší zásluha objevení »hmoty chroma-
tické« a popsání differenciačních dělení. Avšak GIARDINOVA
práce má jednu velikou vadu. Autor totiž fixoval velmi jed-
nostranně, Herrmannovou tekutinou, která u Dytiscidü je pří-
činou, že chromatin se nebarvi basickými barvivy a proto
chromosomy nevystupují v jádrech s patřičnou jasností. O
tom můžeme se přesvěděiti, srovname-h ku př. obrazy GTAR-
DINOVY a DEBAISIEUXOVY. Proto GTARDINA chromosomy, to-
hoto nejdůležitějšího činitele v jádře, takřka ignoruje a v ce-
lém vývoji zejí proto časté mezery; na základě takto fixo-
vaných preparátů je pak ovšem velmi snadno budovati dů-
kazy proti continuitě chromosomů, když autor v celém vý-
vojı ani jediného chromosomu neviděl Tim však nechci ni-
kterak snižovati zásluhu GraRDINOvU, kterou © objevení
»hmoty chromatické« skutečně má.
Věrným ohlasem GIARDINOVvY práce je pojednání GÜN-
THERTOVO (1910), který opakuje pouze to, co již našel G1ARD1-
NA, a rozšiřuje údaje jeho se všemi neúplnostmi na celou če-
leď Dytiseidů. Proti Grarprnovı má velmi málo originelniho
a zmiňuje se pouze šířeji než onen o činnosti živných buněk.
Bohužel zavádí i sem opět »chromidie«, jakoby tyto byly vý-
sledkem sekreční činnosti živných buněk, což nikterak nesou-
hlasí s fysiologickým účelem jejich. (Pak by mohl také někdo
tvrdit, že »chromidie« jsou výsledkem činnosti malpighických
žlaz, slinnych žlaz atd.)
Mnohem úplnější jest práce DEBAIsIEUxova, který již
ví, jaký význam mají chromosomy též v ovogenesi Dytiscidü
a který hájí kontinuitu jejich proti Giardinovi. Jeho vyobraze-
ní kryjí se v celku s mými praeparáty.
Měl jsem příležitost sledovati ovogenesu u četných zá-
stupců čeledi Dytiscidü u Dytiscus marginalis, dimidiatus, la-
3
34 XV. Jindřich Veselý:
tissimus, Colymbetes fuscus, Cybisier laterimarginalis, Acili-
us sulcatus, a shledal jsem, že u všech se vývoj v hrubých ry-
sech shoduje a že rozdíly jsou jen v podrobnostech podříze-
ného rázu. Nebudu se zabývati každým druhem zvlášť, nýbrž
budu mluviti všeobecně. Ještě jednou zdůrazňuji, že nelze
otázku tuto řešiti na základě objektů fixovaných jednostranně
(zvl. Herrmannovou tekutinou) osmlovými směsemi, které pů-
sobí duření chromosomů a ztráta barvivosti. | Použil jsem
tedy fixačních prostředků nejrůznějších, a jen to mi umož-
nilo dostati obrázky jednak GIARDINOVY a GÜNTHERTOVY, jed-
nak DEBAISIEUxovY, a tak rozhodovati teprvé na základě
srovnání obou výsledků.
Pozorovanızazıwa:
Vaječníky Dytiseidů neliší se od Carabidü v ničem, leda
ve velikosti a není tedy třeba znovu šíře se o nich zmiňovati.
Chtěl jsem se pfesved£iti, jaké jsou poměry v trubici vaječné
za Živa; vložil jsem za tím účelem jednotlivé trubice do fvsio-
logického roztoku, a barvil methylovou zelení. Na závadu po-
zorování je značný objem a neprůsvitnost objektu, přece však
možno zjistiti leccos zajímavého. Konečné vlákno je po celé
délce jen slabě zbarveno, avšak když blíží se ku konci, tu jeho
jádra barví se intensivněji, až konečně na samém rozhraní
vlákna a komůrky je zbarvení nejintensivnější. Naproti tomu
zbarvení elementů konečné komůrky je nepatrné a pouze jed-
notlivá jádra vykazují v sobě silně zbarvené koule—hmotu
chromatickou. V dalším svém pokračování, (asi od počátku
druhé periody vzrůstu) jeví trubice vaječná opět silné zbar-
vení, a tu můžeme pozorovati některé zvláštnosti: plasma jak
ovocyt tak živných buněk barví se silněji, než příslušná jádra
a plasma oocyty opět silněji, než plasma živných buněk. Nej-
větší affinitu k methylové zeleni jeví však cylindrický epi-
thel, jímž opatřeny jsou ovocyty.
Za Živa, ostatně též na fixovaných preparátech upoutají
naši pozornost četné krůpěje žluté barvy, nebarvící se vůbec
ani za Živa, ani později na seriových řezech. Tyto krůpěje
vznikají již v konečné komůrce, kde jich však není ještě
mnoho. Jsou rozloženy kol jader živných buněk a ovocyt. V
| Ovogenetické studie. 39
dalším postupu se tyto krůpěje silně zmnožují a tvoří v pla-
smě živných buněk proudy, které vesměs směřují k ovocytě.
Jádro mladého vajíčka v tomto oddílu (na počátku vlastní
trubice vaječné) jest posunuto směrem ku stěně sousedící s
živnými buňkami, plasma ovocyty vysílá mezi živné buňky
kuželovitý výběžek, v kterémž hromadí se také zmíněné krů-
pěje, tvoříce tak silnou kuželovitou vrstvu při jednom polu
jádra. Pozděj se krůpěje rozloží kol celého jádra, avšak na
zmíněném pólu jsou vždy v silnější vrstvě.
Tyto krůpěje celým svým vzhledem a chováním se k
barvivům (žádným prostředkem jsem jich nemohl zbarviti)
poukazují zřejmě k tomu, že skládají se z tuku. Pro tento ná-
hled svědčí také ta okolnost, že zachovají se pouze na prepará-
tech fixovanych osmiovou kyselinou (nebo jejími směsemi),
kdežto jindy po nich není ani stopy. Jsou to jistě produkty
sekreční činnosti živných buněk. Vrátím se k tomuto zajíma-
vému zjevu, který až dosud ušel všem, kteří se zabýval ovo-
genesou Dytiscidü, ještě při dalším popisování fixovaných
preparátů.
Krystalloidy.
Prohlizeje fixované a zbarvené preparáty vaječníků
různých hmyzü, všiml jsem si často podivných útvarů, ostře
ohraničených, které jsem pokládal za artefakty. Byl jsem tedy
nemálo překvapen, když při pozorování za živa uzřel jsem je
poznovu. Jsou to krystalloidy. Objevují se u různého hmyzu
v různé formě. U Dytiscidů jsou to pravidelné krychle, u Ste-
nobothra čtyřstěny. V mladých ovocytách vyskytují se jen
zřídka, za to často pravidlem jsou v ovocytách starších, ležíce
buď v jádře, anebo v plasmě. Na fixovaných preparátech
barví se nadmíru intensivně jadernými barvivy, zvláště Hei-
denheinovym hämatoxylinem. Za živa pak jeví se jako tě-
lesa, silně světlo lámající. Marně jsem se snažil zjistiti původ
těchto těles a účel jejich, doufám však, že časem se mi podaří
zjednati si více světla o tom, jaký význam mají pro mladé va-
jíčko.
Konečné vlákno Dytiscidů.
Konečné vlákno představuje nám opět syneytium a ne-
hší se v ničem od vlákna dříve popsaných hmyzů. Tloustka
36 XV. Jindřich Veselý: |
jeho u rozličných druhů Dytiscidů je různá. Nejsilnější je u
Dyji. latıssimus a jádra v něm umístěna jsou ve více řadách.
Naproti tomu Acilius má konečné vlákno slabé a jádra v je-
diné řadě. Dyt. marginalis má jádra ve 2 řadách.
Jadra na počátku vlákna jsou opět protáhlá v podélné
ose; opatřena jsou achromatickým sítivem (užívám stále to-
hoto výrazu k vůli stručnosti, ač je nesprávný; vždyť látky,
které barví se plasmaticky nemohou býti ještě nazývány a-
chromatickými), několika zrnéčky chromatickými a nucle-
olem silně se barvícím. Jádra, postupujíce směrem ke konečné
komůrce, rozlišují se ve 2 tvary: některá podržují svůj pů-
vodní vzhled, až na to, že se zakulacují, nebo nabývají tvarů
nepravidelných; jiná se rovněž zaokrouhlují, ale chromatinu
přibývá a nucleolus mizí (někdy již v konečném vlákně, jindy
až v konečné komůrce). Ona malá, nezměněná jádra, jsou jád-
ra follikulova a jako taková sledovatelná v celé komůrce.
Velká jádra jsou ovogonie a neliší se ničím od jader na
počátku konečné komůrky, až na to, že poslednější mají již
každé svou plasmu. Všichni autoři, kteří dosud se zabýval
vývojem vajíčka Dytiscidü, udávají, že nenalezh přechodu
mezi jádry konečného vlákna a konečné komürky. Já jsem na-
opak shledal, že přechod existuje a zvláště patrno je to u mia-
dých vaječníků, které se nalézají na samém počátku své čin-
nosti. U starých vaječníků jsem též mnohdy nenašel přechod
mezi jádry konečného vlákna a komůrky. Nejpříznivějším
však objektem pro sledování tohoto přechodu je Acilius sul-
catus, který má poměrně velmi málo jader v konečném vlákně
1 v komůrce.
U velkých Dytiseidü (D. marginalis, latissimus) je ku
konci konečného vlákna uprostřed podélná osa, dosti dlouhá,
kol níž jsou seskupena jádra. Tuto pozorovali již GIARDINA 1
GůxTHeRT. Barví se hämatoxylinem dosti intensivně. Tunica
propria, jež by oddělovala vlákno od komůrky, neexistuje.
Prvá perioda vzrůstu.
Do prvé periody vzrůstu čítám všechna stadia až do
skončení differenciálních dělení. Tato stadia odbývají se v
konečné komůrce a zakončena jsou synapsí. Nehodlám líčiti
| os
Ovogenetické studie. 37
dopodrobna všechny tyto pochody, zvlášť ne celý pochod dif-
ferenciačního dělení; jeť to dosti důkladně probráno v dí-
lech předešlých autorů, zvláště v práci GrarpiNové. Vytknu
jen, v čem se nálezy mé liší od nálezů mých předchůdců a po-
kusím se vývoj vajíčka u Dytiscidü uvésti v souhlas se zají-
mavými nálezy VEJDOVSKÉHO na Distrameně a mými vlast-
ními na Stenobothrech.
Konečná komůrka Dytiscidü je dosti obsáhlá. Konečné
vlákno hned na přechodu do konečné komůrky ztrácí svůj
charakter syncytiälny a kol každého jádra utvoří se dvůrek
plasmatický. Přechod od jader konečného vlákna je tedy vy-
značen:
1. utvořením se buňky,
2. značným vzrůstem,
9. ztrátou nucleolu.
Vzrůst jádra děje se současně s ubýváním nucleolu a je-
ho konečným zmizením. Zajisté jsou oba tyto zjevy spolu v
souvislosti a jádro vzrůstá na útraty mizícího nucleolu. Nu-
cleolus v konečném vláknu měl přesné, ostré obrysy; tyto po-
nenáhlu stávají se nejistými, kol nucleolu se utvoří dvůrek,
barvící se zprvu ještě basicky, později však, šíře se v jádru
jeví větší affinitu k barvivům plasmatickým. Konečně mizí ü-
plně, za to jádro je větší a achromatické sítivo se zmnožilo. To
souhlasí úplně s názory VEJDOVSKÉHO o vzájemném vztahu
jednotlivých komponent jaderných a vzniku jedněch organell
z druhých.
DEBAISIEUX Upozorňuje ve své práci na vyskytování se
dvou elementů v mladých ovogoniích, o nichž GTARDINA se
nezmiňuje. Je to: »element achromatigue extrachromosomigue«
a »corp tres chromatigue, qui perdure pendant la division«.
Autor vykládá, že »corp trěs chromatigue« vzniká kondensací
tělesa achromatického, a že hned při kinetickém dělení mizí.
Neviděl jsem nikdy toto »corp très chromatigue« v stadiích
udávaných DEBAISIEUXEM a domnívám se právem, že pochod,
který líčí DEBaArsirux jako tvoření se tělesa chromatického
z achromatického není nic jiného, než ode mne popsané mi-
zení nucleolu, a že autor tato stadia nesprávně seřadil.
Na počátku konečné komůrky prodělávají ovogonie roz-
množovací dělení. GTARDINA tento oddíl trubice vaječné nazý-
38 XV. Jindřich Veselý:
vá »zonou di moltiplicazione«. V jádře, podobně jako u Cara-
bidů vytvoří se chromosomy, nepatrné velikosti, tvaru ma-
lých ohnutých tyčinek. Počet jejich pro D. marginalis sta-
novil GIARDINA na 40. DEBAISIEUX zmiňuje se, že mezi chro-
mosomy normální velikosti vystupují značným objemem jed-
no nebo dvě tělesa, která jako taková možno sledovati 1 během
dělení. GIARDINA 0 těchto tělesech ničeho neví, rovněž tak ne
GÜNTHERT. Já neměl jsem na svých preparátech patřičný po-
čet rozmnožovacích figur, a nemohu se proto rozhodnouti
definitivně pro ten či onen názor. Spíše však myslím, že chro-
mosomy, které vstupují do dělení jsou rovnocenné a žádný
svou velikostí nevyniká nad ostatní.
Ovogonie prodělávají několik dělení, a když dosažen pa-
třičný počet, nastává nejzajímavější pochod, totiz tvoření
massy chromatické a differenciační dělení.
Pásmo differenciačního deleni.
Vlastní pochod differenciačního dělení, které objeveno
bylo G1aRDINOU (1901), byl znovu do detailů propracován
GÜNTHERTEM a DEBAISIEUXEM, takže není třeba, abych vše
znovu opakoval. Rovněž tak obrazy, znázorňující tato stadia,
zvláště vyobrazení DEBAISIEUXOVA odpovídají skutečným po-
měrům, a mohu je tedy vynechati. Rovněž tak rozdíly v diffe-
renciačním dělení u jednotlivých rodů a druhů Dytiscidü
jsou nepatrné. Stručně řečeno je pochod differenciačního dě-
lení následující:
V ovogonii po posledním dělení rozmnožovacím utvoří se
»hmota chromatická«, chromosomy sestaví se v rovinu equa-
toriälni a nastává poznovu dělení. Při něm hmota chromatická
utvoří prsténec (»giardinův«), jenž objímá desku eguatoriální
a po skončeném dělení přechází pouze do jedné dceřinné
buňky, zatím co druhá obdrží pouze chromosomy. Dělení tedy
je inaequalni. Obě takto vzniklé buňky se opět stejným způ-
sobem dělí, což opakuje se celkem čtyřikrát, při čemž vždy
hmota chromatická přejde do jediné buňky. Výsledek je ro-
setta, skupina buněk, sestávající z 1 ovocyty a 15 živných
buněk. Oocyta je ona buňka, která je opatřena hmotou chro-
matickou. O správnosti tohoto popisu differenciačních dě-
I
Ovogenetické studie. 39
lení nelze pochybovati. Spornost otázky však spočívá v tom,
jak vznikla hmota chromatická, a jaký je její význam. V tom
ohledu se autoři rozcházejí.
GIARDINA popisuje vznik hmoty chromatické takto: »La
cromatina del nucleo, ripartita dapprima uniformamente lun-
go un reticolo acromatico, si scinde a poco in due parti: una
parte constituta di minutissimi granuli bien transportata ad
un emisfero del nucleo, Valtra parte si concentra in una qua-
rantina di grossi granuli, di forma quadrato, sparsi nel
altro emisfero.« Tedy chromatin a tím nemůže GIARDINA
mysliti nic jiného než chromosomy, rozdělí se na dvě části,
z nichž jedna splyne v »massu chromatinu«. Ona tedy dle
GraRDINY buduje se přímo z chromosomů, a autor na zá-
kladě toho tvrdí, že BovErıHo theorie o individualitě chromo-
somů je nesprávná.
Avšak na neudržitelnost tohoto názoru bylo záhy po-
ukázáno. GÜNTHERT poznal, že těleso chromatické nevzniká
přeměnou celých chromosomů, nýbrž že vzniká ve smyslu
BOVERIHO z částic chromatinových odštěpujících se od chro-
mosomů. Avšak GÜNTHERT svůj ještě ne dosti správný výklad
doprovází obrazy, které naprosto neodpovídají skutečnosti, on
prostě tvrdí to, co BovERr, že totiž odpadávají části chromo-
somů, které však přece zachovávají svou individualitu.
Správnější jest DEBarsrEux-ův výklad o původu hmoty
chromatické. Dle něho má tato hmota svůj původ v achroma-
tickém sítivu jádra. Toto bylo původně stejnoměrně rozpro-
střeno v jádře; po posledním dělení rozmnožovacím však se
počíná koncentrovati na jedno nebo dvě místa, která se nám
pak jeví jako skvrny, intensivněji se barvící plasmatickými
barvivy. Jsou-li skvrny 2, splývají později v jedinou. Tato
nezůstává dlouho barvitelnou pouze plasmaticky, nýbrž záhy
vidíme, že jeví větší affinitu k barvivům chromatickým, k há-
matoxylinu a brasilinu. Názor DEBaArssrEuxův má do sebe cosi
pravdivého. Vidíme skutečně, že chromatická hmota zprvu
nebarví se jadernými barvivy, nýbrž jen plasmatickými. Ale
na druhé straně opět není možno, aby to bylo pouhé sítivo
jaderné, které produkuje chromatickou hmotu. Jaký je tedy
původ chromatické hmoty? Vysvětlení je snadné.
40 XV. Jindřich Veselý:
V některých případech vzniká nadprodukce chromatinu
v chromosomech, a tu, jak VEJDOVSKÝ pozoroval u Aphro-
phory (avšak v pozdějších stadiích, kdy již jsou vytvořeny
dyady) odvrhují chromosomy zbytečný chromatin ve formě
drobných nucleolků. Z toho soudí VEJDOVSKÝ, že 1 hmota chro-
matická vznikla podobným způsobem. Že věc skutečně se tak
má, přesvědčíme se snadno, podrobíme-li důkladné prohlídce
silným zvětšením chromatickou hmotu při jejím tvoření. Tun
shledáme, jak to již DEBAISIEUX znázornil na obr. 24, že
hmota chromatická není homogenní, nýbrž, že se skládá ze
samých drobných částic chromatinových. U D. marginalis tato
struktura záhy mizí a hmota chromatická jeví se jako kom-
paktní těleso; naproti tomu u jiných dytisadů, ku příkladu
u D. latissimis a u Colymbetes fuscus, zachovává zrnitou
strukturu po všechna differenciační dělení, a v kompaktní
hmotu splývá teprvé po jejich ukončení. Ještě je však jeden
důkaz pro tento vznik chromatické hmoty. Uvažme jen, ja-
kého tvaru byly chromosomy před differenciačním dělením,
a jaké do něho vstupují. Před dělením mají chromosomy tvar
pentlic dosti značné délky i síly (DEBArsrEkUx obr. 22), kdežto
chromosomy uložené v eguatoriální rovině při kinesi jsou ne-
patrné útvary, tvaru krátké, ohnuté tyčinky. Musely tedy
chromosomy někam odvrei zbytečný chromatin a je jasno,
že tento je uložen v hmotě chromatické.
Po vytvoření chromatické hmoty a s tím souvisícím
upravením chromosomů nastane differenciační dělení, které
jak jsem již řekl, opakuje se celkem čtyřikráte a výsledek
jeho je ovocyta a 15 živných buněk. Po skončeném dělení zů-
stává nějakou dobu chromatická hmota ve zvláštní vakuole
a chromosomy též. ( DEBarsrkux obr. 27, 36.) Později obě
vakuoly splývají v jedinou, chromosomy zmizí a tak dostá-
váme jádro oocyty, opatřené jediným velkým, kulovitým nu-
cleolem (DEBArsrEUx obr. 38.).
Tím vstupuje vajíčko do stadia synaptického.
Stadiumsynaptocytů.
Správné pochopení toho co následuje po differenciačním
dělení je nejobtížnější z celého vývoje vajíčka. V GIARDINOVE
Ovogenetické studie. 41
práci je celý tento další pochod propracován velmi neúplně
a zvláště chromosomům není věnován pražádný zřetel. Rovněž
tak GÜNTHERT míjí mlčením všechny další změny v jádře
vaječném. V tomto ohledu je DEBAISIEUx mnohem svèdomi-
tější a podrobně vykládá další postup až do vytvoření se
váčku zárodečného. Z jeho obrázků je vidět, že až na některá
stadia všechno viděl; dospěl však k úsudkům, s kterými ne-
mohu vesměs souhlasiti. Poukáži k tomu ještě během dalšího
líčení.
Stadium které následuje bezprostředně po differenciač-
ních děleních znázornil DEBAISTEUx na obr. 38. Jádro ovo-
cyty opatřeno je achromatickým sítivem, uprostřed něhož
leží jediný, kompaktní nucleolus. Po chromosomech není
stopy, naproti tomu zmnožilo se proti předešlým stadiim a-
chromatické sítivo. Na tomto stadiu ztroskotali všichni, kteří
se až dosud zabývali ovogenesou Dytisadů. Avšak sotva
bych i já dovedl ho pochopiti, kdybych neměl po ruce srov-
navací materiál Stenobothrü a Carabü. U těchto hmyzů
následuje po dělení synapse, předpokládal jsem tudíž, že tomu
tak bude 1 u Dytiseidů. Ale snaha má nalézti zde synapsi zů-
stávala dlouho bezvýslednou a po dělení následovalo vždy ono
svrchu zmíněné stadium s jedním obrovským nucleolem. Ko-
nečně se mi přece zdařilo najíti přechodné k němu stadium a
tak přišel jsem k rozhodnutí, že u Dytiscidů dochází k synapsi
tím značně modifikovaným způsobem, že chromonemy po
rozpadu lininu splývají s hmotou chromatickou v jediný, zdán-
live kompaktní nucleolus (DEBarsrkux obr. 38). Pro tento
svůj náhled vedu následující důkazy:
1. Přechodná stadia mezi posledním dělením a synapsí
jeví se tím, že z nucleolu vybíhají výběžky, chromonemy,
které ponenáhlu v něm se ztrácejí.
2. Při řádném differencování a prohlížení silným zvět-
šením není nucleolus kompaktní, nýbrž má vláknitou struk-
turu.
9. Z něho, jak hned ukážu tvoří se kopulací leptonemů
mixochromosomy;
4. Hmoty chromatické v nucleolu ubývá během tvoření
této nové generace chromosomů.
49 XV. Jindřich Veselý:
Na základě těchto fakt dospěl jsem k právě vyloženému
pojímání těchto stadif a v tomto svém náhledu byl jsem je-
ště upevněn sledováním dalších změn chromosomů.
Mixochromosomy (Pachynemy).
Chromosomy, které sbaleny jsou a zdánlivě splývají s
tělesem chromatickým, jsou leptonemy, které i zde musí pod-
stoupiti parallelní kopulaci za příčinou utvoření mixochro-
mosomů. Obrovský nucleolus zachovává po nějkou dobu
tvar kompaktní koule, nadmíru intensivně přijímací všech-
na jaderná barviva. Potom však změní svou polohu, i tvar a
přiblíživ se ke stěně jádra, utvoří známý poloměsíčitý ú-
tvar, který popisuje GIARDINA 1 GŮNTHERT. Současně s tím-
to pochodem differencují se z »nucleolu« opět chromosomy.
Vidíme, kterak z něho vybíhají tenká vlákna chromosomová,
vzdy:v páru k sobě přiblížená. Z prvu je mezera mezi nimi
ještě široká, ale zůžuje se stäle, jeví se již jen jako úzká
štěrbina a mizí konečně úplně. (DEBAISIEUX obr. 39, 47.) Chro-
mosomy takto vzniklé lisı se úplně od předešlých generací
chromosomových. Jsou to mixochromosomy.
»Nucleolus«, který v tuto dobu je přimknut k stěně ja-
derné v podobě půlměsíce podstupuje též nápadné změny. U-
měrně s pokračujícím vývojem pachynemů pozbývá schopno-
sti barviti se intensivně basickými barvivy a tinguje se jenom
šedivě, barvíme-li pouhým hámatoxylinem, a hnědě, nebo
zeleně, dobarvujeme-li oranží nebo světlou zelení. Objemu
jeho ubývá; kdežto dříve zabíral asi ?/, jádra, zabírá nyní
sotva polovinu; počínají tvořiti se v něm četné vacuoly a vů-
bec nabývá konsistence houbovité. Je to prvý krok k nyní na-
stávající degeneraci.
Na základě těchto, bezpečně zjištěných dokladů dospěl
jsem k jinému názoru na význam hmoty chromatické, než
jaký dosud v literatuře ovládal. »Chromatickou hmotu« ne-
můžeme identifikovati s »accessorními chromosomy«, které
se objevují ve spermatogenesi hmyzu a ssavců. Rovněž tak
nelze pokládati ji za »trophochromatin«, neboť jak praví
VEJDOVSKÝ, musela by se pak objevovati pravidelně u všech
živočichů a nesměla by státi v tomto případě tak ojediněle.
Ovogenetické studie. 43
Domnívám se tedy, že v podobě chromatické hmoty u-
kládají se chromatinové particule (které odštěpily se od chro-
mosomů ve způsobě nucleolů před differenciačním dělením),
jen proto, aby se zastavilo přebytečné zmnožení chromatické
substance v chromosomech. Při synapsí pak v tomto případě
(u Dytiseidů), tvoří chromatická hmota jakýsi obal kolem
chromosomů (VEjpDOvskÝ 1911—12), který pro vytvoření mi-
xochromosomů se rozpadá a rozpouští v šťávě jederné.
S hmotou chromatickou Dytiscidü je homologický t. zv.
»accessorní chromosome, který Buchner (1901) popisuje pro
evrčka. Autor probírá ve své práci náhledy nejrůznějších ba-
datelů o »accessorních chromosomech« a o »hmotě chromati-
cké,« ale sám se opatrně vyhýbá určitému vyjádření, zač
vlastně »accessorni chromosom« pokládá.
Srovnávaje Buchnerovy obrazy se svými preparáty z
Dytisadů, přišel jsem k náhledu, že jeho »accessorní. chromo-
som« je s hmotou chromatickou úplně homologický. Jediný
rozdíl je v tom, že chromosomy při synapsi nesplývají s »ac-
cessorním chromosomem« t.j. nucleolem, nýbrž utvoří klubíčko
vedle něho. Avšak z BucHNERovýcH obr. 119, 120, 122 je zřej-
mo, že »accessorní chromosom je s leptonemy v synapsí jsou-
cími v ustavičném spojení četnými výběžky. Nejpřesvědčivěji
mluví jeho obr. 126., kde je vidět jak 2 vlákna, vycházející
z »accessorního'chromosomu«, se kopulují. (Na nesprávnosti v
nazírání BUCHNEROVE na kopulaci jsem poukázal již v kapi-
tole o Stenobothrech.) Konečně z obr. 131. (BUCHNER) vy-
svítá, že »accessorní chromosom« během vývoje mixochro-
mosomů nabývá téže konsistence jako chromatická hmota Dy-
tiscidü, stávaje s vacuolisovaným houbovitým nucleolem.
Doufám, že dokázal jsem dostatečně, že hmota chromati-
cká a »accessorní chromosom« jsou elementy homologické, a
že mají výše naznačený význam a účel ve vajíčku.
Mixochromosomy vzniklé kopulací leptonemů rozpro-
stírají se zprvu v celé volné polovici jádra. Je to nejpravidel-
nější a nejzřetelnější generace chromosomů u Dytiseidü. Zvlá-
štní však je, že viděl jsem je pouze na preparátech sublimá-
tových a alkoholových, kdežto na preparátech fixovaných o-
smiovymi směsemi těchto chromosomů nenajdeme. Je jisté,
že nebudeme očekávati u tak malých elementů chromatických
44 XV. Jindřich Veselý:
jako jsou chromosomy Dytiscidü, tak zřetelné struktury jako
u velikých chromosomů Orthopter. O tom nelze pochybovat
a proto možno jen per analogiam souditi o přítomnosti spi-
rály chromatické, když nepatrné stopy její tu a tam lze zna-
menati. Tenicka vlákna strepsinem ukazují však, že mohla
povstati jen svlečením mixochromosomu, t. j. z chromonemu.
Další stadia popisuje Debaisieux v tom smyslu, že mi-
xochromosomy nezůstávají dlouho v klidu, nýbrž že ihned se
štěpí a dávají vznik chromosomům podvojným, strepsinemům.
Na základě svých pozorování a srovnávání s Orthoptery ne-
mohu souhlasiti s Debaisieuxem v tomto ohledu; také vlastní
jeho vyobrazení dávají na jevo, že DEBAISIEUX nesprávně
seřadil různá stadia, jak podotýká již VEjDovský (1911/12).
Stadia, která znázornil DEBArsrEUx na obr. 48, 49, 50 mluví
mnohem spíše pro to, že zde nejsou ještě vytvořeny mixo-
chromosomy, že vlákna leptonemová se teprve sbližují za ü-
čelem kopulace a následkem toho že patří tato stadia před ona,
která autor zobrazil na str. 46. a 47. Pro tento náhled svědčí
mž také ten jednoduchý fakt, že oocyty znázorněné na obr. 48.
49 lišící se (dle DEBAISTEUXA) značně stářím od oocyty na obr.
38, neliší se v ničem od ní velikostí, ač ve skutečnosti, (tvo-
ření strepsinemů spadá až do druhé periody vzrůstu) musely
by býti mnohem větší. Take vzhled chromosomů na str. 39,
40, 41 s jedné strany a 45, 50, 49 s druhé strany je úplně týž;
je zajisté známo, že strepsinemy (Dyady) nepodobají se v
nicem leptonemům a záměna je tu vyloučena. Rovněž tak
obr. 51, již dle struktury chromosomů, která je zřejmě spi-
rálovitá nenáleží stadiu strepsinemovému, nýbrž pachvnemo-
vému. Take nikdy jsem na svých preparátech nenašel dy-
ady, které jsou na DEBAIsrEkuUxově obr. 54 a domnívám se,
že v tomto případě jedná se o mixochromosomy pouze náhod-
ně se křížící.
Dle mého soudu nedochází tak záhy k tvoření strepsi-
nemů, jak se domnívá DeBaisieux. Soudě opět na základě
srovnání výsledků VEJDOVSKÉHO na Diestrameně a svých na
Stenobothrech a Carabidech, přišel jsem k náhledu, že mezi
stadiem pachynemů a strepsinemů je i u Dytiseidů stadium
II. synapse, či »vnitřního jádra,« což však patří již do druhé
periody vzrůstu.
Ovogenetické studie. 45
Druhá perioda vzrůstu.
O tom, co se děje v ovocvtách v tomto oddílu vaječné tru-
bice má GIARDINA úplně nesprávné ponětí a GÜNTHERT vůbec
se nezmiňuje o tom, co následuje po differenciačních děleních.
GIARDINA se domnívá, že hmota chromatická mění se v sí-
tivo, vysílajíc ze svého středu pseudopodální výběžky a pře-
stávajíc se při tom barvit chromaticky. Rovněž tak chromoso-
my utvoří sítivo, které splývá s předešlým, tratíc rovněž na
barvitosti a jevíc větší affinitu k plasmatickým barvivům.
"Pakovým způsobem rekonstruuje se »míšek zárodečnýÝ«.
Naproti tomu tvrdí DERArsrEUx, že chromatická hmota
rozpadá se v »nucleolky« stále menší a menší. Totéž potvr-
zují 1 nálezy mé a musím k tomu pouze dodati, že vždy nemusí
se »hmota chromatická« rozpadati v části, nýbrž že rozplývá
se v celku, tvoříc čím dále tím užší srpek při stěně jádra, kte-
rý mizí konečně úplně.
Mnohem větší úlohu však v této periodě hrají chromo-
somy. Dle Grarpıny pozbývají chromosomy své samostat-
nosti a přispívají k utvoření achromatického sítiva, splývají-
ce se sitivem, které produkuje »hmota chromatická«. Je to
chyba zaviněná opět fixací Herrmannovou tekutinou, která
působí zduření chromosomů a tím zároveň zmizení jejich na-
Sim zrakům. "Této veliké chyby zůstal DEBAISIEUx ušetřen a
poznal správně, že chromosomy nemizí, nýbrž že sbalí se
v klubíčko, mylné však se domnívá, že v podobě malého tohoto
klubíčka setrvají až do zracích dělení.
Toto klubíčko DEBAISTEUxovo není nie jiného nežli
druhá synapse, »vnitřní jádro«. Celý pochod svlékání chro-
monemu, zduření lininu nelze ani u Dytiseidů dopodrobna sle-
dovati pro nepatrnou velikost chromosomů, ale že skutečně
vše se tak opět odehrává poučuje nás jasně výsledek. Jádro
změnilo se v typický »váček zárodečný« naplněný sítivem
puralinmovým, někdy ješté tvořícím koncentrické pruhy a
uprostřed něho je »vnitřní jádro« téže struktury, kterou po-
pisuje VEJDOVSKÝ pro pozdější stadium u Diestrameny: v še-
dém jeho podkladu jsou umístěny četné, intensivně zbarvené
nucleolky. Současně, jako u Diestrameny, nastává katachro-
46 XV. Jindřich Veselý:
mase, »vnitřní jádro« přestává znenáhla přijímati jaderná
barviva a mění se ve skvrnu, zbarvenou plasmaticky.
Zatím vajíčko vzrůstá do velkých rozměrů, a teprvé v
těchto vzrostlých ovocytách se tvoří strepsinemy. To pře-
hledlı všichni autoři, DEBAISIEUxA nevyjímaje. Vidime, že
vnitřní jádro nabývá opět vzhledu volnějšího, vláknitá
struktura stává se opět zřetelnou. Z endonucleu vybíhají
vlákna již po délce rozštěpená, která se rozptylují záhy po
celém jádře, tvoříce podobně jako jsme to viděl u Steno-
bothra, různě se kfiziel a splétající ütvary (obr. 17). To jsou
strepsinemy ve formě dyad. Ony jeví týž charakteristický
vzhled, jaký je znám pro jiné hmyzy; ku př. Diestramenu,
Stenobothra a j.; nelze si je tak snadno zaměniti s jinou ge-
nerací chromosomů; zde však u Dytiscidů nebarví se násled-
kem katachromase jaderně, nýbrž jejich mladý chromatin
přijímá jen barviva plasmatická. To je příčinou, proč jsou
strepsinemy ve váčku zárodečném tak nezřetelné a proč u-
nikly také pozorovatel tak svědomitému jako je DEBAISIEUx.
Až k tomuto stadiu sáhají má pozorování na ovocytäch
a zbývá mi promluviti ještě o živných buňkách.
Vývojačinnostživnýchbuněk Dytiseidu.
U Dytiseadů rozlišují se živné buňky od ovocyt již bě-
hem differenciačních dělení. Jádro jejich rekonstruuje se
vždy jen z určitého počtu chromosomů, zatím co ovocyta má
o chromatickou hmotu více. Dospělé živné buňky nalézající se
již v plné vyživovací funkci, neliší se v ničem od buněk, které
jsme seznali u Carabü: jádro jejich je vyplněno množstvím
drobných částic chromatinových a uprostřed je »nucleolus«
rovněž chromatický. Přítomnost tohoto přehlédli GIARDINA
a GÜNTHERT, kteří takto vykládají vznik podivné struktury
živných buněk:
Po posledním differenciálním dělení utvoří se v jádře
opět chromosomy, tvaru malých krychlí, jako by se jádro
chystalo znovu k dělení, k tomu však nedojde, a uprostřed
každého chromosomu utvoří se nejprvé dutinka, pak se tento
rozštěpí nejprvé ve 2 části, dyady, a každá z obou polovin
rozdělí se opět na polovic a tak dostáváme tetrady (Gün-
Ovogenetické studie. 47
THERT Obr. 45). Giardina předpokládá, že se tento pochod více-
kráte opakuje a že každé zrnko se opět dělí na 4 díly. S urči-
tostí však stanovil jen 2 generace tetrad. Naproti tomu
GÜNTHERT udává, že pozoroval 6 generací tetrad a vypočí-
tává přesně počet fragmentů chromatických, jimiž se jádro
naplněno.
Ani jeden z obou autorů však si nepovšimnul blíže
»nucleolu« uprostřed jádra, který vystupuje přílhš konstant-
ně, než aby mohl býti pokládán za útvar vzniklý nahodilým
shluknutím částic chromatinových. Tento »nucleolus« tvoří
se zajímavým způsobem. I já viděl jsem, že tvoří se tetrady,
ale mkdy bych si netroufal tvrdit, že je 6 generací tetrad.
Vlastní příčinou však, proč některé buňky mění se v
živné, je, že chromosomy"jejich nemají schopnosti dalšího vý-
voje, nemohou se kopulovati a vytvořiti novou generaci mixo-
chromosomů.
U Dytiscidû prvým výrazem této neschopnosti jsou
tetrady. Každý chromosom změní se zprvu sám o sobě v te-
tradu (jak, nelze sledovati pro nepatrné rozměry), tetrady
pak shluknou se v jedinou hmotu, v známý nám již »nucle-
olus«. Tento ihned započne svou činnost, odlučuje částice
chromatinu, a tak živná buňka záhy dostává svůj charakteri-
stický ráz a počíná vyživovati vajíčko.
GÜNTHERT ve své práci věnuje rozsáhlou kapitolu se-
kreční činnosti živných buněk, která vrcholí v prohlášení, že
z jádra jejich vystupují chromatinové částice vzniklé tvoře-
ním se tetrad a že jakožto chromidie přecházejí do vajíčka.
Zároveú objevil, že blána jaderná se odchlipuje a tvoří v plas-
mě čáru kol dokola jádra, v níž se pohybují chromidie. Z
vnitřku jádra pak se utvoří blána nová, ta se opět odchlípí,
kterýžto process se opakuje několikráte a takovým způsobem
dostává GÜNTHERT jádro živné buňky obklopené vrstvou fi-
brill, vzniklých z bývalých blan jaderných, které tvoří dráhy
pro chromidie.
Na základě svých pozorování na Carabidech a Dytis-
ciáech došel jsem k výsledkům docela jiným, které bych mohl
shrnouti v jedinou větu: nikdy nevystupují z jádra živných
buněk do plasmy částice chromatinové a nikdy jako takové
48 XV. Jindřich Veselý:
nepřecházejí do vajíčka. V živných buňkách neexistuje žádný
»chromidialapparat«. Také blána se neodchlipuje do plasmy.
V jiné podobě přecházejí živné látky do vajíčka u Dytis-
cidü a v jiné u Carabidü. Promluvím nejprvé o Dytiscidech.
V jedné z předešlých kapitol sdělil jsem již, co jsem po-
zoroval na trubicích vaječných za živa, ve fysiologickém roz-
toku. Totéž viděl jsem i na preparátech seriových, ale pouze
na těch, které byly fixovány nějakou osmiovou směsí; zvláště
dobře pro tento účel se hodí Herrmannova tekutina. Právě
tak, jako za živa vidíme, že váček zárodečný je v plasmě
posunut směrem k skupině živných buněk. Na tomto místě
zabíhá plasma ovocyty v podobě kužele mezi živné buňky,
v jichž plasmě jsou četné krůpěje, které přecházejí do kuželo-
viteho výběžku a hromadí se na tom polu jádra vaječného,
který je obrácen k throphocytám. Tyto krůpěje jsou již za
živa patrny při malém zvětšení, neboť jsou dosti veliké, tvaru
vejčitého. Nebarvi-se ani za živa methylovou zelení, ani na
seriových řezech.
Ani GTARDINA ani GÜNTHERT nečiní zmínky o těchto
tělískách. G1ARDINA je však vyobrazuje přece na několika vý-
kresech a též jediným pohledem na tabule GÜNTHERTOVY mož-
no se snadno přesvědčit, že tělíska tam byla, ale že následkem
nevhodné nějaké manipulace se rozpustila. Na jeho obrazech
čís. 82, 83, 92 jsou totiž při jádře (zvl. na polu obráceném k
živným buňkám četné vakuoly, které nejsou ničím jiným, než
dutinkami po zmíněných tělískách. Já na svých některých
preparátech shledal jsem týž zjev, totiž pouhé vakuolky
místo tělísek; tyto preparáty byly fixovány buď sublimátem,
nebo Carnoyovou směsí. Ale na preparátech impregnovaných
osmiovou kyselinou (zvl. použito-li čerstvých roztoků) byla
tělíska tato vždy. Z této okolnosti, jakož i z toho, že jsou
naprosto resistentní vůči všem barvivům, dá se snadno vy-
voditi, že krůpěje tyto jsou z tuku. A dále tvrdím: ony jsou
produktem sekrece živných buněk a představují nám živné
látky pro mladá vajíčka.
Partikule chromatinové, odštěpivše se od nucleolu, dělí
se dále a postupují současně k periferii jádra, až dosáhnou.
blány jaderné. Zde, na rozhraní jádra a plasmy se půso-
bením poslednější rozpouštějí a jsouce (patrně složitým
Ovogenetické studie. 49
chemickým pochodem) přeměněny na tuk, sbírají se v krů-
pěje a prouděním plasmy dostanou se do ovocyty, kde z po-
čátku hromadí se jen na jednom polu jádra. Později rozpro-
strou se rovnoměrněji kol jádra. Zároveň pozorujeme, jak se
tělíska počínají rozpouštět, stávajíce se vždy menšími a men-
Simi, až posléze mizí úplně. Plasmy přibývá značnou měrou,
ale nebarví se více plasmaticky, nýbrž jeví affinitu výhradně
k basickým barvivům, kdežto jádro naopak barví se jen
plasmaticky. Je tedy v ovoevtách co se týče barvení pravý
opak oogonil. Ještě po nějakou dobu možno pozorovati prou-
dění plasmy do vajíčka z živných buněk, ale záhy 1 to ustává.
Trophocyty přestanou vyživovati vajíčko, mezi ně a ono vsu-
nou se epithelové buňky a živná komora ponenáhlu degene-
ruje.
U Carabü jsem nikdy nepozoroval, že by živné látky pře-
cházely do ovocyt v podobě tukových krůpějí, jako je to u Dy-
tiscidü. Zde živné látky přecházejí do vajíčka ve stavu docela
tekutém. I zde vidíme opět jak částice chromatinové postupují
ku stěně jaderné. Avšak nikdy (krom případů mechanického
porušení) nepřecházejí beze změny do plasmy živné buňky
nebo dokonce do vajíčka. Naopak, zde vidíme, jak přesně řadí
se částečky chromatinové na vnitřní stěně jádra, kdežto na
vnější není anı jediná.
Dlužno tedy výklad GŮNTHERTŮV, jakožto naprosto od-
porující pojmům sekrece a výživy (assimilace!) rozhodně za-
mítnouti.
Melolontha vulgaris F.
(Ohr 18190)
Příznivé výsledky, kterých jsem docílil u hmyzü s vaječ-
níky panoistickymi (Stenobothrus) a meroistickými Cara-
bus, Dytiscus) a hlavně podstatná shoda v obou případech,
ponoukaly mne k tomu, abych obrátil svůj zřetel i k třetímu
typu vaječníků, acrotrofickému.
Neobyčejně hojným materiálem je tu obyčejný chroust.
Vypreparování vaječníků je dosti obtížné, poněvadž jsou tyto
obaleny silnými vrstvami tuku. K fixování v tomto případě
jsem používal výhradně Herrmannovy směsi, s výsledkem
vesměs dobrým.
50 XV. Jindřich Veselý:
Jak známo vyznačují se acrotrofické vaječníky jedinou
velikou živnou komorou, v níž jsou soustředěny živné buňky
ve velkém množství. Tak je tomu i u chrousta. Živná komora
obsahuje elementy dvojího druhu; je tu veliký počet buněk
(není konečná komůrka tedy synevtium, jako u předešlých),
jichž jádra opatřena jsou hojným chromatinem ve formě ne-
pravidelných shluků. Je zřejmo, že zde máme činiti S já-
dry, která vzhledem k svému fysiologickému účelu (sekreci)
jsou značně změněna co do chromatických elementů, krátce,
že to jsou živné buňky. (Musím při této příležitosti podo-
tknouti, že nikdy se mi nepodařilo u chroustů zjıstiti dráhy
plasmatické, které spojují ovocytu s živnými buňkami a které
velmi zřetelně vystupují u Aphrophory a Hemipter, jak to
popisuje VEJDOVSKÝ a jiní autoři.
Kromě trophocyt jsou v živné komoře ještě roztroušena
četná drobná jádra, se sporým chromatinem; to jsou budoucí
jádra follikulová.
Poněvadž exempláře chroustů, které jsem měl k dispo-
sici, byla zvířata již dospělá, byly elementy ve vaječníku také
už ve stavu velmi pokročilém. Nemohl jsem studovati proto
prvé epochy vývoje. Zastihl jsem živné buňky již hotové a
nejmladší stadia ovocyt byla opatřena již mixochromosomy.
Jejich struktura u chrousta je dosti zřetelná a spirálu chroma-
tickou lze ve většině případů zřetelně rozeznati.
O dalším pochodu nemohu říci mnoho nového. Není tu
téměř ničeho, čím by se chroust lišil od předešlých hmyzů. I
zde opět nyní nastává zduření lininového podkladu mixochro-
mosomů, a chromatická spirála splývá v malý nucleolek. Iso-
lované lininové sloupce táhnou se zprvu v podobě souvislých,
koncentrických pruhů ve vaječníku. Později duří vždy víc a
více a záhy vyplňují v podobě jemně zrnité hmoty celé jádro,
které vzrůstá do velikých rozměrů (II. perioda vzrůstu). Nu-
cleolky, vzniklé splynutím chromonemů se shluknou a utvoří
nám již známé »vnitřní jádro«.
Způsob, jakým z endonucleu se tvoří třetí generace chro-
mosomů, strepsinemy viděl jsem u chrousta poprvé. Je tu něco
podobného, co VErDOvskÝ (1907) pozoroval u Rhynchelmis a
Glossifonie a nejnověji (1912)též u Aphrophory. Chromosomy,
které se tvoří v mužském a ženském pronucleu u Rhynchel-
:
Ovogenetické studie. bl
mis, jsou tenká vlákna, na nichž je celá řada drobných nucle-
olků v řadě upevněna; tedy tvar týž, jaký já znázornil na
obr. 19.
Týž autor zjistil dále, že u Aphrophory (která má též
acrotrofické vaječníky) je něco podobného a že nucleolky,
které se tvoří na chromosomech, je přebytečný chromatin, je-
hož se chromosomy odvrhováním zbavují.
Totéž možno snadno zjistit 1 u chrousta. »Vnitřní jádro«
nezůstává dlouho v klidu jakožto »zárodečná skvrna«. Záhy
počíná se rozvolňovati (obr. 18) a differencovati v tenká vlák-
na, na kterých seřazeny jsou nucleolky různé velikosti. Toto
rozplétání »vnitřního jádra« pokračuje velmi rychle a dostá-
váme konečně tvar znázorněný na obr. 19. "Tenká vlákna, s rů-
žencovitě seřazenými nucleolky zaujímají velkou část jádra.
Samostatnost jednotlivých vláken nemohl jsem zjistiti. Tu a
tam zastihneme v jádře četné nucleolky, které nejsou ve spo-
jení s vláknem chromosomovým. Tyto byly patrně odvrženy
jako přebytečný chromatin.
Nemaje dosti preparátů po ruce, nemohl jsem sledovati
»nucleolisaci« u chrousta do podrobností. Myslím, však, že
jedná se tu o týž zjev, který VEJDOVSKÝ popsal pro Aphro-
phoru. Rovněž tak zajímavé sledování dalších změn chromo-
somů před zracími děleními a definitivní jejich úpravy ne-
mohl jsem předsevzíti. Bude mi však zajisté možno doplniti
záhy všechny své údaje též prozkoumáním zracích dělení a
oplození a to nejen u chrousta, nýbrž 1 u všech hmyzů dříve
popisovaných.
Výsledky.
Vývoj vajíčka všech ode mne studovaných hmyzů mož-
no uvésti na jednotné schéma. V základě je všude pochod
týž, rozdíly jsou jen v detailech podřízeného rázu.
Ovogonie vznikají v konečném vlákně syneytialného cha-
rakteru, které přechází v konečnou komůrku. Možno sle-
dovati přechod od jader konečného vlákna do elementů ko-
nečné komůrky. Na rozhraní konečného vlákna a komůrky,
nebo na počátku této ovogonie se silně množí kinetickým dě-
lením. Po posledním dělení vytvářejí se v goniích opět chro-
Im + means
SA ZLÝ KA
52 XV. Jindřich Veselý:
mosomy jako by mělo dojíti k opětovnému dělení. Tak se ale
nestane. Gonie nemohou se dále děliti, vyčerpaly svou energii
a mění se v synaptocyty. Lininový podklad chromosomů (u
hmyzu možno snadno poučiti se o zvláštní struktuře chromo-
somů, kterou objevil Vejdovský: chromatin vine se v podobě
spirály »ehromonemu« kol lininového podkladu) se rozpadne,
tak uvolní se vlákna chromonemová, která po nějaké době se
shluknou v husté synapticke klubíčko. Chromonem vytvoří
si opět linin a tak vznikají nové, tenké chromosomy »lepto-
nemy.« Synapse je důležitá zvláště proto, že v ní děje se u
většiny hmyzů parallelní kopulace leptonemů a s ní ruku
v ruce číselná redukce.
Parallelní kopulace probíhá tímto způsobem: vždy 2
vlákna se k sobě ponenáhlu přibližují, zatím co se klubíčko
synaptické uvolňuje. Vlákna sbližují se parallelně po celé
délce. Brzy leží tak blízko u sebe, že nelze jejich individualitu
více rozeznati, až konečně splývají úplně a to tak, že nej-
prvé splynou lininové podklady a pak teprvé chroma-
tinové části. Kol splynulého lininu sestaví se chromati-
nové částice opět v chromonem, vinoucí se kol něho v podobě
spirály. "ato generace chromosomů jsou »mixochromosomy«
či »pachynemy«. Vytvořením jejich dána je hranice mezi sy-
naptocyty a druhou periodou vzrůstu. Počátek této charakte-
risován je důležitým stadiem (objeveným Vejdovským 1911—
1912), totiž II. synapsí.
Mixochromosomy zůstávají nějakou dobu v klidu, ale
pak nastává další pochod: limnový podklad jejich působením
šťávy jaderné zduří a vyplní posléze jakožto »secundární sí-
tivo« celé jádro, které následkem toho vzrůstá a mění se v
typický váček zárodečný. Tim samozřejmě pozbudou »chro-
monemy« své opory a splývají ve zdánlivě kompaktní »nu-
cleolus«, patrně »Keimfleck« dřívějších autorů. Tento »nucle-
olus« nazvaný od Vejdovského »vnitřním jádrem« chová v
sobě chromonemy, jež nepozbyly své individuality.
Vnitřní jádro se opět záhy differencuje v novou gene-
raci chromosomů, která se ihned štěpí: jsou to strepsinemy
ve formě dyad.
Vývoj vajíčka u Dytisadů liší se od obecného typu tím,
ze sprovázen jen t. zv, »hmotou chromatickou«. "Tato je pouhý
Ovogenetické studie. 53
přechodný útvar, v němž hromadí se přebytečný chormatin
ve formě malých nucleolků (nucleolisace). V čas synapse
slouží »hmota chromatická« za obal pro chromosomy a po vy-
tvoření pachynemü zaniká, rozpouštějíc se v šťávě jaderné.
Jinak se Dytiscidae neliší v ničem od uvedeného schematu.
Některé ovogonie mění se v živné buňky. V tomto pří-
padě nedojde k vytvoření mixochromosomů. Sekrece půso-
bena je výhradně chromosomy, které, shluknuvše se v jedno-
litou hmotu »nucleolu« odštěpují od sebe particule chroma-
tinu; tyto postupují k periferu jádra, kde působením plasmy
mění se v živé hmoty pro vajíčko. Nikdy chromatin nepře-
chází do vajíčka nezměněný v podobě chromidii.
Seznam literatury.
BARANECKÝ: Die Kernteilung in den Pollenmutterzellen einiger
Tradescantien. Botan. Zeitung. Bd. XX XVIII. 1880.
BERLESE, A.: Gli Insetti, loro organizzazione, svilluppo, abitudini
e rapporti col uomo. Vol. 1. 1909.
BovERr, Th.: Ergebnisse über die Konstitution der chromatischen
Substanz des Zellkerns. Jena 1904.
Craus, C.: Beobachtungen über die Bildung des Insecteneies. Z.
wiss. Zool. Bd. XIV. 1864.
DAIBER, M.: Beiträge zur Kentniss der Ovarien von Bacillus Ro-
stu. Jenaische Zeitschrift. Bd. XXXIX. 1904.
DEBASIEUx, P.: Les débuts de Vovogéněse dans le Dytiscus margi-
nalis. La Cellule, t. XXV. 1909.
GIARDINA, A.: Origine dell’ oocite e delle cellule nutrici nel Dyti-
seus. Internat. Monatschr. Anat. Physiol. Bd. XVIII. 1901.
— Sul primi stadii dell’ oogenesi e prineipalmente sulle fasi di
sinapsi. Anat. Anz. 1902.
GREGOIRE, V.: Les cinèses de maturation dans les deux regnes. La
Cellule, t. XXVI. 1910.
Gross, J.: Untersuchungen über die Histologie des Insectenova-
riums. Zool. Jahrb. Bd. XVIII. 1903.
GÜNTHERT, TH.: Die Eibildung der Dytisciden. Zool. Jahrb. Bd.
XXX. 1910.
HACKER, V.: Allgemeine Vererbungslehre, Braunschweig 1911.
HENKING: Untersuchungen über die ersten Entwicklungsvorgánge
in den Eiern der Insecten. Z. wiss. Zool. Bd. LIV. 1892.
Heymons, R.: Die Entwicklung der weiblichen Geschlechtsorgane
von Phyllodromia (Blatta) Germanica. Z. wiss. Zool. Bd.
LIII. 1891,
54 XV. Jindrich Vesely:
JANSSENS, F. A.: La spermatogenese chez les Tritons, La Cellule,
t. XIX. 1901.
KorscHELT, E.: Zur Frage nach dem Ursprung der verschiedenen
Zellenelemente der Insectenovarien. Zool. Anz. 1885.
— Ueber die Entstehung und Bedeutung der verschiedenen Zel-
lenelemente des Insectenovarium. Z. wiss. Zool. Bd. XLIII.
1886.
KÖHLER: Untersuchungen über das Ovarıum der Hemipteren. Z.
wiss. Zool. LX XXVII. 1907.
LEevp1G, F.: Beiträge zur Kenntnis des tierischen Eies im unbe-
fruchteten Zustand, Zool. Jahrb. Bd. III. 1888.
LuBBOcK, G.: On the ova and pseudova of Insects, Phil. Trans.
Roy. Soc. London. Vol. 149, 1859.
MARSHALL: Contributions towards the Embryology and Anatomy
of Polistes pallipes. Z. wiss. Zool. LXXX VIII. 1907.
— The early history of the cellular elements of the ovary of
a Phryganid, Platyphylax designatus Waltr. Z. wiss. Zool.
LXXX VIII. 1907.
McGILL, CAROLINE: The behaviour of the nucleoli during the
ovogenesis of Dragon-Fly. Zool. Jahrb. Abt. f. Anat. Bd.
XXTEE
MEENTKOvV, E.: Embryologische Studien an Insecten. Z. wiss. Zool.
Bd. XIV.
PAULCKE, W.: Über die Differenzierung der Zellenelemente im O-
varıum der Bienenkénigin. Zool. Jahrb., Anat. Bd. XIV. 1900.
Rages, O.: Zur Kenntniss der Eibildung bei Rhizotrogus solstitialis
Z. wiss. Zool. Bd. LX VII. 1900.
RAMBOUSER FR. J.: Cytologické poměry slinných žlaz u larev Chi-
ronomus plumosus L. Král. Čes. Spol. Náuk. 1912.
SINÈTY, R. DE Recherches sur la biologie et l’anatomie des Phas-
mes. La Cellule, t. XIX. 1901. W
STEIN, F.: Die weiblichen Geschlechtsorgane der Káfer, Berlin
1847.
VEjpovský, FR.: Neue Untersuchungen über die Reifung und Be-
fruchtung. Kön. Behm. Ges. der Wissch. Prag. 1907.
— Podelnä kopulace chromosomů jakožto podklad pro analysu
jádra buněčného. Král. čes. spol. náuk. 1909. Praha.
— Zum Problem der Vererbungsträger. Kön. Böhm. Ges. der
Wissch. Prag 1911—1912.
WEISMANN, A.: Die Kontinuität des Keimplasmas als Grundlage
einer Theorie der Vererbung. Jena 1885.
WIELOWIESKI: Zur Morphologie des Insectenovariums. Zool. Anz.
1886.
WILL, L.: Die Entstehung des Eies von Colymbetes fuscus L. Z. wiss.
Zool. Bd. XLIII. 1886.
Ovogenetické studie.
ot
č1
WoLTERECK, R.: Zur Bildung und Entwicklung des Ostracoden-
Eies, Z. wiss. Zool. Bd. LXIV. 1898.
BucHNER, P.: Das accessorische chromosom in Spermatogenese
und Ovogenese der Orthopteren. Arch. für Zellforsch. Bd.
III. 1909.
Vyklad tabulky.
Obr. 1.—11. Stenobothrus.
Obr. 1. Počátek konečné komůrky. a — normální jádra, d — de-
generovaná. Imm. ts. Ok. 2.
Obr. 2.: Mitotické dělení ovogonie. Imm. th. Ok. 5.
Obr. 3.: Pokračování konečné komůrky. a — počínající inte-
grace chromosomů, b-— stadia pseudoprofatická, c-— synaptocyty.
Imm. tız. Ok. 2.
Obr. 4.: Stadium pseudoprofatické při větším zvětšení. Imm.
1/19. Ok. 4.
Obr. 5.: Synapse. Imm. !/ıs. Ok. 4.
Obr. 6.: Parallelní kopulace chromosomů.
Obr. 7.: Řez trubicí vaj. v stadiu mixochromosomů (a.) p= pa-
ralinin, i = vnitřní jádro. Imm. !lıs. Ok. 2.
Obr. 8.: Mixochromosomy. Imm. ‘/5. Ok. 4.
Obr. 9.: Zdureni lininu a tvoření vnitřního jádra. Imm. tıs.
Ok. 4.
Obr. 10.: Tvoření nových chromosomů z vnitřního jádra. Imm.
1/19. Ok. 3.
Obr. 11.: Strepsinemy. Imm. !/ıs. Ok. 2.
Obr. 12.—16. Car. cancellatus. lig.
Obr. 12.: Rossetovité dělení ovogonií. Imm. !ıs. Ok. 5.
Obr. 13.: Ovogonie v klidu. Imm. 1/x. Ok. 5.
Obr. 14.: Synapse. Imm. !lı2. Ok. 5.
Obr. 15.: Parallelnı kopulace leptonemů. Imm. ‘/5. Ok. 5.
Obr. 16.: Mixochromosomy. Imm. !ıs. Ok. 5.
Obr. 17. Dytiscus marginalis L.
Obr. 17.: Strepsinemy. Imm. 1/1. Ok. 2.
Obr. 18.—19. Melolontha vulgaris F.
Obr. 18.: Počínající differenciace vnitřního jádra. Zeiss D.
Ok. 4.
Obr. 19.: Nucleolisace chromosomů. Zeiss D. Ok. 4.
See si BETTER
k Ha PPT AN DI
par LES APE dok:
1;
Kg
B
Sr
Sites
ESA T ESK VE E Me Lt res:
Tie
W
PN a
J VESELÝ: OVOGENETICKÉ STUDIE.
Veselý del.
Vestnik Kral ceské Spol Nauk 1912. č.15.
XVI.
Monographia generis Trioza Foerster.
Species regionis palearcticae.
Pars III., No. 21.—35.
Dr. Karel Šulc, Michálkovice-Ostrava, Moravia.
Mit 15 Tafeln.
Vorgelegt in der Sitzung am 14. Juni 1912.
21. Trioza saxifragae Lorw 1888.
(Tab. 21.)
Kopf. — Scheitel 0-28 mm breit, 0-20 mm in der
Mittellinie lang, hinten mäßig ausgeschnitten, die Vorder-
ecken breit abgerundet. — Fühler 065 mm lang (die ein-
zelnen Glieder I—X messen der Reihe nach in 0-00 mm : 5, 5,
17, 6, 4, 5, #, 5, 5, 6), Sinnesorgane ganz wie bei Tr. urticae
beschaffen. — Stirnkegel: 010 mm lang, rasch ver-
schmälert, zugespitzt, nicht divergierend, behaart. — Fär-
bung: der ganze Kopf ganz schwarz, die Fühler haben die
ersten 2 Glieder braun, die 2 letzten pechschwarz, das Glied
3 gelb, die Glieder 4-8 gelbbraun.
Thorax oben ganz schwarz, unten stellenweise röt-
lichgelb.
Vorderflügel ist 1-90 mm lang, 0-82 mm ist die
größte Breite am Anfang des äußeren Drittels. Das Flügel-
ende breit abgerundet, die hintere Hälfte des Flügelendbo-
gens um eine Spur flächer als die vordere, der Gipfel in der
Insertion der M1 +2. — Flůgeladern: C + Sc und Ri
gleichmäßig leicht gekrümmt, Rs fast gerade, vor seinem
Ende kurz leicht nach hinten ausgebogen, er endigt knapp
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XVL Dr. Karel Šulc:
über der Insertion der M5 + 4, M endigt über der Insertion
des Cul, M1+2 gerade, M3 + 4 leicht gebogen, Cul kreis-
bogenförmig. — Färbung der Adern: gelbbraun, die Rippen
bräunlich; die äußere Hälfte der A2 tiefschwarzbraun. —
Flügelmembran ganz schwach gelblich. — Oberflache-
dornen bedecken alle Felder vollständig, nur kaum merkbare,
schmale, dornenfreie Streifen den Adern entlang freilassend;
sie treten in allen Randfeldern bis dicht an den Rand heran
und sind dortselbst nicht abgestutzt; die Dornen selbst stehen
in Quadraten auf 0-01—0-02 mn voneinander. — Spärliche
Unterflächedornen sind nur in der cell. Rs und zwar in dem
außersten Teile vorhanden. — Marginaldornen wie bei Tr.
urticae L.
Hinterflügel gewöhnlich.
Beine gelbbraun, die Oberschenkel und Tarsen sind
bräunlich.
Abdomen pechschwarz.
G Körperende. — Genitalsegment von der
Seite nach hinten und unten gleichmäßig bogenförmig, oben
wellenförmig, 0-20 mm lang, 0-14 mm hoch, zerstreut behaart,
schwarz. — Kopulationszange: von der Seite gese-
hen ist der einzelne Ast schuppenförmig, etwa hoch trapez-
förmig, unten am breitesten, nach oben verschmalert, ‚vorn
und hinten schwach ausgebogen; oben ist die Vorderecke ab-
gerundet scharfwinklig, kurz ausgezogen, die Hinterecke in
einen an der Basis am schmälsten nach oben immer breiter
werdenden, vorn scharfwinklig lang ausgezogenen, obeu
abgestutzten, hinten rechtwinklingen stark zur Mittellinie ge-
neigten Fortsatz endigend; zwischen dem Fortsatze, der ei-
nem Vogelkopfe mit kurzem Halse nicht unähnlich ist, und
dem unteren trapezförmigen Teile ist eine sattelförmige von
vorn nach hinten herabfallende Vertiefung, zwischen der Vor-
der- und Hinterecke eine kreisrunde Ausrundung, die Höhe
der Zange beträgt 0-13 mm, die Breite des unteren Teiles
0:07 mm, die obere Endlänge des hinteren Fortsatzes 0-04 m.
Von oben: die Vorderecke kurz spitzwinklig ausgezogen, die
Hinterecke in einen Fortsatz ausgezogen, der oben ganz ge:
rade, etwas verdickt erscheint und vorn scharfwinklig, hin-
ten rechtwinklig ist; zwischen beiden Fortsätzen eine kreis:
Monographia generis Trioza Foerster.
os
runde Aushöhlung, die hinteren Fortsätze dachartig zur Mit-
tellinie geneigt. — Von hinten: der untere schuppenförmige
Teil hoch dreieckförmig, oben abgerundet auf der inneren
Seite, wo der hintere Fortsatz sich emporhebt tief sattelfor-
mig und von da nach unten rinnenförmig vertieft; der Fort-
satz selbst unten am breitesten, nach oben schmäler werdend
in der schon beschriebenen Weise endigend (in.entsprechender
Perspektive). — Der äußere Umriß der zusammengeschlos-
senen Zange ist ein breites 0, oben mit w-förmigem Kin-
schnitte, der innere eine schmale, oben und unten scharfe El-
lipse. — Mäßige Behaarung, die namentlich hinten um die
sattelförmige Vertiefung am stärksten und längsten ist.
Honiggelbe bis schwarzbraune Färbung. — Analseg-
ment 0-22 mm hoch und in der Mitte der Höhe ©10 jm breit,
von da nach unten und nach oben am Hinterrande mäßig ver-
schmälert, nach hinten nicht lappenförmig verbreitet, vorn
leicht ausgebogen, fast gerade, oben gerade abgestutzt. — In
der oberen Hälfte zerstreut, lang behaart. — Farbe unten
schwarzbraun, oben heller. — Anus nicht abgesetzt.
© a nome. — Analsegment von oben um
den Anus breit, dann rasch verschmalert, hinten an der stum-
pfen Spitze kurz von den Seiten abgestutzt, im ganzen sehr
kurz. — Auf den Praeparaten: 095 mm lang, und im Basal-
teile 0-10 mm breit; der obere Umriß in der Mitte eingebogen,
über dem Schnabelende ausgebogen; Schnabel kurz, allmäh-
heh ausgezogen, das Ende breit, von oben nach unten abge-
rundet, der untere Umriß hinten ausgebogen, der Basalein-
schnitt breit und seicht. — Spärliche Behaarung des Basal-
teiles unter dem Anus, Anfang des Schnabels mit einigen
längeren und kürzeren Haaren, eine Reihe längerer Haare
unter dem oberen und eine über dem unteren Umrisse; das
Ende dieht mittellang behaart. Es sind keine Dornen vor-
handen. — Die Partie um die vordere Hälfte des Anus nicht
genügend chitinisiert, vor dem Anus ein schmales Chitinstück
(Sklerit). — Anus recht lang, 0-16 mm 1. L D., geräumig,
rıngsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drůsen-
een und ein Kranz kleiner Haare. — Genitalsee-
ment: oben wellenförmig begrenzt, 0-22 mm lang, unten
leicht ausgebogen, 0-22 mm lang; die Vorderseite 0-27 mm
1*
À XVI. Dr. Karel Sulc:
lang und nach vorn winklig ausgezogen, der Schnabel kurz,
spitzig, fast rechtwinklig. — Einige längere Haare unter dem
oberen Umrisse, die sich am Einde des Schnabels vermehren;
das ganze mittlere Drittel der Fläche dicht, lang, zerstreut
behaart. Es sind keine Dornen vorhanden. — Äußere Le-
gescheiden sind hinten abgerundet und erreichen etwa
das Ende des Genitalsegmentes; sie sind an der Basis fein
schuppenförmig, auf der hinteren Hälfte fein länglich ge-
ritzt. — AuBerer Legestachel: der Körper ist gerade,
Leiste mit Leistehen gehen am oberen Rande, das Endstück
ıst gerade, überall fast gleich breit, stark chitinisiert, das
Ende scharf zugespitzt, oben und unten mit je zwei scharfen
Zähnen. — Innerer Legestachel ist kurz dreieckför-
mig, mit stark chitinisiertem Grate, stumpfer Spitze, einem
winzigen Nabel und einer schmalen Leiste am unteren Rande.
— Farbe beider Endsegmente ist schwarz.
Körpergröße 230 mm, bis zum Ende der geschlos-
senen Flügel gemessen.
Nährpflanze: Saxifraga aizoon. (LoEw.).
Lebensweise: »Die Larven dieser Art sitzen in den
Achseln der Blätter der grundständigen Blattrosetten von’
Saxifraga Aizoon Jacq. Ihre Verwandlung zu Imagines fin-
det im Juli und August statt. Die Imagines überwintern und
legen Ende Mai oder Anfang Juni ihre Eier auf die Blätter
ihrer obgenannten Nährpflanze.« (LoEw.).
Larven: sind von Lorw 1888 beschrieben worden.
Vorkommen: nur einmal gefunden. ;
Geographische Verbreitung: Styria sup., im
der Gegend von Vordernberg.
Bemerkung. — Diese Beschreibung ist nach den ty-
pischen Exemplaren Lorws, die noch im K. k. Hofmuseum
in Wien aufbewahrt waren, angefertigt worden. — Die Ver-
wandschaftsverhältnisse weisen zu den Tr. cirsii dispar pro-
aıma und munda? hin.
Literatur und Synonymie.
saxifragae LOEW F., Übersicht d. Psyll. v. Öst.-Ung., Verh. d. z. b. Ges.
— Wien, 1888.
— PUTON, Catalog, Caén, 1899.
= OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg. 1907.
Monographia generis Trioza Foerster. 5
22. Trioza Schrankii Fror 1861.
(Tab: 22)
Kopf. — Scheitel hinten gerade, 0-33 mm breit, in
der Mittellinie 0-20 mm lang, mit breit abgerundeten Vorder-
ecken. — Fühler 0-75 mm lang (die einzelnen Glieder mes-
sender. Reihe nach: 5,5, 20,8, 5,7, 5, 5, 6, 7 ın 0.00 mm). =
Stirnkegel 0.16 mm lang, allmählich konisch, mit pa-
rallel verlaufenden Längsachsen, auf dem Gipfel abgerundet,
nach unten mäßig geneigt, zerstreut behaart. — Färbune:
Scheitel und Fühlernäpfe ganz schwarz, die Fühler haben
die ersten 2 Glieder braun, das 3. gelb, das 4-8. gelbbraun,
das 9. und 10. pechschwarz; die Stirnkegel sind gelbpraun, an
der Basis schwarzbraun, die Spitze ist heller.
mora x ist schwarz:
Vorderflügelist 225 mm lang, 1 mm ist die größte
Breite am Anfang de. auBerem Drittels; das Ende abgerun-
det zugespitzt, der Flügelgipfel befindet sich am Anfang des
außeren Drittels des »n. cell. M1 + 2 die vordere Hälfte des
Flügelendbogens ist mehr gekrümmt als die hintere. —
Adern: C + Sc ziemlich gekrümmt, R1 leicht gebogen, Rs
in der äußeren Hälfte leicht nach vorn gebogen, er endigt über
der Insertion der M3 +4, M ziemlich lang, sie endigt über
der Insertion des Cul, M1 +2, M3-+4 gerade, Cul. kreis-
bogenförmig. — Die ae der Adern gleichmäßig bräun-
lich. — Membran: fein leicht gelblich bis intensiv gleich-
mäßig bernsteingelb. — Dornen: Oberflächedornen bedecken
alle Felder vollständig, kaum erkennbare dornenlose Strei-
fen den Adern entlang freilassend; sie stehen in Quadraten
auf 0-01—0-02 mm voneinander. — Unterflächedornen be-
decken die ganze cell. C — Sc, R1 und Cu, dann das innere
Drittel und äußere Viertel der cell. Rs, weiter die drei inne-
ren Viertel der cell. M. — Marginaldornen etwa wie bei Tr.
urticae L. beschaffen.
Hinterflügel gewöhnlich.
Beine gelbbraun mit schwarzbraunen Tarsen und
Oberschenkeln.
Abdomen schwarzbraun, die Verbindungsmembran
rotbraun.
6 XVI. Dr. Karel Šulc:
G Kórperende. — Genitalsegment von der
Seite 0-15 mm hoch und 0-20 m lang, nach hinten und unten
kreisbogenförmig begrenzt, zerstreut behaart, gelbbraun. —
Kopulationszange: der einzelne Ast, von der Seite
sesehen, ist unten am breitesten in dieser Richtung, nach oben
erscheint er von der Basis als aus 2 Teilen bestehend: 1. vorn
in einen schuppenförmigen, elliptischen, nach oben ver-
schmälerten, vorgewölbten dunnen Lappen ausgezogen,
2. hinten in einen 0-14 mm hohen, ın der unteren Hälfte sıch
allmählich verschmälernden, in der oberen 0015 mm gleich
schmalen, geraden, am Gipfel gerade abgestutzten Ast end-
gend; die vordere Spitze des Endes ist scharf, rechtwinklig,
die hintere scharf spitzig, dünn, kurz ausgezogen und nach
unten gekrümmt. Die Höhe des hinteren Astes 0:14 mm, die
größte Breite desselben 0-03 mm, die Breite des oberen Teiles
6019, die Länge des abgestutzten Endes 0-02 mm, die Höhe
des vorderen schuppenförmigen Lappens von der Basıs der
Zange 0-10 mm, die größte Breite desselben 0-06 m. — Der
hintere Umriß ist in der oberen Hälfte fast gerade, in der
unteren stark bauchig nach hinten ausgebogen. — Von oben:
das Ende des schuppenförmigen Lappens ist glatt, ohne
Zähne und F'ortsätze, das Ende des hinteren Astes ist läng-
lich tränenförmig, vorn breiter, abgerundet, hinten schmal
und spitzig. — Von hinten ist größtenteils nur der hintere
Teil der Zange zu sehen; er ıst unten breit, und innen leicht
lappenförmig erweitert, die Endhälfte ist schmal, leicht nach
innen gebogen, das Ende oben gerade abgestutzt, innen recht-
winklig, außen kurz scharfspitzig ausgebogen; hinter
dem äußeren Umrisse des hinteren Teiles sieht man einen
Teil des vorderen schuppenförmigen Lappens in entsprechen-
der Perspektive. — Ziemlich lange und diehte Behaarung der
oberen Hälfte des schuppenförmigen Lappens und der unte-
ren Hälfte des hinteren astförmigen Fortsatzes; der obere
Teil des letzteren nur kurz behaart. — Gelbbraune Farbe, das
Ende des hinteren Teiles ist schwarz. — Analsegment
ist 0-20 mm hoch und in der Hälfte der Höhe 0-13 mm breit;
der vordere Umriß leicht nach vorn gebogen, der hintere
ziemlich bauchig, das Ende gerade abgestutzt. — Lange Haare
auf der oberen Hälfte des Segmentes, gelbbraune Farbe.
=
Monographia generis Trioza Foerster.
© Korperende. — Analsegment von oben ist
ee keilförmig, um den Anus recht breit, das Ende breit, von
den Seiten ee abgestutzt und abgerundet. Von der Seite
auf den Präparaten ist das Analsegment 0-40 mm lang und
0-17 mm in dem Basalteile breit; der obere Umriß ist unter
dem Anus im ganzen stark vorgewölbt; die Vorwölbung hat
m der Mitte eine leichte Einbuchtung dann gegen das Ende
noch eine senkudäre Vorwölbung; es ist kein Schnabel, son-
dern nur am Ende eine kleine Spitze vorhanden; die Partie
um die vordere Hälfte des Anus ist nicht genügend chitini-
siert. — 3—4 längere zerstreute Haare unter dem Anus; das
Enddrittel des Segmentes ziemlich dicht lang behaart; es
sind keine Dornen vorhanden. — Anus 15 mm im L. D.
ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsen-
öffnungen und ein Kranz kleiner Haare — Genital-
segment von der Seite ist dreieckförmig, vorn ausgebogen,
0-30 mm lang, oben leicht ausgebogen, 0-27 mm lang, unten
in der vorderen Hälfte leicht ausgebogen, 0-25 mm lang; es
ist kein Schnabel vorhanden, die Spitze ist kurz, scharf, fast
rechtwinklig. — Einige längere Haare unter dem oberen
Umrisse der hinteren Hälfte, sonst sind die vorderen °/, dicht
mittellang behaart; es sind keine Dornen vorhanden. —
ÄußereScheiden sind kurz, hinten abgerundet, auf der
Oberfläche fein geritzt, erreichen etwa das Ende des Genital-
segmentes. — Äußerer Legestachel hat den Körper
kurz wellenförmig geritzt, die Leiste am oberen Umrisse; das
stark chitinisierte Ende ist im ganzen nach oben gerichtet,
wird nach hinten nur allmählich schmäler, hat das Ende
scharfspitzig, oben und unten je zwei Zähne. — Innerer
Legestachel ist kurz dreieckförmig, hat eine hinten
Sante Spitze, unten eine schmale Leiste und einen winzigen
Nabel. — Färbung beider © Endsegmente ist braun-
schwarz.
Körpergröße 250-275 mm.
Nährpflanze, Lebensweise und Larven
sind unbekannt; Imagines wurden anfangs September ge-
sammelt. (FLoR).
Vorkommen: nur in vier Exemplaren im ganzen
bekannt.
EE
S XVI. Dr. Karel Šulc:
Geogr. Verbreitung: Austria: Styria, Mariazell,
leg. FLoR; Austr. Inferior, Piesting, Carinthia, Villach, leg.
F. LoEw, coll. K. k. Hofmuseum in Wien.
Bemerkung. — Die beiden typischen Exemplare
Fror’s befinden sich noch im K. k. Hofmuseum in Wien, zu
denen noch 2 von Lorw gesammelte Individuen hinzukamen;
alle diese vier Stücke gehören einheitlichem Typus an und
entsprechen der Beschreibung Fror’s 1861; meine Beschrei-
bung wurde nach den Originaltypen Fror’s angefertigt. Die
Art steht am nächsten den Arten dispar, Cirsii, saxı-
fragaeundev.munda. |
Literatur und Synonymie,
Schrankii FLor G., Z. Kenntnis d. Rhynch., Moskva, 1861.
— LoEw F., Katalog d. pal. Psyll, Wiener Ent. Ztg., 1882.
— idem, Revision d.pal. Psyll. Ver. d. k. k.z. b. Ges. Wien, 1882.
= idem, Úbersicht, d. Psyll. v. Öst.-Ung., ibidem 1888.
— PUTON, Catalog, Caen, 1899.
— OŠANIN, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
23. Trioza abdominalis Fror 1861.
(Tab. 23.)
Kopf. — Scheitel 0:30 mm breit, 0-20 mm lang, hin-
ten gerade, oder mäßig ausgerandet, die Vorderecken mäßig
verschmälert und abgerundet. — Fühler: 080 mm lang
(einzelne Glieder: 5, 5, 20, 9, 5, 6, 6, 7, 5, 7, in 000 mm), alle
Glieder außer den zwei breiten basalen gleich breit, die zwei
letzten etwas gegen das Ende verbreitet, die Sinnesgruben
auf dem 2. 4. 6. 8. und 9. je eine, auf dem 10. zwei kleine; alle
Sinnesgruben sind einfach kreisrund, nicht vorspringend,
die des 2, und 10. Gliedes haben cca. 0-004 mm 1. D., die übrigen
je eine 0:01 mm. — Fühlernäpfe genügend groß, gut von oben
sichtbar. — Stirnkegel 0-12 mm lang, von breiter Basis
allmählich verschmälert, ziemlich scharf zugespitzt, mit paral-
lel verlaufenden Längsachsen. — Färbung: Grund des
Scheitels schmutzig hellgelbt, oder bräunlichgelb, bisweilen
mit grünlichem Anfluge, bei den œ nur auf den schmalen
Vorderrand beschränkt, der übrige Teil des Scheitels ein-
heitlich schwarz, bei den ©© nur eine angedeutete unbe-
u
Monographia generis Trioza Foerster. 9)
stimmte Zeichnung als rotliche Bräunung; Fühlernäpfe
weißgelblich, grünlich gelb, die Fühler weißgelb oder hell
grünlichgelb, die zwei ersteren Glieder braun, die zwei letz-
teren braunschwarz, das S. Glied in der distalen Hälfte ge-
bräunt. — Stirnkegel gelblich, grůnlichgelb, können gebräunt,
bei gut ausgefärbten Exemplaren bis braun werden (mit Aus-
nahme der Spitze, die gelblich bleibt).
Thorax: Grundfarbe gelblich, grünlichgelb (9),
rötlich (©), die Zeichnung ausgedehnt, nicht begrenzt, zu-
sammenfließend, meist bei Q% rotbraun, bei den GS pech-
schwarz.
o Vorderflůgel: 260 mm lang, 1 mm die größte
Breite etwas hinter der Hälfte der Länge; Flügelende ver-
schmälert, die vordere Hälfte mehr gekrümmt als die hintere,
die mehr flacher erscheint, Flügelspitze abgerundet; Flügel-
gipfel ein Stückchen hinter der Insertion der M1+2. —
Adern: fein, überall gleich breit, R1 ziemlich flach, Rs lang,
er endigt über der Insertion der M1 +2, ist leicht wellen-
förmig, in der äußeren Hälfte nach vorn ausgebogen, vor der
Insertion eingebogen; M lang, sie endigt gerade, Cu in der
äußeren Hälfte fast kreisbogenförmig; Cu2 fast im rechten
Winkel zum Rande verlaufend. Färbung der Adern: bleich,
in der äußeren Hälfte (insgesamt mit dem Rande) bräunlich,
mit fein gezeichneten Rippen. — Flügelmembran:
wasserhell; Oberflächedornen in allen Zellen vorhanden, die
ganzen Felder bei Wahrung gleichmäßig schmaler dornenloser
Streifen mit Dornen bedeckt; zur C + Sc treten die Dornen
dieht heran, im ganzen Umfange der cell. R1 dornenlose
Streifen entwickelt, zu den Rändern der Zellen von der
Insertion des Rs bis zum Cu2 treten die Dornengruppen dicht
heran und sind nicht von den Seiten verschmälert; Unterflä-
chedornen sind in voller Breite nur in dem äußersten Viertel
der cell. Rs auf der ganzen cell. C + Sc und dem postsutralen
Teile cell. Cu entwickelt, sonst fehlen sie vollständig. —
Marginaldornen cca. wie bei urticae L. — cell. R 1 wird von
Anfang bis zum Ende allmählich verschmälert.
‚ Hinterflügel: 180 mm lang, 0-70 mm die größte
Breite etwas hinter der Hälfte der Länge; die innere Hälfte
des Vorderrandes gerade, die äußere eingebogen, das Ende
EEE Zn
10 XVI. Dr. Karel Šulc:
breit abgerundet, die Flügelspitze in der Hälfte des Randes
cell. Rs; der Adernverlauf gewöhnlich.
Beine: hellgelb; Schenkel an der Oberseite geschwarzt,
bisweilen schwarz mit heller Spitze; letztes Tarsalglied und
die Klauen etwas gebräunt.
Abdomen: hellgrün, hellgrün mit bräunlichen Wi-
schen, oder auch oben und unten ganz schwarz, bisweilen mit
schmalen hellen Hinterrändern.
G Körperende — Genitalsegment von der
Seite 0-16 mm hoch und 0-22 mm lang, unten fast gerade, hin-
ten bogenförmig, an der Hinterhälfte spärlich zerstreut be-
haart, hellgrün, bis braunlich. — Kopulationszange:
von der Seite 0.15 mm hoch, der untere, 0-10 mm hohe und
an der Basis ebenso breite Teil ıst schuppenförmig, vorge-
wölbt, vorn und hinten mäßig ausgebogen, nach oben mäßig
verschmälert; hier ist er vorn in einen niedrigen, sich ver-
schmälernden, kurz zungenartigen Fortsatz ausgezogen, hin-
ten in einen 0-05 mm langen nach vorn gekrümmten, mäßig
sich verschmälernden Astfortsatz endigend; das Ende des
letzteren ist oben abgestutzt abgerundet, vorn scharfwinklig,
hinten kurz rechtwinklig zugespitzt; der Teil zwischen den
beiden Fortsätzen ist kreisrund ausgerandet; — von oben
erscheint der kleine zungenförmige Fortsatz dünn blattartig,
das Ende des astförmigen Fortsatzes ist ein langes, hinten
breiteres, sich nach vorn verschmälerndes, nach außen aus-
gebogenes, vorn und hinten zugespitztes Ellipsoid; — von
hinten ist die Basalhälfte der Zangenäste breit, nach außen
ausgebuchtet, die obere ziemlich rasch verschmälert und dünn
ausgezogen, sie endigen mit der ellipsoidförmigen Zacke, die
je nach Drehung der Zange in verschiedensten Perspektiven
erscheint; der äußere Umriß ist unten recht ausgebuchtet,
oben auf das Drittel verschmälert, der innere schmal, nach
unten scharf zugespitzt; es ist zu bemerken, das die Partie
am Anfang des obersten Drittels (die der Stelle entsprechen
würde, wo bei der Ansicht von der Seite der astförmige Fort-
satz beginnt) von den unteren ?/, nicht sattelförmig abgesetzt
ist, sondern ein allmählicher Übergang zu beobachten ist. —
Zerstreute Behaarung, die auf dem Vorder- und Hinterrande,
dann unter der vorderen Spitze des Endes länger ist. — Grün-
Monographia generis Trioza Foerster. 11
liche, gebräunte Färbung. — Analsegment: 020 mm
hoch, 0-15 mm die größte Breite in der Mitte der Höhe, vorn
fast gerade, nur leicht ausgebogen, hinten breit lappenformig,
gegen das Ende verschmälert, in der oberen Hälfte, nament-
heh auf ‘deren Hinterrande dicht behaart. — Analring
nicht selbständig, nicht abgesetzt; gelblich, grünlich, ge-
bräunt. |
© Körperende. — Analseg ment von oben kurz
keilformig, von den Seiten allmählich nach hinten verschmä-
lert. — Von der Seite auf den Präparaten länglich, 0-50 mm
lang, Breite des Basalteiles 0:12 jm; oben unter dem Anus
leicht eingebogen, über dem allmählich, lang ausgezogenen
Schnabel gerade, das Ende gerade, abgerundet, unten unter
dem Schnabel leicht eingebogen, der Basaleinschnitt seicht
und lang: die Partie um die vordere Hälfte des Segmentes
ungenügend chitinisiert. — Haare: einige spärliche kürzere
hinter dem Anus, einige längere unter diesen letzteren, über
dem Unterrande des Schnabels eine untere Reihe von cca. 6
kürzeren Haaren und über dieser einige (4—5) längere
Haare; der obere Umriß und das Ende oben kurzbehaart; es
sind keine Dornen vorhanden. — A nus 0:16 mm lang, ringsum
ein geschlossener Ring zweireihiger Drüsenöffnungen und
ein Kranz kleiner Haare — Genitalsegment: von der
Seite dreieckförmig, oben 0-40 nm, über dem allmählich lang
ausgezogenen Schnabel eingebogen, vorn gerade, 0-30 mm,
unten gerade, in der Mitte mit einem niedrigen Buckel,
0-50 mm lang, die Spitze ein wenig nach oben gebogen, von
unten nach oben abgerundet. — Die Seiten und der untere
Umriß dicht mittellang behäart, die Haare der obersten Reihe
auf dem Schnabel sehr lang. — ÄußereLegescheiden
überragen das Ende des Genitalsegmentes und erreichen nicht
das Ende des Analsegmentes, sind nach hinten verschmälert
und am Ende abgerundet, fast glatt, nur unten leicht geritzt.
— Äußerer Legestachel hat breiten Körper, Leiste,
der Oberleistenteil schmal, fein karriert, das Endstück gerade,
stark chitinisiert, das Ende spitzig, unten gerade mit 2 Zah-
nen, oben von oben nach unten hinten abgestutzt, gleichfalls
mit 2 Zähnen. — Innerer Legestächel hat den End-
teil kurz dreieckförmig, abgestutztes Ende, oben verdickten
12 XVI Dr. Karel Šulc:
(Grat und unten eine schmale Leiste. — Färbe beider End-
segmente hell grünlich, gelbgrünlich, die Spitzen gebräunt.
Körpergröße 25-31 mm.
Nährpflanze: unbekannt; sie wurde von REUTER
auf einigen dürren mit Chrysanthemum bewachsenen Stellen
gefunden und zwar sowohl Imagines wie auch Larven. — Sie
wurde auch von den Koniferen abgeklopft (LoEw).
Lebensweise: zwar unbekannt, aber nach den spär-
lichen Daten können wir urteilen, daß sie sich auf Chrysan-
themum bis September entwickelt, dann auf den Koniferen
herumwandert und schließlich überwintert.
Larven sınd bisher unbeschrieben.
Vorkommen: nicht überall.
Geogr. Verbreitnng: Austria, Hungaria, Rossia
(Fennia, Livonia), Suecia, Britannia (Scott: von BucHA-
NAN-WHITE in Scottia gefunden).
Bemerkung. — Meine Beschreibung wurde nach
den Exemplaren, die von M. O. REuTTER in Ispolis bei Abo,
Fennia gefunden wurden, angefertigt; sie stimmen vollkom-
men mit der Originalbeschreibung Fror’s und der einzigen
bis jetzt im K. k. Hofmuseum in Wien erhaltenen Type dessel-
ben Autors vollkommen überein. — Die Art ist interessant
durch ihre dimorphe Färbung, indem die GG dunkel schwarz-
sefärbt, die 99 heller braungefärbt sind. — Sie steht den
proxima, chrysanthemi, dispar und saxifrage am nächsten
und bildet gewissermaßen den Übergang zur striola, salici-
vora, curvatinervis und ihren Verwandten.
Literatur und Synenymie.
abdominalis FLoR, Rhynchota Livlands, 1861.
— idem, Zur Kenntnis der Psylloden, Moskva 1861.
— REUTER, Sveriges Psylloder, Ent. Tidskr. Stockholm,
1880.
= SCOTT, N.'0. add. spec. of Ps. n. t. Britain; Ent. M:
Mag., London, 1876.
— Scott, Psyllidae, found in Gr. Britain, ete. Ent. M.
Mag. 1882.
LoEw, Katalog d. pal. Psyll. W. ent. Ztg., Wien 1882.
= LoEw, Revision d. pal. Psyll, Verh. d. z. b. Ges.
Wien, 1882.
= Loew, Übersicht d. Psyll. v. Ost.-Ung., ibidem 1884.
Monographia generis Urioza Foerster. 13
abdominalis Epwarps, Hem. Hom. Brit. Islands, London, 1896.
— HORVÁTH G., A mag. Psyllidakröl, Budapest 1885.
— PUTON, Catalogue, Caen, 1899.
— OŠANIN, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
24. Trioza curvatinervis Forrsrer 1848. — Surc def. em.
(Tab 24.)
Kopf. — Scheitel hinten 0-30 m breit in der Mit-
tellinie 0-20 mm lang, die Hinterecken abgestutzt, je ein
Punktauge tragend, die Vorderecken breit abgerundet. —
Fühler 0-90 mm lang, die Länge der einzelnen Glieder be-
trägt reihenweise in 0-00 mm: 5, 5, 22, 10, 10, 10, 10, 10, 4, 5;
Sinnesorgane wie bei Tr. urticae beschaffen. — Stirnke-
gel sind nur 0-13 mm lang recht breitbasig, dann schnell
verschmälert, mit merklich ausgebogenen Flanken, am Gipfel
mit einer kleinen Warze, kaum divergierend, mit parallelver-
laufenden Achsen, behaart, stark nach unten geneigt. — Fär-
bung: der Grund des Scheitels ist rotgelb oder hellrot, die
Zeichnung braunschwarz, des öfteren tuschschwarz, entweder
klein oder auch ausgebreitet, ja auch den ganzen Scheitel ein-
nehmend, die Fühlernäpfe orangegelb oder gelbweiß, die
Fühler haben das 1., 2., 3., Glied ganz gelblichweiß, oder sind
die Basalteile der zwei ersteren bräunlich, das 3. ist stets
gelblichweiß, die Glieder 4—10 ganz schwarz, öfter kann die
Basis des 4. bräunlich sein. — Stirnkegel sind gelblichweiß
(Neapelgelb), öfter können sie an der Endwarze angebräunt
sein, andermal ist die Hinterseite und ein Teil der Innenseite
braun oder auch die Basis orangegelb.
Vorderflügel ist 3 mm lang, die größte Breite am
Anfang des äußeren Drittels beträgt 1-20 mm. — Das Ende
ıst verschmälert und abgerundet, der Gipfel des Flügels liegt
etwas hinter der Insertion der M1 + 2, die vordere Hälfte des
Flügelendes ist stark gekrümmt und hat bedeutend kürzeren
Radius als die hintere, die flacher erscheint. — Die Adern:
die äußere Hälfte des Vorderrandes ist weit mehr gekrümmt
als die innere; R ist mit seinem Anfang anliegend, Rs ist in
dem inneren Drittel leicht nach hinten gebogen und ziemlich
vom Vorderrande abständig, die äußeren zwei Drittel sind
stark nach vorn gekrümmt und dem Vorderrande recht ge-
W XVL Dr. Karel Šulc:
nähert; M.ist lang, bogenförmig, M1 + 2, M3 + 4 sind kurz
und gerade. Cu ist recht lang, Cul ist kreisbogenförmig, (u2
gerade, unter einem Winkel von 70° zum Hinterrande gerichtet.
— Färbung der Adern: aile sind bleich oder gelblich, nur
A2 ist gebräunt und zwar so, daß bei Lupenvergrößerung nur
das große Mitteldrittel gefärbt ist; schwach gebräunt können
sein die Rippe R + M + Cu, intensiv schwarz ist die Rip-
pe 42. — Flügelmembran ist wasserhell, die anliegen-
den Teile der A2 sind beiderseits leicht verschwommen ge-
bräunt. — Dornen: Oberfläche- und Unterflächedornen fehlen
voliständig, die Marginalgruppen wie bei Tr. urticae L.
Hinterflügelhat gewöhnliche Nervatur und Form,
der innere Teil der cell. 42 ist schwarz.
Abdomen: die Dorsalplatten sind rotbraun bis tusch-
schwarz, glänzend, die Ventralplatten gelbbraun, bräunlich
bis schwarzbraun, matt, mit weißen Haaren bedeckt, die Ver-
bindungsmembran und die Ränder der Segmente sind gelb-
hehweib bis rot.
Füße sind gelblichweiß, die Schenkel, besonders die
hinteren schwarzbraun. A
G Körperende — Genitalsegment von der
Seite gesehen ist nach hinten und unten kreisbogenformig,
die vordere Hälfte des Oberrandes ist merklich ausgebogen;
Länge 026 mm, Hohe 0-16 mm, schwarzbraun, zerstreute
Haare auf der hinteren Hälfte — Kopulationszange
von der Seite ist im großen ganzen sensenformig, 25 mm
hoch, hei der Basis am breitesten, in der Mitte der Höhe
0-03 mm breit, das oberste Drittel dann allmählich verschmä-
lert, nach vorn gekrümmt, scharf dünn ausgezogen, von hin-
ten nach vorn abgerundet, oben am Scheitel platt; der hin-
tere Umriß ist ausgebogen, der vordere unten lappenformig
erweitert, dann weiter eingebogen, die äußere Fläche ist in
der Mitte gekielt. — Von oben: die Äste nähern sich zur Mit-
tellinie und sind oben flach, sodaß sie als zwei Pantoffel von
unten gesehen (ohne Absatz) mit der Spitze nach vorn ge-
richtet erscheinen. — Von hinten sind die Äste in der unteren
Hälfte stark lappenförmig nach innen erweitert, dann plötz-
lich verschmälert und zur Mittellinie gekrümmt; der äußere
Umriß erscheint als ein sich nach oben verschmälerndes 0, der
Monographia generis Trioza Foerster. 15
immere als ein lanzettförmiges Blatt mit pfriemenförmigem
Stiele; die Spitzen der Zangenäste sind abgeflacht. — Be-
haarung spärlich, auf dem inneren Rande bei der Ansicht von
hinten lange Haare. — Farbe hellbraun. — Analsegment
0:22 mm hoch, vorn mäßig ausgebogen, nach hinten breit
lappenförmig erweitert, sodaß die Gesamtbreite 0-27 mm aus-
macht; die obere Seite des Lappens ist fast gerade, desglei-
chen die untere, die schief von unten nach hinten oben geht,
das Ende ist breit abgerundet. — Reichliche mittellange Haare
auf der oberen Hälfte des Segmentes, braune, bis schwarz-
braune Farbe, das Ende der lappenförmigen Erweiterung
ist heiler bis weißgelb. — Analring vorn angelötet, hinten
abgetrennt, nach hinten deutlich schmäler, mit Haaren be-
setzt.
O Körperende. — Analseg ment von oben von
einem birnförmigen Umrisse, nach hinten allmählich ver-
schmälert und ausgezogen. —— Von der Seite 0-43 mm lang und
0-16 mm in dem Basalteile breit; der obere Umriß ist unter
deın Anus mäßig ausgebogen, am Buckelorte eingebogen,
der Schnabel ist deutlich, allmählich ausgezogen, gleich-
mäßig nach hinten verschmälert, am Ende abgerundet; der
untere Umriß ist unter dem Schnabel gerade, vor dem Schna-
bel ausgebogen; der Schnabel selbst bildet etwa ein Drittel
der gesamten Länge; der Teil um die vordere Hälfte des
Anus ist nicht genügend chitinisiert. — Kurze zerstreute
Haare auf dem Basalteile, einige längere und kürzere auf dem
Schnabel; es sind keine Dornen vorhanden. — Anus ist
0-15 mm lang, ringsum ein geschlossener Ring mit zweirei-
higen Drüsenöffnungen. — Genitalsegment ist dreieck-
förmig, die Oberseite ist 0-33 mm lang in der Hinterhalfte
mäßig eingebogen, die Unterseite 0-35 mm lang in der Hinter-
hälfte mäßig eingebogen; die Vorderseite ist fast gerade und
mißt 0:30 mm; der Schnabel ist dreieckförmig, mäßig am
Anfang abgesetzt, scharfspitzig; spärliche zerstreute kurze
Haare, einige der obersten und hintersten sind länger; es sind
keine Dornen vorhanden. — Äußere Legescheiden
sınd hinten verschmälert, fein geritzt und abgerundet, errei-
chen das Ende des Genitalsegmentes. — Änßerer Le
gestachel ist geradeachsig, der Oberleistenteil ist schmal
16 © XVL Dr. Karel Šule:
und fein karriert, der Unterleistenteil breiter und fein ge-
ritzt, das Endstück ist gerade, stark chitinisiert, von unten
nach oben schräg verschmälert, scharfspitzig, oben mit zwei
scharfen dreieckförmigen Zähnen. — Innerer Legesta-
c hel hat langen messerförmigen Endteil, das Ende ist ausge-
zogen, stumpf abgestutzt, der Oberrand stark chitinisiert, am
Unterrande ıst eine schmale Leiste, ein winziger Nabel. —
Färbune: ist gelblichweiß, die Spitzen von beiden und die
Basis des Analsegmentes sind braun.
Körpergröße: 350 mm.
Nährpflanze: salices, wahrscheinlich Salix pur-
purea L.
Lebensweise: die Imagines wurden im Frühling
nach ihrer Überwinterung und dann später im Sommer ge-
funden.
Larven sind unbekannt.
Vorkommen: auf den Fundstellen zahlreich.
Geographische Verbreitung: (Germania:
Aachen, Crefeld; Austria: Silesia austriaca: Suchá; Aust.
Inf.: Pressbaum (Belege im K. k. Hofmuseum Wien); Rossia:
Fennia: Pargas leg. M. O. Reuter, coll. Universitätsmuseum
Helsingfors. (Documenta ipse vidi.)
Bemerkung. — Beim Studium der 2 bisher noch im
K. k. Hofmuseum in Wien erhaltenen typischen © curvatt-
nervis leg. det. ForRsrER, Aachen (Type) und Tr. pallipes,
1 © leg. det. Forrsrer (Type) hat sich herausgestellt, daß
die drei Exemplare wahrhaftig eine und dieselbe Spezies
sind, wie schon Lorw (Revision 1588) erkannt hat; alle drei
Stücke sind unausgefárbt, es ist bei ihnen die charakteristi-
sche Färbung der A2 nur angedeutet, und wurden von LoEw
mit seiner unifasciata (Mitteilungen 1879), später synony-
miert (1882 Revision). — Die nähere Untersuchung der
Lorw’schen Typen (alle in der coll. K. k. Hofmuseum)
hat ergeben, daß nicht alle seine Typen den Typen FoERSTERS
entsprechen, namentlich gerade unisfasciata-Stücke von jenen
grundverschieden sind und sich mit striola Fror indentifi-
zieren lassen.) Bemerkung — FoERsrER-sche Typen sind
*) Bemerkung. — Im Gegenteil unter den LoEw-schen als stri-
Monographia generis Trioza Foerster. 17
curvatinervis sensu FOERSTER-ŠULC und nach diesen, sowie
nach den vorhandenen Exemplaren derselben Art in der K. k.
Hofmuseumkollektion und namentlich nach dem reichlichen
Materiale der coll. M. O. Reuter, Helsingfors, loc. Pargas,
Fennia, die mir eingehendes Studium gestatteten — ist meine
in diesem Artikel gegebene Beschreibung angefertigt worden.
Für curvatinervis FOERSTER-SULC sind am meisten
charakteristisch folgende Merkmale, die sie genügend von
striola Fror unterscheiden lassen: kürzere Stirnkegel, die
bei den meisten Individuen gelblich weiß sind und nur selten
gebráunt erscheinen; schmälere, höhere am Ende länger,
schärfer und dünner ausgezogene Kopulationszange, die
hinten unten einen dünnen, breiten, hohen Lappen aufweißt,
weit längeres (wenigstens um die Hälfte cca. 30:20) © Geni-
talsegment, das in der Endhälfte ziemlich verschmälert ist,
schliesslich die verschiedene Art der Braunfärbung der 42, die
schon bei Lupenbeobachtung bei curvatinervis mehr als das
innere Drittel, bei größeren Vergrößerungen aber die zwei
äußeren Drittel für sich in Anspruch nimmt; dieses augen-
scheinlich unbedeutende Zeichen läßt diese Art von striola
sofort unterscheiden, denn bei der letzteren findet man stets
nur einen kleinen schwarzen Strich, der nur das zweite Viertel
von innen der A2 einnimmt. — Die Form der Stirnkegel
ist nicht so verläßlich, den obzwar sie in der größten Zahl
der Fälle die beschriebenen Formen einbehalten hat (kurz,
stumpf, konisch, weißlichgelb bei curvatinervis, dagegen län-
ger, mehr ausgezogen, dunkler bei striola), so kommen noch na-
mentlich bei striola Ausnahmen vor, wo die Stirnkegel weiß-
lieh und kurz konisch erscheinen und so jenen der curvatiner-
vis in der Form fast ganz gleich sind. —
Die Art ist also der Tr. striola am nächsten stehend, aber
gut unterschiedbar; siehe noch die striola-Beschreibung
und die dortselbst hinzugefüsten Bemerkungen.
In der Aufzählung der geogr. Verbreitung und Lite-
ratur mit Synonymie habe ich nur die Fundorte der von mir
ola bezeichneten Individuen finden wir mehrere, die curvatinervis
FOERSTER-ŠULC sind. LoEw hat also beide Arten nicht unterschie-
den, sondern vermischt. Der Vorderflügel ist bei beiden Arten ein
und derselbe, ununterschiedbar gebaut.
18 XVI. Dr. Karel Šulc:
untersuchten Individuen angegeben mit Ausnahme der Kat.
Pvrox und OSanın: die übrigen literarischen faunistischen
Angaben erheischen jetzt einer Kontrole gemäß den neuen
Definitionen.
Literatur und Synonymie.
curvatinervis FOERSTER, Psylloden, 1848.
pallipes idem, ibidem. | |
curvatinervis, REUTER, Medd. Soc. p. £f. f. Fenn., IX. XIII., 1883,
1886. IE
curvalinervis-striola, promisque Low, Katalog, Wiener Ent.
Ztg., 1882.
— idem, Verh. d. k..k: z. b. Ges.;: Wien, Revi-
slon, 1882.
= idem, Übersicht d. Psyll. v. Öst.-Ung., ibi-
dem, 1888.
— PUTON, Catalogue, Caen, 1899.
— OSANIN, B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
25. Trioza salicivora REUTER 1876.
(Tab.: 25.)
Kopf.— Scheitel hinten 055 mm breit, mäßig aus-
geschnitten, 0-20 in der Mittellinie lang, die Vorderecken-
breit abgerundet. — Fühler 0-85 mm lang, einzelne Glieder
messen reihenweise in 0-00 mm: 5, 5, 23, 10, 10, 9, 7, 7, 4, 5;
Sinnesgruben in derselben Zahl, Form, und Stellung wie bei
Tr. urticae L. — Stirnkegel 0-15 mm lang, von breiter
Basis zum abgerundeten Gipfel allmählich verschmälert,
kaum divergierend. — Färbung: der Grund des Scheitels
ist satt rot, die Zeiehnung schwarzbraun, am häufigsten
tuschschwarz, nicht ausgedehnt, begrenzt, aber auch so aus-
gebreitet, daß der ganze Scheitel schwarz ist; die Fühler ha-
ben das 1 Glied tiefbraun, bis schwarzbraun, das 2 in der
Basalhälfte tiefbraun in der Endhälfte hellbraun, das 3 ent-
weder ganz gelblichweiß oder nur ganz am Ende verschwom-
men braunlich, das 4 schwarzbraun, öfter mit heller: Basis,
das 5—10 ganz tuschschwarz; die Beschreibung ist durch-
schnittlich, öfter trifft man unbedeutende Abweichungen in
der Intensität oder Ausdehnung der Färbung; Stirnkegel
sind schwarzbraun.
Monographia generis Trioza Foerster. 19
Thorax hat satt hellroten (indischrot) Grund mit
unansehnlicher oder auch sehr ausgedehnter Zeichnung, die
tuschschwarz ist, sodaß die ganze Brust bis auf Ecken, Schild
und Leisten des Metathorax ganz schwarz erscheint.
Vorderflügel ist 3-20 mm lang, die größte Breite
hest im Anfang des äußeren Drittels und beträgt 1:30 mm
(ein zweiter Vergleich derselben Dimensionen war 290:
115 mm). — Das Ende: die vordere Hälfte ist mehr gekrümmt
und hat einen kürzeren Radius als die hintere, die flacher
erscheint; der Gipfel liegt etwas hinter der Insertion der
M1 + 2. — Adern: R liegt mit seinem Anfang der M an,
Rs ist wellenförmig, in der ersten Hälfte vom Vorderende
entfernt und nach hinten gebogen in der äußeren nach vorn
gebegen und dem Vorderrande genähert, endigt über der
Hälfte der M1 + 2; W ist lang, ihr Gipfel liegt gerade unter
der größten Krümmung der inneren Hälfte Rs, M1 + 2,
M3 + 4 sind kurz, gerade, Cu ist gleichmäßig gekrümmt, ihr
Gipfel liegt in der Hälfte der länge, C’u2 ist gerade. — Far-
bung der Adern: im Ganzen hell rötlichgelb, nur das äußere
Drittel des Flügelrandes, ferner R+M + Cu, R stellen-
weise, Rs und A2 sind bräunlich; am tiefsten ist A2 in ihren
äußeren ?/, gebräunt; dergleichen sind auch die Rippen auf
den gebräunten Adern am deutlichsten, indem sie dortselbst
auch braun gefärbt sind. — Elügelmembran ist nur
ganz schwach gelblich, cell. A2 und nachmal ein schmaler
der A2 anliegender Teil cell. Cu ist sattbraun angeraucht. —
Dornen: Oberflächedornen in allen Feldern entwickelt,
überall genügend breite dornenlose Streifen freilasend; die
Dornenfelder treten in den cell. R1, Rs an die Ränder nicht
heran, gleichfalls einen dornenlosen Streifen freilassend, in
den cell. M1 +2, M und Cul sind sie merklich von den Sei-
ten abgestutzt; die Marginäldornen bilden die gewöhnlich
gestellten Gruppen in den cell. M1 +2, M und Cul.
Hinterflügel ist gewöhnlich gestaltet.
Abdomen ist rotbraun, schwarzbraun bis tusch-
schwarz, die Verbindungsmembran und die Hinterränder der
Segmente sind satt hellrot.
Füße weißgelb, schmutzig gelblichweiß, die Schenkel,
besonders die des Hinterpaares bis schwarzbraun.
20 XVI. Dr. Karel Šulc:
G Körperende — Genitalsegment: nach
hinten und unten gleichmäßig bogenförmig begrenzt, 0-25 mm
ang und ebenso hoch, rötlichbraun bis tuschschwarz, mäßig
zerstreut behaart. — Kopulationszange: von der Seite
ist der einzelne Ast gerade, sensenförmig, mit der Schärfe nach
vorn gewendet, 0-20 mm hoch, bei der Basis breiter, dann nur
0-04 mm im D. breit, das scharfspitzige Ende ist nach vorn
gewendet und von hinten nach vorn abgerundet, der hintere
Umriß ist beinahe gerade, der vordere in der Mitte mäßig
eingebogen, oben und unten mäßig ausgebogen; — von oben
erscheint das Ende wie ein Sensenendteil mit dem scharfen
Ende nach vorn und unten gewendet; — von hinten ist der
untere Teil breit, nach innen lappenförmig erweitert, dann
wird der Ast auf einmal enger und verläuft gleichmäßig
schmal bis zum Ende, wo er vorn spitzig und von hinten
nach vorn abgerundet ist; so erscheint der Ast auf den in
KOH ausgekochten ©, wo er flach gelegen ist; auf den
trockenen (auf Minucien montierten) Exemplaren sehen wir
unten einen fast halbkugeligen Lappen, die oberen ?/, sind
durch einen schmalen, lyraformig gekrümmten Ast darge-
stellt, das Ende erscheint gartenmesserartig, mit dem stump-
fen Rande nach oben, mit der scharfen Spitze nach vorn ge-
wendet; rotbraune Färbung, zerstreute Haare, lange dichte
Behaarung auf dem Lappen namentlich bei der Ansicht von
hirten gut sichtbar. — Analsegment ist 016 mm hoch,
nach hinten bedeutend lappenförmig erweitert, im Ganzen
0-25 mm breit, am Ende breit abgerundet, dabei ist die obere
Seite gerade, die untere schräg von unten nach hinten oben
gerichtet; zerstreute mittellange Behaarung auf der oberen
Hälfte, schwarzbraune Farbe, die Ränder des Lappenendes
sind heller bis weißlich. — Analring: ist 0-10 mm lang,
hat die hintere Hälfte frei, die vordere ist angewachsen;
spärliche Behaarung, schwarzbraune Farbe.
© Körperende — Analsegment von oben
ist kurz, breit, keilförmig, an der Spitze sehr kurz (warzen-
formig) ausgezogen, abgerundet und von den Seiten ziemlich
abgestutzt. — Von der Seite auf den montierten Praeparaten
ist der obere Umriß gleichmäßig ausgebogen und im Ganzen
0:35 mm lang, die Spitze ist warzenförmig, kurz nach oben
z Nr a ——
Monographia generis Trioza Foerster. Di
gekrümmt, kein Schnabel, der untere Umriß ist wellenförmig,
kurz vor der Spitze eingebogen, die Breite des Segmentes
beträgt 0-18 mm, der Teil vorn um den Anus ist schmal, plat-
tenförmig, abgesetzt und läßt sich mit Sicherheit als Dorsal-
platte des X Bauchsegmentes erklären; — spärliche mittel-
lange, eher kurze Behaarung, über dem unteren Umrisse
hinten einige längere Haare; Chitinstruktur: feine bedornte
Warzen. — Genitalsegment oben 0-2, unten 0-18, vorn
0-30 mm; der obere Umriß ist deutlich wellenförmig, vor dem
Ende stärker eingebogen, die Spitze ist scharf, im Ganzen
nach oben mäßig gekrümmt, der Schnabel nicht abgesetzt, der
untere Umriß ist gerade, oben mäßig ausgebogen, der vor-
dere stark nach vorn ausgebogen. — Ziemlich lange gleich-
mäßig zerstreute Haare, die der obersten Reihe und auf der
Spitze sind am längsten, ja sehr lang. — Äußere Lege-
scheiden sind kurz, überragen nicht das Ende des Geni-
talsegmentes, am Ende abgerundet und fein geritzt. —
Auferer Legestachel: der Oberleistenteil ist fein
karriert, der Unterleistenteil weich, fein geritzt, das Endstück
kurz, stark chitinisiert, nach hinten gleichmäßig verschmä-
lert, am Ende scharfspitzig, oben mit zwei scharfwinkligen
Zähnen. — Innerer Legestachel hat das Endstück
lang dreieckförmig, das Ende verschmälert und abgestutzt,
den oberen Rand stark chitinisiert, unten eine schmale Leiste
und einen unansehnlichen Nabel. — Färbung: beide End-
segmente sind rot, mit schwarzen Basen und Enden.
Körpergröße 3-70 mm.
Nährpflanze: »habitat inter salices minores« Reu-
TER; Salix caprea (Scorr). |
Lebensweise: »praesertim copiose tempore vernali
sat copiose lecta« (REUTER); man kann schließen, daß sie
uberwintert und im Frühling zum Eierlegen schreitet.
Larven sind unbeschrieben.
Vorkommen: an den Fundstellen häufig.
Geographische. Verbreitung: Britannia;
Suecia; Rossia (Fennia: Pargas, Abo; Karelia).
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach
den typischen Exemplaren, die mir aus der coll. K. k. Hof-
museum in Wien und coll. Universitätsmuseum Helsingfors,
XVI. Dr. Karel Šulc:
LI
DI
leg. der REurTER zu Gebote standen, angefertigt. — Dieselben
waren alle einheitlicher Art und stimmen mit der Original-
diagnose Reurer’s vollkommen überein. — Sie ist den Tr.
curvatinervis, nigricornis, striola und modesta am nächsten
stehend.
Literatur und Synonymie.
salicivora REUTER M. O., Catalogus Psyllodearum in Fenn. h. lect.,
Soc. F. Fl. Fenn., Helsingfors, 1876.
— Scorr J., Monogr. Brit. Psyll, Trans. Ent. Soc. Lon-
don, 1876.
— Scorr J., Brit. Psyll., corrections in the synonymy, Ent.
M. Mag., London, 1882.
— Scott J., Foodplants and times of appearence of Psyll.
ete., ibidem.
LoEw F., Katalog d. pal. Psyll., W. Ent. Ztg. Wien, 1882.
— LoEw F., Revision der pal. Psylloden, Verh. d. z. b. Ges.
Epwarps, Hem. hom. Brit. Isl.. London, 1894.
— Puron A. Catalogue, Caën, 1899.
— OŠANIN, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
26. Trioza striola FLor 1861.
(Tab. 26.)
Kopf. — Scheitel hinten gerade, 0:35 mm breit,
0-20 mm in der Mittellinie lang, die Vorderecken breit abge-
rundet. — Fühler: Fühlergruben geräumig, die Fühler
120 mm lang (5, 5, 22, 12, 12, 13, 14, 15, 8, 8 in: 0-00 mm), die
Sinnesorgane je eins auf dem IV (0-012 1. D.), VI (0-01 1. D.),
VIII und IX (0-01 1. D.), 2 ganz kleine auf dem X Gliede, alle
gewöhnlich, kreisformig. — Stirnkegel 0-20 mm lang,
von breiter Basis allmählich verschmälert, bisweilen konisch,
gewöhnlich, ziemlich dünn ausgezogen, das Ende schmal
abgerundet und nach außen ausgebogen, dicht behaart.
— Färbung: der Grund gelblichweiß, hellrot, die Zeich-
nung schwarz, unbedeutend, nur punktformig oder ausge-
delint, bis den ganzen Scheitel einnehmend; die Fühler: die
ersten zwei Glieder braun (ihre Basalhälfte dunkler), das
dritte weißgelb, die übrigen braunschwarz; die Spitze des
dritten kann bisweilen gebräunt, die Basis des vierten heller
sein; Stirnkegel gelb, gelbrot, hellrot, öfters ist die Spitze
und die Hinterseite braun.
Monographia generis Trioza Foerster. 23
Thorax wie der Scheibel gefarbt; die Zeichnung ist
entweder unbedeutend, scharf begrenzt, oder rech ausgedehnt,
bis die ganze Fläche einnehmend, sodaß der Thorax ganz
schwarz erscheint.
Vorderflügel 3 mm lang, 1:35 mm die größte
Breite in der Mitte der äußeren Hälfte, das Ende abgerundet,
die hintere Hälfte des Flügelendbogens bedeutend flacher
als die vordere, die sehr ausgebogen erscheint; Flügelgipfel
im Ende des vordersten Viertels des Randes cell. M1 + 2.
— Adern: RI hat die innere Hälfte fast gerade, die äußere
stark gekrümmt; Rs lang, er endigt über der Mitte des Ran-
des cell. M1 +2 (vor der Insertion M3 + 4), dem R1 in der
äußeren Hälfte sehr genahert und derart gekrümmt, daß er
daselbst eine bedeutende Strecke mit ihm parallel verläuft;
cell. Ri ıst daher außerhalb ihrer Mitte schmäler, als an der
Basis und hier nur ein wenig breiter als die cell. Rs (da-
selbst) ; — W ist recht lang, ihre Insertion über der Mitte des
Randes cell. M; M1 +2, M3 +4 gerade; Cul kreisbogenför-
mis, Ču2 gerade, mit margo cell. Cu einen scharfen Winkel
bildend. — Färbung der Adern: alle Adern sind entweder
bleich, hellgelb, oder bräunlich und zwar gleichmäßig in der
äußeren Hälfte des Flügels oder nur ungleichmäßig und stel-
lenweise; das zweite Viertel (von innen) der A2 regelmäßig
tief braunschwarz; die Rippen sind recht unregelmäßig ge-
färbt: und zwar entweder überhaupt ungefärbt oder nur stel-
lenweise oder endlich gleichmäßig, hauptsächlich in der
äußeren Hälfte des Flügels und auf 42. — Flügelmem-
bran: ist wasserhell, bisweilen leicht gelblich, nur in der
Umgebung des Strichels auf A2 beiderseite verschwommen
wolkig angeraucht. — Dornen: es sind gar keine Oberfläche-
und Unterflächedornen vorhanden; Marginaldornen sind
m den cell. M1 — 2, M und Cul vorhanden, gewöhnlich ge-
staltet, in ihrem Umkreise kann die Flügelmembran ange-
raucht sein, was jedoch nur mit dem Mikroskop zu sehen ist.
Hinterflügel ist in der äußeren Hälfte am brei-
testen, das Flügelende ist von hinten nach vorn breit abge-
rundet. ;
Beine: Vorder- und Mittelbeine beim © schwarz, nur
die Schenkel an der Unter- und Vorderseite entweder ganz
24 XVI. Dr. Karel Šulc:
oder bloß nach der Spitze hin gelblich oder schmutzigweiß;
beim © gelb oder bráunlich, die Schenkel meist nur oben
schwarz; Hinterbeine bei beiden Geschlechtern gelblichweiß,
häufig die Schenkelspitzen, die Schienenbasis und das letzte
Tarsenglied bräunlich.
Abdomen: die Platten sind schwarzbraun bis tief
schwarz, dorsal sind sie glänzend, ventrad matt weiß be-
haart; die Verbindungsmembran und die schmalen hinteren
Ränder der Platten rot; auf dem zweiten Dorsalsklerite eine
weiße Wachsbinde (die öfters abgewischt ist), der auf den
Präparaten eine Reihe einiger Wachshaare entspricht.
G Körperende. — Genitalsegment 0-22 hoch
und ebenso lang, nach hinten und unten gleichmäßig bogen-
förmig, zerstreut behaart, schwarzbraun. — Kopulations-
zange: der einzelne Ast von der Seite gerade, 0-17 mm hoch,
sensenförmig mit der Schärfe nach vorn und mit der Spitze
nach oben gerichtet, das unterste Drittel am breitesten
(0-06 mn), das mittlere am schmälsten (0-03 mm), das oberste
0-04 mm; der hintere Umriß ist gerade, der vordere wellen-
förmig, in der Mitte stark eingebogen, das Ende oben gerade,
leistenförmig verdickt, vorn scharf kurzspitzig ausgezogen,
und etwas nach unten geneigt, hinten abgerundet; der obere
und der hintere Umriß bilden beinahe einen 100° Winkel. —
Von ohen erscheinen die Zangenenden wie die Sensenspitzen
bei der Ansicht von oben. — Von hinten sind die Zangenäste
Ivraformig, die oberen ?/, sind schmal, ihre scharfen Enden
sind nach außen und vorn gebogen, das unterste !/, ist innen
lappenförmig erweitert; (beim Trockenwerden ändert sich
das Bild bisweilen nach der Art der Krümmung); zerstreute
Behaarung, die hinten innen. auf dem Lappen länger ist,
einige dornenförmige Haare auf der inneren Fläche des
Oberteiles; schwarzbraune Farbe. — Analsegment
015 mm hoch, vorn gerade, hinten lappenförmig erweitert,
allmählich verschmälert, unten von hinten nach vorn schief
abfallend, dabei oben gerade und am Ende abgerundet, im
Ganzen 0-26 mm breit. — Analring in der hinteren Hälfte
frei und verschmälert; lange und diehte Behaarung in der
oberer Hälfte und auf dem Analring, die untere Hälfte des
Monographia generis Trioza Foerster. 25
Segmentes ist kahl; schwarzbraune Färbung, das Ende ist
heller.
© Körperende — Analsegment von oben um
den Anus recht breit, kurz keilförmig, vor dem Ende beider-
seits ausgebogen, die Spitze verschmälert und ein wenig nach
oben gebogen. — Von der Seite 0-35 mm, also recht kurz, unter
dem Anus leicht ausgebogen bis zur kurzen, leicht nach oben
gebogenen Spitze, unten ausgebogen, vor der Spitze ein fla-
cher Ausschnitt; Breite des Basalteiles 0-16 mm; vor dem
Anus ein schmaler stark chitinisierter Reif, der von dem
übrigen Teile des Segmentes abgeteilt erscheint. — Haare:
zerstreut, spärlich auf dem Basalteile; auf dem Buckelorte
einige längere und einige kleine Haare. — Anus 0.17 mm
lang, ringsum ein geschlossener Chitinring mit zweireihigen
Drüsenöffnungen und ein Kranz kleiner Haare — Geni-
talsegment: vorn kreisbogenförmig, 0-30 mm lang, hin-
ten gerade, 0-18 mm, oben 0-25 mm, wellenförmig, vor der
Spitze eingebogen; diese kurz, spitzig, nach oben gebogen;
zerstreute, lange Haare auf dem ganzen Segmente. — À u Be-
re Legescheiden: nach hinten gleichmäßig verschmä-
lert, kaum geritzt, erreichen kaum das Ende des Genital-
segmentes. — Äußerer Legestachel: der breite Kör-
per wird hinten von unten rasch in das Endstück verschmä-
lert; dieses kurz, gerade, oben leicht ausgebogen, das Ende
mit zwei scharfen dreieckförmigen Zähnen unten von hinten
nach vorn abgestutzt, scharfspitzig, ganz stark chitinisiert;
Leiste am oberen Umriße. — Innerer Legestachel:
kurz beilförmig, das Ende abgestutzt, abgerundet, Leiste am
unteren Umrisse, ein kleiner Nabel, leistenförmig verdickter,
stark chitinisierter oberer Umriß. — Färbung beider
Segmente: in der Mitte gelblich oder orangerot, die Spitzen
sind schwarz, der weit größere Vorderteil braunschwarz; das
Genitalsegment kann bisweilen ganz schwarz sein, nur eine
unbedeutende Stelle vor der Spitze bleibt rötlich.
Körpergröße 2225 mm.
Nährpflanze: höchstwahrscheinlich Salix purpu-
ren und andere ähnliche Salices. (Loew), Salix caprea
(REUTER).
Pa, LE Een u
26 XVL Dr. Karel Šulc:
Lebensweise: sie überwintert,. denn die Imagines
wurden im Frühlinge nach ihrer Überwinterung und später
im Sommer auf den oben genannten Salices gefunden (Low).
Larven: sind unbekannt.
Vorkommen und Zahl: wahrscheinlich pd
Geogr. Verbreitung.— Austria (Inferior; Press-
baum, Lunz, leg. Low; Purkersdorf, leg. FRAUENFELD;
Böhmen: Kieshübel, Salix alba, Karlstein, leg. Dupa, coll.
Museum R. Boh. Prag [saundersi det. Dupa]; Carniolia:
Lees; Küstenland: Görz); Helvetia: Burgdorf,, leg. M.-D.
— Rossia (Livonia: Segewold, lg. Fror, Fennia: Pargas, leg.
M. O. Reuter.) — Gallia: coll. rennen, nune. coll. Hof-
museum.
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach
cca. 15 Exemplaren (©) der coll. M. O. Reuter in Helsing-
fors, leg. M. O. Reuter, Pargas, Fennia angefertigt; ich
bekam diese Exemplare unbestimmt zur Bearbeitung und fand,
daß sie mit 2 Z Type, striola det. FrLor, der coll. K. k. Hof-
museum vollkommen übereinstimmen; da auch die Definition
Fror’s auf sie vollkommen paßt, ist ihre Identität nachge-
wiesen. Typen unifascıta Lorw, die sich gleichfalls in der
genannten Kollektion in 4 Stücken befinden, sind mit mei-
nen und Fror’schen Typen identisch. — Unter der Abteilung
striola waren weiter einige Exemplare aus den oben (Geogr.
Verbrtg.) angeführten Gegenden außer Böhmen; sonst waren
unter diesen Individuen auch einige curvatinervis FOERSTER-
Surc, die also Low voneinander nicht zu unterscheiden ver-
mochte. Übrigens siehe das bei curvatinervis gesagte. — Dem
FOERSTER war diese Art unbekannt. — DuDA's striola (Cata-
logus 1892) coll. Museum Regni Bohemiae Prag ist eine aus-
gesprochene acutipennis Zett. und im Gegenteil: seine saun-
dersi ist typische striola.
Literatur und Synonymie.
striola FLoR G., Rhynchoten Livlands, Dorpat, 1861.
— idem, Zur Kenntn. d. Psyll.,- Moskva, 1861.
unifasciata LOEw F., Diagnosis of three sp. of. Psyll., Ent. M. Mag.,
London, 1878.
= idem, Mitteilungen ü. Psyll, Verh. d. k. k. z. b. Ges.
Wien, 1879.
Monographia generis Trioza Foerster. 27
curvatinervis-striola, promisque LoEw F., Katalog, Wiener Ent.
Ztg., 1882.
— idem, Revision der pal. Psyll.,
Verh. d. k. k. z. b. Ges. Wien, 1882.
— idem, Übersicht der Psyll. v.
Öst.-Ung., ibidem 1888.
striola, REUTER, Sveriges Psylloder, Ent. Tidskr., Stockholm, 1880.
saundersi, DUDA, Catalogus, Prag, 1892.
striola, PUTON A., Catalogue, Caën, 1899.
— 0OSanın B., Verzeichnis, St. Petersburg, XX. 1907.
27. Trioza modesta FOERSTER 1848.
(W270)
Kopf. — Scheitel samt den Augen 065 mm breit,
ohne denselben 0-40 mm, 0-20 mm in der Mittellinie lang,
hinten mäßig ausgerandet, die Hinterecken je ein Punktauge
tragend, die Vorderecken mäßig vorspringend und abgerun-
det. — Fühler 1-20 mm lang, die Länge der einzelnen Glieder
beträgt der Reihe nach in 0-00 mm: 6, 6, 30, 12, 12, 12, 12, 12,
6, 6, bei einem Exemplare aus Königinhof fand ich: 6, 6, 32,
12, 12, 12, 15, 15, 6, 6; die Sinnesorgane wie bei Tr. urticae. —
Stirnkegel: 0.16 mm lang, von breiter Basis zum abge-
rundeten Gipfel verschmälert, mehr oder weniger divergie-
rend, stark nach unten geneigt, zerstreut behaart. — Fär-
bung: beim © ist der Grund indischrot, die Mitte des Schei-
tels ist mehr oder weniger verschwommen. bräunlich, die
‚Fühlernäpfe rötlich, beim © der ganze Kopf samt den
Stirnkegeln kirschrotbraun. — Fühler: die ersten 2 Glieder
‚rotbraun, das 3—5 Glied weißgelb, die nachfolgenden rot-
braun, braun bis schwarzbraun, die letzten 2 ganz pech-
schwarz, bei beiden Geschlechtern gleich gefärbt; Stirnkegel
schmutzig rotbraun.
Thorax ist beim © hellrot, rotbraun, die Zeichnung
nur dunkler angedeutet, nicht begrenzt, verschwommen, beim
G mehr dunkel und mit ziemlich begrenzter breiterer brauner
Zeichnung.
Vorderflügel. — Länge 310 mm, die größte Breite
in der Mitte der Länge betragt 125 mm. — Flügelende
ist zugespitzt abgerundet, die vordere Endbogenhalfte ist
28 XVI. Dr. Karel Šulc:
mehr gebogen als die hintere, die flacher erscheint; der Flü-
geleipfel liegt etwas hinter der Einmündung MI +2. —
Flügeladern: der ganze Vorderránd ist ziemlich gleich-
mäßig gebogen, Rs entspringt in ziemlich großem Abstande
vom Vorderrande, nähert sich aber in seinem ziemlich welli-
sen Verlaufe demselben im äußeren Drittel sehr und endigt
etwa über der Hälfte der M3 +4; M lang, leicht wellig, im
ganzen flach gebogen, endigt etwas vor der Insertion Cul;
M1 + 2, M3 + 4 gerade, letztere kürzer als die erstgenannte;
Cu lang, gerade, Cul ist kreisbogenförmig, Cu2 gerade, ver-
läuft fast unter einem rechten Winkel zum Hinterrande. —
Färbung der Adern: ist hellrotbraun, überall gleichmäßig.
— Flügelmembran ist beim © gleichmäßig stark gelb-
lich, beim G nur leicht gelblich, ziemlich wasserhell. — Dor-
nen: es sind weder Oberfläche- noch Unterflächedornen vor-
handen; Marginalgruppen wie bei Tr. urticae.
Hinterflügel: hat Adern und Analfeld gelblich,
sonst von gewöhnlicher Gestalt.
Beine: sınd rotbraun, die Schenkel bräunlich.
Abdomen kirschrotbraun, dunkelbraun, die Hinter-
ränder der Segmente und Verbindungsmembran rötlich oder
hellrot beim ©, beim © auch dunkler.
G Körperende. — Genitalsegment ist von
der Seite 0-20 mm hoch und ebenso lang, nach unten und hin-
ten kreisbogenförmig begrenzt, auf der hinteren Hälfte zer-
streut lang spärlich behaart, kirschrotbraun. — Kopula-
tionszange ist von der Seite etwas sichelartig nach vorn
gebegen, unten am breitesten, nach oben gleichmäßig ver-
schmälert, der hintere Umriß ist unten ausgebogen, in der
Mitte gerade, der vordere unten eingebogen, in der Mitte
etwas ausgebogen, das Ende ist nach vorn etwas ausgezogen,
scharf zugespitzt und von hinten nach oben und vorn abge-
rundet; Höhe 0-15 mm, untere Breite 0-04 mm, obere Breite
0-03 mm. — Von hinten: die Zangenäste sind in der unteren
Hälfte recht breit, in der oberen dann gleichmäßig mittel-
rasch von innen nach oben zur scharfen, nach innen gewen-
deten Spitze verschmälert; die untere Hälfte ist am Innen-
rande mäßig ausgeholt, sodaß dortselbst in der Mitte der Höhe
ein scharfer, breit dreieckförmiger Zahn entsteht; der Außen-
= PURE
Monographia generis Trioza Foerster. 29
rand ist fast gerade, eher etwas eingebogen; der äußere Umrib
der Zan<e ähnelt einem unten breiten 0, der innere einer unten
recht schmalen S. — Von oben: die Zangenäste endigen mit
einem schmalen Wulste, der scharf ausgezogen, nach vorn
verschmälert und nach innen gekrümmt ist. — Behaarung:
spärliche Haare auf der Außenseite, lange und dichte gelbe
Haare auf der nach hinten gewendeten Fläche der Zange. —
Die Färbung ist kirschrotbraun bis braun. — Analseg-
ment: von der Seite auf dem ausgekochten und im Glycerin
montierten Präparate 0-13 mm hoch, unten am schmälsten,
dann nach hinten weit in einen oben fast geraden sich nach
hinten verschmälernden und abgerundeten Lappen: erweitert,
sodaß die gesamte Breite 0-24 mm ausmacht; die Vorderseite
ist ziemlich stark nach vorn ausgebogen; Haare auf der obe-
ren Hälfte zerstreut, mehr oben und vorn, die obersten auf
dem Lappenrande am längsten. — Färbung kirschrotbraun.
— Analring vorn mit dem Basalteile verwachsen, ‚hinten
abgesetzt, schmal behaart.
C Körperende. — Analsegment von oben ge-
sehen sehr kurz keilformig, das Ende abgerundet und von
den Seiten abgestutzt. — Von der Seite auf den montierten
Präparaten 0-40 mm lang, 0-15 mm breit, der obere Umriß
unter dem Anus leicht ausgebogen, dann in der Mitte merk-
lich eingebogen, der Schnabel breit, kaum abgesetzt, kurz,
oben stark ausgebogen, das Ende von oben nach unten
stumpf abgerundet, der untere Umriß leicht wellig; die
Partie vorn um den Anus ist ungenügend chitinisiert. — Be-
haarung: ein Ring kleiner Haare um den Anus, spärliche,
dünne, mittellange Haare auf der Seite des Segmentes, auf
dem Schnabel mehrere Haare, aus denen 3—4 längere hervor-
ragen; es sind keine Dornen vorhanden; Chitinstruktur auf
aem Schnabel und unter dem Anus feinhöckerig, sonst glatt.
— Farbe hellrotbraun. — Anus ist 0-18 mm lang, ringsum
ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen.
— Genitalsegment ist oben 0-23 mm lang und leicht
wellig, unten 0-15 mm lang und gleichmäßig leicht ausgebo-
gen, vorn, namentlich in der oberen Partie nach vorn ausge-
bogen und 0-33 mm lang, das Ende rechtwinklig scharf, der
Schnabel nicht vorhanden; die ganze Fläche ist zerstreut be-
30 XVI. Dr. Karel Šulc:
haart, die Haare sind oben am längsten, nach unten kürzer.
— Es sind keine Dornen vorhanden. — Farbe: hellrotbraun.
— Äußere Scheiden erreichen kaum das Ende des Anal-
segmentes, sie werden nach hinten nur wenig schmäler, sind
dortselbst abgerundet und auf der Oberfläche fein geritzt. —
ÄußererLegestachel ist geradachsig, der Oberleisten-
teil ist schmal und fein karriert (?), der Unterleistenteil ist
breit, fein geritzt, wahrscheinlich auch mit feinen Dornen
besetzt, die Leiste ist breit stark chitinisiert, gerade, das End-
stück kürzer von unten nach oben verschmälert am Ende
scharfspitzig oben mit zwei scharfen spitzig ausgezogen Zäh-
nen, von welchen der hintere sehr klein, der vordere groß ist.
— Innerer Legestachel ist oben 0-10 mm lang, drei-
eckförmig, der obere Umriß ist in der Mitte leicht eingebogen,
das Ende abgestutzt, unten mit schmaler Leiste, ein winziger
Nabel. |
Körpergröße ist 360 mm bis zum Ende der ge-
schlossenen Flügel gemessen (©).
'Nährpflanze ist unbekannt; FoERSTER hat sie
auch pinicola benannt, da er sie auf den Koniferen geschöpft
hat; es ist aber längst bekannt, daß hier sich keine Psyllode
entwickelt, sondern nur aufhält vom Herbst bis in den
Frühling; ich habe 3 © Exemplare dieser Art auf einer
Wiese anı Rande eines Waldes in Königinhof a. E. im April
(1896) in Gesellschaft mit Arytaina genistae und einem Pse-
laphus geschöpft; sie war augenscheinlich mit Eierlegen be-
schäftigt und die Nährpflanze ist unter den Wiesenkräutern
zu suchen.
Lebensweise — Das Weibchen überwintert und
legt ihre Eier im Frühling (April).
Larven sind unbekannt.
Vorkommen: spärlich.
Geogr. Verbreitung: bisher aus Deutschland
(Schlesien, Frankfurt, Taunus, Offenbach) und aus Böhmen
(Königinhof a. E., leg. Surc 1896, April) bekannt.
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach
den typischen Fixemplaren FoERsrERsS (59 und lg) aus der
coll. K. k. Hofmuseum in Wien angefertigt. — Dieselben sind
einheitlicher Art und stimmen mit der Beschreibung FoER-
Monographia generis Trioza Foerster. 31
srERS überein. — Die gleifalls typischen dortselbst befindli-
cher Exemplare von pinicola (6 Stück, alle ©) sind mit dem
typischen modesta © identisch; es ist anzunehmen, daß die
Art in der Färbung (außer den Fühlern) etwas dimorph ist,
indem auch die im Frühjahr gesammelten © (Surc) rötlicher
sind und mehr gelbe Flügel haben als die © (vgl. abdominalis
FLor). — Sie steht der curvatinervis und salicivora am
nächsten.
Literatur und Synonymie.
modesta, FOERSTER, Psylloden, 1848.
pinicola, idem, ibidem.
— MEYER-DUER, Die Psylloden, 1871. Schaffhausen.
modesta, idem, ibidem. ©
pinicola, LoEw F., Beträge ete., Verh. d. k. k. z. b- Ges, Wien, 1887,
pinicola, idem, Revision, ibidem, 1882
modesta, idem, ibidem.
pimicola, idem, Katalog, Wiener Ent. Ztg., Wien, 1882.
modesta, idem, ibidem.
— Puton A. Catalogue, Caën, 1899.
pinicola, idem, ibidem.
— OŠANIN, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
modesta, idem, ibidem.
28. Trioza Saundersi MEvER-DvER 1871.
(Fab: 28-)
Kopf. -——- Scheitel hinten 0-35 mm breit, mäßig aus-
geschweift in der Mitte 0-20 mm lang, die Vorderecken breit
abgerundet. — Fühler 1-00 mm lang (5, 5, 20, 8, 10, 10, 15,
15, 5, 4, in 0-00 mm), das 3 Glied ist etwas spindelförmig, das
4 und 6 die auf den distalen Enden um !/, breiter als seine
Basis, d. 1. 0-03 mm; Sinnesgruben sind sehr charakteristisch:
auf dem 2 Gliede eine kleine einfach kreisrunde 0-002 1. D., auf
dem 4 und 6 Gliede je eine 0-02 mm 1. 1. D. mit einem 0-016 mm
1. D. ınessenden unregelmäßig kreisrunden Trichter, auf dem
8 und 9 je eine nur 0002 mm 1. D. — Stirnkegel: diver-
sierend, an der Basis ziemlich breit, mäßig scharf zugespitzt,
0-12 mm lang, behaart. — Färbung: der ganze Kopf voll-
ständig tiefschwarz; die Fühler: das Glied 1, 2 braunschwarz
oder schwarz, das Glied 9 und 10 schwarz, distale Hälfte des
ky A ARR be à ue ME PIN AT RS nei em in |
ÚB
er NT AS
99 XVI. Dr. Karel Šulc:
S gebräunt, die Spitzen des 4, 6 und 7 sehr schmal gebräunt,
das übrige weiß oder gelblichweiß; die Spitze der Stirnkegel
kann bisweilen rötlich erscheinen.
Thorax: die Ränder des Prothorax gelblichweiß, die
Seitenspitzen des Metathorax rötlich, sonst tiefschwarz.
Vorderflügel 265 mm lang, 1-05 mm die größte
Breite am Anfang der äußeren Hälfte; Flügelende abgerun-
det, spitzwinklige Flügelspitze ein Stückchen hinter der Inser-
tion der M1 +2; vordere Hälfte des Bogens weit mehr ge-
krůmmt als die hintere. — Flügeladern: Rs schwach
wellenförmig, das kurze Eindstück nach hinten ausgebogen,
sein Ende über der Basis der Marginaldornengruppe cell. M;
M lang, ihr Ende über der Insertion des Cul; M1+2,M3 +4
gerade, mittellang; Cu kreisbogenformig; — Färbung hell-
gelb, Anfang der C + Sc und A2 braun; die Rippen braun. —
Flügelmembran ganz gleichmäßig intensiv weingelb,
bisweilen ist das proximale Drittel heller. — Dornen: Ober-
flächedornen bedecken alle Felder vollständig bis dicht an die
Adern herantretend (nur den M1 +2, M3 + 4 und Cul ent-
lang sind namentlich gegen Ende zu, schmale, dornenlose
Streifen zu beobachten); sie stehen (in der Mitte cell. M) in
Quadraten und Trapezen auf 0-01—0-02 von einander, in den
ührıgen Zellen haben sie die gleiche Stellung, nur in dem
prasuturalen Teile cell. Cu stehen sie mehr in länglichen Rei-
hen, immer zu zwei; sie sind kreisrund und klein. — Unter-
flächedornen sind nur in der vorderen Hälfte der cell. R1 und
in den äußeren ?/, der cell. C + Sc vorhanden; sie sind noch
kleiner als die Oberflächedornen und stehen etwa in denselben
Gruppen und Distanzen voneinander. — Marginalgruppen
wie gewöhnlich in den cell. M1 + 2, M und Cul vorhanden.
Hinterflügel 190 mm lang, 0-73 mm die größte
Breite in der äußeren Hälfte; das Ende von hinten nach vorn
breit abgerundet.
Beine: hellgelb oder bráunlichgelb, Schenkel schwarz
mit schmal bräunlichgelber Spitze.
Abdomen: gewöhnlich bei dem © rotbraun, bei dem
G schwarz, die Verbindungsmembran rotbraun.
G Körperende. — Genitalsegment 0-20 mm
hoch und ebenso lang, nach unten und hinten kreisbogenför-
Monographia generis Trioza Foerster. 33
mie begrenzt, oben leicht wellenförmig, zerstreut lang be-
haart, schwarzbraun. — Kopulationszange: von der
Seite gerade, 0-18 mm hoch, die Breite unten: 0-05, in der
Mitte 0-02, oben 0-03 mm,.der vordere Umriß oben und unten
ausgebogen, in der Mitte eingebogen, also wellenförmig der
tintere gleich geformt, aber die Wellen sind bedeutend niedri-
ger und der Umriß leistenartig verstärkt; das Ende von
hinten nach vorn abgerundet, vorn kurz, scharf, dünn ausge-
zogen, hinten außen mit einer scharfen, dünnspitzigen, nach
außen gerichteten Zacke; — von oben ist das Einde leisten-
formig verstärkt, vorn verschmälert, spitzig, hinten mit einer
kürzeren inzieren und einer längeren dünneren äußeren Zacke
(im ganzen erscheint das Ende dreizackig); — von hinten
sind die Zangenäste unten am breitesten, nach oben allmählich
verschmälert die untere Hälfte ist unten ausgebogen und
innen lappenförmig erweitert, oben etwas eingebogen, das
Einde erscheint dreispitzig; der äußere Umriß ist unten aus-
gebuchtet, oben verschmälert, der innere ein langes, zungen-
förmiges Blatt unten mit kurzem Stiele. — Hellbräunlich,
zerstreut behaart, auf der inneren Seite namentlich sind die
Haare lang und reichlich. — Analsegment: 0-15 mm hoch,
020 mm die größte Länge, vorn ausgebuchtet, nach hinten
allmählich lang lappenförmig verschmälert und abgerundet,
schwarzbraun, dicht, lang auf der oberen Hälfte behaart;
Analring in der hinteren Hälfte frei, nicht verwachsen,
schmal.
G Korperende.— Analsegment von oben kurz
keilförmig mit ausgebuchteten Seiten, die Spitze stumpf
abgerundet. — Von der Seite 0:36 mm lang, vom Anus zum
breit stumpf abgerundeten Ende gerade, kein sichtbar abge-
setzter Schnabel, unten mäßig ausgebuchtet; unter dem
Arus längere, zerstreute Haare, vor dem Ende 5—6 lange
Haare, das Ende dicht, kurz behaart; Breite des Basalteiles
0-11 mm, es sind keine Dornen vorhanden. — Anus 0-12 mm
lang, ringsum ein geschlossener Chitinring mit zweireihigen
Drüsenöffnungen und ein Kranz kleiner Haare. — Genital-
segment: oben 0-30 mm, schwach wellenförmig, unten
0-20 mm die hintere Hälfte ausgebuchtet; vorn 0-28 mm, nach
vorn ausgebogen; die Spitze scharf, kurz, mäßig nach oben
3
34 XVL Dr. Karel Sule:
gebogen. Die ganze Fläche des Segmentes zerstreut behaart,
die obersten und hintersten Haare sind am längsten. —
Äußere Legescheiden sind nach hinten verschmälert
und abgerundet, fein auf der unteren Hälfte geritzt. —
Äußerer Legestachel hat mittelbreiten Körper, das
Eindstück ist stark gleichmäßig chitinisiert, allmählich nach
hinten verschmälert, unten gerade, oben mäßig ausgebogen,
das Ende spitzig, oben mit zwei scharfeckigen Zähnen, unten
gerade. — Innerer Legestachel länglich messerför-
mig, oben mäßig ausgebogen, unten gerade, das Ende abge-
stutzt, unten eine schmale Leiste, oben ein winziger Nabel. —
Farbe beider Endsegmente rotbraun.
Körpergröße3 mm.
Nährpflanze unsicher; FrLor schreibt: »überall
häufig auf feuchten Wiesen«, bei seiner acutipennis, »häufig
anf urtica« bei seiner munda; Low: »Nährpflanze unbe-
kannt«; MEvER-DUER bei saundersi: »hab. in salice incana«,
bei silacea wird die Nährpflanze nicht angegeben.
Lebensweise: sie wurde von Mai bis spät in den
Oktcher gefangen (Fror), es ist also wahrscheinlich, daß
sie úberwintert in dem Imagozustande; MEvER-DUER ver-
zeichnet: »ziemlich zahlreich im April 1870 von Sumpfweiden
im Sumpfmoos abgeschopft.«
Larven sind unbekannt.
Vorkommen: auf den Fundstellen zahlreich.
Geogr. Verbreitung: Anglia; Germania: Aachen,
leg. FOERSTER (coll. K. k. Hofmuseum, Wien); Austria: Böh-
men, Neuhaus, leg. Duna; Hungaria; Helvetia, Burgdorf;
Rossia: septentrionalis, Livonia, Lodenhof, leg. FLor, Fennia:
Pargas, Ispolis, leg. M. O. REUTER; Suecia (REUTER).
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach den
Exemplaren, die REUTER in Fennia, Ispolis, Pargas, coll. Mu-
seum Universitatis Helsingfors, geschöpft hat, angefertigt;
dieselben stimmen mit den Typen MEvEr-Dver’s (Burgdorf,
Helvetia, leg. M. D.) jetzt coll. K. k. Hofmuseum vollständig
überein; in der letzteren coll. befinden sich auch einige Stücke
derselben Art aus Pargas, leg. REUTER, und ein typisches
Stück (echte saundersi) aus Neuhaus Böhmen, leg. Dupa,
det. Low; sonderbarerweise sind dagegen die unter der De-
Monographia generis Trioza Foerster. 35
termination saundersi leg. det. Dupa, coll. Museum Regni
Bohemiae Pragae aufbewahrten Stücke keine saundersi son-
dern striola (größtenteils) albiventris und nigricornis. —
Silacea M. D. ist eigentlich von MEvER-DvrER nach einigen
Exemplaren leg. FOERSTER von Aachen beschrieben worden
und zwar nur in der Bestimmungstafel; er M. D. ist also als
Autor des Namens anzuführen, obzwar M. D. selbst irrtümli-
cherweise bei silacea den FoERSTER als Autor angibt; Forr-
STER hat jedoch keiner Psyllode diesen Namen beigelegt;
einige Stücke dieser silaces Aachen leg. FOERSTER, stlacea
det. M. D. Type sind in der coll. K. k. Hofmuseum erhalten
und sind, wie ich mich überzeugte, typische, jedoch unausge-
färbte saundersi; da wir den Namen saundersi für die in
dem Artikel besprochene Art beibehalten haben, ist ihr silacea
als Synonymum unterzuordnen. — Auch von dem munda
FLor nec FoERSTER sind in derselben coll. 2 Stück erhalten,
auf welche die Originalbeschreibung Fror’s vollkommen
pakt; dieselben sind gleichfalls unausgefärbte saundersi M.
D.; dergleichen ist die nachfolgende Art Fror’s: acutipenms
ausgefärbte saundersi M. D.; beide Namen Fror’s gehören
also als Synonyma zur saundersi (Typos vidi).
S'aundersi ist auch 1877 von Low (im Sinne Fror’s als
aculipennis) besprochen worden; Scorr’s Beschreibung 1876
ist nur eine minderwertige Repetition der Beschreibung
Fror’s (sub. acutipennis Forster nec. Zerr. bei beiden Au-
toren). FOERSTER’s acutipennis (nec. ZETT) soll centranthi
VALLOT sein (s. diese!) ; die übrigen Autoren beschränken sich
nur auf die Aufzählung der Fundorte.
Die Art ist recht charakteristisch, läßt sich durch das
Ende der © Kopulationszange (sowie viele andere Merkmale)
sofort unterscheiden; sie steht der Tr. acutipennis am näch-
sten, unterscheidet sich aber von ihr durch kürzere Stirnkegel,
durch kleinere und einfachere Sinnesgruben des 4. und 6. Glie-
des der Fühler, die infolgedessen auch nicht so deutlich säge-
artig an den Einden vorspringen, durch den in der Mitte am
breitesten und gleichmäßig ganz weingelb gefärbten Vorder-
flügel, durch die bis an die Adern herantretenden Oberfläche-
dornen, durch die dreizackig endende Kopulationszange etc.,
3*
36 XVI. Dr. Karel Šulc:
nebst der im ganzen schwärzlichen Färbung; die © Körper-
endsegmente sind beinahe gleichgeformt.
Literatur und Synonymie.
acutipennis, FLOR (nec ZETTERSTEDT), Rhynchoten Livlands 1861.
— FLOR (nec ZETTERSTEDT), Zur Kenntnis der Psyllo-
den, Moskva, 1861.
munda, FLOR nec FOERSTER, ibidem.
saundersi, MEYER-DUER, Psylloden, Schaffhausen 1871.
silacea idem, ibidem.
saundersi, ScoTT J., Brit. Psyll., London, 1876.
acutipennis, SCOTT J., ibidem.
acutipennis, LOEW (nec ZETTERSTEDT), Beiträge, Verh. d. z. b. Ges.
Wien, 1877.
SOE \ LoEw, Revision ibidem, 1882.
silacea [
— Low, Katalog d. pal. Psylloden, Wiener ent. Ztg. 1882.
saundersi, LoEw, Übersicht d. Psyll. von Öst.-Ungarn, Verh. d. z.
b. Ges. Wien, 1888.
— REuTER M. O., Sveriges Psylloder,: Ent. Tidskrift,
Stockholm, 1880.
— Dupa L., Catalogus, Rhynchota Bohemiae, Pragae 1892.
= Epwarps, Hem. Hom. Brit. Isi. London, 1894.
saundersi, PUTON A., Catalogue, Caën, 1899.
silacea, PUTON A., Catalogue, Caën, 1899.
saundersi, LAMBERITE, Faune ete. Sud-ouest d. l. France, Bor-
deaux 1901.
saundersi, OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
silacea, OSANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
29. Tr. senetionis Scororı 1763, Low. 1879.
(Pabx29)
Kopf. — Scheitel 030 mm breit, 0-20 mm lang,
hinten mäßig ausgerandet, vorn und seitlich breit abgerun-
det. — Fühler: 0-60 mm lang (die einzelnen Glieder: 5, 5,
19, 9, 5, 7, 7, 7, 5, 6 in 0-00 mm), alle gleich breit, gleichmäßig
dünn; Sinnesorgane auf dem 2 GI. 0002 im D., dann auf
dem 4, 6, 8, 9 je ein 0-01 mm 1. D., auf dem 10 zwei, recht
kleine 0.003 mm 1. D., alle bloß kreisrund, unansehnlich.
Fühlerbecher geräumig. — Stirnkegel: 0-15 mm lang
von breiter Basis lang ausgezogen und allmählich ver-
schmälert, die Enden mäßig nach außen ausgebogen, nach
Monographia generis Trioza Foerster. 37
unten geneigt, dicht behaart. — Färbung: Grundfarbe des
Scheitels hellgrün, die Zeichnung entweder fehlend, oder vor-
handen, dann unregelmässig, verschwommen ockergelb;
Fühlernäpfe hellerün, Fühler: die ersten zwei Glieder gelblich,
das dritte hellgrün, das vierte hat die Basalhälfte hellgrün, die
distale Hälfte hellbraun, die Glieder 5—S hellbraun, die 9—10
schwarzbraun; Stirnkegel hellgrün mit leicht gelben Spitzen.
Thorax hellgrün mit zusammenfließender oder abge-
grenzter ockergelber Zeichnung.
Vorderflügel: 250 mm lang, 100 mm am breite-
sten in der äußeren Hälfte; die Spitze gerundet scharfwinklig
(beinahe R > d. 1. cca 80°) der Flügelgipfel liegt ein Stuck-
chen hinter der Insertion der W1 +2, die vordere Hälfte des
Flügelendbogens bedeutend mehr gekrümmt (ihr Gipfel über
der Hälfte des Randes der cell. M.) als die hintere. — Adern:
C + Sc gleichmäßig gekrümmt, die inneren vier Viertel des
R1 fast gerade, Rs leicht wellenförmig, fast gerade, sein Ende
ein Stückchen über dem margo cell. M. ein Stückchen hinter
der Insertion der M3 +4; M lang, ihr Ende über der Mitte
m. cell. M.; M1 +2, M3+4 kurz, leicht bogenformig; Cu
lang, fast kreisbogenförmig, die innere Hälfte mehr gerade,
Cu2 inseriert sich fast unter einem R <; Färbung der Adern:
blaß, oder hellbraunlich. — Flügelmembran: wasser-
hell, fein durchsichtig. — Dornen: Oberflächedornen bedecken
alle Felder; überall sind schmale, gleichmäßige dornenfreie
Streifen entwickelt; die Streifen À + M + Cu, R und Ri
(cell C + Sc) entlang sind unregelmäßig, in dem äußeren
Drittel cell. R1 bilden die Dornen nur eine Reihe, zu je einem
geordnet; zum ın. cell. Rs treten die Dornen dicht heran, ohne
daß die Gruppe von den Seiten verschmälert oder abgestutzt
wäre, in den cell. M1 —-2 und Cul sind die Gruppen nie-
drig von den Seiten bis zur Basis der Marginaldornen abge-
stutzt; zu À + M + Cu (cell. Cu), treten die Dornen dicht
heran. — Unterflächedornen sind nur im äußersten Viertel
cell. Rs entwickelt. — Die Dornen sind klein, fein und stehen
in Trapezen und Quadraten auf 0-01—0-02 mm | vonein-
ander. — Marginaldornen sind entwickelt in cell. M1 +2, M
und Cul ihre Zahl und Gestalt ist gewöhnlich. — Da Rs mit
38 XVI. Dr. Karel Šulc:
R1 im ganzen Verlaufe fast parallel verläuft, ist cell. R1
distalwärts nur wenig verschmälert.
Hinterflügel 1-80 mm lang, 0.60 mm die größte
Breite, 0-80 »»m vom Ende, also beinahe in der Hälfte der
Länge, von hier an nach außen allmählich verschmälert; die
Adern gewöhnlich.
Beine hellgrün, die Schienen lichter, oder hellge-
braunt, die Tarsen bräunlich.
Abdomen hellgrün, die Platten bisweilen mit gelben
oder auch bräunlichen Wischen und Binden.
G KörperendeGenitalsegment(-1S mm hoch
und 020 mm lang, nach unten und hinten kreisbogenförmig
abgegrenzt, auf der hinteren Hälfte sehr spärlich behaart,
heligrün, hell gelbgrün. — Kopulationszange, von der
Seite gesehen, gerade, 0-17 mm hoch, die unteren, 0-07 mm
breit, schuppenförmig, vorn und hinten leicht ausgebogen,
vorn oben gleichmäßig abgerundet, hinten oben in einen
0-02 mm schmalen und 0-05 mm langen, geraden, astförmigen
Fortsatz, — der oben abgestutzt, vorn und hinten kurzspitzig
(die vordere Spitze schräg abgestutzt, die hintere scharfwin-
klig) erscheint — ausgezogen. — Von oben ist das Ende des
Fortsatzes kurz, walzenförmig, vorn und hinten abgerundet,
kurzspitzig. — Von hinten ist der untere schuppenförmige
Teil fast länglich quadratförmig, leicht ausgebogen, oben ab-
gerundet, der Fortsatz schmal, gerade, sein Ende erscheint
je nach der Krümmung und Stellung der Zange in entspre-
chender Perspektive. — Unter dem Fortsatze und an dem
Vorder- und Hinterrande (namentlich auf diesem) kürzere
und längere Haare. — Hellgrüne, hell gelbgrüne Farbe, das
Ende des Fortsatzes bräunlich.
Der äußere Umriß ist ein nach unten breiter werdendes,
im oberen Drittel plötzlich (mit Ausrandung), verschmäler-
tes O; der innere, ein langes, schmales, unter dem obersten
Drittel beiderseits eingebogenes O.
Analsegment 0-20 mm hoch, 0.12 mm die größte
Breite am Anfang des mittleren Drittels; vorn leicht ausge-
bogen, hinten im untersten Drittel schmal, die oberen ?/, nach
unten und hinten erweitert; es erscheint also das Ende ver-
schmälert; dichtere, mittellange Behaarung auf der oberen
Monographia generis Trioza Foerster. 39
Hälfte, hellgrůne, hell gelbgrüne Farbe, das Ende gebräunt.
— Analring nicht von dem Analsegmente abgetrennt, son-
dern mit ihm fest verwachsen.
O Körperende.— Analsegment von oben kurz
keilformig, unter dem Anus von den Seiten eingebogen, das
Ende von den Seiten kurz abgestutzt, die Spitze kurz, deut-
lich. — Von der Seite auf den Präparaten 0-25 mm breit,
0.45 mm lang, nach hinten rasch verkürzt oben nur leicht
ausgebogen, das Ende abgerundet und mäßig, kurz nach oben
gebogen, unten fast gerade, kein Basaleinschnitt. — Spärliche
mittellange Behaarung auf der hinteren Hälfte des Basaltei-
les, eine Reihe kleinerer (untere) und eine längerer (obere)
Haare über der hinteren Hälfte des unteren Randes; einige
kürzere Haare auf der hinteren Hälfte des oberen Umrisses
und einige spärliche unter demselben; das Ende fast kahl. —
Anus 0-20 mm lang, ringsum ein geschlossener Chitin-
ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen und ein Kranz klei-
ner Haare. — Genitalsegment von der Seite fast drei-
eckförmig, vorn 0-25 mm, nach vorn winklig ausgezogen, oben
0-30 mm, leicht wellenförmig, unten 0-30 mm, die hintere
Hälfte gerade, die vordere etwas ausgebogen, die Spitze kurz
ausgezogen. — Die ganze Seite zerstreut behaart, die obersten
Haare sind am längsten, die auf dem unteren Umrisse am
kürzesten. — ÄußereLegescheiden kurz, schmal, nach
hinten verschmälert und am Ende abgerundet, fein geritzt. —
ÄußererLegestachel: die breite Leiste mit dem Leist-
chen nimmt die obere Hälfte für sich ein, der Unterleisten-
teil ist weich und fein geritzt, das Endstück breit, kurz, ge-
rade, stark chitinisiert, das Ende von oben und von unten
schräg abgestutzt, scharfspitzig, oben mit zwei scharfeckigen,
unten mit zwei stumpfen Zähnen. — Innerer Legesta-
chel: kurz dreieckförmig, unten mit einer schmalen Leiste.
— Färbung beider Endsegmente: hellgrün, hell gelbgrün, die
Spitzen bräunlich.
Körpergröße 2-3 mm, bis zum Ende der geschlos-
senen Flügel gemessen.
Nährpflanze: Senecio nemorensis L.
Lebensweise: »Die Larven leben auf der Unter-
seite der Blätter solcher Exemplare der genannten Senecio-
40 XVI. Dr. Karel Sule:
Art, welche an schattigen, etwas feuchten Orten wachsen.
Die Imagines entwickeln sich von Mitte September an und
überwintern.« (LoEw.)
Larven sind von FRAUENFELD 1861 und LoEw 1879
besprochen worden.
Vorkommen nicht überall, aber auf den Fundorten
recht zahlreich.
Geogr. Verbreitung. Austria (Böhmen, coll.
Duna, M. R. B.), Germania (?).
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach den
Originalexemplaren FRAUENFELD'S und Lorw’s, die sich in
der koll. K. k. Nat. Hofmuseum befinden angefertigt; sie
weicht von der Lorw’schen Diagnose betreffs der Form der
GG Kopulationszange beträchtlich ab, indem LoEw die letz-
tere als von der Seite: »dreieckig, am Ende scharf zugespitzt,
am Vorderrande sehr schwach konkav, am Hinterrande eben-
so konvex« beschreibt (1879, pg. 588). — Diese Nichtüberein-
stimmung ist darin zu suchen, daß Lorw durch Trockenwer-
den bedeutend gekrümmte und verdrehte Zangen betrachtet
hat; ich habe die gut erhaltenen, trockenen Exemplare mit den
in KOH ausgekochten montierten Präparaten verglichen und
die Form der Zange so als richtig befunden, wie eben von
mir dargestellt worden ist. — Die Art steht den Tr. agrophila
(durch G Körperende) und viridula (durch © Körperende)
sehr nahe.
Literatur und Synonymie.
senecionis (Chermes), ScoroLı, Entom. carn. 1763.
sylvicola FRAUENFELD, Verh. d. k. k. z. b. Ges. Wien, 1861.
senecionis, LOEW, ibidem, 1879. _
— LoEw, Revision d. pal. Psyll., ibidem, 1882.
— LoEw, Jugendstadien d. Psylloden, ibidem, 1884.
= LoEw, Übersicht d. Ps. v. Ost.-Ung., ibidem, 188.
— LoEw, Katalog d. pal. Psyll., Wiener ent. Zte. 1882.
— DuDA L., Catalogus f. Boh., Pragae, 1892.
— PuTON, Catalogue, Caen, 1899.
— OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
Monographia generis Trioza Foerster. 41
30. Trioza Scottii Loew 1879.
(Tab. 30.)
Kopf. Scheitel 035 mm breit, 0-20 mm in der
Mittellinie lang, hinten fast gerade, nur mäßig ausgeschnitten,
die Hinterpunktaugen in den abgerundeten Hinterecken, die
Vorderecken breit abgerundet. — Fühler 0-72 mm lang
(Länge der einzelner Glieder der Reihe nach in 0-00 mm: 5, 5,
20, S, 5, 7, 5, 6, 5, 6); die Sinnesorgane wie bei Tr. urticae L.
beschaffen. — Stirnkegel nur 0-15 mm lang, von breiter
Basis gleichmäßig zur abgerundeten Spitze verschmälert,
mäßig divergierend, stark nach abwärts geneigt, fein behaart.
— Färbung: Scheitel blaßlehmgelb, ohne Zeichnung, nur
mit bräunlichroten oder braunen Eindrücke nund schwarz-
brauner Mittelfurche, Augen dunkel rotbraun, Ocellen rot,
Fühlernäpfe und Stirnkegel ganz schwarz, nur erstere inner-
lich weißlich; die Fühler haben die ersten Glieder gelb, an den
Enden zuweilen gebräunt, die folgenden schwarzbraun, die
beiden letzten schwarz.
Thorax: Grundfarbe blaßlehmgelb, öfter rötlich, die
Zeichnung entwickelt, begrenzt, sienabraun bis braun.
Vorderflügel ist 3 mm lang, seine größte Breite
liegt etwa in der Hälfte der Länge und beträgt 1-20 mm. —
Flügelende ist winklig, abgerundet, der Flügelgipfel
liegt etwas hinter der Einmündung der W1 + 2; die vordere
Flügelendbogenhälfte ist mehr gebogen als die hintere die
flächer erscheint. — Flügeladern: C + Sc ist gleich-
mäßig flach gebogen, R1 ist gleichmäßig gebogen, Rs fast
gerade, nur schwach, kaum merklich wellenförmig, sein Ende
liest ein Stückchen hinter der Insertion M3 +4, der Anfang
des R nicht anliegend, M mittellang, endigt etwa über der
Insertion Cul, M1 + 2 leicht gebogen, M3 + 4 leicht wellen-
förmig, beide länger, Cul kreisbogenförmig, Cu2 gerade, ver-
läuft zum Hinterrande unter einem scharfen Winkel etwa
von 50°. — Färbung der Adern: gelb, A2 öfter an seinem En-
de ausgedehnt gebräunt. — Flügelmembran ist voll-
ständig wasserhell. — Dornen: Oberflächedornen sind nur auf
das innerste Drittel des postsuturalen Teiles cell. M be-
schränkt, sonst ist die Oberfläche bei beiden Geschlechtern
os
TER AV tentes
ID TREE RTE SIP
49 XVI. Dr. Karel Šulc:
vollständig dornenfrei; Unterflächedornen fehlen überhaupt
vollständig. — Marginaldornen wie bei Tr. urticae L.
Hinterflügel gewöhnlich, die Adern bräunlich, das
Analfeld gebräunt.
Beine: blaßlehmgelb, manchmal mit schwachem bräun-
lichem Anfluge, die Schenkel oben mit einem mehr oder we-
niger dunklen, braunen Längsstriche; die Schienen am Ende
und die Tarsenglieder bräunlich, oder braun.
Abdomen: blaßgelb oder grünlich, unten einfärbig
oder mit bräunlichen Seitenflecken auf den Segmenten, oben
mit braunen oder beinahe schwarzbraunen breiten Binden,
deren Ränder zuweilen gerötet sind, oder beinahe ganz
schwarz, mit Ausnahme des ersten Segmentes, welches stets
rötlich und ohne dunkle Binde ist.
JKörperende— Genitalsegment ist 025 mm
lang und 0-20 mm hoch, nach hinten und unten bogenförmig
begrenzt, auf der hinteren Hälfte zerstreut, lang behaart,
gelbweiß, hinten gelb. — Kopulationszange ist von
der Seite an der Basis am breitesten d. 1. 0-06 mm, dann all-
máhlich verschmálert, langgestreckt dreieckformig, am Vor-
derrande konkav, am Hinterrande konvex, nach vorn geneigt,
sehr schmal und scharf zugespitzt. — Von oben: erschemt
das Ende als walzenförmige Leiste, die hinten abgerundet,
vorn in einen scharfen Haken ausgezogen ist. — Von hinten
erscheinen die Äste im ganzen hoch, schmal, dreieckformig,
gegen die Mittellinie mäßig geneigt, gegen das Ende all-
mählich verschmälert oben abgestutzt; die vordere Ecke des
abgestutzten Endes ist in einen scharfen dünnen Haken aus-
gezogen, die hintere fast rechteckig und abgerundet; der in-
nere Umriß der zusammengeschlossenen Zange amphoraför-
mig, der äußere (grob genommen) dreieckförmig. — Behaa-
rung dicht, lang zerstreut, weißlich. — Farbe: schwarz. —
Analsegment: 0:17 mm hoch, 013 mm breit, vorn leicht
ausgebogen, hinten, stark nach hinten fast kreisbogenförmig
erweitert, an der Spitze rasch kurz verschmälert und abge-
rundet. Analring nicht abgesetzt; zerstreute, dichte, lange
Haare auf der oberen Hälfte — Färbung: gelblichweiß.
Monographia generis Trioza Foerster. 43
O Körperende — Analseg ment von oben kurz
keilförmig, vor der Spitze etwas verschmälert, an der Spitze
von den Seiten abgestutzt; bei der Ansicht von hinten ist am
Ende eine kurze aufgebogene Spitze wahrnehmbar und unter
derselben eine schmale Spalte, die zur Führung des Lege-
stechels dient und die von den nach unten verlängerten Unter-
rändern des Analsegmentes gebildet wird. — Von der Seite
ist er 0-33 mm lang und 0-20 mm breit, unter dem Anus von
demselben bis zur kleinen aufgebogenen Endspitze gleichmä-
Big, mittelmäßig ausgebogen, unter der Endspitze mit der eben
beschriebenen Spalte, der Unterrand leicht wellenförmig; die
vordere Partie um den Anus ist etwas schwächer chitini-
siert, der hintere Teil von derselben ungleichmäßig abge-
grenzt; mehrere längere und kürzere Haare auf dem hinter-
sten Drittel des Segmentes, darunter auf dem Buckelorte
3—4 recht lange; um den Analring einige kurze Haare. —
Es sind keine Dornen vorhanden. — Chitinistruktur grob-
hockerig. — Anus 012 mm lang, ringsum ein geschlossener
Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genital-
segment: obere Seite 0-29 mm lang, leicht wellig, vordere
0-33 mim, stark wellig, in der Mitte nach vorn ausgebogen, die
ıntere 0:15 mm, fast gerade, oder leicht nach unten ausgebo-
gen; die vordere obere Ecke stark lanzettförmig nach oben
vorragend, der Schnabel nicht im geringsten abgesetzt, das
Ende breit abgerundet. — Hintere mittlere Partie des Segmen-
tes zerstreut, mittellang behaart, es sind keine Dornen vor-
handen; Chitinstruktur feinhôckerig. — Äußere Lege-
scheiden etwa das Ende des Analsegmentes erreichend,
nach hinten verschmälert, am Ende abgestutzt und fein läng-
lich geritzt. — ÄAußerer Legestachel: der Körper
leicht nach oben gebogen, der Oberleistenteil schmal, fein
karriert, der Unterleistenteil breit, fein, länglich, kurz ge-
ritzt; nicht stachelig; das Endstück breiter, im ganzen leicht
nach oben gebogen, das Ende verschmälert, spitzig, oben und
unten mit je drei stumpfen Zähnen (einmal wurde ein vierter
Zahn unten beobachtet). — Innerer Legestachel sehr
kurz, dreieckförmig, oben stark chitinisiert, das Ende abge-
stutzt, am unteren Umrisse eine breitere Leiste, ein unmerkli-
cher Nabel. — Färbung: beide Segmente gelblichweiß,
DIP S25 L DO KAON O AT ES
44 XVI. Dr. Karel Šulc:
das Analsegment am Ende braunlich; das Ende der äußeren
Legescheiden, der äußere und innere Legestachel sind dunkel
rotbraun.
Körpergröße 240-350 mm.
Nährpflanze: Berberis vulgaris L.
Lebensweise: »Die Larven leben an der Unterseite
der Blätter, welche schon durch das Legen der Eier klein-
höckerig uneben geworden sind, und deren Ränder sich mehr
oder weniger stark nach unten einbiegen. Die Imagines
entwickeln sich erst vom September an und überwintern.«
(LoEw.)
Vorkommen: Im Süden überall.
Gecgr. Verbreitung: Austria (Krain, Niederöster-
reich, Oberösterreich, Steiermark, Tirol), Hungaria, Ger-
mania.
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach den
Exemplaren des K. k. Hofmuseums in Wien, leg. det. LoEw,
(Type) angefertigt; dieselben stimmen mit Lorw’s Beschrei-
bung vollkommen überein und sind einheitlicher Art. — Sie
steht durch die Form der © Kopulationszange der Tr. nigri-
cornis wohl am nächsten, das © besitzt aber in der Führungs-
spalte des Analsegmentes eine eigentümliche Eigenerwerbung-
Literatur und Synonymie.
Scottii, LoEw F., Mitteilungen über Psylloden, Verh. d. z. bot. Ges.
Wien, 1879.
— Lorw F., Revision der pal. Psylloden, ibidem 1882.
— Lorw F, Jugendstadien der Psylloden, ibidem 1884.
— Loew F. Übersicht d. Ps. von Oest.-Ung., ibidem, 1888.
— Losw F., Katalog d. pal. Psyll., Wiener ent. Ztg., 1882.
— Pvron A. Catalogue, Caën, 1899.
— Osanın, Verzeichnis St. Petersburg, 1907.
91. Trioza marginepunctata Fror 1961.
(Dali SAL)
Kopf. — Scheitel 0.35 mm breit, 025 mm in der
Mittellinie lang, hinten fast gerade, die Hinterpunktaugen
in den mäßig abgerundeten Hinterecken, die Vorderecken
leicht verschmälert, breit abgerundet, bei den vorderen
Monographia generis Trioza Foerster. 45
Punktaugen ein deutlicher Einschnitt. — Fühler 070 mm
lang (die Länge der einzelnen Glieder beträgt der Reihe nach
in 0:00 mm: 5, 5, 15, 7, 8, 6, 6, 5, 6); die Sinnesorgane wie
bei urticae beschaffen. — Stirnkegel 0.17 mm lang, all-
mählich verschmälert, an der Spitze abgerundet und mäßig
divergierend, spärlich behaart. — Färbung: Grundfarbe
gelbgrünlich, gelblich, Zeichnung bräunlich, verschwommen;
Stirnkegel bräunlich, mit heller Spitze, Fühler hellgelb oder
weiblich, die ersten zwei Glieder bräunlich, die zwei Eindglie-
der (und die Spitze des drittletzten) schwarz.
Thorax: Grundfarbe gelbgrünlich, gelblich-rotgelb,
mit undeutlich begrenzter, gelbbrauner, rotbrauner oder brau-
ner Zeichnung.
Vorderflügel. — Länge 350 mm, die größte Breite
1:30 mm ist in der [Insertion des Cu2. — Flügelende scharf
winklig zugespitzt, der Flügelgipfel liegt etwas hinter der
Einmündung der Wi + 2; die vordere und hintere Flügelend-
bogenhälfte haben fast gleichen Radius. — Flügeladern:
C + Sc nur leicht gebogen, RT in der inneren Hälfte fast
gerade, in der äußeren mäßig nach außen gebogen; Rs endigt
über der Insertion M3-+4, nähert sich in seiner äußeren
Hälfte mehr dem Vorderrande (R1), mit dem er fast parallel
(aber wellig) verläuft; der Anfang R ist frei, nicht anliegend;
M ziemlich lang, endigt über der Mitte m. cell. M und ist
gleichmäßig gebogen; M1 — 2, M3 + 4 sind gerade, die letzte-
re bedeutend kürzer; Cul ist niedrig, kreisbogenförmig, Cu2
verläult senkrecht zum Hinterrrande und ist auffallend kurz.
— Färbung der Adern: hell, die kurzen Enden von Rs bis
incl. 42 schwarzbraun, nebstdem auf der letzteren am Anfang
des innersten !/, ein kurzer schwarzer Strich. — Flügel-
membran wasserhell, nur die Ansatzfläche der Marginal-
dornen bräunlich (in Form von niedrigen Dreiecken). —
Dornen: Oberflachedornen: bedecken nur das mittlere
Drittel von der cell. Rs nach außen und nach innen stark
verschmälert und nur von der Hälfte der M1 +2 bis zur
Hälfte M reichend; cell. M nur in zwei inneren Dritteln be-
deckt, nach außen ist die Dornenfläche stark und rasch ver-
schmälert, endigt über der Insertion Cul; cell. Cu ganz bedeckt,
überall sind breite dornenlose Streifen vorhanden; die Dornen
46 XVI. Dr. Karel Šulc:
stehen auf 0-01—0-02 mm in unregelmäßigen Quadraten von-
einander. — Es sind keine Unterflächedornen vorhanden. —
Marginaldornengruppen unten breiter, nach oben recht
schmal.
Hinterflügel: gewöhnlich gestaltet, Anfang und
Spitze des Klavus angeraucht, die Spitze c. C + Sc schwarz-
braun.
Beine hellgelb, oder schmutzig hellgelb mit braunen
Schenkeln.
Abdomen braun bis schwarzbraun, die Verbindungs-
membran einzelner Segmente und ihre hinteren Ränder gelb
oder rotgelb.
G Körperende. — Genitalsegment 020 mm
hoch und ebenso lang, nach unten und hinten kreisbogen-
förmig begrenzt, ziemlich dicht und lang an der hinteren
Hälfte behaart, schwarzbraun. — Kopulationszange:
von der Seite fast gerade, reifenförmig, 0:16 mm hoch, im
der unteren Hälfte 0-05 mm breit, in der oberen gegen das
abgerundete Ende allmählich verschmälert, nach vorn aus-
gebogen, nach hinten mäßig eingebogen, fast gerade; — von
oben verschmälern sich die Äste allmählich und sind an den
Enden schräg nach außen und hinten abgestutzt und kaum
merklich ausgehohlt, mit abgerundeten Ecken, von denen die
vordere etwas ausgezogen ist; — von hinten sind die Äste
fast gerade, in dem Enddrittel mäßig zur Mittellinie gebogen,
und zugespitzt, im untersten Drittel am breitesten und dem
Innenrande zu mäßig lappenförmig erweitert; der äußere
Umriß der zusammengeschlossenen Zange ist ein fast gleich-
mäßiges 0, der innere ein in der unteren Hälfte eingedrücktes
0. — Spärliche Behaarung, die nur am obersten Drittel äußer-
lich und am ganzen Hinterrande länger und reichlicher ist.
— Gelbbraune Färbung. — Analsegment ist 0-25 mm
hoch, vorn fast gerade, hinten stark gleichmäßig lappen-
förmig erweitert in der Mitte der Höhe am breitesten d. i.
0-20 mm, an der Spitze gerade abgestutzt und rasch ver-
schmälert, Analring nicht abgesetzt; — zerstreute Haare
auf der oberen Hälfte, die obere Hälfte des Hinterrandes mit
langen, spärlichen borstenförmigen Haaren; — schwarz-
braun.
Monographia generis Trioza Foerster. 47
© Körperende — Analsegment, von oben ge-
sehen, breit keilförmig, kurz, unter dem Anus von den Seiten
eingedrückt, das Ende abgerundet und von den Seiten kurz
abgestutzt; — von der Seite 0-44 mm lang, der obere Umriß
unter dem Anus eingebogen, dann stark ausgebogen, das
Ende abgerundet und leicht nach unten gebogen, der untere
Umriß leicht wellenförmig, unter der Spitze eingebogen; der
Kiel ıst glatt, der Schnabel breit, kurz, nicht abgesetzt; der
vordere Teil um den Anus herum ist nicht genügend chiti-
nisiert; — Behaarung: ein Ring kurzer Haare um den Anus,
spärliche kurze Behaarung des Basalteiles, das hintere Drit-
tel dicht, kurz behaart mit einigen (3—4) längeren Haaren.
— Chitinstruktur: feine Punktierung, um den oberen Umriß
zerstreute, feine, scharfe Dörnchen; — Farbe: schwarzbraun,
die Mitte rotlichgelb. — Anus geräumig, 0-25 mm lang,
ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsen-
öffnungen. — Genitalsegment: oben 0-30 mm, wellig;
unten 0-35 mm, vorn ausgebogen, hinten eingebogen, der
Schnabel nur mäßig ausgezogen, stumpf, vorn 0-30 mm, nach
vorn ausgebogen. — Kurze, diehte Behaarung des Basal-
teiles und des Schnabels, unter dem oberen Umrisse eine
Reihe langer Haare. — Es sind keine Dornen vorhanden. —
Farbe schwarzbraun mit rotgelblicher Mitte. — Äußere
Legescheiden: sind nach hinten allmählich verschmä-
lert, am Finde abgestutzt abgerundet, vor dem Ende fein
länglich geritzt, fast das Ende der Analsegmentes erreichend.
— Äußerer Legestachel ist gerade, Oberleistenteil
fein karriert, Unterleistenteil fein geritzt und höckerig, das
Endstůck gerade, stark chitinisiert, oben und unten mit je
zwei abgerundeten, dreieckigen Zähnen, mit spitzigem Ende.
— Innerer Legestachel ist sehr kurz dreieckförmig,
oben 0-06 4m lang, an der Spitze abgestutzt, unten mit schma-
ler Leiste, ein winziger Nabel. — Die ganze Oberfläche des
Körpers ist feinmehlig weiß bestaubt.
Körpergröße: 350—4 mm, bis zum Ende der ge-
schlossenen Flügel gemessen.
Nährpflanze: Rhamnus alaternus L.
Lebensweise: überwintert im Eizustande, die Lar-
ven sitzen auf der Unterseite, wo sie kleine Vertiefungen
48 XVI. Dr. Karel Šulc:
verursachen, denen auf der Oberseite runde Höckerchen ent-
sprechen; sie verwandeln sich im Mai zu Imagines.
Larven: sind von Lorw beschrieben worden: »sie
stimmen in allen Merkmalen und auch in der Lebensweise
mit den Larven der in Mitteleuropa auf Rhamnus cathartica
L. fast allenthalben vorkommenden Tr. Rhamni Scarx. über-
ein, sind jedoch etwas größer und intensiver grün gefarbt.«
Vorkommen und Geographische Verbrei-
tung: bisher nur aus Gallia meridionalis, Gemmenos bei
Marseille, Montpellier, Hyeres, Nizza (K. k. Hofmuseum,
Wien) und aus Ung. Küstenland, Susak bekannt; hier wahr-
scheinlich in Menge.
Anmerkung. — Diese Beschreibung wurde nach den
Exemplaren des K. k. Hofmuseums in Wien, det. LoEw ange-
fertigt (es sind auch Fror’s Typen (Marseile), hier vorhan-
den), die alle mit der Originalbeschreibung Fror’s überein-
stimmen und einheitlicher Art sind. — Entschieden der Tr.
rhamni Scark. am nächsten stehend, hat aber mehr zuge-
spitzte Flügel, dunkel gefärbte Klavusspitze, dornenlose cell.
R1 und C-+ Sc, kürzere, anders behaarte © Körperend-
segmente, gröberen Anus, schmälere © Kopulationszange und
nur femmehlige Bereifung der Körperoberfläche; beide
Arten lassen sich kaum voneinander abzuleiten und sind als
Schwesterspezies, die gemeinsamen Ahnen entsprungen sind,
anzusehen.
Literatur und Synonymie.
marginepunctata FLOR, Zur Kenntnis d. Rhynchoten, Moskva 1861.
— — Low F., Mitteilungen über Psylloden, Verh. d.
z. b. Ges., Wien, 1879.
— — idem, Revision, ibidem, 1882.
— idem, Jugendstadien d. Psylloden, ibidem 1888.
— — idem, Katalog d. pal. Psylloden, Wiener. Ent.
Ztg. 1882.
— — HORVÁTH G., Magyarországi Psyllidákról, Buda-
pest, 1885.
— — Puron, Catalogue, Caën, 1899.
= — OSanın, Verzeichnis etc., St. Petersburg, 1907.
Monographia generis Trioza Foerster. 49
32. Trioza alacris FLor 1861.
(Tab. 32.)
Kopf. — Scheitel hinten 030 mm breit, mäßig
ausgeschnitten, 0-20 mm in der Mittellinie lang, die Hinter-
purktaugen in den abgerundeten Hinterecken, die Vor-
derecken breit abgerundet, bei dem vorderen Punktauge ein
deutlicher Einschnitt. — Fühler 080 mm lang, die Länge
der einzelnen Glieder beträgt der Reihe nach in 0-00 mm:
5, 5,20, 11, 7, 10, 10, 10, 6, 5; die Sinnesorgane wie bei Tr.
urticae beschaffen. — Stirnkegel nur 0-10 mm lang, also
ziemlich kurz, von breiter Basis allmählich verschmälert, au
der Spitze breit abgerundet, ganz fein behaart. — Fär-
bung: Grundfarbe hellgelb, hellrotgelb, die Zeichnung ver-
schworınmen, bräunlich; Fühler hellgelb, nur die zwei letzten
Fühlerglieder schwarz und das drittvorletzte bräunlich;
Stirnkegel hellgelb.
Thorax hellgelb, ockergelb, rotgelb, Zeichnung strei-
fenförmig, begrenzt oder verschwommen, zusammenfließend,
ockergelb, dunkelrot bis braun.
Vorderflügel 330 mm lang, die größte Breite in
der Mitte der Länge beträgt 1-10 mm. — Flügelende winklig
zugespitzt und leicht abgerundet, die vordere und hintere Flü-
gelendbogenhalfte haben fast gleich langen Radius, doch ist der
vordere etwas, kaum merklich, kürzer. — Flügeladern:
der ganze Vorderrand gleichmäßig gebogen, Rs gleichmäßig
nach hinten gebogen, sein Ende etwas vor der Insertion
Cul; der Anfang R frei, nicht anliegend; M lang, gleich-
mäßig gebogen, M1 +2, M3 + 4 gerade, letztere kürzer, Cul
kreisbogenformig, Cu2 verläuft zum Hinterrande unter einem
scharfen Winkel von cca. 60°. — Färbung der Adern: hell-
gelb, bisweilen hell rötlichgelb; die äußeren Enden von
M1+ 2, M3 + 4 und Cul sind gleich wie die, den Marginal-
gruppen anliegenden Stücke des Hinterrandes, schwärzlich.
— Flügelmembran: wasserhell nur die Basis des
Marginaldornengebietes angeraucht. — Dornen: Oberfláche-
dornen nur in dem innersten Winkel der cell. M vorhanden,
Unterflächedornen fehlen vollständig, Marginalgruppen ge-
wöhnlich gestaltet, in den cell. M1 +2, M und Cul vorhanden.
4
D4 XVI, Dr. Kárel.Šule:
Hinterflügel gewöhnlieh.
Beine hellgelb.
Abdomen hellgelb. bräunlich, rotbraun bis braun, die
Verbindungsmembran heller.
G Körperende — Genitalsegment 0-20 mm
hoch und 0-25 mm lang, nach hinten und unten kreisbogen-
förmig begrenzt, auf der hinteren Hälfte zerstreut behaart,
hellgelb an der Basis braunlich. — Kopulationszange,
von der Seite gesehen, gerade, breit schuppenförmig, 0-20 mm
hoch, in der Mitte 0-06 mm breit, nach unten kaum merklich
erweitert, am Ende verschmälert und stumpf abgerundet; —
von oben: die Zangenäste sind rasch verschmälert, sodaß ihr
Ende fast rechtwinklig erscheint an der Spitze mäßig abge-
rundet; sie sind nur am hinteren Umrisse stärker chitinisiert,
endigen ohne Zacke; — von hinten erscheint der äußere
Umriß der zusammengeschlossenen Zange als ein gleich-
mäßiges 0, der innere als eine unten schmälere 8, die Äste
sind in der Mitte nach innen gleichmäßig erweitert und am
breitesten, das Enddrittel ist gegen die Mittellinie gebogen
und verschmälert. — Kurze Behaarung des Enddrittels und
des Vorderrandes, längere Haare am Hinterrande. — Hell-
gelbe Farbe. — Analsegment: 0-25 mm hoch, die Vorder-
seite fast gerade, die Hinterseite gleichmäßig nach hinten er-
weitert und abgerundet; das Ende schräg von oben nach
vorn und unten abgestutzt, nicht abgesetzt, kurze gleich-
mäßige Behaarung der oberen Hälfte, hellgelbe Farbe; Anal-
ring nicht abgesetzt.
O Körperende — Analsegment von oben
länglich keilförmig, am Ende abgerundet; — von der Seite
055 min lang, die Basalhälfte 0-15 mm breit; der Schnabel
lang, allmählich ausgezogen, schmal, das Ende nach unten
gebogen und abgerundet; der obere Umriß allmählich herab-
fallend, über der Schnabelwurzel eingebogen, der untere
Umriß lang, nach unten eingebogen; die Partie um den Anus
ist nicht genügend chitinisiert. — Behaarung: ein Ring klei-
ner Haare um den Anus, einige längere Haare hinter und
unter dem Anus, eine größere Partie längerer Haare auf dem
ırunde des Schnabels, Kiel und Ende des Schnabels mit
kurzen Haaren, unter dem oberen Umrisse desselben einige
Monographia generis Trioza Foerster. 51
(£—5) längere Haare, unter denselben über dem ünteren
Umrisse der hinteren Schnabelhälfte 6—7 kleine spitzige Dor-
nen; Chitinstruktur: mit dem Analdrüsenring konzentrische
Reihen kleiver Höckerchen. — Farbe gelblich. — Anus ist
0-15 mm lang, ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihi-
gen Drüsenoffnungen. — Genitalsegment: oben
0-45 mm, vorn 030 mm, unten 0:40 mm lang; der Schnabel
nerklich abgesetzt breit, allmählich lang ausgezogen, ziem-
lich stumpf endigend; die ganze Fläche ist ziemlich dicht
zerstreut behaart, die obersten Reihen der Haare sind am
längsten, die untersten am kleinsten; es sind keine Dornen
vorhanden. — Farbe: Äußere Legescheiden sind
breit, am Ende breit abgestutzt abgerundet, länglich geritzt,
sie reicher: bis zum Ende des Genitalsegmentes. — A u Berer
Legestachelist fast geradachsig; der Oberleistenteil ist
fein karriert, der Unterleistenteil fein länglich geritzt, das
Enastück ist allmählich nach hinten verschmälert mit lanzett-
formiger Spitze, oben und unten mit je zwei stumpfen Zah-
nen; in einem Falle habe ich unten derer drei beobachtet. —
Innerer Legestachel oben 0.13 mm lang, dreieckför-
mig, der obere Umriß hinten gerade, vorn leicht ausgebogen,
die Spitze abgestutzt, am unteren Umrisse eine schmale Leiste,
ein kleiner Nabel. |
o80 mm.
Rörpergröße:3
Nährpflanze: Laurus nobilis.
Lebensweise: »Die Larven leben auf den jungen
Blättern der Triebspitzen und verursachen eine Einrollung
nach unten und schwache Verdickung dieser Blätter. Die
ersten imagines entwickeln sich vom Mai oder Juni an. Da
von dieser Art die Imagines überwintern, die aus den Eiern
der überwinterten Imagines hervorgehenden Larven sich
aber meist schon sehr frühzeitig zu vollkommenen Insekten
verwandeln, so ist es sehr wahrscheinlich, daß diese Art im
Laufe des Jahres zwei Generationen aufweist.« (LoEw.)
Larven sind unbeschrieben.
Vorkommen: in Menge. |
Geographische Verbreitung: Austria, Dalma-
tien (Pridvorje, Ragusa), Istrien (Abbazia), auch in nördli-
až
52 XVL Dr. Karel Šulc:
cheren Gegerden, auf Lorbeer, welcher in Pflanzenhäusern ge-
zogen wird. — Hispania, Gallia meridionalis, Itala.
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach den
Originaltypen Fror’s, jetzt K. k. Hofmuseum in Wien ange-
fertigt; alle vorhandenen Exemplare sind von einheitlichem
Tvpus, welcher der Beschreibung Lorw’s vollkommen ent-
spricht. — Sie steht der Tr. rhamnı SCHRANK am nächsten.
Literatur und Synonymie.
alacris, FLoR, Psylloden, Moskva 1861.
Tauri, Tarcıoxı Tozerri, Rendiconti Soc. ent. ital. 1879.
alacris, LoEw F., Katalog. pal. Psyll., Wiener ent. Ztg. 1882.
— idem, Revision der pal. Psyll., Verh. d. k. k. z. bot. Ges.
Wien, 1882. :
— idem, Übersicht der Psyll. Oest.-Ungarns, ibidem, 1888.
— | PuTON, Catalogue, Caën, 1899.
— OSAxIX, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
33. Trioza chenopodii REuTER 1877.
(Tab. 33.)
Kopf. — Scheitel hinten 025 mm, in der Mitte
0-30 mm breit, die Vorderecken und Seiten fast kreisbogen-
formig. — Fühler 0-70 mm lang (5, 5, 18, 5, 4, 7, 7, 8,5, 5);
das Glied III und IV ist 0-03 mm, die nachfolgenden nur
0-02 mm breit; es sticht also namentlich das IV Glied infolge
seiner Dicke und Kürze ab (auf den Präparaten) ; die Sinnes-
gruben sind auf dem 2, 4, 6, 8, 9 und 10 Gliede; die des 4, 6, 8
und 9 sind kreisrund und haben alle nur -006 mm 1. D., jene
des 2 und 16 Gliedes sind noch kleiner; Fühlerbecher von
oben nur wenig sichtbar und schmal. — Stirnkegel:
0-13 mm lang, von breiter Basis allmählich zur abgerundeten
Spitze verschmälert, dicht behaart, wenig divergierend. —
Färbung: am Scheitel ist die Grundfarbe schmutziggelb,
die Zeichnung schwarzbraun bis schwarz, entweder fehlend
oder ausgedehnt, verschwommen; Fühlerbecher bis schwarz-
braun, Fühler: Ghed 1, 2 braun, 3—6 gelblich, 7 gelblich,
die äußere Hälfte bräunlich, S bräunlich an der Basis heller,
9 und 10 schwarzbraun; Stirnkegel bräunlich, bis schwarz-
bıaun.
Monographia generis Trioza Foerster. 53
Thorax: wie der Scheitel gefärbt.
Vorderflügel 165 mm lang, 0-65 mm die größte
Breite, gerade in der Hälfte der gesamten Flügellänge; das
Flügelende scharf spitzwinklig, die hintere Hälfte flacher,
die vordere mehr gekrümmt, die Flügelspitze im Rande der
celi. M1+2, gleich hinter der [Insertion der M1+2. —
A dern: Č + Sc, Rl und Flügelrand cell. Rs in einem gleich-
mäßig bogenförmig; Rs gerade, er endigt über der Mitte des
Randes der cell. M; M lang, sie endigt nur ein Stückchen vor
dem Rs und ist bogenformig; M1 +2, M3 +4 recht kurz,
gerade; Cu flach, bogenformig; C1 Rs, M, M1 +2, M3 +4,
Cu, Cu2, A2 zeichnen sich durch eine bisher nicht beobachtete
Eigentümlichkeit aus, daß sie nämlich am proximalen Ende
stark sind, distal wärts aber allmählich schmäler werden;
ihre Färbung ist gelbbraun in der äußeren Hälfte des Flü-
gels dunkler; bei den helleren Exemplaren sind die Rippen
ungefärbt, bei den dunkleren bräunlich, von den Adern
abstechend. — Flügelmembran wasserhell oder gleich-
mäßig, unbedeutend angeraucht. — Oberfláchedornen be-
decken, alle Felder vollständig bis dieht an die Adern her-
antıetend; es sind keine dornenlosen Streifen vorhanden, den
Rs ausgenommen, wo von der Hälfte der Länge proximal-
wärts ein immer breiter werdender dornenloser Streifen beob-
achtet werden kann; die Oberflächdornen stehen auf
0-01 mm: in Quadraten voneinander und sind recht groß,
indem sie 0002 1. D. haben; es sind keine Unterflächedornen
vcıkanden. — Marginaldornen in den cell. M1 +2, M und
Cu gewöhnlich.
Hinterfluůgell mm lang, 0-30 mm die größte Breite
in ınnersten Drittel, nach außen allmählich verschmälert; der
Vorderrand gerade, in der Mitte winklig nach vorn ausgebo-
gen; die Adern gelbbraun.
Beine schmutziggelb, die Oberschenkel, Spitzen der
Tibien und Tarsen braunschwarz.
Abdomen: die Platten sind bräunlich bis -schwarz-
braun, die schmalen Hinterränder gelblich; die Verbindungs-
membran gelblich.
G Körperende. — Genitalsegment: von der
Seite 0-23 mm lang, 0-12 mm hoch, nach unten und hinten
54 -- XVI. Dr. Karel Šulc:
kreisbogenförmig begrenzt, spärlich zerstreyt behaart,
‚schmutziggelb, gelbbraunlich. — Kopulationszange:
von der Seite ist der einzelne Ast gerade, 0-13 mm hoch, in der
Mitte am breitesten: 0-07 mm, nach unten weniger, nach oben
hiu mehr verschmälert, hinten fast gerade, vorn kreisbogen-
förmig ausgebogen, das Ende abgerundet. — Von oben sind
die Enden von: vorn nach hinten kreisbogenförmig abgerun-
det und endigen mit einer Zacke, die vorn in der Fortsetzung
des Vorderrandes abgerundet, hinten rechtwinklig ist. — Von
hinten: die unten 0-05 mm breiten Äste werden nach oben
schmäler; der äußere Umriß der zusammengeschlossenen
Zange ist ein an den Ecken abgerundetes Dreieck, der innere
fast spaltenförmig. oben enger, unten breiter. Zerstreute spár-
liche Behaarung, die auf den Rändern stärker ist; gelbbraune
Färbung, das Ende schwarzbraun, Analsegment 0-13 mm
hoch, 0-15 die größte Breite in der Mitte der Höhe; der Vor-
derrand gerade, der Hinterrand lappenförmig nach hinten
erweitert und am Ende breit abgerundet; stärkere und lán-
gere Behaarung auf der oberen Hälfte des Segmentes; gelb-
braune Farbe. — Analring 04 mm lang, mit dem Anal-
‚segment fest und vollkommen verschmolzen,
© Körperende. — Analsegment von oben um
den Anus breit, nach hinten birnförmig verschmälert, am
Ende abgerundet; von der Seite 040 mm lang, länglich seicht
eingebogen, der Kiel des Schnabels leicht ausgebogen, glatt,
das Ende kurz, veschmälert, abgerundet; Schnabel cca.
0-15 mm lang, almáhlich nach hinten verschmälert, unten
leicht eingebogen, der Basaleinschnitt seicht, lang; Breite
des Basalteiles 0-13 mm, die Partie um die vordere Hälfte des
Anus nicht genügend chitinisiert. — Auf dem, Buckelorte
2—3 längere Haare, und vor ihm einige, 6—7 kleinere; auf
dem Kiele spärliche, kurze Haare, — Etwa 12—15. kurze,
spitzige Dornen auf den. Schnabelseiten, die 0-15 nm vom
Ende anfangen und zu 1—2 zerstreut stehen. — Anus
0:15 mm lang, ringsum, ein geschlossener Ring mit zweireihi-
gen Drüsenöffnungen und einem Kranze kleiner Haare, —
Schmutziggelbliche bis gelbbraune Farbe — Äußere Le-
‚gescheiden erreichen fast das Ende des Analsegmentes,
‚sind nach hinten, allmählich verschmálert, am Ende abgerun-
Monographia generis Trioza Foerster. DE
det; hinten und unten fein länglich geritzt. — Außerer
Legestachel hat den Körper schmal, den Oberleistenteil
fem karriert, den Unterleistenteil fein geritzt; eine breite
stark chitinisierte Leiste, die durch die Mitte zum Endstück
zieht, und ein schmales Leistchen hat; das Endstück fast im
ganzen Verlaufe gleich breit, nach oben gerichtet, das Ende
scharfspitzig, oben mit zwei scharfwinkligen Zähnen, unten
gerade. — Innerer Legestachel dreieck-beilförmig,
oben stärker chitinisiert und s unten eine Leiste, das
Erde abgerundet abgestutzt; ein kleiner. Nabel.
Körpergröße 2 mm.
Nährpflanze: »habitat in Chenopodiaceise REUTER
1877, Chenopodium, Atriplex REUTER 1880; Atriplex pa-
tula L., tatarica L. Loew 1887.
Lebensweise: die Larven leben in den Blattachseln
‘und Blütenständen und verwandeln sich erst im September
und Oktober zu Imagines, welche überwintern. (Lorw.)
Larven: von Reuter 1880 beschrieben und abgebildet.
Vorkommen: seltener.
Geogr. Verbreitung: Austria-Hungaria; Rossia:
Kišiněv, Fennia; Suecia; Gallia; Britannia
Anmerkung. — Diese Beschreibung ist nach den
Exemplaren, des Museum Zoologicum in Helsingfors, leg.
Reurer angefertigt worden. Die Art ist mit Tr. dichroa,
Horvathi verwandt. |
Literatur und Synonymie.
chenopodii Reurer M. O. Katalog. Psyll. Fenn. Medd. Soc. p. Faun.
© FL Fenn. Helsingfors, 1877.
= REUTER M, Sveriges PsyHoder, Entom. Tidskr. Stock-
holm, 1880. sn
Dalei, ScoTT. J., Ent. M., Mag., London, 1877.
atriplieis, LICHTENSTEIN, Ent. M. Mag,, 1879.
Chenopodii LoEw F,- Revision, id. pal, Psyll-'Verh;’d..z.;b: Ges.
Wien, 1882. nue
— LoEw F, rt tan d. Psylloden de 1884.
— © Lörw F., Übersicht d. Ps. v. Oest.-Ungarn, ibidem, 1888.
(©— : LoEw F., Katalog'd. Psyll, Wiener ent. Ztg., 1882.
©.. HORVÁTH, A. mag. Psyll., Budapest, 1885.
56 XVI. Dr. Karel Sulc:
chenopodii Epwarps, Hom. Hem. Brit. isl., London, 1896.
= Puron, Catalogue, Caën, 1899.
— OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
4. Trioza Foersteri M. D. 1871.
(Tab. 34.)
Kopf. — Scheitel hinten 0-20 mm lang, 0-20 mm
in der Mittellinie lang, die Vorderecken sind breit abgerun-
det. — Fühler sind im ganzen 0-60 mm lang (die einzelnen
Glieder der Reihenfolge nach: 5, 6, 20, 6, 4, 6, 7, 8, 6, 7 in
00 mm; Sinnesgruben wie bei Tr. urticae L. — Stirnke-
&e] sind recht kurz, nur 0-10 mm in d. L., breit, konisch,
rasch zugespitzt, genug nach unten geneigt, mit parallelver-
laufenden Achsen, oder auch konvergierend, mäßig behaart.
— Färbung: Scheitel ist orangerot (rotgelb), die Fühler
haben das 1, 2 Glied. braun, das 3 Glied gelblich, die 4—6 sind
stufenweise immer mehr bräunlich, das 8 fast ganz braun,
das 9 und 10 pechschwarz. — Stirnkegel sind gelblich, heller
als der Scheitel. |
Thorax ist gleichmäßig orangerot (rotgelb).
Vorderflügel ist 220 mm lang und 1 mm ist die
größte Breite in der Mitte der Länge; das Ende ist breit abge-
rundet, die vordere Hälfte des Flügelendbogens ist bedeutend
mehr gekrümmt als die hintere, der Flügelgipfel befindet
sich am Anfang des äußeren !/, des m. cell. M1 +2 und ist
weniger deutlich. — Adern: C + Sc und R1 sind leicht ge-
bogen, Rs nur schwach wellenförmig, er endigt über der
Insertion Mi + 2; M lang, sie endigt über der Hälfte des m.
cell. M, M1 + 2, M3 +4 gerade, kurz, erstere nur 0-30, letz-
tere nur 0-22 mm lang (bei der oben angegebenen Länge des
Flügels), Cul bis kreisbogenförmig. — Färbung der Adern:
hell-rotbraun mit äußerst feinen rotbraunen Rippen. — Flü-
gelmembran: bei Jungen, eben ausgeschlüpften Exempla-
ren wasserhell, dann in der äußeren Hälfte leicht gleichmäßig
weingelb, oder der ganze Flügel ziemlich intensiv gleichmäßig
weingelh. — Dornen: Oberflächedornen bedecken alle Felder
veHstándig, indem sie dicht bis an die Adern herantreten; es
sind keine dornenlosen Streifen vorhanden; die Dornen stehen
U
1
Monographia generis Trioza Foerster.
in ziemlich regelmäßigen Quadraten auf 0-02 mm von einan-
der (es kcmmen deren 5—7 auf 0-10 cm der L. in der Mitte
der cell. M.). — Marginaldornen wie bei Tr. urticae L.
Hinterflüge! gewöhnlich.
Beine hellgelblich, die Schenkel sind bräunlich.
Abdomen rotbraun, die Verbindungsmembran rötlich
bis karminrot.
GC Körperende — Genitalsegment von der
Seite oben 0-20 mm lang, vorn 0-17 mm hoch, nach hinten und
unten bogenförmig abgegrenzt, auf der Hinterhälfte zerstreut,
spärlich behaart rotgelb. — Kopulationszange: der
einzelne Ast von der Seite gesehen ist gerade, 0-14 mm hoch,
unten am breitesten, gegen das gerade, abgestutzte Ende all-
mahlich verschmälert, die Vorderseite ausgebogen, unter dem
Ende ein wenig eingebuchtet, die Hinterseite fast gerade, un-
ter dem Ende kaum merklich eingebogen; das Ende 0-03 mm
breit, gerade abgestutzt, vorn und hinten in eine scharfe, kur-
ze Spitze ausgehend. — Von oben: die Zangenenden werden
allmählich schmäler, das Ende ist abgestutzt und nach innen
ausgebogen, die Vorderecke ist etwas länger, die Hinterecke
nur kurz scharfspitzig. — Von hinten: die Äste sind im unter-
sten Drittel am breitesten, dann werden sie nach oben all-
mählich schmäler; der innere Rand des Astes im untersten
Drittel ist ausgebuchtet. Der äußere Umriß der zusammen-
geschlossenen Zange ist ein nach oben schmäler werdendes O,
der innere eine im untersten Drittel recht verschmälerte El-
hpse. — Zerstreute Behaarung, rotgelbe Farbe; das Ende
der Zange ist braunschwarz. — A nalseg ment ist gerade,
0-16 mm hoch, 0-10 mm fast überall gleich breit, vorn gerade,
hinten nur leicht ausgebogen, oben gerade, schräg von hinten
nach vorn abgestutzt; dichte lange Behaarung auf der oberen
Hälfte und namentlich auf dem Hinterrande; rotgelbe Farbe.
— Analring ist nicht abgesetzt.
© Korperende.— Analring ist kurz keilformig,
um den Anus am breitesten, unter dem Anus leicht einge-
buchtet, das Ende kurzspitzig, leicht von den Seiten abge-
stutzt. — Auf den Präparaten beträgt die Länge 052 mm,
die Breite des Basalteiles 0-15 mm; der obere Umriß ist nach
unten leicht herabsenkend, vor dem Ende stark ausgebogen:
DS ; XVI. Dr. Karel Šulc:
das Ende ist von oben nach unten abgerundet, unten gerade,
leicht nach unten gebogen, der untere Umrib unter dem Ende
eingebogen, vorn leicht ausgebogen; die Partie um die vor-
dere Hälfte des Anus ist nicht genügend chitinisiert. — Cca. 10
zerstreute Haare unter dem Anus, der allmählich ausgezogene
kurze Schnabel mit vielen kurzen und 3-4 langen Haaren;
es sind keine Dornen vorhanden. — Anus hat 0-20 mm im |.
D., ringsum ist ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drü-
senöffnungen und ein Kranz kleiner Haare. — Genitalseg
ment ist von. der Seite dreieckförmig, an allen Seiten leicht
ausgebogen, oben 0-30 nm, vorn 030 mm, unten 0:35 mm
lang; die Spitze ıst scharf, ziemlich kurz ausgezogen. —
(Gleiche, mittellange Haare bedecken zerstreut die 2 hinteren
Drittel der Fläche des Segmentes; Dornen fehlen.
Äußere Legescheiden sind nach hinten allmäh-
lich verschmälert, hinten breit abgerundet, auf der Ober-
fläche fein geritzt. — Außerer Legestachel hat ziem-
lich breiten weichhäutigen Körper, Leiste mit Leistehen ge-
hen dem oberen Rande entlang, das Endstück ist kurz, stark
-chitinisiert, allmählich gegen das Ende verschmälert, das En-
de selbst ist scharfspitzig, oben und unten mit je zwei schar-
fen Zähnen. — Innerer Legestachel ist kurz dreieck-
förmig, mit geradem Grate, stumpf abgestutztem Ende, einer
Leiste amı unteren Umrisse und einem kleinen Nabel. Fe arbe:
beider Endsegmente ist rotgelb.
Körpergröbe 270 mm bis zum Ende der geschlos-
senen Flügel gemessen. |
Nährpflanze: Lactuca muralis Less. (Loew 1888.)
Larwen sind von Lorw beschrieben worden.
Lebensweise: sie überwintert, die Imagines ent-
wickeln sich von Juni an; Kopula ım ee, die ausge-
schlüpften Larven sind a weißem Sekrete bedeckt und sitzen
an der Unterseite der Blätter in Grübchen, welche schon durch
das Legen der Eier vom © verursacht werden. — Von MEYER-
DvEr wurde sie um Burgdorf (Schweiz) sehr häufig im März
auf Tannen gefunden.
Vorkommen: auf dem Fundorte in großer Zahl vor-
handen,
Monographia generis Trioza Foerster. 59
„Geographische Verbreitung. Austria, Infe-
rior: Pr bbaum, Lunz, Helvetia: Burgdorf. |
Bemerkung. — Diese Art wurde als selbständige n.
sp. zuerst von MEYER-DUER 1871 beschrieben unter dem Na-
men Foersteri. Fast zu gleicher Zeit hat sie auch. LoEw
entdeckt in Niederösterreich und mit proxima FLoR zugleich
im einem als flavipennis FOERSTER determiniert (1873 und
1876). — In seiner Revision (1882), Beiträge zur Kenntnis
der Jugendstadien der Psylliden (1884) und Übersicht der
Psylliden von Ost.-Ungarn (1888) führt er sie jedoch schon
als von proxıma differente Art unter dem Namen flavipennis
FOERSTER. — Die Typen LoEw-s sind reichlich im K. k. Hof-
museum vorhanden und ließen ein eingehendes Studium der
Art zu. Es hat sich herausgestellt, daß unsere in Rede ste-
hende Art mit dem gleichfalls im Hofmuseum noch erhalte-
nen, einzigen © foersteri M.-D. 1871 vollkommen identisch
ist. — Dasselbe kann jedoch nicht von der flavipennis FOER-
STER gesagt werden, von der dortselbst gleichfalls ein © (Type
leg., det. FoERsTER, Aachen, Germania) noch vorhanden ist;
‚dieses Exemplar ist entschieden mit aegopodi Lorw iden-
‘tisch, es weist die typische dichte Bedornung der Flügel-
membran auf und das identisch mit aegopodii gebaute © Kor-
per ee nebst allen übrigen, übereinstimmenden Merkmalen.
al
Was die Beschreibung flavipennis FrLor 1861 betrifft,
so ist diese gleichfalls mit aegopodii Low identisch, wie sich
ein jeder nach der Beschreibung der © Kopulationszange
überzeugen kann, die mit meiner Abbildung und Beschrei-
hung. (ef. diese Monographie) aegopodii Loew großartig úber-
einstimmt. — Aus den eben angeführten Gründen ist, zu SY-
nonymieren: opener FoERsrER-FLoR, 48, 61 ist nomen
validum infolge der guten und z Eirene een Beschreibung
FLoR's, (obzwar keine Typen Fror’s mehr erhalten sind),
‚degopodii Lozw. ist als Synonymum zur flavipenms zu stel-
len. — Foersteri M.-D. 1871 die schon von LoEw mit seiner
Alavipennis identifiziert wurde wird daher als nom. validum
amerkannt, und zu. ihr wird flavipennis LoEw gestellt. — Die
übrigen ee in der Literatur gemachten Angaben über geo-
graph. Verbreitung der »flavipennis«, sind. ‚zweifelhaft. ‚Te.
60 XVI. Dr. Karel Šulc:
foersteri M.-D. ist eine gute Art und den flavipennis und ro-
tundata FLoR 1861 am nächsten zu stellen.
Literatur und Synonymie.
foersteri M.-D. Psylloden, Schaffhausen, 1871.
flavipennis, LoEw F., Zoologische Notizen, Verh. d. k. k. z. b. Ges.,
Wien, 1871.
= idem, Zoolog. Notizen, ibidem, 1873.
en idem, Biol. und Charakt. d. Psyll., ibidem, 1876.
— idem, Wiener ent. Ztg., 1882.
en idem, Revision d. pal. Psyll., Verh. d. k. k. z. b. Ges,
Wien, 1882.
— idem, Jugendstadien d. Psylliden, ibidem, 1884.
— idem, Übersicht d. Ps. v. Oest.-Ung., ibidem, 1888.
— PuTON, Catalogue, Caën, 1899.
— OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
35. Trioza rotundata FLor 1861.
(Tab. 35.)
Kopf-Scheitel ist 0-40 mm breit, 0-20 mm in der
Mittellinie lang, die hinteren Punktaugen in den Hinterecken,
die Vorderecken breit abgerundet: — Fühler 070 mm (die
einzelnen Glieder der Reihenfolge nach: 5, 5, 20, 7, 5, 5, 7, 9,
5, 6 in 0-00 mm), Sinnesorgane wie bei urticae L. — Stirn-
kegel sind nur 0-14 mm lang, von breiter Basis ziemlich
rasch zugespitzt, auf dem Gipfel kurz warzenförmig ausge-
zogen, wenig geneigt, mäßig divergierend. — Färbung:
Scheitel gelbrötlich; Fühler: die ersten 2 Glieder braun, das 3
gelblich, die 4-7 immer distalwärts stufenweise bräunlicher,
die Glieder S—10 gänzlich schwarzbraun; Stirnkegel gelb-
rötlieh mit brauner Spitze.
Thorax ist dunkel rotbraun.
| Vorderflůgelist 210 mm lang, 1 mm ist die größ-
te Breite in der Mitte der Länge. Das Ende des Flügels ist
breit abgerundet, die vordere Hälfte des Flügelendbogens ist
bei weitem mehr gekrümmt als die hintere, der Flügelgipfel
ziemlich undeutlich, doch am Anfang des vorderen Drittels
des m.’ cell. M1 2 bemerkbar. — Adern: G" Sc und rl
ziemlich gebogen, Rs leicht gekrümmt, endigt über dem An-
fang des mittleren 1/3 des m. cell. M1 +2; R lehnt sich mit
Monographia generis Trioza Foerste, 61
seinem Anfang an M ein Stückchen an; M lang, ihr Ende
über der Mitte des m. cell. M.; M1 +2, M3 +- 4 gerade; Cul
kreisbogenformig; die Adern sind ziemlich dick, namentlich
proximalwärts, distalwärts werden sie etwas schmäler. —
Färbung: gelbbraun, etwas dunkler als die Farbe der Mem-
bran, vor. welcher sie nur ein wenig abstehen; Rippen fein,
kaum bemerkbar, rotbräunlich. — Membran ziemlich dun-
kel, wenig, durchsichtig, hell gelblich mit rötlichem Anfluge.
— . Dornen: Oberflächedornen bedecken alle Felder vollstän-
dig, keine dornenlosen Streifen den Adern entlang freilassend;
sie stehen sehr dicht voneinander, es kommen deren etwa 16
auf 010 mm der Länge, es beträgt also der Abstand der ein-
zelnen Jornen etwa nur 0006 mm. — Marginaldornen in den
cell. M1 +2, M und Cul.
Hinterflügel gewöhnlich.
Beine hellgelb, die Oberschenkel geschwarzt.
Abdomen rotbraun mit braunen Wischen.
GC Körperende. — Genitalsegment von der
Seite gesehen 0-15 mm hoch und 0-20 mm lang, nach unten und
hinten bogenförmig abgegrenzt, oben leicht ausgebogen, zer-
streut behaart, rotgelblich. — Kopulationszange: der
einzelne Ast von der Seite gesehen im ganzen 0-15 mm hoch,
recht breit, unten am breitesten d. 1. 0-10 mm, gegen das schräg
von vorn nach hinten abgestutzte Ende allmählich auf
0-07 mm verschmälert; schuppenförmig, ausgewölbt, der vor-
dere UmriB weniger, der hintere mehr ausgebogen, die Vor-
derecke des Gipfels stumpfwinklig, abgerundet, die Hinter-
ecke scharfwinklig, in eine kurz ausgezogene, abgerundete
Zacke endigend; die obere Grenze des schräg abgestutzten
Gipfels ist gerade. — Von oben: das ziemlich breite Ende
ıst schräg nach vorn abgestutzt, die Vorderecke ist fast recht-
winklig, leicht lappenformig, die Hinterecke ist dagegen in
eine kurze, nach innen gerade abgestutzte, vorn rechtwin-
klige, hinten mäßig spitzige und nach hinten gerichtete Zacke
ausgezogen; — der Abstand von der Vorderecke zur hinteren
Zacke beträgt 0-07 mm. — Von hinten: der einzelne Ast der
Zange ist breit schuppenförmig, unten und oben verschmä-
lert in der Mitte der Höhe am breitesten und recht bauchig
vorgewölbt; unter dem verschmälerten, oben abgerundeten,
69 XVL Dr. Karel Šulc:
aber dennoch ziemlich breiten Ende, ist am inneren Umrisse
eine kurze seichte Einbuchtung des Randes. Der äußere
Umriß ist ein breites, nach oben verschmälertes 0, der innere
ein regelrechter, aber oben sehr schmaler Spielkegel. — Lange
zerstreute Behaarung, gelbliche, rotgelbliche Farbe, die Zacke
ist schwaržbraun.*) — Analsegment gerade, 023 mm
hoch, in der Mitte am breitesten d. i. 0-12 mm, vorn fast ge-
rade, hinten in der Mitte mäßig ausgebuchtet, nach oben und
nach unten verschmälert, oben gerade abgestutzt; in der
oberen Hälfte lang, zerstreut behaart, gelblich, rotgelblich:
Analring ist nicht abgesetzt.
G ist unbekannt.
Körpergröße: 250 mm, gemessen bis zum Ende
der zusammengelegten Flügel.
Nährpflanze, Lebensweise, Larven sind
vollständig unbekannt.
Geogr. Verbreitung: als einige Fundstelle ist
Aflenz und Seewiesen in Steiermark bekannt; die 2 von
Fror gefundenen 57 wurden Anfang September gesammelt.
Bemerkung. — Diese Beschreibung wurde nach
dem einzigen in K. k. Hofmuseum in Wien aufbewahrten
7, leg. det. FLor, rotundata (Type) angefertigt. Die be-
sprochene Type stimmt im ganzen mit der Beschreibung
Fror’s gut überein, sodaß über die Identität nicht gezweifelt
werden kann.
Die Art ist recht typisch und ist m die nächste Nähe von
flavwipennis FOERSTER-WLoR (= aegopodii Lorw 1879) und
foersteri M.-D. 71 zu stellen, von der sie sich durch breitere S'
Kopulationszange und dichtere Flügelmembranbedornung
*) Bemerkung. Es ist zu bemerken, daß je nach Position das
Zangénende ganz anders aussehen kann: so bei unrichtiger Be-
obachtung scheint die vordere rechtwinklige Ecke bei der Ansicht
von oben zu fehlen und die Basis der hinteren Zacke erscheint au-
genscheinlich länger und direkt in dem Vorderrand der Zange
überzugehen; auch wenn wir die Zacke in der Richtung senkrecht
auf die hintere Kante der Zange (sogleich unter ihr) betrachten.
erscheint sie am Finde halbmondförmig) ausgehöhlt und dément-
sprechend wie ein: Halbmond (Mond-Viertel) in zwei scharfen. Hör:
nern endigend,. von: welchen nach:unten der Kante zu zwei Leisten
herabgehen. 5 ž | Hot
Monographia generis Trioza Foerster. 63
unterscheidet; ihr Vorderflůgel ist mit jenem der flavipennis
ın allen Einzelheiten gleich gebaut, die Kopulationszange
aber ist wieder grundverschieden.
Literatur und Synonymie.
rotundata FLOR, Zur Kennt. d. Psyll., Moskva, 1861.
LoEw F., Katalog d. pal. Psyll, Wiener Ent. Ztg., 1882.
— idem, Revision der pal. Psyll, Verh. d. k. k. z. b. Ges.
Wien, 1882.
— Purox A. Catalogue, Caën, 1899.
— OŠANIN B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907.
Dr. K. Šule: Gen. Trioza. MAD EXT
ya EE EE EO P
2 pe
21. Trioza saxifragae LOEW 1888.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflůgel. — 4. c Genitalsegment.
Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der
Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment und Kopula-
tionszange von hinten. — 7. O Analsegment von oben. — 8. O Anal-
und Genitalsegment von der Seite. — 9. Äußerer Legestachel. —
10. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. PRESNÁ
22. Trioza Schrankii. FLor 1861.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflugel. — 4. 9 Genitalseg-
ment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende
der Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment und Kopu-
lationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8.
© Körperende von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel.
— 10. Innerer Legestachel.
Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Mab2XSXDEE.
23. Trioza abdominalis FLOR 1861.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. Hinter-
flügel — 5. Das © Genitalsegment, Kopulationszange und Anal-
segment von der Seite. — 6. Ende der Kopulationszange von oben.
— 7. Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 8. ©)
Analsegment von oben. — 9. © Analsegment und Genitalsegment
von der Seite (Präparat). — 10. Äußerer Legestachel. — 11. Innerer
Legestachel.
Dr. K. Šulce: Gen. Trioza. AD XXV
24. Trioza curvatinervis FOERSTER 1848.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderilügel. — 4 & Genital-
segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. —
5. Ende der Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment
und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben.
— (© ©) Körperende von der Seite. — 9. © Analsegment und Genital-
segment von der Seite (Präparat). — 10. Äußerer Legestachel. —
11. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. Mae XXV
25. Trioza salicivora REUTER 1877.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — £ c Ge-
nitalsegment, Kopnlationszange und Analsegment von der Seite. —
5. Ende der Zange von oben. — 6. © Genitalsegment und Kopula-
tionLszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Kor-
perende von der Seite (Trockenpráparat). — 9. Dasselbe (Anal- und
Genitalsegment) von der Seite (Práparat). — 10. AuBerer Lege-
stachel. — 11. Innerer Lagestachel.
Dr. K. Sule: Gen. Trioza: AD DOOR
26. Trioza striola FLOR 1861.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. Z' Ge-
nitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite.
— 5. Ende der 5 Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment
und Kopulationszange von hinten. — 7. © Körperende von oben. —
8. © Analsegment und Genitalsegment von der Seite. — 9. Äußrer
Legestachel von der Seite. — 10. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. ab xx VALE
27. Trioza modesta FOERSTER 1848.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. < Genitalsegment,
Kepulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der
Kopulationszange von oben. — 6. Genitalsegment und Kopulations-
zange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal-
segment und Genitalsegment v. der Seite (Präparat). — 9. AuBerer
Legestachel. — 10. Innerer Legestachel.
EEC
Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab XXVI
28. Trioza Saundersi MEYER-DUER 1871.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Sinnesorgan des IV. Füh-
lergliedes (Präparat). — 4. Vorderflügel. — 5. © Genitalsegment,
Kopulationszange und Analsegment von der Seite (Präparat). —
6. Ende der Kopulationszange von oben. — 7. 5 Genitalsegment
mit der Kopulationszange von hinten. — 8. ©) Analsegment v. oben.
— 9. © Körperende v. der Seite. — 10. Dasselbe als Präparat (Anal-
segment und Genitalsegment). — 11. Äußerer Legestachel. — 12. In-
nerer Legestachel.
m l
Dr. K. Sule: Gen. Trioza. EEE DIOIBR:
29, Trioza senecionis SCOPOLI 17693.
2 Kopf von oben. 2. Kühler. 2. Vorderilügel- 1 02.Ge
nitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite,
— 5. Ende der Kopulationszange von oben. — 6. ei Genitalsegment
und Kopulationszange von hinten. — 7. Ende der Kopulationszange
von der Seite, vergrößert, Präparat. — 8. © Analsegment von oben.
— 9. © Anal- und Genitalsegment von der Seite, Präparat. —
10. Äußerer Legestachel. — 11. Innerer Legestachel.
Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XXX.
30. Trioza Scottii LOEW 1879.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — & Genitalsegment,
Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der
Kopulationszange von oben. — 6. 5 Genitalsegment und Kopula-
tionszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal-
und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — Äußerer Lege-
stachel. — 10. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. MAD: XXX
31. Trieza marginepunctata FLOR 1861.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. Geni-
talsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5.
Ende der Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment und
Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. —
8. © Analsegment und Genitalsegmet von der Seite (Präparat). —
9. AuBerer Legestachel. — 10. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šule: Gen. Trioza. ab AX
32. Trioza alacris FLOR 1861.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3: Vorderflůgel. — 4. S Genitalsegment,
Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der
Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment und Kopula-
tionszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. Ó Anal-
und Genitalsegment von der Seite (Práparat). — 9. AuBerer Lege-
stachel. — 10. Ende desselben mit 3 unteren Zähnen. — 11. Innerer
Legestachel.
Dr. K. Šule: Gen. Trioza. Tab. XXXIII.
£ m
2
33. Trioza chenopodii REUTER 1877.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflůgel. — 4. ' Genitalsegment,
Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der
Kopulationszange von oben. — 6. çÿ Genitalsegment und Kopula-
tionszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal-
segment und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Dornen
des Schnabels am © Analsegmente. — 10. Äußerer Lessstacliel. —
11. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. MAD XXXV
34. Trioza Foersteri MEYER-DUER 1871.
1. Kopf. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4 € Genitalseg-
ment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende
der Kopulationszange von oben. — 6. © Genitalsegment und Kopu-
lationszange von hinten. — 7. © Analsegment von der Seite, Prä-
parat. — 10. Äußerer Legestachel. — 11. Innerer Legestachel.
Dr. K. Šulc: Gen. Trioza. EI OD
35. Trioza rotundata FLOR 1861.
1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. © Ge-
nitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite,
— 5. Ende der Kopulationszange von oben. — 6. Ende der Kopula-
tionszange von hinten. — 7. Ende der Zacke.
ZVE.
Tři poznámky z anorganické chemie.
Předkládá
Prof. Dr. Jaroslav Milbauer.
Předloženo v sezení dne 14. června 1912.
Příspěvek k rozkladu chlorové vody světlem.
Zajímavá reakce chloru a vody ve chlorové vodě, jež
způsobena je na světle:
OV EO- ECO)
nebyla dosud podrobně studována v tom směru, zda urychlo-
vána jest katalysatory. Provedl jsem řadu pokusů k tomu
hiedieich, a chci stručně výsledky své sdeliti.
Pracováno bylo tím způsobem, že příslušné množství
chlorové vody odpipetováno do zkoumavky, přidán dotyčný
katalysator ve formě roztoku, načež konec nádobky vytažen
byl v dlouhou špičku, tak že mohl kyslík volně unikati. Po-
zději shledal jsem, že stačí zkoumavky pouze volně uzavříti
vatou a tak exponovati na světle. Pro jednotlivou serii pokusů
bylo vždy de několika zkoumavek dáno odměřené množství
čisté chlorové vody bez přičinění katalysatoru, by mohl být
rozklad kontrolován, jak rychle postupuje. Pro krátkost uvá-
dim výsledky z mnoha serií pokusů, přepočtené pro srovnání
na jeden základ. Katalysatory přidávány v příslušné vhodné
formě v množství odpovídající 1 mg elementu na 10 cc chlo-
rové vody. Přípravě čistých látek zde sloužících věnována
*) Srovnej příslušnou literaturu ve spise J. PLOTNIKOVA: Pho-
tochemie (1910).
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
9 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer:
zvláštní péče a voleny vždy ty nejlepší cesty ku přípravě
jich v literatuře popsané. Koncentrace chlorové vody, jež
připravena ve větším množství a chována ve tmě byla vždy
táž: 10 ce její po odměření do 100 cc vody a přičinění 1 ce
nasvceného roztoku jodidu draselnateho titrováno !/,oo N
sirnatanem do světle žluté barvy a po přidání filtrovaného
mazu škrobového do zmizení modré reakce. Spotřebováno
na odměřených 10 cc této chlorové vody při začátku pokusů
30,5 cc |, m sirnatanu, když studie tato ukončena, titrovala
chlorová voda 30,2 cc, t. j. ve tmě se nezměnila. Analogicky
postupováno při pokusech vlastních, obsah zkoumavky spla-
chován do 50 cc vody, jíž přidán roztok jodidu draselnatého,
pak zředěno na 100 ce a titrováno jako zprvu uvedeno.
Klesl-li titr chlorové vody bez přidání katalysatoru na
10,0 ce 1,4, Sirnatanu, vykazovaly zkoumavky obsahující při-
daný katalysator:*)
čhlorid-lathnatý © 4 zna, 4 told 9103100060005
» sodnatý Be UW >» »
» draselnatý be ee le ES o do 10,6 » » »
» měďnatý Se rl U DIRE » »
Srub na 4 rn. sea, 5110 IE »
» stříbrnatý a) on CALE 8,0 Eee ES 12,7 » » »
» cesnatý SOS za zj EN Le AA 10,8 » » »
» zlatový DA LOS DA SERIE LE CE NE IRA RE 11,6 » » »
siran berylnatý OE OA ARO PROV PAA kc 0 10,4 » » »
chlorid hořečnatý SE Oo ON HA 10,5 » » »
» vápenatý ZAC 84 a a ER RP EEE 10,9 » » »
» zine@naty AR RSR AMEN MCS ono 11,4 » » »
BKL SCOR UMA IE AN POV BE SO MORE »
» kademnatý OL oa LA LE SEC 3 1 » » »
» barnaty NENNE IA LASER EEE 12,0 » » »
x PROPLUL CN | san Diane SONO »
kyselina borova SAU čtk oo AG 152 » » »
chlorid hlinitý R ROSA OTO »
» thalnaty mal. Jobs U OKB V 55
» ANGL in Kol NT RE »
*) U prvků, které působí na titraci jodovou (ku př. brom,
jod a p.) vzata byla příslušná korekce ze slepého pokusu.
Tri poznámky z anorganické chemie. 3
dussenantzirkomeity:. NOM OI lc Na 0;
ehlowegeinicts: vn. al Res »
» ceritý A SALE NEO REN I VE ESR 12 » » »
» DOME NAIL REA NOIRS » »
» thoritý
AA DAC. dr oka er PDA »
kysemakarsenená wer ss Z > »
Mom am monovýž)i ucel 1 »
ARVA ZM TONER Ao 0. 0 ODD »
» chromitý Boku TOR et EM Sl 13,0 7 » »
MA STROVÁ ra 20.000... datel O 20.12 1 »
» selenová RN Haren A at » » »
MOV NEA sodnaly -75045 em 10 0» > »
OMA A SOAMALÝ .,..... 2 100 > »
SOMAT VOV ee ae a »
OMOTO maneamaby. us, 5 o LD »
rom TR ee ob ESS > »
jod Oo ako de en sent Ye 13:0 » » »
chlorid železitý OREA NEE RES CRE CRC EL 14,5 » » »
» nikelnatý Be OR NOR LIEN Ehe 10,1 » » »
» kobaltnaty See UE DEKAN NOS KOT 9,6 » » »
» platičitý DREIER ES era oa 0,8 » » »
» palladnaty N RN N! „8 » » »
Za přítomnosti chloridu manganatého, olovnatého 1 ko-
baltnatého tvořily se po delší době ssedliny superoxydü. Roz-
tcky barevné chromu, železa a p. působí zvolnění, při němž
také zbarvení jejich účinkuje, jak ukázaly pokusy ve zkou-
mavkách, které zavěšeny byly v příslušně koncentrovaném
jejich roztoku, tak že tyto působily jako barevné filtry.
Z výsledků těchto jest patrno, že není žádná ze
zkoušených látek specifickým katalysato-
rem, většina chloridů zdržuje rozklad, i takové látky, které
na světle samy rozkladu podléhají, jako chlorid a fluorid
stříbrnatý, nikterak nezvýšily rychlost této reakce fotoche-
mické. O chování bromu a jodu bylo nutno obsáhlejší po-
kusy provésti.
*) Na konec pokusu obsahoval roztok bílou ssedlinu.
4 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer:
Připraveny stejně »potencované« roztoky chloru a
bromu ve vodě, tak že na 10 ce spotřebováno u chlorové vody
30,6 ce !!ıoo # Na, S,0,, u bromové vody 30,0 cc. Po vystavení
na slunce titrovala
chlorova voda. (10, cc) -20cm
5 ce chlorové + 9 cc bromové vody . 15,1 » » »
1 » +9 » » » AU » De
9 » » +1» » » “= 1420» » »
I» » 5» » » 22 » »
bromová voda (1W'ce) <- 5.2 22 7 Dr
Pokusy tyto ukazují, že volný brom urychluje rozklad
chlorové vody na světle, ale též chlor účinkuje příznivě na
fotochemickou reakci Br + H,O = HBr + O.
V analogických pokusech kombinace: chlorová voda,
jod a bromová voda i jod, ukázal se jod nepříznivě působí-
cím činitelem. Také rozklad směse chlorové a bromové vody
světlem zdržoval. Jest tedy význačným negativním katalysa-
torem; snad okolnost, že vchází ve sloučeniny s nimi hraje
tu roli.
Při přehlížení literatury našel jsem, že E. KLımEnko
a G. PETRENKO (Zeitschr. f. physik. Ch. 4, str. 483) zjistili, že
rozklad chlorové vody po přidání '/,, n roztoků kyseliny
solné, chloridů alkalických a žíravých zemin se zvolňuje a
sice tím větší měrou, čím vyšší je molekulárná hmota při-
dané látky.
O účinku kyanidu draselnatého na sloučeniny cínu.
Tohoto thematu dotýká se pouze práce VARENNEA
(Compt. rend. 89, 391). Účinkem, dlouho trvajícím za horka,
roztoku kyanidu draselnatého na rozpuštěnou sůl cínatou
připravi krystalovaný kyshčník cínatý.
Uvážíme-li analogii cínu a kovů řady platiny, pokud
se týká chlorocínačitanů a chloroplatičitanů, dá se očekávati
1 existence kyanidů cínu komplexních, jaké dává platina.
Z analogie cínu s řadou uhlíku dala se očekávat i. existence
karbonitritů, jaké dává titan. ©
Za účelem přípravy očekávaných stannokyanidů postu-
pováno obdobně methodám, jež vedou ku platinokvanidům.
Tri poznámky z anorganické chemie. 5
a) GMELIN (Handworterbuch I. vyd., str. 259) připra-
vil platinokvanid podivuhodnou reakcí, tavením platiny s kya-
nidem draselnatým. Methoda tato nedá se u cínu použíti, je-
lıkoz kyanid draselnatý na čistý cín vůbec nepůsobí, ze solí
pak za vyšší teploty na suché cestě bývá tak k účelům analy-
tickým isolován.
b) Knar (Chem. C. 1859, 17) rozpouští chlorid platnaty
v roztoku kyanidu draselnateho:
PIC, © 4 REN K,Pt(EN). 12 Ka
Přidáváme-li ku neutrálnému roztoku chloridu cínatého
roztok kvanidu draselnatého, tekutina zůstává z počátku čirá,
později mírně se kalí, načež rychle se sráží, aniž by se dalším
přebytkem kyanidu draselnatého rozpustila. Bílá slizovitä
ssediina těžce se promývá, velmi snadno prochází filtrem.
V čirém filtrátu nenachází se ani stopa cínu. Shledáno, že je
v podstatě hydroxydem cínatým a vznik jeho vysvětluje
reakce:
SnCl, © KCN + 2 H,0 = Sn(OH), +2HCN +2KCI
čih
SON HO — KOH: HCN=K 0- HCN
sn“ + 2 OH’ — Sn(OH),
Působí zde tedy kyanid draselnatý ve vodném roztoku
tím, že jest hydrolysován, volnými OH’ ionty.
V jiných pokusech přidáván obráceně ku konc. roztoku
kvanidu draselnatého roztok chloridu cínatého, neobsahující
volnou kyselinu, a sice tak, aby na 4 molekuly KUN přišla
1 molekula SnCl,. Roztok zůstal sice krátký čas čirý, ale
delším stáním, záhřevem, přidáním líhu srážel ssedlinu výše
vzpomenutého již hydrátu.
Vylučování této ssedliny v obou případech dělo se kvan-
titativně; byl-li při promývání přítomen elektrolyt, šla 1 fil-
trace hladce. Okolnosti této mohlo by snad býti užito 1 ku dě-
lení prvků v takových případech, kdy druhý element tvoří
snadno. komplexní ionty kvanové snadno rozpustné, event.
také mohlo by býti cesty této využito ku dělení cínu od arsenu
a antimonu. Snad později k otázce té budu moci dáti přesnější
6 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer:
cdpovědi. Při reakci vzmkající kyanovodik lze kvantitativně,
jmenovitě v proudu vzduchu předestilovat.
Analogicky soli cínaté chová se 1 sůl cíničitá, v obou
případech vznikal příslušný hydrat, ať už nastoupena cesta
první nebo druhá, kdy obráceně do roztoku kyanidu roztok
soli ciničité vnášen. Reakce stejně jest způsobena hydrolysou
kyanidu draselnatého.
Z uvedeného plyne, že i kdyby kvanidy cínu existovaly,
budou naprosto nestálé ve vodném roztoku a že ku jejich
přípravě dlužno hledati jiné prostředí než vodné.
c) K tomuto podotýkám, že také uváděním kyanovodíku
do roztoku ciničitanu sodnatého pozorováno, že roztok zůstá-
val z počátku čirý, pak žlutý s pěknou zelenou fluorescenci,
načež se z něho vyloučila bílá ssedlina, která však záhřevem
se rozpouští. Po odpaření zbyl zpět cimititan. Tu lze snad sou-
diti na reakci zvratnou:
Na,SnO, + 2 HCN + H,0 = Sn(OH), +2 NaCN
d) Bezvodý chlorid cimčitý smísen s kyanidem stříbrna-
tým (na 1 mol. prvého 4 mol. druhého) a zahříván na 180?
v zatavené rouře v bombové peci. Získána hmota černá, obsa-
hující parakyan, cín a stříbro, voda vyjímala z ní chlorid cí-
naty a cinicitv.
e) Bezvodý chlorid ciničitý v etheru rozpuštěný nereago-
val am po několika měsících s kyanidem stříbrnatým.
f) Tavenim chlorociničitanu sodnatého s kyanidem dra-
selnatým vznikala hnědá, jak kysličník olovičitý vypadající,
zcela amorfní hmota, obsahující cín, uhlík i dusík v měnivém
poměru, pravděpodobně směs látek, jíž rozluštit se mi dosud
nepodařilo.
O účinku kyslíku pod tlakem na kysličníky kovové za vyšší
teploty.
Ukončiv svoji práci o přípravě minia pod tlakem
(srovnej zprávy uveřejněné ve Věstníku král. č. společnosti
nauk r. 1911), počal jsem zkoušeti, jaký účinek vůbec má
kyslík pod tlakem na kysličníky kovové.
Postupováno při práci takto:
Tři poznámky z anorganické chemie. f
Chemicky čisté kysličníky kovové vloženy byly do trubic
skleněných, jež vytaženy na obou koncích ve špičky otevřené,
ovmuty železnou síťkou, zasunuty do železné trouby reakční,
jak jsem to popsal ve pracech již zmíněných, načež roura
zaletována, připojena ku vedení tlakovému, zasunuta do pece
vyhřáté na 480° a když vyrovnána teplota, vpuštěn kyslík a
nějaký čas prováděn rourou, aby vytlačil vzduch v ní obsa-
žený, pak zatažen šroubek na vyčnívající tenké rouře železné
a zvýšen zvolná tlak na 12 atmosfer. Po jednu hodinu
trvajícím účinku konstantní teploty, tlak v rouře uvolněn,
preparát vyjmut a analyticky ohledán.
Shledáno, že
kysličník lithnaty obsahoval superoxvd, byl barvy slabě za-
žloutlé,
kyslienik sodnatý obsahoval superoxyd, byl barvy bílé,
» draselnatý » » » » šeděbílé,
» stříbrnatý (viz dále),
» berylinaty nalezen beze změny,
» vápenatý » » » 5
» zinecnaty » A SO
» strontnatý
» kademnatý » » » 3
» barnatý přeměněn na baryčitý,
hlinitý nalezen beze změny,
» b Orový » » » :
» thallnatý » » » o
» křemičitý » » » o
» zirkonicity » » » >
» ciničitý » » » o
» olovnatý skýtá minium,
» vanadičný vyšel nezměněn,
» antimonový skýtal tetroxyd,
» vizmutový nalezen beze změny,
» chromitý obsahoval sledy chromanu chromitého,
» molybdenový nalezen beze změny,
» wolframový » » » 5
» uranový » » »
2
hydroxyd manganatý skýtal kysličník manganato-mangani-
čitý,
8 XVEL Dr. Jar. Milbauer: Tři poznámky z anorganické chemie.
kysličník železitý zůstal beze změny,
» nikelnaty obsahoval něco niklitého oxydu,
» kobaltnatý » kobaltitého kysličníku,
platina nezměněna zůstala a stříbro obsahovalo černé, jak saze
vypadající povlaky, chlorovodík z nich uvolňoval chlor.
Jak patrno z tohoto stručného sdělení, nejeví se žádná
anomalie v chování kysličníků ke kyslíku pod tlakem. Vy-
jímku činí kysličník stříbrnatý. Zdá se, že tvoří se vyšší
oxyd, který však nebylo možno získat prozatím ve větším
množství. Použit-h kysličník stříbrnatý k pokusu, nalezen
vždy úplně rozprášen po rouře. Na stříbrném plechu nalezeny
jednak rozleptané zkrystalované plochy, jednak místa dosti
rozlehlá, jak koptem natřená, hmotou, která rozhodně. jest
superoxydické povahy.
K látce té hodlám se v brzku vrátiti.
Z laboratoře chemické technologie
na c. k. české vysoké škole technické
v Praze.
XV
Beitráge zur
Lebensweise der Süsswassernemertinen.
Mit 7 Textfiguren.
Von Prof. Dr. Emil Sekera.
Vorgelegt in der Sitzung am 14. Juni 1912.
(elegentlich der Besichtigung eines Süsswasseraqua-
“iums meines Kollegen, des H. Prof. Jiří JANDA in Prag,
konnte ich eine Süsswassernemertine kennen lernen, die hier
in bedeutender Menge zum Vorschein kam. Das Wasser des
erwähnten Aguariums wurde mit mehreren aus der Umge-
bung von Wittingau stammenden Wasserpflanzen versehen
und es ist demnach wahrscheinlich, daß die Nemertine mit den
Pflanzen aus den betreffenden Wiesengraben der genannten
Gegend eingeschleppt wurde.
Sonst waren die Wände des Wasserbehälters mit zahl-
reichen Vertretern der mikroskopischen Süsswasserfauna be-
setzt, und namentlich war es Spirostomum teres und andere
Infusorien, ferner Rotatorien und Rhizopoden, die ich am häu-
figsten in dem mikroskopisch geprüften Detritus aufgefunden
habe. Dass auch die gewöhnlichen Turbellarienvertreter,
Stenostomum unicolor und leucops, sowie Prorhynchus stag-
nalis zu den Bewohnern des Aquariums angehörten, braucht
nieht speziell hervorgehoben zu werden. Aber das häufige
Vorkommen von Catenula lemnae deutet darauf hin, daß das
Tierchen aus den Moorgraben von Wittingau stammt, da die
genannte Rhabdocoelide meinen Erfahrungen zufolge zu den
häufigsten Bewohnern der hiesigen Gegend angehört.
Sitzber. d. kön. böhm. Gess. d. Wiss. II. Classe. 1
9 XVII. Dr. Emil Sekera:
Selbstverstándlich widmete ich meine intensivste Auf-
merksamkeit der oben erwähnten Nemertine, deren Exem-
plare als langgestreckte gelblichrote Würmchen auf der Wan-
dung des Wasserbehalters umherkrochen und mit der Loupe
beobachtet am leicht zugerundeten Vorderende 6 in zwe Rei-
hen verteilte Augenpunkte erkennen liessen.
Ich habe einige Exemplare der genannten Süsswasser-
nemertinen in meine eigenen Versuchsgläser versetzt und zu
Hause unter denselben Bedingungen gezüchtet und war im
Stande eine Reihe von Beobachtungen über das Leben und
die Entwicklung derselben anzustellen, und gestatte mir im
Nachfolgenden einige Beobachtungsergebnisse in der erwähn-
ten Richtung mitzuteilen.
Süsswassernemertinen wurden schon in der Umgebung
von Prag vom A. MRÁZEK gesammelt (12. 13.) und zwar: zu-
erst in den Basins des Warmhauses des botanischen Gartens
der böhm. Universität, dann im Freien in dem bekannten
rasch fliessenden Rokytka-Bache bei Hloubětín. Der erwähnte
Sammier betrachtet diese Süsswassernemertinen, welche er
als Stichostemma graecense (Böhmig) bestimmte, als einen
häufigen Bewohner des obengenannten Baches und spricht
die Meinung aus, daß diese Art auch an anderen Lokalitäten
vorkommen dürfte. Bei ihrer verborgenen Lebensweise im
Sandgerölle am Grunde des Baches ist die betreffende Form
bisher übersehen worden, da sie auch häufig zwischen den
Wurzeln der Wasserpflanzen sich verbirgt und nur gelegen-
tlich in die Aquarien und Versuchsgläser mitgebracht wird.
MRAZEK teilt auch einige Beobachtungen über die Le-
bensweise der eine Zeitlang gezüchteten Nemertinen mit. Thm
standen 20—25 mm große Exemplare zu Gebote. Dagegen ge-
lang es MkRÁzEK nicht dieselben zur Eiablage zu bringen, ob-
wohl an den Wänden des Gefässes einige Eier angeklebt wur-
den. Die zweite Lokalität, an welcher diese Würmer vorge-
kommen sind, ist die Elbe bei Poděbrad, an deren Ufern die-
selben zwischen den Weidenwurzeln oder im Sandgerölle (be-
sonders bei den Bädern) vom Custos des National-Museums
in. Prag, Dr. W. VAvra, zu Ende Juni d. J. 1907 aufgefun-
den und einige Zeit beobachtet wurden (in der Länge von
Beitráge zur Lebensweise der Sůsswassernemertinen. 3
10 win). Die in Totalpräparaten erhaltenen Stücke stimmen
mit meinen Exemplaren ganz überein.*)
(Genauere Angaben über die Lebensweise der Süsswas-
sernemertinen sind in der neuesten Arbeit von Rıumskv-
Korsarov (15.) enthalten, welcher diese Würmer teils in
Neckar bei Heidelberg, teils im Teiche des botanischen Insti-
tuts der Universität in Strassburg aufgefunden hat. Alle Be-
obachtungen des genannten Autors kann ich bestätigen und
einige noch eingehender ergänzen, da ich Nemertinen mehr
als anderthalb Jahr in meinen kleinen Wasserbehältern züch-
tete und Gelegenheit hatte, manche Umstände bei der Eiablage
und der Entwicklung sowie einige Fälle der Regeneration
zu beobachten.
Fast gleichzeitig mit dem letztgenannten russischen
Antor widmete den Süsswassernemertinen seine Aufmerk-
samkeit auch P. HALLEzZ (4.), besonders in der Frage der No-
menklatur, und wies darauf hin, daß beide von A. Duszs in
Montpellier im J. 1828 aufgefundenen und beschriebenen
Arten tatsächlich bis jetzt in Europa vorkommen. Die größe-
ren Individuen (20—25 mm) gehören in den Kreis der Art
Prostoma lumbricoideum, dessen Merkmale er noch genauer
darstellt; die kleineren (10—14 mm) dagegen in die Art von
Prostoma clepsimoides eingereiht werden müssen. Auf diese
Weise sind auch die erwähnten Arten MRáÁzEkK's und Rımskv-
Korsarov’s, sowie die Du Pressis’sche Art Emea lacu-
_stris, dann die schon früher von ZACHARIAS, KENNEL, BEN-
HAM und auch von STUHLMANN im östlichen Afrika aufge-
fundenen Formen zur ersteren Art als gehörig aufzufassen.
Die Bônmic’sche Art Tetrastemma graecense, sowie die
MoxzcomEpRv'sche Tetr. eilhardi sollen dann mit der zweiten
Art Pr. clepsinoides in näherer Beziehung stehen. Auch unsere
aus der Elbe und Wittingau stammenden Formen gehören
zur letztgenannten Art, wie ich nach dem Vergleich der le-
benden und an Präparaten erhaltenen Exemplaren zu schlie-
Ben geneigt bin.
*) Neuestens hat MRÁZEK auch in den Moldautümpeln bei
Bráník (in der nächsten Umgebung Prags) Nemertinen aufge-
funden. (Oktober 1912).
1%
4 XVII. Dr. Emil Sekera:
Dies- Unsicherheit in der Nomenklatur wird ja nur aus
der Meinung aller neuesten Sammler und Beobachter erklärt,
welche die A. Ducěs'schen Beschreibungen als unzureichend
darlegten und ihre zufälligerweise aufgefundenen Nemerti-
nen ale neue Arten auffassten, obwohl die betreffenden Be-
obachtungen des erwähnten alten französischen Forschers
nicht zu unterschätzen sind. Ueber die Lebensweise der
erwähnten größeren Art veröffentlichte schon Du PLEssis
seine Beobachtungen (Rev. Suisse de Zoologie I. 1893), welche
in manchen Detailen mit unseren Angaben übereinstimmen.
Dasselbe gilt auch von der nordamerikanischen Art, welche
4, H. MONTGOVERY als Stichostemma assensoriatum beschrie-
ben hat (Zcol. Anzeiger Bd. 19, 1896) und deren Eier und
Lebensweise dann C. W. CHizp (7, 8) beobachtete.
Für die liebenswürdige Aushilfe mit der nötigen Lite-
ratur bin ich Herrn Prof. Franz VEJDOVSKÝ, sowie Herrn
P. Hazzez in Lille in Frankreich mit herzlichem Dank ver-
pflichtet.
Einige Beobachtungen aus der Lebensweise.
Meine erste Sorge bei der unternommenen Züchtung
meiner Nemertinen bezog sich auf de Ernährung der-
selben. Ich beobachtete bei meinen Exemplaren keinen auf-
fälligen Darminhalt, damit ich dieselbe Nahrung verschaffen
konnte, obwohl schon MRÁZEK von Tubificiden spricht, wel-
che zx der Ernährung dienen sollen. Im ursprünglichen
großen Glasbehälter waren keine solche Würmer vorhanden,
so dab ich eher an zahlreiche Ostracoden oder andere klei-
nere Crustaceen denken mußte, welche die genannten Tier-
chen als Nahrung zu verbrauchen pflegten.
Da ich immer einen Vorrat an Tubificiden für viele
andere meine Zuchttierchen (wie. Bothrioplaniden, Prorhyn-
chiden, Phaenocoriden, Opistomiden wie Planarien) besitze,
versuchte ich den Nemertinen auch zerschnittene Stücke
derselben Würmer vorzulegen. Solche Versuche gelangen
mir Jederzeit, so daß ich also keine weiteren Sorgen mit der
Züchtung hatte und meine Nemertinen regelmässig mit Nah-
rung versorgen konnte, sobald sie hungrig wurden.
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 5
Ich benützte dazu nur so große Stücke wie die Zucht-
tierchen selbst, obwohl ich später bemerkte, daß dieselben auch
größere Individuen überwinden können, wenn es ihnen ge-
lungen ist sie in die Mundöffnung zu schaffen. Sobald
also irgend ein blutendes Stück des zerschnittenen Tubifex
oder Limnodrilus sowie Lumbriculus in die Wasserdose, wel-
ehe die Nemertinen bewohnten, gegeben wurde und durch
einige Schlängelbewegungen sich bezeichnete, krochen aus
allen Winkeln meine gezüchteten Exemplare hin und her, bis
sie die Beute fanden. Als sie das tropfende Blut angerochen
haben, stülpten sie im Momente den Rüssel aus und stachen
in eine Stelle der Haut des Wurmes, ohne eine bemerkbare
Wunde zu verursachen. Gleich darauf windeten sie den Rüs-
sel wie ein Elephant um das Wurmstückchen und suchten das-
selbe in die erweiterte Mundöffnung einzurichten. (Fig. 1.)
==
LITTTTI
Dabei wurde der Stomodaeumsaum nach hinten bis zu den
Pigmentaugen umgeschlagen. Schwache Schlängelungen der
Beute hinderten sie in keiner Weise und sobald dieselbe
etwas weiter in den Mund geschoben wurde, krochen sie in
der Längsrichtung weiter (der Rüssel war dabei schon zu-
ruckgezogen) bis sie ohne Anstrengung das ganze Stückchen
in den Darm wie in einen Sack hineinbrachten. Jüngere sowie
dünnere Exemplare der Tubificiden konnten sie auf diese
Weise in ihr Inneres genug bald und ganz hineinbringen.
Wenn einmal ein Stückchen des Wurmes von beiden Seiten
von zwei Nemertinen angefallen wurde, schadete es
ihnen nicht, so daß sie sich bemühten die betreffende Beute
hineinzuschlucken, bis sie sich ın der Mitte begegneten und
das eine Exemplar das andere zu überwinden suchte, indem
sie die Rüssel einander entgegenstreckten aber bald zurück-
zogen. In dieser Lage (Fig. 2.) blieben unsere Nemertinen so
6 XVII. Dr. Emil Sekera:
lange der ganze Inhalt des Tubifexstückchens nicht ausgeso-
gen wurde; dann krochen sie von einander und lagen in einer
Detritushülle eingezogen. Ähnliche Lebensweise führten
auch die anderen angefressenen Exemplare und erwachten
nach einigen Tagen, indem sie die unverdaute Haut mit
Borsten durch die Analöffnung mit Gewalt herauszustossen
pflegten. In einer Woche wurde der Rest ganz verdaut und
die Nemertinen erschienen wieder an den Wänden, um die
Nahrung von neuem aufzuspůren. Im einigen Fällen, in
welchen sie keine Beute finden konnten, beobachtete ich, daß
die hungrigen Exemplare eine Cyste aus Hautschleim ausge-
bildet haben, in welcher sie verwickelt einige Zeit verbrach-
ten. Von solchen Hüllen macht schon MRAZER*) eine Erwäh-
nung und Rımskv-Korsarov gibt eine Abbildung dazu (S. 7.
Fig. 6.). Wie die Zysten gebildet werden, beschreibt gleich-
zeitig auch HALLEZ (5), indem er in ihnen auch ein Schutz-
mittel zu sehen geneigt ist. Meine Exemplare bildeten ge-
wöhnlich ovale oder längliche Zysten, in welchen dieselben
teils zusammengezogen oder nur in der Mitte einfach umge-
dreht lagen. Es dauerte immer einige Zeit, ehe die Würmer
in diesen Schleimhüllen erwachten (bei HALLEzZ z. B. einen
Monat), wegegen sie aus den einfachen Detritushüllen,
obwohl dieselben auch zusammengeklebt wurden, bald aus-
gekrochen sind, wennmansieberührte.
Einigemal versuchte ich auch meinen Zuchttieren die
Crustaceen vorzulegen und zwar lebende Daphniden und
Ostracoden. Dabei beobachtete ich, daß sie längere Zeit wie
unbemerkt hin und her sich bewegten ohne die Nemertinen
aus ihrer Ruhe zu stören, obwohl die raschen Bewegungen
der erwähnten Nebenbewohner merkliche Wirbelungen im
Wasser verursachten.
Erst als ich einige herumlaufende Individuen etwas zu-
*) Bei dieser Gelegenheit muß ich mit Bewunderung ver-
zeichnen, daß dieser zur Transskription so leichte Name von dem
folgenden Autor ungenau zitiert wird (als MRÁZEC). Es ist viel-
leicht nicht nötig unsere slavischen Namen auch von den slavi-
schen Autoren zu verstümmeln, wenn sie keine Schwierigkeiten
für Aussprache bieten. |
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. +
gedrůekt habe, so daß sie mit den Kiemenblättern noch be-
weeten, krechen die Nemertinen zu ihnen und stülpten auch
den Rüssel heraus und suchten die Daphnide an der Stelle
zu stechen, in welcher das Herz lag; dann steckten sie den
Kopf zwischen die Schalen hinein und indem sie den Rüssel
zurückzcgen, sogen sie den Körperinhalt aus, so daß nur die
leeren Schalen übrig blieben. Im Darmrohr unserer Tiere
erschien dann vieles Saft und die Würmer krochen wieder
in ihre Detritushüllen hinein. In einem Falle, als meinem
Zuchttierchen eine etwas größere Daphnide, welche noch leb-
haft mit Kiemenblättchen atmete, vorgelegt wurde, sah ich,
daß es sich in die Schalen den Kopf hineinzustecken fürchtete
und etwas zurückgezogen lag. Aber die inneren Reize, welche
den Rüssel gleichzeitig hervorzustrecken nötigten, waren so
mächtig, daß derselbe nicht durch die Mundöffnung, sondern
an der Rückenseite fast in der Körpermitte durch einen
Hautriß gewaltig hervorsprang und so zu sagen abgerissen
wurde. Die Hautwunde war dabei so klaffend, daß das Tier-
chen, ohne die Beute noch anzufallen, wie in zwei Stücke
zerrissen unter krampfartigen Bewegungen abkroch und sich
zusammenzuziehen suchte. Der Rüssel lag seiner Länge nach
an den Uhrgläschen angeklebt. Am folgenden Tage war das-
selbe Zuchttierchen schon zerfallen; zu meiner Ueberraschung
lag auch ein anderes Individuum in demselben Zuchtgläschen
mit abgerissenem Rüssel tot, so daß man schließen kann, daß
dasselbe auf dieselbe Weise zu Grunde gekommen ist. Die
Daphnide lag auch nebenbei tot.
Die zerschnittenen Stücke der Aselliden leckten die
Nemertinen ab ohne den Rüssel herauszustrecken und füllten
sich bald mit strömendem Blut oder Darminhalt ihren eige-
nen Darm aus. Auch die zerschnittenen Larven der Epheme-
riden wurden nicht ohne Schwierigkeiten ganz verschluckt.
Nach diesen Tatsachen kann man schließen, daß die
Nemertinen ommivor sind und daß ihnen auch frische Körper-
reste anderer Mitbewohner zu Gute kommen. Auf diese Weise
erhalten sie sich bei allen Lebensbedingungen sehr wohl über-
all, wchin sie bei ihrer allmählichen Verbreitung gelangen kön-
men, wie wir noch im Kapitel über Fortpflanzung -sehen
werden.
8 XVII. Dr. Emil Sekera:
In der Lebensweise der Süsswassernemertinen sind eini-
ge Reizwirkungen so auffällig, daß sie nicht unerwähnt blei-
ben können. Vorerst ist es Rheotropismus, welchen unsere
Würmer bei jeder Gelegenheit zu erkennen lassen, sobald ihr
Zuchtgefäß irgend eine kleine Erschütterung betrifft. Dabei
stecken sie bald aus ihren Hüllen Köpfe heraus und ziehen
sich zusammen, wenn die Reizwirkung aufhört. Bei der Wie-
derholung derselben kriechen sie gleich heraus und wenn ins
Wasser ein sich bewegender oder laufender Angehörige der
Siisswasserfauna beigegeben wird, welcher die Strömung
verursacht, dann streben sie von allen Seiten zur Stelle an,
woher die Strömung kommt. Auf diese Weise finden sie
immer die Beute, welche ihnen vorgelegt wird, wie ich schon
angegeben habe.
Daß dabei auch das Geruchsinn hilft, kann wahrschein-
lich sein, da Nemertinen mit Riechgrübchen versehen sind.
Diese Eigenschaft erscheint noch bei einigen Turbel-
larıen, die auch Blut anzusaugen pflegen (Prorhynchidem
Bothrioplaniden, Phaenocora und Opistomum sowie Plana-
rien), deutlich ausgesprochen — da auch alle erwähnten Ver-
treter ähnliche oder homologe Organe besitzen.
Wenn man also in irgend einem Akvarium einen Ne-
mertinen gesehen hat, kann man durch wiederholte kleine
Erschütterungen die anderen aus ihren Hüllen heraustreiben,
so daß sie an den Wänden des Gefässes erscheinen und zur
Quelle der Reizwirkung eilen.
Die andere Reizwirkung bezieht sich bei unseren Wür-
mern auf Thigmotropismus, welcher durch Berührung ihrer
eigenen Körper zu Stande kommt. Schon bei sanfter Berüh-
rung ziehen sich die Nemertinen zusammen, so daß sie eine
Gestalt eines rótlichen Klümpehens*) annehmen, und suchen
von den Wänden abzufallen. Wenn man sich nicht dabei selbst
schnell mit dem Glassröhrehen benimmt, fällt das Tierchen
zum Boden oder in die Pflanzenwurzeln, so daß man lange
Zeit warten muß, ehe dasselbe Exemplar wieder erscheint.
Wenn sie dann nicht von den Wänden abfallen können (z. B.
*) Die 6-7 mm lange Exemplare kontrahieren sich bis auf
2—3. mm der Körperlänge.
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. G
an einem Uhrgläschen), suchen die Nemertinen durch ge-
waltige Körperschnürungen rückwärts wie die Krebse fortzu-
eilen, bis sie eine Stelle finden, in welcher sie sich verbergen
mögen.
Die anderen Würmer reagieren auch durch kurzdauern-
des Zurückziehen auf irgend eine Berührung, suchen dagegen
bald an den Wänden fortzueilen und den weiteren Reizen
zu entgehen; manche Arten kleben sich sogar mit eigenem
Hautschleim zu den Gefäßwänden, aber in solchem Grad
erscheint die Reaktion niemals wie bei unseren Würmern.
Diese Eigenschaft nützt also den Nemertinen vorzüglich bei
den vielfachen Angriffen und Zusammenstößen mit anderen
Mitbewohnern (besonders den Insektenlarven), so daß sie
leicht der Beschädigung entweichen können — und dies frü-
her, als der Feind sich anschickt, sich derselben zu bemächti-
gen.
Nicht minder kommt zum Ausdruck en Stereotro-
pismus in allgemeinerem Sinn, da die Nemertinen solche
Stellen zur Bewohnung aufsuchen, die von allen Seiten ihnen
Schutz bieten können. Auf diese Weise bilden sie ihre Detri-
tushüllen immer in den Gefäßwinkeln und da kriechen ge-
wöhnlich zwei oder mehrere Exemplare zusammen. Diese
Hüllen bedecken die betreffenden Würmer nur von der vor-
deren Seite, so daß sie an die Gefäßwandungen angeklebt
sind. Deshalb sind die Nemertinen an dieser freien Seite
gut zu sehen, besonders wenn sie mit dem Hinterende des
Körpers schwingende Bewegungen treiben, so daß man Ein-
druck abträgt, als ob sie die Lebensweise der Tubificiden in
ihrer Darmatmung nachahmen würden. Dieselbe Reiz-
wirkung erscheint auch, wenn die Nemertinen zwischen die
Wurzeln der Wasserpflanzen (Telmatophace, Salvinia u. a.),
welche an der Oberfläche leben und viele feine Würzelchen
in das Wasser herablassen, hineinkriechen. Die erwähnten
Würmer suchen diese Stellen immer auf, wenn sie in den
Hüllen nicht stecken, wobei die Pflanzen selbst die Gefäß-
wände berühren müssen, damit die kriechenden Nemertinen
leicht auf die Blätter gelangen können. Manchmal beobachtete
ich auch, daß die am Boden kriechenden Nemertinen durch
10 XVII. Dr. Emil Sekera:
kräftige spiralartige Bewegungen emporschwimmen und zwi-
schen die Fadenwurzeln direkt hineindringen. Dieselben
sind da zwischen den Wurzeln so virtuos verborgen, daß
sie jedem Feinde, z. B. irgend einer räuberischen Wasserkäfer-
larve, unbemerkt entgehen müssen. Nur bei Erschütterung
des ganzen Zuchtgefäßes benehmen sie sich, wie es schon be-
schrieben wurde, thigmotropisch und fallen zu Boden.
In einigen Fällen, in welchen im Gefäß wenig Detritus
erschienen ıst, beobachtete ich, daß diese feinen Wurzeln so
zu sagen abgerissen wurden und als sie am Boden in größe-
rer Menge angesammelt waren, daß sie von den Nemertinen
zur Ausbildung der erwähnten Hüllen benützt wurden, indem
sie sehr künstlich mit Hautschleim verflochten waren.
Auf welche Weise die Wurzeln von den beschriebenen Pflan-
zen abfielen, gelang es mir nicht zu erforschen, besonders
ob dabei eine Mitwirkung der Würmer stattfand. Wenn man
gleichzeitig zwei oder mehrere Exemplare an einem Gläs-
chen kriechen läßt, bemerkt man gleich bei allen Individuen
eine grobe Stereotaxis, welche in der gemeinschaftlichen
Berührung bei dem Kriechen hin und her sich manifestiert,
so daß die Würmer gleiche Richtung und Strecke bewahren.
Das gilt auch, wenn sie sich einander an den Gefäßwänden
begegnen; dann kriechen sie einige Zeit beisammen, beson-
ders wenn irgend eine rheotropische Reizwirkung dieselben
zum gemeinschaftlichen Ziel hinführt.
Auffallenderweise zeigen unsere Nemertinen einen ne-
gativen Phototropismus, indem sie während des Ta-
geslichtes immer verborgen leben, wenn keine erwähnten
Reize auf sie wirken. Auf diese Weise können sie leicht dem
Schieksal entgehen, daß sie nicht beobachtet werden. Wenn
sie also Hunger leiden, oder angefressen sind, verschwinden
sie in ihren Hüllen und man sieht sie nicht viele Tage durch.
Dieser Umstand ist ja im Verhältnis mit anderen Würmern,
wie Oligochaeten und Turbellarien oder Rotatorien sehr
wichtig, denn die letzten suchen immer belichtete Seiten der
Gefäße und manche auch blinde Arten kriechen häufig an
"Tageslicht aus, besonders in den Morgenstunden.
Noch auffallender erscheint eine negative Hydro-
taxis, von welcher schon Rımsky-Korsakov eine Erwäh-
Beiträge zur Lebensweise der Sůsswassernemertinen. 11
nung macht und als unverständlich für die Lebensweise der
Nemertinen erklärt. (15.8. 7.) Solche Fälle kamen mir auch
häufiger vor und da beobachtete ich, daß die Würmer beson-
ders bei geringem Wasservorrat, dann wenn sie keine Detri-
tuspartikeln für die Bildung der Hüllen im Zuchtgläschen
hatten und wenn das Wasser mit faulenden Nahrungsresten
angefüllt wurde, aus den Zuchtgefäßen flohen. Die Nemer-
tinen krochen gewöhnlich nicht weit und trockneten ein,
indem sie eine feste Schleimhülle um den Körper ausgebildet
hatten. Wenn dieselben nach einer längeren Zeitdauer gefun-
den wurden, halfen keine Erlebungsversuche. Nur in einigen
Fällen, in welchen nur eine oder zwei Stunden von der Aus-
bildung der Zyste verflossen sind, gelang es mir durch reich-
liche Wasserzufuhr die betreffenden Würmer allmählich
zu erwecken, sowie am Leben zu erhalten und noch längere
Zeit weiter zu züchten. Solche gerettete Individuen wieder-
holten manchmal ihre Fluchtversuche, bis sie endlich einge-
trocknet aufgefunden wurden. Obwohl also diese negative
Hydrotaxis bei unseren Zuchtversuchen in dürren Zim-
mern schädliche, ja sterbliche Wirkungen für die Nemertinen
hat, erscheint sie mir in den natürlichen Verhältnissen doch
als ein Rettungsmittel, da auf diese Weise die Würmer bei
zunehmender Austrocknung z. B. der Tümpel, der kleinen
Bäche n. a. auf der nassen Unterlage (feuchtem Gras oder
Pflanzenstücken), ohne Schwierigkeit in bessere Verhältnisse
gelangen können. Nicht unwahrscheinlich kann es auch ge-
schehen, daß sie an den nassen Füßen oder in feuchtem
(Gefieder der Wasservögel im enzystierten Zustande leicht
in andere Lokalitäten übertragen werden.
Diese Eigenschaft kann auch eine theoretische Wichtig-
keit erreichen, wenn wir erwägen, daß die Nemertinen als
Meeresbewohner manchmal in brakische oder Süsswasser-
lokalitäten eindringen können und allmählich auf diese Le-
bensweise sich angewöhnen müssen. (Tetrastemma obscurum
nach ScHULTZE, oder Amphiporus nach Harrzz.) Nicht
minder gilt es von den Süsswasserformen, welche zeitweise
an feuchten Boden bei erwähnter Flucht aus Wasser ge-
langen und von Neuem als Landesbewohner leben können
(Geonemertes). Diese Angewöhnung muß also ein sehr altes
19 XVII. Dr. Emil Sekera:
Datum haben — gewiß lange vor der jetzigen Ausbildung der
Kontinente, so daß wir in unseren Nemertinen Reste einer
alten Fauna sehen müssen.
Alle bisher erwähnten Tropismen zeigen hinreichend,
daß in den betreffenden Reizwirkungen und den Reactionen
der Nemertinen genügende Gründe liegen, weshalb ihr Auf-
treten in unseren Gewässern wirklich nur zufällig wahrge-
nommen wurde. Dagegen zeigen die Umstände, welche zur
Fortpflanzung unserer Würmer führen, daß sie weit ver-
breitet werden und an einer Lokalität bei günstigen Lebens-
bedingungen in großer Zahl lange Zeit hindurch erscheinen
können.
Ueber die Geschlechtstätigkeit der Süsswassernemertinen.
Die äußeren Geschlechtsverhältnisse sind ja schon aus
den MoxTGomERY's und Bónmrc's Arbeiten bekannt, welche
auch die betreffenden Organe an den Schnitten dargestellt
haben. Dagegen sind die anderen Umstände, welche die
allmähliche Ausbildung der Geschlechtsdrüsen sowie die
Fiablegung betreffen, noch nicht bekannt.
Die (Geschlechtsdrüsen erschienen schon bei unseren
Individuen, welche 4 mm maben, auffälig; sie wuchsen gleich-
zeitig mit der Länge des Körpers. Ihre Zahl variiert nach den
Verhältnissen der Ernährung und zugleich nach der körper-
lichen Stärke.
MONTGOMERY erwähnt, daß ein 14 mm langer Wurm
auf der rechten Seite 34, auf der linken Seite 30 Ovarien
besaß.
Bönwıg beobachtete, daß ein großes Individuum jeder-
seits 15 Gonaden und ebenso viele, welche noch in Bildung
begriffen wurden, besaß.
Rınskv-Korsakov führt nur die Zahl der gelegten Bier
an (104), welche an große Exemplare zeigen möchte.
Diesen Verhältnissen der Eibildung, welche mit dem
Wachstum der körperlichen Stärke in innigem Zusammen-
hang stehen, widmete ich meine besondere Aufmersamkeit.
[ch isolierte immer solche Individuen, welche die Geschlechts-
drüsen auffällig zeigten, fütterte dieselben regelmäßig und
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 13
fand, dab es immer längere Zeit dauerte, ehe die Eier
abgelegt wurden. Ein z. B. in der Mitte Mai beobachtetes
Individuun: zeigte beiderseits nur 9 Ovarien, welche im Hin-
terkörper dicht aneinander gedrängt wurden. Erst am 11.
August wurden an einem verwelkten Blättchen zwei Reihen
der Bier in feiner durchsichtigen Hülle aufgefunden (an der
Zah! 18), in welchen schon die Embryonen rotierten und
binnen fünf Tagen der eine nach dem anderem ausgeschlüpft
sind. Dasselbe Exemplar stammte aus den jungen Tieren,
welehe im Winter und am Frühling an den Wänden des
nrsprünglichen Zuchtgefäßes vorgefunden wurden.
Diese Lebensdauer bis zur Eiablage betrug also ein
halbes Jahr, dagegen diese Eireifung mehr als drei Monate.
Etwas schneller bei reicher Fütterung und genügender
Wärme kam es bei einem anderen Stücke, welches im Juli
entwickelte Geschlechtsdrüsen zeigte, zur Eiablegung, und
zwar in der Mitte September (mit 16 Eiern) — also nach zwei
Monaten.
Da ich in meinen Zuchtgläsern die äußeren Erscheinun-
gen der Eiablage nicht beobachtete und durch dieselbe viel-
mehr überrascht wurde, suchte ich auch die betreffenden
Momente einmal zu beobachten. Besonders war ich bei grö-
Gerer Zahl der gezüchteten Würmer nicht sicher, ob bei dieser
beendeten Geschlechtstätigkeit die Nemertinen zu Grunde
sehen, wie ich nach vielen anderen Erfahrungen aus anderen
Reihen unserer Süsswasserbewohner zu schließen wagte, oder
noch weiter fortleben können. Deswegen brachte ich (in der
Mitte November) aus ursprünglichem Zuchtgefäß frische
Exemplare, welche vielleicht aus der letzten Anlage in der
Sommerzeit stammten und also gut gefüttert wie groß waren
(10 mm). Zu beiden Seiten des Darmes lagen 60 Eizellen.
Ich isolierte nochmals zwei mit so großer Zahl der Geschlechts-
drüsen versehene Würmer und fütterte sie regelmäßig, so
daß die Eireifung gut fortschritt. Am Anfang des Dezember
verschwunden dann meine Exemplare, indem sie sich mit den
Detritushüllen umringten und in den Pflanzenresten verbar-
gen. In der Mitte des erwähnten Monats sah ich in einem
zusammengerollten Blättehenstücke zwei Reihen der auffälli-
gen Bier, welche einen zusammenhängenden 2 cm langen
14 XVII. Dr. Emil Sekera:
Streifen bildeten, welcher 120 Stůcke zahlte und also von
beiden isolierten Stücken herrührte. Es scheint also, daß die-
selben Würmer bei dieser Eiablage in irgend einer Weise
sich unterstützten und ihre Eier in einer gleichen Richtung
abgelegt, wie zusammengeklebt haben. Bei kleiner Erschüt-
terung des Zuchtgefäßes krochen aus dem betreffenden Blätt-
chen beide Nemertinen aus, indem sie nur 6 mm lang waren,
aber nach der Fütterung in einigen Tagen bis 8 mm Länge
erreichten. Bald darauf erschienen auch die neugebildeten
Gronaden zwischen den Darmtaschen, so daß also unsere Tiere
m ihre“ Geschlechtstätigkeit weiter fortschreiten könnten, Da
ich eben meinen Vorrat an Tubificiden verbrauchte und in
den damaligen F'rosten keine neuen besorgen konnte, ließ ich
meine Würmer hungern, wobei sie in ihren Detritushüllen
verborgen lagen. Und doch erschien am Anfang März (1912)
ein Individuum geschlechtsreif, aber die Zahl der reifenden
Eizellen war nur gering. Da dasselbe Exemplar so lange Zeit
am Hunger litt, war es schon an 5 mm geschrumpft und bil-
dete in der Körpermitte nur sechs Ovocyten, welche von ein-
ander verschiedenmäßig entfernt waren. Die mit feiner Hülle
versehenen Eier wurden dann in einigen Tagen einzeln abge-
lest und das Tier schien dabei viel zu leiden; es ist aber nicht
zu Grunde gegangen. Nach erneuter regelmäßiger Fütterung
restaurierte sich dasselbe sehr gut, so daß es noch einmal zur
Eibildung kommen mochte. Auch das größere Individuum
begann zur erwähnten Zeit (nach zwei Monaten) Gonaden
zu bilden, aber sie verschwanden bald, da sie vielleicht in
der Hungerperiode resorbiert wurden.
Erst zu Ende März, als das betreffende Tier ordentlich
gefüttert wurde, erschien eine größere Zahl der Geschlechts-
zellen zu beiden Seiten der Darmhöhle. Beide Exemplare
traten dabei in das zweite oder dritte Jahr ihres Lebens ein.
Dieselben wurden nachher von Zeit bis Zeit durchgesehen und
es kam zu keiner weiteren Ausbildung der Ovozyten, da sie
immer in der Hungerperiode verzehrt wurden. Auch die Kör-
perlänge war allmählich kleiner und die Tiere lebten zeitweise
enzystiert bis zu Ende Mai 1912, indem sie stark schwarz an
ganzer Oberfläche pigmentiert wurden. Diese Erscheinung
können wir als ein Altersmerkmal bezeichnen.
Beiträge zur Lebensweise der Sůsswassernemertinen. 15
Gleichfalls verkümmerte auch ihr Körper, so daß das
eine Exemplar blos 35 mm, das andere dann 2 mm maß.
Das weitere Schicksal der betreffenden Individuen wur-
de später nicht verfolgt, da sie in ein größeres Zuchtgefäß
unter die anderen Stücke gegeben wurden.
Bei der Durchmusterung meines Zuchtgefässes zu Ende
Juli wurde noch ein größeres altes Exemplar gefunden, wel-
ches schon 5—6 mm maß, aber noch stärker pigmentiert war.
Zu beiden Seiten des Mitteldarmes wurden nochmals die Go-
naden bemerkbar, welche bei regelmäßiger Fütterung dessel-
ben Tieres schnell wuchsen, so daß sie zu Ende August als 14
Eier im Körper erschienen. Das Tierchen legte dieselben
einzeln ab — aber sie gaben keine Embryonen heraus, da sie
in dem etwas faulenden Wasser von den Bakterien zerstört
wurden (in der Mitte September). An dem munter herum-
kriechenden Muttertier, welches jetzt gut gefüttert wurde,
erschienen von Neuem Gonaden, welche diesmal ihre Reifung
in dem geheizten Arbeitszimmer schneller durchliefen, da sie
als Kier (in der Zahl 9 + 13) schon am Anfang Oktober mit
Eischale versehen und legereif waren. Diese Zeitdauer betrug
also 2 Wochen und in der dritten Woche wurden die letzt-
genannten Eier (der dritten oder vierten Reihe) in einem
Streifen abgelegt. Das Tierchen gieng dabei noch nicht zu
Grunde und lebte froh weiter, indem es von seiner früheren
Länge 6—8 mm bis auf 5 mm herabsank.*) Die Gesammt-
Zahl der ausgebildeten Eier betrug schon 96.**) Dabei kam ich
zur Ansicht, daß die gallertartige Hülle, in welche die Eier
im Streifen angeordnet werden, die letzteren von dem Ein-
fluß der Microben schützt, so daß sie ihre Entwicklung ohne
Hindernis durchlaufen können. Dagegen die einzeln abge-
legten Eier unterliegen öfters den störbaren Umständen, ja
sie können sogar von anderen Individuen angefressen werden.
*) Bei späterer Kontrolle wurden die neuen Gonaden in dem-
selben Exemplar — also zum viertenmal oder fünftenmal nach zwei
Wochen schon bemerkbar.
**) Dazu muss man noch 10 Eier beirechnen, welche im No-
vember [also zum sechstenmale] gelegt wurden. Neue Gonaden er-
schienen gleich in einer Woche.
16 XVIII. Dr. Emil Sekera:
Bei Durchmusterung meines Beobachtungsjournals
fand ich dann, als ich sicher war, daß die Nemertinen nach
der Eiablage nicht sterben, daß auch die erwähnten Stücke,
welche in der Sommerzeit Eier legten, schon zu Ende Septem-
ber reife Eizellen ebenso in der Körpermitte beherbergten
— und zwar auf der einen Seite z. B. 5, auf der anderen nur
4, Ich isolierte damals die betreffenden Exemplare, welche
vorher mit den anderen gemeinsam im Zuchtgläschen lebten,
um die Zeit wie die Art der Eiablage besser beobachten zu
können. Es ist mir dann gelungen diese Momente gründlicher
zu erforschen. Die verhältnismäßig kleineren wie schwächeren
Exemplare lagen zu dieser Zeit, als die Eier schon feine
Eihüllen ausgebildet hatten, auf der Rückenseite und suchten
unter krampfartigen Bewegungen und Wellungen des Hinter-
körpers, welcher in die Höhe emporgehoben und gekrümmt
wurde, die Eier in die Körperspitze zu schieben, und dieselben
dann gewaltsam herauszupressen. Manchmal wurden die
Fier bei irgend einer Erschütterung und Reizung direkt
aurch die Hautrisse herausgestoßen, so daß es zu keiner Bier-
selınur gekommen ist, wie wir sie im Winter beobachtet und
beschrieben haben. Die von einander weit liegenden Bier
kommen also einzeln heraus und können auch an die Wände
der Gläser angeklebt werden. Solche Eier fand auch MRÁZEK
von den von ihm gezüchteten Tieren, obwohl er dieselben bei
dieser Tätigkeit nicht ertappen konnte.
Aus einigen nachher isolierten Eiern krochen de Jun-
sen ordentlich aus, so daß sie nicht als abnormal angesehen
werden können.
Aus dieser Schilderung der Haltung der Nemertinen
bei der Kiablage geht hervor, daß diese Funktion eine große
Anstrenevnz ihrer Körperkräfte erfordert, so daß es bei den
zrößeren Exemplaren und bei der erwähnten Zahl der Eier
auch viele Tage dauern kann, wie es z. B. schon HALrLEzZ
bestätigt. Dabei sind die Tiere in ihren Detritushůllen ver-
borgen und entgehen also den Augen der Beobachter wie der
Sammler. N
Ebenso ist es auch begreifhch, daß bei der erwähnten
Tätigkeit die betreffenden Körperpartien verwundet oder
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 17
rerstimmelt werden können; besonders daß einige Stückchen
des Hinterkorpers bei starken Convulsionen abgerissen wer-
den. Als Folge solcher Verletzung erscheinen dann die ver-
hältnismäßig kleineren Dimensionen der Tiere, welche Eier
abgelegt haben. Diese Tatsache kann auch die Verschieden-
heit der Angaben in der Körperlänge der Exemplare erklären,
welche den Beobachtern vorzukommen pflegen.
Nicht minder gilt es von den varlierenden Angaben über
die Zahl der abgelegten Eier oder noch der Ovozyten im
Körper selbst, da die Beobachter bei gelegentlichen Funden
nieht wußten, ob sie die Nemertinen im ersten oder zweiten
Stadium der Geschlechtstätigkeit vor sich hatten.
Noch eine merkwürdige Erscheinung muß aus der Le-
bensweise der Exemplare, welche einzelne Eier zu legen
pflegen, erwähnt werden. In einigen Fällen, wo die eierle-
genden Nemertinen im Zuchtgläschen mit den abgelegten
Eiern zusammen blieben, beobachtete ich, daß diese Eier am
felgenden Tage verschwunden sind, obwohl in demselben
Gläschen keine andere Mitbewohner waren, welche die Eier
vielleicht anfressen würden. Da ich bei Durchmusterung der
betreffenden Tiere in der Darmhöhle den dunkleren Dotterin-
halt erblickte, entdeckte ich gleich die Ursache des auffälligen
Verschwindens der Eier, da sie den hungrigen Muttertieren
(beziehungsweise den anderen Exemplaren) als Nahrung
dienen mußten, weil sie so dotterreich sind.
Aus diesen Beobachtungen geht also hervor, daß die
Fortpflanzungsfähigkeit unserer Süsswassernemertinen
wirklich bewunderungswert ist, da die stärksten Individuen
in günstigen Verhältnissen mehrmals im Jahre Eier legen
können. Die kleine erwähnte Zahl der Eier im zweiten Sta-
dum bei meinen hungernden Stücken im Winter betrachte
ich als nieht normale und halte gewiß richtig dafür, daß
in der Natur die Lebensweise der Nemertinen auch in die-
sem Stadium viel günstiger fortgeht. Auf diese Art kann
man recht gut erklären, warum diese Würmer an einer Loka-
lität in großer Zahl und jeder Zeit aufgefunden werden und
daß sie auch in meinem erwähnten ursprünglichen Zucht-
behälter das ganze Jahr hindurch zu erscheinen pflegten.
>
s
18 XVIII. Dr. Emil Sekera:
Das betreffende Beobachtungsmaterial, welches mir
schon 11}, Jahre die nötigen Exemplare liefert, scheint nur
von 2—3 Stücken abzustammen.
In gleichem Maß gilt es auch von den Basinen der bota-
nischen oder zoologischen Institute, in welchen für die Fort-
pflanzung der Nemertinen noch günstigere Bedingungen ob-
walten.
Ähnliche Beobachtungen machte unlängst auch Harrrz
auf einem anderen Vertreter der Süsswassernemertinen, wel-
chen er als Prostoma lumbricoideum Duges bestimmte. (5.
6.) Der erwähnte französische Forscher bekam auch von den
im Monate Oktober oder November gezüchteten Exemplaren
eine Rehe von Eiern, deren Zahl z. B. bis 70 betrug, wobei ei-
nige Individuen nach dieser Function gestorben sind. Diese
Art der Eiablage nennt derselbe Autor als ponte d’ete, wo-
gegen er als ponte d’hiver (im Dezember) die Eiablage in
eine kuglige Zyste anzeichnet. Diese Zysten waren voll von
Eiern (z. B. etwa 70) und besaßen keine Oeffnung. Das Mut-
tertier gieng dabei auch zu Grunde.
HALLEZ meint richtig, daß diese enzystierten Eier sehr
gut für die passive Verbreitung durch Strömungen wie durch
die Vögel geeignet sind.
Im Vergleich mit unseren Beobachtungen können wir
die Eiablage in den Sommer bis Herbstmonaten richtiger als
pontes d’ été bezeichnen, dagegen die zweite von demselben
Individuum herrührende Eiablage, welche sicher noch vor dem
Zufrieren der Tümpel im Winter eintreffen wird, als ponte
d'hiver. Daß dabei auch unsere Exemplare in natürlichen Ver-
hältnissen Zysten bilden können, kann sehr möglich sein, da
ihnen die Fähigkeit zur solehen Bildung, wie ich schon er-
wähnt habe, nicht fehlt.
Einige Beobachtungen an den jungen Nemertinen.
Aus den abgelegten Eiern, welche im Durchmesser 0-35
bis 04 mm maßen, schlüpften die Jungen fast in einer Woche,
obwohl sie in zwei durchsichtigen Hüllen schon einige Tage
vorher rotierten und das Dottervorrat allmählich verbrauch-
ten. Die Ausschlüpfung der Jungen schritt regelmäßig fort der
|
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 19
Reihe nach und nur einmal beobachtete ich, daß in der alle
Eichen umfassenden Hülle ein kleines fast in der Mitte lie-
gendes und übrig gebliebenes Eichen erst nach einigen Tagen
ein Junges ablieferte.
Die ausgeschlüpften Embryonen maßen dann 03 bis
0-4 mm Länge und hatten Form einer holotrichen Infusorie,
indem sie stets an der Oberfläche des Zuchtgefässes herum
schwammen. (Fig. 3.) Neben dem dotterreichen Darm (mit
Afteröffnung) besaßen sie schon den Rüssel mit den Stillet-
taschen und zwar nicht nur die Nebentaschen, sondern auch
den Hauptstilet.
Rımskv-Korsakov hält es für sehr wahrscheinlich, daß
eins von den Nebenstileten zum Hauptstilet wird, da er den-
selben nicht gleichzeitig beobachtete. Aus unserer Abbildung
geht hervor, daß alle Stilete zugleich vertreten sind und daß
die jederseits ursprünglich doppelten Nebentaschen später ın
eine zusammenfliessen.
Interessanter war noch das Verhältnis der Pigmentau-
gen, von denen der erwähnte Verfasser sagt, daß die älteren
Tiere (in der Länge von 1 mm) bloß vier Augen haben und
daß die hinteren Augen von den mittleren abgetrennt werden.
BöHnmiıs dagegen führt bei den jüngeren Individuen zumeist
zwei Paare an; Zykov auch bei den älteren geschlechtsreifen
Tieren. Damit ich also diese Meinungen an meinem Material
der ausgeschlüpften Jungen der erwähnten Dezemberablage
überprüfen konnte, unterwarf ich alle 80 am Leben erhaltenen
Jungen einer Revision. Die gewonnenen Resultate kann ich
also in folgendes Schema nach Gruppen zusammenstellen,
welche die variable Lage der Haupt- wie Nebenaugen andeu-
tet. (Fig. 4.) Die erste (a) und vierte Gruppe (d) kam in
größter Zahl vor, die elfte (h) Gruppe (mit deutlichen fünf
Punktaugen) war in zwölf Fällen, die vorletzte mit vier Au-
gen in acht (10%) Fällen vertreten. In demselben Verhältnis
erschienen dann die Augen auch bei den geschlechtsreifen In-
dividuen angeordnet, soweit sie nur vier oder ausschliesslich
fünf Augen besaßen.
Aus diesen Beobachtungen erhellt also, daß es nicht nö-
tig ist, diese Zahl der letzten Fälle als regelmäßig anzusehen
und die größere Zahl der Pigmentaugen dann durch die Ab-
20 XVIII. Dr. Emil Sekera:
trennung der hinteren Augen zu erklären. Eher ist es natur-
licher, daß die an den Jungen Tieren beobachteten Augen bis
zum gereiften Zustande bleiben werden, da die Nemertinen
schon von Jugend an die Variation der Pigmentaugen zeigen
wie dieselbe an den alten Exemplaren beobachtet wurde. Die
Individuen mit kleiner Zahl (z. B. vier) der Augen mahnen
also an die Verwandten in Meerwasser und können als Rück-
schläge gelten. (Tetrastemma u. a.)
Der Wachstum der ausgeschlüpften Embryonen schrei-
tet ziemlich schnell fort, denn sie nehmen bald eine gestreckte
ee *. . . . .
Ů o a GES
4 hd $
an > 0 .
.
. . 6 o ve > ® „4 © 23.50
9 4 js x 2
Fig. 4.
Form an, indem der Rüssel fast an das hintere Korperende
reicht und der Darm ganz mit dem Rhynchodaeum bedeckt
wird, so daß nur die glatten Umrisse zu erkennen sind. (Fig.
D.) — |
Da nur der Hinterkörper im Wachstum begriffen ist,
erscheint an den pelagisch lebenden Jungen in den ersten
Tagen der Vorderkörper noch oval oder rund, so daß davon
eine auffällige Körperform entsteht, welche an die Cerkarien
der Trematoden oder Pilidien der Nemertinen aus dem Meer-
‘wasser mahnt. (Fig. 6. von der Bauchseite.)
In einer Woche erreichen die isolierten Jungen 0-8/0:15
bis 12/017 mn in der Länge-Breite und sind dabei den kleinen
Individuen von Stenostomum leucops sehr ähnlich. Die letzten
haben nur den Hinterkörper spitzig ausgelaufen und keine
schwarze Pigmentaugen; die Nemertinen dagegen sind vorn
wie hinten abgerundet oder stumpf. Die roten Blutgefässe
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 21
sind noch nicht vorhanden und der Rüssel reicht bis an das
Körperende.
Diese Jungen benehmen sichphototropisch, indem
sie herumschwärmen, wenn sie am Tageslicht in Zuchtgefäs-
sem leben müßen. Dagegen in der Nacht oder im Dunkel ver-
bergen sie -sich in den Detrituspartikeln; bei längerer Zeit
enzystieren sie sich und suchen untereinander an eine Stelle
sich zu versammeln (Stereotropismus).
Am Früh oder an’s Licht gegeben, erwecken sie allmah-
lieh und schwärmen wieder herum. Zu dieser Zeit fangen sie
Infusorien oder andere kleinere Mitbewohner (Rotatorien und
Nauplien): die größeren Stücke hatten manchmal den Darm-
inhalt saftig angeschwollen, als ob sie auch irgend etwas
angesogen haben. Ich konnte nicht entscheiden, ob dieser In-
halt nur aus den tierischen oder auch aus den pflanzlichen
Resten stammte.
In diesem Stadium sind also die Jungen der Nemertinen
am besten fähig, durch die Wasserstromungen so möglich
weit sich zu verbreiten und neue Kolonien zu bilden.
Die ältesten, als die ersten und kräftigsten Individuen
stellten dann die schwärmende, pelagische Lebensweise ein
und begannen nur an den Wänden der Zuchtgefässe zu krie-
chen. Die Zahl der anderen jungen Tiere verminderte sich auf
einmal] merklich, so daß sie teils Hungers abstarben, © oder
darch die Stenostomiden ausgerottet wurden.
Der Wachstum der hinterlassenen Exemplare schritt
dann sehr allmählich, so daß einige von der letzten Winterabla-
ge stammenden Stücke binnen zwei Monaten nur 25/02 mm
erreichten, wobei der Darm schon um 05 mm länger war als
die Rüsselpartie. Von den rötlichen Blutgefässen erschienen
schon die ersten Spuren, obwohl die Tiere noch völlig durch-
sichtie waren. Die erwähnten größten Stücke besaßen nur
zwei Paare der Pigmentaugen, in deren Mitte die Wimper-
grubchen lagen und ließen keine Merkmale zu erkennen, als
ob sie noch ein Paar der hinteren Punktaugen bilden sollten.
Es isl also zu hoffen, daß dieses Verhältnis auch an den er-
waebsenen Individuen erhalten werden wird.
‚Bei dem Rütteln des Zuchtgefässes krochen sie auch aus
mens tus
29 XVIH. Dr. Emil Sekera:
den winzigen Detritushüllen und reagierten schon sehr gut
rheotropisch wie thigmotropisch.
Es ist möglich, daß diese Jungen in den Naturverhält-
nissen etwas schneller wachsen, so daß sie in der späteren
Sommerzeit Eier legen können und vor dem Antritt der Win-
terzeit noch einmal diese Function wiederholen. Auf diese
Weise würde die Länge der Lebezeit der Süsswassernemerti-
nen mehr als ein oder zwei Jahre dauern.
Es kann dagegen nicht uuwahrscheinlich sein, daß die
kräftigsten Individuen in ihren Zysten sehr gut zwischen den
Fig. 5.
Pflanzenwurzeln den Winter überleben und in der Frühlings-
zeit nochmals Eier legen können, so daß sie mit den erwähn-
ten gezüchteten Individuen verglichen werden můben.
Alle diese erwähnten Lebensereignisse tragen also zur
großen örtlichen Verbreitung der Nemertinen bei, so daß sie
gewiß zu den weitverbreitetsten Angehörigen unserer Süss-
wasserfauna gezählt werden sollen, wenn die Beobachter die
Fflarzenwurzeln in den Bächen genauer durchsehen werden.
Beobachtungen über Regeneration der Süsswassernemertinen.
In einem Zuchtgläschen beobachtete ich zu Ende Novem-
ber 1911 ein zylindrisches Körperstückchen, welches fast
1 mm lang war und durch Pigmentierung an das Hinterende
eines Nemertinen hinwies. Anfangs äußerte dasselbe keine
Bewegung und ich betrachtete es als ein von einer Käferlarve
abgebissenes Stückchen irgend eines Individuum, welches all-
Beiträge zur Lebensweise der Sůsswassernemertinen. 23
mählich von anderen Mitbewohnern (Stenostomiden oder In-
fusorien) zerstört wurde. Nach vierzehn Tagen war dasselbe
Stückchen schon 1:35 mm lang und 0-35 mm breit und das vor-
dere Körperende war schon als ein Kopf abgerundet und
mit Anlagen für die Wimpergrübchen wie die Gehirnganglien
versehen. Besonders die verzweigten Darmäste an der Bauch-
seite waren auffällig sowie die Reste der Blutgefässe.
Es schien mir auch, daß der Darminhalt aus Detritus-
körnehen bestand, obwohl ich keine Mundöffnung beobach-
tete. Die Körperbewegungen in bestimmten Richtungen waren
auch zeitweise bemerkbar.
In dieser Haltung des betreffenden Nemertinenstück-
chens sah ich also richtig eine gute Regenerationsfähigkeit,
welche bei den Meeresgattungen schon lange bekannt ist (Ce-
rebratulus, Tetrastemma, Lineus u. a.).
Ich versuchte später auch meine Süsswassernemertinen
auf künstlichem Weg zur Regeneration zu nötigen, indem ich
das eine Exemplar unter den Gehirnganglien und das zweite
am Hinterende in querer Richtung zerschnitt.
Bei dem ersten hungrigen Individuum (4 mm in der
Länge) bekam ich dann ein 0-85 mm langes Kopfstückchen,
welches sehr beweglich blieb und hin und her schwärmte. Am
anderen Tage war die Schnittwunde schon geheilt und das
Tierchen maß schon 1-1 mm; in folgenden Tagen lief es munter
herum.
Dagegen aus dem zweiten abgeschnittenen Nemertinen-
stuck wurde der Rüssel mit Gewalt ausgestoßen und abgeris-
sen, das übrig gebliebene Hinterrende war am Vorderrande
24 XVII. Dr. Emil Sekera:
ganz blutig und kontrahierte sich so, daß es kein Lebensžel
éhen gab.
Beide Stückchen wurden dann aus Versehen eingetrock- |
net eingefunden.
Bei dem anderen Individuum, welches auch hungrig,
7 mm: lang und mit Gonaden beiderseits versehen war, schnitt
ich von dem Hinterende ein 15 mm langes Stückchen (am
Ende des Rhynchodaeums) ab. Nach einigen krampfartigen
Körperwindungen liefen beide Stückchen einige Zeit herum
und krochen dann in die Detrituspartikeln ein. RR
Die Schnittwunde war nicht ansehnlich, aber glatt, so
daß keine Gewebestůckchen verloren gingen. Die Stücke |
wurden in ein kleines Zuchtgläschen isoliert, damit sie beo- |
backtet werden könnten.
In drei nachiolgenden Wochen wurde das Vorderstůck
völlig so ergänzt, daß die regenerierte Körperpartie vom Ende
des Rhynchodaeums 0.5 mm betrug; auch die Blutgefässe |
wurden in diesem Hinterstück regelmässig wie die Afteroff- |
nung entwickelt und das Tier lebte ohne Hindernis weiter. |
Nur die Gonaden wurden verbraucht und die Körperlänge
maß auch weniger (5 mm), da das Individuum eine Zeit hun-
gern mußte. (Phagozytose.)
Zu der erwähnten Zeit regenerierte auch das Hinter-
stück am vorderen Körperrande ein Gewebe, welches (he
Wunde heilte und es blieb da nur eine Oeffnung, welche als
Muna fungierte, übrig. Die zerschnittenen Blutgefässe sam-
melten auch an diesem Vorderende mehr Blut an, so dab
es rötlich erschien. |
Einige Zeit später wurde an diesem Regenerat ein ge-
schlossenes GefäBsvstem beobachtet. Das betreffende Indivi-
duum reagierte gut, wenn man es berührte, und bewegte sich
stets hin und her, indem es wie blind an viele Detritusstücke
stieß und davonlief.
Der Rest der Darmhöhle war auffallend lappig und
schier: mit Detrituspartikeln gefüllt zu werden. Einmal beo-
bachtete ich, daß dasselbe Regenerat auch in die Schale der
todten Daphnide hineinkroch — und sich benahm, als ob es
vers
etwas anroch. =
Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. 25-
Nach zwei Wochen später lebte noch das isolierte Ne-
mertinenstückchen, indem es 08—0-904—03 mm (Länge-
Breite) maß, am Vorderrande auffallend breiter und stark
pigmentiert war, so daß der Pigmenthaufen an der Stirnspitze
wie ein großes Auge aussah.
Die lappigen Darmäste (in der Zahl von 10) wurden
ganz mit dunklen Detrituskörnchen ausgefüllt, so daß sie auch
zeitw eise durch die Afteröffnung ausgestoßen wurden. Auch
die neue Anfüllung mittelst der Mundöffnung wurde später
beohachtet. Nur die Blutgefässe sind verschwunden, und an-
statt deren erschien im Körperinhalt ein gelblichrötlicher
Saft, so daß man vermuten kann, daß die Gefässwände resor-
biert wurden. In der Mitte April wurde dasselbe Tierchen
noch lebend aufgefunden aber noch kleiner und mit größerer
Pigmentanhäufung am Stirnrande. (Fig. 7.)
Aus dem ganzen Hinterstück (ursprünglich 15/06 mm)
blieb dann nur ein ovales fast 05 mm großes Stückchen, wel-
ches zu Grunde gieng, als die Darmäste resorbiert wurden.
Die ganze Lebensdauer betrug also 21}, Monat. Es ist
wirklich interessant, daß dieses Regenerat sich als ein selb-
ständiges Tier benimmt; wenn man ein solches Individuum
frei in der Natur auffindet, so würden wir gewiß mit seiner
systematischen Einreihung ohne Rat sein. Der Bau und die
Lage der Organe weisen auf die Organisation der Turbellarien
(z. B. einiger Alloiococlen), aber die Gegenwart einer einfa-
chen Mundöffnung, dagegen der Afteröffnung, vielleicht auch
der Blutgefässe würde sicher den Beobachtern manche Be-
sorgnisse bereiten. Da ein solches neugebildetes Tier im Freien
sicher verborgen lebt, ist es nicht zu bewundern, daß sie dem
Schicksale entgeht von irgend jemandem Beobachter ertappt
zu werden.
Am Anfang des Monates April 1912 wiederholte ich noch
einmal den letzterwähnten Versuch, so daß es wieder zum
Abwerfen des Rüssels von der hinteren größeren Körperpartie
gekommen ist. Der abgeschnittene Kopf verbarg sich nach
einigen Herumlaufen zwischen die Detrituspartikeln und er-
schien dann während der folgenden Tage nicht einmal, so daß
ich ihm keine weitere Aufmerksamkeit widmete.
Nach drei Wochen sah ich gelegentlich dieses Zuchtglä-
26 "i XVIIL Dr. Emil Sekera:
chen durch und fand zu meinem Erstaunen ein 3 mm gro-
Individuum, welches fast farblos und hungrig war, aber
mat einem kleinen Rüssel versehen wurde. Derselbe maß dann
1-3 mm und das Tier war völlig bereit zur Aufnahme einer
Nahrung, welche ihm dann vorgelegt wurde.*)
Es ıst möglich, daß es auch zu irgend einer Enzystie-
rung gekommen ist, wie sie Nussbaum und Oxner (11)
seiner Zeit schilderten, so daß gewiß gleiche Vorgänge dabei
vorgegangen sind. Ich werde mich dann bemühen genauere
Bechachtungen darüber anzustellen, damit ich den ‘ganzen
Begenerationsgang verfolgen und mit den bekannten Fällen
der Meeresnemertinen vergleichen konnte.
Das größere Hinterstück ergänzte sich in ähnlicher Wei-
se, wie ich schon geschildert habe und lebte einige > Zeit, ohne
den Rüssel auszubilden.
Auch der dritte Versuch (in der Mitte Mai) zeigte den-
selben Regenerationsfortgang. Das Tier wurde so zerschnit-
te, daß der Rüssel im Kopfstück, der Retraktor dagegen
im Hinterstück reserviert blieb, so daß die Länge des erste-
ren 1:7, des hinteren Teils 1-5 mm maß. Binnen. drei Wochen
bei zeitweiser Enzystierung wurde das Vorderstück ergänzt;
das Hinterstück führte wieder die schon beschriebene Le-
bensweise, indem es dieselbe Form annahm wie die Fig. 7. und
dieselbe Pigmentierung am Vorderrande besaß. Seine Länge |
war später noch kleiner, der Rest der Darmdivertikel wurde |
auch mit Detrituskornchen gefüllt, bis das ganze Stück nach |
einiger Zeit durch innere: runs zu Grunde gegangen
ist. —
eh hoffe, daß diese Versuche genügen, um einzusehen,
daß unseren Nemertinen die Regeneration der Kopfstücke
richt nur zur Ergänzung der normalen Körperlänge, aber
auch zur Ausbildung des Rüssels hinreicht, dagegen aus den
kopflosen Hinterstücken Regenerate entstehen, welche zwar
selbständig einige Zeit leben, die spärliche Nahrung durch
einfache neugebildete Mundöffnung annehmen können, aber
*| Dasselbe regenerierte Individuum wurde dann a
D so dass es im November jederseits 16 Ovozyte zu erken-
nen liess [also nach 6 Monaten|, welche im Dezember 1912 abgelegt
wurden. 4
Aka + nk aa NNN
Beiträge zur Lebensweise der. Siisswassernemertinen. 327
endlich zu Grunde gehen, indem der allmähliche Zerfall ‚der
Organe antritt.
- Noch interessanter erscheint dabei der Umstand, daß
die Tiere durch die Regeneration in verhältnismäßig kürzerer
Zeitdauer und schneller anwachsen als die aus den Eihullen
ausgeschlüpften Jungen, so daß ihnen die Fähigkeit auf dem
Wege der Regeneration den verstummelten Körper zu erg gän-
zen,.weit vorteilhafter erscheint.
Weitere Beiträge zur geographischen Verbreitung.
Aus den Angaben Rımsky-Korsakov’s über die Verbrei-
tung der Süsswassernemertinen, sowie aus der zitierten Lit-
teratur geht hervor, daß der Umkreis der neuen Fundorte
weit verbreitet wurde. Fast alle Länder Europa’s boten schon
einige Lokalitäten dar. — Nur die pyrenäische, skandinavi-
sche und Balkanhalbinsel wies bis zu dieser Zeit keine Süss-
wassernemertinen aus, obwohl dieselben aus Turkestan, Zan-
zıbar und Nordamerika schon längst bekannt sind. Die neue-
sten Beiträge in diesem Jahrhundert stammen von ZŽYKOFF
(aus, Wolga), LEPEŠKIN (aus Moskau), MoxTICELET (aus der
Umgegend von Neapel), SOUTHERN (aus Irland), CH. PÉREZ
(zus Bordeaux), HALLEZ (aus Lille), von DOFLEIN (aus Mün-
chen), Riusky-KorsaArov (aus Strassburg und Heidelberg),
Tarésaup (aus Lac du Blaise in Schweiz), CHILD (aus Nord-
amerika). Dann kommen auch die angeführten unsere Lo-
kalitäten in Böhmen und diese scheinen mir aus den oben
zitierten die eigentümlichsten. Die Angaben aus den Ländern,
welche vom Meer umgespült werden oder aus den Flüssen, die
in „das Meer hineinmünden, sogar aus den Seen oder
Gegenden, die einst mit dem Meere im Zusammenhange wa-
ren, machen die Frage nach der Abstammung der Süsswas-
sernemertinen genug erklärlich, wenn wir z. B. auf ein Bei-
spiel, ‚welches HarrEz (4, S. 67.) anführt, acht geben.
Dasselbe betrifft die marine Art, Amphiporus lactifloreus
(Johnston), welche der genannte Autor sehr häufig: in den
Tümpeln, welche nach Meeresbrandung entstehen, in der Ge-
sellschaft der Chironomuslarven antraf. Sn
Dagegen die Verbreitung der Süsswassernemertinen
bei uns, in Zentraleuropa, in den Lokalitäten, welche von
28 c XVIII. Dr. Emil Sekera: j |
Meeresufern so entfernt sind, weist entweder auf ein hohes |
Alter unserer Würmer in geologischer Hinsicht (die Umge- |
gend von Wittingau wird z. B. zu den Tertiärschiehten ge-
zahlt), oder auf passive Mittel hin.
Die geschlechtlich reifen Tiere können sehr gut durch
Kriechen auf den Pflanzen, oder nach dem Grunde der
Flüsse oder Bäche in Folge der rheotropischen Reize strom-
aufwärts sich verbreiten, dagegen die pelagisch lebenden |
‚Jungen werden durch die Strömungen immer in die niedri-
seren Gegenden eingeweht. Die enzystierten Stücke oder
Eiehen können auch an die Füße der Vögel oder an die
Insekten angeklebt und hie und da verbreitet werden. Für
den ersten Fall zeugen die Fundorte in den kleinen Bächen
(Rokytka, Wiesengraben in Wittingau), obwohl die Nemerti-
nen bisher in der Moldau oder Lužnice (mit welchen Flus-
sen dic genannten Lokalitäten in Verbindung stehen) direkt |
nicht aufgefunden wurden. MRÂZEK selbst nimmt an, daß die |
in den Basinen des botanischen Gartens erschienenen Exem-
plare aus dem Moldauwasser herkommen.*)
Auch das Vorkommen unserer Würmer in der Elbe ist
mehr begreiflicher, da KRAEPELIN schon im J. 1885 eine Ne-
mertine aus der Hamburger Wasserleitung erwähnt hat.
Auch die Doflein’s Lokalität in der Umgebung von
München (aus dem Donaugebiet durch Isar) hat dieselbe Be-
deutung wie unsere aus Poděbrad, da es sich um eine große
Entfernung von der Ausmündung des Hauptflusses in das
Meer handelt. Es ist gewiß, daß die bis jetzt bekannten
Fundorte der Süsswassernemertinen nur gelegentlich sind
und daß die systematische Durchforschung der geographi-
schen Verbreitung derselben Würmer hauptsächlich in hy-
drographischer Riehtung fortschreiten muß. Zur Zeit müssen
wir nur mit dem Postulate, daß die Süsswassernemertinen
ihrer schon bekannten Lebensweise wegen überall verbreitet
werden können, ausreichen und systematisch nach dem be-
stimmten Plane neue Lokalitäten zu entdecken suchen.
*) Erlaube mir bei dieser Gelegenheit auf ähnliche Ver-
breitungswege des Ringwurmes Rhynchelmis hinzuweisen, weleher
in der Elbe und Moldau schon bekannt ist und von mir auch in
Lužnice bei Tábor aufgefunden wurde.
KE O
Beiträge zur Lebensweise der Sůsswassernemertinen. 29
Litteratur,
Da in der MONTGOMERv's Arbeit über Stichostemma eilhardi
(1895) und in der BOHmrG's Monographie (1898) alle Arbeiten über
Süsswassernemertinen schon angeführt wurden, will ich mich nur
auf die. neuesten Beiträge beschränken, soweit dieselben zitiert
wurden.
15
2.
9.
15.
14.
BÜrGER O.: Nemertini. 1904 (Tierreich Lief. 20.)
BÜRGER O.: Nemertinen. 1905—7. (Bronn’s Klassen u. Ordnun-
gen des Tierreichs.)
GARBINI ADR.: Intorno ai Nemertini del lago di Garda ed alle
loro origine. (Zool. Anzeiger 19. Bd., 1896.)
. HALLEzZz P.: La question de la nomenclature des Némertes
d’eau douce. (Bull. Soc. Zool. France. T. 35, 1910.)
. HALLEzZ P.: Enkystement de protection d’une Nemerte d’eau
douce.
. HALLEZ P.: Pontes d’ete et pontes d’hiver d’une Nem. d’eau
douce. (Comp. R. Acad. Se. paris. T. 150, p. 481—82, 556—7, 1910.)
. CHiLD C. W.: The egg of the Stichostemma. (Science N. S. Vol.
11, 1900.)
. CHILD C. W.: The habits and natural history of Stichostemma.
(Americ. Naturalist. Vol. 35, No. 420, 1901.)
. LEPEŠKIN W. D.: Süsswassernemertine aus Moskau. (Mém. Soc.
Amis Se. nat. Moscou. T. 13, 1910.)
. MONTICELLI FR. Sev.: Notizie preliminare del rinvenimento di
un Nemertino nelle acque del Sebeto (Prostoma sebethis n.
sp.). (Rend. Accad fis. mat. Napoli, Vol. 16, 1910.)
. NUSSBAUM Jos. u. MrEc. OxNER: Ueber Enzystierung regene-
rierender Nemertinen. (Biol. Centralblatt Bd. 30, 1910.)
. MRAZEK AL.: Ueber das Vorkommen einer Süsswassernemertine
in Böhmen. (Sitzungsber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss., 1900.)
MRázEk AL.: Ueber das Vorkommen einer freilebenden Süss-
wassernemertine in Böhmen. (Sitz. Ber. d. k. b. Ges. d. Wiss.,
1902.)
PÉREZ CH.: Sur une Némerte d’eau douce »Stichostemma
eilhardi« Montg. (Proc. verb. Soc. Sc. phys. nat. Bordeaux,
1908.)
. Rrmsky-KoRsakov M.: Zur Biologie der Süsswassernemertine
Stichost. graecense Böhm. (Biol. Centralblatt Bd. 30, 1910.)
. SOUTHERN RowL.: Occurence of a Freshwater Nemertine in
Ireland. (Nature Vol. 79, 1908.)
. Zyvkov W.: Ueber die Nemertine des Wolgaflusses bei Saratov.
(Zool. Anzeiger 24. Bd., 1901.)
{
J |
ZJBKY
Dodatky k studiím o miniu a soubor výsledků.
Sděluje
prof. Dr. Jaroslav Milbauer.
Z chemicky čistého kysličníku olovnatého, jehož pří-
prava popsán: v prvém díle části theoretické (str. 7.) vzni-
kalo minium oxydaci v kyslíku, rychlostí měřitelnou při 2609 C
(str. 14.). Ku stanovení superoxydickeho kyslíka vypraco-
vána modifikace methody jodimetrické Topf-Diehlovy (táž
str. 10.).*) Absorbce kyslíka postupuje u zmíněného krystalo-
vaného preparátu zvolna a není ve třech hodinách docíleno
rovnovážného stavu (křivka téže publikace str. 13, úvod v části
druhé). Se vzrůstající teplotou roste množství absorbovaného
kyslíku, kol 360° tvoří se hnědá látka pravděpodobně Pb,0;,
což souhlasí s pozorováním Debrayovym, že kysličník olovi-
čitý skýtá rozkladem při 9509 látku hnědou, dál se nerozpadá-
vající uvedeného složení (křivka téže publikace str. 14.). Čer-
vená barva minia začíná se v uvedené době tří hodin dostavo-
vat při teplotách nad 460°. (Části theoretické část druhá ba-
revná příloha II. sloupec.) Mimo od teploty jest reakce 3PbO
+ 0 = Pb;O, jako u všech heterogenních systémů (pevná
látka a plyn) odvislá ještě od partiálního tlaku kyslíka a roste
při 480° v křivce pravděpodobně exponenciele (části theore-
tické část prvá, str. 15.). Vlhkost jest zcela bez vlivu na ab-
sorbei kyslíku v kysličníku olovnatém. (Táž str. 16.) Pro
technickou praxi jest zajímavo, že má-li kyslík dostatečný pří-
*) Vrátím se k ní ve zvláštní studii vypracované společně
s p. Inž. Pivničkou, :
Věstník král. a čes. spol. nauk. Třída II. 1
2 XIX. Dr. Jaroslav Milbauer:
stup k hmotě reagující, není potřebí jí míchati (části theore-
tické část druhá, str. 3.); zředění suroviny látkami indiffe-
rentními má škodný vliv na absorbei kyslíkovou (části II.
str. 9.), jedná se tu pravděpodobně o »zamazání« povrchu (táž
str. 10.). Minium, vyrobené z kysličníku olovnatého, který pro-
sycen byl různými solemi, bylo obyčejně menšího obsahu kys-
lıku superoxydickeho, též na barvě trpělo. Nenalezen tedy
touto cestou žádný výhodný positivní katalysator (táž str. 7.
a 8.). Jelikož však pokusy tyto neodpovídaly zcela případům
technické praxe, kde používané klejty v sobě uzavírají jiné
kysličníky, vzniklé současně s kyslicnikem olovnatým při pra-
žení tajícího rudního olova, opakovány znovu a vzat ohled
hlavně na ty případy, které v praxi nejčastěji přicházejí.
V olovu technickém bývá obsaženo: stříbro, vizmut, zi-
nek, železo, antimon a měď.
Pokusy o vlivu stříbra.
Z roztoku čistého dusičnanu olovnatého a roztoku, ob-
sahujícího vedle dusičnanu olovnatého něco dusičnanu stříbr-
natého, sraZenv uhličitanem sodnatým příslušné uhličitany,
jež po promyti a usušení při 300° C rozloženy. Vznikly ky-
sličník olovnatý, zatížený kysliénikem stříbrnatým obsahoval
tohoto 3,2%. Skýtal při nižší teplotě (kol 300°) preparát hnědý
s 27% Pb,0, oproti 9,0% Pb;O, u čistého kysličníku olovna-
teho. Aby podmínky, za kterých oba preparáty vznikaly, byly
co nejpodobnější, dány obě reakční trubice s kysličníkem olov-
natým a s jeho směsí s kysliénikem stříbrnatým těsně vedle
sebe do hlavní reakční roury, tak že nepatrné kolísání teploty
1 tlaku stejně účinkovalo na oba preparáty a pouze účinek
přítomné »nečistoty« — zde kysličníku stříbrnatého — při-
cházel v úvahu. Při vyšších teplotách příznivý účinek oxydu
stribrnateho nepozorován a vzniklo u preparátu, obsahujícího
totéž množství Ag,O jako zprvu, stejné mmožství Pb,O,
Jako u čistého oxydu. Při nižším obsahu oxydu stříbrnatého
(0,6 a 0,1%) nenalezeny difference skoro žádné.
BEozorování že kysličník St ba
nižšíteplcty příznivě působí,dá se snad vysvetliti
tou okolností, že se rozkládá velmi živě při 250°.
Dodatky k studiím © miniu a soubor výsledků. 3
"Přítomnost kysličníku stříbrnatého ne-
působíškodněnatonbarvy minia.
Pokusy o vlivu vizmutu.
Podobně jako předešle*) zde připraveny pomocí louhu
araselnateho ssedliny, promyty, usušeny a při stejné teplotě
rozloženy v elektrické peci Hereusově. Ukázalo se, že pří-
tomný kysličník vizmutový (v množstvích 2,4; 1,2
a 0,02%) nesnižoval patrnou měrou obsah na
Pb,0,, za to však barva miniabylajímpoškozena
odstínem do hněda.
Pokusy o vlivu zinku.
Čistý roztok dusičnanu olovnatého a směs jeho s rozto-
kem dusičnanu zinečnatého sražen roztokem uhličitanu dra-
selnatého, uhiičitany promyté při stejné teplotě rozloženy pří-
„mo v peci v proudu vzduchu a při zvýšené teplotě zahřívány
v kyslíku po stejnou dobu. Skýtal pak za stejných podmínek
čistý PbO PbO se preparät s
949% Pb,O, 1,5% ZnO 80,4% Pb.0,
62,9% » 5707904 60,6% »
196%. 0100 19,300 10
Nalezeny tedy vždy nižší výsledky. Výjev
tento jest asi v souvislosti s obalováním a »zamazáním« po-
vrchu reagujícího PbO.
Nepozorováno poškození odstínu barvy.
Pokusy o vlivu železa i mědi
ukázaly za podobných okolností, že nestává žádného
urychlujícího účinku za jejich přítomnosti, při
větších koncentracích poškozuje se ton pre-
parátu.
Kysličník antimonový choval se podobně jako
*) Roztoky tu okyselovány stejným množstvím kyseliny du-
sičné, by zabráněno hydrolyse a udrženy čiré.
l
|
h
ee
Te
4 XIX. Dr. Jaroslav Milbauer:
zinečnatý, snižoval %ní obsah na miniu, v malých koncentra-
cích nepoškozoval odstín zboží.
Ze studie o výrobě minia první části plyne, že vezme-li
se do práce místo chemicky čistého, krystalovaného kyslieniku
olovnatého technický preparát, zcela amorfní, daleko rychleji
připraví se minium. Nejsnadněji oxyduje se jemný kyshčník
olovnatý, povstalý z běloby neb uhličitanu olovnatého norm.
— ve třech hodinách dojde se ku preparátu skoro 90%nímu
(str. 10. dílu theor., část druhá). Zvýší-h se nepatrně ještě
tlak kyslíku anebo žíhání prodlouží se na enormní dobu praxe
(30-48 hodin), může se při zachování optimálné teploty 470%
dojiti ku čistému. orthoolovičitanu olovnatému, 100%nímu
Pb,O, (části theoretické dokončení str. 2.). Zajímavo jest,
že lze kol této teploty získati preparáty stejného obsahu
superoxydického kyslíku buď hnědé nebo ohnivě červené. —
Okolnost ta závisí pouze od teploty, ton pak od doby zahří-
vání. Pod teplotou 460° vznikají látky s odstínem do hněda,
nad touto teplotou do červena přecházejí. Ohnivost této barvy
roste se stoupající teplotou, avšak obsah na miniu klesá, je-
1ikoz rovnovážný stav posunuje se v obráceném směru. Nad
teplotou 500° minium se »přepaluje« a barva jeho mizí. Tyto
»barevné« poměry vyznačuje tabulka, přiložená ku části theo-
retické oddílu druhému. Rozklad minia jest v kyslíku prak-
ticky ukončen při 600° C, ve vzduchu při 565° C, v kysličníku
uhhčitém kol 550°, ve vakuu při 530°. (O rozkladu minia str.
9. a násl.) V praxi technické jest dáti přednost »nitritovému
klejtu« (odpadku po výrobě dusanu) oproti klejtu obyčejné-
mu, z té příčiny, že již něco superoxydického kyslíku v sobě
mívá, že hlavně velice snadno přijímá kyslík a skýtá pre-
parát ohnivější barvy. Získá se tu velmi mnoho na palivu
(studie o výrobě minia, část první, str. 5.). Okolnost tato ne-
zdá se, že by souvisela s přítomností malého množství du-
sanu a dusičnanu, jak ukázaly pokusy (části theor „část II.
str. 7. a o přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého str.
4.), nýbrž snad od přítomného alkali.*) Zdají se tomu nasvěd-
*) Vznikne tu reakcemi:
Pb + KNO, = PbO + KNO,
PbO + KNO, + KNO, = Pb[OK], +2 NO,
a při vyloužení Pb[OK], + H,O =Pb[OH], + KOH.
Dodatky k studiím o miniu a soubor výsledků. a
čovati pokusy dřív provedené (části theor. část druhá, str. 7.)
1 v poslední době znovu opakované. Preparát s 01% KOH
skýtal oproti obvčejnému klejtu nepreparovanému za stej-
ných podmínek 0 2% více kyslíku, počítaného na minium a
by! vždy barvy červenější. Pro práci technickou jsou výhodny
dva způsoby výroby minia pražecí methodou. Dle prvního pro-
vedeme prvopočátek reakce při teplotě vyšší nežli optimálné
(kol 500°) a další zahřívání ı dokončení při teplotě 470° (části
praktické dokončení str. 2.). Anebo zvýšíme parcinální tlak
kvslíku tak, že použijeme vzduchu pod tlakem (táž studie
str. 3.) nebo směse jeho s kyslíkem. Methodu tuto dal jsem
si chrániti patenty a předal její provedení firmě Rheinische
Maschinenfabrik v Neussu porýnském. Ještě rychleji nežli
pod tlakem vzduchu oxvduje se kysličník olovnatý, jmenovitě
byl-li jemný v kyslíku pod tlakem (části praktické část druhá,
str. 15.). Nalezeno, že tlak nemá do 12 atmosfér vlivu na změ-
nu rovnovážného systemu, pouze zvvšuje se rychlost reakční.
Příprava minia tavením kysličníku olovnatého s ledkem za
vyšších teplot nevede ku preparátu 100%1nímu, jelikož reakce
je zvratnou:
3PbO + KNO, > Pb,0, + KNO,,
(O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého str. 4.) Ex-
trakce kysličníku olovnatého z minia technického, které jest
vždy směsí orthoolovičitanu olovnatého s nadbytkem kyslič-
níku olovnatého a obyë. jiných nečistot, dle Dumasa rozto-
kem octanu olovnatého vede ku čistému Pb;O,, bylo-li minium
použité, připraveno z čistého kysličníku olovnatého. (Taz str.
6.) Totéž lze říci o návrhu Löweho, roztok dusičnanu olovnaté-
ho extrahuje jej pomaleji a při promývání sráží do minia zása-
ditý dusičnan olovnatý (táž str. 8.). Oproti octanu olovnatému
má louh draselnatý (táž str. 12.) jako extrakční tekutina tu vý-
hodu, že rozpouští také uhličitan olovnatý 1 některé jiné ne-
čistoty, také však ne úplně.
V práci o případě čistého orthoolovičitanu olovnatého
(str. 10.) popsal jsem novou methodu ku přípravě jeho tave-
ním kyshčníku olovičitého s ledkem draselnatým za jistých
kantel.
6 XIX. Dr, J. Milbauer: Dodatky k stud. o miniu a soubor výs.
Oxydace kysličníku olovnatého tavením s chlorečnanem
draselnatým nevede také přímo ku 100%ním Pb;O,, nedaří se
am dle patentu Alsburgova zahříváním s dusiénanem olov-
natým (práce 0 přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého
str. 10.). Levolovy methody (táž práce str. 15.) jest zavrhnou-
ti, jelikož do preparátů, dle jeho předpisů připravených vždy
sráží se šťovan olovnatý. Minium připravit účinkem oloviči-
tanu draselnatého na olovnatan draselnatý, daří se pouze za
použití kone. louhu draselnatého za horka, methoda tato, na-
značená F rém v m, jest zdlouhavá a nedosti pohodlná. (str.
16.). V práci posledně citované vyšetřeny podmínky ku pří-
pravě Braunerova superoxydhydroxydu, jakož 1 nejvhodnější
koncentrace louhu draselnatého ku přeměně jeho na minium
(str. 18.). Navržená tu nová cesta ku přípravě minia na mo-
kré cestě, spočívající na vaření směse oxydü PbO, : PbO v po-
měru 3 mol. na 2 mol. v louhu draselnatém vroucím (150 dílů
KOH na 100 dílů vody). Získané preparáty při poněkud nižší
koncentraci louhu mají barvu purpurovou, při málo vyšší
červenou jak rumelka a dál až ohnivě červenou jako technické
minium na suché cestě připravené. Jejich titr odpovídal 100%
Pb;O, (str. 22.). Vzhledem ku vysoké ceně PbO, není proza-
tím možno pomýšleti na využitkování methody ku přípravě
technické. Analogické pokusy s louhem sodnatým nesetkaly
se se zdarem. V téže práci konečně provedeno několik expe-
rimentů o účinku ozonu na sole olovnaté a shledáno, že za pří-
tomností alkalı vylučuje ozon z nich minium. (str. 25.).
Práce započaty byly v laboratoři analytické chemie na
české technice v Praze, pokračováno v nich v laboratoři fy-
stkálního ústavu české university a dokončeny v laboratoři
chemické technologie české techniky pražské.
NA BTAze v. cervaı 19122
AX.
Experimentální příspěvky k seznání
aetiologie pellagry.
II. sdělení.
J. Horbaczewski.
Především budou uvedena pozorování na myších a kry-
sách, která v době prvé publikace*) o tomto předmětu ještě
nebyla skončena.
Pokusy s »bílou polentou.«
Z bílých myší, které onemocněly, krmeny byvše polentou
a počínaje 10. lednem do 13. června 1910 držány byly ve tmě
za podávání »bílé« polenty (t. j. lihem vyvařené a aetherem
extrahované kukuřičné krupice) pošlo zvíře č. III. (I. Řada)
12. července 1910, když se bylo dostavilo další ubývání tělesné
váhy až na 15-8 9 oproti 20-7 g 10. června 1910.
Pitvou se zjistilo mimo povšechnou atrofii a hamorha-
gie ve střevě slepém značná hyperäemie obou ledvin s místním
primarním zánikem parenchymu, jak bývá pozorován při in-
toxikacích.
Zvíře žilo as 18 měsíců a bylo v pozorování 457 dnů.
Vzhledem k tomu, že při chovu ve tmě prospívalo a teprve po
přenesení na rozptýlené světlo reagovalo úbytkem tělesné
váhy, bylo pravděpodobným, že by bylo žilo při chovu ve tmě
déle. ®
To potvrzuje také okolnost, že druhé zvíře č. I., Řada
II. stejně živené, jež chováno bylo dohromady s výše uvede-
*) Časopis č. lék. 1910.
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
3 XX. J. Horbaczewski:
ným ve tmě od 10. ledna 1910 po 13. červen 1910 po přenesení
na světlo rovněž úbytek tělesné váhy vykazovalo a po opět-
ném přenesení do tmy tělesnou váhu skoro nezměněnou po-
drželo a ještě dlouho žilo.
Toto zvíře zahynulo teprve 27. prosince 1910 a sice ná-
hodou: při pádu na zem při přendavání z nádoby. Váha: 17:8 g
oproti 20-0 g 10. června 1910.
Při pitvě byl zjištěn, nehledě na svěží hamorhagi v du-
tině břišní, která povstala pádem, zánik parenchymu ledvin,
s povšechnou atrofií. |
Zvíře dosáhlo věku 24 roku a bylo v pozorování 407 dnů,
při čemž bylo živeno po celý rok »bílou polentou« avšak bylo
držáno ve tmě.
Poněvadž z toho všeho bylo lze s pravděpodobností sou-
diti, že bílé myši chované na světle, nemohou býti po delší
dobu vyživovány bílou polentou, byly podniknuty další po-
kusy.
1. Dvě bílé, asi 8 měsíců staré, zdravé myši dostávaly
počínaje 21. říjnem 1910 potravu z bílé polenty, jež byla kaž-
dého dne připravována smisenim 10 cm? mléka, 10 cm? vody,
20 kapek oleje olivového a aetherem extrahované, skoro úplně
bílé polenty za varu.
Zvířata dostávala mimo to pitnou vodu a byla chována
na světle rozptýleném ve skleněných nádobách, v nichž na-
lezalo se něco vaty.
Váha tělesná zvířat, (původně 50-0 g) zůstávala as 21%
měsíce nezměněna, avšak počínaje polovinou prosince 1910,
ubývala stále vice a více a 16. února 1911 obnášela jen 36-8 9.
17. února 1911 pošlo jedno zvíře, t. j. 118. dne, kdežto
druhé žilo ještě o měsíc déle a 145. dne zhynulo. Již počátkem
prosince 1910 vznikly u zvířat neznačné ekcemy se stejnou
lokalisací jako u myší krmených polentou, které se stále zhor-
šovaly. To mělo za následek vypadávání chlupů, a opětovně
se opakovavší krvácení. Obě zvířata se velmi škrábala a ztra-
tila uši.
Pitva ukázala v obou případech všeobecnou atrofi a
chronický zánět střeva. U jednoho ze zvířat byla ještě sub-
akutní nephritida, u druhého tuková degenerace orgánů nale-
k k er S
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 3
zena. U obou zvířat byly však nalezeny parasitarní cysty v já-
trech.
Již z ohledu na nález parasitarnich eyst u těchto zvířat,
musely býti nové pokusy provedeny.
2. Čtyři bílé, zcela zdravé asi 6. měsíční myši, které do-
hromady 1936 g vážily, byly na podzim 1911 »bílou polentou«
krmeny tak, jako předešlé. Zvířata nalézala se ve skleněné
nádobě, která obsahovala trochu dřevěné vaty a jelikož počasí
bylo ustavičně pošmourné, byla osvětlována Osramovou lam-
pou (100 normálních svíček), která visela nad nádobou ve výši
asi 80 em během 10 hodin denne. U takto ošetřovaných zvířat
nevyskytlo se z počátku nic abnormálního. Žrala podávanou
krmi dobře a mimo malé odchylky tělesná váha zůstala ne-
změněna. Avšak po uplynutí 40 dnů chuť k jídlu se u nich stále
zmenšovala a váha tělesná klesala tak, že obnášela 54. dne jen
46-7 g. Následujícího dne pošla 2 zvířata, kdežto 2 ostatní pře-
žila je jen o den. Mimo to pozorováno bylo u nich jen neznač-
né vypadávání chlupů, zvláště na hlavě a zčervenání uší, které
se asi v polovici pokusu dostavilo.
Sekcí se ukázala všeobecná atrofie, jinak byl nález ne-
gativní.
Z těchto pokusů jest vidno, že bílé myši na rozptýleném
světle denním nebo při umělém osvětlování, při výživě polen-
tou, ze které bylo odstraněno také barvivo kukuřičné, hynou,
kdežto zvířata, která držána byla ve tmě, stejnou potravou po
dlouhou dobu a nepochybně tedy trvale vyživena býti mohou.
Pokusy s kukuřičným olejem, vehledně s kukuřičným
barvivem.
1.Bilekrysy.
Co se týče pokusů na bílých krysách, jest podotknouti, že
krysa, která byla krmena houskami s kukuřičným barvivem,
pošla 91. dne, jak bylo již v předešlé zprávě sděleno; druhá
krysa, která dostávala housky s kukuřičným olejem, zahy-
nula teprve 378. dne (20. prosince 1910).
Během léta a podzimu 1910 bylo pozorováno u tohoto
zvířete značné zřidnutí chlupů, tak že na některých místech
ukazovala se růžová kůže. Již v září a pak ještě nápadněji
4 XX. J. Horbaczewski:
v říjnu a listopadu ukázaly se paretické zjevy, zvláště zadní
části těla a v prosinci pohybovalo se zvíře již jen s velkým na-
máháním. Škrábání na hřbetě a na hlavě trvalo stále a v po-
sledních týdnech byla hlava zvířete skoro ustavičně inten-
sivné červená od krve, škrábáním vystouplé.
Zvíře žralo předloženou krmi stále dobře a podrželo tě-
lesnou váhu, která kolem 260 9 kolísala až k 15. říjnu 1910 té-
měř nezměněnou; potom nastal úbytek váhy pod 200 g a 22.
prosince 1910 vážilo zvíře již jen 139 g.
Sekcí byla zjištěna mimo všeobecnou atrofii, zvláště
svalstva, diffusní, chronická, haemorrhagická gastroenteritida
a konkrement z chlupů v žaludku, který vedl k lokální peri-
gastritide. V podkožním vazivu levé axillární strany bylo na-
lezeno oranžově zbarvené ložisko, asi 7 cm v průměru, které
obsahovalo četné žluto-červené olejové kapky, zbytky to roz-
toku kukuřičného barviva. v oleji olivovém injikovaného
dne 7. ledna 1910.
/
2,.Bilemysr
V prvním sdělení stala se zmínka o pokusu s kukur. ole-
jem na bílých myších, avšak tento pokus v létě se zmařil. Pro-
to byly nové pokusy s kukuř. olejem na bílých myších pro-
vedeny. :
a) Starší zvířata.
Čtyři, něco přes rok staré myši, z jednoho hnízda pochá-
zející, dostávaly od 2. října 1910 potravu, skládající se z 10
cm? mléka, 20 cm? vody a 20 g pšeničné krupice s přídavkem
tolika kukuřičného oleje, že směs byla přibližně tak intensivně
žlutě zabarvena, jako polenta. Mimo to dávána pitná voda.
Zvířata byla, jako při dřívějších pokusech, chována ve
skleněných nádobách, s troškem dřevěné vaty, a to — 2 ve
tmě a 2 na denním světle.
Ve tmě chovaná zvířata vážila na začátku pokusu 59:2 g
a podržela během 3 měs. váhu těla skoro nezměněnu. Během
ledna 1911 dostavilo se patrné poklesnutí váhy tělesné (26.
ledna — 545 g). V listopadu a prosinci 1910 dostala zvířata
na hlavě ekcémy, které se v lednu ještě více rozšířily.
7. února 1911 pošlo jedno zvíře (128. dne), 9. února (130.
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 5
dne) pošlo druhé. Pitvou zjištěna byla haemorrhagická ga-
stroenteritida a ochrnutí měchýře.
První zvíře mělo parasitární cysty v játrech.
Na světle chovaná zvířata vážila prvotně 52-7 9 a po-
držela tuto váhu do konce března 1911, jen s malými odchyl-
kami, 24. října mělo jedno zvíře 4 mladé, které hned druhého
dne pošlý. 22. března 1911 (t. j. 180. dne pokusu) pošlo jed-
no zvíře, kdežto druhé zhynulo teprve 7. června 1911 (278.
dne). |
b) Mlada zvirata.
Dvě bílé, 4 měs. staré myši byly dnem 4. prosince 1910
počínaje, krmeny stejně připravovanou potravou, jako starší
zvířata, jen s tím rozdílem, že místo pšeničné krupice dostá-
valy rozemletou housku. Zvířata byla držána na rozptýleném
světle. ;
13. prosince 1910 měla myš 3 mláďata; 2 z nich pošla
v několika dnech, a 1 zůstalo na živu. Pak byla všechna 3 zví-
řata dána dohromady a vzpomenutou potravou krmena.
Přibývala na váze a byla stále zdráva. 18. dubna 1911
přišly 4 mladé na svět, jež však téhož dne pošly.
Během léta a podzimu 1911, jakož i v předešlé zimě a
na jaře zůstala zvířata úplně zdráva a normální, ale po celý
rok neměla již žádná mláďata.
Krmení kukuřičným olejem trvalo tedy nepřetržitě as
17 měsíců. Jelikož na podzim a v zimě 1911—12, při pošmour-
ném počasí zvířata světlu jen velice málo vydána byla, proto
byla během posledních 3 měsíců každý den as 10 hodin uměle
osvětlována Osramovou lampou (100 norm. svíček) as 80 cm
nad nádobou upevněnou. ©
Pro bližší posouzení těchto pokusných vý led musí
se vzíti v úvahu pokusy s kontrolními zvířaty, která stejnou
potravu, avšak místo kukuřičného oleje, olivový olej dostá-
vala. Sk
Pokusy se zeinem.
O přípravě zeinu, jenž musel býti získán úplně bílý, pro-
stý barviva kukuřičného, budiž následující podotknuto:
Vyvařením kukuřičné krupice as 92% alkoholem získaný
alkoholický roztok byl destilací zbaven většiny alkoholu. Při
6 XX. J. Horbaczewski:
přípravě zcela bílého praeparátu jest nutno zanechati ve
zbytku tolik alkoholu, aby tekutina nebyla příliš hustá. K této
tekutině byl přidáván aether v malých množstvích za velmi
energického míchání, načež znenáhla vytvořovala se vločko-
vitá sraženina, která přes noc sbalila se ve voluminosní, hou-
bovitou massu. Po odlití červeného, éthericko-alkoholického
roztoku byla tato sraženina bez nejmenšího mačkání, několi-
krát úplně vyprána étherem, rozřezána a v extraktoru éthe-
rem zcela extrahována. Po vypaření étheru mohla býti snadno
rozemleta na jemný, bílý prášek.
Bílých praeparátů nelze získati, když se alkoholické roz-
toky odpaří do příhšné houštky a sráží velkým nadbytkem
étheru najednou, jelikož zein se při tom vylučuje v hrubých
vláknech nebo kusech, z nichž nelze barviva odstraniti.
a) Starší, bílé myšl.
Dvě bílé, přes rok staré myši, 57- g vážící, dostávaly po-
čínaje 2. říjnem 1910 denně potravu připravenou ze 75 cm?
mléka, 15 cm? vody, 20 kapek oleje olivového, 6 g pšeničné
krupice a 3 g zeimu.
Zvířata žrala tuto potravu dobře. Po nekolikatydennim
krmení ukázaly se u nich zcela nepatrné ekcémy na hlavě, jen
u jednoho zvířete byl ekcematosní zánět na uších větší a vedl
k proděravění ucha. Váha těla změnila se do května 1911 jen
málo. Jedno zvíře zhynulo 18. května 1911, t. j. 225. dne a
vazılo po smrti jen 16-9 9.
Pitva vykázala zánět střeva s hyperámií jater.
Druhé zvíře pošlo teprve 27. června 1911, t. j. 265. dne.
Sekce se ukázala bezvýslednou, jelikož tkaně byly zcela změk-
čeny účinkem uhličitanu ammonatého, vzniklého rozkladem
moče nahromaděného ve velkém množství v měchýři.
b) Mladé, bílé myši.
K pokusům byly vzaty 2 bílé, zdravé myši as 7mesieni,
215 g vážící, kterým od 4. prosince 1910 dávána stejná po-
trava jako starším zvířatům, s tím rozdílem, že místo pše-
mčné krupice dávána rozemletá houska.
Zvířata žrala dobře, přibývala na váze a nevykazovala
me zvláštního po několik měsíců. V červnu 1911 nastalo po-
EEE ST
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 7
klesnutí tělesné váhy. Jedno ze zvířat zhynulo pak 5. července
(t. j. 213. dne), druhé 28. července 1911 (t. j. 236. dne).
Pokus s »pečenou polentou«.
»Pečená polenta« byla připravena tím způsobem, že z
kukuřičné krupice zavařením se stejným množstvím vody
připravená polenta byla v sušárně zahřívána 2—3 hod. až na
2109, při čemž v zevních vrstvách zhnědla.
Zkouška začala dnem 1. prosince 1910 a užity k ní byly
4 asi čtyřměsíční bílé myši s počáteční váhou 60 9. Denní po-
trava sestávala z 10 cm? mléka, 20 cm? vody, 20 g jemně ro-
zemleté pečené polenty a 25 kapek oleje olivového.
Zvířata žrala dobře tuto potravu a přibývala na váze,
která v březnu 1911 SO 9 přesahovala. V červnu klesla váha
pod 70 ga v červenci dokonce na 529 g.
18. prosince 1910 narodilo se více mláďat, taktéž 8. března
1911, jež ale vesměs zhynula.
Již na jaře 1911 bylo nápadno, že zvířata ztrácejí chlu-
py; v červnu a zvláště v červenci 1911 bylo vypadávání chlupů
tak silné, že zvířata zvláště na hřbetě velmi málo chlupů mě-
la. V následujících stádiích pokusu dostavila se také ekcema-
tosní affekce, která ale v žádném případě nedosáhla toho roz-
sahu, jako u mladých zvířat krmených polentou.
Dvě zvířata zhynula 28. července (t. j. 236. dne), kdežto
druhá dvě 31. července 1911 (t. j. 236. dne).
Při pitvě zjištěna všeobecná atrofie s gastrointestinál-
ními hamorhagiemi a s hyperámií střeva tenkého a mesen-
teria.
Pokus s polentou.
Tento pokus byl proveden na dvou bílých, 4 měsíce sta-
rých myších, zcela stejným způsobem jako s polentou v prvním
sdělení popsaném a se stejným výsledkem. Pokus počal 2. pro-
since 1910; jedno zvíře zhynulo 7. července 1911, druhé 29.
července 1911 — tudíž po 215 — resp. 238 dnech.
Kontrolní pokusy.
Ke kontrole výše uvedených pokusů na starších a mla-
dých myších byla vzata zvířata stejného stáří ze stejného
OA" p
8 XX. J. Horbaczewski:
hnízda jako předešlá pokusná zvířata a za stejných podmínek
vyživovaná.
a):Starsı bílé myši.
Dvě bílé, ze stejného hnízda pocházející a stejně staré
myši jako starší zvířata při pokusech s kukuřičným olejem
a se zeinem, 470 g váhy, byly od 2. října 1910 krmeny po-
travou, která se každodenně připravovala z 5 cm° mléka,
10 cm? vody, 10 g pšeničné krupice a 20 kapek olivového oleje.
Zvířata žrala dobře a neměnila během několika měsíců váhu
těla.
Po několika týdnech vyvinuly se u nich neznačné ekcé-
my a ztráta chlupů, která teprve v dubnu a květnu 1911
byla trochu značnější.
Jedno zvíře zhynulo 18. dubna 1911 (t. j. 198. dne), druhé
5. června 1911 (247. dne). U prvního zvířete byla při sekci
nalezena velká parasitérní cysta v ledvině.
b) Mladá zvířata.
2 bílá, 7měsíční, ze stejného hnízda pocházející zvířata
jako všechna mladá zvířata při výše uvedených pokusech
s počáteční váhou 30-8 g, byla živena potravou, každodenně
připravovanou z 5 cm? mléka, 10 cm? vody, 15 kapek olivo-
vého oleje a 10 g rozemleté housky.
Krmení počalo 7. prosince 1910. Zvířata žrala dobře a
přibývala na váze. 16. prosince 1910, 16. února 1911, 15. března
1911, 19. dubna a 3. května 1911 přišly na svět mladé, z kte-
rých jen některé zhynuly. V červnu byla oddělena zvířata dle
pohlaví. V celku obsahovalo hnízdo 46 zvířat, jež doposud, t. j.
v květnu 1912 žijí a jsou zdráva.
Budiž ještě podotknuto, že opice (mořská kočka), byla
během 6 měsíců mléčnou polentou krmena; mimo to dostá-
vala trochu jablek neb jiného ovoce, nebo zelí. Nějaké nenor-
mální zjevy nebyly při tom pozorovány.
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 9
Na morčatech podniknutá řada pokusů, při kterých zví-
řata dostávala vedle sena a vody kaši z pšeničné krupice,
kukuřičným olejem žlutě zbarvenou, nevedla k výsledku, po-
něvadž, jak ukázal kontrolní pokus, výživa morčat takovou
potravou také bez kukuřičného oleje není možná.
Diskusse.
V prvním pojednání o tomto předmětu bylo upozorněno,
že u bílých myší při krmení výhradně mléčnou polentou do-
stavují se těžké poruchy, které u mladých zvířat teprve po ně-
kolika měsících, u starších mnohem dříve, se ukazují a hlavně
v pathologických změnách v kůži jakož i v traktu gastro-
intestinálním záleží, a konečně smrt zvířat způsobují.
Právě v době tisku tohoto sdělení objevilo se o tomto
předmětu předběžné*) a po několika měsících zevrubné**) sdě-
lení RAUBITSCHKOVO, ve kterém se udává, že bílé myši,
které byly vvživovány polentou a na světle chovány, vykazo-
valy jevy hubnutí, potácely se při chůzi, pak jevily známky
ochrnutí a pošly v 8. až 2i. dnech (dle udání zevrubné publi-
kace v 6 až 8 týdnech) a že důkladné anatomické a bakteriolo-
gické vyšetřování pošlých zvířat vesměs dalo negativní re-
sultáty. Tyto nálezy odporují našim tak značně, že jest po-
chybno, zda v obou případech pozorované jevy mohou býti
pokládány za stejnoplatné. K objasnění těchto diferencí
nutno vytknouti, že v našich pokusech byla zvířatům podává-
na polenta s troškem mléka připravovaná, avšak tato okol-
nost tyto rozdíly nemůže vysvětliti. Stáří zvířat hraje při
pokusech důležitou úlohu — v tom směru schází však u Rav-
BITSCHKA bližší udání docela. Pravděpodobné jest, že se jedná
v prvé řadě o značně differující intensity světla a velmi roz-
dílné trvání jeho účinku na zvířata při pokusech.
Jelikož bílé myši také při normální výživě účinkem di-
rektního slunečního světla se poškozují a mohou při tom také
*) Wr. klin. Wochenschr. 1910, No. 26.
**) Zentralbl. f. Bakteriol., Parasitenkunde und Infektions-
krankh. I. Abt., 57. Bd. |
Rex = E Get d nen Tee un nn en
10 XX. J. Horbaczewski:
lehce zhynouti, na což nedávno PFEIFFER*) upozornil, byla
zvířata při našich pokusech chována hlavně v rozptylenem a
jen v menší míře v přímém slunečním světle a dána jim příle-
zitost chrániti se případně před přílhš intensivním světlem,
zalézáním do dřevěné vaty. Tímto způsobem měl býti vylou-
čen deletérní vliv intensivního světla slunečního na pokusná
zvířata, která ostatně ráda se sluní, když světlo není příliš
intensivni a měly býti utvořeny poměry, které by přirozeným
poměrům pokud možno odpovídaly.
Dle výsledků pozorování, v předcházejícím jakož i v ná-
sledujícím uvedených, hraje světlo při krmení kukuřicí velice
důležitou úlohu. Oproti tomu udává Roxpon1,**)Ze dle jeho
pozorování kukuřičná potrava pro bílé myši jest sice škodli-
vá, ale že světlo při tom nemá škodlivého účinku. "Tento
odpor nemůže býti nyní vysvětlen, ježto zatím scházejí po-
drobná udání o podmínkách tohoto pokusu.
Naproti tomu nelze jiný, zdánlivě stejný nález PFErF-
FERÜV, **) který bílé myši krmil během 4 měs. ve tmě polentou
a pak delší dobu vysazoval účinku světla, avšak ničeho ne-
normálního u těchto zvířat na světle nepozoroval, pokládati
za nález, jenž se našim pozorováním příčí. Při našich pokusech
roznemohla se mladá zvířata, která ustavičně krmena byla
polentou a chována na světle zpravidla teprve po mnoha mě-
sících. Jest ostatně možné, že sensibilisatory, jež zde přichá-
zejí k platnosti, v těle se nehromadí, nýbrž že po nějaké době
se rozrušují nebo eliminují. O účinu světla stane se zmínka
ještě později.
Ohledně pokusu s »pečenou polentou« budiž podotknuto,
že byl proveden proto, že mnoho badatelů bylo projevilo mí-
nění, že jen nedostatečně připravovaná nebo špatně provařená
neb propečená polenta jest zdraví škodliva.
Jak z pokusů v předcházejícím uvedených jest vidno,
měla také velmi dobře propečená polenta škodlivý vliv na
*) Handb. d. bioch. Arbeitsmeth. 5., pag. 566.
77) Cit. dle refer. HAUSMANNA v Oesterr. Sanitätswesen 1911,
pag. 9317.
777) Zeitschr. f. Immunitätsforsch. u. exp. Therapie 10, pag.
690.
ie ie ee
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. ti
bílé myši, které přibližně tak rychle zhynuly, jako při krmení
mléčnou polentou.
Pouze jedna okolnost budiž vytknuta: Kdežto se u bílých,
polentou krmených myší ekcematosní zánět kůže velmi záhy
ukazuje, pozoruje se u zvířat krmených pečenou polentou jako
nejvýznačnější symptom velmi hojné vypadávání chlupů.
Podobné nálezv byly učiněny od jiných pozorovatelů u mor-
čat, která byla na světle držána a kukuřicí krmena: velmi
rozsáhlé aneb celkové ztráty chlupů.
V tomto ohledu budiž vzpomenuto zajímavých pozoro-
vání BALLNERA, jakož i BEzzoLy a LUKSCHE, o kterých již
v prvním pojednání stala se zmínka, dále pozorování LoDE-
HO,*) které současně s prvním sdělením publikováno bylo.
Zatím není vůbec ani možno jen nějakou domněnku vy-
sloviti, z jaké příčiny pečení polenty částečnou změnu obrazu
onemocnění za následek má.
Toxické látky normální kukuřice.
Předešlá sdělení poukazují na to, že zdravá kukuřice
obsahuje nekolik toxických látek. Dosavädni pozorování
opravňují k domněnce, že mimo kukuřičné barvivo a zein v
kukuřici obsažena jest ještě jiná toxická látka. V následujícím
bude pojednáno o účinku těchto látek.
1. Kukuřičné barvivo.
Již v prvním sdělení bylo upozorněno, že kukuřičné bar-
vivo, o jehož přípravě již tam bylo pojednáno, toxicky účin-
kuje. U všech pokusných zvířat (myší, králíků, morčat, psů)
způsobuje subkutanní injekce kukuřičného barviva, vzhledně
kukuřičného oleje silné lokální záněty, při nichž tvoří se
mohutné infiltráty a injikované barvivo se úplně opouzdří.
Pregnantní celkový účinek na zvířata nebyl při tom pozoro-
van, asi z té příčiny, že opouzdřené barvivo se vůbec neresor-
buje aneb případně jen velmi pomalu.
Ohledně účinku barviva při podávání »per os« bylo zji-
štěno, že poměrně velmi velké dávky jeho u bílé krysy to-
*) Wiener klin. Wochenschr. 1910, pag. 1160.
|
12 XX. J. Horbaczewski:
xicky působily. Pokusné zvíře zahynulo po 90tidenním krme-
ní, když mu bylo podáno asi 9 g barviva kukuřičného. Druhá
bílá krysa, která mnohem méně barviva (v kukuřičném oleji)
dostávala, zhynula teprve po 948 dnech krmení.
U králíků zůstaly infuse kukuřičného oleje do žaludku
bez účinku.
Mladé, bílé myši, které většinou na rozptýleném denním
světle držány, kdežto přímému slunečnímu světlu jen málo
vydány byly, a konečně během tří měsíců Osramovou lampou
umělému světlu vysazeny byly, nevykazovaly po vice než 11},
ročním pozorování žádných nápadných pathologických zjevů,
ackoliv k podávané potravě bylo tolik kukuř. oleje přidáno,
že byla zbarvena jako polenta. Nápadné bylo, že mladé zvíře,
které počátkem krmení kukuř. olejem na svět přišlo a dohro-
mady s rodiči vyrůstalo, oproti nim rozhodně ve vzrůstu zů-
stalo pozadu. Po as 11}, roku vážilo as 20 g, kdežto rodiče vá-
žily 30 g respektive 26 g.
Staré bílé myši, které ve tmě nebo na světle držány byly,
zhynuly po krmení podobnou potravou poměrně brzy: po 128
až 218 dnech. Tyto, jakož 1 jiné na starších zvířatech z jedno-
ho hnízda pocházejících provedené pokusy nejsou bohužel
zcela bezzávadné, nebo u mnohých zvířat nalezeny byly —
ovšem teprve po smrti — v játrech parasitární cysty. Take
krmení pšeničnou krupicí není 0 sobě bezzávadné. Přece zdají
se tyto pokusy nasvědčovati tomu, že u starších zvířat Skodli-
vé účinky kukuř. oleje, ač v malé míře, v platnost přicházejí.
Zdá se tedy, že mladá zvířata mají schopnost vzdorovati
toxickému vlivu barviva kukuř., kdežto starší tuto schopnost
ztrácejí.
Při pokusech s kukuř. olejem byl kromě toho ještě jiný
nález učiněn, jemuž přísluší též praktická důležitost a jímž
se toxický účin barviva kukuř. podstatně charakterisuje.
Již v prvém sdělení bylo upozorněno, že mladá zvířata
pocházející od párů králíků, živeného kukuř. olejem, jevila
známky degenerativně-vývojové a záhy zahynula, kdežto v
druhém případu buď brzy zhynula nebo vyvíjela se nápadně
špatně.
U bílých myší, které kukuř. olej dostávaly, byly pozo-
rovány podobné zjevy.
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 13
U mladých myší, krmených kukuřičným olejem, byly
po 14 dnech nalezeny 3 mladé, z kterých ale jen jediné zů-
stalo na živu, kdežto ostatní dvě po pěti resp. šesti nedělích za-
hynuly. Zvíře zbylé na živu zůstalo, jak bylo již dříve podo-
tknuto, ve vzrůstu pozadu. Tři měsíce potom byly zase nale-
zeny 4 mladé, které ale téhož dne zhynuly. V pozdějším čase
nebyly vůbec žádné mladé, ačkoliv zvířata byla zdánlivě
zdráva a normální.
U starých, kukuř. olejem živených zvířat bylo 24. dne
pokusného sedm mladých, které ale následujícího dne zhy-
nulv. V pozdější době pokusu nebyla již žádná mláďata.
Zcela podobná pozorování byla učiněna u bílých myší,
krmených mléčnou polentou, a jiných krmených »pečenou
polentou.« U prvních byly nalezeny po měsíčním krmení
čtyři mladé, u druhých po 2 nedělích a pak po třech měsících
více mladých, jež ale vesměs druhého dne zahynuly.
Zcela jinak zachovala se 2 kontrolní zvířata. Tato byla
stejného stáří, pocházela ze stejného hnízda, jako mladá zví-
řata krmená kukuřičným olejem, mléčnou polentou a pečenou
polentou. Dostávala stejnou potravu jako zvířata, živená ku-
kuřičným olejem (houska rozemletá s trochou mléka) s tím
rozdílem, že podáván jim olej olivový místo kukuřičného. Již
po 14. dnech přišly 4 mladé, jež zůstaly na živu; po měsíčním
krmení zase čtyři, a v následujících měsících opakovala se
zase tato událost, tak že hnízdo obsahovalo celkem 46 zvířat,
jež v létě 1911 dle pohlaví rozdělena byla.
Dle těchto zkušeností není pochybnosti, že kukuřičný
olej, vzhledně kukuřičné barvivo, resp. také totéž obsahující
kukuřice mají velmi škodlivý účinek jak na generační způso-
bilost zvířat, tak na vývoj mladých zvířat.
Dle zprávy, sdělené mi z velkého statku u Prahy, telily
se krávy, krmené kukuřicí nápadně špatně. Věc zasluhuje
z praktických důvodů bližšího výzkumu.
Jest nutno připomenouti, že RAUBITSCHEK ve svém již
zmíněném předběžném sdělení se vyslovil, že při krmení
hlavně kukuřicí, nejspíše z látek zrna v alkoholu rozpustných
(lipoidü) vzniká škodlivina, která vedle lokálních kožních zje-
vů působí rovněž škodlivě na organism vůbec. V pozdějším ze-
14 XX. J. Horbaczewski:
vrubném pojednání zmiňuje se o pokusech s »tukem kukuřič-
ným«, získaným vyvářením kukuřičné mouky 95% alkoholem,
odpařením alkoholu, opětným rozpuštěním zbytku v alkoholu
a odpařením jeho.
Tímto kukuřičným tukem a houskami krmená zvířata
onemocněla při držení na světle v poměrně krátké době, a vy-
mřela úplně za deset neděl.
K tomu nutno podotknouti, že dle dříve uvedené metho-
dy Raubitschkovy nelze získati čistého kukuřičného oleje ne-
bo »kukuřičného tuku«, neboť takto připravenému alkoholi-
ckému výparku jsou přimíseny v alkoholu rozpustné součást-
ky kukuřice, hlavně zein, který teprve opakovaným srážením
aetherem může býti odstraněn. Že Raubitschkem získaný al-
koholicky extrakt kukuřičný má úplně jiné vlastnosti a musí
též jeviti jiný účinek než čistý olej kukuřičný, jest samo-
zřejmo.
2. Zein.
Jednou z hlavních součástí kukuřičného zrna je zein,
v alkoholu rozpustná bílkovina, jejíž množství v kukuřici ob-
náší dle mnohých souhlasných analys průměrně as 5%, a jež
přibližně asi polovinu všech látek bílkovitých kukuřice tvoří.
RITTHAUSEN připravil čistý zein před 40 lety, a od té
doby jest zein považován za dobrou, živnou látku, která také
dosti dobře se využitkovává.
V novější době upozornil však Szumowskr*) v KossEL-
ově laboratoři, že zein 1 v malém množství do oběhu krevního
vstřiknutý otravně působí, a že po infusi většího množství
do žaludku silné podráždění sliznice žaludeční a střevní
1 vznik vředů způsobuje.
Těchto pozorování dovolával se LANGSTEIN,**) který na
toxicitu zeinu zvláště upozorňoval.
Škodlivý vliv jeho konstatoval také BacLrowr***)poku-
sy, konanými na morčatech.
Také dříve uvedené pokusy, jež byly konány na bílých
myších, živených pšeničnou krupicí, resp. strouhanou hou-
*) Zeitschrf. f. physiol. Ch. 36., pag. 198.
**) Verhandl. d. Naturf. u. Aerzte in Meran 1905 I., 5., 305.
**) Physiol. Zentralblatt 1908, 782.
Experimentální prıspevky k seznání aetiologie pellagry. 15
skou, s přidáním poloviční váhy čistého, jemně rozmělněného
zeinu a mlékem, dokázaly škodlivost zeinu po delší dobu po-
dávaného. Jmenovitě mladá zvířata, jak zdá se, snášejí velmi
špatně zein, neboť zhynula po 213 dnech, resp. po 236 dnech,
kdežto z téhož hnízda pocházející kontrolní zvířata, která jen
strouhanou housku s mlékem dostávala, po více než 1% roč-
ním krmení za stejných okolností zcela zdráva zůstala. Při
posuzování škodlivosti kukuřičné potravy musí tedy býti též
zein vzat do úvahy.
Nálezy, že zein působí škodlivě, zdají se býti paradox-
ními, když se uváží, že jest bílkovinou, která skládá se ze stej-
ných jader uhlíkových, jako jiné bílkoviny. Nějaká specifi-
cká, toxicky působící součástka zeinové molekuly, aspoň do-
posud nalezena nebyla. Dle dosavadních výzkumů liší se zein
od typických bílkovin hlavně v tom směru, že jeho molekula
z doposud známých součástí nechová: glykokollu, lysinu a try-
ptofanu.
Jest tedy pochopitelno, Ze HENRIQUES,*) WILLCOCK a
HoPKINs**) nemohli krysy udrzeti na živu při výživě zeinem
a že rovnováhy dusíkové nemohli docíliti. Dle pozorování na-
posled uvedených autorů jest možno život zvířat prodloužiti
9 polovičku přídavkem tryptofanu — avšak zvířata zhynou
přece.
Okolnost, že zein není plnoplatnou bílkovinou, nevysvé-
tluje mkterak toxicity jeho. Když k potravě, která dostatečné
množství bílkoviny obsahuje, přidá se ještě neplnoplatné bil-
koviny, musí přece zvířata dobře prospívati, což ale u zeinu
není. Pokusy SzumowsréHo poukazují k tomu, že zeinem se
ústrojí zažívací přímo poškozuje. Zda se jedná o zvláštní
uspořádání v molekule obsažených jader uhlíkových, anebo
zda jest jiná příčina toxicity, není známo.
Že jisté produkty hydrolysy bílkoviny, kterým se zein
do jisté míry podobá, škodlivě působí, bylo již před delší do-
bou pokládáno za dokázáno. Budiž jen vzpomenuto pokusů a
úvah NEUMEISTEROVÝCH***) © somatosách a albumosach.
*) Zeitschrift f. physiol. Ch. 60., 105.
OI Ehys1ol: 39.288:
***) Deutsche med. Wochenschrift 1893, Nro 36. u. 46.
16 XX. J. Horbaczewski:
3. Kukuřice zbavená zeinu a kukuřičného
barviva.
Když asi před 3 lety bylo zkonstatováno, že normální
kukuřičné barvivo (hlavně po podkožní injekci lokálně) to-
xicky působí, mohlo se souditi, že účinkuje též toxicky po po-
dávání per os a že kukuřice zbavená barviva kukuřičného a
též zeinu — »bílá polenta« — také u bílých myší nebude ško-
dlivě působiti. Ale pokus konaný na dvou myších ukázal, že
tomu tak jest pouze tehdy, když zvířata jsou ve tmě držána.
Jakmile však přenesena byla na světlo, dostavilo se u nich
klesání tělesné váhy a jedno zvíře zhynulo po měsíčním po-
bytu na rozptýleném světle. Druhé zůstalo však na živu, když
bylo po druhé do tmy přeneseno, ještě přes půl roku —
v celku přes rok při výživě výhradně bílou polentou! Dvě
starší a čtyři mladší zvířata zhynula při krmení »polentou
bílou«, na světle v poměrně brzkém čase.
Co se týče vysvětlení těchto nálezů, jest vyloučeno, že
by potrava byla nedostatečná, obzvláště že by obsahovala
nedostatečné množství bílkoviny, proto, že zein byl odstraněn.
Když se podařilo vyživiti zvíře po celý rok výhradně tímto
pokrmem, musel býti tedy přece dostatečný. Ostatně obsaho-
val pokrm bílkovinu kukuřice s výjimkou neplnoplatného
zeinu a malé množství bílkovin mléka. Jiných živných látek
a zvláště uhlohydrátů a tuků bylo více než dostatek.
Chování se zvířat na světle oproti zvířatům ve tmě po-
ukazuje také k tomu, že běží o účinek světla.
Jest tedy pravděpodobno, že alkoholem opětně vyvařená
a aetherem extrahovaná, kukuřičného barviva a zeinu prostá,
skoro úplně bezbarvá kukuřičná krupice, obsahuje toxicky
účinkující látku, která v těle způsobuje vznik sensibilisatorü,
jež při osvětlení škodlivě účinkují.
Předběžné pokusy tuto látku isolovati, nevedly doposud
k bezpečnému výsledku, ale poukazují k tomu, že takový
předpoklad není neoprávněný. Ukázalo se totiž, že kukuřičná
krupice alkoholem vyvařená a aetherem extrahovaná, »bílá
polenta«, a ještě více alkoholem a aetherem neextrahovaná
čistá kukuřičná krupice skytá při extrakci větším množstvím
vody za obyčejné teploty roztoky, jež po odpaření (na desetinu
Experimentální příspěvky k seznání aetiologie pellagry. 17
váhy zpracované krupice) a filtraci vyloučených bílkovin, po
podkožní injekci toxicky účinkují. Tyto extrakty skýtají nad-
bytečným alkoholem sraženiny, které po usušení ve vakuu, ve
vodě z největší části se více nerozpouštějí, a jichž ve vodě
rozpustné podíly také toxicky účinkují. Alkoholické filtráty
od těchto sraženin dávají po odstranění alkoholu zbytky, jichž
- vodnaté roztoky ještě více jsou účinny.
K těmto pokusům sloužily starší bílé myši 20—25 g
váhy, jimž 05—0-15 cm? těchto roztoků podkožně injikováno
bylo.
Po injekeich 0-5 cm? z bílé polenty připraveného extraktu
pozorován byl u zvířat velký nepokoj, zrychlené dýchání, pak
apatie a nehybnost. Zvířata držána ve tmě pozdravila se však
poznenáhlu během několika hodin. Zvířata držána na světle
ukazovala tytéž jevy ve vyšším stupni a vykazovala světlo-
plachost, škrábala se a pozdravila se později než zvířata ve
tmě.
Po injekci 5 cm? extraktu z čisté kukuřičné krupice
byly pozorovány podobné, avšak intensivnější affekce. Po
injekci 0-75 cm? zahynulo zvíře držené na světle za 21}, hod.
za jevů ochrnutí, kdežto zvíře ve tmě teprve po 29 hodinách
pošlo.
Vodní roztoky z alkoholického filtrátu z bílé polenty
působily ještě silněji než vzpomenuté původní vodní extrak-
ty. U jednoho zvířete byla pozorována značná světloplachost
se značným otokem očních víček, která byla slepena, vedle
zjevů paralytických. Zvíře se však druhého dne zotavilo.
Analogické roztoky z čisté kukuřičné krupice způsobily
v množství 0-5 cm? u zvířete na světle po 11/, hodině tonické
křeče a po as 2%4 hod. smrt. U druhého zvířete neobjevily se
žádné křeče a smrt nastoupila po 234 hodinách za zjevů
ochrnutí. Zvířata kontrolní, jež dostala stejné injekce, avšak
byla držána ve tmě, zahynula teprve po 18 vzhledně 23 ho-
dinách.
—— Bxtrakty obsahují dle všeho směsi, které snad různě
účinkují. Další pokusy se konají.
Musí býti podotknuto, že RAUBITSCHEK ve svém zevrub-
ném pojednání praví, že bílé myši, které krmeny »odtučněnou«
18 XX. J. Horbaczewski: Exper. přísp. k sezn. aetiologie pellagry.
(alkoholem vyvařenou) kukuřičnou moukou, také při držení
na světle po 8 neděl až na skrovné zhubnutí resp. úbytek váhy
nevykazovaly žádných pathologických zjevů, a soudí z toho,
že kukuřice zbavená kukuř. barviva též při účinku světla není
Skodliva. Ackoliv bližších detailních údajů o tomto pokusu
neudává, není pochybnosti, že tento výsledek pouze předčas-
ným přerušením pokusu zaviněn byl.
VWPraze:v. květnu 1912.
ie
Obsah. Inhalt,
I. RoHLENA Josef, Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro.
143 S.
II. RAMBOUSEK Fr. J., Cytologické poměry slinnych žlaz u larev
Chirononius plumosus. 24 str., 1 tab.
III. SLavix Josef, O zažívacím ústrojí kobylky Diestramena mar-
morata Dr. Haan. 35 str., 19 obr. v textu.
IV. Hac Rud. Dr. a VŠETIČKA K., Acidimetrie fosfomolybdenanu
ammonateho. 15 str.
V. MILBAUER Jarosl., Drobnosti chemické. Serie III. 7 str.
VI. BROZEX Artur, Ueber die Variabilität bei Palaemonetes va-
rians Leach aus Kepenhagen. 19 S., 1 Tabelle und 2 Textfig.
VII. ZAHÁLKA Břetislav, Kridovy- útvar v západním Povltaví.
Basso: IV. a V. 80:str.
VIII. ČELAKOVSKÝ Lad. Fr., Weitere Beiträge zur Fortpflanzungs-
physiologie der Pilze. 55 S.
IX. JANDA Viktor, O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila.
11 str., 2 obr. v textu.
X. JavůREK Vladimir, O histologické struktuře a exkreční čin-
nosti Malpighických žlaz některých Coleopter. 36 str., 20 obr.
v textu.
XI. Kavına Karel, České rašelinníky. Monografická studie. 219 str.,
2 tab. a 10 vyobr. v textu.
M SEAYTE Fr., Zur Kenntnis des Goldvorkommens von Roudný.
SSP Taf und 3 Rexthig.
XIII. JEZEX B., Apophyllit von Blauda in Mähren und Monazit
von Gross Krosse in Schlesien. 10 S., 1 Taf. und 4 Textfig.
XIV. ŠToLC Ant., Ueber das Verhalten des Indigblaus im leben-
digen Protoplasma. 6 S.
XV. VESELÝ Jindřich, Ovogenetické studie. ©. I. 55 str., 1 tab.
XVI. Surc Karel, Monogr. generis Trioza. Spec. reg. palaearcticae.
Pars 63: pp., 5, Rab.
XVII. MILBAUER Jar., Tri poznámky z organické chemie. 8 str.
XVIII. SEKERA Emil, Beiträge zur Lebensweise der Süsswasser-
nemertinen. 29 S., 7 Textfig.
XIX. MILBAUER Jar., Dodatky k studiu o miniu. 6 str.
XX. HORBACZEwskI Jan, Experimentální příspěvky k seznání
aetiologie pellagry. 18 str.
Rejstřík odborový Fachregister
Věstníku král. Čes. Společnosti | der Sitzgber. der kön, bóhm.
Nauk, Gesellsch. d. Wiss.
třídy mathem.-přírod., za rok 1912. | mathem.-naturw. Klasse im J. 1912.
1. Zoologie.
BROZEK Arth., Ueber die Variabilität bei Palaemonetes varians
aus Kopenhagen. 19 S., 1 Tab. und 25 Textfig. — VI.
JANDA Viktor, O regeneraci pohlavních orgánů u Criodrila. 11 str.,
2 obr. v textu. — IX.
JAVÜREK Vladimir, O histologické struktuře a exkreční činnosti
Malpighických žlaz některých Coleopter. 36 str., 20 obr.
v textu. — X.
RAMBOUSER Fr. J., Cytologické poměry slinných žlaz u larev
Chironomus plumosus. 24 str., 1 tab. — II.
SEKERA Emil, Beiträge zur Lebensweise der Sůsswassernemerti-
Mens, 1 Nextig. — X VI
SLavíK Josef, O zažívacím ústrojí kobylky Diestramena marmo-
Rata aan 600) En) 095 N. oa — JUNE
ŠToLC Ant., Ueber das Verhalten des Indigoblaus im lebendigen
Protoplasma. 6 S. — XIV.
Surc Karel, Monografia generis Trioza. Spec. reg. palaearcticae.
JP JN (B) 100 16) Tab AOVAL
VESELÝ Jindřich, Ovogenetické studie. Č. I., 55 str., 1 tab. — XV.
2. Botanika.
ČELAKOVSKÝ Lad., Fr., Weitere Beiträge zur Fortpflanzungsphysio- 3
logie der Pilze. 55 S. — VII!
KAvINA Karel, České zašelinníky. Monografickä studie. 219 str.,
2 tab. a 10 obr. v te.. — Al
u Josef, Fünfter Beitrag zur Flora von Montenegro. 143
.— I „PP
3. Fysiologie. R
HORBACZEWwSKI Jan, Experimentální příspěvky k seznäni pellagry.
18 str. — XX.
4. Mineralogie.
JEZEX B., Apophyllit von Blauda in Mähren und Monazit von Gross
Krosse in Schlesien. 10 S., 1 Taf. und 4 Textfig. — XIII
SLAVÍK Fr., Zur Kenntnis des Goldvorkommens von Roudný. 28 S.,
1 Taf. und 3 Textfig. — XII. ;
5. Geologie.
ZAHÁLKA Břetislav, Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo
IEHTV a V. 8 str. — VIE.
6. Chemie,
Hac Rud. a VšeTIčKA K., Acidometrie fosfomolybdenanu ammo-
natého: 15 str. — IV.
MICBAUER Jar., Drobnosti chemické. Ser. III. 7 str. — V.
— Trı poznámky z organické chemie. 8 str. — XVII
— Dodatky k studiu o minm. 6 str. — XIX.
mk 7
NU UN
00313 3939
a
A AT
A jí n
nod re
a
i _
late tt
daniel CARNET
ih th HA BREST
HR D
HAN "
TUE
Ft
M
ta
jd M
ati (4
ANT
Rs
KRAV
Het)
Hi Ba BI
Hi
HAE
a
en 10
ve
I
4 hé
KE
En í
ta
pr ju ja
DELA NOHA
HŘE
bb Wa “ h en Me RAT ht.
! "
Kata ZANE
y mi Bo He
k Hat 4
Rt a Kin :
LATE
NM
u pi i i Ei pid
le) neue 1772
fi LUE res Ho
In Ks at MAMA
ARTE
Ù n pen
i p v m Eu
Ha ie
+ 1 2 Ahr da
1]
pok M
os
KL ee PA
nt N
Hude
HE te
prébirat
TIR
la
In
Ha
I
ich
Di
VN
Mí ;
brin
RONA
AE
à
KR Metují
TU
CU TAG LM
(SIC Hu UT
Ha
42
UE M
run i
CYR {
Nat L
Jar ty
À
nt
He
4
I Hin
n
Am
sale
14
Hit
DATA
{hi 14
svah nM PŘ
fut ide ue
M My DVM
Ben LAIT ve)
PRAVÝM I BO
Jé
Kin an 1
nv NAHE
Hakan HS
Km
drin
bahn Pi KOLEN
Huty
4
ALMA UTC N
tue loett
Meuse range rý
LITRES
D
#54 Hi
wi
Ei
DIE
hi
in k l
j N bit Ale oděna,
PLÁN th NS PT
ue
Bin
Kan nme: han ii 1 D
pi DA) 4
és jh se Uri
x) Kir
| U
h Hl RHES
HART
(fl
;
Hs
te
Beh
EAS
je ESTER
PETE
PROVIZÍ
AUS MATE De On bprd for rer
ATEN
COMITE]
Ge tl
se
1
ir
ka Ha
(1 RMS
u fn
jee
id U jit
Ba,
M
hned ae hy At
POD EU
foi
se +
rel CHINA nn
RM EE
h nun a dí orál ob
RATER HE
LE Kim
i
LH
RH
HT
DAC
à HU
ju À AG
LT , U { “ P ur ju
; XGA
i
Kan) à
en)
sh
OUT
Eh A ay
See h
ti 1810 6
1h ne Eh
QUE PAQUETS
u ENT
are
So ITO vd
"o RAL
Bf ART ob KEN
Pr ra A
RE
M
n
fa
hi
talk
N)
+
le ha
st i HAUT
lk
k jíst
Ben
Mu
MINE
1,
que hisititetare
FEN?
PAT šk Et N
194 ly kud (pt be ink
ET
ANT
|;
i ‘à
wre
4
HE Nun "
à Or
El n
HAN
4
Bt ORI AN ted
lat THE
"
MA
št
an RAS
Mu En dns ptá č
deu fe D
i ju Beet,
fl še
HE ”
Ki Ai À ju
list
Ya, “
Vins h
# ni
Le
Pace se AA Jen!
ji '
l IMI +
TCN
A
le nel APN Vtt
rn i HE
leid
LL CA
DE A ah 6942
KAVAN LHANE nel
jan
pH
Hot,
DN
n
HUE
Hi un Ge
MDR
ps dr ti ire
TANT
1 i
“ HAL vi
A
ii
(A LEA
put 101
.
Pí
He
fre
ET
AU
+
N'
PARLE
m na
HER
PA
qua
Ha
do n
H Men
Kuren sh a + bi
in *
cf del je
nl 4 nl ei
[HAE
ASR)
btp tie
DE
A ts vi
1
kann)
er! “tt
HU In
ei
jů
FOIRE 144 '
"y Z A ň
CL ki
je
CALE
PAR
ROPA V
mlsberi fi
AT
AHHHE
#
4 ri Ar r
AR M
AED] ur
te HAAR, (
AT Hi
i
Re
n
ai
TO
Kr + MAM 3 Qi By
AS
#1 bh
He HUHN CEUX
il ejn at
u
eus
pie
COMME
rh (HUE
HlLHER
dont
MONET
A à
IAE PT
}
KA:
ge
KAM
PSTN
DLR TER
He
PCI FOUR
l'ail Jen te
LI fat
iA in
4 Ih POL
ii dela
B
4 PAT
HAE
a lap
“
ra
pi la ait 4
ut
CRAN
PONT
2H Late har honda
dásní HU
CHAN
DIET
Mi
KL
by ahnt
NE
COCA L
KOM
MT ED
m
oba
À !
COUPE TONI PENTA
CODEN TI TEN
kaaklikunies), Ji
eau
hu N
ANNUAIRE
M Tale LUE LA
CRIE
TEILTE
EEE a Tee
OTTO
LU
ma
NET
+
’ DTM)
s je du.
DOUTE
jura nahe
RUN
v) itánkobkva
nique
L)
ipod
M
té Dov
mi M jiní
s:
à
taire
BE
va
en MIT
=
Wehe UO be he
de
CHUTES An
COPA
m MOTO
HONTE
CNET M
nt wi
U HA:
r
UDM
"
DOCH
Mud tt ve
PRT
MOTTO
ko záda blá both
ben
ví
x n Kran
nn Due
Heh : à
v
r
LOT
DOUTER EN
Ir “* LUE
net
VALUE:
CT
Voter rot
vs
ti
en '
RA 2 Mh PA
hei RYAN
PTALA)
PAT
po
ta
HN
s
RAN
te at
Reh
PM
inte
Da TE
+
+
SL at
rit
I
l)
“iv
pla”
Lu
AAA
"0
M
un
aie
nt Hl
hi +
VÍN
Hr
An:
‚Br
PPT EAN
Nor VP HAN EI
+ HUREN
L
Jik“ :
. qu
Hat
$ be otok K
far
hrdě
:
heit
Kl
Fe siki
4
P a vr
Redl gel UNE ONOT
4 [LUS
NN RARE
En NU! £a Hui
LE
GE
VAH
En ART;
1 Ba
Het
War
AN
AU
dají U 4
Ke won
Hure
Bat
jb. n
PR
Bee {Re Int Bud
! MN Po: 1
AS
Ir
Ai
IDEEN]
14 Ua
444 es
N
RR IL dir
ARE
N,
NENNEN)
i
Pt
USA
nt
A} Nr O
A ADS
k v
MU
#
$
vlně)
vů At) AA An s
VÍM rl Mi
ALL MALM
an rt
nr hei
Tan
AU
af!
RUE
Cp
fs
n
re
N Kir
výt
Li
Vady
[4 CI
Fr jh
Iran
hi s
ni}
Falle All; M? Jun
us tr ae Le Bm höhe
nový nu nn
i +
ain
Jr
MO
hodi “
AY
IN un
i
Z al rt
Munmwieen jh USE
u i
vě
L PU,
AU Hs Nu
HO
REA
V Ů A
Rs úte 11
AVE My Z py
NH wi
CAL CENTE
ak NT
SA
MEINTE UN te
PEN ENT
vlg
IN ar
| CO)
Le
v
uch
Live Music
Archive
Librivox
Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland
Museum of Art
Internet
Arcade
Console Living Room
Open Library
American
Libraries
TV News
Understanding
9/11